Interview - MASTER - The world will end long before the necessary changes are made!

Master

tranlated by Duzl, thank you!

interview with legendary death metal band MASTER - answered Paul Speckmann

Ave Master! You have recently released your thirteen album in a row entitled " An Epiphany of Hate". What are the feelings you got right now, as well as some time after the release? Do you have any feedback from the fans, and  what about the reviews?

I have no feelings either way by the time an album comes out. The music speaks for itself. You spend a month or so preparing to record a new album and by the time it's mixed and mastered you're sick of it! I usually wait a few months or so and put a new recording on the stereo then! I guess there are some out there that think every recording they do is the best, let's face it, if you truly believe this then your a complete idiot. The reviews for the record are outstanding, yet the UK and the USA have completely turned their backs on the band as usual, they would rather support the many Master copycats across the globe than the original Master! Influence can be a horror or a blessing in disguise!

Paul Speckmann

As a band you are really loyal to Shaark studio in Bzenec for many years. It gives you your characteristic sound. Can you imagine yourself recording elsewhere? Are you sometimes tempted to try it with someone else? Incidentally, the new album sounds very good.

Why would you record somewhere else when you have found the most comfortable studio in the world? I have been recording at Shaark, Studios since 1999. So as I always say if something is not broken, there is no need to fix it! I am a man that is set in his ways so I wouldn't look for any changes, anytime soon my friend! Besides, the studio improves every few years or so! If you are looking for a professional studio with reasonable prices then Shaark is the best choice in the Czech Republic in my opinion. The thing about the studio is that Pavel and Petr have combined years of experience, and this quality can be heard on the releases they produce!

Not too long ago you were with your band celebrating thirty years of being in the scene. When you look back, is it a big difference recording and releasing a new album today and years ago? I do not mean just technical details and possibilities but also the attitude of publishers, labels, etc.

No not for a band like Master my friend, things don't change. We always find the support of a label like FDA Rekotz in Germany for example and continue to release albums. We have also a great Czech label called Doomentia Records that re-releases all of my albums over and over to the masses, so this also helps extremely. When you're in a band that means something to the underground, you will always find another label who will support you as they know that they will make some money from yours and their efforts!

The lyrics often dealt with contemporary social issues. It seems that the world has for several years been rushing into perdition. But do you see any kind of solution? Are there any?

Their is only one solution but it will never come to fruition. The youth of today are more interested in the telephones and computers. Change takes physical activity and this is no longer necessary for the next generations. It's time to remove the politicians, and police from power and live in a new truly free society. But this will take a great effort on the part of the youth of the world, and to get organized will take much work and strategical thought! Of course I will be dead and buried, but I know my thoughts and ideas from some of the songs I have written will remain until the end. The world will end long before the necessary changes are made.

Cover for the new album is created by Mark Cooper from America. With his creation I really like the fact that every cover is different than the previous one. How did you find this guy and why did you choose him? Regarding the album covers of MASTER, it seems  to me that you have created almost every cover through someone else.

I didn't choose him and actually just heard his name after you mentioned it. The label FDA bought this magnificent of artwork several months before we began recording and asked me what I thought of it. In the end it worked out well, but I honestly have always thought the music is the most important thing about an album, but seeing as though everyone also likes the artwork for the album, maybe I have been wrong and in today's world you need the whole package! When I grew up, the music did the talking!

The first album that you recorded with the current line-up was "The Spirit of the West" in (2004), I wonder if you have any rituals during the recording from this time.I mean some rules, procedure,etc.

Great question, but at this time when we recorded the first time together the guys spoke zero English and I spoke zero Czech as well. So the music really was done nearly the same way we do it today, but drummer Pradlovsky speaks English very well today. I still have not mastered the Czech language by any means and never will! When recording there are no rules, this is Rock"n"Roll.

Alex

Does Alex participate in creating new riffs and ideas?

