Recenze/review - TRIBULATION – The Children of the Night (2015)

TRIBULATION – The Children of the Night

CD 2015, Century Media Records

„Je pět hodin odpoledne a muž bez tváře právě usedl k večerní siestě. Vzpomíná. Naslouchá zvukům starého domu. Tíží ho samota a jeden obrovský hřích, který spáchal jako mladý. Tenkrát, jednoho podzimního dne v něm vzkypěla krev, zatoužil spatřit smrt a pak už jen před sebou matně vidí zkroucenou postavu ležící v mezipatře. Každý den, nekonečný počet svítání, pořád na to myslí. Boží mlýny sice mlely jistě a přesně, ale nikdy v sobě nenašel odvahu se přiznat veřejně. Tutlal to v sobě, jako těžké, hnusné tajemství. Občas jen, v návalech svědomí, si našel nějakého důvěrníka a tomu zmateně vyprávěl svůj příběh o nenávisti. Teď sedává u otevřeného okna a modlí se marně k Bohu. Rozhřešení nepřichází. Čeká ho jen postupná hniloba, bolestivé stáří a pak někdy v dálce vytoužená Smrt.“

Tenhle zážitek mi vyprávěl jednou kamarád, když jsem k němu přišel na návštěvu. Znal toho chlápka a pustil mi k tomu povídání novou desku TRIBULATION. Nastal zvláštní okamžik. Seděli jsme v pokoji, popíjeli vychlazené pivo a oba příběhy, ten vyprávěný i ten, který nám předkládají švédští progresivní mágové, se spojily v jedno. Místností se vznášel divný zápach starých časů, záclony se třepotaly do roztodivných rytmů, slunce se snažilo proniknout přes okno dovnitř a my jsme jen okouzleně poslouchali. Na chodbě, v temném stínu zase leželo ve zvláštní kreaci tělo a do duší nám vstoupil zvláštní chlad. Pokoušeli jsme se rozluštit vlivy, které lze v hudbě Švédů nalézt. Na mysl nám naskakovala jména jako IMMORTAL, GHOST, IN SOLITUDE, SISTER OF MERCY plus spousta kapel z osmdesátých a devadesátých let, o kterých jsme se málem pohádali. Hudba je na desce opravdu pestrá, vznešená, neotřelá a se zvláštním smutným nádechem. Nalezneme zde fůzi jak blacku, tak deathu, heavy i doom metalu. Myslím, že nějaká definice není zrovna na místě. Tentokrát je opravdu nutné hlavně poslouchat a dát albu čas pro vstřebání.

Nikde se netlačí zbytečně na pilu, spíš se naléhá, smutní, opatrně našlapuje. Fascinuje mě překrásná, nikterak složitá, hra s náladami, připomínající prosévání písku mezi prsty (cítíte tu vůni tlejících zbytků?), chůzi ledovou krajinou, potápění v černých hlubinách, zdolání vysoké hory. Přijdu si jako chodec, neviditelný kněz, dávající všem odpuštění. Modlím se k lesům, k řekám. Zvláštní je, že to propojení s přírodou tady funguje až v dokonalé symbióze. Tam, kde některé kapely marně tápou a hledají směr, mají TRIBULATION zcela jasno. Okouzlí vás, zamotají do spletitých sítí riffů, unesou do své země nekonečného bědování a mrazu. Pokud jim podlehnete, není již nikdy úniku. Nepomáhají prosby, nářek, ani odpustky, kdo jednou vstoupí, je ztracen. Hudba jakoby tlačila slunce ráno na oblohu, večer rozsvěcela hvězdy a svolávala všechny nesvaté na sabat. Jímá mě zima, do rukou dostávám křeče. Je mi smutno, jako bych měl na prsou těžkou okovanou botu. Stávám se básníkem noci, obdivuji krásu zajímavých a tajemných žen s ledovým úsměvem na tváři. Hledám dobro ve vráskách stařen, převaluji se dlouho do noci zamotaný v peřinách. Je tohle Smrt? Ne, ještě ne, odpovídám si. Ale při přehrávání desky je určitě hodně blízko. Stačí se dotknout.

Zajímavé je, že předchozí dvě desky mě příliš neoslovily. Přišly mi až příliš hodné, nedrásaly mě. Letos ale došlo k přenosu, k zapadnutí všech dílků morbidní skládačky do sebe a já jen nekonečně bloumám ulicemi, marně hledám směr. Nakonec nacházím a odpočívám v pokoji. Až na věky, amen! Desku lze hodnotit samozřejmě i velmi kriticky, nic zase tolik převratného se tady neodehrává, spíš se jen kouzelně šepotá. Nikde není žádný tlak, šok, ani nářez. „Jen“ se pomalu přemlouvá, našeptává, slibuje se chladná mrazivá krása. Přirovnal bych své pocity k požití jedu. Neochrnete hned a nezemřete v rychlých křečích, ale budete se dlouhá léta soužit a každý den vám přibude jeden hřeb do rakve. Těch emocí, obrazů, které ve mě „The Children of the Night“ vyvolávají je obrovské množství a někdy mám problém je vůbec utřídit, ale když uklidním svoji mysl a pořádně se do nahrávky ponořím, nevnímám okolní svět, nežiju svým životem a jen vyprávím dávno zapomenuté příběhy z onoho světa. Jsem jako ten stařec, zmíněný v úvodu, který vypráví svůj osud. Každý máme svoji třináctou komnatu. TRIBULATION ji dovedou otevřít a vyčistit ji jako ta nejjemnější kyselina.

