DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 24. října 2016

Rozhovor - GRACE DISGRACED - Nové album „Lasting Afterdeaths“ má 7 příběhů, které nám vypráví o smrti a jejích následcích.

Rozhovor s ruskou death metalovou skupinou GRACE DISGRACED.

- odpovídala Polina.

přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - GRACE DISGRACED - Lasting Afterdeaths (2016)

Ave GRACE DISGRACED! Od června máte venku novou desku „Lasting Afterdeaths“. Jak ji vnímáš teď, s odstupem času? Co na ní říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních kritiků?

Ahoj! Ano, ten čas letí! Naše nové album naprosto miluji, protože krásně odráží moje nápady. Takže jsem ráda, že se to takhle zrealizovalo. Fanoušci byli rádi, že jsme konečně vydali tohle dlouho očekávané album. Věděli, že jsme nahrávali v roce 2015, jako vždy museli čekat, než se k nim dostalo prvotřídní oficiální vydání. A pokud jde o kritiky…vypadá to, že neviděli moc rozdíl mezi „Lasting Afterdeaths“ a „Womanumental“, ačkoli si myslím, že rozdílů je zde několik. Například fretless basa.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Lasting Afterdeaths“? Jak vlastně tvoří/skládají GRACE DISGRACED?

Skládání má na starosti Alexandr. Sem tam nás poprosí o pomoc, ale většinou všechno vychází tak, jak to složí. Každý z nás je zodpovědný za svůj vlastní nástroj. A to nám dává určitou odlišnost od mainstreamu v hudbě.



V death metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o humanitě, filozofii, utrpení. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

A to je moje království. Naprosto zbožňuju texty. Mám pocit, že do nich musím dát co nejvíc – běžný nápad, zajímavý předmět, moje osobní pocity, stopy a všechny tyhle „schované“ maličkosti. „Lasting Afterdeaths“ má 7 příběhů, které nám vypráví o smrti a jejích následcích, například co bude po smrti. A tady jsou ti, co nás vedou na cestách – první astronauti, bláznivý jezdci, tichá sebevražda, mysteriózní nestvůra v lese a skupina sovětských turistů mučená v dalekých horách.

Kdo je autor obalu novinky „Lasting Afterdeaths“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Je to italský umělec – Velio Josto. Když jsem poprvé viděla jeho tvorbu, zamilovala jsem se. Takže nekreslil jen hlavní double obal, ale také nám dal 7 ilustrací a každá korespondovala s písněmi. Bytost na obalu je maskot „Lasting Afterdeaths“ a je to netopýr s pavoučíma nohama. Tahle bytost se kolébá do duší. Myslím, že tohle byl Aleksandrův první nápad. Symbióza obou stvoření, která jsou nejčastěji spojená se strachem, temná strana a smrt. Ale tady není třeba se obávat, vyjadřuje to soucit a smutek. 



Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Jako vždy jsme šli do studia Navahohut v Moskvě za našimi dobrými přáteli – Arkady Navaho. Ale tentokrát jsme v našich požadavcích byli trošku přesnější. Zaprvé, máme teď více zkušeností ve studiu v porovnání s předchozími nahrávkami. A zadruhé, Aleksandr absolvoval školu pro zvukové inženýry.

Nové album vyšlo u amerických Razed Soul Productions. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Naše předchozí práce šly také skrz tento label. Našli jsme je proto, že jsme chtěli jít více do světa – pro lepší uplatnění na druhé straně Atlantského oceánu. Jsou dobrým labelem. Je to jeden z mála labelů, které nenutí kapely dávat obrovské sumy do vydávání alb.



V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

Vzduch je přeplněný hudbou. Všechno je dosažitelné. Špatní muzikanti se dostanou k uším veřejnosti. A veřejnost si vybírá z milionu nahrávek a stahuje je z kyberprostoru. Nic se nevylučuje a všude můžete najít jakoukoli muziku si přejete, dle vašeho stylu. A to to kazí. A pro nás je tak nemožné zjistit, kolik lidí vlastně poslouchá naši muziku. A to ani nemluvím o tom, kolik ztrácíme na prodeji. Ano, občas jsem z toho smutná, když počítám, kolik peněz dáváme do vydávání alb, nahrávání, masteringu, vybavení a umělecké stránky našich alb. A uvědomuji si, že není žádná šance na to, aby se nám peníze vrátily vzhledem k tomu, kolik lidí zdarma stahuje. Ale jak se člověk neztratí v tomhle oceánu digitální muziky?

