Recenze/review - SULPHUR AEON – Gateway to the Antisphere (2015)

SULPHUR AEON – Gateway to the Antisphere

CD 2015, Ván Records/ Imperium Productions

Nevím, kde jsem tuhle chorobu chytil, ale předpokládám, že to bylo někde v horských lesích. Začalo to nenápadně. Pobolívalo mě na prsou, klouby se zmítaly ve vrzavých křečích a mozek se začínal vařit. Chodil jsem po ulicích náhle jako opilec, s nohama marně hledajícíma směr. Potácel jsem se dnem s duší už dávno mimo svoje tělo. Nakonec jsem ulehl a v horečnatých stavech marně zaháněl noční můry. Tentokrát přicházely i za bílého dne. Obyčejná chřipka, namítnete. Jenže po několika dnech mě polil studený pot a já se ocitl v zemi pana H.P. Lovercrafta. Marně jsem přemýšlel, čím to bylo způsobeno. Pak vše zapadlo v jeden celek, stejně jako dílky puzzle. Pro zmírnění bolesti jsem spolu s léky na teplotu poslouchal novinku německých SULPHUR AEON. Procházíme se opět (již podruhé na dlouhohrajícím albu), nekonečným světem mýtů a bájí kultu Cthulhu. Převaluji se v posteli, marně vzývám všechny svaté. Bolest, nářek a smrt jsou všude kolem. Jediné co pomáhá, je nekonečné přehrávání „Gateway to the Antisphere“. To dovede alespoň lehce ochladit moji rozpálenou mysl.

První, co člověka praští přímo do očí, je nádherně zpracovaný cover alba (Ola Larsson). Mám pocit, že už při prvním otevření krabičky s CD na mě dýchl studený pach beznaděje. Z reproduktorů doslova prýští nekonečná smršť riffů ve stylu toho nejčernějšího z death metalů. Vzory lze pořád vypozorovat stejné. Potkáme zde něco málo BEHEMOTH, BOLT THROWER, DISSECTION, MORBID ANGEL. Lehce se dotkneme i tvorby třeba takových SONNE ADAM. Všechno je na albu vznešené, rozmáchlé, blackově naléhavé, svým způsobem nekonečně smutné, stejně jako knihy, pojednávající o tom „draku, hlavonožci a karikatuře člověka. Je podobně zelená, vlhká a okřídlená. Rozhodně není z masa a kostí a velikostí připomíná horu“. Já tu definici, popis z novinky SULPHUR AEON cítím až někam v nitru své horečnaté duše. Člověka napadají různá přirovnání, míhají se mu před očima stovky pomatených obrazů, je jako na nějaké droze nebo spíš s tunami adrenalinu v krvi. Jsem jako svůj vzdálený předek, který vylezl na horu beznaděje a začal do země kreslit pradávné symboly.

Někdy bych možná ocenil drsnější zacházení s rytmy, mnohdy je na mě deska až moc učesaná, ale protentokrát mi to nijak moc nevadí. Vše je vyváženo atmosférou, naléhavostí a jakýmsi těžko popsatelným tlakem. K teplotě, podivným stavům mého těla a neodbytnému potu mi sedla novinka SULPHUR AEON jako pavučiny ke starým kostem. V noci i ve dne se mi sice zdálo, že kašlu nekonečné chuchvalce hnisu, špíny a pak se následně zalykám nedostatkem vzduchu, ale to jsou průvodní jevy, na které po čase přestanete brát zřetel. Náhle je velmi jednoduché neustále dokola umírat a znovu se rodit. Nepotřebuji jídlo, nemám chuť ani na žádný nápoj. Stačí mi přehrávač, klidný pokoj a CD „Gateway to the Antisphere“. Vím moc dobře, že tohle je přesně ten druh muziky, ke které se budu neustále vracet, promílat ji znovu a znovu mezi prsty. Minulé album mě tolik nepohltilo, ale přikládal bych to okolnostem prvního setkání. Tenkrát jsem byl zdráv, plný síly a moje mysl nebyla tolik zkalena ozvěnami z onoho světa.