Nedokážu být kritikem, neumím se dívat na album z nadhledu. Jsou desky, které kolem vás prolétnou jako hejno krkavců, pak jsou nahrávky, které zaujmou a pak je tady ještě HUDBA. Psát verdikt je tentokrát velmi těžké, jsem totiž uvnitř, pohlcený a jakoby spoutaný v temné, studené kobce. Názor si určitě uděláte sami, já mohu prohlásit jen jediné. Nechte mě prosím poslouchat a jen do mě občas kopněte, abych se z toho temného snu probral. Zima se zase jednou převlékla za muziku. Pomalá a zákeřná smrt. Takhle nějak si představuji konec lidského života.

Asphyx says:

The music is really varied, noble, original and sad with a special breath on the CD. We find the fusion of both, black and death, heavy and doom here. I think, no definition is exactly on the spot. This time it is really necessary to listen and give the album the time for absorption. Is this Death? No, not yet, I'll answer you. But when the album is playing, it's very close. Each of us has his thirteenth chamber. Tribulation are able to open it and clean it as the finest acid. The winter dressed up as music. Slow and insidious death. This is my idea of the end of human life. Excellent album!

Seznam skladeb:

01. Strange Gateways Beckon
02. Melancholia
03. In The Dreams Of The Dead
04. Winds
05. Själaflykt
06. The Motherhood Of God
07. Strains Of Horror
08. Holy Libations
09. Cauda Pavonis
10. Music From The Other
11. One Hundred Years [The Cure cover] [bonus]
12. Laudanum Dreams [bonus]

Čas: 56:27

Sestava/band:

Jonathan Hultén - guitars
Adam Zaars - guitars
Jakob Ljungberg - drums
Johannes Andersson - bass, vocals

http://www.tribulation.se/

http://www.facebook.com/pages/Tribulation-Official/169889709720460

http://www.centurymedia.com/

Rozhovor - SEPSIS - Ukončili jsme svoji činnost!

Ave SEPSIS! První otázka se nabízí sama. Nedávno jste jako kapela ukončili svoji činnost. Co toho bylo příčinou? Trošku mi to hlava nebere, protože jste měli velmi dobře našlápnuto. Vydali jste zdařilé EP „Dawn Before the Light“, poměrně často jste koncertovali…kde byl tedy problém?

Ahoj Jakube, jsem moc rád, že jsi dal dohromady tenhle rozhovor. Ano ukončili, příčinu hledej u mě. Minulý rok, byl pro mě jeden z těch těžkých, jak se říká. Jak po materiální stránce, tak po duchovní. Musel jsem se postavit všemu čelem a udělat taková rozhodnutí která byla pro mě v danou chvíli nejlepší. Prostě jsem vyhořel a nebyl schopen ani ochoten v tom co mě ničilo, dál pokračovat. Třeba že jsem tím někomu ublížil nebo někoho naštval. Ale koneckonců, takový už je život. Jako leader jsem selhal a proto jsem to musel nějak zarazit, nebo změnit. Bylo toho na mě moc a to se odráželo v mém chování i v osobním životě. Všeobecně jsem se vždy považoval za takového workoholika. To se moc nezměnilo, ale dlouhodobá absence odpočinku, ze mě udělala totální zombie.

Někdy minulý rok jste ohlásili, že vás opouští bubeník Honza Šebek. Vím, že jste dlouho sháněli náhradu a moc se vám nedařilo. Je to opravdu tak velký problém sehnat v dnešní době bubeníka? Chápu, že hrát brutal death metal není zrovna katapult do světel slávy, ale třeba pro nahrávání alba by se snad někdo našel, nebo ne?

Je to tak. Honza se rozhodl, že půjde tam, kde to o něco lépe funguje. A já to chápu a respektuji. Náhradu jsem začal hledat co nejdřív za pomocí všeho dostupného. Podařilo se sehnat Honzu Pražáka, šel do toho s nadšením. A i přes velkou vzdálenost dojížděl, jak se dalo. Nazkoušeli jsme tři skladby. Ale potom už nebylo dostatek elánu a já začal spekulovat nad jiným žánrem. Jak je zřejmé z poslední nahrávky, už tam jsme zakomponovali něco odlišného. Přestal jsem být s chodem věcí už úplně spokojený, třeba že jsem si je tak nastavil a hrál si na vedoucího. Už jsem nebyl schopen to takhle dál táhnout. Tak jsem chtěl založit jinou kapelu a vytvořit tak jinou strukturu (systém). Hoši se rozhodli, že mě v tomto snažení nepodpoří a chtěli pokračovat tak, jak to bylo dál. A tak jsem jim dal prostor a možnost. Nakonec se nedohodli ani mezi sebou a tak zbylo na mě, abych to ukončil. Sehnat na nahrávání bubeníky by problém asi nebyl. Ale pro mě taková kapela, která nemá vlastního bubeníka, nedává smysl.