Polino, jaké to je vlastně být jediná slečna v kapele, neutiskují tě kluci? A nemáš někdy problémy třeba na koncertech? Znáš to, dole pod pódiem parta opilých fanoušků, ty jsi mladá, hezká holka…

Ne, nenechám se utlačovat! Na koncertech je Aleksandr můj bodyguard. A nikdo si netroufne říct cokoli, protože je profesionálním wrestlerem.

U nás v Čechách nechodí na death metal zrovna příliš lidí. Jak je tomu u vás v Rusku? Podporují fanoušci kapely? Kupují CD, merchandise apod.?

V tomto smyslu není Rusko lepší, než ostatní země. Ano, máme dobrou fanouškovskou základnu. Tihle lidé kupují naše věci a chodí na koncerty. Někdy mi přijde, že jsou to jediní lidé, pro které to celé děláme. V Moskvě je undergroundová metalová komunita, která se jmenuje „515“. Já s Aleksandrem jsme členové. Opravdu nás podporují a my se snažíme jim pomoci, jak nejlépe můžeme.

Jestli se nepletu, tak už jste u nás v Čechách jednou hráli. Vzpomeneš si ještě na to, jak se vám koncert líbil? Nechystáte k novému albu turné? A pokud ano, navštívíte i naší zemi?

Ano, hráli jsme v jednom malinkém městečku. A bylo to super místo na hraní. Klub byl narvaný, to pivo – výborné a levné a ti fanoušci – veselí a blázniví! Policejní auto hlídalo okolí klubu. A pokud jde o další šnůru, je tady taková malá záležitost, která mi letos nedovolí vystupovat. Porodila jsem totiž v srpnu dceru a musím s ní chviličku zůstat, než bude trochu samostatnější.



Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Bohužel novinky moc neposlouchám. Za poslední dobu jsme koupili hodně vinylů s klasickým metalem z 80 a 90. let 20. století. Ale určitě bych upozornila na Fallujah, poslední album Paradox (jako všechny předchozí) a nová retro vlna Pertrubator a Carpenter Brut.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Osobně bych doporučila jednu kapelu, která mě hodně oslovila a dramaticky ovlivňuje moje vnímání klasického death metalu. Jsou to Scabbard, hlavně jejich album „Beginning of Extincition“. Zní velmi originální a neokoukaně. Tohle je pro mě exemplář death metalu poloviny devadesátek, úsvit. Taky můžu upozornit na Avenger a jejich album „Feast of Anger/Joy of Despair“, které máme na CD a hodně si ho užíváme. Co dál…From Beyond, Demiurg a velmi neobvyklé Forgotten Silence. No a samozřejmě Fleshless a Krabathor.



Co chystají GRACE DISGRACED v nejbližších měsících?

Právě je taková mrtvá sezona koncertů a my začali pracovat na novém albu. Aleksandr a já máme pár nápadů a živé představy pro naše další album. Bude to něco jako death metalová opera s přesným příběhem ve futuristickém anti-utopickém stylu.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Děkujeme, Jakube! Zdravíme všechny české death metalové fanoušky! Doufám, že se brzy uvidíme!

Recenze/review - GRACE DISGRACED - Lasting Afterdeaths (2016)

Contact: graceregeneration@gmail.com

https://www.facebook.com/gracedisgraced/
http://gracedisgraced.bandcamp.com/
https://www.reverbnation.com/gracedisgraced
https://new.vk.com/club390936
https://www.youtube.com/channel/UCZDTDUu9hVnOQuEIRW2LuPg
http://razedsoul.ipower.com/

Interview - GRACE DISGRACED - New album “Lasting Afterdeaths” consists of 7 stories which tell us about death and its consequences.

Interview with Russian death metal band GRACE DISGRACED.

- answered Polina.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - GRACE DISGRACED - Lasting Afterdeaths (2016)

Ave GRACE DISGRACED! Your new album „Lasting Afterdeaths“ has been released since June. How do you feel about it now? What is the fans´ respond? And how about music critics?

