Minirecenze/minireview - FEAR FACTORY - Genexus (2015)

FEAR FACTORY - Genexus

CD 2015, Nuclear Blast

Strojově přesný rytmus, odlidštěnost, vzpoura strojů. Takoví jsou FEAR FACTORY již dlouhých 25 let. Kapela si zažila největší období slávy někdy v devadesátých letech a stala se vzorem pro obrovské množství následníků. Jako každý, kdo hraje takhle dlouho, prošla obdobím útlumu, kdy mi přišlo, že vydávala desky jen z povinnosti. Letos je tomu trošku jinak. Novinka sice není rovna jejich nejslavnějším dílům, ale i v dnešní době obstojí se ctí. A cože na ní vlastně najdeme? Vlastně nic nového. Typické melodické vyhrávky, čistý hlas, vyřvávané pasáže i tolik typické zasekávačky. Zvuk je vynikající, bicí jakbysmet a tak si myslím, že na své si přijde každý poctivý maniak, který kapelu neopustil. 

Nálada je temná, opravdu chladná a dovedl bych si představit, že deska poslouží jako soundtrack k nějakému akčnímu sci-fi filmu. Na FEAR FACTORY taková klasika, dalo by se říct. Jenže jak známo, já nejsem kritik, ale obyčejný fanoušek a jako takovému se mi letošní počin líbí. Dává mi vzpomenout na staré časy, kdy "ještě stroje měly duši", přenáší mě do doby, kdy nebylo všechno tolik "digitalizované". Ano, je to vlastně s podivem, ale jedna z přelomových a ve své době progresivních kapel natočila skvělé retro. Není se za co stydět, dělají jen to, co jim jde a mají v krvi. Užívám si dokonce i čisté vokály, se kterými jsem míval dříve často problémy. Ve studiu si dali opravdu záležet a najednou před sebou máme desku, které nechybí energie, ani síla k tomu, oživit roboty a naučit je zabíjet. 

FEAR FACTORY mě na novince velmi mile překvapili! Vrátili se k tomu, co umí nejlépe. Na albu oživují nové a nové stroje na zabíjení a posílají je mezi nás, nehodné lidstvo. Líbí se mi jak nápady, tak temná, studená a odlidštěná nálada. Album sice nedosahuje "hitovosti" slavných alb z devadesátých let, ale rozhodně stojí za poslech. Vyloženě si užívám čisté vokály a bicí, které jsou jako vždy exkluzivní. FEAR FACTORY moc dobře vědí, že stroje nad námi stejně jednou vyhrají. Industriální death metal od mistrů ve svém oboru! Velmi dobře!

Asphyx says:

FEAR FACTORY surprised me with this new album! It has come back to the stuff they know the best. On this album the killing machines are alive and brought to us to destroy the mankind. I like the ideas and the dark and cold man-less mood. It´s not the kind of hit-ish album like albums from 90ths, however you should listen to it. I really enjoy the clean vocals and drums which are exclusive, as usual. One day the machines are going to kill us and the FEAR FACTORY knows is very well. This is an industrial death metal by the masters! Very Well!

http://www.fearfactory.com/

http://www.facebook.com/fearfactory

http://www.nuclearblast.de/

Recenze/review - ABYSSAL – Antikatastaseis (2015)

ABYSSAL – Antikatastaseis

CD 2015, Profound Lore Records

Dějiny zaříkávání (invokace) sahají do počátku věků. Při zaříkávání se obvykle pronáší nějaká formule a mohou se použít předměty jakožto krvavý pentagram na pergamenu nebo svěcená křídla pro namalování ochranného kruhu. Kruh by měl poskytnout ochranu před silami temnot či černé magie. V dnešní době se zaříkávání používá při okultních a satanistických obřadech, ale i v legálních spiritistických seancích. Další oblastí, která má co do činění se zaříkáváním, je hudba. Nebudeme si nic nalhávat, ale některé kapely opravdu působí jako potomci pekla. Třeba takoví ABYSSAL z Velké Británie. Letos, na svém třetím albu v řadě, se jasně inspirují vším, co v sobě obsahuje tmu. Při poslechu pak máte oči vydloubnuté, stejně jako při sledování všech možných dostupných dnešních obrazovek, uši vás bolí strachem o život a ambientní mezihry vám rozhodí psychiku na pěkně dlouho. Má to jen několik předpokladů. Musíte být vnímaví a vstřícní k médiu i trpělivý posluchač.

Tahle deska totiž zraje pomalu, polehounku, připomíná jed, pronikající do žil. Utrpení a strach se dostavuje až časem, když proniknete stěnami vystavěnými z monotónního hluku. Inspirace AUROCH, IMPETIOUS RITUAL, ULCERATE, VASSAFOR, DIOCLETIAN, ale i třeba takovými PORTAL je patrná na každém kroku. K tomu je přidána jakási za tmy vytesaná temná aura a až doomové vměstky, vkládané s citem pro gradaci. Nakreslete kolem sebe kruh, pusťte si žilou, obětujte kozla. Pak možná pochopíte. Zlo je proměnlivé, zákeřné, někdy se tváří jako krásná sexy slečna, ale nakonec vám stejně rozloží mozek na chorobné částice. Stejně jako ABYSSAL. Musíte mít cit pro hluk, měli byste mít póry otevřené pro esenci nechutnosti, špíny a neměl by pro vás být problém si vykopat vlastní hrob. Pohybujeme se na samé hranici lidského vnímání, někde na té čáře mezi hudbou a čirým šílenstvím. Nečekejte vyumělkované dílo doladěné na počítačích, ani rychlo kmitající prsty po pražcích dnes tolik oblíbených techniků metalu. Tady se musíte nahodit na vlnu beznaděje, oddat se blouznění a prostoupit mlhou zapomnění. Pak vám možná bude dopřáno konečně spočinout ve věčnosti.

Udělal jsem tu chybu, že jsem si dal několikrát album do uší v době, kdy se den loučí se sluncem. Smrákalo se, vítr mi hladil drsně tvář a z otevřeného okna na mě doléhaly zvuky města. Do toho zněly tóny nových ABYSSAL zpočátku nenápadně, spíše jako kulisa k umírajícímu ruchu dole pode mnou. Jenže pak se do mě začal vkrádat neodbytný pocit, že někdo stojí za mnou, že mě někdo sleduje. Nepomohla ani rozsvícená lampa, ani opláchnutí studenou vodou. Tu noc mě tahal měsíc neustále ze říše snů, předkládal mi jen samé hnusné noční můry a nakonec mě donutil usednout do křesla s myšlenkou, že radši nezamhouřím oči. Znovu jsem, zpočátku potichu, později čím dál hlasitěji, pustil do noci „Antikatastaseis“ a stíny začaly ožívat. Z ulic se ozýval nářek trpících, ze zdí na mě dorážely krvelačné chřtány šedých a protáhlých obličejů. Vnímavě jsem se štípal do tváří, zda spím či bdím. Nebyl jsem to schopen rozlišit. Vysvobodil mě až první ranní paprsek. Do té doby jsem byl v jakémsi rauši, odtržen zcela od reality. Hluk zase jednou zvítězil nad hmotou.

ABYSSAL k nám zavítali na návštěvu z onoho světa již potřetí. Jejich nová deska „Antikatastaseis“ je plná umírání, strachu, stínů, tmy i nenávisti. Pomalá, s doomovými náladami, blacková, se zákeřností, smrtící, s dynamickým sekáním. Slov by bylo možné o této desce napsat mnoho, ale nikdy by nedokázala popsat všechno zlo, které na ní nalezneme. Buďte při poslechu ve střehu! Ta hranice mezi tímto a odvráceným světem je velmi tenká a mohla by vás pohltit temnota. Na nové desce se umírá pomalu, dlouze a utrpení není ničím vykoupeno. Nezahrávejte si s temnými silami! Jsou všude kolem, koušou, pálí, stahují vás do nekonečných hlubin. Svět opět pokryl závěs z černé mlhoviny a světla se jen tak nedočkáte. Poslední zbytky naděje v dobro jsou smeteny ostrými riffy a smutek se rozkládá všude kolem jako pohozená mršina. Death/black/doomové album, které je nakažlivé jako mor!

Asphyx says:

ABYSSAL arrived to us from the beyond for the third time. The new album called “Antikatastaseis” is full of dying, fear, shadows, darkness and hate. It´s slow with doom moods and black with deceit and deadly and dynamic gathering. There is a lot what can be say about this album, however nothing is able to describe how evil is it. When you listen to this album, watch out! The outline between this and the other world is very thin and you could be eaten up by the darkness. On this album the dying is slow, long and the misery can´t be redeemed. Do not flirt with the dark powers! They are everywhere around us, they bite, burn and they would take you to the darkness beyond. The world is covered by dark fog again and you are not able to see the lights. The last chances for hope are killed by sharp riffs and the sadness is all around like a carcass. Death/black/doom album which is contagious like a plague!

Seznam skladeb:

1. I Am the Alpha and the Omega
2. The Cornucopian
3. Veil of Transcendence
4. Telomeric Erosion
5. A Causal Landscape
6. Chrysalis
7. Delere Auctorem Rerum ut Universum Infinitum Noscas

Čas: 58:20

 

Sestava:

G.D.C. – všechny nástroje, zpěv

T. Hakkinen - bicí

http://abyssal-home.bandcamp.com/

https://www.profoundlorerecords.com/

Minirecenze/minireview - GHOST - Meliora (2015)

GHOST - Meliora 

CD 2015, Loma Vista Recordings

Papeženci GHOST jsou tady s novým albem! Hurá! Provolá určitě spousta z vás. Já pořád nevím. Rád sice občas přistoupím na tu jejich hru, která opravdu lahodí mému oku, ale s ušima je to už trošku horší. Opět se jedná o retro jako řemen. Jen s tím rozdílem, že když si večer pustíte staré klipy ze sedmdesátých let, tak lepší jsou i ty nejméně provařené kapely. GHOST se dokázali přesně trefit do vlny současného "hudebního návratu v čase", ale nějak jim to stejně nevěřím. Hudba je klasická, často poskládaná na motivy třeba takových DEEP PURPLE, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE a pak dále z kapel ze zlatých sedmdesátek. Zkrátka nic nového pod sluncem, jen v dnešním hávu zabalené pokrmy z doby kdy se lámaly roky 1969 a 1970. GHOST si velice šikovně vybírají ty nejlepší kousky, ale chybí mi takové to těžce popsatelné chvění, které jsem zažíval jako malý kluk, když mi rodiče pouštěli jejich předchůdce.

Nechci ale jen házet špínu. Album je to samozřejmě nadprůměrně dobré, nepostrádá pár hitovek a o image, obalu a produkci se netřeba bavit. Tady je všechno v absolutním pořádku. Jen postrádám něco navíc. Takhle je to jen parádní, příjemně poslouchatelný a pro mnohé mladší posluchače i "překvapivý" produkt. Lehce šokující chování, výroky kapely a texty mohou sice navodit pocit jakési rebelie, ale tohle všechno už tady také bylo. A mnohokrát v o hodně lepším balení a uvěřitelnější. 

Na letošní desce "Meliora " u mě vyprchalo dřívější nadšení a překvapení. Album je dokonalé po grafické i produkční stránce, ale skladby mi přijdou jen takovým malým odvarem sedmdesátých let. Deska se sice velmi příjemně poslouchá, ale nic po ní nezůstává. Některé skladby mají dokonce hitový potenciál, ale zbytek je jen obyčejná výplň. Další pokus o retro se tentokrát příliš nevydařil. Já jim to zkrátka a jednoduše nezobu z ruky. Škoda, snad příště.

Asphyx says:

The last album of GHOST band was surprising and exciting, however I don´t feel the same about Meliora album. It´s perfect in case of graphic and production. But the songs are something worse that songs from the 70ths. Although it´s nice to listen to this album, you don´t feel anything special afterwards. There are some songs which could be hits, to bad the rest of the album is just ordinary-ish. This try for a retro album didn´t work out. For me, this is not the album I would die for. Too bad, maybe next time.

http://ghost-official.com/

http://www.facebook.com/thebandghost

https://www.youtube.com/user/thebandGhost1

http://www.lomavistarecordings.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtvrtý – můj první metalový koncert

Příběh čtvrtý – můj první metalový koncert

Měl jsem tenkrát tričko Cirkus of Power, na kterém byl znázorněn klaun – kostra v terči. Legendární triko, podle kterého mě všichni znali. Přivezl ho otec z Německa. Vůbec jsem nevěděl, co je to za kapelu. Všem jsem tvrdil, že to je šílenej nářez a tvářil se tajemně. Teprve po letech jsem si zadal jméno do Googlu a zjistil, že to je hroznej přiteplalej glam metal a ještě k tomu z Německa, uff. Metalový hadry se daly nosit jenom doma a venku, ve škole byly zakázaný. Holky ze zdrávky, se kterýma jsme jako čistě klučičí škola měli družbu, si nosily, co chtěly a tak docházelo ke krásným situacím, kdy proti mně při tělocviku stála kamarádka v tričku Metallica a já jak úchyl odbíjel míč při volejbale oblečený v červených trenýrkách a bílém tílku. Dokonce vznikl od holek i určitý odpor, kdy nám tajně říkaly jména kapel, hlásily něco o buzerantech v bílém a vůbec nás podporovaly. Nakonec tohle přátelství a společná rebelie vykrystalizovaly v krásnou myšlenku, uspořádat koncert.

Ten první, úplně první jsme zažili v počtu asi 15 lidí v garáži. Pozvali jsme tenkrát úplně neznámou kapelu s jepičím životem Big Foot, kde moje maličkost drtila basu. Mysleli jsme si, že je to heavík, mixnutý thrashem, ale byl to spíš punk. Odezva odpovídala složení kamarádů. Byla skvělá a pivo jsme nemohli skoro vypít. Kamarádův táta dokonce donesl sele. A tak jsme se cítili jako největší umělci ve městě. Hlavou nám ale vrtalo, že by to chtělo něco většího, pořádného, na co se jen tak nezapomene.

Naše zraky se upřely na kamaráda Kytku, jehož babička byla vrátnou v místním kulturním domě. Vydali jsme se, oblečeni v kvádrech a košilích za paní do vilové čtvrti, kde nás, rockové zmetky normálně vyháněli holí. Jenže šaty dělají člověka a já uměl vždycky dobře povídat a tak ta stará, ctihodná dáma souhlasila. Jen prý pak musíme po sobě všechno uklidit. Samozřejmě jsme přísahali na svoji čest a svědomí.

Sehnali jsem tři kapely, my se samozřejmě již asi po desáté rozpadli a jako jedinej hrál na bubny Prcalík a ten byl naštvanej, tak se nehrálo. Jména kapel jsem se pokoušel dát dohromady s pár pozůstalými z té doby, ale dohady byly takové, že radši nebudu jmenovat konkrétně. Každopádně, natěšeni na den D jsme najednou stáli před svým snem. Zabili jsme prase, koupili několik sudů piva a pozvali i party, co bychom jim normálně radši dali do držky. Kamarádova babička si na ochozu vytáhla houpací křeslo, rozložila pletení a pak málem spadla dolů.

Zpěvák první kapely totiž, aby zaujal, tak se jal na pódiu kadit. Povedlo se a ta sběř dole z toho měla ještě radost. Boha jeho! Pak se rozpoutalo peklo. Během asi tak minuty nikdo nevěděl, kdo je muzikant a kdo návštěvník. Hrálo se asi ale jenom hodinu a půl a to přesně do příjezdu tehdy velmi benevolentní policie, která si po zásazích na Národní třídě chtěla napravit reputaci. Nepomohlo nám ani tvrzení, že se jen tak bavíme, ani to, že to tedy ztlumíme. Asi jim vadily vytrhané parkety, zapálený stůl a rozkousané (ano, opravdu rozkousané - je to i v protokolu) závěsy. 

Náš první koncert sice vstoupil do dějin, ale už se nikdy neopakoval. Raději jsme už nic neorganizovali a pro jistotu začali jezdit na koncerty do Prahy a Liberce. Zajímavé je, že ta krásná žena, kamarádova babička nám nikdy nic nezazlívala, dokonce i po letech se k nám hlásila a pokaždé hovořila o tom, že konečně zažila něco pořádného, stejně jako mezi světovými válkami. Jen ji zaráželo, že na akci nebyl přítomen kokain. Byl jsem té dámě dokonce na pohřbu a dodnes, když jdu kolem kulturního domu v Mladé Boleslavi, směju se jako blázen.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Minirecenze/minireview - PUTRID OFFAL - Mature Necropsy (2015)

PUTRID OFFAL - Mature Necropsy

compilation CD 2015, Kaotoxin Records

Francouzký death metal, šmrncnutý špinavým grindem mi dělal dobře již v dobách, kdy se lámala půlka devadesátých let. Mám doma dokonce nějaké polozapomenuté demáče, která jsem si při příležitosti návratu těchto šílenců pokusil vyštrachat. Podařilo se, jen jsou na kazetách a nemám je kde přehrát. Nevadí, pro tyto účely vyšla letošní reedice. Tedy vlastně jen jedno CD, přesněji to druhé. To první je zbrusu nové, i když zahrané pořád ve starém, poctivém duchu. Měl a dodnes mám rád tuhle smečku hlavně kvůli schopnosti nahrát neskutečnou smršť, která vám i v těch nejvyšších rychlostech přijde melodická. K tomu si připočtěte velmi špinavou, zákeřně mokvající atmosféru a máte před sebou desku, která nemůže nechat krvácet žádné fanouškovo oko. CARCASS, propojený s vlivy GORE BEYOND NECROPSY, či DEAD INFECTION, FLESH GRINDER, HAEMORRHAGE i GENERAL SURGERY, nenechá nikoho na pochybách. Podobně "nechutná" hudba musí kolovat v žilách snad všem, kdo kdy přičichli k mrtvolkám. Legenda je zkrátka legenda a nikdo jí to už nevezme. A když si k tomu připočtete, že se do toho letos obuli se stejnou energií, jako v dávných dobách, není moc co řešit. Pro někoho nechutný bordel, pro mě krvavě mokvající lahůdka. 

PUTRID OFFAL nahráli přesně ten kousek zahnívajícího masa, který by neměl chybět ve sbírce každého pravověrného death/grindera. Zakládám album na čestné místo ve své sbírce a užívám si ten hnilobný puch. Hutné kytarové výjezdy, zabijácké bicí a všude kolem vznášející odér márnice. Řekněte mi na rovinu, co si víc může fanoušek kapely přát? Otevřete hroby, exhumujte mrtvé a slyšte slova pekelná! Při poslechu si přijdu jako by se mě někdo snažil stáhnout z kůže zaživa. Na albu by mělo být napsáno upozornění, že může způsobovat šílenství. Vítejte na té nejkrutější pitvě. Death grindová legenda se vrátila v plné síle a všem ukázala, jak se má správně dělat masakr. Skvělé, velmi naléhavé a natlakované album! 

Asphyx says:

PUTRID OFFAL recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a band need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind legend is back and full of strength and it showed us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album. 

https://www.facebook.com/putridoffal

http://www.kaotoxin.com/

Minirecenze/minireview - IRON MAIDEN - The Book of Souls (2015)

IRON MAIDEN - The Book of Souls

CD 2015, Parlophone

Vítejte na palubě našeho letadla, připoutejte se prosím a nekuřte. Zdraví vás hlavní pilot Bruce Dickinson. Naše společnost musí hned na úvod vydat prohlášení, že je vůbec ráda, že se po nemoci vrátil. Nebylo to vůbec jisté. Když si bedlivě poslechnete hudbu, která zní z reproduktorů, zajisté dle prvních tónů poznáte, že se jedná o slavné IRON MAIDEN. Ikona, jméno miliónkrát napsané do školních sešitů, obrovský komerční potenciál a samozřejmě hlavně velký hudební talent. Letos s dlouho očekávanou novou deskou. Dostalo se nám cti, pokusit se vám ji během letu představit. 

První, co jsem nečekal, je, že bude novinka tak dlouhá, výpravná. Je rozdělena na dvě LP, každé s tři čtvrtě hodinovou stopáží. Bohužel, ani taková legenda se nevyhnula příliš velikášskému pojetí. Jako fanoušek oceňuji spousty dobrých nápadů. Zdá se mi, že Bruceovi dal hlavní skladatel kapely, Steve Harris, větší prostor a album tak získalo na určité vzdušnosti a rockovosti, kterou předvádí pan zpěvák na svých sólovkách. Zvuk je sice takový nevýrazný, ale zase na druhou stranu, i krásně kovový. Potud všechno v pořádku. Abych přiznal pravdu, nějak podvědomě (a asi naivně) jsem chtěl a očekával útok heavy metalovou stíhačkou. Místo toho jsem dostal jen takový lehounký průlet mezi mraky. IRON MAIDEN splnili svoji povinnost a dostáli svému slibu, album je tady, ale čím dál tím víc ho poslouchám, tím víc mi v něm přijde vaty a hluchých míst. Železná panna zde sice navodila poměrně vstřícnou a zajímavou atmosféru, ale nikde nic nejiskří. Jako již dříve narozený posluchač jsem sice rád za to, že vůbec něco vyšlo, ale když si to srovnám třeba s posledními ARMORED SAINT nebo MOTORHEAD, tak Britové poměrně pokulhávají. 

Starým albům se IRON MAIDEN vůbec nepřiblížili. Nějak pořád nedokážu celé tohle dlouhé dílo vstřebat. Pocitově mi stále jakoby něco vadí. Já vlastně ani nevím co. Tábor fanoušků bude (stejně jako vždy) rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. Mám raději tuhle kapelu méně výpravnou, víc údernější a tady se spíš vyprávějí dlouhé příběhy bez konce. Na "The Book of Souls" je spousta zajímavých momentů, ale asi by to chtělo jiného producenta než Kevina Shirleyho. Ten totiž nechal kapele moc velký prostor a nedonutil je vybrat jen to nejlepší. Nevím, jestli ze své pozice vůbec můžu tuhle ikonu hodnotit, ale jako posluchač bych si dovedl představit větší pecku. 

IRON MAIDEN nahráli velmi dlouhé album. Oceňuji návrat Bruceho i jeho zpěv, ale skladby mi přijdou poměrně nevýrazné. Dobrých, zajímavých motivů je sice spousty, ale v té délce se ztratí. Chybí mi nějaké hity. Chtělo by to celou desku osekat a nechat jen ty nejlepší skladby. Do alba se mi nepodařilo příliš proniknout a považuji ho za takový lehčí nadprůměr toho, co kapela vydala. Nahrávka by zasloužila hodně zkrátit, přijde mi jakoby nedodělaná. Jaké album doopravdy je, samozřejmě ukáže až čas, ale za sebe mohu prohlásit jediné. Už teď nemám moc chuť si desku pouštět. "The Book of Souls" mě příliš nepřesvědčilo. Škoda.

Asphyx says:

IRON MAIDEN recorded a very long album. I appreciate the return of Bruce and his singing, but  I find the songs quite bland. There are many good, interesting themes, but they will lose in the length. I miss some hits. It will be better to cut the whole CD and leave the best songs only. I can't get to the heart of the matter too much and I think it's a light above an average. The recording should be much shorter, it seems to be unfinished. How the album really is, the time will tell us of course, but I can say one thing. Even now I don't have really a fancy for playing this plate. "The Book of Souls" doesn't convince me. It's a shame.

https://www.facebook.com/ironmaiden

http://www.ironmaiden.com/

http://www.parlophone.co.uk/

Recenze/review - SEPIROTH – Uninvolved (2015)

SEPIROTH – Uninvolved

Digital 2015, vlastní náklad

Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy, v minulosti též náboženské oběti.Jako poprava se používalo téměř ve všech historických kulturách už od pravěku. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (Čína, staří Germáni), zvláště v kombinaci s rituální sebevraždou. Ve středověké Evropě to byl naopak potupný způsob smrti, používaný pro zločince z nízkých tříd.

Měl jsem jednou o tomhle způsobu popravy dlouhý sen. Pravděpodobně byl vyvolaný četbou jedné apokalyptické knihy. Vše bylo hodně surové. Neustále jsem procházel dlouhou alejí, kde se v korunách stromů houpala řada oběšenců s vyplazenými jazyky. Jindy pak, jako by byla tahle noční můra filmem, došlo ke střihu a já se díval shůry na sebe sama, kráčejícího po nekonečné cestě utrpení. Probouzel jsem se zpocený, s divným strachem na prsou a musel se pak celý den ujišťovat, že se doopravdy nic nestalo. Konečně asi po týdnu jsem se všeho zbavil a znovu se začal těšit na spánek. Až do té doby, než jsem si prvně pustil novou desku holandských SEPIROTH. Ta mě hned s prvními tóny vrátila do temnoty, rozhoupala znovu ve větru a přiškrtila mi přísun vzduchu. Peklo znovu otevřelo svoje brány a já byl opět ztracen.

Nestává se mi zase tolik často, abych v tom obrovském množství CD, co mi chodí na recenze, pro sebe objevil nějakou vzácnost. Většina je dnes jen jakousi kopií věcí minulých a tak se snažím psát spíše o pozitivních (i negativních) náladách, které ve mně desky vyvolávají. Nejsem tupý, abych nevěděl, že příliš nového se toho v death metalu už nevymyslí, ale pořád si dokážu tenhle styl pořádně vychutnat. Rád objevuji nové, mě dosud neznámé smečky, které na sebe nechám působit a čekám, co se mnou udělají. SEPIROTH mě vytáhli z poklidného spánku do říše mrtvých, zničili mi úsměv na tváři a vykoupali mě ve vaně plné krve. Přijdu si, jakoby mi někdo chrstnul kýbl plný hnisu a špíny rovnou do obličeje. Co na tom, že podobně do toho bouchá v amerických death metalových oblastech spousta dalších kapel? Vždyť o to nejde. Záleží mi spíše na náladě, emocích, které na mě z přehrávače tryskají. A těch je tady nepřeberné množství. Stačí vzít vidle a začít se v tom mokvajícím marastu přehrabovat.

Pokud ponoříte do téhle beznaděje ruce alespoň po loket, budete náhle vtaženi dovnitř, rozemleti nářezovými bicími, seřvání krutým zpěvákem a vaše ušní boltce budou odstraněny ostrými hranami kytarových riffů. Tvář vám potemní a uvrženi v kletbě začnete hnít pomalu s kapelou. Sny, dávné strachy, bludy i běsi se náhle stanou realitou. Melodie, vytažené ze sítí těch nejpevnějších pavučin, budou drásat vaše podvědomí a najednou si uvědomíte, že kapela sice sází jeden starý poctivý a již dávno známý motiv za druhým, ale dohromady je všechno přesvědčivé jako srážka s náklaďákem. Nálada na albu je neveselá, spíše truchlivá, obal jednoduchý, ne příliš death metalový. O SEPIROTH toho příliš známého není, přitom hrají od roku 2003 a mají na svém kontě již jedno album z roku 2009. Tvorba byla přirovnávána ke starým SINISTER, PESTILENCE, ale i třeba k takovým ROTTEN SOUND, NASUM, či GRAVE a ENTOMBED. Letos pak s klidem můžeme doplnit velmi silné vlivy amerických smrtících válečníků. Těch odkazů lze samozřejmě vystopovat o hodně více, ale to bych tentokrát nechal na vás, stejně to každý uslyšíte trošku jinak. Důležitější je, že album má neskutečné grády, řeže, bolí, pálí, smrdí sírou a nenechá vás na chvilku oddychnout.

Už zase se houpu do rytmu „Uninvolved“. Provaz se napíná, srdce začíná vynechávat. Dochází mi dech a mám smrt doslova na jazyku. Jsem vždycky moc rád, když celá deska skončí a já se můžu znovu nadechnout čerstvého vzduchu. Během poslechu je totiž velmi těžké dostat alespoň něco málo kyslíku do plic. Připadám si, jako by mi někdo stál těžkou botou na prsou, nutil mě spolknout hlínu s míchanou s krví a do uší mi zarážel dlouhé hřeby ukované z toho nejčernějšího smrtícího kovu. Mám rád, když mě dovedou alba nějakým způsobem naladit do tmy a tady mohu prohlásit jen jedině. Během společných setkání jsem na sobě začínal pozorovat jisté známky smrti! Co víc si přát? Temný death metalový masakr holandskou pilou!

Asphyx says:

SEPIROTH put me out of my restful sleep inside the grave, they destroyed my smile and bathed me in a bathtub full of blood. I feel like someone poured a bucket full of pus and dirt straight into my face. I feel as if someone was standing with a  heavy boot on my chest, forcing me to swallow the soil mixed with blood and thrusting into my ears long nails forged out of the blackest deadly metal. I like it how the album somehow is able to tune into the darkness and therefore I can say only one thing... -during the joint meeting I started wearing and observing certain signs of death. What more could you want? Dark death metal massacre by a Dutch saw!

Seznam skladeb:

1. Abandoned
2. Sniper Alley
3. Ten-Day War
4. Resolution 836
5. Breadline Massacre
6. 11-13071995
7. Their Heads, Our Glory
8. Patrilineal Cleansing
9. Letters From The Unknown
10. The Ethnic Divide
11. Thousand-Yard Stare

Čas: 36:16

 

Sestava/band:

Ben - Vocals

Damien - Drums

Julian - Bass

Chris - Guitar

Vince - Guitar

http://sepiroth.nl/

https://www.facebook.com/pages/Sepiroth/180198742018859?fref=ts

https://myspace.com/sepirothnl

2 000 000 lidí navštívilo můj profil DEADLY STORM na Google+ / 2 000 000 people visited my DEADLY STORM PROFILE on Google+ !!!

2 000 000 lidí navštívilo můj profil DEADLY STORM na Google+ - super, hurá, sláva!
Děkuji všem! Jsem dvojitý milionář! Underground support!


2 000 000 people visited my DEADLY STORM PROFILE on Google+ - cool and hellish! Thank you brothers and sisters!:)) I´m two millionaire:)) Underground support!


https://plus.google.com/+JakubAsphyxdeadly-storm/posts


Mr. Asphyx thanks personally: Michal Radoš for great photos, translators: Duzl and Markéta and special thanks for my wife (translator and corrector)!





http://deadly-storm.blogspot.cz/

Minirecenze/minireview - SOULFLY - Archangel (2015)

SOULFLY - Archangel (2015)
CD 2015, Nuclear Blast

Milý Maxi, už jsem ti chtěl napsat dlouhou dobu, ale nějak jsem nenašel čas. Ale teď už fakt musím. Víš, já jsem starou SEPULTURU vždycky zbožňoval. Když jste se s klukama před lety rozešli, byl jsem z toho dlouho špatnej. No a nakonec to bylo docela dobrý. Ty si založil SOULFLY a ostatní se dál prali se SEPULTUROU. Tvoje kapela mě bavila. Spojení metalu a etno vsuvek bylo parádní. Jenže pak si začal sekat desky jako na běžícím páse. Já to chápu, člověk si taky musí nějak vydělat na rodinu, ale měl by mít taky nějakou soudnost. Jako muzikanta jsem si tě přestal vážit. Je sice pravda, že stará alba ti nikdo nevezme, ale udělal si z mé oblíbené kapely cirkus. Viděl jsem tě v Plzni na Metalfestu. Ono mi ani tak nevadí, že už máš víc kilo než já, ani to, že si sotva brnkneš na jednu strunu, mě vadí, že poslední nahrávky stojí za starou belu. Přitom máš u sebe Marca Rizza a to je nějaký kytarista. 

Tak jsem si poslechl tvoji poslední desku "Archangel" a nějak moc nevím, co ti napsat. Já už prostě nedovedu ze staré známosti pořád jen mhouřit oči nad tím, co je to za slabotu. Hledal jsem marně proklamované tajemno, pátral jsem po nějakém infernu, ale nic jsem nenalezl. Je to hrozně těžký se s touhle nahrávkou poprat. Opravdu jsem se snažil, dokonce se trošku i těšil, že mě mile překvapíš, ale bohužel nic takového se nestalo. To by opravdu nešlo nechat všechno uzrát a vydat CD třeba jednou za dva roky? V těch deseti skladbách jsem tentokrát našel pro sebe asi dva (nebo spíš jeden a půl) světlé momenty. Takhle už by to dál opravdu nešlo. Asi se ti to nebude líbit a nebo ti to bude spíš jedno, ale zklamal jsi mě na celé čáře. Nevím už moc co dál napsat, protože kde nic není, tak ani smrt nebere. 

SOULFLY a opět jejich klasické album poslední doby. Sem tam nějaký dobrý riff, ale jinak jenom nuda a šeď. Fanoušci kapely asi budou spokojeni, ale já nějak nevím, co si s deskou vůbec počít. Všechno je neskutečně mdlé, zvětralé, jako týden odstáté pivo. "Archangel" je přesně takovou tou nahrávkou, která vás udolá ke spánku. Kde je energie, kde je tajemno, kde je síla? SOULFY jsou dnes jen obyčejným stínem dřívější doby. Takový sešup v kvalitě jsem tedy opravdu nečekal. Obyčejné, monotónní album, které ničím nepřekvapí!

Asphyx says:

Soufly and their album is the classic work of these days. From time to time you can hear a good riff, however it s boring and grey. I think that fans of this band are satisfied and happy but I have no idea what to do with it. Everything is too faint and stale like a beer which is week old. “Archangel” is the kind of song which makes you sleep. Where is energy, darkness, strength? SOULFY is a shadow of bygone times. To be honest I didn´t expect this slope of quality, not at all. This is an ordinary album which is not surprising at all.  

http://www.facebook.com/pages/Soulfly/8616079092
http://www.soulfly.com/
http://www.nuclearblast.de/de/

Recenze/review - RIVERS OF NIHIL – Monarchy (2015)

RIVERS OF NIHIL – Monarchy

CD 2015, Metal Blade Records

Mladí psi se toho nebojí a útočí o hodně agresivněji a častěji, než staří, vypelichaní hafani. Platí to tak i v muzice. Déle hrající kapely mívají kolikrát problém s inspirací, případně vaří ze stále stejné vody. Mnohdy to nevadí a je to dokonce chtěné, ale mladíci dovedou častěji překvapit. Vezměte si třeba takové Američany RIVERS OF NIHIL. Ti již před dvěma lety „překvapili“ svoji prvotinou „The Conscious Seed of Light“ (2013) natolik, že řádně rozdmýchaly stojaté vody technického death metalu. Tedy vlastně jinak. U mladších posluchačů způsobili šok, ti starší se jen potutelně usmívali. Všechno zde totiž již dávno bylo. Jen je to tentokrát velmi hezky zabaleno. A platí to i letos. K novince „Monarchy“ se můžete postavit dvěma způsoby. Buď jí zcela propadnete a budete si dosyta užívat vedle sebe poskládané vlivy třeba takových CYNIC, ALUSTRIUM, VILDJHARTA, BEYOND CREATION, FALLUJAH, JOB FOR A COWBOY (ale i třeba FEAR FACTORY a BETWEEN THE BURIED AND ME) a nebo celou nahrávku automaticky odmítnete.

Já vám pořád nevím. Všude čtu a slyším jen a jen samou chválu. Mám to nastavené s těmito pány trošku jinak. Jsou pasáže, pod které bych se podepsal a vychvaloval je do samotných pekel, ale jakmile začnou „melodicky“ zpívat a preludovat, případně až hard corově štěkat, mám sto chutí album vypnout, případně vyhodit z okna. Jsem si stoprocentně jistý, že nejsem určitě cílová skupina, ale i když se podívám s velkým odstupem a pokusím se o „kritikův pohled“, příliš toho tady pro sebe neslyším. Přijde mi, že podobné mladé smečky jen vždycky vylouhují staré páky, jen s tím rozdílem, že se k nim „nehlásí“ a považují se za „progresivní“. Jenže ono nestačí jen poskládat dávno slyšené postupy a proložit je melodickými (a šíleně hluchými) mezihrami. Necítím žádnou sílu, přijdu si, jako bych dopředu přesně věděl, co bude za další riff, motiv. Nepůsobí na mě ani zdánlivá energie, ani oslavné ódy v hlavních metalových médiích. Dovedu ocenit novátorský přístup a nejsem zase tolik uzavřená konzerva, jak se zdám, ale přijde mi to spíš jako takový špatně ochucený guláš, než album, které by mě mělo rozsekat.

Zdá se mi (když desku poslouchám), jakoby na mě útočila smečka mladých psů. Jsou vzteklí, šílení a létá jim pěna od huby. Jenže to nejsou takoví tvrďáci, jak se zdají. Když na ně zařvu, tak mají naděláno v kalhotách. To zlo, vztek je jen takové naparování. Možná kdybych byl nějaký slabší kus nebo bych byl zrovna nemocný, asi by mě sejmuli. Takhle si je ale povodím, jako boxer těžké váhy partu výrostků. Sem tam mi sice uštědří nějakou tu ránu nebo šrám, ale není to nic, co by se během pár dní nezahojilo. Nejsem asi hoden toho, být v přítomnosti podobných kapel. Přiznám se, rovnou a bez mučení, že čím nahrávku poslouchám déle, tím víc mě rozčiluje. Snažím se být přístupný, opravdu projevuji zájem, ale nějak se pořád nic neděje. CD bych tak doporučil spíše mladším posluchačům, kteří potřebují mít vzory a ikony, ke kterým budou vzhlížet. Neříkám, není to, co se týká výkonu muzikantů, vůbec špatné, ale žíly mi to nijak netrhá. Mě přijdou všechny tyhle skupiny hrozně podobné, nemají absolutně svůj výraz (nebo mají, ale je takový nijaký). Snaží se o to, ale vyznívá to hrozně ploše.

RIVERS OF NIHIL nahráli desku pro mladé, techniky chtivé posluchače. Deska je to pestrá, propracovaná, zvukově i produkčně velmi na výši. Kapela si najde zajisté spoustu nových fanoušků. Já mezi ně ale ještě patřit nebudu. Mě pořád přijde, že už jsem tohle všechno někde slyšel. Postrádám vlastní výraz, něco, co by tuhle smečku odlišilo od stovky dalších. Všude se asi dočtete samé chvalozpěvy, ale mě přijde novinka „Monarchy“ šíleně nezáživná. Nějak moc nevím, co si s deskou počít, příliš mě ji nebaví poslouchat a na některé pasáže jsem doslova alergický. Ano, je zde určitá progrese a velmi dobré výkony muzikantů, ale to je asi tak všechno. Problém bude asi ve mně, protože mi přijde, že už jsem všechno tohle slyšel, jen trošku jinak zabalené. Progresivně technická nahrávka, která mě po delší době nudí a vyjde do ztracena!

Asphyx says:

The band RIVERS OF NIHIL recorded the new album for young and technically more excited listeners. The album is colorful and it´s elaborate very well in case of sound and the production. The band will find a lot of new fans, however it´s not going to be me. I just feel that I´ve heard it somewhere already. I miss its own face or something what would differentiate this band from others. I think there would be a lot of positive reviews on this album, however I feel that this new album is nothing special and it´s dull for me. I really don´t know what to do with this album, I don´t enjoy listening to this and some passages are just impossible to listen for me. Yes there is some kind of a progress and the quality of music is good but that’s it. I´m the problem, probably because I feel that I´ve heard this before only in different cover. Progressively technical record which really bore me.

Seznam skladeb:

01. Heirless
02. Perpetual Growth Machine
03. Reign Of Dreams
04. Sand Baptism
05. Ancestral, I
06. Dehydrate
07. Monarchy
08. Terrestria II: Thrive
09. Circles In The Sky
10. Suntold

Čas: 49:26

 

Sestava/band:

Jake Dieffenbach - Vocals
Brody Uttley - Guitar
Jon Topore- Guitar
Adam Biggs - Bass / Vocals
Alan Balamut - Drums

http://www.metalblade.com/riversofnihil/

https://www.facebook.com/riversofnihil

https://www.reverbnation.com/riversofnihil