Alex brought in two songs this time around and the first we never recorded as it did not fit my vision for a Master track, but he did bring in a great number called , "Just take my right arm," near the end of rehearsals. Alex writes a song or two on nearly each album and I think his songs are always killer and add diversity to the albums which is an important thing for certain!

Are your bandmates correcting your ideas and are they discussions about it?

No!
I keep wondering about the whole process of creating a new song. I cannot see how it differs from any other band! I write riffs over a year or so on my acoustic guitar in my home office and record these on a digital hand held recorder! When it's time to record a new album, I listen to the riffs and put together songs. I then bring these tracks to the rehearsal studio in the basement of Shaark Studios where we rehearse and play these songs along with drummer Zdenek on my electric guitar. Some of the songs are immediately ready after playing the first time, others Zdenek and I work on and tweak a bit. It's always good when you have an excellent drummer to work with! Obviously, Zdenek shows me the different possibilities he can do on the drums and sometimes I also have an idea about how some parts should go, so we discuss it and play. Sometimes we have to extend parts for vocals etc, but this is quite normal I suppose. I then play the guitar parts for Alex and switch to bass and we take it from there. As for vocals I write these after all tracks have been worked out. I sing the vocals always for the first time in the studio!
 
You have released a second album with German label F.D.A. Rekotz. In my opinion they currently belong among, one of the best underground labels. Are you satisfied with their work? I like the fact that there are no problems in getting your CDs and vinyls. By the way, this time  you will have vinyl in several versions. After all  it is still a small label, hence what are  your thoughts regarding  some bigger label?

Man, 10 questions in one question! The label F.D.A. Rekotz is doing a great job for Master for the moment and hopefully we will have a long and lasting relationship. This is the second release and they certainly take the time to do an excellent job for sure. They way things are looking at the moment though, thy may be the next big label, and this could be a problem. Labels get too big and then the bands get lost in the shuffle!

In one interview I read that MASTER as a band is now under an Italian company ALPHA OMEGA MANAGEMENT. What does this means to you? Because you have concerts almost constantly.

Obviously we will see what happens, but things look good. They will book a tour in October in Europe and we will see how it goes. This will give me a break as I am the one booking the shows, finding the gigs, and finding the agencies as well as the festivals. It's hard work so we will see what someone else can do.

Zdenál

Last year you were on tour in the USA , where you are visiting quite regularly. But Alex and Zdeněk did not play with you but instead of them there was Alex Bouks ( ex-Incantation) and Jacob Shively. 

Actually you are wrong, Ruston Grosse plays drums for Master in the USA every year or so, and this past tour featured Gruesome, Possessed guitar player, Daniel Gonzalez! Alex Bouks was busy at this particular time! Master waits for no one!

Why did those guys not play there with you? It's too expensive to get visas for the Czech and Slovak guys and the US government makes things to difficult with foreigners abroad.  How do you evaluate this tour and when are you planning your next tour?

The tour was killer and I will most likely return to the USA for a tour in August if things pan out.

MASTER've also had a tour in South America last year. In Europe, we are told about Brazil, Chile and Argentina as countries where the fans are literally "crazy". How successful was this tour? Do you remember some interesting experience from there?

The tours are always a blast in South America. This time around we had a blast once again in Chile playing with Venom Inc, the 800 people were crazy at this show period!

Touring in the Americas is always filled with crazy experiences, which is why we go there.

 
Also you had three gigs in Tokyo within the Obscene Extreme time. If I remember correctly, it was your first gig in that country. How did you like it  and how were you  satisfied with the  performance? About Japanese fans we hear that they are a bit "cautious" is it true?

We killed it in Japan, the band puts on a great performance whatever the situation, this is called being a professional band. Curby as always, set us up with a great situation and we enjoyed the hell out of Japan. I once visited the country on my first Krabathor tour but this time around in 2015 was much better and more professional of course. Yes, the fans are a bit cautious but by the time we played the Deathstrike show, they were stage diving and going crazy on that final Monday gig in Tokyo!
 
MASTER always has been synonymous of absolute underground for me. I just keep thinking, if   it is  really hard and exhausting? Is it something different where you are continuously on the tour and you keep this way of life style where you are 20 years old, but now you are not any "young mans". What about settling down, going "normaly" to work, etc.? What about family?  It has to be hard for them when you are on tour all the time somewhere. What have you apprenticed - what is your "civil profession"?

Too many questions brother, this is my work, I play Metal and otherwise relax at home. This is my profession, I have to visit the post office twice a week to send out my parcels across the globe, but this is the least of my worries! My civil profession is Metal Head period! Sure it's hard on the wife sometimes when I travel so much but this is the way it works. 

13.3. you will play with DEATH STRIKE on the festival Deadly storm in Božkov 10. We look forward to all the old songs. Will you be bringing some tshirts, CDs and vinyls of DEATH STRIKE? It will be your first performance with DEATH STIKE in Czech Republic and we would like to buy something as a souvenir.

 I will have to think about it!

Paul

The last question in the end - as a relief. You already live in the Czech Republic for relatively a longer time but I have never heard you talk too much in czech language. Is the czech language so difficult for you or are you just lazy?:) I wonder one more thing. Once i read how you like Czech Republic because we are not so tied by the "American way of life". Thanks to globalization.....way of life in  even our country has relatively changed. We are more focused on consumerism, what do you think about this?

I cannot concern myself with such nonsense brother, as I explained in many interviews, I am lazy true, but the fact of the matter is that even the music promoters across the world must speak English or they have little or no concerts with bands from abroad, so put this in your pipe and smoke it like Krakonoš. I am looking forward to seeing you and the underground Metalheads at the Deathstrike show (info here) brother thanks again!

As for globalization and consumerism, I still feel and always will feel more free in the Czech Republic to do whatever I wish to do period. This is why I live here and have made a life for myself and my wife here!

Thank you for this interview. I wish you a lot of CD sales and great live shows. I look forward to meeting you in any upcoming gigs!

Recenze/review- MASTER – An Epiphany of Hate (2016)

http://www.master-speckmetal.net/

https://www.facebook.com/Master-18521536017/

http://www.reverbnation.com/master

http://www.fda-rekotz.com/

Promotion!
- concert DEATHSTRIKE in Pilsen, Czech republic 
- 19. March 2016  - info here

Report, photos, video - OLDSCHOOL DEATH/THRASH NIGHT - UNDERGANG, DEIQUISITOR, LAHAR, KAOSQUAD – Local club Pí, Písek – 20. 2. 2016

UNDERGANG

Poslušně hlásím, že jsem opět zde. Já starý death metalový voják Asphyx, který miluje old school death metal. Naše jihočeská anabáze začala hodně podobně, jako všechny ostatní. Dostalo se mi té cti a přišla mi do facebookové schránky zpráva o téhle bohuprotivné akci. Kolega Michal souhlasil (díky za odvoz!), osedlal svoji dodávku a tak jsem se těšil jako feldkurát Katz na láhev oblíbeného koňaku. Sobotní den se zdál od probuzení nastaven na pohodu. Vtipkuji s dětmi, rád bych si dal krásný večer s manželkou, nějaké to pivko a nohy nahoru, ale „povinnost“ death metalového veterána volá! K večeru jsem se rozloučil, dostal na cestu několik dobrých rad (jako že ať se nezmrskám jak carský důstojník, na holky ať se radši už jen usmívám a tak podobně, vždyť to znáte).

DEIQUISITOR

Začalo se pomalu smrákat a už si to valíme s kolegou dolů na jih. Klikatí se před námi cesta na Nepomuk a pak dál, příjemnou krajinou do Písku (škoda, že sněžo-pršelo a nebylo moc vidět). Dieselový motor hezky vrní, je to jako výlet, únorový trip. Písek je nádherné město, rád se do něj vracívám. Má žena je z nedalekého Tábora a spolu jsme se v tomhle krásném místě něco „natokali“. Vzpomínám, čekám, kdy potkáme u silnice nadporučíka Lukáše, jak tam stopuje a kouří z dlouhé špičky viržinko. A už jsme na místě, navigace je dnes trošku nevrlá, ale nakonec nás dovede až do klubu Pí. Opatrně vylézám z auta a přijdu si, jako kdybych se vrátil z války. Rozložila se mi totiž cestou ve svalech a šlachách páteční běžkařská trasa s 20 kilometry po Šumavě. Snažím se nedat to na sobě znát, ale celé tělo mě pálí jako čert. Jsem já to stejně starej blázen. Místo toho, abych si natáhl nohy, umrtvil se lahváči a dobrým filmem, trmácím se po republice.

LAHAR

Vcházíme do dveří, jsem překvapen, představoval jsem si to tam trošku větší, ale nevadí, zase je klub útulnější. Být místní, měl bych zde asi svoji pivní základnu. Líbí se mi tady. Dávám pivko značky Krušovice 11 voltů a jsem spokojen – vše je dobře ošetřené a i když tuhle značku příliš nemusím, tak mi chutná. Mám podobné podniky rád, nevím jak jídlo, ze zásady už spoustu let po hospodách nejím, ale všechno ostatní (včetně obsluhy – tři krásné, milé divoženky) se zde tváří velmi příjemně. Potkávám nějaké kamarády, známé a spoustu obličejů, které jen kývnou na pozdrav (díky všem za pokec!). Vídáváme se různě po republice na rozličných akcích, víme o sobě a všichni si tak spokojeně uvědomíme, že je vše v nejlepším pořádku. Jsme zde vlastně všichni, co posloucháme rádi old school death metal a máme dost velké odhodlání, čas a peníze na to, abychom dorazili. Usrkávám další žejdlík a postupně se dostávám do koncertního rozpoložení. Je na čase probrat trošku kapely, které nám ten večer vystoupily, pojďme na to.

DEIQUISITOR

Jako první nás smrtelně osvěžili KAOSQUAD, stoupenci death grindové školy, kteří návštěvníky přenesli o spoustu let zpátky do doby, kdy svá zásadní alba vyvrhly na svět kapely jako CARCASS, TERRORRIZER REPULSION a samozřejmě NAPALM DEATH. A že bylo co si užívat! Mám tuhle hudbu rád a pánové dokázali do svých skladeb přidat ještě kousek svých nápadů. Řezalo to, mělo to drive i sílu. Mě to moc bavilo. Chvílemi sice byly některé songy už lehce stereotypní, ale vše bylo dohnáno nasazením. Už jsem kdysi tyhle maniaky viděl v Praze před lety a již tenkrát jsem si říkal, že z nich něco bude (chtělo by to nějaké CD, přátelé). A je! Je znát, že na sobě makají, věří tomu, co hrají a tak jsem si jejich vystoupení užil. Pěkná demoliční práce, to vám povím.

KAOSQUAD

LAHAR jsou stále stejní. Energičtí, hlasití, nekompromisní a thrashově odhodlaní. Docela chápu, že si svým přístupem a nadšením pro old school metal (a pro mě bohužel i chvílemi hard core) vysloužili své nepochybné ostruhy, ale já jejich bezmezným obdivovatelem nejsem. Při posledních několika koncertech jsem se přistihl, že mě víc baví sledovat věrné fans téhle smečky, než poslouchat muziku samotnou. V Písku to nebylo jiné. Ono je to všechno vlastně dobré, ostré, kořeněné, ale mě tam pořád něco chybí. Dva tři songy v pohodě, ale potom už to ztrácí na zajímavosti (ne intenzitě!). Chtělo by to větší pestrost, víc zajímavějších melodií a variabilnější zpěv. Každopádně, LAHAR odvedli precizní a velmi solidní výkon. Pokud ale chtějí zaujmout i jinde, než v naší malé české kotlině, chtělo by to trošku víc.

LAHAR

UNDERGANG, šílení Dánové, kteří pochopili, o čem death metal je. Kapela, která si svými třemi dlouhohrajícími alby vydobyla v podsvětí pěkně černou pověst. Bylo to hozené do AUTOPSY, DISMA, FUNEBRARUM, sem tam OBITUARY, ROTTREVORE. Bylo to doslova (opravdu do mrtě!) morbidní! Tohle už nebylo obyčejné koncertní vystoupení, ale spíše obřad k obětování těm největším death metalovým bohům. Ocitl jsem se v devadesátých letech, vykopal si svůj první hrob, nechal prasknout první práchnivějící lebku i dlouho neléčený vřed. V klubu bylo až hmatatelně cítit, jak mi mezi prsty protéká starodávný prach. Krutost, neskutečně mocný hlas (nelidský!), syrovost, surová žaloba lidského hnusu, zahnaná až někam k bolesti. Mělo to neskutečnou sílu s takovým tím prašivým odérem. Ožila najednou stará monstra, probudila se samotná Bestie. Kristovy ostatky byly vyzvednuty, zohaveny a znovu vráceny do temnoty podzemí. Nemám dalších slov, byl jsem doslova rozsekaný, rozdrcený, rozmělněný na prach, ve který jsem se několikrát obrátil. Vynikající death metalový zážitek! Masakr!

Recenze/review- UNDERGANG – Døden Læger Alle Sår (2015)

UNDERGANG

DEIQUISITOR byli temní jako nepropustná noc na nějaké opuštěné samotě v horách. Přivezli nám z Dánska nekonečné utrpení v podobě nihilistického a hodně náročného death metalu. Kombinace špinavé australské školy, severského utrpení a jakési černé aury dělalo z jejich koncertu hodně návykovou záležitost. Hlukové stěny, u kterých musel každý neznalý asi trpět, ve mně vyvolávaly ty nejošklivější vzpomínky. Stál jsem tam, v tom malém klubu, oproštěný od všeho okolo a doslova se nechal jejich hudbou vláčet. Byla to druhá kapela večera, která mě doslova uhranula. Cítil jsem se, jakoby mě pánové vzali kostnatým drápem za ruku, vysáli ze mě veškerou krev a pohodili mě v nějaké podzemní kobce. Docházel mi pomalu dech a ke konci celého setu se mi objevila na rukou stigmata (bubeník byl neskutečný stroj na zabíjení!). Tohle bylo hodně rouhačské vystoupení. Pro mě osobně, asi i díky tomu, že jsem měl „naposlouchanou“ jejich novinku, to bylo doslova inferno!

Recenze/review- DEIQUISITOR – Deiquisitor (2016)

DEIQUISITOR

Organizace celého večera byla na výbornou, zvuk solidní, snad jen ti LAHAR byli trošku „přeřvaní“. Návštěvnost si netroufám odhadnout, ale klub byl naplněn po okraj. Každopádně, i přes spoustu lidí výčep stíhal a na pivko se skoro nečekalo. Zmínit musím i to, že jsem všude potkával jen samé milé, rozesmáté tváře. Celý večer jsem z „píseckých“ i dalších návštěvníků (bavil jsem se s lidmi jak z Prahy, tak z Českých Budějovic apod.) cítil neskutečnou pohodu a ta pozitivní energie mě doslova dobíjela. Mimochodem, koukal jsem, kolik přišlo příslušnic něžnějšího pohlaví. Děvčata museli snad vybírat na nějaké thrashové soutěži krásy, protože jim to moc slušelo. I já, starý pardál jsem musel uznat, že v Písku to zkrátka žije a nejednou jsem se za nějakou tou džínovou „sukní“ s chutí ohlédl!

MR. ASPHYX BEFORE OLD SCHOOL DEATH METAL CONCERT

Naše jihočeská anabáze se nachýlila ke svému konci. Čekala nás ještě přes hodinu a půl dlouhá cesta do Plzně. Loučíme se tak se všemi, kdo nás rádi viděli a mizíme polehounku z klubu. Naplněni hudebními zážitky a já navrch nějakým tím pivem si to svištíme na severozápad. Občas zahlédnu ve tmě světla probuzených zvířat, která ve spojení s právě proběhnutým koncertem vypadají jako oči démonů. Jsem najednou šíleně utahaný a obdivuji Michala, že to zvládne ještě odřídit (díky ti ještě jednou, můj death metalový brachu!).

Potichu otevírám dveře do bytu. Slyším klidné oddychování dětí. Pak zamumlá manželka ze spánku pozdrav a já se i přes veškerou únavu najednou cítím hrozně silný. Po sprše uléhám do postele a nechávám si zdát jen samé příjemné death metalové sny. Ovládne mě až do rána samotný bůh Hypnos, se kterým spolu řežeme dříví na malé špalky.

NEW CD IN MY COLLECTION

Na závěr by se slušelo poděkovat pořadatelům z LAHAR, kteří odvedli opravdu skvělou práci. Je úžasné, že i v dnešní na konzum zaměřené době ještě existují lidé, kteří dokážou uspořádat podobný death metalový večer. Byl to underground přesně podle mého gusta. Za naši plzeňskou smrtící jednotku musím smeknout pomyslný klobouk a poklonit se až k zemi! Děkujeme, bylo to super!

OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE – author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

REKLAMA - přijďte nás podpořit do Božkova 19.3. 2016 na  festival DEADLY STORM IN BOŽKOV 10 - info zde

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý - Thrashoví psi

Příběh třicátý - Thrashoví psi

Z celé naší party jsme měli psa čtyři. Kluci jednoho vlčáka, jednoho boxera a pak nějakého velkého vořecha. Já měl malého knírače. Neskutečnej pes. Obrovskej bojovník, s neustále rozčepýřenými vousy. Brával jsem ho každý den několikrát do nedalekého parku. S klukama jsme se tam poflakovali, probírali donekonečna muziku a holky a rafani si pobíhali kolem. Občas se některý, stejně jako my, serval, ale nikdy nikdo zbytečně neprovokoval. Když jsme sedávali dlouhé hodiny na panelech, bylo nám i našim psům za městem dobře. Běhali v neustálých kruzích dokola, my vydechovali dlouhá oblaka dýmu a všichni jsme věděli, že tahle společná smečka je něco, co se už nebude nikdy v životě opakovat.

Vůbec nevím, jak mezi námi mohla ta vzájemná symbióza fungovat. Každý byl z úplně jiného těsta. Někdo vzteklý, energický, jiný zase přemýšlivý intelektuál. A do toho holky, které dodnes nechápu. Vždyť s námi, na rozdíl od diskofilů, měly jen nepohodlí, hloupé řeči a pořád jen nedostatek peněz. Všechno, co se vydělalo na brigádách, se vydalo za kazety, CD, koncerty a hromady piva. Nikdo nebyl šéf, ani despota. Všechno fungovalo tak nějak automaticky. Jakoby někdo převedl do praxe ten nejnesmyslnější komunismus. Bylo to hodně o důvěře, o podpoře, o tom, dělat si věci po svém. Ideální to nebylo, to zase ne, ale svoje nepopiratelné kouzlo to určitě mělo.

Dlouho jsem přemýšlel, co bylo vlastně tím největším tmelem a nakonec jsem stejně přišel jen a jen na muziku. Jako by nás všechny ty decibely, to objevování nových kapel neustále nabíjelo, dávalo dohromady. Kolikrát nebyla první otázka při setkání týkající se toho, jak člověku zrovna je, ale spíš jsme každý chtěli sdělit objev něčeho dobrého thrashového. Já měl kupříkladu jednu z nejkrásnějších džínových bund a to jsem se při pracovním vyučování ve škole kdysi na základce marně pokoušel hodinu navléknout nit do jehly. Moc nevidím a přesto mi všichni pomáhali. Přišívali jak kluci, tak hlavně holky, které se nějak dohodly, že ze mě udělají fešáka.