-   Hi! Yes, the time goes too fast! Actually I am in love with this album because it reflects my latest ideas. So I am glad they found realisation in that way. The fans were happy too to get this long-awaited release. They knew that we recorded it in 2015 and, as usual, had to wait in order to receive a first-class official release. As for the critics… It seems that they did not see much difference between “Lasting Afterdeaths” and “Womanumental”, though there is some, in my opinion. Take the fretless bass, in particular.

How do you composed new songs for “Lasting Afterdeaths”? How does GRACE DISGRACED compose?

-     Composing is Alexandr’s responsibility. He sometimes asks us for advice, but mainly everything remains as he created. Certainly each of us is in charge of his or her part depending on the instrument. And that brings some diversity to the main music stream.


The lyrics in thrash metal are sometimes underestimated. You sing about humanity, philosophy and misery. What are the new album´s lyrics about and who is the author? Do you want to share some message with your songs?

-    And that is my kingdom. I am absolutely mad about the lyrics. I just feel that I should include as much to them as I could – the common idea, interesting subject, my personal feelings, hints and all these “reed-between-the-lines” things. “Lasting Afterdeaths” consists of 7 stories which tell us about death and its consequences, i.e. what is left behind. And here meet the pathfinders – first astronauts; the crazy racer; the silent suicide; the mysterious beast in the woods and the group of Soviet tourists tortured in the distant mountains..

Who is the author of the new album´s “Lasting Afterdeaths” cover? I really like this work. How did you choose this motive?

-    That’s an Italian artist – Velio Josto. When I first saw his works I fell in love with them. So, he had not only to paint the double main cover, but also to give us 7 illustrations each corresponding to the tracks. The creature that we put at the main cover, the “Lasting Afterdeaths”’ mascot is a bat with the spider’s legs. This creatures is cradling the hosts of souls. I think it was Aleksandr’s idea first. The symbiosis of the two creature who are most commonly associated with the fear, the dark side and the death. But here there is no need to fear it, it expresses the sympathy and the sadness.

I love the sound of this album. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you recorded your album? Did you talked about the final sound and mastering?

-    As usual we went to Navahohut studio in Moscow, to a good old friend of ours – Arkady Navaho. But this time we were more precise in our wishes. First of all, we were more experienced in the studio work comparing to our previous recording. And second, but not the least, Aleksandr had graduated from the school of sound engineers.

You released your album by American Razed Soul Productions. Why did you choose this label and how are you satisfied with their work?

-   Our previous work was also re-released on that label. We found it in order to expand worldwide – for better presence at the other shore of the Atlantic Ocean. All in all they are quite good. It is one of that rare kind of labels nowadays that don’t make the bands invest funds in their releases.



Nowadays, people like to download new album on the internet and they use only its digital form. How do you see this problem? I would like to know your opinion as a musician.

-    The air is overloaded with music. Everything has become so reachable. Bad musicians got access to the public. And the public choose among the myriads of records downloading them from the cyberspace. No exclusiveness, just this cyber litter, where you can find as much as you wish the music of your favourite style. That depraves.  And for us it makes impossible to learn how much people really listens to our music. Not to mention the losses on sales. Yes, sometimes it makes me feel sad when I calculate how much we put into the rehearsals, recording, mastering, gear, and artwork and realise there is no chance to pay back due to these free downloads. But how not to get lost in this ocean of digital musical shit?

Polina, how is it to be the only girl in the band, don´t the guys trample you? And have you ever had any problems during the concerts? You know, there is a lot of people under the stage, drunk and you are nice and young lady…

-     No, I don’t let them trample me! What about the concerts, Aleksandr is my bodyguard there. And nobody dares to say across because in his other life he is a professional wrestler.

In the Czech Republic there is not so many people on death metal concerts. How about in Russia? Do fans support you? Buying CDs, merchandise, etc.?

-    Russia is not better that the other world in that sense. Yes, we have got our fan base. These people buy our stuff and go to the concerts. Sometimes it seems they are the only persons for whom we do all this.)) In Moscow, there is an Underground metal community called “515”. Aleksandr and I are its members. They really support us and we try to help them when we can.

If I remember it correctly you played one time in the Czech Republic. Do you remember the concert? Did you like it? Do you want to do a tour for your new album? And if so, will you come to the Czech Republic?

-    Yes, we played in one little tiny town. It was a real pleasant place to play. The club was overcrowded, the beer – tasty and cheap and the fans – cheerful and mad! The police car patrolled the territory near the club. As for another tour, there is one obstacle which does not let me go touring this year. Actually I gave birth to my daughter in August and I need to stay with her until she becomes more independent.


Are there any new albums which you liked recently?

-    Unfortunately we don't often listen to the news.) Recently we have been buying a lot of vinyl with the classic metal 80's-90's of the twentieth. What has hooked us recently we can highlight Fallujah, the latest album from Paradox (like all previous one), and new wave retro-wave Perturbator and Carpenter Brut.

Do you know and listen any Czech bands?

-   Personally, I would name one group that produced a strong impression on me and dramatically influenced my perception of the classic Death Metal. It is Scabbard, especially their album “Beginning of Extinction”. It sounds very originally and unusually. For me this is exemplary Death Metal the mid-nineties, the dawn. Also I can highlight the Avenger, whose album “Feast of Anger / Joy of Despair” we have on CD and enjoy listening to. What else… From Beyond, Demiurg, and very unusual Forgotten Silence. And of course Fleshless and Krabathor.
     
     What are GRACE DISGRACED´s plans for the next few months?

-    As there is a dead season for the concerts, we have begun to create some material for the new album. Aleksandr and I have some definite ideas and vivid images for our next album. It will be something like a death metal opera with a distinct storyline in futuristic anti-utopian style.

Thank you so much for the interview and I wish a lot of sold out concerts and fans who are crazy about your merchandise and CDs. And also I wish you a tons of brilliant ideas.

-    Thank you, Jakub! Cheers to all Czech death metal lovers! Hope to see you soon!


Recenze/review - GRACE DISGRACED - Lasting Afterdeaths (2016)

Contact: graceregeneration@gmail.com

https://www.facebook.com/gracedisgraced/
http://gracedisgraced.bandcamp.com/
https://www.reverbnation.com/gracedisgraced
https://new.vk.com/club390936
https://www.youtube.com/channel/UCZDTDUu9hVnOQuEIRW2LuPg
http://razedsoul.ipower.com/


neděle 23. října 2016

Recenze/review - SAHG - Memento Mori (2016)


SAHG - Memento Mori
CD 2016, Indie Recordings
Někdy dostanu obrovskou chuť se vrátit na začátek. Vymazat všechnu špatnou hudbu, kterou jsem kdy slyšel a stát se houbou, která bude vše nasávat znovu. Myslím, že kdybych to učinil, tak bych švédské doom/heavy šílence SAHG určitě poslouchal. Kapela, hrající od roku 2004, není žádnými nováčky na scéně, jen ji obdivují spíše starší ročníky. Letos tomu nebude jinak. Chutný koktejl umíchaný z vlivů BLACK SABBATH, CANDLEMASS, ale i novějších GRAND MAGUS, ORCHID, THE GRAVIATORS, VENOMOUS MAXIMUS, nechá vzpomenout na přelom osmdesátých a devadesátých let. Novinka mi chutná a chutná mi moc. Je to taková temná pohoda, nadšení, odhodlanost zchladit vás na bod mrazu. Letos se SAHG opravdu podařilo mě uhranout.

 

"Memento Mori" vás přenese na větrnou horu, kde kousek od kostela leží malý hřbitov. Je sychravo, ne - vlídno, krajem se vznáší kytara, smutně a naléhavě. Přidá se naříkavý hlas a vy najednou cítíte v žilách poctivé rockové kořeny. SAHG si mě omotali kolem prstu, odnesli do země stínů a přetvořili k obrazu svému. Jsem jim za to vděčný, protože jinak bych byl ochuzen o další z kapel, které moc dobře ví, jak způsobit mráz na mé páteři. Tohle je deska, kterou můžete pustit svému tátovi, který vám jako malému rval do hlavy staré vinyly. Oplatíte mu tak tu radost z hudby jako takové. Nečekejte žádný nářez, Švédi na to jdou trošku jinak. Pomalu, hlodavě. Jsou jako had, který se na vás, oběť, soustředí při lovu. Pokud máte podobnou muziku rádi, tak ji berte všemi deseti. Rozhodně neprohloupíte. Křišťálový doom metal s otiskem starých časů! Skvěle.



sumarizace:

SAHG nahráli svoje tradiční album posledních let. Je plné vznešených heavy doomových melodií a řeže opravdu krásně. Novinku si přehrávám ve chvílích, kdy si chci odpočinout, kdy mám klid a pohodu. Oceňuji dobré nápady i ostrost, kterou cítím z každé skladby. Album je to melodické, příjemné a chladné zároveň. Proti podobné hudbě nemám žádných námitek. Není to sice nic, co by bořilo hranice stylu, ale muzika je zahraná s nadšením a věrností stylu. Vznešené heavy doomové album, které vás přenese na chladný sever!


