Tak tohle je pořádná
plesnivina přátelé! Už při prvním pohledu na rozšklebenou medúzu na obalu jsem
tušil pořádný old school death metal. Je moc pěkné, že mi pánové poslali CD až
z daleké Kanady, neodbyli mě jen nějakým souborem pochybných mp3, ale
hezky postaru vše napsali (ručně!), nezapomněli přidat pár vtipných hlášek a
moje prolezlá duše doslova zaplesala. Nutno na začátek rovnou uvést, že pokud
nejste na podobné undergroundové prašiviny stavění, nemá ani cenu, abyste se
dále nahrávce věnovali. Tohle je album pro starý fotříky, kteří si rádi
zavzpomínají, občas si hodí doma v pokoji rozvážný mosh-pit a pak se zase
usadí ve vší vážnosti odpovídající jejich věku. Ale dost řečí, cože nám to
vlastně na své prvotině přinášejí?
Vlastně nic nového
(ale čekal to někdo?). Pánové se hrdě hlásí k odkazu DEATH, CELTIC FROST,
MASTER, ASPHYX, AUTOPSY, OBITUARY, BAPHOMET (US), CEREMONY, BOLT THROWER,
REPULSION (plus k jasně čitelným stopám švédské školy). Je to vlastně
jednoduché, vezměte si slavné death/black/thrashové smečky z osmdesátých a
devadesátých let, pořádně je protřepejte (prosím nemíchat-smích) a podávejte
pořádně chlazené. Muzika SABBATORY je jako dvanáctiletá whisky. Svým způsobem trpká,
hořká jako jeden nejmenovaný tvrdý nápoj z Plzně. Její chuť už znáte
dávno, nepřekvapí, ale když je příležitost, tak jí v určitém množství do
sebe zase rádi kopnete. S Kanaďany je to stejné. Jsou klasičtí, až to
chvílemi bolí, ale přesto na mě pořád zabírají. Asi je to těmi D-beat bicími
nebo chrchlajícím vokálem, nevím, ale prsty po klávesnici mi kmitají do rytmu
pěkně, to vám povím (smích).
Všechno je ohlodáno
až na kost. Jestli jste někdy pozorovali psa, jak se snaží se vší pečlivostí dostat
do sebe veškeré maso, tak SABBATORY ke své old schoolové práci přistupují
podobně. Mrazí to, řeže to, bolí to, tepe to a dává to! A o to nám jde
především, ne? Jednou jsem měl dokonce na tramvajové zastávce pocit, že vykopu
nohama do asfaltu důlek. Mám při poslechu obrovskou chuť vzít do ruky něco
nepotřebného (jako třeba televizi) a rozsekat ji na maděru (smích). Ne že bych
byl tak agresivní, ale tahle muzika do mě vlévá obrovský kus energie. Je to
jako baterie obrovské kapacity, ke kterým kdybych byl připojen, mohl bych
v noci nahrazovat pouliční osvětlení. Mám pro podobné, dobře provedené a
zahrané „klony“ z dávných časů obrovskou slabost. Nutím pak svoji ženu
záplatovat moji starou džínovou bundu, která jinak leží stále ve sklepě ve
truhle vzpomínek.
Mezi houštím se
plouží pán s nožem. Má divný pohled a z kapuce mu lezou šediny. Kdysi
dělával maskota starým death metalovým spolkům, jenže pak ho poslali na
zasloužený důchod. On se s tím ale nějak nemůže smířit a pořád slídí
okolo. Doba a muzika se vrací v kruzích a on zase najednou zažívá pár
minut své pochybné slávy. Je tady pořád s námi, sleduje nás
z povzdálí a v očích se mu zračí dávná moudrost starců. Kolem se mění
styly, do muziky jsou zvány klávesy, ženy s operním zpěvem nebo hudebníci
narvaní testosteronem a technikou dotýkající se srozumitelnosti. On ale, starý
a vědoucí, stojí pevně dál jako skála. Říkají mu old school death metalový Bůh
a SABBATHORY se k němu na své první desce modlí poctivě a s nadšením.
Tyhle kořeny jen tak někdo nevytrhne. Jak říkám, tohle je opravdu pořádná
plesnivina!
Asphyx says:
Hello bastards! New
album SABBATORY is total old school death metal! Great slowly rotting riffs,
maniacal vocal and morbid sound. New album „Endless Asphyxiating Bloom“ reminds
me walk on the grave. Great CD for all old school death metal maniacs!
Seznam skladeb:
Being, Thy
Eternal Perplexor
Hypnotic Regression
Corrosive Decay
Infantasy
Endless Asphyxiating Gloom
The End of a Pessimistic Voyage
Orbiting Obscuron
Čas: 32:47
Sestava:
Kier
Keating – kytara, zpěv
Marshal Fries – kytara
Nick Tober – basa
Dan Earle Ryckman – bicí
Poslední deska ABORTED je snad na všech metalových serverech velebena, kapela zažívá velký úspěch a je o ní slyšet na každém kroku. Já jsem v hodnocení trošku zdrženlivější. Původně jsem byl na novinku "The Necrotic Manifesto" poměrně zvědavý, ale po vystoupení téhle kapely na plzeňském Metalfestu jsem se jejich CD raději ani nedotkl. Už na zmíněném koncertě jsem si získal velké antipatie ke zpěvákovi Svenovi de Caluwé. Mě zkrátka podobné vokály iritují a dokáží mě zcela odradit. Hudba je jinak na poměrně slušné úrovni, střídají se v ní vlivy CARCASS, DYING FETUS, EXHUMED nebo třeba i takových IMPALED, ale když se pak začne zpívat, mám co dělat, abych desku nevypnul. Je to samozřejmě jen můj problém, ale já tady také cítím na sto honů nejen grindové výjezdy (nevadí a líbí se mi), tak i různé core vlivy a ty my nedělají vůbec dobře. Tahle smečka si asi svoje těžce vysloužené ostruhy za ty roky hraní a tvrdé práce zaslouží, ale pořád nějak stojí mimo můj rámec zájmu. Za mě tedy perfektně odvedená práce s (pro mě) divným zpěvákem a spoustou nápadů, které mě nechávají zcela chladným. Fanouškům budiž přáno a já se raději tentokrát poohlédnu jinde.
Death grind core machine from Belgium with the new CD. Good production, good cover, but music is very ordinary in my opinion. I don´t like Sven's vocals and core influence. I'm sure it's a good album for their fans, but for me monotonous only. The band will be very successful, but I'd like other bands. Album is ordinary job for me and the vocalist is horrible.
Již minulá deska "Carnival is Forever" naznačovala, že polští death metalisté nechtějí zůstat stát pouze ve stínu klasického death metalu, ale chtějí se vydat trošku jiným směrem. Osobně jsem měl raději tyhle maniaky, když hrály hezky "postaru", ale jak vidno, pokrok zastavit nejde. DECAPITATED se na novince "Blood Mantra" nebojí do toho kopnout hezky ve stylu groove metalu, otřou se i o death core a vše pak podávají pořádně zabalené do technického death metalu. Z novinky je na sto honů cítit velký vliv "uštěkaných" MESHUGGAH a abych pravdu řekl, příliš jsem tomu na chuť nepřišel. Chápu snahu o to, nezůstat stále stejní, ale mě tahle deska zkrátka vůbec nebaví. Postrádám na ní něco, čeho bych se mohl alespoň na na chvíli chytit. Tedy, ony tam ještě nějaké ty klasické pasáže jsou, ale je jich málo. Víc se jede hezky "moderně", s jistou dávnou progresivity. Současný fanoušek, který se dostal k tvrdé muzice někdy po roce 2000, bude asi spokojen. Já nikoliv. Mě podobné desky přijdou jedna jako druhá. Je to jen kombinace průměrného technického death metalu, protknutého vlivy SEPULTURY (plus všechny tuctové projekty pana Maxe Cavalery, SLIPKNOT a já nevím jakého dalšího zvěrstva), již zmíněných MESHUGGAH a chaosu. Celá deska mi přijde hrozně roztříštěná a nic tomu nepomáhají ani dnes tolik moderní texty ovlivněné východní filozofií. Při poslechu si trošku přijdu, jako bych seděl totálně zhulený v nějaké komunitě rastafariánů (smích). Asi budu se svým názorem v menšině, ale já to takhle slyším. Pro mě šílená nuda! A ten zpěv? To už lépe zní sousedův pitbul.
DECAPITATED are coming with modern death metal CD this year. They left classic death metal definitively and try to be very progressive. Unfortunately, this is the way I dont like. Barking vocalist, riffs copied from MESHUGGAH and bore everywhere. For current fans getting used to similar products, this CD will be album of the year, but for me it is falling down. I didn't find many good things for me. DECAPITATED are as bands playing and sounding in the similar way. The new album is boring for me!
ENTRAILS – Resurrected from the Grave (Demo Collection)
CD 2014, Metal Blade Records
Za chvíli to bude dlouhých 27 let, co jsem byl poprvé proklet. Tenkrát, na
moje narozeniny, my můj bratranec přinesl první metalovou nahrávku. Jasně že to
byl heavy metal. Byl jsem tenkrát hrozně nadšený a změnil se mi svět. Řvával
jsem do svého pokoje texty JUDAS PRIEST a hltal každou informaci o čemkoliv, co
bylo jen trošku tvrdší muzika. Přiznám se, že bývám někdy lehce nostalgický, rád
se vracívám do minulosti a vzpomínám na doby, kdy jsem chtěl být ve škole ještě
archeologem. Kola času mě semlela úplně jiným způsobem, možná dokonce lepším,
ale jednou za čas na mě padnou vzpomínky a rád se prohrabávám starými alby. Mezi
prsty se mi najednou objevují dlouho neviděné kazety, vinyly, CD a moje oči mají
najednou podobný nádech, jako když starci vyprávějí o svém mládí. ENTRAILS sice
patří do trošku jiné dekády, ale když se mi dostaly do ruky jejich znovu nahraná
dema, navodily mi úplně stejnou náladu.
Švédi uvádějí jako datum založení své kapely rok 1990. Čekalo se pak dlouhých
devatenáct let na první demonahrávku. Pánové sice měli nějaké skladby doma v
šuplíku, ale z různých důvodů tento materiál nebyl vydán. Byl uložen na starých,
dnes již nepoužívaných páskách a letos se hlavní protagonista kapely Jimmy
Lunqvist rozhodl, že pomocí moderních postupů vše znovu nahraje. Jedná se o
opravdové vykopávky, některé skladby jsou přes dvacet let staré, ale hned při
prvním přehrání zjistíte, že jim zub času vůbec neubral na síle. Inspiraci
(pokud je to takto možné vůbec napsat, protože ENTRAILS byli
tenkrát také u toho) nebo lépe jako připodobnění můžeme uvést kolegy z branže
DISMEMBER, staré ENTOMBED, NIHILIST. Styl a způsob hraní je tedy jasně daný. Jen
taková perlička. Píšu tuhle recenzi brzy ráno, je kolem páté hodiny a když jsem
si CD poprvé pustil, z otevřeného okna do ranní Plzně začal zvonit umíráček.
Příhodná shoda náhod, co říkáte?
Zvuk je vyčištěný, v dnešní době v pohodě obstojí, nemusíte mít strach z
toho, že byste poslouchali nějaké zmuchlané, tisíckrát ohrané a znovu nechutně
„re-masterované“ uveřejněné kazety. Skladby nepostrádají určitou staře hnilobnou
patinu, patrnou a chtěnou snad v každém tónu. Nevím sice, co tato nahrávka řekne
dnešním mladým, odkojeným už zcela jinými pořádky, ale pro nás pamětníky se
jedná o velmi příjemný sběratelský artefakt. Dobrou zprávou je, že se dá CD
sehnat v každém trošku lepším obchodě s muzikou. Postupy jsou sice klasické., že
snad ani klasičtější být nemůžou, ale to jim vůbec neubírá na chytlavosti a
síle. Jen je nutné se oprostit od dnešního přístupu k věci. Nějaké stáhnutí,
rychlé prohnání sluchovody a následné vymazání zde moc fungovat nebude. Tady se
musí přistupovat hezky pomalu, postaru, udělat si ze setkání svůj malý niterný
soukromý obřad.
Umíráček pomalu v dálce doznívá. Mám zvuk kostelních zvonů moc rád. Řekl
bych, že ke švédskému death metalu patří, stejně jako návštěva kostnice. Chřestí
se tady o sto šest, vypalovačky střídají chladné vyhrávky a já jsem zpět někde v
devadesátých letech. Nějakým záhadným způsobem se mi kdysi dostalo do sbírky
demo „Human Decay“ (2009) a tak jsem si vše rozložil na zemi, sedl si do
tureckého sedu a jen si občas odbíhal ke klávesnici napsat pár řádků. Tato
recenze tedy budiž jen malým připomenutím toho, že letos se dostala mezi prostý
lid nahrávka v podobě kolekce demonahrávek jedné ze zajímavých švédských kapel
drtících smrtící kov už nějakou tu dekádu. Deska je krásně švédsky studená, pálí
jako suchý led a neměla by chybět ve sbírce každého, alespoň trošku nadšeného
fanouška. Body dávat nebudu, neumím na stupnici od jedné do deseti ohodnotit
vzpomínky. Velmi příjemná kompilace klasického švédského death metalu!
Seznam skladeb:
Reborn (Intro)
Evil Obsession
The Morgue
Your Dead Dog Smile
Voices
Triumph of the Sinners
Stormy Death
Midnight Death
Breath of Blood
Entrails
Depression
Dust to Dust (Intro)
Blood Red
Euthanasia
Evil Terror
Total Death
Human Decay
Casket Garden (Dismember cover)
Čas: 01:13:51
Sestava:
Jimmy Lunqvist – kytara, bicí
Jockey Svensson – basa, zpěv
Adde
Mitroulis – bicí, zpěv
Penki - kytara
ENTRAILS bring this year unrealesed songs from old demos. Album reminds me chronicle of Swedish death metal. Songs have new sound and we can enjoy classic Nordic tones. It is must-have for all fans of Entrails!
BELPHEGOR – Conjuring the Dead
CD 2014, Nuclear Blast
Ne, tak takhle rozhodně ne. U rakouských sousedů zkrátka tentokrát peklo nezaznělo. Tolik klišé na jednom místě už jsem hodně dlouho neslyšel a neviděl. BELPHEGOR a jejich image zvrhlých maniaků na mě nefunguje. A nic na tom nezmění ani tuny make-upu, ani hektolitry kečupu použitého na promo fotkách. Když už chci slyšet pořádný death, šmrncnutý blackovou nenávistí, tak budu letos bohužel hledat někde úplně jinde. Více zde. Já od podobných desek očekávám špínu, utrpení a skřeky nemrtvých a ne smrtící kov pro čtenáře lesklých metalových časopisů. Tentokrát to opět nevyšlo. Bohužel.
Good production, good promo photos, lots of blood in clips, but I don´t listen the Hell! Next album in the line missing energy and darkness. I'm afraid. The album for readers of commercial metal magazines!
Bloudím v podzemí už spoustu let. Občas se sice vynořím na světlo, abych zařídil pár věcí, ale moje oči slunci už asi nikdy nepřivyknou. Vždy se těším zpět, mezi své nemrtvé. Prohledávám rád různá zákoutí, opuštěné kobky kostelů, potemnělé kanály měst i smutné, chátrající staré továrny. Všude slýchávám ševel hlasů, má hlava si doplňuje příběhy a přede mnou ožívají tisíce stínů. Je to jako černobílý film, někdy romantický, až se mi chce smát, jindy zase smutný a klidný. Potkávám různé kapely, které jsou na tom podobně jako já, nemrtvé, s otisky duchů ve tvářích. Nad hlavami nám slouží v kostelech zádušní mše a přitom to pod nimi neustále vře, jako nekonečné magma. Při jednom takovém výletu jsem potkal německé death metalové predátory SLAUGHTERDAY. Vzpomínám si přesně, bylo to loni, na konci zimy, když jsem zkřehlý poslouchal ve sluchátkách jejich desku „Nightmare Vortex“. Na výlety k našim německým sousedům jezdím rád, jejich nahrávky se totiž dobře shánějí a v undergroundu to pořádně žije.
Letošní EP „Ravenous“ je důstojným pokračováním předchozího počinu. Vyšlo na klasickém CD. Pokud jste fajnšmekři a máte radši kazety, tak se můžete stát vlastníkem jednoho ze sta kusů limitované edice. Dlouho jsem se upřeně díval na obal od Jana Pysandera Whitneyho a jestli má příšera na titulní stránce bookletu znázorňovat viděné běsy, tak věřte, že podobné jsem již také několikrát potkal. Hned jsem si je oblíbil, přišly mi jako staří známí (smích). Muzika je pak klasická, old school death metalově laděná, často hozená až někam k doomu. Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem na SLAUGTERDAY narazil vždy v ročních obdobích, kdy mi sedli nádherně do nálady. Vzpomínám s kapelou na staré AUTOPSY, ASPHYX, CELTIC FROST a někdy se spolu vydáváme na výlet až k samotným BLACK SABBATH. Zmíněné legendy můžete dnes zaslechnout v tvorbě skoro každé druhé death metalové smečky, ale zde oceňuji obzvlášť chladné melodie a určitou černou auru, kterou z nahrávky cítím všemi póry svého těla. Němci umí složit dobře zapamatovatelné, až morbidně hitové skladby.
Společné seance jsou podobné těm, které občas každý z nás pořádá s bolavými zády. Tisíce jehel se zabodávají do vaší páteře, injekce nepomáhají a nejhorší bývají ty řezavé okamžiky, kdy ostré nože vystřelují až někam do mozku. Když ale překonáte pár prvních dní a přijde první úleva, cítíte se jako těžce nemocný člověk, který sám sobě nakonec povolil euthanasii. SLAUGHTERDAY jsou vašimi věrnými společníky, hrají vám k poslední cestě z tohoto světa, pohřební hostině i zajíždění rakve do vyhřáté pece krematoria. Mám rád podobné atmosférické nahrávky, vyvolávají ve mně zvláštní, dosud neviděné obrazy a svým způsobem mě i uklidňují. Přijdu si vždycky jako nějaký plaz, připravující se na zimní hibernaci. Moje životní funkce se pomalu uklidňují, srdce začne vynechávat a do očí se mi vkrádají stíny. Zima, období smutku, dlouhých nocí a mrazu pod nehty, může začít.
Osmnáctiminutová ochutnávka z německého záhrobí obsahuje i parádně zahraný cover od ACHERON. Celkově se mi pak EP postupně zařezávalo pod kůži, drásalo, bolelo, rozesmutňovalo mě, kroutilo mými vnitřnostmi. SLAUGHTERDAY jsou zvláštním úkazem v tom našem podzemí, jsou stejní jako ostatní a přesto jiní. Nějak si pořád nedovedu moc vysvětlit, čím to je. Možná schopností navodit tu správnou umrlčí atmosféru, nevím. Každopádně moje zvědavost i po dlouhé době nezná pořád mezí. Těšívám se na oprýskané náhrobky, upřené pohledy nemrtvých i smutné příběhy z onoho světa. Padli jsme si do oka jako dvě zaklíněné, kdysi se milující kostry, pohřbené z lítosti spolu. Až jednou uvidíte na podzim zapadající slunce nad hřbitovem, určitě si vezměte s sebou CD „Ravenous“. Uvidíte dosud neviděné a uslyšíte samotný hlas probouzející se bestie. Pak pochopíte, že existuje jen jediná správná cesta. Je dlážděná studeným doom/death metalem. Ave SLAUGHTERDAY! Asphyx says: SLAUGHTERDAY published new dark, maniacal album! This is EP from hell! Well remembered riffs, monumental vocals, crushing drums. When AUTOPSY, CELTIC FROST andAPSHYX meet, "Ravenous" will born! I like black atmosphere with cold motive here. Great EP, great band! Yes, this is old school death metal. But, very interesting!
Slammové kladivo musí
bít, dokud všichni nezemřou. Rozmlátí vaše obličeje, useká vám ruce, vyvrhne
střeva a pustí pořádně žilou. O kom že to píšu? No přece o amerických
brutálních death metalistech INTERNAL BLEEDING, kteří nás letos poctili dalším
albem. A to považte, po dlouhých deseti letech. Přiznám se, že v dobách
jejich největší slávy jsem příliš jejich fanoušek nebyl. Tenkrát tlouklo moje
srdce spíš v rytmu trošku jiného smrtícího kovu. To nic ale nemění na tom,
že jsem si tuhle smečku časem hodně oblíbil. Vždycky jsem obdivoval schopnost
vytvořit s tolika málo výrazovými prostředky tak zajímavé desky. Vždy suroví
a syroví jako ráno v postranní uličce, kde se minulou noc stala vražda.
Takoví jsou, byli a budou INTERNAL BLEEDING.
Novinka „Imperium“ mi
pak připomíná dlouhý rozhovor pomalu hnijící mrtvoly se svým vrahem.
Nekompromisní, chladní a s úsměvem kanibala, nám Američané předkládají
přes čtyřicet minut houpavých rytmů v klasickém stylu. Naléhavý vokál Keitha
DeVita (jinak PYREXIA) sice nepatří k nejhlubším, ale zase podle něj
poznáte tuhle smečku na sto honů. Říká se, že dobře uložené ostatky vydrží v nezměněném
stavu mnoho let. INTERNAL BLEEDING jsou přesně takoví. Hrají sice způsobem, který
bude připadat mnohému dnešnímu fanouškovi extrémní muziky mdlý, pomalý,
ne-technický a příliš přístupný, ale uvědomme si, že zabíjet se nemusí jen
silou. Mnohdy je horší to utrpení, prováděné pomalu, chladně a zde i
s podobným valivým přístupem, který kdysi zvolili slavní OBITUARY.
Doslova nadšený jsem
ze zvuku (Joe Cincotta - produkce, Derek Boyer – engineering), který je jednak
chladivý jako námraza na těle podzimní oběti, ale hlavně dostatečně průrazný,
dynamický a dodává celé nahrávce ještě větší grády. Nad obalem od Mircea
Gabriela Eftemieho jsem rozjímal poměrně dlouhou dobu. Obsahuje pro mě přesně
všechny ty důležité, zajímavé prvky (drobnosti), abych si ho zapamatoval a i po
letech dovedl přiřadit k hrané hudbě a CD. INTERNAL BLEEDING jsou
v dnešní době už možná až moc staří, svým způsobem opotřebovaní, ale když
se na jejich novinku podíváte s určitým odstupem, musíte konstatovat
jediné. Kope to opravdu řádně! Pro někoho to sice bude až příliš monotónní,
stále se motající ve stejném kruhu, ale věřte tomu, že když dáte „Imperiu“ čas,
budete po zásluze odměněni lahodným douškem pořádně vychlazené krve.
Svět postranních
uliček v každém druhém městě je plný opuštěných budov s pochybnou
historií i sklepů pod mnoha domy s krásnou fasádou, v sobě může
obsahovat spoustu hrůzy. Někdy se jen tak procházím a na některých místech
se cítím divně. Ze stínů jakoby na mě zíraly oči se zvláštním odleskem.
Rozmlouvám s obrysy nakreslenými křídou v místech vraždy, kde
k zemi včera padl další život. Cítíte to napětí? Je to na jednu stranu
tolik odpudivé a zároveň přitažlivé. Samozřejmě jen v momentech, kdy tohle
všechno zažíváme imaginárně, zprostředkovaně z nové desky INTERNAL
BLEEDING. Jinak by se v nás krve nedořezali. Američtí řezníci nám
předčítají z klasické brutálně slammové učebnice. Tohle CD si s sebou
vezmu, až pojedu na nějakou opuštěnou chatu do hor. Popadnu sekyru a půjdu na
dříví. A až se rozhodnu, že se ponořím do země snových stínů, pro jistotu
všechno pořádně zamknu a pod polštář si dám nůž. Nikdy totiž nevíte, kdo na vás
může za rohem čekat. Album, připomínající rozhovor oběti se svým vrahem.
Asphyx says:
Wow, INTERNAL BLEEDING is back! Strong, raw, cold, bloody, classical and
maniacal. „Imperium“ reminds me interview between sacrifice and its murder.
Swinging brutal slamming rhythm, pathological Keith DeVito’s vocal and rusty riffs. „Imperium“ is a very raw bloody
steak! I recommend!
Mnohý pravověrný metalista nad touhle legendou ohrnuje nos, ale uvědomme si, že jejich první alba rozvířila v sedmdesátých letech vodu pěkně krvavě. Na tehdejší dobu obrovský nářez, energie a zápal pro hard rock. Já byl tenkrát sice ještě usoplený prcek, ale to nic nemění na tom, že mi jejich desky rvali rodiče do uší snad denně. Možná podvědomě, možná pro tu energii mě tihle rockoví čerti provází vlastně celý život. Jejich novinka, s názvem "Rock Or Bust", vychází 2. prosince 2014 a zapište si za uši, že já budu u toho! Myslím si, že letos budou pěkně vypečené vánoce. Australané AC/DC pravděpodobně opět nikoho s ničím nepřekvapí, ale kolem stromečku bude určitě tančit zase celá rodina (smích). Stejně, jako tomu bylo u minulé desky "Black Ice". Recenze zde, jakmile pořádně naposlouchám! Come on! Poprvé bohužel bez Malcoma.
I want to hold the new AC/DC album inmy hands! I want to hold the new AC/DC album inmy hands! I want to hold the new AC/DC album inmy hands! I want to hold the new AC/DC album inmy hands!
CANNIBAL CORPSE – A Skeletal Domain
CD 2014, Metal Blade Records
Mnozí z vás, později narozených asi už nepamatuje doby, kdy brutální muzika byla ještě v plenkách. Tenkrát jsme byli vděční za každé slovo, kazetu nebo dva měsíce starý časopis. Kdo nezažil, nepochopí. Někdy v těch letech se zrodila i má láska ke "kanibalismu". Ano, všichni zkušení již vědí. Pánové z Buffala jsou zde letos s dalším zásekem. Tentokrát pod jiným producentem. Krutí, zlí a maniakální stejně jako dřív. Podrobněji jsem jejich novinku "A Skeletal Domain" probral zde.
CANNIBAL CORPSE on "A Skeletal Domain" kill again. An old procedure with new bloody tools. For old school "loyal" fans. „Fire up the chainsaw! Hack their fucking heads off!“ Killer album!
Pardubická death metalová
smečka DYSANGELIUM letos vydala nové album s názvem „Holykaust“. Bylo tedy
na čase trošku je vyzpovídat. Na otázky ohledně nové desky, jejího křtu na slovenském
Gothoom Open Air Festivalu i spoustu dalších věcí odpovídal zpěvák Nekro.
Ave DYSANGELIUM! Máte venku
již nějakou dobu nové album “Holykaust“. Pro každou kapelu je asi
nejdůležitější, co na ni říkají fanoušci? Určitě už nějaké songy z novinky
hrajete i naživo. Jak fungují?
Ave!
O desku je zájem a byla přijata velmi pozitivně. To samé platí o čtyřech
skladbách, které z ní hrajeme naživo. Jednotlivé názory se samozřejmě různí,
ale vesměs se pohybují v rovině porovnávání, takže někomu se více líbí „Holykaust“,
někomu více sednul „Maniachrist“, celkově ale panuje spokojenost, takže super!
Jak by řekl Horst Fuchs: „To je skvělé! No není to skvělé? Je to skvělé!“ :)
"Holykaust"
Minulou desku „Maniachrist“
jste vydávali vlastním nákladem. Letošní „Holykaust“ vyšel u slovenských
Gothoom Productions. Proč právě tento label a vidíte nějaký rozdíl v tom,
vydat si desku sami, a nebo u labelu? V dnešní době, kdy má každý internet
v kapse, si říkám, jestli není jednodušší a levnější si se vším poradit
sám.
Nabídku
nahrát desku u Gothoom Productions jsme dostali už před delší dobou po odjetí
společného turné se slovenskými Doomas, když nás s ní osobně oslovil náš
současný vydavatel a pořadatel Gothoom festu, Peter Betko. A jak to celé
dopadne? Uvidíme. Zatím je brzo vynášet jakékoliv soudy. Vydat si to sám
znamená komplet si to zařídit a prodat sám. Vydávat pod někým znamená z jedné
strany větší možnosti (hlavně v oblasti propagace), z druhé zase nějaké smluvní
limity. Jistější odpověď budeme schopni dát tak za rok, rok a půl. Každopádně
pro nás bylo skvělou zkušeností první fošnu vydat na vlastní triko a je teď neméně
důležitou zkušeností zažít si i fungování pod křídly vydavatelství.
"Maniachrist"
„Maniachrist“ jste nahrávali v Davos
studiu, „Holykaust“ ve slovenském Gothoom studiu. Byl nějaký rozdíl
v přístupu, technickém vybavení apod.? Letošní deska zní trošku „čistěji“
a „propracovaněji“. Jak jste s výsledkem s odstupem času spokojeni?
Obě
studia jsou vybavena profesionálně a stejně tak byl profesionální a přátelský
přístup jak ze strany Otyna, který nám nahrával, mixoval a masteroval „Maniachrist“,
tak ze strany Ivana, který to samé dělal u „Holykaustu“. Jak jsem naznačil už v
první odpovědi, pohledy na obě desky se liší. Někomu víc sedne „Maniachrist“,
někomu zase „Holykaust“, a to jak mezi fans, tak i mezi členy kapely. Už jsme
se i různě mezi sebou bavili a na čem se zatím plně shodujeme se, že až zase
budeme něco nového tvořit, dáme si na to víc času. Abychom měli tak půl roku
před dalším studiem hotovo a byl prostor nejenom na sehrání, ale hlavně i na
rozležení celé věci v hlavě.
Na „Maniachrist“ se mi
líbila ta kombinace nářezu a melodií. Na „Holykaust“ jste šli ještě dál a album
je zase o něco propracovanější, „valivější“. Jste zkrátka klasici. Dneska zase
tolik kapel podobně v Čechách nehraje. Kam se ale chtějí DYSANGELIUM
ubírat v budoucnosti? Přemýšlíte už třeba dopředu, že příště bude víc
blackových nebo thrashových vlivů?
Nepřemýšlíme,
neboť by to bylo zbytečné. Vihar s Dědkem už mají prý v šuplíku pár zajímavých
riffů, já si zase doma syslím do počítače verše a případná témata nových
skladeb, ale výsledek stejně uvidíme, až když něco doopravdy společně složíme.
Nikdo netuší, v jakém budeme kdo duševním rozpoložení, co nás časem napadne či
nenapadne, atd. Určitě se zase budeme snažit z jedné strany zachovat náš styl
podpisu, ale z druhé tomu zase dát něco nového, přičemž nepřehlednou roli budou
stejně jako vždy hrát náhoda a momentální inspirace. Nechme se překvapit. :)
Co si vůbec myslíte jako
kapela o různých recenzích, reportech apod.? Třeba na vaši novinku „Holykaust“
jsem četl několik pozitivních (ROCK HARD, FOBIAZINE (moje – smích), SICMAGGOT)
a pak i trošku tvrdší (PAŘÁT). V dnešní době už asi není nikdo, kdo by si
kupoval CD podle recenzí, ale mě by spíš zajímalo, jestli to má vliv na to, že
se o vás začnou potencionální fanoušci víc zajímat? Kde vlastně prodáte nejvíc
CD? Přes label, přes vaše stránky nebo na koncertech?
Jednoznačně
to vliv má. Ať už vyjde recenze taková či onaká, vždy to znamená být zase o
kousek víc v povědomí. O to pak lépe, že většina recenzí vyšla zatím v
pozitivním stylu. A na poslední otázku zatím těžko hledat odpověď neboť u
labelu jsme krátce a opět bych nerad vynesl nezasvěcené soudy. Celkově však
mohu říct, že zájem o fošny i ostatní merch se hrnou v nezanedbatelném počtu ze
všech zmíněných směrů.
Album jste pokřtili na
slovenském festivalu Gothoom Open Air. Dají se nějak porovnat čeští a slovenští
fanoušci? Jakou jste měli odezvu, a doporučil bys tento festival českým
návštěvníkům? Kdybys je měl nějak navnadit, popsat, v čem je jiný než
třeba ty naše české, co bys jim řekl?
Doteď
mě ani nějak nenapadlo fanoušky porovnávat a upřímně si na to ani moc
netroufám. Pod podiem byl celkem slušný dav pařících metalheads – na tom jedině
záleží. Užili si to lidi a díky tomu jsme si to užili i my. A co se týče
samotného Gothoomu – Je tam vše, co potřebujete. Metal, krásná příroda, rodinná
atmosféra a navíc – Tady v ČR je situace už běžná a nikdo nic neřeší, ale na
Slovensku máte ještě stále šanci tím, že posloucháte metal, doopravdy někoho
neskutečně vytočit, včetně vysoce postavených politiků. A to prostě stojí za
to.
Z doslechu a internetu
vím, že Gothoom Open Air festival měl problémy s tamní církví. Ty zprávy
byly ale značně rozdílné. O co tam vlastně šlo? A co vy osobně, neměli jste
problémy?
No
jednoduše šlo o to, že středověce uvažující tmáři se snažili zakázat z
nábožensko-ideologických důvodů metalový fest a chytli se toho i politici a
samozřejmě to bylo ožehavým tématem i v médiích. Jako kapelu se nás nikdo
inzultovat nepokusil. Podstatně horší to v tomhle měl pořadatel, kterému
chodily výhrůžky upálením rodiny, atd. Svým způsobem to však ani nepřekvapí.
Křesťanství má s upalováním bohaté historické zkušenosti.
I na vašem druhém albu je
obal od Hugo Chytila. Tentokrát je na něm opět „anti-křesťanské“ téma. Říká se,
že obal prodává a u vás musím říct, že lze rozpoznat ihned mezi ostatními.
Každopádně, určitě vyjadřuje i váš názor na církev a křesťanství.
V textech si také zrovna „neberete“ servítky. To by mnohého nezasvěceného
mohlo přivést na myšlenku satanismu. Jak se stavíte k tomuto tématu a měli
jste s tím někdy problémy třeba u pořadatelů apod.? Nikdy
s tím nebyl problém. K satanismu se nijak nestavíme, vlastně jsme se o něm v
kapele ještě nikdy nebavili a nebo si to alespoň nepamatuju. Tohle naše
směřování je pro nás tak říkající přirozené. Netřeba ho ohraničit nějakou
souhrnnou ideou. Víceméně by to i bylo zbytečné, když se nad tím člověk
zamyslí. Pod satanismem si dnes lze představit kdeco a přihlásit se k němu by
bylo neskutečným „znepřesněním“ čehokoliv, co kde vyjadřujeme.
Oťák
Poslední dobou mi přijde, že
se začíná čím dál tím víc nejen do metalu tahat politika. Některé kapely jsou
vyhraněné značně doleva, jiné zase doprava. Osobně je mi z toho občas
docela smutno. Místo toho, aby se fanoušci soustředili na muziku, řeší věci,
které do ní podle mě vůbec nepatří. Jak tenhle problém vidíte vy? Uhodil
jsi hřebíček přímo na hlavičku. Cpát dneska do všeho politiku je evidentně v
módě a metal jako styl to neskutečně kazí. Nejde přitom o to, že nějaká kapela
se vydá tím či oním směrem, to je nám zcela u zadku, ale o celkovou atmosféru
okolo toho. To nejen metalu, ale muzice jako takové hodně škodí. Satanžel je
zpátky doba anonymního udávání, fízlování a zkoumání politické korektnosti či
nekorektnosti textů a názorů umělců. To se vztahuje k nedávnému
celorepublikovému bojkotu klubů, v nichž v minulosti vystupovala tzv. "politicky
nevhodná" skupina. Ptáme se, kde to jsme, to už tady přeci bylo? Organizacím a
jejich členům, kteří se k tomuto činu odhodlali, jistě nedošel fakt, že tímto
skutkem nebude poškozena pouze daná kapela, ale klub jako takový a samozřejmě i
ostatní "politicky korektní" skupiny (a nemusí být ani rockově/metalového
zaměřené), které v tom, či onom klubu byly zvyklé hrávat.
Vihar
V Německu hraje black
metalová kapela se stejným názvem jako máte vy? Nepletou si vás lidé? Ono stačí
si dát do vyhledávače vaše jméno a je to (smích). Neuvažovali jste třeba o
změně jména?
Uvažovali
jsme o tom, že by si německé DYSANGELIUM mohlo změnit jméno. :-D. Ne, vážně –
oni vznikli tak nějak v podobnou dobu jako my a když jsme na to přišli, tak
jsme i zvažovali nad změnou názvu, ale prostě jsme to tak nechali a neřešíme
to. Teď po dvou albech už je šance na změnu názvu rovna nule.
Jste poměrně často
koncertující kapelou. Osobně jsme spolu zažili koncerty, kde bylo narváno, ale
hráli jste i jen pro pár nadšenců. Death metal nebyl nikdy stylem, který by
navštěvovaly davy lidí, ale někdy je ta návštěvnost opravdu tristní. Máte třeba
už dnes vytipovaná města, kraje, kde se na death metal chodí a kde je
„jistota“, že bude „prázdno“?
Jistota
toho či onoho není nikdy, ale ano, jsou místa, kde čekáme spíše více a místa,
kde naopak čekáme spíše méně fans. Každopádně v obou dvou případech se
snažíme podat maximální výkon. Vytipovaná města, kam se na muziku chodí a
nechodí, samozřejmě máme a díky této otázce bychom rádi poděkovali nadšencům,
kteří dojíždí na Winter Violence a Memory Remains do Pardubic. To jsou totiž
dvě akce, které přímo pořádáme. A prázdno na nich nebývá.
Nekro
Občas vyrážíte na koncerty i
do zahraničí. Platí pořád to, že u nás jsou kluby, služby, zvuk apod. pro
kapely horší? Jsme pořád jako země postiženi stigmatem „těch z východu“
nebo už je přístup pořadatelů podobný? A jak reagovali na vaši muziku tamní
fanoušci?
Podle
nás nezáleží na tom, v jaké části světadílu kapela hraje, ale na
pořadateli akce. Koncerty, které jsme odehráli v zahraničí, se nesetkaly
s našimi negativními ohlasy, ale je to i tím, že za čárou jsme toho ještě
moc neodehráli. V naší rodné zemi jsme narazili na akce, na kterých už
v budoucnu hrát nebudeme, respektive nechceme. Nicméně v Čechách a na
Moravě převažují akce, které jsou pořadatelsky velice dobře zvládnuté. Čas
ukáže jak tomu je jinde ve světě.
Když se na vás jako na
kapelu podívám, vidím parádně sehrané death metalové muzikanty s dobrými
nápady, kteří do toho jdou po hlavě a srdcem. Jenže určitě jste zažili i
spoustu zklamání, kdy jste byli naštvaní, rozhodnutí s tím vším seknout.
Bylo někdy takové období? Nebo jinak? Měli jste jako kapela někdy krizi?
Vždycky
jsou spory, tomu se člověk nikdy nevyhne, ale důležitý je umět si v závěru
uvědomit, že ta kapela něco dokázala a má potenciál dokázat ještě mnohem víc a
oproti tomu i seriózně vypadající spory pak často změní svoji vizáž v
malichernost.
V kapele jste vlastně
dvě generace muzikantů. Ctibor s Viharem jsou zkušení mazáci a Nekro
s Oťákem a Dědkem mladí kluci. Nehádáte se někdy v tom, jak a co
budete hrát apod.? Kdo vlastně stojí autorsky za skladbami? Na CD jste
podepsáni svorně jako celá kapela, ale kdo je ten, kdo nosí nápady? Jak vlastně
vznikají nové skladby?
Přesně
tak, jednu generaci tvoří Ctibor s Viharem, druhou pak tvoří Dědek a Oťák a
pokud to tedy bereme čistě věkově, tak já jsem někde uprostřed. Ohledně tvorby
– Vihar a Dědek nosí riffy a tvoří základní melodie, já skládám texty doma
podle toho, jak ke mně daná melodie promlouvá a ve zkušebně se to všechno
dolaďuje. Vyměňujeme si názory a celé to bereme jako dialog, jehož výsledkem má
být dílo, na kterém se ve finále všichni shodneme. Přesto, že jsou
v kapele osoby, které mají hlavní slovo, cédéčko nekecá – autorsky jsme za
skladbami opravdu všichni.
V minulém rozhovoru pro
Fobiazine jste zmiňovali, že je neustále otevřena otázka změny loga kapely. Jak
jste na tom? Abych pravdu řekl, tak to je snad jediná věc, která mi u vás
„nesedne“. Zkrátka, zasloužili byste nějaké lepší (smích).
To
tak nějak vyšumělo do ztracena. A těžko říct, jak to bude dál, protože z jedné
strany to naše logo není tak úplně death metalového stylu, ale z druhé zase
dobře vyniká mezi ostatníma. A v neposlední řadě by si musel Ctibor dát „přetetovat“
paži. A to by byl fakt dost nasranej :-D.
Ctibor
Logo
Český a slovenský trh je pro
death metal příliš malý. Zkoušíte štěstí i v zahraničí? Máte třeba už
nějakou zpětnou vazbu od fanoušků, nějaké recenze apod.? A co koncerty?
Chystáte se v nejbližší době ukázat i za hranicemi, jak u nás umíme hrát
death metal?
Zkoušíme
a zatím se to líbí, tak uvidíme, kam se to celé vydá. Teď nás čekají dva koncerty na
Slovensku a myslím, že příští rok toho v zahraničí bude celkově o
dost víc, ale uvidíme, zatím se plno věcí domlouvá a nebo je nejistých, či
pouze plánovaných, tak radši nebudu předbíhat.
Dědek
Dnes je nejen death metal
hodně drahý koníček. Vždycky si říkám, co vaše manželky, přítelkyně a rodiny na
to, že do toho vrážíte tolik peněz. A to nemluvím o tom, že jste spoustu
víkendů mimo domov. To je u každé kapely, co to myslí vážně, řehole a boj.
Občas mi přijde, že na ty „lidi v pozadí“ se trošku zapomíná. Jestli máte
někoho, komu byste rádi poděkovali, zde je prostor.
Prvně
obrovský dík patří Tomáši Svobodovi a Radce Vítové, kteří pro nás dělají
spoustu manažerské práce a jsou svého stylu právoplatnými členy kapely. Dále
tobě Jakube a všem tobě podobným, kteří nás bezplatně a opakovaně zařazujete do
svých příspěvků, recenzí, reportů a rozhovorů. Z hlediska soukromého pak patří
velký dík Ctiborově i Oťákově rodině i přítelkyním nás ostatních, že naši vášeň
chápou a přijímají. Je to přesně jak říkáš. Člověk je pořád v řiti a ještě do
toho sype prostředky. Ale dává mu to zpět něco, co by jinde nezískal.
A na závěr jedna klasická
otázka. Co chystají DYSANGELIUM v nejbližší době?
17.
ledna v Pardubicích v klubu Žlutý Pes pořádáme akci Winter
Violence No. 7, kde vystoupíme společně s DEBUSTROL, V.A.R., TROLLECH,
DRACO HYPNALIS, TREDIS HARM ANY a INFERNAL HERETIC, takže dovalte, bude nářez!
Děkuji za rozhovor, přeji
spoustu vydařených koncertů, prodaných CD a fanoušků ve vašem merchandise. Ať
se daří!
Děkujeme
a těšíme se, až zase společně naživo zapaříme!