Uléhám opět do postele. Na stole je spousta krabiček se zázračnými léky z reklam, v hrnci doutná nechutný a nekonečně zdravý čaj a z teploměru právě vyletěla do pokoje místo rtuti jakási hnisavá tekutina. Nejsem už dávno schopen normálně uvažovat. Jsem svým vlastním stínem. SULPHUR AEON nahráli v podstatě dokonalé black/death metalové album. Všechno zde zapadá krásně morbidně dohromady, stejně jako mrtvola do rakve na míru. Nádherný obal, dokonalé texty a hlavně chladivě smutná hudba probouzejí dávné příšery. Myslím, že H.P. Lovercraft by měl obrovskou radost. Pokud tedy máte chuť, vydejte se spolu se mnou a SULPHUR AEON na nekonečnou pouť do země kultu Cthulhu. Tolik smrtelné atmosféry jsem už hodně dlouho neslyšel. Excelentní album!

Asphyx says:

SULPHUR AEON recorded de facto a perfect black/death metal album. Everything gets pretty morbid together, as a corpse in the coffin. Beautiful sleeve, perfect lyrics and especially cool, sad music, awaking ancient monsters. I think that H. P. Lovecraft should be very happy. So, if you have fancy, let's go with me and SULPHUR AEON to the endless journey to the land of the cult of Cthulhu. So much deadly atmospheres I haven't heard for a long time. Excellent album!

Seznam skladeb:

1.… to Drown This World

2. Devotion to the Cosmic Chaos

3. Titans

4. Calls from Below

5. Abysshex

6. Diluvial Ascension – Gateway to the Antisphere

7. He Is the Gate

8. Seventy Steps

9. Onwards… Towards Kadath

10. Into the Courts of Azathoth

11. Conclusion

Čas: 51:47

Sestava/band:

T. – kytara, basa

M. – zpěv

D. – bicí

http://www.facebook.com/SulphurAeon
http://www.sulphuraeon.bandcamp.com
http://www.van-records.de
http://www.facebook.com/vanrecs
http://vanrecords.bandcamp.com

http://imperium-productions.com/

Recenze/review - ABSCESSION – Grave Offerings (2015)

ABSCESSION – Grave Offerings

CD 2015, Final Gate Records

Už dlouho jsem slyšel, snad ve svém podvědomí, podivný zvuk. Lákalo mě to opět do podzemí. Nelenil jsem a vydal se na dlouhý pochod. Vchod do spletitých chodeb se nacházel kousek za hřbitovní zdí. Dlouhé tápání ve tmě se nakonec vyplatilo a já ho nakonec spatřil. Krysí král, posel tmy, zla a špíny. Umotaný z několika jedinců svého druhu, z krve a nenávisti tam seděl a zíral na mě. Cítil jsem hnilobný zápach smrti a po zádech mi běhaly zástupy tisíců mravenců. Do kostí se pomalu vkrádal chlad. Nejhorší byly ty oči, pichlavé, jedovaté a vševědoucí. Byli jsme spolu s touhle nechutnou příšerou, připomínající nějakého mutanta, spojeni myšlenkami, smotáni v klubko. Bál jsem se vyslovit jeho jméno, strachy jsem raději nedýchal. Otevřel tlamu, zaskřehotal a pronesl: „Jdi a poslouchej ABSCESSION!“. Srdce se mi na chvilku zastavilo, tep vynechal svůj pravidelný rytmus a já zběsile pelášil ven, domů, do bezpečí. Celou cestu mě provázel nepříjemný ryk a smích, který doteď neustále slyším ve zlých snech.

Vokál jak od LG Petrova, muzika také střižená převážně v rytmu ENTOMBED. Taková je prvotina ABSCESSION. K tomu si připočtěte jasné vlivy dalších severských smeček jako DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ENTRAILS a máte před sebou klasickou švédskou kapelu jako vystřiženou. Pokud vám to nevadí, jděte po nich jako šelma po kořisti. „Grave Offering“ má neskutečné koule. Je zde patrná přesně ta tolik důležitá rocková energie, jiskření, připomínající elektrické výboje. Chladné melodie, vytažené odněkud z nejzatuchlejších zákoutí starých kobek, k tomu utíkající rytmy a hrubý growl. Myslím si, že fanoušek stylu si nemůže snad ani přát víc. Jasně, pokud jste progresivněji uvažující jedinci vyžadující různé „novoty“, tak to se potom téhle desce vyhněte velkým obloukem. Tady se hraje pro starý páprdy, pro pamětníky i pro všechny další, kdo se zhlédli v klasickém severském chřestění.

Rozdupané lebky, polámané kosti, pavučiny a zima. Procházka po starých, dávno vyšlapaných a polozapomenutých stezkách. Potkáváte staré známé, mnohdy už dávno pohřbené v dějinách, podáváte si ruku s těmi pár posledními přeživšími. Švédský underground je sice stále silný, ale žije už vlastně jen ze své podstaty. Nijak mi to nevadí, ani nechci nic měnit. Naopak, užívám si vzpomínky, chladné spočinutí spolu s muzikou i nekonečné mávání hlavou do rytmu. Hudba, zde předkládaná sice byla už tisíckrát zahrána, ale opakování je matka moudrosti a tak si dávám do hlavy nové ABSCESSION čím dál častěji a raději. Odpoutávám se od toho, aniž bych jen dokola porovnával a raději si užívám. Asi je to nějaký reflex, ale pokaždé, když zazní první song, dostávám neskutečnou chuť na pivo, nějaký starý klub a pořádný kus syrového masa. Vím moc dobře, že dneska se ani jedno z toho už moc nenosí, ale to mi nebrání v tom, si všechnu tuhle nálož pořádně užít.

Beru zase (pokolikáté už) do ruky lopatu, krumpáč a láhev čiré vodky. Dneska se mi bude dobře pohřbívat. Do sluchátek jsem si narval „Grave Offering“ a tak celá moje jindy smutná práce dostane zcela jiný rozměr. ABSSCESION nahráli desku plnou klasických, švédských melodií, které sice nijak nevybočují z toho, co už učinili a předložili jiní, ale moc dobře se poslouchá. Pokud tedy máte chuť na plný kýbl severského chladu, špíny a rozlámaných kostí, buďte vítáni. Jen si dovolím upozornit, že se nejedná o dnes tolik obvyklou „zdravou“ a odlehčenou krmi, ale o flák mokvající flákoty. Hroby se otvírají, rakve pukají, zombie tančí. Co víc si přát? Klasický old school švédský death metal velmi dobré kvality!

Asphyx says:

ABSSCESION recorded an album full of classic Swedish melodies, that don't depart from stuffs creating by others, but it is very good for listening. So if you have fancy for a full bucket of nothern cold, dirt and fractured bones, welcome. Just let me note that this isn't usual today's "healthy" food, but a chunk of weeping flesh. The graves are opened, the coffin cracked, zombies are dancing. What could you want more? Classic old school Swedish death metal of very good quality!

Seznam skladeb:

1. Where Sleeping Gods Dwell
2. Gargoyle
3. In My Coffin
4. Cabin 13
5. Blowtorch Blues
6. Freshly Dug Graves
7. Plague Bearer
8. The Ruiner
9. Engorged With Gore
10. Downfall (Part 1)

Čas: 43:18

Sestava:

Thomas – zpěv

Skaldit – kytara, basa, klávesy

Markus - bicí

http://abscession.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/Abscession

http://www.finalgaterecords.com/

Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015)

SICKENING – The Beyond

CD 2015, Amputated Vein Records

Krev není voda a přesto se k ní někdy tak chováme. Také se říká, že lidé jsou krutější a vynalézavější v tom, způsobit někomu bolest, než zvířata. Pod obě tyto věty se dá s klidem podepsat. Příkladem budiž naše v podstatě dokonalá schopnost se navzájem neustále vyhlazovat. Opět se procházíme po bojištích, sledujeme pomalu umírající, kterým není pomoci, šlapeme do rudých kaluží, smíchaných s bahnem, zakrýváme si uší před nářkem umírajících. Je to v podstatě pokaždé stejné, mění se jen místo a čas. Zajímavé je, co ve mně některá alba evokují. Právě recenzovaní italští brutalisté SICKENING přitom volí témata svých textů spíše z filmů, z hororů. Možná u mě navodil válečnou náladu obal, který je tentokrát velmi emotivní a zapamatovatelný. Pojďme ale k muzice. Ta je naléhavá, krutá, nekompromisní. Pánové se zhlédli v CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, ale i třeba v takových DEVOURMENT. Těch vlivů je samozřejmě hodně a jsou nepřehlédnutelné, ale nijak mi to tentokrát není proti srsti. Italové mě okouzlili svým přístupem, nadšením a absolutním nasazením.

Album, které je třetím dlouhohrajícím v pořadí, mě jednoduše překvapilo. V brutálním death metalu si vybírám pro sebe jen ty nejkrvavější a nejchutnější kousky a tady to bylo vzájemné „souznění“ hned od počátku. Hudba je zde sice krutá a zpočátku zdánlivě monotónní, ale věřte nebo ne, časem se mi začala vařit krev v žilách sama od sebe. Tedy, musela mi zrovna hrát v přehrávači deska s názvem „The Beyond“ a k obědu jsem nutně musel pojídat syrovější steak. Po chvíli jsem ucítil kolem hi-fi věže pach spáleného masa, hnilobu a zaschlé krůpěje červené, životně důležité tekutiny. Přemýšlel jsem, podupával nohou a spolu s kapelou se těšil na každý nový song. Mozek se začínal vařit spolu s ohřívanou flákotou a do ticha pokoje se ozývaly šílené stěny z kytarových riffů. Soused začal do rytmu bušit do zdi a řvát něco o tom, že se to nedá poslouchat. Je nahluchlý a poměrně tupý. Když album dohrálo, pustil si nejkrvavější ze zpráv v naší vaší televizi a hltal po soustech další utrpení od usmívajících se reportérů.

Ty příběhy, které některé desky provází, jsou zvláštní samy o sobě. Vím moc dobře, že SICKENING nejsou ničím výjimeční, jiní, progresivní. Nevadí mi to. Beru muziku, tak jak přijde, nechávám ji na sebe působit, vstřebávám ji. Nechci být kritikem, chci si užívat. Návštěva jatek a přilehlé kafilérie sice není z nejveselejších, ale o tom brutální death metal zkrátka je. Je to podobný extrém jako třeba adrenalinové sporty nebo soužití s hysterickou ženou. Je to absolutní výmlat, očista mozku, trepanace lebky. Ochutnejte a uvidíte sami! Zažijete podobný pocit, který mívají lidé u hororových filmů. Budete s napětím čekat, odkud vyskočí další oživlá mrtvola a po několika dnech strávených spolu s kapelou, vám bude dělat problém neohlížet se v temných chodbách svého domu. Je to sice celé o strachu, šoku a lekání, ale je to zároveň velmi lákavé. Svět pro vás získá lehce nachový nádech a starosti, které si každý taháme po většinu času na hřbetech, budou náhle malicherné.

SICKENING nám letos předložili tradičně pojatou, velmi krvavou, nekompromisní desku, plnou klasických riffů, tlaku a smrti. Pokud vám tyto věci stačí ke „štěstí“, myslím, že byste mohli být spokojeni. Více nechtějte a nehledejte. Já vlastně ani nevím, proč zrovna tahle parta řezníků dokázala mé uši přitáhnout k CD přehrávači. Vždyť pitvání zaživa, prořízlé tepny, hrátky se střevy, prohmatávání mozku za plného vědomí a podobné taškařice můžeme dnes zažít na každém kroku mraky. Tento rok vzniklo ve Florencii velmi „příjemné“, dobře poslouchatelné dílo, které je hlavně velmi zručným řemeslem. Říkám to pořád, když se umně sladí brutalita s temnotou a krví, nemůže to dopadnout špatně. Tedy pokud to vezme kapela za dobrý konec provazu. A to se tady stalo. Krutá, syrová deska!

Asphyx says:

SICKENING give us this year the traditionally, very bloody, uncompromising album, full of classic riffs, pressure and death. This very "pleasant", well listenable work was created this year in Italy. I say it all the time when the brutallity harmonize with darkness and blood, it can't get wrong. So if the band catch it for a good end of the rope. And it happened here. Italians charmed me with his approach, enthusiasm and absolute dedication. Cruel, raw album!

Seznam skladeb:

01. Into the unknown
02. Crucified by preconception
03. The passage
04. Condemned blind
05. The slow pace of suffering
06. ...And then new light
07. The prophecies of Eibon
08. Beyond the threshold
09. Descent into the abys

Čas: 36:34

Sestava/band:

Claudio Miniati – zpěv

Alessandro Materassi – kytara

Edoardo de Nardi - basa

Marco Taiti - bicí

http://amputatedveinrecords.bandcamp.com/album/the-beyond

http://www.amputatedvein.com/

http://www.sickeningofficial.com/

Recenze/review - WEAK ASIDE – The Next Offensive (2015)

WEAK ASIDE – The Next Offensive

CD 2015, F.D.A Rekotz

Je právě pět hodin a deset minut. Stojíme v ranním rozbřesku u jednoho bezvýznamného lesíka. Měla se tudy klikatit zbrusu nová dálnice. Jsme staří, amatérští death metaloví archeologové. Máme rádi devadesátá hudební léta v muzice a naše mise se zdá být nekonečná. Tentokrát jsme se sešli s německými řezníky WEAK ASIDE a pokusili jsme se s nimi poodkrýt další plesnivou vrstvu nahromaděné horniny. Beru do ruky krumpáč a postupně odhaluji vlivy BOLT THROWER, PESTILENCE, MORGOTH, MASSACRE, DEMONICAL, ASPHYX, PESTILENCE, GOREFEST, AUTOPSY, UNLEASHED, DISMEMBER. Rovnou se přiznám, že mi tohle přehrabování ve starých kostech dělá dobře na těle i duši. Jsem rád archeologem, soukromým očkem, které si pro sebe objevuje další a další smečky, mlátící to ve stylu jediného pravého smrtícího kovu. Těch kapel je samozřejmě velké množství (stejně jako jakýchkoliv jiných, pokoušejících se hrát již dávno zahrané). Jde jen o to, s jakým přístupem ta která skupina ke své hrobnické práci přistupuje. WEAK ASIDE jsou na straně těch poctivých, upřímných, těch, kteří to myslí smrtelně vážně.

Mám rád, když je pro mě deska něčím zajímavá. Může to být klidně jen těžko popsatelná energie, zvláštní melodie, mnohdy stačí určitý tlak. Podobné věci a pocity se velmi těžko popisují. A hlavně, každý to máme nastavené úplně jinak. K WEAK ASIDE nemám žádných námitek. Pánové při exhumacích starých hrobů pracují s nadšením, zápalem a nepostrádají určitou tolik důležitou jiskru. Pro mě osobně je asi tentokrát nejdůležitější, že jsem se nechával rád unášet na chladivých melodiích. Byl jsem jako pilot bombardéru létající nad vaším městem. Sem tam vyhodím nějakou tu bombu, ale jinak je mým hlavním účelem nahnat strach. Nejšílenější je to očekávání, to napětí, zda jenom přelétám a můžete mi zamávat a nebo jestli podniknu kobercový nálet se svými kolegy. S německými maniaky je to hodně podobné. Jejich skladby jsou sice klasické, velmi tradiční, ale nepostrádají v sobě určité napětí, kus hniloby, rozpadajícího se masa. Zpočátku na mě působila sice všechna jejich hudba jen jako taková „hra na old school“, ale po čase mi tahle nákaza pronikla do krve až šíleným způsobem.

Odhalujeme spolu s kapelou další a další hromady ostatků a na všech okolo stojících je vidět, jak si tenhle okamžik užívají. Historie nám díky přehrávaným postupům znovu a znovu ožívá před očima a nad vybělenými lebkami se vznáší zatuchlý pach dávných ozvěn. Pomalu začíná vycházet slunce a my musíme chvátat, protože za chvíli přijedou dělníci ze stavby a zalijí celou tuhle naši radost betonem. Říkají o nás, že jsme blázni, prý neškodní. Mají svým způsobem pravdu. Oživování mrtvol je přeci jen práce a koníček, který zrovna příliš velkou budoucnost nemá. Dnes se hraje již jinak, jsou rozdílné postupy, přístup i směr. Nás, pomalu se ploužících jedinců, vzhlížejících ke starým pořádkům v muzice je čím dál tím míň. Nevadí mi to. Jsem už dost „zkušený“ na to, abych poznal, která hudba se mi má líbit. Oceňuji raději celkový dojem, způsob, jakým mě kapela uchvátí, než abych stál před přehrávačem s metronomem v ruce a počítal s kalkulačkou, kolik riffů kdo nasází za minutu. Jsem moc rád (alespoň mám takový pocit), že WEAK ASIDE to vidí hodně podobně.

Stojím nad čerstvě otevřeným pohřebištěm a mám velmi dobrý pocit. Dneska se opravdu naše ranní běsnění s krumpáčem povedlo a objevil jsem si pro sebe další novou kapelu. Mám ještě ruce od hlíny a pavučin. Nevadí mi to. Přijdu si jako každý, kdo dokončil zdárně nějakou těžkou práci. Unavený, špinavý, ale spokojený. Takový jsem z „The Next Offensive“. Podobný old school death metal je u mě vždy vítán. Obsahuje totiž v sobě vše potřebné k tomu, abych si s chutí otevřel další hrob, rozsekl sekyrou víko rakve a nechal proudit ven vzpomínky na dobu, „kdy bylo ještě všechno v pořádku“. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale hlavně vášeň pro zpuchřelou muziku. Vím moc dobře, že tenhle pokrm nebude asi chutnat úplně každému a taky moc dobře vím, že kapela to bude mít dnes velmi těžké, ale neumím si zkrátka pomoc. Krev jen tak nevyměníte. A jak vidno, tak mozek také ne! Jestli máte chuť na pořádný old school death metal ve velmi svěžím rytmu, tak neváhejte. WEAK ASIDE vás rozhodně rozsekají na malé kousky. Budete mít co dělat, abyste se dali zase dohromady. Parádní deska!

Asphyx says:

I'm taking a pickax in my hand and I'm going to uncover with WEAK ASIDE the influences of BOLT THROWER, PESTILENCE, MORGOTH, MASSACRE, DEMONICAL, ASPHYX, PESTILENCE, GOREFEST, AUTOPSY, UNLEASHED, DISMEMBER. I can confess that this rummaging in old bones does me good for body and soul. You can't replace your blood easily. If you like a real old school death metal in a very fresh rhythm, so don't hesitate. WEAK ASIDE will definitely cut you into small pieces. Great album!

Seznam skladeb:

01. The Next Offensive
02. Gods of Pain
03. Siren
04. Alive
05. Storm of Violence
06. Broken Frontline
07. Death Waits
08. Rapture and Disease
09. Spawn of Hate
10. The Tank
11. Bloodstorm

Sestava/band:

Tom Zorn - guitar/vocals

Luke Kerk - lead guitar

Alex Pahl - bass

Marc Dieken "Mücke" - drums

http://www.weakaside.de/

https://www.facebook.com/weak.aside.5

https://www.facebook.com/pages/Weak-Aside-Death-Metal/199817140062837

http://www.fda-rekotz.com/

Minirecenze/minireview - MONSTERWORKS – The Existential Codex (2015)

MONSTERWORKS – The Existential Codex

CD 2015, Eat Lead & Die Music

Jsou kapely, které mají dar rozsekat vás během několika chvil. MONSTERWORKS jsou esencí všeho, co bylo kdy v metalu stvořeno. Neberou si servítky, neuzavírají se jen do jednoho stylu a působí velmi neotřele. Čas strávený v jejich přítomnosti vám přijde zvláštní, ve zcela jiném rytmu než ten, který běžně prožíváme uvnitř všedních dní. Novozélanďané hrají neuchopitelně, jednou čerpají z odkazu IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, pak zabrousí do hájemství DREAM THEATER, OBSCURY nebo klidně PINK FLOYD. Sem tam vyleze na povrch black metal, občas thrash, doom. Je to vlastně úplně jedno, každý uslyšíme to své. Důležitý je celkový dojem a ten je pro mě doslova úžasný. CD je rozděleno na dvě části. Na klasickou audio podobu, kterou kapela dala volně ke stažení a blu - ray, určenou pro poctivé fanoušky. Ta je rozšířena o další songy a před její podobou je nutné se sklonit. Zcela naplňující zážitek. Hudba je zde velmi těžko definovatelná a zároveň zcela pohlcující. Nejvíc si užívám polohu známou třeba u takových NEVERMORE, či SANCTUARY. 

MONSTERWORKS jsou pro mě něco jako zjevení, setkání s nadpřirozenem. Jakoby povstali staří metaloví válečníci, chopili se svých nástrojů a stvořili v podstatě dokonalé dílo. Časté střídání rytmů, pestrost nálad. Jednou veselí, až rockově nespoutaní, jindy naléhaví jako sama smrt. Muzika z vyšších sfér, progresivita zahraná s neskutečnou samozřejmostí. Pokud chcete současnou moderní definici slova metal, poslechněte si "The Existential Codex"! Fascinuje mě ta lehkost, samozřejmost s jakou pánové kombinují klasické rockové postupy s heavy, speedem, thrashem a vlastně vším dostupným. Škatulka ani styl není důležitá, hlavní je muzika a energie. A teď už mě prosím nechte, jsem příliš pohroužen, stržen a dochází mi slova. Cítím se slabý, bezbranný a zároveň s obrovskou silou v žilách. Tohle dokáže jenom hudba s velkým H. Hudba dotýkající se samotného vesmíru. Je nepatřičné psát o metalovém albu, že je krásné, ale tady mě jiné výstižnější slovo nenapadá. A Bůh řekl, jděte a poslouchejte metal! Vznešeně úžasné album!

Asphyx says:

MONSTERWORKS are for me like a revelation, meeting with the supernatural. It is like the old metal warriors riced, took their instruments and created a perfect work in fact. Frequent changing of rhythms, variety of moods. One's lucky, rock unbridled, on the other side urgent like the death. Music from the higher spheres, progressiveness played with incredible commonplace. If you want the modern definition of the word metal, listen to "The Existential Codex"! Music touching the universe itself. And God said, go and listen to metal! Nobly awesome album!

http://www.supermetal.net/

https://www.facebook.com/monsterworks
http://monsterworks.bandcamp.com/album/the-existential-codex

http://www.reverbnation.com/monsterworks

http://www.coprorecords.co.uk/Casket/

Recenze/review - EMBRIONAL – The Devil Inside (2015)

EMBRIONAL – The Devil Inside

CD 2015, Old Temple

Někdy je pěkně těžké rozeznat, zda ještě sním nebo už bdím. Toulám se rád městem, nasáklý skrz naskrz muzikou. Pozoruji dlouhé kroky vysokých žen, cupitání stařen i houpavý krok opilců. Odezírám, co si asi tak mohou vyprávět studentky v tramvajích, slýchávám šepot stínů v postranních uličkách. Jsem jako nějaké svědomí ulice, vznášející se všude kolem. Těžko hmatatelné i uchopitelné. Čerpám sílu z tepu města a nekonečných smyček jediné pravé a nefalšované hudby. Z death metalu. Tentokrát jsem dlouhou dobu kráčel za zvuku polských černokněžníků EMBRIONAL. Ti působí na scéně již od roku 2003 a jsou hrdými zástupci pravé nefalšované smrtící školy své země. Šeptají ten svůj black/death (občas i špinavý thrash) metal, podpořený mocnými riffy, krutě a bez slitování. Občas si vzpomenete na BEHEMOTH, sem tam dokonce na INCANTATION, MORBID ANGEL. To je samozřejmě jen takové jemné přirovnání, zrovna tahle smečka má svůj obličej jasně daný a rozpoznatelný od ostatních klonů. Mohou za to hlavně kytaristé, kteří se nebojí ani zpomalit a nechat vše v „poklidu“ vyniknout. „The Devil Inside“ připomíná jakousi temnou a zlou mantru.

Našlapuji tiše, polehounku a občas mám touhu si pořádně vyskočit. Stydím se, přeci jen už jsem pán lehce v letech, ale hudba je zde natolik pohlcující, že se mi nohy sami staví do polohy, při které začínám mosh-pit. Z oprýskaných zdí zešeřelých domů na mě zírají protáhlé tváře stínů. Mrazí mě v zádech, sleduji svůj dech a ruce se mi kroutí k modlitbě. Chtěl bych vše zastavit, dát výpověď v práci a jen se až do konce svých dnů toulat. Navštívil bych spolu s EMBRIONAL všechny zlé divy světa, obdivoval bych krvavé řeky, stal bych se svědomím. Tahle skupina má velký dar a schopnost ukolébat mě do prazvláštního stavu, navodit mi pevnější rysy do tváře a zpomalit tep mého srdce. Svět jakoby při poslechu náhle potemněl, zatáhl nad námi oponu utkanou z křídel netopýrů. V dálce už zase vyjí vlci a staré dámy, které pamatují mnohé, se opět křižují v obráceném gardu. Parádní zvuk i chorobný vokál dodávají celé téhle apokalyptické scenérii ještě na větší uvěřitelnosti a tak by mohl být spokojený nejeden příznivec černého kovu naroubovaného na smrt.

Deska v sobě obsahuje jednu zvláštnost. Musíte hned na začátku naskočit na podobnou vlnu. Pokud se tomu tak nestane, asi nemá cenu, abyste dále pokračovali. Nejlépe jsem vše vnímal na jeden zátah, jako celek. Po částech se mi album zase tolik nelíbilo. Musel jsem být ihned pohlcen, zničen a omotán kolem přehrávače. Pokud se tak nestalo, raději jsem šel pryč. Líbí se mi to střídání nálad. Oceňuji jak rychlé pasáže, tak chvíle rozjímání, připomínající stesk stařen chodících na hřbitov. Postupy jsou zde sice klasické, velmi tradiční, ne příliš vhodné pro dnešní techno dobu, ale myslím, že i takováto staroba může ještě mnohé říct. Sází se spíš na melodie, atmosféru, pocity. Ty jsou kruté, smutné a obrátí bezesporu nejeden kříž do té správné polohy. Dnes už se sice hraje jinak, produkce bývají také čistší a tak jsem toho názoru, že album bude asi víc vyhovovat nám, dříve narozeným.

„The Devil Inside“ připomíná černou mši, dlouhou procházku mezi naším a oním světem. Hraje se zde pro radost ze tmy, ze samotného rouhání. Album je doslova narvané temnými melodiemi, smutkem a živočišností. Polští EMBRIONAL jsou ve velmi dobré formě a pokud se necháváte rádi unášet mocnými melodiemi a studenými riffy, budete určitě spokojeni. Deska je jako nějaká morbidní symfonie zla. Vezměte padesát tun zla, překapejte ho a vymačkanou šťávu smíchejte s tmou. Jako přísadu můžete použít smrt ve všech dostupných podobách. Za neustálého míchání pak získáte jed, který už jenom ze své podstaty dovede plně nahradit vaši krev. Podávejte horké, vařící se v hrdle. Jako přísadu doporučuji okno otevřené do nočního chladu. Dávno pohřbené mrtvoly znovu ožívají a vzduchem se začíná šířit hnilobný pach. Cesta, kterou se polští death metaloví bojovníci vydali, není lehká. Obstáli ale se ctí a pozvedli hrdě vlajku nesmrtelného černého smrtícího kovu. Věřte a nebude vám nikdy odpuštěno! Kult!

Asphyx says:

"The Devil Inside" reminds a black mass, a long walk between our and other world. They are playing for pleasure of darkness, from the nature of blasphemy. The album is literally packed with dark melodies, sadness and animal spirits. Polish EMBRIONAL are in a very good form and if you like to be carried away with powerful melodies and cold riffs, you will be definitely satisfied. The CD is like a symphony of a morbid evil. The path taken by the Polish death metal warriors is not easy . Believe and you will never be forgiven! Kult!

Seznam skladeb:

1. The Devil Inside
2. Evil's Mucus
3. Funeral March
4. The Abyss
5. Sadness
6. In Darkness
7. (Behind) The Mask Of Sanity
8. 910
9. Madman's Curse
10. Callousness
11. Venom
12. Whores, Drugs And Brain Dead

Čas: 43:03

Sestava/band:

Marcin Sienkiel - vocals, guitars

Rychu „Vermin” Sosnowski - guitars

Michał "Soulbleed" Połetek – bass

Kamil Bracichowicz - drums

https://www.facebook.com/Embrional

https://www.youtube.com/user/EmbrionalOfficial

http://www.oldtemple.com/

https://oldtemple.bandcamp.com/album/embrional-the-devil-inside