Tomáš

SEPSIS vydal za celou dobu své existence pouze jedno dlouhohrající album „With No Mercy“ (2009).  Od roku 2002 mi to nepřijde zrovna moc. Proč tomu tak bylo? Je to otázka peněz, chuti nebo nebyly zkrátka nápady?

Ze začátku to byla spíš otázka peněz. Ale z vyprávění Hamiho (Jirka, zakládající člen) bylo docela zřejmé, že se kapela od samého začátku potýkala s nemalými personálními problémy. A to je hybný faktor pro všechny kapely. Snad kromě Poppy Seed Grinder. :) ti jsou prostě nesmrtelní. Asi to je dáno tím, že mladí hudebníci se hledají. Chtějí zkusit nejrůznější varianty. Ale trošku jim uchází, jaké problémy způsobují tímhle přístupem, těm kapelám i sobě.

Jako rozlučku jste si pro nás připravili split se slovenskými INFER. Jak jste se vůbec dali s kapelou dohromady, proč právě oni a jak celá spolupráce vznikla?

INFER nás oslovili s tím, že mají vydavatele a hledají druhou skupinu na split. Po dlouhém řešení jsme se dohodli. Potom se pracovalo na grafice, a na masterování obou nahrávek. Za oboje musíme poděkovat Páterovi, který se o vše postaral. Moc děkujeme. :)

Na splitko jste dodali čtyři songy. Abych pravdu řekl, tak podle mě patří spolu s EP „Dawn Before the Light“ k tomu nejlepšímu, co jste kdy nahráli. Jak dlouho jste skladby skládali a jak vůbec vznikaly?

Myslím, že je to tím, že jsme na materiálu spolupracovaly s bubeníkem. Jako skladatelská dvojce. Skladby vznikly poměrně rychle, měli jsme jich víc. Ale nakonec jsme na sebe chtěli co nejdřív upozornit a k full albu už nedošlo.

Na splitko „Chronicles of Bloodshed“ vám obstaral bicí Robo z INFER.  Jak vlastně spolupráce probíhala a proč právě on? Vím, že dneska se ani muzikanti nemusí vidět, vše se řeší po internetu. Jak jste bubenické party nahrávali vy?

Nahrávka D.B.T.L. je identická s materiálem na posledním splitu. Včetně bubenických partů. Páni z INFER pouze dělali master obou nahrávek. Asi jsem nepochopil otázku. :D (tady úřadoval nějaký internetový šotek, omyl je na mé straně - pozn. Asphyx)

Michal

S troškou nadhledu by se dalo říct, že SEPSIS jsou tvoje kapela (nebo alespoň od jejího zvonu obnovení). Když se ohlédneš, jaké období bylo pro vás nejlepší?

Nejlepší to bylo asi úplně na začátku (znovuobnovení) všichni jsme měli stejný cíl a komunikace fungovala na výbornou. Když jsme složili prvních pár věcí a domluvili se, že převezmeme jméno SEPSIS. Celá ta cesta s tím spojená, byla pro všechny účastněné myslím přínosem. Nelituji ničeho, co jsem udělal. Když se ohlédnu trošku dál, do roku 2008. Tak to mělo své kouzlo také. Natočení alba, skvělá parta a hodně srandy. To bylo asi top období ve vztazích. Protože co si budeme povídat, o nich to především je. A nejen v kapelách, ale v životě jako takovém.

A co koncerty SEPSIS? Vzpomeneš si na nějaký, případně na některou šňůru, kterou si budeš pamatovat do konce života? Zavzpomínej pro nás, prosím.

Těch koncertů bylo opravdu hodně. Hraní na festivalech po boku skvělých našich i zahraničních kapel. Výborní lidé a nekonečný zástup fanoušků. Ale do konce života si budu pamatovat jeden trapas. Jak už to tak bývá, to se pamatuje nejlépe. :D Myslím že to byl rok 2007 po vydání Splitu se Suburban Terrorist. Udělali jsme si výlet na Slovensko, na dvě akce zařízené právě Suburbanama. Neodolali jsme ochutnat, všechnu kořalku co měli. A já jsem to nějak přehnal, opravdu mi chutnalo. A druhou z akcí jsem totálně podělal. Byl jsem na podiu jako křoví, nedokázal zahrát souvisle pár riffů po sobě. A po prvním songu jsme museli odejít z podia. No strašná ostuda, dostal jsem to od kluků pěkně sežrat. A to mělo i svou dohru, protože jeden z fanoušku napsal potom na náš Bandzone. Nic horšího jsem v životě neslyšel. :D musím jenom potvrdit, hůř jsem se snad nikdy necítil :D na podiu.

Jak to máš vlastně v současnosti s brutal death metalem? Tenhle styl je samozřejmě v těžkém undergroundu, koncerty nejsou z nejnavštěvovanějších a CD se asi neprodávají po tunách. Plánuješ nějaké nové projekty, máš novou kapelu, nápady? Většina muzikantů nakonec bez hudby stejně nevydrží.

Jak už jsem psal nahoře, toužil jsem po nějakém hudebním vývoji. A i podle toho vypadá D.B.T.L. Death metal jsem miloval dlouho a mám ho rád pořád, ten kvalitní. Ale od ukončení aktivit jsem snad nic deathového nepustil. Asi na tvrzení že death metal mění charakter, opravdu něco bude. :D Byl jsem na pár koncertech jen jako fanoušek, ale hrát tohle už nechci. Mám pár nápadů jak ukojit svoji touhu, produkovat hudbu. Ale uvidíme, pro co se nakonec rozhodnu. Mám i pár vedlejších koníčků, které teď převzaly první místo v mém životě. Hlavně se jedná o pohyb a pobyt v přírodě. Trošku se nechávám unést fantazií a přemýšlím o nějaké motivační hudbě smíšené s kytarovou. Nechávám tomu čas a klid, protože cítím, že to teď nejvíc potřebuji.

Dominik

Jako SEPSIS jste se zapsali do historie nejen českého death metalu hezky krvavým písmem. Jenže teď, když jste skončili, jak to vlastně bude s CD? Je vše vyprodáno? Kde si mohou fanoušci případně doplnit vaši diskografii? Neplánujete třeba nějakou závěrečnou kompilaci apod.?

Ještě pořád mám pro zájemce u sebe pár kopií splitu s INFER. O které si stačí napsat. Jak je to přesně s W.N.M. nevím, ale donedávna bylo na internetu také k dostání. Starší materiál už k dostání myslím není. Nápad udělat kompilaci nepadl a nemyslím si, že by o ní byl až takový zájem.

Honza

Co říct závěrem, snad jen, díky za SEPSIS, díky za rozhovor a tentokrát myslím, že má oblíbená tradiční otázka svůj smysl. Pokud chceš, zde je prostor, abys něco vzkázal všem fanouškům, kteří stáli u vaší kapely od začátku do konce.

Moc ti ještě jednou děkuji za tenhle prostor k osvětlení celé záležitosti. Nesmírně si toho vážím. Chci moc poděkovat všem členům kapely, bez kterých by to nikdy nemohlo fungovat a nikdy by se to nedostalo na tuhle úroveň. Děkuji všem za trpělivost a pochopení. A zároveň se chci těm stejným lidem omluvit, za svoje chyby a špatná rozhodnutí. Která jsem jim vnucoval. Chci poděkovat všem co mě i kapelu podporovali, ať se jedná o rodinu přátele nebo známé. Jsem vděčný za tohle období, které mě formovalo do dnešní podoby, s kterou jste Vy všichni spjatí. Nezbývá než všem, i Tobě Jakube, popřát hodně dobré muziky a hodně štěstí ve Vašich životech.

Sepsis

RECENZE split s INFER

http://bandzone.cz/sepsis

https://www.facebook.com/SEPSISCZ?fref=ts

Minirecenze/minireview - SIX FEET UNDER - Crypt Of The Devil (2015)

SIX FEET UNDER - Crypt Of The Devil

CD 2015, Metal Blade Records

Sedím doma v pokoji, z přehrávače mi hraje nové album SIX FEET UNDER a já nevím, co bych napsal. Pánové totiž opět nahráli tradiční, klasickou desku, plnou deathu, groovy pasáží a Chrisova chrapotu. Je to stejné vlastně jako vždycky. Doba prvních, zásadních alb se už nikdy (pochopitelně) nevrátí a i když se nedá upřít kapele určitá snaha o to neustrnout, zrovna moc se jim to nedaří. Mě ani tak nevadí jednoduchost, obyčejnost, ani neustále skoro stejné riffy i zpěvákova deklamace, jen si přijdu jako bych sledoval boxerský zápas, při kterém pánové mlátí zmateně kolem sebe pěstmi hlava nehlava. Bohužel, příliš ran protivníka nezasáhne. Fanoušci budou asi spokojeni (taky sem jím býval), ale v dnešní době podobný materiál příliš neobstojí. "Crypt of the Evil" postrádá šťávu, temnotu, sílu. Nevím, jestli je to častými změnami v sestavě nebo jen snahou vydělat zase nějaký ten groš (třeba v USA zdražili Chrisovu oblíbenou trávu), ale tentokrát to na mě působí dojmem, že se nahrávalo opravdu jen z "povinnosti". Nikde nic nejiskří, hroby (mimo parádního obalu - Mike Hrubovcak) zůstávají zavřené a já bývám po poslechu úplně netečný.

Po předchozím, poměrně solidním počinu "Unborn" (2013) a pro mě rozpačitém "Undead"(2012) jsem očekával nějakou bombu, granát hozený mezi fanoušky. Bohužel, nic takové se nekoná. Jsem poměrně zvědavý, jak letošní desku přijmou příznivci kapely, protože ti bývají ke svým oblíbencům shovívavější. Osobně jsem zcela netknut a album se mnou nedělá vůbec nic. Přijdu si spíš jako na nějaké big beatové párty s lehce tvrdším (dobrým, syrovým) zvukem, než ve vykopaném hrobě. Není ale třeba věšet hlavu, pánové dodávají nový materiál skoro každý rok, tak se třeba příště trefí i na moji vlnu. Letos se jim to nepovedlo. Obyčejné, nevýrazné, tradiční CD od SIX FEET UNDER poslední doby. Nic víc, nic méně.

Asphyx says:

After the previous fairly solid album "Unborn" (2013) and for me a little bit embarrassed, "Undead" (2012), I was expecting a bomb, a grenade thrown among the fans. Unfortunately, it didn't happen. Personally, I am totally untouched and the album says nothing to me. I'm coming more like on a big beat party with a slightly harder (good, raw) sound than in the grave. But you don't have to hang your head, gentlemen deliver new material almost every year, so the next time they'll hit on my wave. They failed this year. Ordinary, bland, traditional CD from SIX FEET UNDER of recent times. No more, no less.

https://www.facebook.com/sixfeetunder

http://www.reverbnation.com/sixfeetunder

https://www.youtube.com/user/SiXfEeTuNdEr?ob=0

https://twitter.com/sixfeetofficial

http://www.metalblade.com/us/

Recenze/review - NECROSY – Perdition (2015)

NECROSY – Perdition

CD 2015, vlastní vydání

„Pálí mě ruce, hoří tváře. Z nohou mi odpadávají kusy seškvařeného masa a o vlasech si mohu již nechat jen zdát. Shořely jako pápěří během prvních chvil. Říkají o mě, že mám rád oheň, že jsem nemocný. Nevím, nedokážu to posoudit, ale ten čas, strávený s plameny je pro mě vším. Je milenkou, zároveň matkou, přítelkyní, dobrým kamarádem. Označují mě za pyromana. Procházím se po rozžhavených uhlících, užívám si popáleniny druhého stupně a přemítám o krásné smrti v hořícím domě.“

Žhářství je zločin, při kterém pachatel úmyslně a vědomě založí požár. Obsese ohněm a závislost na žhářství se nazývá pyromanie. Tolik odborné pojednání. A proč že o téhle závislosti píši zrovna do recenze o death metalové kapele? Samo se to nabízí, jelikož závislost na dobrém death metalu v mnohém pyromanii připomíná. My také zažíváme spalující žár, také rádi hledíme na hořící displeje svých přehrávačů, také chodíme jako ve snu se sluchátky na uších. Rozdíl je samozřejmě v tom, že my nikomu neškodíme, snad jen občas sousedům a jejich ušním bubínkům. Jinak jsme jako vlci v rouše beránčím. NECROSY patří mezi nás. Pocházejí z Itálie a hned na první společné seanci jsem zjistil, že pánové stejně jako já propadli kdysi smrti (Italové přesněji v roce 2010 při založení kapely). Letošní deska je jejich první a hned na začátek musím napsat, že velmi zdařilá.

NECROSY se nebojí melodií, studených meziher, různých strašidelných vyhrávek. Album je tak velmi pestré, propracované a je znát, že si s ním dali pánové hodně práce. Nářezy, kruté a nekompromisní se střídají s chvilkami odpočinku. Ze skladeb je cítit elektrické chvění, známé z okolí stožárů vysokého napětí. Hraje se na samé hraně bolesti, tentokrát ale vyvolané spíš naléhavostí než brutalitou. Při prvním setkání jsem si přišel právě jako při průchodu hořícím domem. Kolem mě šlehaly plameny ostrých a krutých riffů, nálady se střídaly od smutných, pomalých až po neklidné a jiskřivé. Sem tam sice zazněl nějaký ten hodně provařený riff, našel jsem i kousek vaty, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit celkový velmi pozitivní dojem. Texty o lidské nenávisti, sebevražedných tendencích a jakémsi všeobjímajícím smutku jen doplňují mé celkové rozpoložení, které po poslechu mívám.

Jsem vždycky hrozně rád, když se mi povede napsat pár řádků o nějaké prvotině a kapela pak po letech zavítá k nám do Čech. Když se to povede a setkáme se, kolikrát mi pak hrozně děkuje, že jsem byl z prvních, kdo o nich napsal a nakopl jsem je o malý kousek výš. NECROSY jsou přesně jedněmi z těch, o kterých si myslím, že by měli brázdit minimálně evropská pódia. Z jejich hudby cítím totiž jakési zvláštní kouzlo, kus něčeho, co mě nutí se k jejich desce neustále vracet. Všechno je to samozřejmě jen subjektivní pocit, ale nějak ve svých starých kostech cítím věci budoucí. Snad se nebudu mýlit a NECROSY se dostanou do první smrtonosné ligy. Kdyby nebyl svět tak často jen o penězích, očekával bych, že se o téhle italské smečce bude hodně mluvit. Pevně doufám, že těchto několik řádků k tomu alespoň trošku přispěje.

Na „Perdition“ jsou otevírány ty nejzatuchlejší kouty kobek lidské mysli. Album je velmi kruté, svým způsobem i „nepříjemné“. Dokáže ve mně vyvolat spousty negativních asociací. Zmítám se v křečích, proplétám se stěnami z kytar, znovu se rodím v bolestech, často umírám. Jsem svoje vlastní svědomí, svůj úděl, konec oběšencova provazu. Nebudu to dál rozmazávat, hudba je hodně niterná věc, osobní záležitost, kus něčeho soukromého a nikdo nám nemá právo vnucovat svůj názor. Je to jako malířův obraz, který u každého vyvolává rozdílné představy. NECROSY pro mě nahráli velmi příjemné, svým způsobem monumentální dílo. Tenhle death metal mi koluje v krvi. Album, u kterého si budete třást rukou se samotnou smrtí! Skvěle!

Asphyx says:

The album is varied, sophisticated, and from my point of view the gentlemen worked hard. Thrash, harsh and uncompromising, is changing with moments of the rest. You can feel the vibration, suspence, known from the high voltage power lines from the songs. On "Perdition" there are opened the most musty corners of the human mind. NECROSY recorded very nice, in this way, a monumental work for me. This death metal circulates in my blood. You'll shake hands with death on this album! Great!

Seznam skladeb:

1. Preludio
2. Drown In Perdition (at 320 bpm)
3. Sea Of Illusions
4. Flesh Script
5. Buried Inside Your Mental Walls
6. Eternal Realms
7. No Solution
8. Impulsive Whisperings
9. Ascending Mourning
10. Abstract Vortex

Čas: 39:09

Skupina/band:

Christian Giusto – Drums

Dario Bassi – Guitar

Denis Tonetto – Guitar

Nico Rocca – Vocals

Leonardo Pasqualetto - Bass

https://www.facebook.com/necrosyofficial

http://www.necrosy.com/

https://www.youtube.com/user/NecrosyOfficia

Minirecenze/minireview - ARA - Devourer of World (2014)

ARA - Devourer of World

digital 2014, vlastní vydání

Při poslechu posledního počinu amerických death metalistů si přijdu trošku jako kosmonaut. Pánové se nechali ve své tvorbě inspirovat vesmírem a tak se pomocí smrtícího kovu ocitáme mezi zářícími planetami. ARA hrají přesně ten druh technického, velmi propracovaného death metalu, na který musím mít opravdu náladu. Jeden zběsilý riff střídá druhý a prsty po hmatníku kytar kmitají tak rychle, že máte chvílemi pocit, že upadnou. Cítím zde vlivy GORGUTS, intenzitu CANNIBAL CORPSE, progresivitu OBSCURY a SUFFOCATION. Na dnešní dobu se jedná o v podstatě dokonalý produkt.  Do desky "samozřejmě" není lehké proniknout, pánové vám nedají nic zadarmo, ale to se teď zkrátka nosí. Mnohdy pro mě bývá dost složité vše rozplést a alespoň na chvíli se soustředit. Mě podobná alba přijdou hrozně roztříštěná, nahraná spíš pro muzikanty, než pro obyčejné fanoušky. 

ARA se svým způsobem snaží o co největší neotřelost a progresivitu. Bohužel, v současnosti je to hrozně těžké a tak po většinu času zůstávají jen ve stínu svých vzorů. Myslím ale, že tohle zrovna fanouškům moc vadit nebude. O "Devourer of World" se dá říct v podstatě cokoliv. ARA jsou samozřejmě velmi dobří muzikanti, kteří perfektně ovládají svoje nástroje. Jen si chvílemi přijdu jako na srazu příznivců free jazzu. Líbí se mi spíš klidnější vyhrávky, pomalejší tempo, v něm se zdá být kapela nejsilnější a lehce jiná než ostatní. Jakmile se kopne do vrtule, mám sto chutí vše o kousek přetočit. Je pro mě poměrně složité tuhle fúzi mezi technickým a moderním death metalem hodnotit, přeci jen, moje srdce bije v trošku jiném rytmu, ale mohu s klidem přísahat na bibli, že album má svým způsobem svoje zvláštní kouzlo. Není sice lehké do něj proniknout, když ale vydržíte, urovnáte všechen ten zmatek a zklidníte svoji rozháranou duši, nakonec se vše v dobré obrátí. Na úplně vychutnání to sice není, ale na mě v tomto případě zase tolik nezáleží. Progresivní death metalová deska, na které se ARA pokusili zhudebnit vesmírný chaos.

Asphyx says:

ARA play exactly the kind of technical, very sophisticated death metal, that you must be really in a good mood for. One frantic riff follows another and fingers over the guitar neck vibrate so fast that you sometimes feel that they'll fall. I feel here the influence of GORGUTS intensity of CANNIBAL CORPSE, progressivity of OBSCURA and SUFFOCATION. ARA are very good musicians who perfectly control their instruments. But sometimes I feel like at a meeting of supporters of free jazz. Progressive death metal album, where ARA tried to put chaos to music.

http://arawi.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/Ara.Music.WI

Minirecenze/minireview - DEATH KULT - Death kult (2014)

DEATH KULT - Death kult

EP 2014, Nebuloza

Kolumbijští DEATH KULT pro mě byli doteď velkou neznámou. V nadpisu zmíněné EP se ke mě dostalo víceméně náhodou. Usedl jsem do křesla, pustil play a vyhrnula se na mě nekonečná řeka špíny. Death metal je zde kombinovaný se "staroškolským" blackem, thrashem. Je plný nihilismu, tlaku a energie. EP obsahuje dvě nové skladby, intro i nezbytné outro a pak několik živých skladeb. Od začátku až dokonce je slyšet, že kapela to myslí se zlem vážně, "tváří se" i hraje velmi odhodlaně. V undergroundu sice nic nového pod černým sluncem, ale tahle smečka mě zaujala natolik, že jsem se rozhodl o ní sepsat několik řádek. Líbí se mi to nadšení, taková ta patina opravdovosti, kterou u dnešních "moderních" kapel neuslyšíte. DEATH KULT sice nevybočují z obrovského množství současných smrtících sdružení, drtících old school, ale něčím jsou pro mě přitažliví. Kope se tady ve stylu osmdesátých a devadesátých let, rouhá se o sto šest. Pánové asi nikdy nevylezou ze sklepních prostor, ale když si je srovnám s některými, u nás v Evropě donekonečna chválenými, vyšeptalými slavnými jmény, cítím zde pravé poctivé peklo. Kolumbijci to drtí po způsobu německých MORGOTH nebo třeba MASSACRE (z jejich rodné země). Nářezy se střídají s pomalejšími motivy a tak by mohl být spokojen každý, kdo rád často ťuká na bránu do podzemí. Morbidně krutá, death metalová ochutnávka, která je velkým příslibem do budoucna!

Asphyx says:

DEATH KULT don't depart from the huge number of today's bands, crushing old school, but they are for me more attractive. They are kicking in the style of the 80th and 90th, they blaspheme like crazy. Death metal is combined here with "old school" black, thrash. It is full of nihilism, pressure and energy. Morbidly cruel death metal tasting, that will be great promise for the future!

https://www.facebook.com/pages/DEATH-KULT/321519751201305

http://www.myspace.com/deathkult

Minirecenze/minireview - KATAKOMBI - Katakombi (2014)

KATAKOMBI - Katakombi
12" vinyl 2014, Hamahakki Music

Finští tmáři jsou zajímavým úkazem. Fungují teprve od roku 2011 a už dnes se o nich v určitých undergroundových kruzích hovoří s respektem. Není divu, pánové sice hrají styl zvaný doom/death metal, ale nebojí se ani experimentovat. Jsou tak na první poslech velmi výrazní, jiní, odlišní a i když je loňské EP teprve jejich první počinem (pokud nepočítám demo nahrávku z roku 2012), tak dokážou zaujmout. Dvacet šest minut pomalého smutnění mi připomíná průlet hvězdokupou. Jejich hudba asi nebude vyhovovat úplně každému, mnohé pravděpodobně bude i nudit, ale já si tentokrát přišel na své. Otevíral jsem rád okno do noční krajiny, sledoval usínající přírodu, snil o stavu beztíže. Album vyšlo bohužel zatím jen na vinylu a v digitální podobě, ale i tak si poslech neskutečně užívám. Mám rád ty dlouhé, táhlé melodie, zdánlivě nekonečné motivy, které mě pokaždé ukolébají až do zvláštního rozpoložení. Je to spánek a zároveň jsem bdělý. Hudba spíš připomíná kulisu k filmu o pilotech, než klasickou, běžně chápanou desku. Těžko se popisuje. V tomto případě bych (být vámi) asi spíš zkusil poslechnout pár ukázek a uvidíte. Třeba to někdo z vás uslyší podobně jako já. "Testoval" jsem KATAKOMBI na kamarádech a názory byly značně rozdílné. Pro podobnou muziku musí mít člověk správné rozpoložení, náladu a chuť na snění. Doom/deathová procházka měsíční krajinou.

Asphyx says:

Finnish obscurant are an interesting phenomenon. Gentlemen are playing a style called doom/death metal, but they aren't afraid of experiment. EP is full of slow mourning and it reminds me flyby of star cluster. For similar music you must have the right frame of mind, mood and appetite for dreaming. Doom/death metal moonscape walk.

http://katakombi.bandcamp.com/
http://www.facebook.com/katakombiband

Minirecenze/minireview - KRYPTICY - Necromonicon (2014)

KRYPTICY - Necromonicon

EP 2014, vlastní vydání

Loňský rok byla úroda old school death metalových kapel natolik velká, že kdybych je měl všechny sepsat, asi bych tak činil ještě několik let. Vybírám tedy z té hromady nesepsaných už jen ty alba, která mě opravdu zaujala. KRYPTICY pocházejí ze Španělska a do podzemí se poprvé vydali v roce 2013. Oddali se plně myšlence rouhání, vzývání temných sil, že jsem se rozhodl jim věnovat alespoň krátkou mini recenzi. Líbí se mi, jak pánové ke své "práci" přistupují. Jejich smrtící kov je houpavý, převážně ve středním tempu a obsahuje velké množství chytlavých melodií. Samozřejmě, jedná se o starobu v tom nejlepším smyslu, tak jak ji kdysi hráli třeba MORGOTH, SINISTER, BOLT THROWER, ASPHYX. K tomu zazní i floridské kruté metalové ozvěny. Zpěvák se s tím moc nemazlí, občas sklouzává dokonce až někam k brutal death metalu. Zkrátka, pitvají se zde jen samé dobře uleželé mrtvoly a pokoušejí se znovu oživit staré dobré pořádky. 

Nejvíc se mi líbí asi momenty, kdy KRYPTICY černočerně preludují a chválí všechny špatnosti dnešního světa. V rychlejších pasážích už to občas drhne, ale zase na druhou stranu, dovedete si představit pořádný death metal bez sypaček? Já tedy rozhodně ne. "Necronomicon" je přesně tou ochutnávkou, která by "měla" zaujmout nějaký pořádný label. Vlastně ani nevím proč, ale hudba a přístup, který je na celém EP patrný, mě utvrzuje v tom, že o téhle smečce ještě uslyšíme. Tedy alespoň u nás, v záhrobí. Morbidní, krutá death metalová ochutnávka, kterou si dám k poslední večeři vždy znovu a rád. Peklo stejně všechno schvátí a tak není nutné dál otálet. Velmi dobrá deska!

Asphyx says:

Music and enthusiasm, what Kryptic are coming to the deadly work, confirm me that we'll look forward to in the future. EP is a tasting for all fans of old school death metal. Morbid, cruel death metal album that I'll have for last dinner again and gladly. Very good album!

https://www.facebook.com/krypticy

http://www.last.fm/music/Krypticy

Minirecenze/minireview - DEMONICAL - Black Flesh Redemption (2015)

DEMONICAL - Black Flesh Redemption
EP 2015, Agonia Records

Severští death metaloví válečníci DEMONICAL se letos hlásí s další ochutnávkou z jejich morbidní dílny. Čtveřice songů v rytmu starých DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ENTRAILS, doplněných o nálož chladu, je krutá, studená, nářezová a zároveň melodická. Líbí se mi, že hudba v podání seveřanů není jen tupým nářezem, ale propracovaným nátlakem na naše duše. Hroby se otvírají, ostatky exhumují, rakve pukají. Fanoušci klasického švédského chřestění vrní blahem a dávají se do nekonečného tance ve společnosti těch nejkrásnějších zombie. Hranice mezi naším a oním světem se při poslechu "Black Flesh Redemption" stírají a řev nemrtvých je natolik přitažlivý, že nenechá v klidu snad nikoho. Líbí se mi to propojení nářezu a mrazivých melodií. DEMONICAL jsou mezi ostatními smečkami jasně definovatelní, svým způsobem originální, jiní. Osobně pro mě jejich skladby nejvíc vynikají pří živých vystoupeních, kdy jsou díky "nedokonalosti" zvuku ještě syrovější než z desek. 

DEMONICAL se nemění, nesnaží se vymýšlet nic nového. Hrají tak, jak to cítí nejlépe. Jejich death metalové srdce je chladné jako kusy toho nejčernějšího ledu. Na EP nalezneme tradiční, klasické severské melodie, které vám zkroutí vnitřnosti do nekonečných křečí. Škoda snad jen krátké stopáže, klidně bych si dal toho zmaru ještě více. A teď už mě prosím nechte zetlít ve věčnosti. Nasazuji si sluchátka na uši, vzývám všechny death  metalové předky a pomalu se přesouvám na nedaleký hřbitov. Dneska bude hodně dlouhý večírek. Otevřu si pivo, nějaký ten hrob a pak už je to jen na nás, jak bude vše probíhat. Ze stínů se na mě šklebí všichni nesvatí, po kamenné zídce se prochází samotný rohatý. Tady je mi dobře a tady se cítím mezi svými. Švédský death metal té nejvyšší kvality! Absolutní kult!

Asphyx says:

DEMONICAL don't change, they don't try to invent anything new. They play this way they feel best. Their death metal heart is cold like pieces of the blackest ice. You'll find  the traditional, classic Nordic melodies on the EP, that will twist your guts into endless spasms. The boarders between our and other world disappear while listening to "Black Flesh Redemption" and the roar of the undead is so attractive, that nobody can't keep calm. I like the interconnection of beating and frosty melodies. All the godless are making faces from the shadows, the devil is walking on the stone walls of the cemetery. Here I'm feeling well and among my brothers. Swedish death metal of the highest quality! Absolute cult!

http://www.demonical.net/

http://www.demonicalofficial.blogspot.se/

https://www.facebook.com/Demonicalofficial

http://www.agoniarecords.com/