Recenze/review - THE REPLICATE - A Selfish Dream (2017)

THE REPLICATE - A Selfish Dream

EP 2016, vlastní vydání

Pokládám věnec na mramorovou desku hrobu padlých předků. Přemýšlím, proč se na ně zapomnělo. Svět asi už nechce slyšet o hrdinství. Jejich činy by se špatně vyjímaly mezi růžovými reklamami na mládí. Jenže historie nás s cyklickou trpělivostí učí, že je dobré se alespoň občas ohlédnout.

V hudbě to platí dvojnásob. Nemusím poslouchat jen pořád samé hledače nových zvuků, ani ty, kteří s vytrvalostí sobě vlastní předvádějí technické finesy bez duše. Vnímám hudbu spíš srdcem a THE REPLICATE, projekt maníka, který si říká Sandesh Nagaraj, mě zaujal. Jedná se o záležitost ve stylu DEATH, CYNIC, CARCASS, ATHEIST, NOCTURNUS. V Los Angles žijící šílenec se obklopil spoustou hostů a vydal album, které by mohlo mnohé z vás oslovit. 

Pokud jen tak sedím a poslouchám, nemám s "A Selfish Dream" sebemenší problém. Horší to je, když nepřistupuji k této hudbě jako ke kulise, ale pokusím se o pečlivější rozbor. Albu by určitě slušel lepší zvuk, možná i producent, který by vypíchl to, v čem je Sandesh Nagaraj dobrý, případně potlačil hlušší místa. THE REPLICATE nevydali určitě špatnou desku, ale chybí mi takové to otevření pusy v úžasu, nadšený hurá efekt. Hodně bude záležet na úhlu pohledu a přístupu, který k albu zvolíte. U mě dobrý, ale také nic, z čeho bych si sedl na zadek. Zkrátka a dobře, takové příjemné technické death metalové album, které neurazí. 

sumarizace:

"A Selfish Dream" je velmi solidním progresivně death metalovým albem. Všechno je v nejlepším pořádku. Bohužel, skladby mi také přijdou poměrně nevýrazné, špatně zapamatovatelné a bez jakékoliv jiskry. Ne, k dokonalosti má novinka ještě daleko. Nápadů je zde spousta a dobrých, ale chtěly by utřídit a srovnat. Také cítím ze spousty skladeb jasnou inspiraci CYNIC, ATHEIST a DEATH. THE REPLICATE letos vydali v podstatě dokonalou progresivní desku, která mě ale baví tak na sedmdesát procent. Příště bych poprosil o trošku víc energie. 

Asphyx says:

"A Selfish Dream" is a very solid progressive death metal album. Everything is all right. Unfortunately, the songs are relatively dull, badly memorable and without any spark. No, the novelty has a long way to perfection. There are many ideas and good ideas, but they need sort and compare. I also feel a lot of ideas inspired by CYNIC, ATHEIST, DEATH. THE REPLICATE released this year broadly speaking the perfect progressive album that I enjoy about seventy percent. Next time I would ask for a little more energy.

band:

Sandesh Nagaraj – Guitar and Bass 

Kaitie Sly - Bass on Eugenicide 

Ray Rojo – Drums 

Morgan Wells – Vocals/Lyrics on Chainsaw Of God 

Jordan Nalley – Vocals/Lyrics on Eugenicide 

Arun Natrajan – Vocals/Lyrics on The Saline

William Von Arx – Guitar Solo on Chainsaw Of God 

https://www.facebook.com/thereplicateband

https://soundcloud.com/thereplicate

http://thereplicate.bandcamp.com/releases

Recenze/review - KREATOR - Gods of Violence (2017)

KREATOR - Gods of Violence

CD 2017, Nuclear Blast

Bohové násilí? Ale kde že?! To trošku KREATOR přehánějí. Já z jejich novinky spíš slyším posun k příjemnému heavy metalu. Je to dobře, či špatně? To ukáže až čas. Uvidíme, zatím, po cca třech týdnech každodenního poslechu jsem na rozpacích. "Gods of Violence" si dovedu s klidem představit jako vítěze nejedné světové metalové hitparády. Mistr Petrozza a jeho smečka jakoby otáčeli směr od thrash metalu na úplně jinou, komerčnější stranu. Ne, přiznávám, zatím nejsem vůbec chycený. I když samozřejmě musím uznat, že všechny náležitosti, jako je zvuk, produkce, obal, klipy - jsou vlastně dokonalé. Jen mým uším přijdou skladby podobné si navzájem jako vejce vejci.

Slyším zde jasnou inspiraci starými dobrými IRON MAIDEN v melodiích. KREATOR se přiklonili k chytlavým, košatým "severským" motivům, nebojí se určité bombastičnosti a vy máte vlastně jako vždy dvě možnosti. Buď na tuhle hru přistoupíte a budete halekat spolu s kapelou někdy až "otravné" refrény nebo se necháte chytit a stanete se ortodoxními odpůrci "Gods of Violence". Jak z toho ven? To já vám neporadím přátelé, věřte hlavně svým uším (a srdci). Jak jsem měl rád předešlý zásek "Phantoms Antichrist", tak tentokrát jen sedím, rvu si desku stále do hlavy a nic. Chybí mi takové to vnitřní pnutí, kousky ledu, případně wov efekt, který jsem měl u KREATOR vždy tolik rád. Letos tohle všechno postrádám a i když vím, že budu se svým názorem asi hodně osamocen, napsat ho musím. Lhát vám přeci nebudu. Za moji maličkost tedy - vzdušný, bombastický, propracovaný heavy thrash metal model KREATOR 2017, který mě moc nebaví. Bohové mě prostě tentokrát neznásilnili. 