Všechno to mělo takovou tu neskutečně nadšeneckou náladu, nikdo nikdy nenadával způsobem, při kterém si jen lidé neustále dokola stěžují. A co si budeme povídat, někteří z nás to měli hodně těžké. Pocházeli z rozvrácených rodin, od fotrů alkoholiků, od matek, které se nikdy matkami stát neměly.

Thrashoví psi byli, stejně jako my, hrozně zvláštním úkazem. Občas sice zaštěkali, ale nějak automaticky přistoupili na tu krásnou hru, že jsou smečka, tlupa vytlačená někam ven za město, pryč od toho všeho betonu, neustále nervních rodičů, od tupého davu. Neslo to s sebou samozřejmě i negativní následky. Někdo na nás koukal jako na vyvrhele, sběř, ale to se časem uklidnilo. Nakonec stejně všichni zjistili, že je s námi hlavně legrace. Vždyť my byli tak máknutí, že jsme měli dobrovolné služby, abychom po sobě na panelech vždy před odchodem uklidili. A když se jednou stalo, že tam okolojdoucí pejskař našel ráno bordel, sami jsme to vyšetřili a viníka nakopali do prdele.  Možná všemu přidávala taková ta nadšená nálada čerstvě se rodící demokracie, nevím. Každopádně už jsem to pak nikdy nezažil.

Thrashoví psi tenkrát byli neskutečně silní. Jsem moc rád, že jsem toho byl součástí. Vždyť, co může být lepší než uskupení lidí, kteří se k sobě chovají hezky, sázejí na poctivost, upřímnost a nikoho nepotlačují, neubližují mu? Možná jsme nebyli z nejslušnějších, pro slova prdel a kurva se daleko nechodilo, ale kluci byli kolikrát většími chlapy, než ti, které dnes často potkávám. A o holkách, o těch něžně drsných slečnách snad ani nemusím hovořit. To byly černo modré víly, mnohé snad už v té době prohlášené za svaté. Byla to zvláštní doba. Na jednu stranu ještě socialisticky a panelově zašedlá. Na tu druhou, přívětivější, plná skvělých lidí, osobností a thrashové nálady. Ano, člověk byl mladý a často si své zážitky idealizuje, ale tohle bylo něco jiného.

Thrashoví psi byli stejně jako my v tom místě a čase smečkou, která se vzepřela okolnímu světu. Mládí si samo utvořilo oázu klidu a pohody kousek za městem, mezi lesem, plání s chráněným druhem vzácných travin a našimi srdci. Pokaždé, když se dodnes k těm místům blížím (panely už dávno odvezli), cítím v kostech a žilách radost. Kdysi mnozí z nás mívali úsměv na rtech jen tam. Našlapuji opatrně na drnové podloží a v  nohách mám neskutečnou sílu. Otáčím tvář po větru a promítám si na oblohu tváře všech mých spolubojovníků. Jsem nostalgický, jako stará bába. Kolem mě někdo venčí své psy. Jsou už ale připoutaní na dlouhých výsuvných vodítkách. Bez svobody. Jdu raději pryč a dávám si v nejbližší hospodě pivo. Všichni na mě koukají, jako na blázna. Asi se tvářím, jako bych právě potkal duchy.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Photogallery - OLDSCHOOL DEATH/THRASH NIGHT - UNDERGANG, DEIQUISITOR, LAHAR, KAOSQUAD – Local club Pí, Písek – 20. 2. 2016

Undergang

PHOTOGALLERY

author of photos – Michal Radoš

-       for original size click on photos

-       pro zvětšení klikněte na fotky

KAOSQUAD

LAHAR

Jesus Asphyx Christ:))

UNDERGANG

Mr. Asphyx in Hell with Undergang

Mr. Asphyx and sweet Martina

Mr. Asphyx and sweet Martina

DEIQUISITOR

Mr. Asphyx and DEIQUISITOR

with DEIQUISITOR

with Undergang

with Undergang

REPORT, PHOTOS, VIDEO ZDE/ HERE

Promotion!

info here/zde