Asphyx says:

 SAHG recorded their traditional album like in recent years. It is full of fascinating heavy doom melodies and it cuts really nice. I play the news in the moments when I want to relax, when I want to stay calm. I appreciate the good ideas and sharpness, I feel from each song. The album is melodic, nice and cool at the same time. I have nothing against similar music. Even though there is nothing to destroy borders of this style, but the music is played with enthusiasm and fidelity to the style. Excellent heavy doom metal album that takes you to the cold north!

Tracklist:
1. Black Unicorn
2. Devilspeed
3. Take It to the Grave
4. Silence the Machines
5. Sanctimony
6. (Praise The) Electric Sun
7. Travellers of Space and Light
8. Blood of Oceans

band:
Four Norwegian Bastards 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý třetí - Mosh-pit!


Příběh šedesátý třetí - Mosh-pit!

 Ze školy doslova letím. Čeká mě krásný víkend. Rodiče jsou už na chalupě, Kačenčiny také a tak se těším, že budeme jen sami dva. Házím si věci ze školy do předsíně, pokračuji do města, kde ve starém domě bydlí má černá víla. Kupuji cestou lahváče a jednu vodku, to abychom si udělali trošku náladu. Zvoním dlouze a nedočkavě. Otevře mi, má na sobě tričko svých (našich) oblíbenců Saxon a jinak jen kalhotky. Napadají mě ihned myšlenky, na které jsme my chlapi naprogramováni. Všimne si toho, usměje se, já se ztratím v jejích kaštánkových očích, vstoupím do bytu a během několika minut i do ní. Jsme zamilovaní, že zapomeneme lahváče na chodbě. 

 Ležíme, koukáme do vysokého stropu. Kačenka je jedináček, dítě pana veterináře a bankovní úřednice. Po stěnách pokoje jsou vylepeny plakáty kapel, mezi nimi zvířata. Na první pohled to působí legračně, ale má černá víla je ten typ dívky, která se rozplývá nad kdejakým psem, ty toulavé si bere domů a spoustu zvířat chová. Má tu morčata, papoušky, hady, želvu vodní i suchozemskou. Jsem nadšen, nejsem tu sice poprvé, ale konečně je čas taky na něco jiného než na rychlou milostnou akci. "Miláčku, Smrťáčku": zašeptá a já mám co dělat, abych si zachoval image tvrďáka. Pijeme vodku, moc nejíme a svět se začne točit v nekonečných kruzích. Stejně jako kotoučák, na kterém šustí pořád dokola Saxon. 

 Je ráno a snídáme pivo, panáka vodky a sebe navzájem. Čeká nás koncert v Boleslavi, dojdeme tam pěšky, nikam nemusíme a tak je spousta času. Oblékám si džínovou bundu, pár nových ukořistěných nášivek, sedne mi perfektně přes křiváka. Kačenka natahuje kalhoty a otočí se ke mě nejkrásnějším zadkem na světě. Oblékáme se díky tomu snad tři hodiny. Venku září slunce, jdeme do parku na Štěpánku. Lavičky obsypané důchodci, krmícími veverky. Stoupáme nahoru, až k letnímu kinu. Máme tam své tajné místo pod lípou. Probíráme muziku, zavěšeni do sebe. "Takhle bych s tebou chtěla dopadnout": ukáže má milá směrem ke dvěma šourajícím se postavám. Paní, skoro osmdesátiletá, o hůlce a drží zamilovaně za ruku svého manžela. Slyší nás, usměje se, tak jak to umí jen chytré dámy. 

 Chvíli vidím před sebou dvě ženy, které se nikdy do té doby neviděly. Koukají na sebe, mládí v rozpuku, vrásčité stáří. Dva páry očí, které se chápou navzájem. My chlapi stojíme opodál a nejsme tam vůbec potřeba. Je to krásný okamžik. Jakoby Kačenka čerpala z té krásné babičky veškeré vědomosti a moudrost ženství. 

 Necháváme je daleko za sebou a slibujeme si věčnost. Čeká nás garáž, sice nedávno vykradená, ale postupně opravovaná. "Aaaa, naše hrdličky": vítá nás Prcalík, Dostáváme každý jednu kuželku piva a rozvalujeme se na gauči. Kazety se převalují, přesně si pamatuji, že někdo tenkrát přinesl album švýcarských CORONER - No More Color. Líbí se nám to všem. Podupáváme nohama, těšíme se na večer. Už je tady celá parta džínových vagabundů a garáží se ozývá hlasitý smích. Ještě hodinku a jde se na to. Někdo přehodí kazetu, je potřeba se naladit na večerní Debustrol. Otevřeme dveře garáže dokořán a paříme jako o závod. Připomínáme chovance z ústavu duševně chorých, ale nám to nevadí. Jednou jeden soused říkal, že mu zdálky přijdeme jako po úrazu elektrickým proudem.

 Patří nám ulice i celý večer. Držím Kačenku za ruku a jdeme v čele celé hordy. Cítím tu sílu davu, připojují se další. Bude metal! Před kulturákem se kouří, dopíjejí lahváče. Když stará paní uvaděčka otevírá prosklené dveře, málem je vyvalíme. V sálu jsme mezi prvními a zaujímáme pozice hned pod pódiem. První hrajou punkáči Visací zámek. Žeru jim to i s navijákem. Známe je dobře od kamarádů a předvádíme první veletoč. Kačenka mi dvakrát spadne na zem, ale pokaždé ji zvednu. "Jede traktor, jede do hor, orat brambor": skandujeme hymnu a je konec. Následuje pivo, opět na značky, co nejblíž reproduktorů.

 "Tak se všichni userte, je tady Debustrol!": zařve Kollins a jde se na to. Někdo převrátil stůl u okna, pár lidí se servalo. Klasika. Řveme texty z plných plic, umíráme a znovu se rodíme v nekonečném mosh-pitu. My jsme většinou tenhle náš "taneční prvek" také nazývali hezky česky veletoč. Asi to napadlo kdysi Prcalíka (koho jiného). Pro nás to byla ale hlavně pařba. Propojení mezi námi a kapelou. Sálala z toho energie. Podporovaná alkoholem a mládím. Skočil jsem, dopadl blbě na stranu a něco mi křuplo v noze. Skákal jsem dál. Masakr, šílenství. Propocená trika, ulepené vlasy. Líbačka stranou s Kačenkou, byli jsme oba šťastní a znovu do kotle. Paroháče nahoru, přeskakuje mi hlas. "Kurva, kurva, kurvááá": řvou Kytka s Prcalíkem a berou holky na ramena. Přidáváme se a Kollins na nás křičí z pódia, že dneska se tady bude mrdat.

 Vypadneme po poslední, několikrát přidávané skladbě. Prcalíkovi totiž přivezli nějací kamarádi několik lahví slivovice a protože pít se má s přáteli, tak se s námi prý na panelech podělí. "Dneska chci šukat až do rána!": haleká do noci náš kamarád a stává se z toho nejednou náš společný pokřik. "Držte huby": zkouší to nějaký nevyspalý dělník z okna na sídlišti, ale jeho milá prosba není vyslyšena. Všichni jsou asi rádi, že jsme konečně na panelech. Sedám si s mojí černo modrou vílou, které to dnes až andělsky sluší, úplně nahoru. Koluje lahev řetízkující slivovice a pár lahváčů. K tomu kazeťák a znovu CORONER. Několik maníků, kteří už toho mají plné kecky, začíná pařit.

 Zdrháme dneska dřív, je už po půlnoci a máme pro sebe jenom pár hodin. Musíme na Staré město, skoro utíkáme. Ostatní zůstávají a někteří na panelech spí až do rána, naleznou je tam pejskaři, jak padli za thrash metal. "To byla taková nádhera, to byl skvělej koncert a ještě s tebou": tiskne se ke mě Kačenka a já se cítím hrozně silně. Šeptám slova, která jsem žádný holce nikdy předtím neřekl, protože nebyla potřeba a neměl jsem je. Pak jen tak z mladické energie beru svoji dívku kolem pasu a tančíme pomalu chladnoucí ulicí. Směje se, září a já si ty chvíle pamatuji celý život. "Ty si tak krásná": nedá mi to a jsem najednou něžný. Kdyby mě tak kluci viděli, pomyslím si a pak raději pronesu něco drsnějšího. 

 Tichá lampička v bytě, postelové království. Tiší Saxon linoucí se pokojem. Zvířata, která ožívají v noci a my dva. Obrýlený hubený kluk a nádherná dívka ze snů. Tu noc nespíme a jen v mezičase polykáme slova, o které se s vámi pochopitelně nepodělím. Je najednou to prokleté ráno a já bych měl vyrazit domů, mezi kapky deště. Nechce se mi z vyhřáté postele. Kačenka s božským zadkem, tlapající po dlouhých chodbách starého kvartýru. "Bylo to krásný": dostávám pusu a optám se, zda myslí celou naši noc nebo ten šílený mosh-pit. "Oboje Smrťáku, oboje": zazáří jí lesk v kaštánkovitých očích a já jsem v tu chvíli nejšťastnější metalista pod slunce. Přetáhnu si límec křiváka přes krk, zapnu se a vyrazím do studeně šedivého rána. Začíná mě šíleně bolet noha - do té doby jsem nic necítil, asi jsem si ji opravdu pořádně narazil.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 22. října 2016

The Dali Thundering Concept (Fra) přivezou Dalího knírek na výbušném podnosu


The Dali Thundering Concept (Fra) přivezou Dalího knírek na výbušném podnosu


První oficiální dějství PrΩgue Echoes (modifikace Prague a Prog - vlastně pragueressive - je mini-fest webu MarastMusic.com zaměřující se na organizaci koncertů, které se dají, ať už se jedná o jakýkoli rockově hlasitý žánr, začlenit pod přívlastky progressive, technical, experimental, nebo třeba avantgarde) s podtitulem Moustache Opium se koná v pražském Fatal music club, v němž nedávno proběhly stavební úpravy a je zde nejen nové podium a upravený sál, ale i nový zvuk.

THE DALI THUNDERING CONCEPT (Francie) // mathcore-djent-experimental

Večer otevřou experimentů se nebojící francouzští mathcore/djentisté THE DALI THUNDERING CONCEPT, kteří se do Prahy svezou z jejich vystoupení na věhlasném německém festivalu Euroblast, který má podobnou myšlenku jako PrΩgue Echoes nebo anglický UK Tech-Metal Fest.

Precizní, seřízená rytmika, ne vždy tradiční forma, neotřelé postupy a křížení žánrů, ale nechybí ani rozházené noty nebo deathcorové stěny. Pokud jste slyšeli nahrávku nebo jejich živé vystoupení (i ze záznamu), víte, že ani zvukově tahle banda nikdy nic nepodceňuje, takže je třeba se těšit na průzračné čistý, ale drtivý zvuk. Tohle vystoupení bude zážitek.

A jelikož se jedná o úterý, není třeba to se sestavou přehánět, The DALI Thundering Concept doprovodí dva tuzemští interpreti.

BETWEEN THE PLANETS (Praha) // groove-ambient-djent-instrumental

Prvním z nich je pražské instrumentální groove/djent/ambient trio BETWEEN THE PLANETS, které zde představí i materiál právě nahrávaný pro druhé album. Ale Planets nejsou tradiční djent, silnou roli v jejich muzice mají ambientní podkresy a čisté, až progrockově znějící brnkačky. Fanouškům žánru je známo, že BtP nehrají až tak často, není tedy třeba promarnit příležitost je vidět živě.

VICTIMS (Chomutov) // deaTHCore

Druhou potvrzenou grupou, která bude okupovat podium, jsou ostřílení TéHáCés z Chomutova VICTIMS. Nějakou dobu již hrají v rozšířené sedmičlenné sestavě (synthy, opět dva vokály) a jejich nový materiál tak představuje deathcore jako zvukově bohatší a atmosférický - rozhodně tedy nejeví známky uzavřenosti a sázky na breakdowny. A živě to klukům hraje!