sumarizace:

"Gods of Violence" si dovedu s klidem představit jako vítěze nejedné světové metalové hitparády. Mistr Petrozza a jeho smečka jakoby otáčeli směr od thrash metalu na úplně jinou, komerčnější stranu. Ne, přiznávám, zatím nejsem vůbec chycený. I když samozřejmě musím uznat, že všechny náležitosti, jako je zvuk, produkce, obal, klipy - jsou vlastně dokonalé. Slyším zde jasnou inspiraci starými dobrými IRON MAIDEN v melodiích. KREATOR se přiklonili k chytlavým, košatým motivům, nebojí se určité bombastičnosti a vy máte vlastně jako vždy dvě možnosti. Buď na tuhle hru přistoupíte a budete halekat spolu s kapelou někdy až "otravné" refrény nebo se necháte chytit a stanete se ortodoxními vyznavači "Gods of Violence". Jak z toho ven? To já vám neporadím přátelé, věřte hlavně svým uším (a srdci). Jak jsem měl rád předešlý zásek "Phantoms Antichrist", tak tentokrát jen sedím, rvu si desku stále do hlavy a nic. Chybí mi takové to vnitřní pnutí, kousky ledu, případně wov efekt, který jsem měl u KREATOR vždy tolik rád. Letos tohle všechno postrádám a i když vím, že budu se svým názorem asi hodně osamocen, napsat ho musím. Lhát vám přeci nebudu. Za moji maličkost tedy - vzdušný, bombastický, propracovaný heavy thrash metal model KREATOR 2017, který mě moc nebaví. Bohové mě prostě tentokrát neznásilnili. 

Asphyx says:

“Gods of Violence” could be my winner for a few world metal charts. The master Petrozza and his group turn the direction from trash metal to a whole different and commercial side. No, I have to admit that I am not caught. Although I have to say that everything – the sound, production, cover, music videos are actually perfect. I can hear the inspiration by the old IRON MAIDEN in their melodies. KREATOR opted for the catchy and spreading motives and they are not afraid of a certain bombast and you have two options here – as usual. You either proceed this game and you will whoop with the band their (sometimes “annoying”) choruses or you will let them catch you and you will become an orthodox believers of “Gods of Violence”. So how to get out of this? Well, I can´t help you with this guys – you have to believe in your own ears (and hearts). I really liked the previous album “Phantoms Antichrist” but this time I am just sitting here, trying to put the album inside of my head, but nothing. I miss the internal tension, pieces of ice, or the wow effect which were the things I always liked about KREATOR. But this year, I am missing this. I know that my opinion is not very common, but I still have to write it down. I can´t lie to you. So for me this album is: airy, bombastic, sophisticated heavy trash metal model of KREATOR 2017 which I don´t really enjoy. Gods just didn´t rape me this time.

Tracklist:
01. Apocalypticon
02. World War Now
03. Satan Is Real
04. Totalitarian Terror
05. Gods of Violence
06. Army of Storms
07. Hail to the Hordes
08. Lion with Eagle Wings
09. Fallen Brother
10. Side by Side
11. Death Becomes My Light

band:

Mille Petrozza - Vocals / Guitar
Sami Yli-Sirniö - Guitar
Christian Giesler - Bass
Ventor - Drums

https://www.facebook.com/KreatorOfficial/

http://www.kreator-terrorzone.de/

http://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

Recenze/review - WITCHTOWER - From Darkness till Death (2016)

WITCHTOWER - From Darkness till Death

CD 2016, vlastní vydání

Vyhnali mě ven z lágru, donutili svléknout do naha a stříkali na mě ledovou vodu. Jen tak, z čiré radosti z bolesti. Zmítal jsem se v rozvláčných death thrashových křečích, které byly způsobeny hudbou z ampliónu. Mrzlo až praštělo a duši jsem vypustil až po dlouhých hodinách. Na rozdíl od ostatních spoluvězňů jsem měl to štěstí, že mé utrpení netrvalo tak dlouho.

Němečtí melodici WITCHTOWER vzali death metal za správný konec. Pozvali nás na výlet do Švédska konce devadesátých let, kdy nejen tamní scéně vládly kapely kombinující smrt s thrashem a ledem. Novinka "From Darkness till Death" odsýpá ve stejných rytmech a stala se na nějakou dobu vcelku oblíbeným albem v mém přehrávači.

Na škodu je vzájemná podobnost jednotlivých skladeb i až "rutinérský" stereotyp, který ze songů doslova stříká na všechny strany. Chybí mi nějaké zapamatovatelné melodie, chybí mi záchytné body, říkám si stále dokola a přemýšlím, jak by asi tahle deska zněla při živých vystoupeních. Pravděpodobně by na mě fungovala stejně. Ony jsou vlastně splněny všechny náležitosti stylu, který se zdá být už dlouho zcela vyčerpán. Chtělo by to nějaké oživení, zajímavý prvek, takto lze považovat WITCHTOWER pouze za další v řadě. "From Darkness till Death" je vcelku příjemné album, ale je také dílem, které nijak nevybočuje z lehce nadprůměrné řady. Dobrá melodická death thrashová práce bez vedlejších pozitivních účinků!

Asphyx says:

Next album of classic melodic death/thrash metal in a row. The band combines melody with death metal expertly, with enthusiasm and grace. But it's still the same. Well, not exceptional album that doesn't insult. For fans of death/thrash metal tunes obligation.

Tracklist:
1. From Darkness Till Death
2. To The King Eternal
3. Witness The Slaugther
4. The Hell They Live In (Rotten & Forgotten)
5. Destination Hell
6. Too Hot To Handle
7. Dark Words, Dark Wings
8. Nuke 'Em All
9. The Reaper Takes It All
10. Serpent

band:

Vocals: Ralle
Leadguitar: Schulz
Guitar: Benni
Bass: Micha
Drums: Stefan

https://www.facebook.com/witchtower/

https://www.youtube.com/channel/UCa7YK1r9jrZR3OHsjo7LCRQ

http://www.witchtower-metal.de/

Recenze/review - QUESTION – Gnosis Primordial (2017)

QUESTION – Gnosis Primordial

MCD 2017, Chaos Records

Jedním okem jsem viděl, jak mi krkavec odnáší mé druhé. Padl jsem za práva jediného pravého death metalu. Bojoval jsem až do konce, osamocen, opuštěn, přesto s jiskrou v černé duši. Vyhledával jsem v zapomenutých zákoutích podzemí kapely, oprášil je od starých pavučin a vytáhl na světlo. Pro mnohé jsem byl jedinou vírou, kterou uctívali. Pak mě to semlelo na hromadu vlastních kostí. Temnota mě pohltila a já byl za to ještě hrozně rád. 

S mexickými death metalisty QUESTION jsem měl co do činění již v roce 2014, kdy mezi nás vyvrhli krvavou směs starých melodií v podobě alba "Doomed Passages". Nahrávka se pro mě tenkrát stala jakýmsi poselstvím, obětinou, na kterou jsem se každý večer těšil ke svému přehrávači. Pánové letos pokračují přesně tam, kde minule přestali, v záhrobních okultních seancích plných hudební smrti. Starodávný obřad pro obětování našich těl opět započal.

QUESTION jsou kapela, která vlastně není ničím výjimečná. Nevadí mi to, rád podobné smečky pochválím, protože z nich cítím odhodlání, kus opravdovosti a nadšení, které mnohým jejich kolegům chybí. Pokud tedy máte rádi třeba takové THE CHASM, ADRAMELECH, INCANTATION, CENOTAPH, DENIAL, CONVULSE, DEMILICH, tak neváhejte a Mexičany podpořte. Samo o sobě se "Gnosis Primordia" velmi dobře poslouchá, má ten správný zahuhlaný zvuk, ortodoxní plesnivý přístup a vytváří masakrující dojem. Deska má i hlušší místa, ale nějak mě to neruší. Takhle k večeru, když si natáhnu nohy a otevřu láhev něčeho dobrého, začnou na stěnách mého pokoje ožívat dávné příběhy z pohřebišť. Víc nechci a vlastně ani nežádám. Povedená death metalová mršina!

sumarizace:

QUESTION se povedlo přenést ducha starých časů do dnešních dnů. Jejich hudba je na novém albu velmi emotivní, shnilá, zákeřná a zlá. Death metal v jejich podání otevírá staré hrobky, vyvolává duchy zemřelých a působí na lidské tělo jako antrax. Hudba zde připomíná svět po apokalypse. Odkazy na devadesátá léta minulého století, temnota a totálně undergroundový přístup. To jsou QUESTION. Mexická odpověď na nihilismus. Morbidní nálada celé nahrávky působí značně autenticky. Zvedám ruce k modlitbě, klaním se oltáři samotného Satana. Smrt, utrpení, válka. Nezůstane po nás nic, jen prach a pár vzpomínek. Na tomhle albu naleznete vše potřebné pro poslední dny člověka. Pomůže vám přejít na onen svět. Old school death metal, který je pokrytý plísní. Hudba ze starých hrobek. Ozvěna ze záhrobí.

Asphyx says:

The QUESTION accomplished to bring the ghost of the old days to these days. Their new album is very emotional, foul, felonious and evil. Death metal as they play it opens old tombs, calling ghosts of death people and it feels like an anthrax to human body. This music is like the world after an apocalypse. There are testaments of nineties of the last century, darkness and total underground attitude. That is QUESTION. It´s the Mexican answer to the nihilism. A morbid mood of this record feels authentic. I´m reaching my hand to the prayer, I´m bowing down to the altar of the Satan. Death, misery, war. There is nothing after us, just a dust and some memories. You can find everything you need for the last days on earth on this album. It would help you to reach the other side. This is an old school death metal which is covered by fungus. The music is from old tombs. The echo is from the beyond.

TRACKLIST:
1.The Day the Sun Ascended Black
2. Eons in Slumber
3. Silhouettes of Reality
4. Descent Into Oblivion
5. Consciousness Unborn

band:

Marco - Voz
Rodrigo - Guitarra
Héctor - Bajo
Iván - Batería

https://www.facebook.com/QuestionMX/

https://chaos-records.bandcamp.com/album/gnosis-primordial

http://www.chaos-records.com/?c=cf13ce20305c

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý osmý - Pervitinová královna Sára

Příběh sedmdesátý osmý - Pervitinová královna Sára

Přišla k nám, do hospody do Debře, pozdravila a ihned jsme jí všechno zobali z ruky. Byla to neskutečná kočka, která dřív závodně tančila. Dlouhé blonďaté vlasy, postavu bohyně. Jmenovala se Sára a pro spoustu kluků z naší party se stala náplní puberťáckých snů. Kouřila cigára způsobem, jako to dělávaly dámy ve filmech ze třicátých let. Jo, asi jsme ji milovali všichni. Naše holky se zdály být proti ní obyčejné, i když to samozřejmě nebyla pravda. Zpočátku, úplně v prvních měsících byla dokonalým zjevením. Studovala gympl, stejně jako Kačenka, ale chodila do jiné třídy, s rozšířenou výukou matematiky a říkalo se o ní, že je na tento předmět geniální.

Sedávala si v hospodě často k našemu stolu a dělala na mě cukrbliky. Byla hodně na kluky, jenže já měl Kačenku a ta si mě hlídala. Nechci se přít, ale s Kytkou a Prcalíkem jsme byli asi jediní, kdo nepodlehli jejímu kouzlu a nedali jí, co chtěla. A že to bylo někdy těžké, to vám povím. Třeba se pařilo, ona se ke každému tulila, občas sáhla tam kam neměla a my kluci jsme z toho byli špatní. Jana na ní prskala kočičím způsobem, bránící si svoje teritorium. Jako jediná a první vycítila, že s ní není něco v pořádku. 

Ne že by byla zlá, neměla lehký život. Rodiče na nic, máma prý prodávala svoje tělo pod cenou Němcům a vlastně každému, kdo měl jen trošku peněz a otec patřil kdysi k provařeným boleslavským vekslákům, klasickej slizkej hajzl. Startovací pozice nic moc, ale Sára byla chytrá. Možná až moc na tenhle svět. Měl jsem s ní pár vážných rozhovorů a hloupá rozhodně nebyla, spíš se snažila přežít. Byla jako šelma, která neví co se svým dokonalým tělem a hlavou, kterou by u ní nikdo nečekal. Uměla lidi dostat na svoji stranu, tedy mimo Jany, ta prý tyhle typy zná.

Jednou jsem jí omylem překvapil na záchodech. Pomáhal jsem tenkrát Sabathovi v Černé vdově s úklidem, trošku si tím přivydělával a ona se zapomněla zamknout nebo to bylo naschvál, kdo ví. Seděla na zemi, na víku od záchodové mísy bílý prášek a v ruce trubičku. Ne že bych o tom neslyšel, drogy se probíraly často a všude, ale mimo piva, tvrdého a sem tam nějakého jointu trávy nás bohudík tohle svinstvo míjelo. "Co tady děláš?": zeptal jsem se asi jako úplnej debil. "Co myslíš, dělám si dobře, chceš taky?": stoupla si ke mě a byla nadržená takovým tím způsobem, že vypadala jako děvka z desáté cenové skupiny. "O co tady jde?": zazpívala vedle mě Kačenka a já věděl, že tohle se bude těžko vysvětlovat.

Vyběhl jsem ven, musel si dát pivo a Sabathovi ihned řekl, že dámský záchody tedy já uklízet nebudu. "Copak, viděls tam nějakou vošklivou?": reagoval můj kamarád, ale mě moc do smíchu nebylo. Nějak jsem nevěděl, jak se s tím vším poprat. Copak Kačenka, té jsem všechno řekl, ujistil ji, že je jediná na světě, ale štvalo mě, že máme v partě feťačku. Začal jsem ji pozorovat, viděl najednou rozšířené zorničky, přežvykování, hyperaktivitu, neustálé mluvení. Bylo na čase s někým všechno probrat. A protože jsem nechtěl Káču do tohohle svinstva zatahovat, šel jsem za svou životní důvěrnicí Janou.

"Já si říkala, že je na ní něco divného": odpověděla mi ihned, když jsem se jí svěřil. A tak jsme to věděli tři, ale všichni jsme, jak už to tak známí a kamarádi feťáků dělají, mlčeli, přehlíželi její extempore, omlouvali nevhodné chování. Dělali jsme si srandu, že je jenom výstřední. Ono taky, mladý hezký holce ledacos odpustíte, nemám pravdu? Pak jsme byli na koncertě a Sára vytáhla na jednoho kluka, který vzal její vyzývavé chování vážně, kudlu. Ještě, že byl poblíž Prcalík, který vše vyřešil omluvou a koupí piva týpkovi, který jen zakroutil hlavou a šel pryč.

Bylo to s ní čím dál tím horší, vkradla se mezi nás do party díky Sáře divná nálada. Už jenom, když přišla na panely, kluci přemýšleli úplně jiným orgánem, než hlavou. Naše modré víly na ní začaly být alergické a tak jsme se snad poprvé v životě rozhodli někoho vyloučit. Nebyli jsme nijak organizovaní, ani jsme neměli žádné stanovy, předpisy. Všechno fungovalo na bázi kamarádství a podpoře. A když byl někdo debil, tak se mu řeklo vše na rovinu. Jenže, jak všichni víte, s klukem vyřídíte tyhle věci hned, sexy kočce se říká NE hrozně těžko. Byl jsem vybrán já, jakože když mám ty brýle, mluvím rozumně a tak. 

Šel jsem k ní, pořád si v hlavě přehrával řeč, kterou jí řeknu, nadechl se a Sára naschvál přesáhla prostor, kam si každý pouštíme jen ty nejbližší, koukla na mě pohledem, kdy jste ji museli milovat a pak se začala tulit. Bylo to pro mě hodně těžké. Přiznávám, že jsem byl tenkrát hrozně rád, že jsem si neposral život, jak mi často říkávala Jana. "Musíš od nás odejít, děláš jen problémy, všechny nás točíš a ještě seš obyčejná feťačka. My tě tady nechceme": konečně jsem ze sebe vykoktal. Přišlo mi, že ztuhla, přestala se o mě otírat a zasyčela jako had (opravdu chyběl jen rozeklaný jazyk): "Cože? To si děláš srandu? Vždyť jste ze mě všichni hotoví, já vím, že mě milujete, že se vám o mě zdá, nechceš si radši zamrdat? A o jakých drogách mluvíš, já nic neberu?!".

Pak se uraženě otočila, řekla mi ještě, že jsem svině a hajzl a pak jsem s ní nemluvil přes dvacet let. Nejdřív jsem z toho byl trošku špatný, ale první dvě piva tu hnusnou pachuť zahnala a taky mí kamarádi, kteří mě přišli vyzpovídat. "Stejně by jen chtěla šukat, na metal moc nebyla": shrnul nakonec všechno Prcalík a byl klid. Občas jsem ji sice potkal, ale byla už vyhlášenou pervitinovou královnou, několikrát zavřenou, postupně čím dál tím víc zničenou. Nebylo o co stát.

Je září roku 2016 a já jedu na koncert přes půl republiky. Zrovna si dávám v Praze pivo před nádražím. "Kubo, ty vole Kubo, seš to ty? Nemáš nějaký peníze? Mám hlad, jestli máš chvilku, klidně můžeme někam spolu zajít, udělám ti dobře!": oslovila mě snad 180 letá stařena. Jen podle hlasu jsem poznal, že je to Sára. Koukal jsem asi hodně vyjeveně, protože jsem nechápal, jak se z někoho tak kdysi krásného, mohla stát taková troska. Beze slov jsem jí dal dvě stovky a utekl pryč. Zrovna tuhle vzpomínku bych radši z hlavy navždy vymazal. V zádech jsem cítil plačtivý pohled staré feťačky. Nebylo mi jí líto, ale musel jsem si dát dvě další plechovky pěnivého moku, abych zahnal všechno do patřičných mezí.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - HOUR OF PENANCE - Cast the First Stone (2017)

HOUR OF PENANCE - Cast the First Stone

CD 2017, Prosthetic Records

"Odejdi pryč od mého prahu, vyzývám tě, zlý duchu": pokoušela se zahnat holčička temné síly ze svých snů. Byla doma sama a bála se moc. Zdálo se jí, že pod postelí číhá velká ošklivá příšera, která jí ukousne nohu. Našli ji vyděšenou, uplakanou a nepomohl ani lapač snů, zavěšený nad vchodovými dveřmi.

Už první song nové desky italských HOUR OF PENANCE dává jasně na srozuměnou, že letos budete mít co do činění s hodně temným zážitkem. Pánové se ponořili do nejošklivějších hlubin lidského vědomí a vytáhli na povrch zážitky, na které všichni neradi vzpomínáme. Svým způsobem vznešené, apokalyptické, je nové album "Cast the First Stone".

Cítím zde temnotu a "patos" BEHEMOTH (šílenost prvních DECAPITATED), drtivost a zákeřnost NILE, případně KRONOS. Jedná se přesně o ten druh "digitálního" moderního death metalu, který bude bourat žebříčky hitparád. Trošku mi vadí, že se mi všechno "líbí" na první dobrou, nejsem ničím překvapen, donucen rozplétat nijakou zákeřnost. Odsýpá to pěkně, o tom žádná, ale vytratila se živočišnost. Skladby jsou bezesporu monumentálně vystavěné, ale chybí mi melodie, které by se mi zadřely pod kůži. Troufám si "Cast the First Stone" předpovídat samá kladná hodnocení. Mrzí mě, že žádný lapač snů nebudu potřebovat, že se nebojím a že kolem mě vše plyne s až moc velkou samozřejmostí. Bude to ale se vší pravděpodobností hlavně můj problém, protože jinak se jedná o velmi dobré album, poplatné dnešní době. Technický brutální death metal se spoustou mocných motivů. 

sumarizace:

"Cast the First Stone" je velmi dobrým, technickým a brutálně death metalovým albem. Jen mu chybí něco navíc. Samozřejmě, co se týká produkce, provedení i nápadů, tak je vše v absolutním pořádku. Mě ale chybí kus živočišnosti, takto mám pocit, že nahrávku stvořili stroje a ne lidé. Album bych doporučil všem posluchačům, kteří se rádi proplétají složitými riffy, mají rádi náročnou hudbu a dávají si s chutí do hlavy morbidní riffy. Já zůstanu raději kousek stranou a budu moc zvědavý, co nám pánové přinesou příště. Hudba je zde sice zajímavá, svým způsobem originální, ale pro mě poměrně těžko stravitelná a nezáživná. Zatím bych dal tak sedm bodů z deseti. Dobré, ale ne skvělé!

Asphyx says:

"Cast the First Stone" is a very good, technical and brutal death metal album. But it miss something. Of course speaking of the production, the execution and ideas everything is alright. There is just not enough of animality so I feel like this album has been produced by machines and not humans. I would recommend this album for fans who like to listen to complicated riffs, they like difficult music and like to listen to morbid riffs. I have to stay aside. But I´m really excited for the next album by this band. This music is very interesting and in some ways original however, for me it is hard to compile and it is a little bit boring. Now, it´s like 7 of 10 for me. Good, but not great!

Tracklist:
01. XXI Century Imperial Crusade
02. Cast the First Stone
03. Burning Bright
04. Iron Fist
05. The Chains of Misdeed
06. Horn of Flies
07. Shroud of Ashes
08. Wall of Cohorts
09. Damnatio Memoriae

band:

Giulio Moschini - Guitars / Backing Vocals
Marco Mastrobuono - Bass
Paolo Pieri - Vocals / Guitars
Davide "the Bomber" Billia - Drums

https://hourofpenance.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/hourofpenance

http://www.hourofpenance.net/

http://store.prostheticrecords.com/

Recenze/review - SKELETAL - Dreadful Life (2017)

SKELETAL - Dreadful Life

CD 2017, Inverse Records

Rozléhají se zvony do kraje, bijí do rytmu odcházejícího srdce. Lidé se křižují, vzduchem se vznáší divná nálada a po večerech věřící zapalují svíčky. Zvoní zvony umíráček, zvoní jen pro tebe.

SKELETAL jsou finská odpověď na novou vlnu old school death metalu. Kapela byla založena v roce 2007 a od začátku byla odsouzena k nekonečnému utrpení v podzemních kobkách. Finové se do toho dokáží ponořit, hezky postaru, s death/thrashovou odhodlaností. Občas sice až moc do krvácejících očí bije lehký příklon k monotónnosti, ale my zasvěcení dávno víme, že na tyhle věci se v undergroundu nehraje. Důležitá je síla a špína a tma, které je ze skladeb cítit. A těch mají pánové na rozdávání.

Můžeme mít tisíc připomínek o nepůvodnosti materiálu, můžeme se donekonečna ohánět přirovnáváním k dalším kapelám a vzorům. Myslím, že lepší bude, když si poslechnete ukázky a názor si uděláte sami. Osobně nemám s death metalem v podobném thrashovém rozpoložení sebemenší problém, i když je nutné rovnou dodat, že na zadek si nesedám, hubu úžasem neotvírám. Troufám si tvrdit, že podobné smečky stejně nejvíc vyniknout naživo. Pokud tedy máte neodbytný pocit, že musíte dnes navštívit márnici, tak to rozhodně učiňte. Jen si nezapomeňte nové CD SKELETAL - Dreadful Life (2017). Dobrá deska a příslib do budoucna.

Asphyx says:

SKELETAL don't depart from the huge number of today's bands, crushing old school, but they are for me more attractive. They are kicking in the style of the 80th and 90th, they blaspheme like crazy. Death metal is combined here with "old school" thrash. It is full of nihilism, pressure and energy. Morbidly cruel death metal tasting, that will be great promise for the future!

tracklist:

1. DEATH WORKS OVERTIME
2. SEWERS OF THIS WORLD
3. LEAP OF FAITH
4. LIFE AND DREAD
5. DOWNWARD SPIRAL
6. REACHING OUT
7. RAVAGED
8. RETURN TO THE GRAVE

band:

Guitar/Vocals: Samuel Lehikoinen
Lead guitar: Markus Tiainen
Bass guitar: Roope Hytönen
Drums: Josa Lahti

https://www.facebook.com/skeletalband/
https://skeletal.bandcamp.com
https://twitter.com/SkeletalDM
http://www.inverse.fi/shop/catalog/product_info.php?products_id=623

Recenze/review - ACRANIUS - Reign Of Terror (2017)

ACRANIUS - Reign Of Terror

CD 2017, Rising Nemesis Records

Uprostřed syrového podzimního rána vypadala jeho postava ještě mohutněji. V ruce sekyru, o které nikdo dávno nevěřil, že ji má na dřevo. Jeho tvář zdobil škodolibý úsměv, který měl pokaždé, když se vydal na lov. "Jdu rozmlátit nějaký ksichty": říkával své ženě a ta už dopředu trnula hrůzou. Bil ji často a rád. Tenhle den ale věděla, že večer všechno skončí. Začala brousit nůž.

Při poslechu novinky německých brutálních death metalistů ACRANIUS často vzpomínám na hororové filmy, ve kterých se to hemží vší tou lidskou ohavností, které jsme schopni jen my jako druh. Jako bych desku vnímal přes těžký krvavý závoj. Drtí mě opakované kruté riffy se slammovou příchutí, hard coreové výjezdy i murmur zlouna Kevina za mikrofonem. Takhle se v současné době hraje k uctění smrti. Němci se pohybují ve stejných vodách jako INGESTED, ABNORMITY, VULVODYNIA, NO ZODIAC, ACRANIA a spousta dalších kapel, které svojí masivní a hutnou produkcí válcují celý svět. 

 

Přiznám se, že mě osobně přijdou podobné kapely monotónní a stereotypní, ale nutno rovnou dodat, že jejich síla se ukazuje především naživo. Slamming brutal brutal death metal je zkrátka v kurzu a mě nezbývá než se podřídit krutému diktátu. Ono totiž přátelé, když se zaposloucháte pozorně a chcete hudbu těchto krvavých chasníků pochopit, začnete se pomalu houpat, hledáte svoji vlastní sekyru a těšíte se na další song i horror. "Reign Of Terror" asi nebudu poslouchat každý den, ale pokud dostanu chuť na syrový flák masa a nebude se mi u něj chtít přemýšlet, nadávkuji si jej s chutí. Proč si také občas neříznout do živého, no nemám pravdu? Swinging brutal slamming death metal!

Asphyx says:

Wow, ACRANIUS is back! Strong, raw, cold, bloody, classical and maniacal. "Reign Of Terror" reminds me interview between sacrifice and its murder. Swinging brutal slamming rhythm, pathological Kevin’s vocal and rusty riffs. "Reign Of Terror" is a very raw bloody steak! I recommend!

Tracklist:
1. Born A King
2. Kingmaker
3. Return To Violence
4. Outlaw
5. Built On Tradition
6. The True Reign
7. Warpath
8. Battle Scars
9. The Executioner
10. Died A Liar

band:

Kevin - Vocals
Björn - Guitar
Lars - Bass...
Rob - Drums

https://www.facebook.com/Acranius/

http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/

Recenze/review - ANALEPSY - Atrocities from Beyond (2017)

ANALEPSY - Atrocities from Beyond 

CD 2017, Rising Nemesis Records

Opuštěná výzkumná stanice uprostřed pustiny. Když vejdete dovnitř, ihned vás zarazí cákance krve po zdech. Přístroje, nastavené na záložní režim pořád pracují. Jen to ticho, to studené ticho dává jasně na srozuměnou, že živé organismy dostaly strach. Pachuť smrti a přitažlivost neznámého se vznáší vzduchem jako tisíc nezodpovězených otazníků. Vypadá to, že první setkání třetího druhu nedopadlo příliš dobře. Ti, kteří nás sem kdysi nasadili na chov, se vrátili. Překvapeni, co se z nás stalo. Experiment s názvem člověk se nepovedl. Bylo na čase to dát do pořádku a vše zbytečné vyhladit.

Z ampliónů a sociálních sítí začala do éteru vysílat kapela ANALEPSY, brutální odpověď na ozvěny z vesmíru, portugalská zpráva o stavu naší nehodné civilizace. Hudba ve stylu DEVOURMENT, WORMED, DEFEATED SANITY, KRAANIUM, AVULSED, PATHOLOGY, ABOMINABLE PUTRIDITY s texty plné vetřelců, smrti a utrpení. Houpu se do rytmu a mám neodbytný pocit, že s touhle partou brutálních řezníků budu trávit ještě dlouhý čas. Baví mě zvuk, baví mě nápady, baví mě vokál i drtivost, s jakou na mě "Atrocities from Beyond" působí.

,

"Atrocities from Beyond" doporučuji ládovat do hlavy pořádně nahlas, nejlépe k večeru, když je venku sychravo. Občas se můžete podívat k obloze, jestli už na nás neútočí vetřelci. Ne, ještě máme pár let, říkám si a pouštím desku znovu a znovu. Obdivuji syrovost, přímý útok na moji první signální soustavu. ANALEPSY nejsou sice ničím novátorští, jenže když ona se novinka tak dobře poslouchá! Mám pocit, že se mě Portugalci snaží vykostit, odstranit všechny přebytečné živé tkáně a pak mě pohodit na oltář jako oběť návštěvníkům z vesmíru. Vypadá to, že letos jsme napojeni na stejnou frekvenci, novinka se mi líbí a užívám si ji. Má v sobě pro mě takový ten těkavý tlak, který při poslechu vnímám a oceňuji. Nezapomíná se ani na mrazivé melodie, které krásně doplňují celý exhumační proces. Brutal death metalová deska, která vás přitluče na zeď! 

sumarizace:

ANALEPSY a jejich nová deska připomínají pořádně rozzuřené patology. Riffy, nože, bicí, skalpely, vokál, pily, mají nabroušené v tom nejlepším nožířství. Portugalská brutal death metalová šlechta čerpala inspiraci pro svoji tvorbu spíše v klasickém období death metalu a tak je jejich nová deska velmi syrová, krutá a krvelačná jako čerstvě rozzuřená šelma. Představte si nějakou kobku, kde se páchají morbidní a nechutné, hudebně zvrácené obřady. Máte dvě možnosti. Buď vás album chytne a smete z povrchu zemského nebo utečete strachem pryč. Přežijí jen ti nejsilnější! Nahrávka má obrovský tlak. Je nekompromisní a plná šílených melodií. Jako člen řádu rychlého kovu smrti jsem navýsost spokojen. Svět je už hodně dlouho špatné místo k žití, ale "Atrocities from Beyond" je ještě temnější. Osobně jsem se chytil na tuhle krvavou návnadu během pár prvních tónů a na konci poslechu jsem ležel umlácený v rohu pokoje. Brutal death metalová deska, která vás přitluče na zeď! 

Asphyx says:

The new album by ANALEPSY sounds like a group of very angry pathologists. Their riffs, knives, drums, scalpels, vocals and saws had been edged in the best cutlery ever. This Portuguese brutal death metal aristocracy has been taking their inspiration from more classical period of death metal and that´s why their new album is very raw, cruel and sanguinary like a beast. Imagine some kind of a cell where some morbid and nasty musically kinky rituals are done. You have two choices: A) the album would catch you and it would kill you or B) you would run away because you would be scared! Only the strongest will survive. This album has an enormous pressure. It is cruel and full of crazy melodies. As a proud member of the fast deadly metal cult I have to say that I´m satisfied. The world is a very bad place to live, however the "Atrocities from Beyond" is more dangerous and darker. I actually liked this album with a very few tones and in the end of the listening I was knocked out in the corner of the room. This is a brutal death metal album which would pin you on the wall. 

Tracklist:
01. Apocalyptic Premonition
02. Rifts to Abhorrence
03. The Vermin Devourer
04. Witnesses of Extinction
05. Ferocious Aftermath
06. Engorged Absorption
07. Eons in Vacuum
08. Depths of Agony
09. Atrocity Deeds
10. Omen of Return

band:

Marco Martins - Guitar / Diogo Santana - Guitar/Vocals / Flávio Pereira - Bass / Tiago Correia - Drums

https://www.facebook.com/analepsyofficial/

https://analepsy.bandcamp.com/

https://www.youtube.com/user/analepsyband

https://twitter.com/analepsy

http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/

Recenze/review - WOUND - Engrained (2017)

WOUND - Engrained

CD 2017, FDA Rekords

Odmítl jsem Modrovousovi poslušnost! Již podruhé a to mě stálo nakonec život. Byl šéfem celého gangu se sektářskými manýry. Odsoudil mě bez mrknutí oka. Nedivím se mu, jenže já prostě vykonávat některé příkazy nebudu. Zabíjet nevinné neumím. Teď tu sedím, zmučený a zohavený. Zazdili mě, do malé místnosti vzadu do opuštěného skladu. Největší bolest mi působí pocit, že si pro mě přišlo mé vlastní svědomí.

Novinka německých deathařů WOUND mi působí stejné niterné utrpení. Jakoby u poslechu ožívaly staré křivdy, kterých jsem se dopustil a dávaly mi to náležitě sežrat. Tenhle smrtící kov je šmrncnutý blackovým zpěvem a temnotou. Nemůžu si pomoc a pořád se k desce "Engrained" musím vracet. Ona je opravdu mým temným svědomím. Zákeřným, nahlodávajícím, pomalu mě rozkládajícím na malé bezbožné kousky špatnosti.

Rozpadám se pomalu, hniju za živa. Postupně, po částech, stejně jako hudba WOUND. Tohle je pocta starým GRAVE, DISMEMBER, ale i DESASTER, NAGLFAR, DISSECTION a spoustě dalších temných kapel. Němci si neberou servítky, s ničím se namažou a jejich hudba je tak neskutečně heavy, nepostrádá drive, sílu, energii a má jasně nakopávající efekt. Jsou jiní a zároveň čerpají ze starých extrémních metalových učebnic. Máte-li rádi smrt v podobě, v jaké pravděpodobně opravdu přijde, tak si "Engrained" určitě pořiďte. Tahle deska totiž zabíjí svým tajemně ostrým způsobem. Jsem ztracen a postupně se rozpouštím ve vší té černé esenci zla! Vynikající záležitost pro všechny tmáře!

sumarizace:

Nová deska WOUND je pergamenem, popsaným vlastní krví. Hudba mi zde připomíná vlastní závěť, kdy člověk odkazuje veškerý svůj majetek mocnostem pekelným. Black metal, kombinovaný s deathem je velmi temný, zlý, ošklivý, nepropustný. Jestli jste někdy zabloudili v podzemních chodbách, trpěli klaustrofobií a ještě vás pronásledoval neodbytný pocit, že vás někdo pronásleduje, tak potom tuhle hudbu pochopíte. Líbí se mi schopnost kapely navodit atmosféru absolutního zmaru. Album je velmi špinavé, neortodoxní a musí se před ním pokřižovat každý kněz. Kapela vzešla z toho nejtemnějšího undergroundu a už dnes dělá čest celému podsvětí. Poslech je to náročný a komplikovaný, ale doporučuji dát nahrávce čas, zkažené pocity se dostaví samy. Black death metalová deska, u které mám pocit, že brzy nastane konec světa a nemrtví se vrátí znovu na zem. Absolutní černé inferno!

Asphyx says:

The new album by WOUND is a vellum, which is singed with blood. This music feels like the own last will where people cite their belongings to the Hell. The combination of death metal and death which is very dark, cruel, ugly and leak-proof. Do you want to imagine and get what this music is about? Imagine yourself lost in underground hallways, you are suffering with claustrophobia and there is the feeling that someone is watching you. I like the bands ability to set the mood of an absolute pain. This album is very dirty, unorthodox and every priest should cross himself. The band comes from the darkest underground and the whole world beyond is very proud. The listening is very difficult and complicated however, I would recommend to give it a time and the bad feelings come by themselves. Black death metal album which makes me feel like the end of the world is very close and that not-dead will come back to the world. Absolute black inferno! 

Tracklist:
01. I Am Havoc
02. The Gateway to Madness
03. Thy Wrath and Fire
04. Morbid Paradigm
05. Carrion
06. Of Non Serviam
07. The Plague
08. Engrained

band:

Lexow - Drums
Schettler - Vox
Schulz - Bass
Friederichs - Guitar
Last - Guitar

www.ibelieveindeath.bigcartel.com
http://www.fda-rekotz.com
http://weed-hunter-records.blogspot.com

https://www.facebook.com/wound.deathmetal/