DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 30. dubna 2024

Recenze/review - PENTAGRAM CHILE - Eternal Life of Madness (2024)


PENTAGRAM CHILE - Eternal Life of Madness
CD 2024, Listenable Records

for english please scroll down

Zemřel jsem již tolikrát, že to nelze spočítat. Jsem stínem, jsem vaším svědomím. Pokaždé, když se stane něco zlého, stojím ve stínu a usmívám se. Odpočívám na hřbitovech, spím v márnicích. Sleduji tenkou hranici mezi naším a oním světem. Neváhej, podej mi svoji ruku, převedu tě na druhou stranu. Je to tak lákavé, znovu zemřít. Sledovat, jak z tvé tváře uniká život. Poslechni si novou desku legendárních PENTAGRAM CHILE a uslyšíš řev démonů.

Tohle je hudba, kterou uctívám dlouhé roky. Jedna ze zásadních kapel Jižní Ameriky je pro mě srdcovou záležitostí. Sleduji jejich cestu a užívám si každou novou hudbu, kterou vydají. Již po několika prvních setkáních vím, že jsou letos ve velmi dobré formě. Tohle je stará škola, zahraná s neutuchající vírou v temnotu. Kosti praskají tlakem!


Je vám doufám jasné, že přistupuji k této kapela s pokorou. Jejich hudba mě provází celý můj život a rád se k ní často vracím. Letos mě opět nezklamali. Vím, že bych měl napsat i nějakou kritiku, ale žádnou jsem nenalezl. Zvuk i obal jsou velmi povedené a tak se mohu plně soustředit na jednotlivé nápady. Těch je opravdu velké množství. Riffy i jednotlivé motivy jsou napsány přesně tím způsobem, který mám na téhle smečce tolik rád. Kapela vždycky měla svůj zřetelný a jasný rukopis. Stačí pár prvních tónů a hned víte, že to jsou oni. Pokaždé spolu sestoupíme do hlubokého sklepa, několik pater dolů. Zde, v tom nejhlubším podzemí, do kterého vždycky tihle Chilan patřili, se poslouchají nejlépe. Pamatuji si, že když jsem před devíti lety navštívil koncert u nás v České republice (report je odkazován dole pod článkem), zažil jsem něco neskutečného. Splnil se mi jeden z mých dlouholetých snů. S novou deskou to mám velmi podobné. Tento měsíc vyšlo velké množství nové muziky, ale "Eternal Life of Madness" jsem poslouchal a budu poslouchat nejvíce. Neznám nic lepšího, než mrazivou místnost, opuštěný hřbitov nebo starý prokletý chrám. Postupně přidávám hlasitost a užívám si ostré kytary, chorobný vokál i zdrcující bicí. To vše opředené pradávnými pavučinami. Je to jako otevřít práchnivějící rakev a nalézt v ní tělo prokletého kněze. Stačí několik skladeb a rozpadne se v prach. PENTAGRAM CHILE mi letos opět pustili žilou. Klaním se až k zemi. Tohle je i moje krev. Zemřel jsem již tolikrát, že to nelze spočítat. Jsem stínem, jsem vaším svědomím. Pokaždé, když se stane něco zlého, stojím ve stínu a usmívám se. Odpočívám na hřbitovech, spím v márnicích. Sleduji tenkou hranici mezi naším a oním světem. Pradávný, chorobami nasáklý a pavučinami opředený thrash death metal od starých mistrů hrobníků! Démoni se opět procházejí mezi náhrobky!

Asphyx says:

I've died so many times it's impossible to count. I am the shadow, I am your conscience. Every time something bad happens, I stand in the shadows and smile. I rest in cemeteries, sleep in morgues. I watch the thin line between our world and the other. Don't hesitate, give me your hand, I'll take you to the other side. It's so tempting to die again. To watch the life drain from your face. Listen to the new album from the legendary PENTAGRAM CHILE and hear the demons roar.

This is music I've worshipped for years. One of South America's seminal bands is a matter of the heart for me. I follow their journey and enjoy every new music they release. I know after the first few times I've seen them that they are in very good form this year. This is old school, played with an undying faith in the darkness. Bones are cracking under the pressure!


I hope it is clear to you that I approach this band with humility. Their music has been with me all my life and I like to come back to it often. This year they have not let me down again. I know I should write some criticism, but I haven't found any. The sound and the cover are very good and I can concentrate on the ideas. There are a lot of them. The riffs and individual themes are written in exactly the way I like so much about this pack. The band has always had a distinct and clear signature. Just the first few notes and you know it's them. Every time we go down to the deep basement together, several floors down. Here, in the deepest underground, where these Chileans have always belonged, they are best listened to. I remember that when I attended a concert in the Czech Republic nine years ago (the report is linked below the article), I experienced something unreal. One of my longtime dreams came true. I have a very similar situation with the new board. A lot of new music came out this month, but "Eternal Life of Madness" is the one I have listened to and will listen to the most. I don't know anything better than a freezing room, an abandoned graveyard or an old cursed temple. I gradually turn up the volume and enjoy the sharp guitars, the morbid vocals and the crushing drums. All wrapped in ancient cobwebs. It's like opening a stinking coffin and finding the body of a cursed priest. A few songs and it crumbles into dust. PENTAGRAM CHILE have let my vein run wild again this year. I bow to the ground. This is my blood too. I've died so many times it's impossible to count. I am the shadow, I am your conscience. Every time something bad happens, I stand in the shadows and smile. I rest in cemeteries, sleep in morgues. I watch the thin line between our world and the other. Ancient, disease-soaked, cobwebbed thrash death metal from the old master gravediggers! The demons are walking among the tombstones again!


Report, photogallery, video - PENTAGRAM CHILE, NERVOCHAOS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 12. 2015: https://www.deadlystormzine.com/2015/12/report-photogallery-video-pentagram.html



tracklist:
1. El Imbunche
2. Possessor
3. Omniscient Tyrant
4. The Portal
5. Eternal Life of Madness
6. Icons of Decay
7. Devourer of Life
8. State of Grace
9. The Seeds of the Deed
10. Deus Est Machina
11. No One Shall Survive

band:
Juan Pablo Uribe - Guitars
Anton Reisenegger - Vocals, Guitars
Juan Francisco Cueto - Bass
Juan Pablo Donoso - Drums



Recenze/review - MANUS MORTIS - Shores of Hell (2024)


MANUS MORTIS - Shores of Hell
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Bylo uděláno vše pro to, aby se nikdo nic nedozvěděl. Některé věci by měly být před veřejností ukryty. Stojím na okraji obrovské jámy. Leží v ní naházená mrtvá těla. Hromadný hrob. Postavy beze jména. Mám pocit, že slyším jejich šepot. Jejich nářek a obžalobu. Už je to několik roků, přesto stále živé. Smrt nelze vymazat, otiskne se vám do myšlenek. Jako těžké a zlé svědomí. Poslouchám debutovou desku německých death metalových maniaků MANUS MORTIS a nad podobnými věcmi přemýšlím. Zase jsem viděl další dokument o lidské zvrácenosti.

Podobné nechutnosti a temné myšlenky k death metalu vždy patřily. Stejně jako dokáže kapela navodit syrový a chladný pocit pohřbů zaživa, jsou pro mě podobné dokumenty mementem, děsivou vzpomínkou, čeho jsou lidé stále schopni. Jedná se o smrtící kov ze staré školy, poctivý, velmi dobře zahraný. Opravdu mi připomíná buldozer, který má na boku nápis MANUS MORTIS. 