DOORS 19:00, START 20:00, ENTRY 150:00

(předběžné pořadí)
20:00-20:30 Victims
21:00-21:40 Between the Planets 
22:10-23:00 The Dali Thundering Concept

Hned den nato, ve středu 2.11., The Dali Thundering Concept vystupují v brněnské Melodce na Night of Wolves Special.

Recenze/review - MESHUGGAH - The Violent Sleep Of Reason (2016)


MESHUGGAH - The Violent Sleep Of Reason
CD 2016, Nuclear Blast

 Když se podíváte na kapelu MESHUGGAH zevrubněji, budete možná trošku zmateni. Tahle smečka totiž nezapadá do běžných hudebních škatulek. Setkat se tak můžete s označením groove, thrash, djent, madness, future, apocalypse, chaos, math, progressive metal. Jakoby spousta lidí nevěděla, co si s nimi počít. Ona vlastně platí všechna označení. Švédové si zkrátka dělají a hrají tak, jak chtějí. A vy si to musíte přebrat. Na počátku své kariéry (1991 - 1995) byli vizionáři, kteří se díky svým "zasekáváním " riffů a jejich neustálým opakováním stali zajímavými, jinými, zvláštními. Občas jsem na jejich tvorbu taky dostal chuť, ale následným vývojem jsem byl poněkud roztrpčen. Nebo lépe, kapela se vydala směrem, který mi nevyhovoval, byli příliš jako stroje. Letos mi přijde, že se pánové vrátili lehce do minulosti a jsou přeci jen více přístupní. Tedy, hrají víc jako "lidé".



Pro poslech musíte být samozřejmě naladěni na "moderní" vnímání metalu. Nesmí vám vadit přeřvaný zvuk, mnohdy za uši (záměrně) tahající kompozice, ani "hard coreový" řev Jense Kidmana. Berte zkrátka MESHUGGAH takové jací jsou. Zběsilí, šílení, tlačící. Co jsem tak četl po internetu a slyšel od kamarádů, tak jsou vlastně možné jen dva způsoby vnímání novinky. Buď ji zcela podlehnete nebo ji budete nesnášet. Záleží to asi jen na tom, zda jste fanoušci kapely, či nikoliv. Je to dobře, muzika má vyvolávat emoce. Osobně mám spíše pozitivní pocity, i když, že bych si z alba sedl vyloženě na zadek, tak to zase ne. Sype to pěkně, o tom žádná, ale mě délka 58:55 přijde hrozně moc. Je to pro mě příliš velké sousto a zase takový nadšenec nejsem, abych kapelu chválil, kudy budu chodit. Na závěr snad jen verdikt mého známého, který "The Violent Sleep Of Reason" poslouchá pořád dokola:"Ale jo, dobrá sekačka". Užijte si ji.


sumarizace:

MESHUGGAH letos vydali opravdu hodně pestré album. Není vůbec lehké ho uchopit a vstřebat. Doporučuji velkou trpělivost a spoustu poslechů. Potom jsou dvě možnosti. Buď CD odložíte a už se k němu nikdy nevrátíte a nebo budete postupně objevovat nové a nové motivy. Osobně jsem zatím na začátku dlouhé společné cesty. Některé songy se mi líbí, jiné méně a pár vůbec. Hudba je to opravdu hodně náročná a komplikovaná. Pokud máte rádi MESHUGGAH, budete určitě spokojeni. Přeji příjemný poslech.

Asphyx says:


MESHUGGAH published really colourful album this year. It isn't easy to accept and absorb it. I recommend great patience and a lot of listenings. Then there are two possibilities. you can let  the CD be and never return, or you will discover step by step new and new themes. I'm still at the beginning of our long trip. Some songs I like, others less and some I don't. The music is really exacting and complicated. If you like MESHUGGAH, you will definitely be satisfied. Have a nice listening.

Tracklist:
1. Clockworks
2. Born In Dissonance
3. Monstrocity
4. By The Ton
5. Violent Sleep Of Reason
6. Ivory Tower
7. Stifled
8. Nostrum
9. Our Rage Won't Die
10. Into Decay

band:
Jens Kidman - Vocals Fredrik Thordendal - Guitars Mårten Hagström - Guitars Tomas Haake - Drums Dick Lövgren - Bass

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine