Recenze/review - CATASTROFY – Zbojnický tanec (2015)

CATASTROFY – Zbojnický tanec

CD 2015, Support Underground

Když jsem byl malý kluk, tak mi neustále do hlavy vtloukali, jaký byl Juraj Jánošík velký dobrák. Bohatým bral a chudým dával. Problém nastal, když jsem se zeptal, jestli to není obyčejný zloděj a že když si ten bohatý vydělal peníze poctivě, tak by se to nemělo. Byl jsem naivní dítě a tehdejší režim mi za to dal několik poznámek do žákovské knížky. Můj názor se na tohohle loupežníka nezměnil ani za dlouhé roky. Nevím, kde je historická pravda, ale navěky zůstane v mé hlavě jako ne příliš dobrý hrdina. A teď si vezměte, že dostanete na recenzi desku kapely, která má jednoho zbojníka přímo na obalu. To víte, že jsem byl hodně skeptický. Pak přišla další rána. Kapela zpívá slovensky. Já raději angličtinu. Jenže u téhle smečky by jiná řeč nepřipadala v úvahu. Dokonce mi tento krásný jazyk zní více než libozvučně. Horší je to trošku s některými texty, občas jsou přeci jen ne příliš inteligentní.  Tak a to je v podstatě všechno, co bych měl k nahrávce kritického.

Zbytek je totiž velmi dobře stravitelný. Pokud máte rádi thrashové kapely, které mají v sobě takový ten punkový odpor, nadšení a jejich skladby nepostrádají energii, tak jste zde dnes správně. Když si totiž odmyslíte občas trošku sprosté a nechutné texty, tak máte před sebou skupinu, která to myslí opravdu se svoji tvorbou vážně. Novinka má velmi čitelný „zbojnický“ koncept, songy nepostrádají velký drive a neskutečný odpich. Všechno plyne s takovou samozřejmostí, jako bychom se s těmihle šílenci znali od malička. Hudba sice vychází ze starého, melodičtěji pojatého thrashe a občas se i CATASTROFY neubrání lehkému dotyku takového toho „zábavového“ halekání, ale to alespoň přiblíží nahrávku více lidem. Thrasheři, kteří naskočili na současnou retro vlnu, musí být na vrcholu blaha. Já jsem trošinku skeptičtější, protože jsem zažil období ostrých a rychlých melodií již v jejich počátcích v osmdesátých letech, ale i tak spokojený. Vyzdvihnout musím rozhodně zvuk, který je náležitě ostrý a k předkládané hudbě se hodí jako sekyrka ke zbojníkovi.

Odkojen takovým tím socialistickým filmem, kde Jánošík skončí zradou a pádem na nasypaný hrách, byl jsem asi jediný, který si říkal, dobře mu tak, neměl krást, to se přece nedělá. Nechci nikomu šahat na modly, ani házet špínu na legendy, ale důležité je, že dělal to, čemu věřil. Přesně podobný pocit mám i u zpěvu vokalisty z CATASTROFY. Ten sice občas zpívá neskuteční „kokotiny“, ale zpívá je nadšeně a je cítit, že jim věří. Nevím jak vy, milí přátelé, ale tohle je u muziky šíleně důležité. Slováci neboří hranice stylu, ani nepřinášejí nic moc nového, ale jejich deska se poslouchá velmi dobře a příjemně. Sem tam jsem si dokonce podupával do rytmu a přistihl jsem se, že některé refrény jsou natolik „vtíravé“ (v dobrém slova smyslu), že se jich nedokážu zbavit. Mě, stejně jako kapelu, taky občas lezou na nervy nenažraní politici, debilní televize a pomalu se rozkládající vztahy ve společnosti. Vyřvávání už sice přenechám raději mladším, ale to nic nemění na tom, že mám někdy obrovskou chuť vyrazit do parlamentu jim pořádně rozhodit sandál.

CATASTROFY jsou zajímavým úkazem. Jejich thrash je velmi energický, zároveň melodický a rozhodně dokáže zaujmout. Slováci jsou ale také kapelou, která by byla bez slovenských textů poloviční. Někomu budou vyhovovat, jiný je bude odmítat. Záleží jen na vás. Důležité je, že budí pozornost a jsou i lehce šokující. Jinak se jedná o velice slušnou desku, plnou zajímavých momentů, rytmických změn, drivu a síly. Pokud máte rádi takový ten punkový přístup k thrash metalu, myslím, že budete určitě spokojeni. Troufám si tvrdit, že nejvíc hudba téhle slovenské skupiny vynikne při koncertech. Osobně považuji album „Zbojnický tanec“ za velmi slušnou odpověď na „novou vlnu thrash metalu“. Těším se na příští nahrávku! Melodický thrash metal ze Slovenska, který vás roztančí!

Asphyx says:

The CATASTROFY is a very interesting and unusual phenomenon. Their thrash is very energetic and melodic and it can definitely catch your attention. I have to say that this band from Slovakia would not be the same if they didn´t have their lyrics. Someone would love the lyrics someone would not. It´s up to you. The point is it holds your attention and they are very shocking. Overall this record is very good and full of interesting moments, rhythmical changes, drive and strength. If you are a fan of punk type of thrash metal I think you would be happy about this album. The best way to experience this band´s music is on concerts. For me the album “Zbojnický tanec” is a very good answer for the “new wave of thrash metal”. I´m looking forward for a next record! Melody thrash metal from Slovakia which would make you dance!

Seznam skladeb:

Anciáša, zmráka sa!

Zbojníci apokalypsy

Sedlák

Kazimír

Bastardi spoločnosti

Ančine cecky

Žabomyšie vojny

Na detskej oslave

Zapadám prachom

Krik a beznadej

Čas: 28:43

 

Sestava/band:

Boris - zpěv

Beňo - kytara

Jano - kytara

Mifo - baskytara

Roman - bicí

http://www.facebook.com/pages/Catastrofy/199480487139?ref=ts

http://supug.cz/

https://www.youtube.com/user/catastrofymetal

http://bandzone.cz/catastrofy

Minirecenze/minireview - SAXON - Battering Ram (2015)

SAXON - Battering Ram

CD 2015, UDR Music

Na novinku legendárních SAXON jsem se neskutečně těšil. Tahle kapela patří k mým nejoblíbenějším ve stylu zvaném heavy metal. Vždycky se mi na nich líbilo, že si na nic nehráli, nepoužívali takové to vypjaté pozlátko, které mě u heavíku většinou odrazuje. Sázejí spíše na syrovost, poctivý riff a hlas Biffa Byforda. Mohli bychom nad novinkou vést nekonečné debaty o tom, jakému předchozímu albu je nejvíc podobné, případně vše odsoudit slovy, že už bylo lépe. Jenže to by byla jen slova, klišé, které se dají použít na všechny staré kapely. Já to takto nastavené nemám. Jen jsem si sedl, otočil volume doprava a opět se ztratil. Osobně považuji "Battering Ram" za velmi vydařený počin. To, co mám u SAXON tolik rád, takové to rockové jiskření, zde opět nalézám a tak si užívám. Jsem najednou fajnšmekrem, sedícím v dobré restauraci a pojídajícím velmi chutný pokrm.

Na jazyku převaluji kousky toho nejklasičtějšího heavy metalu z britských ostrovů. Muzika si kolem mě plyne s neskutečnou samozřejmostí. Riffy se pomalu zarývají do paměti, hlas mě pokrývá rouchem nadšení. Určitě bychom spolu našli spoustu připomínek, různých drobností, které by se daly vytknout, ale dělat to nebudu. Mě novinka sedne ve všech bodech obhajoby. Schválně jsem ji zkoušel i na celou svoji rodinu a zajímavé bylo sledovat, jak všichni po řekněme patnácti minutách postupně rozpohybovali svá těla do rytmu a nakonec vše končilo bujarým křepčením kolem přehrávače. Vždycky, když píšu o SAXON, neopomenu zmínit jakousi vznešenost, s jakou ke své tvorbě přistupují. Potkávám ji i tentokrát. Pokud bych měl někoho pasovat do heavy metalového šlechtického stavu, byli by to právě tito Britové.

"Battering Ram" je albem, které je klasikou SAXON. Vynikající riffy, hlas ostrý jako břitva a energie tryskající z každého tónu. Mám pro tyhle Brity obrovskou slabost a letos mě rozhodně nezklamali. Přijdu si jako na setkání heavy metalových fajnšmekrů. Užívám si dosytosti jednotlivé skladby a kývám hlavou do rytmu. Pokud bych měl nějak definovat dobrý heavy metal, určitě bych novinku s klidem doporučil. Nemám sebemenších připomínek. CD neskutečně řeže a nepostrádá tolik potřebnou jiskru. Nahrát tak dobré album po tolika letech na scéně je obdivuhodné. Slyšte slova plná kovu! Heavy metalová šlechta v tom nejlepším světle. Chcete být heavy? Poslouchejte nové SAXON. Skvěle!

Asphyx says:

"Battering Ram" is a classical album of SAXON. Excellent riffs,  voice sharp as a razor and energy gushing from each tone. I have a weakness for these Brits  and this year I  wasn't definitely  disappointed. I'm feeling like on a meeting of heavy metal connoisseurs. I enjoy all their songs and nod my head in the beat. If I should define a good heavy metal, I would definitely recommend this news. I have no objections. The album cuts and doesn't miss necessary spark. to record a good album after so many years on the scene is admirable. Hear the words of metal! Heavy metal aristocracy in the best light. Do you want to be heavy? Listen to the new SAXON. Great!

http://www.saxon747.com/

https://www.facebook.com/saxon

https://www.youtube.com/profile?user=PlanetSaxon

http://www.udr-music.com/en/

Recenze/review - GRAVE – Out of Respect for the Dead (2015)

GRAVE – Out of Respect for the Dead

CD 2015, Century Media Records

Preparace lidských ostatků. Instalace mrtvých těl. Morbidní básně, které neměly nikdy spatřit světlo tohoto světa. Death metalová klasika, povýšená na umělecké dílo. GRAVE jsou opět zde! Chtěli jste švédský smrtící kov toho nejhrubšího zrna? Máte ho mít. Je jen na vás, zda ho přijmete nebo ne. Procházím se záhrobím už dlouhá léta a na tyhle hrobníky bylo vždy spolehnutí. Pro mě osobně nikdy nepodlezli pomyslnou laťku kvality. Na novince „Out of Respect for the Dead“ spořádaně pokračují ve směru vytyčeném v dávných dobách. Snad jen díky modernějšímu zvuku a příklonu k větší melodičnosti působí víc přístupněji. Nenechte se ale zmást, pořád se jedná o ty mladé kluky z období „Into the Grave“ (1991). Opět v plné polní, s odhodláním v srdci a upřímným pohledem, který říká jediné:„Jdi a zabíjej hudbou“. Ostrost hudebního projevu je doplňována mocným vokálem Oli Lindgrena. Ten působí jako nějaké zjevení. Čím hubenější, tím lepší hlas. Studené melodie připomínají usednutí na mramorovou desku právě odkrytého hrobu. Slyšte slova mrazivé věčnosti.

Ze zdí na mě hledí vypreparované hlavy dávných předků. To byli oni, kdo jako jedni z vyvolených položili základy švédského death metalu. Letos s ještě větším chladem v pohledu a určitou zákeřností, která vynikne až po nějaké době. GRAVE neotáčí směr smrtícího kovu, spíše pokračují v dalším exhumování starých mrtvol. Kapela jakoby k nám promlouvala: „Jsme opět zde, pevní, sveřepí, syroví a nenecháme vám nic zadarmo“. Další srdcová smečka s novým albem, která mě letos rozsekala. Jsem rád, když dostanu to, co si žádám. Nechci stylové kotrmelce, ani žádnou progresi. Chci si jen v klidu otevřít další hrob a plně si vychutnat sychravou náladu smutku, opuštěnosti a plesniviny. Švédové působí hodně zmrazeným dojmem. Hibernace jim opět prospěla. Řekněte mi, kde uchováváte stará těla a já vám za odměnu prozradím, kam chodí spát samotná Smrt. Poslech připomíná návštěvu starého sklepení, někde pod středověkým hradem. Ze zdí odkapává černá krev, sráží se na kamenné zemi v kalužích a vytváří nespočetné množství obrazců. Hmatáte rukama ve tmě. Není cesty zpět.

Zaujal mě obal od Costina Chioreana. Šedá, případně skoro zelená barva, opuštěné schodiště jen doplňují má slova o starých katakombách. Zvuk, o který se postaral samotný Ola Lindgren je tradiční, tentokrát zase o něco studenější. Líbí se mi booklet, krásně vyvedený a poctivý, jako muzika, kterou GRAVE hrají. K limitované edici lze dokoupit i tričko, vhodné na každou podzimní návštěvu vašeho oblíbeného hřbitova. Dál není vlastně ani moc co psát. Podobná alba nejsou ani tak o tom, zda kapela vytvoří něco nového, ale spíše o udržení schopnosti zaujmout. Švédi jsou věrni svému přesvědčení, nepřekvapují, ale přesto si jejich novinku poslechnu raději, než nahrávky mnohých dnes tolik propagovaných jmen. Pro nás, pro staré old schoolové nadšence, se jedná o takový malý svátek. Představte si death metalové Dušičky, kdy se sejde parta prokletých vyznávajících švédský chrastící kov. Všichni stojí nad otevřeným hrobem, uznale kývají hlavou a nakonec hlavní stařešina rodu pronese: „Je to zase tam, řeže to, pálí to, chladí to a ještě je to masakr!“. Pak se všichni rozejdou do svých kobek a desku přehrávají do té doby, než vyjde další. Je to i můj případ. Staré rány byly opět otevřeny a modlitby k nemrtvým vyslyšeny.

GRAVE jsou zpět s dalším ledovým a ostrým albem. Pokud byste dnes hledali klasické představitele stylu zvaného old school swedish death metal, nenašli byste lepší kapelu. Jejich novinka „Out of Respect for the Dead“ je dalším pokračováním cesty vytyčené kdysi albem „Into the Grave“. Tentokrát zase o něco chladnějším, mrazivějším. Líbí se mi pomalé chladné melodie i dynamické pasáže. Hlas Oly Lindgrena zraje jako stará mrtvola. Otevřete všechny rakve, exhumujte starý dobrý death metal a vítejte v říši nemrtvých! Album mě opět rozmlátilo jako kladivo kosti. Při poslechu nacházím jen samé plesnivé, trouchnivějící ostatky. Novinka je neskutečně energická, maniakální a studená jako vychladlá mrtvola. GRAVE jsou v roce 2015 silní a pevní ve svých základech. Old school swedish death metal, který vás doslova rozdrtí! Vynikající album legendy, u kterého pukají víka od rakví!

Asphyx says:

GRAVE are back with a next icy and sharp album. If you look for a classic representatives of the style called old school swedish death metal, you wouldn't find a better band. Their news "Out of Respect for the Dead" is further follow-up of the album "Into the Grave". This time, again a bit colder, more freezing. I like slow cool melodies and dynamic passages. Ola Lindgren's voice matures like an old corpse. Open all coffins, exhume the good old death metal and welcome to the kingdom of Undead! Album broke me like a hammer bones. While listening I find moldy, rotting remains only. News is incredibly energetic, maniacal and cold as a corpse. GRAVE in 2015 are strong and firm in its foundations. Old school swedish death metal that will crush you! Excellent album of one legend, tearing lids from the coffins!

Seznam skladeb:

1. Intro / Mass Grave Mass
2. Flesh Before My Eyes
3. Plain Pine Box
4. Out Of Respect For The Dead
5. The Ominous "They"
6. Redeemed Through Hate
7. Deified
8. Trail Of Ungodly Trades
9. Grotesque Glory

Čas: 48:20

Sestava/band:

Ola Lindgren - guitar, vocals
Mika Lagrén - guitar
Tobias Cristiansson - bass, vocals
Ronnie Bergerstål - drums

https://www.facebook.com/GraveOfficial

http://www.centurymedia.com/

http://www.grave.se/

https://www.reverbnation.com/grave

https://twitter.com/GraveOfficial

Minirecenze/minireview - RUIN - Spread Plague Hell (2015)

RUIN - Spread Plague Hell 
demo cassette, 2015, vlastní vydání

Rozpůlit člověka na dvě části rezavou pilou asi není příliš těžké. Co ale těžké je, tak znázornit tento středověký způsob smrti pomocí hudby. Katovi pacholci, kteří si říkají RUIN ten dar mají. Pomocí své death metalové muziky letos přinášejí své druhé demo. Na muchlající se kazetě nalezneme osm undergroundových songů doslova narvaných tmou a nihilismem. Pokud máte rádi takový ten ošklivý, "přidrzlý", špinavý a morbidní smrtící kov, neměl by vám tento morbidní skvost chybět ve sbírce. Kombinace doomových melodií, vlivů starých INCANTATION, MASTER, AUTOPSY, OBITUARY musí dělat dobře snad každému, kdo každý večer uléhá do své oblíbené rakve. Z hrobů trčí pahýly ohlodaných rukou, zombie se derou na světlo boží a svět je černý jako krev prokletých.

Album s klidem mohu doporučit všem hudebním archeologům, kteří se rádi pohybují na svých oblíbených hřbitovech a někde na pomezí osmdesátých a devadesátých let. Death metal je na "Spread Plague Hell" doslova nasáklý krví. Kapela byla založena již v roce 1990, pak na dlouho uložena k ledu a letos opět pozdvihla hrdě vlajku reálného a pořádně syrového smrtícího kovu. Pánové hrají tak, jak se to naučili v podzemí v dávných dobách. Rozhodně nečekejte žádné novátorské postupy. Celá kazeta je notně zaprášená a potažená patinou staré zatuchliny. Zkuste si otevřít nějaký starý hrob, vezměte páčidlo a praštěte s ním do ztrouchnivělé rakve. Slyšíte to kvílení? Tak takto přesně zní novinka RUIN.

Otevřete dveře do pekla! Vítejte v záhrobí! Takto nějak si představuji, že se má hrát old school death metal. Studené doomové melodie se zde potkávají s plesnivinou a podzemím. Všechny skladby znějí značně starodávně, morbidně, šíleně a zběsile. Deska jako by ležela dlouho v nějaké hrobce a letos byla vyvržena na světlo boží. Smrtící kov v podání RUIN je ostrý, špinavý a zákeřný. Jestli máte rádi old school, tak si určitě přijdete na své. Staré mokvající metalové inferno, které rozdrtí vaše kosti! Pravý prašivý death metal, který vám způsobí noční můry! 

Asphyx says:

Open the door to hell! Welcome to the crypt! This is how I imagine playing of old school death metal. Cold doom tunes are meeting here with mildew and underground. All songs sound very old, morbidly, madly and furiously. The record is like lying in a tomb for a long time and sprewing out this year into the light of God. The deadly metal by RUIN is sharp, dirty and treacherous. If you like old school, so you  will be certainly satisfied. Old weeping metal inferno that will crush your bones! Right mangy death metal that will cause you nightmares!

https://ruindeath.bandcamp.com/
http://www.neroonerecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh desátý - Nahraješ mi to?

Příběh desátý - Nahraješ mi to?

„Hele Kubo, máš ty nový Slayer?“: ptá se mě Kytka a já přemýšlím, co bych mu odpověděl. Nemám a štve mě to. Kamarád z vedlejší třídy mi tvrdil, že je sežene, ale vybodl se na mě. Prý je má nějakej kluk od plynárny a prej toho má víc. Stačí si přinést kazetu a zazvonit. „Jo a nezapomeň pivo“: dodává spolužák a já se večer uchyluji k obrovské akci. Vracím otcovy lahváče do obchodu Družstevník, beru pár drobných do ruky a kupuji jeden Klášter desítku.  Usedám na svoje kolo značky Liberta, s kterým machruju, protože má v zadu trojkolečko a přehazovačku. Jsem král silnic a chodníků.

Dorážím někdy k večeru, hledám dle lístečku jméno se zvonkem a roztržitě se nadechuji, protože jsem tady nikdy nebyl a mám trému. Otevírají se vrata. „Co zase kurva je?“: ozývá se za velkými dubovými dveřmi. Vylézá Sabaťák (tak jsme mu my a vlastně všichni říkali…teď si uvědomuji, že vlastně ani nevím, jak se ten maník jmenoval doopravdy). „Jo to seš ty,vole!“:ocení moji přítomnost Sabbath a pouští mě dovnitř. „Kytka říkal, že prej chceš nový Slayer!“: pokračuje. „Jo, jestli smím prosit, pane“: odpovídám. Sabathova tvář se rozjasní. „Ty seš slušnej jak můj fotr“: směje se mi do tváře. Ihned jsme si padli do oka.

Byl to tehdy asi třicátník, pro nás v podstatě stařec, který začínal ještě někdy na starých BLACK SABBATH. Měl velkou aparaturu, makal jako hlídač v plynárně a jeho království bylo něčím úžasným. Obrovská sbírka vinylů, kazet, dokonce už i CD. Ten chlápek ničím jiným nežil. Vlastně jo, ještě pivem. Kopl do sebe na ex moji přinesenou desítku, nabídl mi něco od sebe (Podkováň) a usadili jsme se do křesla. Chvilku jsme popíjeli, kecali a já se cítil jako mladý mlíko. Taky že jsem byl. „Tak ukaž, co mi neseš“: zeptal se asi po hodině. „Hm, TDK, to je dobrá kazeta…tak chvilku počkej“: dodal.

Nahodil přede mnou soustavu různých hejblátek, kazeťáků, repráků, kabelů a všechno se začalo točit. Byl jsem jak v nějakém díle od Julesa Verna. Skoro jsem nedýchal. Přes tři čtvrtě hodiny jsme mlčeli a já se nábožně bál dojít i na záchod. Do pásky se mi právě vypalovaly stopy „Season in the Abyss“. Nikdy na to nezapomenu. Nevím, zda jsme kdy byli se Sabaťákem kamarádi, ale říkali jsme si věci, které si přátelé říkávají, tak asi jo.

Plynárna byla pro mě druhým záchytným bodem v získávání informací o hudbě. Chodil jsem tam od té doby ještě hodně dlouho. Těch novinek, různých dávných příběhů a hlavně nových kazet jsem zde získal nespočet. Dokonce jsme jednu dobu s tímhle sortimentem lehce obchodovali. Sabaťák se totiž projevil i jako poměrně slušná kopírka a po večerech, kdy jsme my ostatní trávili dny studiem, překresloval jeden obal za druhým.

Celé to mělo obrovské kouzlo. Do Sabbathova království se sestupovalo dolů po schodech, ze zdí kapala orosená voda a kousek vedle měla zkušebnu jedna brzy slavná kapela (objasním v jednom z dalších příběhů). Sklepení pod plynárnou bylo něco jako undergroundové kulturní centrum. Jen s tím rozdílem, že si všechno financovali pouze sami zúčastnění. Pamatuji si, jak mě fascinovalo, že všude stálo pivo. Flašky byly na parapetech, na chodbách, mezi knihami, deskami. Vstupuji do lahvového podzemí, napadalo mě pokaždé, když jsem zvonil u dveří.

Další postavička mého metalového mládí skončila bohužel (stejně jako spousta ostatních) poměrně neslavně. Z vyprávění kamaráda jsem se až po letech dozvěděl, že to tenhle renesanční člověk neunesl, byl novým majitelem budovy plynárny vystěhován a v podstatě se upil k smrti. Vzali mu totiž to nejdůležitější, co v životě měl. Do malého náhradního krcálku se mu jeho hudební mašinky nevešly a tak zůstal na tu samotu sám s alkoholem. Tentokrát tedy budiž můj Příběh mrtvého muže věnován jedné neodmyslitelné persóně tehdejšího boleslavského podzemí. Díky Sabbathe, jsem ti do dnes vděčný, že jsem to všechno mohl zažít!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photogallery, video – VENOM INC., VADER, DIVINE CHAOS, ZOMPOK – club Melodka, Brno – 16.10.2015

Venom Inc.

„Ty už ses definitivně zbláznil, viď?“: prohlásila moje žena, když jsem ji asi před 14 dny nadhodil myšlenku, že bych se 16. října na celý den a noc vzdálil a odjel do Brna na koncert. „Doufám, že aspoň pojedeš autem?“: zeptala se a když jsem dopověděl, že ne, že chci zkusit vlak, koukala na mě jako na absolutního „mimochoda“. Měla svým způsobem pravdu. Sice jsem měl pozvánky na dalších pět akcí, levnějších, bližších, ale já stejně nakonec zvolil cestu přes celou republiku. A nejhorší je, že měla úplnou pravdu. Dlouhý den na cestě, překonat celkem 738 km vlakem, 22 hodin v kuse, přežít zimu, asi i hlad a žízeň a nechat moje stárnoucí tělo hezky potrápit. Tohle všechno mluvilo proti. A ještě absolvovat celou peripetii sám. Jenže já se zasekl. Prostě jsem chtěl. Vlastně ani nevím proč. VADER jsem viděl mnohokrát. VENOM INC. jsou bez Cronose stejně poloviční, tak proč se tak trápit?

Vader

Nakonec rozhodlo hlavně to, že jak VADER, tak VENOM INC. budou hrát ze starých alb a demonahrávek. Samozřejmě, přispěl k tomu i notně fakt, že už jsem dlouho nikde nebyl vlakem a chtěl jsem od těch všech starostí vypadnout. Vypnout počítač v práci i doma, do kapsy si narvat hloupý telefon, sbalit foťák, lístek, pár stovek a jít do toho. Byla to pro mě tak trošku výzva. Plánoval jsem tentokrát dlouho dopředu, tiskl si mapy, srovnával jízdní řády a nakonec stál v pátek vyzbrojen svačinou, nezbytnými proprietami a odhodláním na vlakovém nádraží v Plzni. Byla zima, bolel mě zub a už při čekání na spoj do Prahy jsem si říkal, že jsem se asi fakt zbláznil.

Venom Inc.

Usedám do kupé, nasazuji pečlivě zvolenou hudbu na uši a prolévám se magnézií proti křečím. V Praze čekám skoro půl hodiny a už to svištím na Brno. Kolem se míhají stromy, vlak drkotá, skřípe, sune se pomalu k cíli. Jsem zase, jako za mladých let dharmovým tulákem, jak vystřiženým z románu od Jacka Kerouacka. V kupé se mi střídají různé postavy a skoro každý se chce bavit. Zvláštní, mé metalové mimikry tentokrát příliš nefungují. Konečně Brno. Vytahuji vytištěnou mapu a itinerář se sepsanou cestou tak, abych na to viděl i v noci. Po chvilce hledání prvního záchytného bodu zavětřím jako honicí pes a jdu na to. Nohy jsou pevné, do plic mi proudí studený vzduch a já si to šlapu po jihomoravské metropoli. Sem tam něco fotím, potkávám nějaký candrbál křesťanů na náměstí a hledám klub Melodka. Něco přes půl hodiny mi to trvá a když jej naleznu, ještě není otevřeno. Jdu dolů do klubové hospody brněnské Komety a zahlídnu VENOM INC., jak se ládují knedlíky. Kývneme na sebe s Tony Dolanem, jako dva lidi - „přátele“, co se znají jen z facebooku, ale nechci jim kazit jídlo, tak si jdu dát dvě Starobrna.

Vader

Melodku jsem naposledy navštívil ještě v dobách, kdy to byl poměrně pajzl. Změnilo se toho hodně. Prostředí je pěkné, moderní, obsluha milá, pivo mi taky celkem šmakuje. Být místní, tak tu asi trávím spoustu času. Korzuji po sále a je to zvláštní pocit. Je to tak daleko od domova, že tu nikoho moc neznám. I když, najednou přistupuje jedna mladá slečna, chvíli stydlivě klopí oči a pak se zeptá: „Nejsi náhodou ty ten Mrtvý muž?“. Nejdříve nevím, co se děje a pak mi docvakne, že tato hezká dívka čte můj skromný blog. „Chtěla jsem tě jen pozdravit, Asphyxi, čtu tě každý den“: dodává a já jí pokorně děkuju, až se musí hory zelenat. Hergot, mě je tady najednou dobře! Koukám se i po dalších holkách, ale už žádná nepřichází. Každopádně, pokud vám někdo bude tvrdit, že moravská děvčata a ženy jsou nejkrásnější u nás v republice, tak mi klidně tohle přiznání přineste, podepíšu ho vlastní krví. Nebýt ženatý, tak v Brně snad zapustím kořeny.

Vader

Moje anabáze nabírá na obrátkách a já se těším na první kapelu.

Jsou jimi doom sludgeoví Američané ZOMPOK. Chvíli moc nevím, co se děje, protože z pódia na mě leze takový ten hluk, vhodný tak pro extrémnější hipstery. Nic pro mě, říkám si po chvíli. Není to vyloženě špatné, ale já v tomhle ranku preferuji přeci jen trošku jiný způsob vyjádření. Je to sice syrové, ale zároveň šíleně utahané. Alespoň tedy na mě. Jednoduše takový hodně vylouhovaný CROWBAR. Možná je to ale způsobeno tím, že jsem přijel na úplně jinou muziku. Jsem zkrátka tenhle večer naladěn úplně na jinou notu. Mě tohle bědování zase tolik nebere a když už, tak v odlišném podání. ZOPMOK tedy celkově nic moc.

Zompok

A už je tu druhá kapela. Jsou jimi ostrovní DIVINE CHAOS. Ti hrají death/thrash a hrají ho vcelku dobře. Britští šílenci uchopili tento styl více melodicky, než jak bývá obvyklé v mých sbírkách a já po chvilce zjišťuji, že mi ten mix starých riffů trošku narušuje moji celkovou pohodu. Co mi ale nechutná nejvíc, tak je uštěkaný zpěvák. Chvilkové „death melodic“ metalové výjezdy jsou totiž kombinovány ještě s takovým tím metal coreovým frázováním. Pocitově to není úplně špatné, ale také nic, co by alespoň trošku rozhýbalo moje staré kosti. Připomínají mi svým výrazem německé DEW-SCENTED. Líbí se mi kytary a jejich sóla, ale po nějakých řekněme třech skladbách, se už docela nudím. Odcházím tedy raději doplnit tekutiny a podívat se na merchandise.

Divine Chaos

Tak předkapely bychom měli a teď už konečně něco od podlahy. Těším se jak na své srdcové VADER, jejichž koncert jsem absolvoval někdy poprvé po revoluci v polské Wroclavi, kde to bylo hodně divoké (a já byl ten večer navěky proklet), tak na VENOM INC., kteří sice působí bez Cronose trošku jako torzo, ale zažil jsem nedávno v Praze před OBITUARY smečku M-PIRE OF EVIL, která mě tenkrát s Tony Dolanem za mikrofonem a Mantasem u kytary doslova rozsekala.

VADER jsem viděl naposledy před třemi lety v Plzni. Byl to parádní klubový koncert, který se mi doslova vryl do paměti. V Brně nám pánové předhodili kusy krvavého masa z demonahrávek jako „Necrolust“(1989), „Morbid Reich“ (1990), ale i něco z prvního dlouhohrajícího záseku „The Ultimate Incantation“ (1992). Zkrátka a jednoduše, doba mého mládí, časy prvních setkání s death metalem. Doslova a do písmene se mi do žil vlila neskutečná energie. Necítil jsem žádnou únavu, ani bolest. Nechal jsem si to od Petera a jeho smečky vyloženě narvat do uší. Přijde mi, že pan „kapelmajster“ s roky zraje jako dobré víno. Jeho hlas je vyřvanější, mocnější. Pro mě osobně je neskutečnou ikonou. VADER to v Brně srovnali se zemí. Vypustili ty nejkrutější šlehy, zavzpomínali s námi na dobu, kdy ještě spoustě fanouškům teklo mlíko po bradě a my staří death metaloví psi jsme byli na vrcholu blaha. Kdybych měl přijet jen na tyhle maniaky, vyplatilo by se. Všechno mi tak nějak krásně zapadlo do sebe. Cítil jsem jiskření a tepot davu, sílu hudby a dupal do země rytmicky nohou jako vítěz Velké pardubické. Tohle byl old school přesně podle mého gusta. VADER v plné polní a opět vynikající! Skvělý set!

Vader

VENOM, další srdcovka. Tentokrát jako VENOM INC. Ve složení Mantas, Demolition Man a Abaddon. Pro někoho málo, pro mě super sestava. Já se vážně těšil. Vím moc dobře, že každý má rád jiné období téhle legendy, jenže já si obzvlášť na roky 1988-1992 hodně potrpím. A bylo to dobré, přátelé. Byl jsem původně skeptický, přiznávám, ale bylo to vskutku parádní. Tony Dolan je neskutečný showman a k téhle „jednoduché“ muzice se jeho obličeje hodily jako k mrtvému pořádná rakev. Tenhle kousek historie jsem sice sledoval kdysi jako opravdu malý smrádě, ale časem jsem k ní dozrál, byl také proklet a navěky uhranut. Stejně jako na brněnském koncertě. Staří pánové přednášeli ze starých učebnic pravěkého black metalu, které kdysi sami sepsali a nahráli. Víte, já vám podobnou muziku nebudu nikdy hanit. Vyrůstal jsem na ní. VENOM INC. byli neskutečně „heavy“. Mám rád kapely, které si to přijedou užít spolu s fanoušky a mistři byli jak utržení ze řetězu. Osobně mě každý ze zahraných songů zasáhl někde přímo u aorty. Klasika je klasika a na tu mi nešahejte. A tady byla zahrána od neskutečných pohodářů a mistrů ve svém oboru. Moc hezké to bylo. Odcházel jsem nadšen.

Venom Inc.

Chvíli bloumám po klubu, fotím se s VADER a kupuji si jednoho lahvového Draka na cestu. Musím trošku odpočívat, protože už se mi opravdu dlouho nestalo, abych pařil přímo ve středu kotle na dvě skupiny po sobě. Co jsem koukal, tak nás starých fotrů bylo víc.

Návštěvnost byla velmi dobrá, nevím, kolik se vejde do klubu lidí, ale působil hodně zaplněně. Pochválit musím zvuk, obzvlášť obě hlavní smečky zněly jako z desek. Za mě jednoznačně palec nahoru. K organizaci nemám připomínek, snad jen, že by bylo příště dobré dopředu uveřejnit přesné časy hraní kapel, abychom mi, co dojíždíme nebyli zmateni. Palec nahoru za velmi milou obsluhu, takto by to mělo vypadat!

Mr. Asphyx and Vader

A tohle byl konec. Tedy ten hudební. Mě ještě čekalo takové malé soukromé peklo. Odcházel jsem pomalu na nádraží. Deštěm, setmělými ulicemi. Byl jsem jak raněný srnec (nebo spíše starej vlk). Napadal jsem na jednu nohu, ploužil se nočním Brnem a čekal, až pojede vlak. Pak už to celé bylo o tom, že jsem střídavě zíral do tmy, pospával a v Praze se pokoušel vyhnout prodejným homosexuálům a bezdomovcům. Ano, metalový šílenec Asphyx (tedy má maličkost) si tu noc neustlal zrovna na růžích. A je tady (konečně!) Plzeň. Vrážím do dveří, děti už sedí u ranních pohádek a synátor pronese: “Mami, je to dobrý, táta přežil“. „Bylo to super!“: dodám já a svalím se na postel. A co bylo potom? Vlastně nic. Zůstala spousta vzpomínek, tenhle skromný zápis, pár fotek a hlavně hlava plná zážitků. Co na tom, že budu rozlámaný ještě pár dní? Jednou, až se starý nezvednu z kolečkového křesla, budu mít aspoň co vyprávět. Já myslím, že moje křížová výprava do Brna se opravdu vydařila. Hallellujah, God is dead! Hlásím, že mise byla splněna.

Setlist Venom Inc. (absolutně bez záruky):

Prime Evil, Die Hard, Don´t Burn the Witch, Live Like an Angel (Die Like a Devil), Buried Alive, Raise the Dead, One Thousand Days in Sodom, Warhead, Schizo, The Seven Gates of Hell, In Nomine Satanas, Bloodlust, Sons of Satan, Welcome to Hell, Black Metal, Countess Bathory, Witching Hour

Ostatní fotky/ other photos:

PHOTOGALLERY

VIDEO 

– omluvte prosím, sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

VADER

VENOM INC.

Recenze/review - FESTERING – From the Grave (2015)

FESTERING – From the Grave

CD 2015, Caverna Abismal Records

Krvácím! Opět se mi otevřela jedna stará rána. Jel jsem tenkrát v poklidu tramvají, se sluchátky na uších a najednou mě jeden opilec napadl. Copak o to, já ho zpacifikoval, ale jak jsem se lekl, roztrhl jsem si rameno o dveře. Bylo to pár stehů, taková ta prkotina, co dělávala pak v podobě jizvy vždycky muže hezčími. Jenže teď, po letech to začalo celé mokvat. Zdálo se, že samo od sebe. Jenže na příčinu jsem přišel záhy. K prosakování krve docházelo ve chvílích, kdy jsem poslouchal portugalské tmáře FESTERING. Ti se letos pokusili zapsat do smrtící knihy svým prvním počinem. A jak se jim to podařilo? Řekl bych, že tak napůl. Občas jsou u nich slyšitelné dobré a návykové riffy (a mojí rány doslova crčí krev), ale povětšinou se jedná jen o takové obyčejné death metalové preludování. To mi potom šev kdysi zašitého zranění jen tak pocukává.

FESTERING se zhlédli ve staré dobré death metalové škole. Jejich vzory jsou patrné jak ve švédské chrastící škole (ENTOMBED, DISMEMBER), tak americké (OBITUARY, DEICIDE). Je trošku s podivem, že si smečka, která datuje své kořeny až do devadesátých let (pouze v podobě demonahrávky a EP) neošetřila pořádně takovou důležitou věc, jako je zvuk. Ten mi přijde značně nevýrazný, obyčejný a občas vše díky němu sklouzává až k takovému tomu obyčejnému death metalovému big beatu. Je to škoda, některé nápady nejsou vůbec špatné, ale na nahrávce se určitě špatně podepsala šílená produkce. Všechno jen tak jakoby plyne, bez důrazu, nikde nic neřeže, nebolí, netrhá kusy masa. Otevřený hrob aby člověk pohledal. Hudba jen tak hladí, sem tam lehce provokuje, ale to už dneska (ani v devadesátých letech) neoslní.

U společně strávených chvilek se spíš trápím, než abych si užíval. Bývám spíše z těch, co se snaží hledat na deskách to dobré, ale na „From the Grave“ toho moc není. Možná snad jen obal, sem tam nějaký ten nápad, jinak se ale jedná o neskutečnou nudu. Je to pro mě poměrně těžké, takhle to naplno napsat, ale slyším to tak. Nejhorší u podobných nahrávek bývá, že je člověk po tom „snažení“ se do desky dostat nakonec vcelku otrávený. Kapel je dnes obrovské množství, díky internetu se ihned dostanou do vašeho obýváku, ale problém je právě v té nadprodukci. Pokouším se zde oddělit zrno od plev, tak jak to vidím já, a u Portugalců nacházím jen samé plevy. Možná, kdyby kapela působila u nás v Čechách, mohla by požívat jakéhosi lokálního významu, ale takhle s nadhledem je to nic moc.

„From the Grave“ je velmi nevýrazným, obyčejným albem. Pokud bych měl nějak definovat monotónní a špatný death metal, zmínil bych právě FESTERING. Nechápu, jak může kapela s tak dlouhou historií zanedbat takovou věc, jako je zvuk. Když už se nedostávají dobré nápady (kterých je na albu opravdu jen pár), tak by bylo příště dobré změnit pana producenta. Pustit ven takový nedodělek by se bála i nějaká místní začínající kapela. Nemám dalších slov. FESTERING nahráli album, o kterém vím jediné, nebudu se k němu nikdy vracet. Škoda, možná příště. Pokud tedy budu mít ještě chuť.

Asphyx says:

“From the Grave” is an ordinary and not really special kind of album. If I had to define the bad and monotonous death metal I would say FESTERING. How this old band with this great history can forget about the sound is something I don´t understand. They don´t receive any good ideas (there is only a few of a good ideas on this album) so I would suggest to have another producer. Launching this album which is “not finished” is something what would never do a local mini fresh band. There is nothing more I would add to this review. FESTRING recorded an album which is something I would never listen again, ever. Too bad, maybe next time. At least if I want to come back to this band.

Seznam skladeb:

1. Festering (intro)
2. Exhumed
3. Infected
4. The Myth Of Creation
5. Consuming From Within
6. Submerged In Emptiness
7. Bloodline
8. Proliferation Of Infected Leucocytes
9. Ascent Of The Blessed
10. Psychic Convulsions Of Neurasthenia

Čas: 37:29

Sestava:

Koja Mutilator – basa, zpěv

Joao Galego - kytara

pedro Goncalves - zpěv

Arrno Maalm - bicí

http://cavernaabismal.bandcamp.com/album/festering-from-the-grave-cd

http://festeringpt.blogspot.pt/

https://www.reverbnation.com/festeringpt

https://www.youtube.com/playlist?list=PL7DA8A012D824A30B

http://www.war-productions.org/

Recenze/review - THEMPEST – Crown of Thorns (2015)

THEMPEST – Crown of Thorns

CD 2015, vlastní vydání

Mezi prsty se mi proplétají stříbrné kousky odrazů měsíce. Jsem zdánlivě sám, opuštěný a očištěný od všeho nepodstatného. Obracím oči v sloup a pozoruji, jak se ve stínech míhají stíny nočních tvorů. Na kraji města, tam kde se potkává tepot ulic a příroda, vyznívá nová deska polských tmářů THEMPEST nejlépe. Už jenom lidé, kteří se s jejich hudbou setkají, mají podivný pohled. Jakoby zatlačený do svého nitra. Ženám se rozšiřují zorničky, stejně jako ve chvílích, kdy jsou v ohrožení jejich děti. Někde na povrchu jsou všichni postiženi zjitřenými smysly. V žaludku mám ledovou tříšť a kráčím pomalu, rozvážně. „Crown of Thorns“ je potřeba si užít v klidu, nesmí se spěchat, jinak přehlédnete tolik důležité detaily. Zakopávám o bludný kořen a padám do nicoty. Kolem ožívají dávné křivdy a země je zase potažena nepropustným závojem tmy. Zlo přichází.

Mé ruce se dotýkají klávesnice při psaní recenze velmi opatrně. Našlapuji na jednotlivá písmena bříšky kmitajících deseti prstů s rozvahou. Přes všechnu tu temnotu, špínu a zlobu, pořád cítím všudypřítomný chlad. Novinka THEMPEST je mocná, vznešená, ovlivněná jak polskou death metalovou školou (BEHEMOTH, HATE), tak doomovými náladami severu. Dark metal, protknutý nenávistí, tak by se tato deska dala charakterizovat nejlépe. Přenese vás rovnou do lesů, uková vaši mysl v jemnou pavučinu z ledu a mrazu. Užívám si kytary utržené ze řetězu, naléhavý hlas, propracované aranže. Opus přicházející smrti, šelma vyfocená ve chvíli, kdy zahryzává svoje tesáky do krční tepny oběti. Nůž, zaražený do ledvin v noční uličce. Bojím se stínů, poklekám a zírám netečně do nicoty. Přirovnání by se našla spousta, žádné se ale nevyrovná poslechu samotnému. Je to podobné, jako se snažit popsat obraz, který vás uhranul.

Jestli má být tohle prvotina kapely, tak jsem opravdu hodně zvědavý, kam se ještě chtějí pánové posouvat. Před námi totiž stojí smečka, která je svým způsobem a přístupem originální, dokáže složit velmi propracovaný a zároveň zapamatovatelný song. Atmosféra je těžká, podobná pocitům při topení v bažinách. Marně lapám po dechu, někdo mi stojí těžkou botou na prsou. Jsem náhle opuštěný uprostřed davu lidí. Samotář, kráčející, neviditelný, šepotající. THEMPEST si hrají s okultními náladami, jako žonglér s míčky. Nápady sice nejsou nejoriginálnější, ale jsou poskládány tak, že nenudí ani chvilku. To, co u jiných kapel vyznívá divně a nezáživně, umí polští rouhači zahrát způsobem, že se vám zatají dech. Roztahujete ruce do větru, tápete zhasnutou chodbou. Oslepení, zatracení, utkaní z nenávisti proti všemu zlému, co po sobě zanechalo křesťanství. Pateticky by se dalo napsat, že se na albu potkávají smrt s láskou. Určitě znáte takové ty jakoby záhadné obrazy, na kterých je sexy dívka v černobílém a drží v ústech růži. Tady je to podobné, jen vám místo úsměvu vytryskne z úst krev.

První dlouhohrající deska polské kapely THEMPEST je pro mě obrovským překvapením. Čekal jsem rozpačité mladíky, kteří ještě neovládají pořádně svoje řemeslo, ale potkal jsem dospělou a skvělou kapelu. Jejich novinka je doslova nasáknutá tmou, špínou. Pánové dokážou navodit atmosféru absolutního zmaru. Ve skladbách je obsaženo obrovské množství emocí, tmy a chladu. Pečlivě vystavěné stěny z kytar, naléhavý hlas a šumění krve. To jsou nálady, které z „Crown of Thorns“ cítím. Spínám ruce k nebi a modlím se, aby ten opus smrti nikdy neskončil. Bývám při poslechu rád sám, se svými nočními můrami. Doporučuji přehrávat kolem půlnoci, ve chvílích, kdy ožívají stíny. Vyzvěte k tanci všechny nemrtvé. Otevřete víka od rakví, dnes bude dlouhá noc. Z očí odkapávají krvavé slzy a do vnitřností se vkrádá chlad. Vynikající death metalové album, plné té nejtemnější atmosféry! Jsem ztracen!

Asphyx says:

This is the first long play album by the Polish band THEMPEST and it is a very good surprise for me. I actually thought this band would be full of young musicians who don´t really know what they are doing and I actually met a grown-up and great band. This new album is full of darkness and dirt. These guys are able to set the mood of an absolute ruin. Their songs are full of emotions, darkness and cold. Accurate walls of guitars, crying voice and a bubbling of blood. These are the moods which I fell from the “Crown of Thorns” album. I´m praying for this death opus to never ends. I like to listen to this by myself with my own nightmares. I would suggest listening to this album during night when shadows are alive. Let´s dance with dead people. Open the coffin tops because this night will be long. There are bloody tears in your eyes and inside you there is cold. This is an excellent death metal album fullof the darkest atmosphere. I´m lost!

Seznam skladeb:

1. The Harbinger (Intro)

2. Dust

3. With Shield Or On It

4. Armies Of Pestilence

5. Written With Blood

6. Chaos Aeon

7. Crown Of Thorns

8. Ashes Of Thy Kingdom

9. We Are Nothing

10. The Pit Of Damnation

11. Death Enthroned

Čas: 55:14

Sestava/band:

Szakal – kytara, zpěv

Ajgor – kytara

Qba – basa

Bocian - bicí

http://thempest.bandcamp.com/album/crown-of-thorns

http://www.facebook.com/pages/THEMPEST/105006392924298

http://myspace.com/thempest