Skladby se valí kupředu jako povodeň. Zůstává po nich zničená země. Vše je podpořeno parádním old schoolovým zvukem. Pokud bych potom měl hudbu MANUS MORTIS k někomu přirovnat, volil bych jména jako BOLT THROWER, MEMORIAM, ASPHYX, BENEDICTION, OBITUARY, JUNGLE ROT. Určitě to znáte. Sednul jsem si takhle jednou v noci zase k počítači a zapnul play na youtube. Algoritmus mi tuhle smečku doporučil. A udělal moc dobře. Jedná se totiž přesně o druh hudby, kterou mám rád, která koluje i v mých žilách. Uzavřen před současným divným světem, jsem byl opět ve starých dobrých časech. Nové album "Shores of Hell" pro mě není ale jenom nostalgickou vzpomínkou. Naopak, řeže tou správnou stranou nože. Když si potom pustíte k téhle nahrávce podobný dokument, jako já v úvodu dnešního článku, možná se vám všechno také spojí v jedno. Líbí se mi zvuk, obal, užívám si jednotlivé nápady. Jasně, pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to ani není účelem. Úplně před sebou vidím malý klub, ve kterém lítají lidé vzduchem. Nedivím se, tahle deska je po okraj narvaná tlakem a chladnou energií. Určitě bych stál v první řadě. Jedná se o velmi povedenou, řemeslně skvěle zvládnutou záležitost, která má v sobě ještě něco navíc, co mě baví a nutí k tomu se k ní stále vracet. Pokud jste také staří metaloví psi a nebo máte jen tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Nelze jinak, než doporučit. Bylo uděláno vše pro to, aby se nikdo nic nedozvěděl. Některé věci by měly být před veřejností ukryty. Stojím na okraji obrovské jámy. Leží v ní naházená mrtvá těla. Hromadný hrob. Postavy beze jména. Mám pocit, že slyším jejich šepot.  Starý, rezavý death metalový buldozer, který vás rozdrtí silou temnoty! Velmi povedená exhumace!


Asphyx says:

Everything was done to make sure no one knew anything. Some things should be kept from the public. I'm standing on the edge of a huge pit. There are dead bodies piled in it. A mass grave. Figures without names. I think I can hear their whispers. Their lamentations and accusations. It's been years, yet they're still alive. You can't erase death, it imprints itself on your thoughts. Like a heavy and evil conscience. I'm listening to the debut album of German death metal maniacs MANUS MORTIS and thinking about similar things. I've seen another documentary about human depravity again.

Such disgusting and dark thoughts have always belonged to death metal. As much as the band can evoke the raw and cold feeling of being buried alive, documentaries like this are a memento for me, a horrifying reminder of what humans are still capable of. This is old school death metal, honest, very well played. It really reminds me of a bulldozer that has MANUS MORTIS written on the side.


The tracks are rolling forward like a flood. They leave behind a ruined earth. It's all backed by a great old school sound. If I had to compare the music of MANUS MORTIS to someone, I would choose names like BOLT THROWER, MEMORIAM, ASPHYX, BENEDICTION, OBITUARY, JUNGLE ROT. I'm sure you know it. I sat back down at the computer one night and turned on YouTube. Algorithm recommended this pack to me. And he did very well. Because this is exactly the kind of music I like, the kind of music that runs through my veins. Closed off from the weird world of today, I was back in the good old days. But the new album "Shores of Hell" is not just a nostalgic memory for me. On the contrary, it cuts with the right side of the knife. Then, if you watch a documentary similar to the one I made at the beginning of today's article for this record, maybe it will all come together for you too. I like the sound, the cover, I enjoy the individual ideas. Sure, the gentlemen are not bringing anything new or groundbreaking, but that's not the point either. I see a little club right in front of me with people flying through the air. I'm not surprised, this record is packed to the brim with pressure and cool energy. I'd definitely be in the front row. This is a very accomplished, well-crafted affair that has that extra something that I enjoy and keeps me coming back to it. Also, if you're an old metal dog or just like this style, don't hesitate a moment. I can't help but recommend it. Everything has been done to make sure no one finds out anything. Some things should be hidden from the public. I'm standing on the edge of a huge pit. There are dead bodies piled in it. A mass grave. Figures without names. I think I can hear their whispers. An old, rusty death metal bulldozer that will crush you with the power of darkness! A very good exhumation!


Tracklist:
01. Eaters Of The Sun 
02. Reap The Storm 
03. Dark Corners 
04. Scourge 
05. Void 
06. The Shores Of Hell 
07. Chaos 
08. Seeds Of Babylon 
09. Gonzalez 
10. Doomed To Perish 
11. If It Ends Tomorrow

band: AN (voc.), ROUVEN (guit.), ARMIN (guit.), ALEX (bass/2nd voc.), TALLA (drums)


pondělí 29. dubna 2024

Rozhovor - SUFFERSYSTEM - Starý, plesnivý death metal, který vytáhne na povrch vaše nejtemnější myšlenky!


Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Německa - SUFFERSYSTEM.

Odpovídali Daniel a Kirk, děkujeme!

Ave SUFFERSYSTEM! Zdravím do Německa. Doufám, že se máte v téhle šílené době dobře. Nedávno jsem si musel objednat jako fanoušek old school death metalu vaše nové „Disintegration of the Individual“ CD. Je skvělé a doslova zabíjí. Jak a kdy se dali SUFFERSYSTEM dohromady a proč zrovna starý plesnivý death metal? Proveď nás prosím trošku historií kapely.

Daniel: Děkuji za kompliment! Jsem rád, že se ti album líbí a že jsi z něj nadšený. Jsme také velcí fanoušci staré školy death metalu, což je myslím jasně slyšet.

Dirk: Takže jsme neměli jinou možnost. V roce 2002 jsme se rozhodli investovat trochu času do společné tvorby hudby. Vždy s myšlenkou zachytit starého ducha našich vlastních oblíbenců. To se dodnes nezměnilo. Struktura písní vždy vychází ze starých dobrých časů. Podle našeho názoru by písničky měly vždycky zůstat v uších nebo vás inspirovat k tomu, abyste řvali spolu s námi. To je vždy základem našich písní.


„Disintegration of the Individual“ je vaším šestým albem. Jak vznikalo? Pokud bych jej porovnal s předchozím CD „Torn in Rotten Flesh“ (2021), tak mi připadá rychlejší, ostřejší, temnější. Jak to vidíš ty? Kam a jak jste se chtěli posunout?

Daniel: Určitě na tom něco je! Poznal si to správně. V SUFFERSYSTEMU vždy existovaly výkyvy v rychlosti. V zásadě se však pohybujeme v poněkud rychlejších sférách. S "Disintegration" jsme nechtěli šlapat vodu, ale zároveň jsme nechtěli ztratit naše trademarky. Myslím, že se nám to docela povedlo.

Dirk: Myslíš? Myslím, že "Torn in rotten flesh" je o něco těžší, brutálnější, a to jak z hlediska písní, tak zvuku. Ale na posledních třech albech jsou vždycky výjimky v tom či onom směru.

Když desku poslouchám, tak si připadám jako v devadesátých letech minulého století. Objevoval jsem tenkrát muziku a poslouchám ji vlastně dodnes. Jak se vám povedlo docílit tak prašivého zvuku? Kde jste nahrávali a kdo vám album mixoval?

Daniel: Přesně tak by to mělo být! Zvuk 90. let měl na mě obrovský vliv. V té době byl "en vogue" death metal. Vlastně až v polovině devadesátých let mi to opravdu docvaklo. Od té doby jsem se od něj nedokázal odpoutat. SUFFERSYSTEM měl vždycky drsné hrany, a to je dobře. Prach je skvělý, haha!

Dirk: Osobně se veškerý můj hudební vkus odvíjí od počátků v letech 1989-1993. Tehdy stejně jako dnes rád poslouchám thrash metal i death metal. Myslím, že je to slyšet i v kytarových riffech. Jako poloprofesionální hudebníci nemáte k dispozici velký rozpočet. Proto jsme vždycky nahrávali naše písničky doma. Podle hesla učit se praxí. Aniž bychom se uchylovali k dnešním standardizovaným plug-inům nebo dynamice. Ucho určuje zvuk a pocit určuje sílu písní. Proto žádné album není dokonalé - ani my nejsme dokonalí. Autenticita je na prvním místě. Abychom album pro Vinylmaster zvládli s dokonalým zvukem, požádali jsme Jörga Ukena ze studia Soundlodge, aby znělo co nejsyrověji a nejpřirozeněji.


Starým časům je podřízen i obal. Ten letošní ve mně evokuje vzpomínku na staré covery. Možná za to může způsob malby nebo jen motiv, nevím. Co má vlastně přesně znázorňovat ve vztahu k vaší hudbě? A kdo je jeho autorem?

Daniel: Pro mě je obálka dalším vývojem "Roztrhaného zkaženého masa". Na obou albech je v centru pozornosti ruka. Sympatická zombie dáma znamená rozklad, skvěle se hodí k hudbě a také vystihuje atmosféru 90. let. Tentokrát jsme si nenajali žádného umělce. Někteří z vás určitě budou valit oči: Už nějakou dobu intenzivně pracuji s umělou inteligencí. Tak vznikl tento obrázek. Diskutovali jsme o tom, jestli se máme vydat touto cestou. Nakonec jsme se však rozhodli pro ni. Bylo to hluboko v našich myslích. Samozřejmě, že tento nápad mohl realizovat i umělec. Nakonec za nás rozhodl čas a náklady.

Dirk: Osobně nemám vůči umělé inteligenci absolutně žádné předsudky. Výsledný obraz musí být samozřejmě nezávislý a ostatní díla nesmí být rozpoznatelná. Tento obal odráží naši společnou kreativitu, a to jak v písních, tak v celkovém designu nosiče. Všechna rozhodnutí zůstávají v našich rukou.

Texty na nové desce jsou tradiční, klasické, death metalové. Připadají mi dobré. Jak vznikaly? Kde pro ně bereš inspiraci?

Daniel: Od té doby, co jsem převzal hlavně texty, se nechávám inspirovat hudbou. Dirk napíše píseň a dá mi ji v hrubé podobě. Textem se snažím náladu písně podložit slovy. Co zní dobře jako název písně? Jaké téma se hodí k hudbě? To jsou první věci, které se mi honí hlavou. Naše společnost nabízí dostatek materiálu. Stačí zapnout televizi, počítač nebo zírat do mobilu, abyste narazili na nějakou zvrácenost. Někdy jde psaní rychle, jindy trvá déle. Rozpoznatelnost je pro mě velmi důležitá. Chytlavé zpívané části jsou tu a tam nutností!


Album jste vydali u labelu Black Blood Records. Proč jste zvolili právě tento label? Rozesílali jste promo nahrávky třeba i do velkých vydavatelství? Jaké jste s tím měli zkušenosti?

Daniel: V SUFFERSYSTEMU jsme si po mnoho let dělali všechno sami. Po albu "The End Of Ends" jsme si řekli, že se aktivně pustíme do hledání labelu. BLACK BLOOD má ve svém repertoáru mnoho blackmetalových kapel. Björna proto velmi potěšilo, že na dveře zaklepala deathmetalová kapela. Práce na novém albu pak začaly velmi rychle. Hledání labelu začalo motivačním dopisem, podrobnou biografií a myslím tím odkaz na Bandcamp / YouTube. Už si to moc nepamatuji, ale určitě v tom byla nějaká velká vydavatelství. Trh je plný kapel. Je těžké se někde prosadit. Od větších firem se většinou nedočkáte odezvy. Ale taky si myslím, že je každý den někdo profackuje. Dávám přednost menším vydavatelstvím, která alespoň poskytují zpětnou vazbu. Spolupráce s BLACK BLOOD RECORDS se vyvíjí opravdu dobře! Björn nám dal naprosto volnou ruku už u "Torn In Rotten Flesh". "Disintegration Of The Individual" bylo ve finální fázi, když jsme mu nabídli album. Obzvlášť nás těší, že ho kromě digipaku vydá ve dvou verzích na vinylu. A aby toho nebylo málo, vyjde i na kazetě. O tu jsme se opět postarali sami.

Pocházíte z krásného města Essen, North Rhine-Westphalia. Jaká je vaše metalová scéna? Funguje u vás underground?

Daniel: Dirk pochází z Essenu. Před několika lety se přestěhoval do Hattingenu, odkud pochází jeho žena. Celé Porúří je mekkou metalu! Co se týče klubové scény, tak v Turocku (dříve Roxy) se toho děje hodně. Štafetu tu před mnoha lety předal Zeche Carl. V mládí jsem tam mohl zažít spoustu koncertů a metalových diskoték.

Dirk: Vyrůstal jsem na severu Essenu, mezi kapelami jako Charged, Anton B, Darkness a Kreator. Všechny tyto kapely měly své zkušebny v Zeche Carl. Konaly se tam i legendární deathmetalové koncerty. Hrály tam všechny velké kapely počátku 90. let. Nebýt té doby, mohla být moje hudební kariéra úplně jiná. Tyto vlivy se nedají popřít...


Ve vaší tvorbě je hodně slyšet vliv kapel MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE, DEATH, MORGOTH, AUTOPSY, jak vnímáš důležitost těchto kapel v rámci vývoje death metalu? Máš blízko k oldschoolové scéně, co se ti na ní líbí?

Daniel: Význam těchto kapel je pro mě osobně velmi velký! Miluji Death a Asphyx! Pestilence má své fáze. Je velká škoda, že MORGOTH už tu nejsou! Jagger odvedl dobrou práci i jako náhrada za Marca Greweho, i když to samozřejmě nebylo ono. Kluci tehdy v Hattingenu nahráli "Resurrection Absurd". Tím se kruh uzavírá. BOLT THROWER jsou také na vrcholu svých sil! S DEFECTED DECAY máme na cestě další projekt, kde jsou tyto vlivy jasně slyšet. Naštěstí dnes existuje mnoho kapel, které tyto staré trademarky do své hudby začleňují. Zvuk 90. let tak zůstává živý i mimo zmíněné kapely!

Dirk: To je pravda, přesně tyhle kapely charakterizují můj styl, a přesně tak by to mělo být.

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

Daniel: Stále jsme sběratelé! Z praktických důvodů si také vyrábím MP3 CD do auta. V zásadě ale dávám přednost tomu, abych měl něco v ruce! Takže doma rozhodně potřebuju víc místa, haha. Nemám předplacené žádné streamovací služby ani nic podobného, ale chápu mladší generaci, která je využívá. Ale umělec z toho většinou nemá žádný prospěch, to je třeba si uvědomit.

Dirk: (úsměv) ...ideální pro rychlý poslech. Ale malý umělec prostě potřebuje svůj prodej nosičů, jako jsou CD a LP. A upřímně řečeno, bez toho, abys držel v ruce pěkné CD/LP, tě metal skoro vůbec nebaví. Takže všichni streameři jsou jen následovníci... (úsměv).


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Daniel: Vždy se snažím být aktuální, což se mi bohužel ne vždy daří z časových důvodů. Momentálně poslouchám pořád dokola nové SKELETAL REMAINS. Ale také si stále častěji znovu kupuji starší desky. Ne že bych většinu z nich už neměl, ale rád si jeden nebo dva z nich dopřeji na vinylu. A pak je tu zase ten problém s místem!

Dirk: Jak už zmínil Daniel, nová alba Skeletal Remains a Suffocation mi jsou po chuti. Ale právě jsem objevil pro mě starší album THE RAVEN AGE, parádní těžká, tlustá produkce s geniálními melodickými linkami.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Daniel: Počítá se MASTER? KRABATHOR se určitě počítá. ROOT mě také napadá. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mi v době doomové fáze přišli docela fajn. GUTALAX zná asi každý. Kluci jsou také hodně aktivní naživo.

Dirk: Krabathor s albem LIES !!! A Hypnos,...jinak bych byl vděčný za další tipy !!!

Daniel: HYPNOS, samozřejmě!

Co chystají SUFFERSYSTEM v nejbližších měsících?

Daniel: Nyní se těšíme na vydání, které bude muset pravděpodobně počkat až do května, protože lisovna bohužel nebyla schopna dodržet výrobní plán. O tom, co bude dál, jsme se zatím vlastně nebavili.

Dirk: Jsme stále aktivní v dalších projektech. Takže naše priority se občas mění podle toho, jak se věci vyvíjejí. Rozhodně jsem ale toho názoru, že SUFFERSYSTEM mají rozhodně co říct! Zatím jsme se vždycky dokázali trochu zlepšit. To nás udržuje zvědavé a živí naši touhu po akci.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Daniel: S radostí! Musíme vám poděkovat! Přejeme vám další úspěchy s DEADLY STORM ZINE! Udržujte metal naživu a podporujte underground!

Interview - SUFFERSYSTEM - Old, moldy death metal that brings out your darkest thoughts!


Interview with death thrash metal from Germany - SUFFERSYSTEM.

Answered Daniel and Kirk, thank you!

Ave SUFFERSYSTEM! Greetings to Germany. I hope you're doing well in these crazy times. Recently, I had to order your new CD „Disintegration of the Individual“ as a fan of old school death metal. They are great and is literally killing. How and when did SUFFERSYSTEM get together and why did you choose to play old moldy death metal? Please take us through the band's history.

Daniel: Thank you very much for the compliment! I'm glad that you like the album and that you're enthusiastic about it. We are also very big old school death metal fans, which I think you can clearly hear.

Dirk: We are old school ourselves...so we had no other choice. In 2002 we decided to invest a little time in making music together. Always with the idea of capturing the old spirit of our own favourites. That hasn't changed to this day. The song structures are always based on the good old days. In our opinion, songs should always stay in your ear or inspire you to bawl along. That is always the basis of our songs.


„Disintegration of the Individual“ is your six album. How did it originate? If I compare it with the previous EP „Torn in Rotten Flesh“ (2021), it seems faster, sharper, darker. How do you see it? Where and how did you want to move?

Daniel: There is definitely something to it! You've already recognised that correctly. There have always been variations in speed at SUFFERSYSTEM. Basically, however, we are travelling in somewhat faster realms. We didn't want to tread water with "Disintegration", but we didn't want to lose our trademarks. I think we succeeded quite well.

Dirk: Do you think so? I think 'Torn in rotten flesh' is a bit heavier, more brutal, both in terms of the songs and the sound. But there are always exceptions in one direction or the other on the last three albums.

When I listen to the record, I feel like I did in the 1990s. I discovered music then and I still listen to it to this day. How did you manage to make such a dusty sound? Where did you record this album and who mixed your album?

Daniel: That's exactly how it should be! The 90s sound had a huge influence on me. Death metal was "en vogue" at the time. In fact, it wasn't until the mid-90s that it really clicked for me. Since then, I haven't been able to get away from it. SUFFERSYSTEM has always had rough edges and that's a good thing. Dust is great, haha!

Dirk: Personally, all my musical tastes are based on the early days of 1989-1993. Back then as well as today, I also love listening to thrash metal as well as death metal. I think you can hear that in the guitar riffs. As semi-professional musicians you don't have a huge budget. That's why we always record our songs at home. According to the motto, learning by doing. Without resorting to today's standardised plug-ins or dynamics. The ear determines the sound and the feeling determines the power of the songs. That's why no album is perfect - we're not perfect either. Authenticity comes first. In order to master the album for the Vinylmaster with the perfect sound, we asked Jörg Uken from Soundlodge Studio to make it sound as raw and natural as possible.


The cover is also subject to the old days. This year's one evokes in me the memory of old covers. Maybe it's the way of painting or motif, I don't know. What exactly is it supposed to represent in relation to your music? And who is author of this cover?

Daniel: For me, the cover is a further development of "Torn in rotten flesh". The hand takes centre stage on both albums. The nice zombie lady stands for decay, fits the music perfectly and also captures the 90s vibe. This time we didn't hire an artist. I'm sure some of you will be rolling your eyes: I have been working intensively with AI for a while. That's how this picture came about. We discussed whether we should go down this path. In the end, however, we decided in favour of it. It was deep in our minds. Of course, an artist could also have realised this idea. Time and costs ultimately made the decision for us.

Dirk: Personally, I have absolutely no prejudices against AI. Of course, the resulting image must be independent and other works must not be recognisable. This cover reflects our joint creativity, both in the songs and in the overall design of the medium. All decisions remain in our hands.

The lyrics on the new album are traditional, classic, death metal. They seem good to me. How did they originate? Where do you get inspiration for them?

Daniel: Since I've mainly taken over the lyrics, I let the music inspire me. Dirk writes a song and gives it to me in rough form. With the lyrics I try to underpin the mood of the songs in words. What sounds good as a song title? Which theme fits the music? These are the first things that go through my head. Our society offers enough material. You only have to switch on the TV, the PC or stare at your mobile phone to come across some sick shit. Sometimes writing is quick, sometimes it takes longer. Recognisability is very important to me. Catchy sing-along parts are a must here and there!


You released album by the Black Blood Records. Why did you choose this label? Have you sent promo recordings to major publishers, for example? What was your experience with that?

Daniel: With SUFFERSYSTEM we did everything ourselves for many years. After "The End Of Ends" we thought we'd proactively go looking for a label. BLACK BLOOD has many black metal bands in its label repertoire. Björn was therefore very pleased that a death metal act came knocking. The work on a new album then began very quickly. The label search started with a letter of motivation, a detailed biography and I mean a reference to Bandcamp / YouTube. I can't remember very well, but I'm sure there were some big publishers involved. The market is full of bands. It's difficult to get a foot in the door somewhere. You usually don't get a response from larger companies. But I also think that they're being slammed every day. I prefer smaller labels that at least give feedback. The collaboration with BLACK BLOOD RECORDS is going really well! Björn already gave us a completely free hand with "Torn In Rotten Flesh". "Disintegration Of The Individual" was in its final stages when we offered him the album. We are particularly pleased that he will release it in 2 versions on vinyl in addition to the digipak. To round things off, there will also be a tape. We took care of that ourselves again.

You come from the beautiful city - Essen, North Rhine-Westphalia. What's your metal scene like? Does underground work for you?

Daniel: Dirk is originally from Essen. He also moved to Hattingen a few years ago, where his wife is originally from. The whole Ruhr area is a metal mecca! In the club scene, the Turock (formerly Roxy) is where a lot of the action is. The baton was passed on from the Zeche Carl many years ago. I was able to experience a lot of concerts and metal discos there when I was young.

Dirk: I grew up in the north of Essen, between bands like Charged, Anton B, Darkness and Kreator. All these bands had their rehearsal rooms in the Zeche Carl. Legendary death metal concerts also took place there. All the big bands of the early 90s played there. If it hadn't been for that time, my musical career could have been completely different. These influences cannot be denied...


In your production is possible to hear the influence of MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE, DEATH, AUTOPSY, how do you percive the importance of those bands in the development of death metal? Why and what do you like on old school scene?

Daniel: The importance of these bands is very big for me personally! I love Death and Asphyx! Pestilence has its phases. It's a real shame that MORGOTH are no longer around! Jagger also did a good job as Marc Grewe's replacement, even if it wasn't the same, of course. The guys recorded "Resurrection Absurd" in Hattingen back then. That closes the circle. BOLT THROWER are also at the top of their game! With DEFECTED DECAY, we have another project on the go where you can clearly hear these influences. Fortunately, there are now many bands that incorporate these old trademarks into their music. So the 90s sound remains alive even beyond the bands mentioned!

Dirk: Very true, these are exactly the bands that characterise my style, and that's exactly how it should be.

Nowadays, most people download music online and they only use its digital form. How do you as a musician feel about this issue?

Daniel: We are still collectors! For practical reasons, I also make MP3 CDs for my car. Basically, though, I much prefer to have something in my hands! So I definitely need more space at home, haha. I don't have a subscription to any streaming services or anything like that, but I can understand the younger generation who use them. But the artist usually doesn't benefit from it, you have to be aware of that.

Dirk: I hate YouTube etc. (smiles) ...perfect for a quick listen. But the small artist just needs his sales of media like CDs and LPs. And honestly, without holding a nice CD/LP in your hands, metal is hardly any fun. So all streamers are just followers...(smiles)

 

Are there any albums which have caught your attention recently?

Daniel: I always try to be up to date, which unfortunately I don't always manage due to time constraints. At the moment I'm listening to the new SKELETAL REMAINS up and down. But I'm also increasingly buying older discs again. Not that I don't already have most of them, but I like to treat myself to one or two of them on vinyl. And then there's that space problem again!

Dirk: There's a wide range of music on offer every week, and as Daniel mentioned, the new Skeletal Remains and Suffocation albums are running smoothly for me. But I've just discovered an older album by THE RAVEN AGE for me, cool heavy, fat production with brilliant melody lines.

Do you know or listen any Czech bands?

Daniel: Does MASTER count? KRABATHOR is definitely included. ROOT also come to mind. I thought SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY was pretty cool during my doom phase. Everyone probably knows GUTALAX. The guys are also very active live.

Dirk: Krabathor with the LIES album !!! And Hypnos,...otherwise I would be grateful for more tips !!!

Daniel: HYPNOS, of course!

What are SUFFERSYSTEM´s plans for the next few months?

Daniel: We are now looking forward to the release, which will probably have to wait until May, as the pressing plant was unfortunately unable to keep to the production schedule. We haven't actually discussed what will happen next.

Dirk: We are still active in other projects. So our priorities sometimes shift, depending on how things are going. But I'm definitely of the opinion that SUFFERSYSTEM definitely have something to say! We've always been able to improve a bit so far. That keeps us curious and fuelling our thirst for action.

Thank you so much for the interview and I wish you many sold albums, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.

Daniel: With pleasure! We have to thank you! We wish you continued success with the DEADLY STORM ZINE! Keep Metal alive and support the underground!

Recenze/review - DEVASTATIÖN - Rise Of The Dead (2024)


DEVASTATIÖN - Rise Of The Dead
CD 2024, Empire Records

for english please scroll down

Probudím se a hlavu mám jako střep. Včera jsem byl v jednom malém klubu a pivo teklo proudem. Tančil jsem na stole a holky byly nejkrásnější na světě. Měl bych jít do kostela, poklonit se dávno padlým modlám. Místo toho zapínám znovu play a otevírám si další lahev. Už dávno nepotřebuji žádnou slepou víru, už dávno nepochoduji v davu. Mám na sobě džínovou bundu a svět je stále krásný, jako kdysi. My staří psi to takhle máme. Hudbu potřebujeme k životu, jsme na ní závislí. Vyhledáváme kapely, které nás zaujmou a posloucháme je do té doby, dokud neomdlíme.

Belgičtí black thrasheři DEVASTATIÖN letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající deskou. Pokud jste na tom stejně jako já a rádi se necháváte unášet na rychlých vlnách krvavých melodií, potom jste zde správně. Pánové jsou klasičtí, tradiční a uvěřitelní. Dnes ráno nepůjdu do kostela, raději se na hřbitově pokloním všem démonům. A tohle album si vezmu určitě s sebou. 

Jasně, tahle hudba je stará jako metal samotný. Pánové se nechali volně inspirovat blackem, thrashem a speed metalem osmdesátých a devadesátých let. Zazní ale i odkazy na pravý heavy metal. Předlohou jim byli DESTROYER 666, NIFELHEIM, AURA NOIR, SODOM, VENOM, POSSESSED, SADUS. Nemá cenu vypisovat všechny, to by nedávalo smysl a každý si určitě najde ty své kapely. O to přeci v závěru vůbec nejde. Hlavní je energie, tlak, chladné a temné melodie. Musíte mít chuť bouchat do stolu, otevřít další pivo a tančit na vlastním hrobě. Je to vlastně hrozně jednoduché. Pro někoho bude nové album jen pouhým retrem, pro jiné skvělou muzikou nejen pro páteční pařby. Záleží na každém fanouškovi a úhlu pohledu. Já samozřejmě patřím do skupiny posluchačů, kteří si nahrávku opravdu užívají. Má parádní živočišný a ostrý zvuk, zapamatovatelný obal (já tyhle černobílé motivy obdivuji) a produkci navazující na zlatou školu tohoto stylu. Asi to máte nastavené občas jako já. Popadne vás vztek. Naštve vás někdo v práci, odcházíte znechuceni z večerních zpráv. Hudba je tu od toho, aby nám v podobných situacích pomohla přežít. Pořád se scházíme s kamarády, jako za starých dobrých časů, popíjíme pivo a řešíme život a muziku. Nelze jinak než DEVASTATIÖN doporučit všem pravověrným. Pokaždé se zeptáme. Má to sílu? Má to drive? Trhá to vlasy z hlavy? Pokud odpovídáte kladně (a to je v případě téhle smečky samozřejmost), potom vám nezbývá nic jiného, než si sehnat celou diskografii kapely. "Rise Of The Dead" vás postaví na nohy po včerejší kocovině. Vyčistí vám hlavu od zbytečností. Je to málo nebo moc? Moje odpověď je jasná. Dám si další pivo a přidám volume úplně doprava. Syrová, divoká, rychlá a zběsilá jízda přímo do pekla! Black thrash metal ostrý jako skalpel!



Asphyx says:

I wake up and my head feels like shrapnel. I was at this little club last night and the beer was flowing. I was dancing on a table and the girls were the most beautiful in the world. I should go to church, pay my respects to the long-fallen idols. Instead, I turn the play back on and open another bottle. I don't need any more blind faith, I haven't marched in a crowd in a long time. I'm wearing a denim jacket, and the world is still as beautiful as it once was. We old dogs have it that way. We need music to live, we're addicted to it. We seek out bands that catch our attention and listen to them until we pass out.

Belgian black thrashers DEVASTATIÖN are coming out with their third full-length album this year. If you're like me and like to get carried away on fast waves of bloody melodies, then you've come to the right place. The gentlemen are classic, traditional and believable. I'm not going to church this morning, I'd rather pay my respects to all the demons in the graveyard. And I'm definitely taking this album with me.

Yeah, this music is as old as metal itself. The gentlemen were freely inspired by black, thrash and speed metal of the 80s and 90s. But there are also references to real heavy metal. They were inspired by DESTROYER 666, NIFELHEIM, AURA NOIR, SODOM, VENOM, POSSESSED, SADUS. There's no point in listing all of them, it wouldn't make sense and everyone will surely find their own bands. That's not the point in the end. The main thing is energy, pressure, cold and dark melodies. You must feel like banging on the table, opening another beer and dancing on your own grave. It's actually very simple. For some people the new album will be just a mere retread, for others it will be great music not only for Friday night parties. It depends on each fan and point of view. I, of course, belong to the group of listeners who really enjoy the record. It has a great animalistic and crisp sound, a memorable cover (I adore these black and white motifs) and a production that follows the golden school of this style. You probably have it set up like I do sometimes. You get angry. You get pissed off at work, you leave the evening news disgusted. Music is here to help us survive situations like that. We still get together with our friends, like the good old days, drink beer and talk about life and music. I can't recommend DEVASTATIÖN to all true believers. Every time we ask. Does it have power? Does it have drive? Does it tear the hair out of your head? If you answer in the affirmative (and that's a given with this pack), then you have no choice but to get the band's entire discography. "Rise Of The Dead" will get you back on your feet after yesterday's hangover. It will clear your head of uselessness. Is it too little or too much? My answer is clear. I'll have another beer and turn the volume all the way to the right. A raw, wild, fast and furious ride straight to hell! Black thrash metal as sharp as a scalpel!



TRACKLIST
01. Black Abyss
02. Unholy Ritual
03. Undead
04. Necronomicon
05. Eternal War (For Immortality)
06. Beyond The Arctic
07. Black Winter Night
08. Cathedral of Lost Souls
09. Blood Eagle
10. Into the Void
11. Wild Hunt

LINE-UP
Matthieu Brasseur - Vocals
Tim Matthijs - Guitars
Maarten De Zutter - Bass
Tom Heynssens - Drums

neděle 28. dubna 2024

Recenze/review - BARON - Beneath the Blazing Abyss (2024)


BARON - Beneath the Blazing Abyss
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Jdu po paměti. Jsem uprostřed jeskyně, pomalované podivnými symboly. Hromada kostí, ležící na špinavé zemi, mi dává jasně na vědomí, že jsem velmi blízko. Už jenom pár metrů a moje cesta bude u konce. Otevírám rezavé dveře a přede mnou se otevře brána do samotného pekla. Očekával jsem spalující oheň, čekal jsem žhavou lávu, jako na novém albu finských BARON, ale potkal jsem spíše chlad a krvavou mlhu. Usedám na kamenný trůn a čekám, co se bude dít dál. Nakonec jsem smeten nekonečnou smrští riffů, divokých bicích a děsivou atmosférou.

Jedná se o debut, který si ale příliš nezadá s o hodně slavnějšími kolegy. Ihned, jakmile jsem si desku pustil poprvé, věděl jsem, že tahle hudba koluje i v mých žilách. Základem je syrový death metal ze staré školy, přidávány jsou potom doom metalové prvky. V některých momentech slyším i hardcore, grindové momenty. Jako celek je potom nové album syrovým masem, které vám podává kapela na víku od rakve. 


Poslouchat novou desku "Beneath the Blazing Abyss" je opravdu velmi podobné děsivému rozjímání ve staré jeskyni. Prosévám mezi prsty prach svých předků. Dusím se vlastním stínem. Vše je ohlodáno na kost, volně inspirováno kapelami jako MORBID ANGEL, DEICIDE, ROTTREVORE, ABHORRENCE, CONVULSE, starými AMORPHIS. Na nahrávce se setkáte jak se zběsilými, bestiálními a absolutně zničujícími pasážemi, tak i chladnými a majestátními ozvěnami. Celým albem se potom, jako nějaké krvavé stopa, prolíná zvláštní atmosféra. Nevím, jestli je to způsobeno tím, že je kapela z Finska, ale nemůžu si pomoc, opět cítím určitou melancholii, která je pro smečky z jejich země typická. Přiznám se bez mučení, že jsem chtěl nejdříve trošku přimhouřit oči, protože se jedná o debut, ale vůbec jsem nemusel. Vše perfektně sedí na svých místech. Zvuk, obal i celkové provedení jsou výborné. Hlavní je pro mě ale vždy hudba samotná. A ta je velmi dobře napsaná, líbí se mi takový ten drive, heavy efekt, chvění nebo jiskra, chcete-li. Je tu vše potřebné pro to, abych se znovu a znovu vydával do jedné staré jeskyně v hlubokých lesích. Už teď se těším, až budu drtit kosti a budu u toho poslouchat BARON. Ti mě totiž doopravdy zaujali, rád jsem se k jejich první desce vracel. Je totiž až po okraj narvaná temnotou, chladem, schopností vás zničit. Jsem už možná starý prašivý pes, ale tahle hudba mi vlila do žil velkou spoustu temné energie. Dívám se do tmy. Jdu po paměti. Otevře se přede mnou jeskyně, pomalovaná podivnými symboly. Hromada kostí, ležící na špinavé zemi, mi dává jasně na vědomí, že jsem velmi blízko. Dívám se do tmy. Jdu po paměti. Jsem uprostřed jeskyně, pomalované podivnými symboly. Hromada kostí, ležící na špinavé zemi, mi dává jasně na vědomí, že jsem velmi blízko. Už jenom pár metrů a moje cesta bude u konce. Otevírám rezavé dveře a přede mnou se otevře brána do samotného pekla. Doom death metalová láva, vyvěrající ze samotného podsvětí! Krvavý otisk démonů!


Asphyx says:

I'm looking into the darkness. I'm going for memory. I'm in the middle of a cave, painted with strange symbols. A pile of bones lying on the dirty ground lets me know I'm very close. Just a few more metres and my journey will be over. I open the rusty door and the gateway to hell itself opens before me. I was expecting a scorching fire, I was expecting hot lava, like on the new album of Finnish BARON, but I met rather cold and bloody fog. I sit on the stone throne and wait to see what happens next. Eventually I am swept away by an endless whirlwind of riffs, ferocious percussion and eerie atmosphere.

It's a debut, but it doesn't hold much of a candle to its much more famous counterparts. As soon as I listened to the record for the first time, I knew this music was running through my veins as well. The base is raw old school death metal, then doom metal elements are added. In some moments I hear hardcore, grind moments. As a whole, then, the new album is raw meat served to you by a band on a coffin lid.


Listening to the new album "Beneath the Blazing Abyss" is really very similar to a scary contemplation in an old cave. Sifting through the dust of my ancestors. I'm suffocating in my own shadow. Everything is stripped to the bone, loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, ROTTREVORE, ABHORRENCE, CONVULSE, old AMORPHIS. On the record you will encounter furious, bestial and absolutely devastating passages as well as cool and majestic echoes. Then, like some bloody trail, a strange atmosphere permeates the entire album. I don't know if it's due to the band being from Finland, but I can't help but feel a certain melancholy again, which is typical of the pack from their country. I'll admit without torture that I wanted to turn a little blind eye at first, because this is their debut, but I didn't have to at all. Everything fits perfectly in place. The sound, the cover and the overall performance are excellent. But the main thing for me is always the music itself. And it's very well written, I like the drive, the heavy effect, the shimmer or sparkle if you will. It has everything I need to go to an old cave in the deep woods again and again. I'm already looking forward to crushing bones and listening to BARON. They really got me hooked, I loved coming back to their first album. It's filled to the brim with darkness, coldness, the ability to destroy you. I may be an old mangy dog, but this music has injected a lot of dark energy into my veins. I look into the darkness. I'm going for memory. A cave opens up before me, painted with strange symbols. A pile of bones lying on the dirty ground lets me know I'm very close. I look into the darkness. I'm searching for memory. I'm in the middle of a cave, painted with strange symbols. A pile of bones lying on the dirty ground lets me know I'm very close. Just a few more metres and my journey will be over. I open the rusty door and the gateway to hell itself opens before me. Doom death metal lava emanating from the underworld itself! The bloody imprint of demons!



Line up -
Tommi Astala - Vocals, Acoustic guitar
Jerry Tamminen - Guitar, Vocals, Programming
Teemu Karell - Guitar
Toni Nisukangas - Bass
Juuso Hämäläinen (Disguised Malignance, Azatoth) - Drums

Cover art by Misha Mono

Track listing -
1. Primordial Possession
2. Infernal Atonement
3. At the Dawn of Damnation
4. Incinerated Evil
5. Bound to the Funeral Pyres
6. Hands of Sin...
7. ...Swallowed by Fires Beneath

Recenze/review - ABOVE AURORA - Myriad Woes (2024)


ABOVE AURORA - Myriad Woes
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Podvědomě jsem věděl, že se stalo něco hrozného. Les utichl. Jakoby naslouchal, jakoby se bál. Vzduch byl těžký a temný. Tělo leželo uprostřed mýtiny. Chladné a bílé. Jako smrt, jako bílý sníh. Její vyděšené oči se ptaly, proč? Odpověď nepřicházela. Místo toho jsem si pustil novou desku polských black doom metalistů ABOVE AURA a přemýšlel jsem o tom, kolik podob zla jsem za svůj život už viděl. Bylo to děsivé. Jak tam ležela, sama, bez života.

Třetí dlouhohrající album se povedlo. To jsem věděl hned po prvním poslechu. Občas to tak mívám, že si všechno přesně sedne na svá místa. Je těžké popsat slovy, co se na desce odehrává. Lepší je ochutnat ukázky a potom uslyšíte sami. Třeba se také ocitnete v lese, který před chvílí utichl. 


Stylově lze tvorbu polských maniaků přirovnat k tomu, co hrají kapely jako FUNERAL MIST, AOSOTH, KRIEGSMACHINE, ANTAEUS, GEVURAH, DEATHSPELL OMEGA. V některých momentech je nová deska složitá, těžká na poslech. Je nutné jí dát čas. Jen si tak sedět nebo chodit temnými ulicemi, jen tak si poslouchat. Osvědčila se mi i černá místnost a otevřené okno do chladné noci. V těchto momentech vynikla nová deska "Myriad Woes" nejlépe. Ve skladbách, které mají skvělý mrazivý zvuk, se ukrývá zklamání z vlastní existence, depresivní stavy, melancholie, i nekonečný smutek. Opravdu, když jsem album stále dokola poslouchal, úplně jsem před sebou viděl dívku, která si drásá obličej do krve uprostřed lesa. Black metal, který tahle smečka hraje, se dá vnímat mnoha způsoby. Netuším, který je ten správný. Jistý jsem si ale s tím, že se budu k novince rád a často vracet. Má v sobě totiž něco navíc, co ji odlišuje od ostatních. Vnitřní neklid, chvění, temnou energii, bolest i naději. Možná existuje i svět stínů, který každý z nás navštívíme po smrti. ABOVE AURA tam podle mého museli nové album nahrávat. V zemi nekonečného šepotu, mrazivých nálad, v močálech, ve kterých leží těla utopenců. Nové skladby ve mě probouzejí pestrou paletu do černé zahalených nálad. Pokud máte tenhle styl rádi a s chutí se necháváte pohřbít zaživa, hraje se zde i pro vás. Podvědomě jsem věděl, že se stalo něco hrozného. Les utichl. Jakoby naslouchal, jakoby se bál. Vzduch byl těžký a temný. Tělo leželo uprostřed mýtiny. Chladné a bílé. Jako smrt, jako bílý sníh. Mrazivý, temných black doom metalový stín! Bolest z vlastní existence, nakrájená na kusy!


Asphyx says:

Subconsciously, I knew something terrible had happened. The forest had fallen silent. It was as if it was listening, as if it was afraid. The air was heavy and dark. The body lay in the middle of the clearing. Cold and white. Like death, like white snow. Her frightened eyes asked why? No answer came. Instead, I put on the new album by Polish black doom metallers ABOVE AURA and thought about how many forms of evil I have seen in my lifetime. It was terrifying. Lying there, alone, lifeless.

The third full-length album was a success. I knew that after the first listen. Sometimes I get like that, everything falls into place. It's hard to put into words what's happening on the record. It's better to taste the samples and then hear for yourself. Maybe you will also find yourself in a forest that has just gone silent.


In terms of style, the Polish maniacs' work can be compared to that of bands like FUNERAL MIST, AOSOTH, KRIEGSMACHINE, ANTAEUS, GEVURAH, DEATHSPELL OMEGA. In some moments the new album is complex, hard to listen to. You have to give it time. Just sit or walk down the dark streets, just listen. A black room and an open window into the cold night proved useful. It was in these moments that the new album "Myriad Woes" stood out the best. The songs, which have a great chilling sound, hide disappointment in their own existence, depressive states, melancholy, and endless sadness. Indeed, as I listened to the album over and over again, I could totally see a girl in front of me, scratching her face bloody in the middle of the forest. The black metal that this pack plays can be perceived in many ways. I don't know which is the right one. But I am sure that I will come back to this new album often. It has something extra that sets it apart from the others. Inner turmoil, trembling, dark energy, pain and hope. Maybe there's a shadow world we all visit after we die. I think ABOVE AURA must have recorded the new album there. In a land of endless whispers, chilling moods, in swamps where the bodies of drowned people lie. The new songs awaken in me a colourful palette of moods shrouded in black. If you like this style and are happy to be buried alive, this is playing for you too. Subconsciously, I knew something terrible had happened. The forest had fallen silent. It was as if it was listening, as if it was afraid. The air was heavy and dark. The body lay in the middle of the clearing. Cold and white. Like death, like white snow. A freezing, dark black doom metal shadow! The pain of its own existence, sliced to pieces!


TRACKLIST
1. Inner Whispers
2. Spark
3. Efforts To Fail
4. Horns Of Dread
5. No More Shall The Boulder Descend

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý čtvrtý - Metaloví dřevorubci


Příběh čtyř stý padesátý čtvrtý - Metaloví dřevorubci

Vstávaj, dělej, nebudeme na tebe čekat. Slyším nějaký hlas jakoby z dálky. Třeští mi hlava a myšlenky létají spíš kolem mě, než uvnitř. Je mi zima, přesto, že je divně dusno. Najednou se přidá další hlas. Odněkud ho znám. Je trošku naštvaný, ale také malinko plačtivý. Jasně! To je moje holka. Otočím se na bok a dám si ruce pod hlavu. Uvědomím si, že kolem mě nejsou peřiny, ale jenom tvrdá zem. Něco mi vleze na tvář. Proč pořád křičí? Mám prý za nimi dorazit pěšky, když nic nevydržím. Potom  mi někdo začne omývat obličej vodou. Otřepu se a sednu si. Kde to jsem? Usnul si před chalupou. Měla jsem strach. Asi jste se včera děsně ožrali. Vyhlížela jsem tě z okna a pak jsem k ránu asi zabrala. Zlatá to žena. Omyju si obličej a vypotácím se z chalupy. Mám zase svoji oblíbenou letní brigádu. První den mezi dřevorubci byl skvělý, co si tak pamatuji. Pomalu se mi rozjasňuje. Akorát žaludek je jiného názoru. Vzpomenu si na rum, zelenou a čerta. Pobliju se na cestě před živým plotem. Ihned se seběhnou sousedovy slepice. Musím večer blondýnce říct, že má vajíčka odmítnout.

Jdu do kopce, nahoru na hřebeny. Tenkrát se ještě stahovalo dřevo koňmo. Potkám hajnýho, který se mi děsně směje. Ty si včera vypadal. Prý jsem tančil a zpíval. Taky jsem zvedal Mařence sukni a divil se, co to pod ní má. Uff. Dáš si loka, zeptá se mě Franta, který je hlasem z mého probuzení. Tvoje chyba, že si přišel pozdě, budeš ráno bez přestávky a naděláš si to. Život i práce je tu tvrdá, ale to vlastně všude. V továrnách, na poště, na polích i na jatkách. Další z brigád, na kterých poznávám lidi. Zde jsou to samí horalové. A také přistěhovalci. Po válce se znovu pohraničí osídlovalo a tak tu najdeme Rusíny, Ukrajince, Slováky i Poláky. Spojuje nás jediné. Alkohol a pár mladších i metal. Jacek sem přišel před několika lety. Zabral jednu z posledních chalup. Nechtěli ji ani Pražáci. Prý se tam kdysi stalo něco hroznýho. Moc o sobě nemluví, ale dře jako otrok. Musíme se spolehnout jeden na druhého. Mám méně síly než ostatní. Je mi teprve dvacet a je to pro mě děsná dřina. Ale včera jsme zachlastali a tak mě vzali mezi sebe.

Les voní a dřevo je smrkové. Těžíme za jakéhokoliv počasí. Stahujeme klády dolů na cestu, pomáháme koním, osekáváme větve a všichni ze mě mají srandu, když makám i o svačině. Připadám si, že se vařím ve vlastní šťávě. Chvílemi skoro omdlévám, ale nesmím povolit a ukázat slabost. Smáli by se mi. Byl bych bačkora. Franta se po svačině usměje, zapálí si startku bez filtru a zeptá se mě na metalové triko, které mám na sobě. Vader, starý motiv, na dotahání. Jacek se k nám přidá. Jsme tu tři, co poslouchají metal. Zvláštní. Ale je to tak. Hlavně bych to nečekal. Předák jede do vsi pro nové nářadí. Přiveze i kazeťák a tak najednou, když na chvilku utichnou motorové pily, tak zní lesem Metallica, Obituary i Slayer. Hele, můžu přinést zítra nějaké kazety. Domluveno. Do oběda trpím jako zvíře. Na chvilku se moje utrpení rozjasní ve chvíli, když spatřím její boky a nohy. Přes větve víc nevidím, ale poznám ji. Poznal bych ji kdekoliv. Chlapi na ní pískají a mě dělá hrozně dobře, když přijde ke mě a přinese mi gulášek. Sedneme si bokem a já se znovu omluvím, že jsem se včera tak opil. Ujišťuje mě, že jí to nevadí, jen se to prý nesmí opakovat každý den.

Na chalupu dorazím k večeru, dnes s chlapama fakt do hospody nepůjdu. Oni jsou většinou sami nebo mají takové ty divné vztahy. Sem tam se u svých žen zastaví, ale jen na otočku, vysypat pytel, jak říkají. Já to mám přeci jen jinak. Jasně, že jsem taky chtivý a obyčejný chlap, ale vždycky jsem chtěl i něco víc. Pokecáme chvilku o knihách, ale pak musím makat na zahradě, slíbil jsem že opravím schody, natřu kus zdi a vůbec udělám, co je potřeba. Padám pak do postele bolavý, tělo studentovo není uvyklé tolik fyzicky pracovat. Copak o to, stále jsem poměrně úspěšným sportovcem, dokonce sbírám i nějaká ta ocenění, ale tohle je fakt makačka. Bolí mě svaly, o kterých ani nevím, že je mám. Umeju se a padnu na záda. Než přijde, tak už klimbám. Lehce mě políbí, promiň, ale nakonec se nechám přemluvit. Je to moc hezký, ale usnu potom tak tvrdě, že nevím o světě. Alespoň, že nespím na zápraží, mihne se mi hlavou a už je tu ta stará svině budík. Bouchnu do něj. Sednu si, plácnu jemně blondýnku po zadku a ona se zavrní. Závidím jí, že může ještě spát. Na mě už čekají. Dlouze kouří a dívají se směrem na Ještěd. Dnes bude lejt, kývají hlavou nad úplně jasnou oblohou. Nevěřím jim. Jdu nalehko.

Není to déšť, jsou to proudy vody. Průtrž mračen. Kloužeme z kopce i do kopce. Je mi líto koní, je mi líto nás, protože tohle je fakt otročina. Nad motorovkami se vznáší opar. Ušpiněné tváře, napnuté svaly, pot a krev. Franta nám přivezl basu desítky, ale musíme se pro ní pokaždé vydrápat nahoru. Každý lok je pak manou nebeskou. Takhle nějak to musí vypadat v džungli. Vlhký, lehce mrazivý, přesto teplý vzduch. Uklouznu na větvi a padám na záda. Bouchnu se do hlavy. Ještě, že mám kanady a tvrdou lebku. Někdo mě zvedne. Dobrý? Ptají se mě a já kývnu zmateně na souhlas. Vezmu si sekyru a jdu sekat. Na temeno mi padá déšť. Jsem promočený až na kost, ale musíme to dodělat. Koně frkají a mají u nozder páru. Vůbec se jim to nelíbí. Připadám si jako oni. Jednu věc jsme si ale nenechali vzít. Napřáhnu se a sekám v rytmu Iron Maiden. Kazeťák je pod přístřeškem. Modlím se, aby nedošly baterie, to bych hned vypadl z tempa. Ale kluci jsou zásobený. K obědu mám chleba s tvarohem. Hele, dnes ta tvoje holka nepřijde, docela by mě zajímalo, kdyby měla zmoklé triko. Zvednu se a jdu  za původcem hlášky. Chceš do držky, ale říkám to jen tak, má přes dva metry a uspal by mě jednou ranou. Ale on to neudělá, protože je to rovnej chlap. Připadají mi tu takoví všichni. Moc toho nenamluví, ale za práci umí vzít. Říkají mi študente a postupem času se staneme kamarády. 

Kolem chalupy nejde nic dělat a tak se jen omyji, splním manželské povinnosti a pak vezmu blondýnku do hasičárny. Jsou tam už všichni. Prádlo si suší na topení a nad kamny. Maruška se mi směje a ptá se, jestli chci zase vědět, co má pod sukní. Trošku se stydím, ale ona jen mávne rukou. Jsou tu drsnější lidé, protože takoví musí být. Ale jsou opravdoví. Když se stanete jejich sousedem, jejich kamarádem, tak by za vás položili život. Občas se to v lese stane. Vyprávějí mi o starých chlapech, co už to nedávali, jak je zavalil kmen, jak uklouzli a jednoho dokonce pokopali koně. Nemají tu televizi, rádio, ani automaty. Tyhle vymoženosti sem ještě nepřišly. Myslím tím do hospody. A tak se vypráví, chlapi jsou po panácích takoví vláční a někdy i zasnění. Maruško, dej nám ještě jednu rundu dokola. Rozejdeme se do svých domovů lehce před půlnocí. Vyhodí nás, abychom to druhý den v lese zvládli. Nemůžeme usnout a tak si pouštíme vinyly a potichu zpíváme. Naši milovaní Paradise Lost, co také před spaním lepšího, že?

Tři neděle v lese mě zocelí. Mám ruce plné mozolů a vůbec nemyslím na školu. Žádné učené kecy okolo, žádné mudrování nad zbytečnostmi. Na to není čas. Docela mi to vyhovuje. Rád sice po nocích s kamarády diskutuji o filozofii, o sci-fi, filmech, knihách a s některými i o muzice, ale teď mám krásně čistou hlavu. Docela bych tu, v Jizerkách, zůstal. Bydleli bychom na chalupě, já bych sice vydělával málo, ale zase bychom měli malé náklady. Láká mě to, říkám blondýně, ale ona je tu pořád sama. Musela bys mít kupu dětí, směju se a ona pokaždé, když o tom mluvím, tak se tak zvláštně zasní. Zbývá mi ještě pár dní. Ještě se několikrát opiju, osekám spoustu stromů, budu krmit koně mrkví, protože jí mají rádi. S chlapama budeme vézt drsný řeči, smát se a pít rum z placatky. Je mi tu tak nějak dobře, připadám si jako bych měl někde v genech tohle všechno zakódované. Nějak mi nechybí civilizace. Jenže to nejde. Musíme zase do školy. Když vyrazíme z Jablonce v neděli večer, zase leje. Rozloučit se ale přijdou všichni. Pokuřují na zastávce, poplácají mě po zádech a říkají mi slova o tom, že si mám dávat v tom velkým světě na sebe pozor. Nebojte, pokaždé, když mi bude ouvej, tak si na vás vzpomenu. Pak si sednu do autobusu a celou cestu se kroutím jako had. Všechny svaly mě bolí jako by je někdo pálil ohněm. Na chvilku usnu a zdá se mi o mýtině, na které je spousta hotového dřeva. Sednu si na pařez a poslouchám metal. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine