Report, foto, video – PURGATORY, INFER, DYSANGELIUM, FATALITY, F.A.M. – club Modrá Vopice – Prague – 22.5.2015

Milá Sally, jsi jediná, na koho se můžu obrátit. Mám veliký problém. Jsem v práci jeden z mála, kdo poslouchá death metal. Cítím se tak občas mimo jakékoliv dění. Nesleduji, co zrovna letí, neúčastním se teambuildingů, pořád ještě jím maso, piju pivo, líbí se mi ženský, ctím svoji rodinu a vůbec si přijdu nějak stranou všech aktuálních módních trendů. Víš, píšu ti, protože se mi stala taková věc. (úryvky z volného pokračování legendárního časopisu Bravo, v Plzni, léta Páně 2015)

Tuhle se ozvali kluci z DYSANGELIUM, že prý přivezou na dva koncerty do Čech německé legendární pekelníky PURGATORY a že bychom se mohli potkat, dát nějaké to mnoha pivko, pokecat a poslechnout tu „jedinou pravou smrtelnou“ muziku (rozuměj true death metal).

Dysangelium

No a protože jsem duše citlivá, muziky chtivá a hlava tvrdohlavá, začal jsem všechny okolo přemlouvat, aby jeli se mnou. Většina se vymlouvala na čas, peníze, zakrývala lenost, mluvila o tom, že to nedají. Já vím, těch koncertů je hodně a lidí málo a máme rodiny a v hospodě doma je to pohodlnější, jenže když já si prostě nemůžu pomoc. Nakonec se mnou jel jen jindy také lenivý Barťas a hlavně Michal, který nás odvezl, za což mu hrozně děkuju, protože bez něj by mě někde znásilnili na nádraží a to by mě bolelo a vůbec.

Nevěděl jsem co na sebe, tak jsem se zeptal manželky, ta mi otevřela dvě skříně plné metalových triček a řekla mi, že nejsem normální. Zvolil jsem nakonec MORGOTH, protože to jsou taky Němci jako PURGATORY a snad to nebude úplně blbý (kluci říkali, že ne, že prý je to v pohodě a jedna holka mě nakonec pochválila, tak jsem snad vybral dobře). Těšil jsem se hodně. Doma jsem si málem odtrhával imaginární obrázky z jedné skříně na druhou, tak jsem toho byl plný.

Fatality

Konečně byl pátek, já si v práci skoro okousal nehty na rukou i nohou nervozitou, pořád mě totiž dusila představa, že to nakonec nevyjde, někdo mě někam odvolá, rodina zavelí nebo mě uchvátí tramvaj. Nakonec jsem vše ve zdraví přežil, usedl v klídku a pohodě do Michalovy dodávky a Modrá Vopice se začala třást ve svých dřevěných základech, protože k ní směřoval výsadek plzeňáků, kluků s jiskrou v oku a odhodláním v srdci dobýt hlavní město.

Svěřit se můžu jen svým pár nejlepším kamarádům (a tobě Sally), protože ostatní mi přijdou jako hrozný pipiny, Myslej si, že jsem šílenej, jím malý děti, spím na hřbitově a vůbec jsem prý ukrutně temnej. Přitom to není pravda, normálně makám jako ďas, platím daně, směju se skoro pořád, většinou bydlím v práci a starám se o rodinu vzorně jako nějaký světec. Mám jen jednu malou úchylku, jsem prokletý death metalem. Jmenuju se Jakub zvaný Asphyx, je mi 40 let a už je to asi divný.

Infer

Můj problém nastal i při příjezdu do klubu, najednou jsem stál před výčepem a nevěděl, co si objednat, piva mi tady totiž ve Vopici chutnají všechna a tak jsem nakonec volil Kozla jedenáctku, milá Sally, snad se na mě nezlobíš, ale když mi padne slina, tak piju jako prokopnutý. A že mi ten večer chutnalo. (bylo taky nutné dostat nějak z hlavy všechny ty pracovní sračky, má milá sexy Sally). Ono taky ta společnost známých, kamarádů tomu přidala. Byl jsem tedy na první kapelu v takové té náladě, kdy je člověku dobře, pořád se tlemí jako debil a moc se těší.

A už se zvučilo, do toho zněl klubem hukot rozhovorů, smích, atmosféra byla dobrá, přívětivá, kluci z Plzně zaklesnutí v blocích, připraveni na první kapelu. Dopíjím pivo, odbíhám ještě vysypat několik litrů písku a jde se na věc, milá Sally. Invaze z pekla mohla začít.

F.A.M.

Na DYSANGELIUM se mi vždycky líbilo, že jsou jiní, sví. Tradiční a přesto dokážou kombinovat ve své tvorbě klasický death metal s blackem, thrashem, sírou a peklem. Na koncertech lahůdka, kdo zažil, asi ví, o čem hovořím. V Praze tomu nebylo jinak. Pardubičtí svěřenci pekla nastoupili na mini dřevěný stupínek, ze kterého se hraje, odhodlaně a smetli nás jako nějaké tsunami. Jsem po těch letech s touhle kapelou spojen i vzájemným respektem a přátelstvím, tak bych vlastně neměl ani nic dalšího psát, ale jednoduše musím). Vždyť tohle je přesně ta smršť podle mého gusta, milá Sally. Klasika ve své krystalické podobě. Jaderný reaktor, odpálený bez varování a ničící vše živé i dávno mrtvé. Ano, užil jsem si to a byl jsem moc rád, že jsem mohl být na chvilku fotícím stínem mezi fanoušky pod pódiem. Věděl jsem, na co se těším a přesto jsem byl zase po zásluze odměněn. Fanoušci z Plzně zvedají obdivně všechny paroháče a děkují za velmi podařený set! Hergot, to bylo zase maso! Exhumace lidské mysli! 

FATALITY nám přivezli z Brněnska nálož pěkně zahnívajícího masa. Jejich death metal vystihuje asi nejlépe slovo SYROVOST. Mám rád smečky, které dovedou můj oblíbený styl uchopit po svém. Tahle parta řezníků to umí se zručností šikovných a pravověrných členů řádu smrti. Líbí se mi kombinace neskutečné řežby a surových melodií. Pánové zvládají své řemeslo na výbornou a i když jejich skladby neoplývají kdoví jakou technikou, zde je to spíš ku prospěchu věci. Jestliže jsem jejich poslední desku „Bloody Hate“ chválil (recenze zde, rozhovor zde), tak naživo jsem si vlastně „jen“ ověřil, že tahle parta amatérských patologů zkrátka umí. Mezi skladbami jsem dokonce snad zahlédl stín samotného Teda Bundyho (moje oblíbená skladba). Myslím, že tuhle krev nemusím dál rozmazávat. Parádní set a jako bonus několik mých mrtvých mozkových závitů k tomu. Super!

Legendární PURGATORY jsou pro mě kult, se kterým jsem spojen dlouhá léta snad pupeční šňůrou. Provází mě celý můj „death metalový život“ (až navěky, amen!). U téhle smečky oceňuji ortodoxní přístup, neskutečnou energii a mám pány rád i jako lidi. Před rokem v Praze v Exit-us jsem s nimi a DYSANGELIUM strávil jednu úžasnou alkoholově-hudební noc a dodnes tahle akce patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy vůbec zažil. Byl jsem tedy ve velkém očekávání. Jakýchkoliv obav nebylo třeba. PURGATORY jsou za tu dlouhou dobu, co se pohybují v podzemí, něco jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Mezi fanoušky usměvaví pohodáři, na pódiu parta šílených krvelačných šelem. Hrozně rád bych vám jejich vystoupení popsal, ale chybí mi slova. Tady už se nejednalo o takové to „obyčejné rouhání“, známé od některých blackových kapel, ale o hmatatelné důkazy toho, že peklo opravdu existuje. Kdo jste tam byli se mnou, tak určitě potvrdíte, že nás němečtí deathaři provedli těmi neskrytějšími zákoutími Satanovy říše. Víc mě nenapadá, snad jenom otřepané super, kult, masakr a podobně. Odcházel jsem rozsekaný na atomy. Takhle nějak si představuju, že zní inferno! Maniakální představení, u kterého jsem cítil plameny ze samotného pekla! 

F.A.M. jsou z Polska a hrají takový ten jednoduchý, stále stejný death/grind/gore. Několik málo riffů se opakuje pořád dokola a abych pravdu řekl, tak po pár skladbách jsem měl pocit, že se toho příliš nezměnilo. Nejsem na podobná "zvěrstva" stavěný a tak jsem po "povinných" fotkách raději nechal kapelu řádit na pódiu a vydal se toulat po klubu. Občas jsem se zkusil alespoň v myšlenkách (díky dřevěné konstrukci je dobře slyšet i venku) k téhle smečce vrátit, ale nešlo to. Mě to přišlo jednoduše moc tupé, jednoduché a primitivní. Nic proti, ale nebavilo mě to vůbec. Za mou maličkost tedy bída s nouzí a ještě to vůbec nemělo odpich. Slyšel jsem jen bordel, chaos a zmatek. Bohužel.

F.A.M.

INFER jsou další smečkou, která je načichlá sírou jako svrchník samotného Belzebuba. Jejich tvorba vychází ze samotného názvu kapely. Ano, hádáte správně, je to totální inferno. Košičané se pohybují někde na pomezí mezi deathem a blackem a abych pravdu řekl, tak to dělají na výbornou. Tyhle vyslance ze země stínů jsem viděl před lety v Plzni a už tenkrát mě uhranuli. Ve Vopici bylo znát, že INFER zrají jako dobře uleželá mrtvola. Od prvního tónu mě ukřižovali na stěnu klubu, vrazili mi do dlaní hned několik hřebů v podobě mnoha riffů a pak už mi jen plivali do ksichtu slova o hanobení svatých ostatků. Visel jsem tam jako pohůnek boží, sám, ztracený a bolelo to. Hodně to bolelo. Jako správní raraši ze záhrobí mě bratia Slováci rozsekali na malé kousíčky, následně složili, ale to jen proto, aby mě mohli dál mučit. Tohle nebyl koncert, ale řádění maniaků s hudebními nástroji. Cítil jsem obrovský tlak, energii a ještě dnes si mnu nervózně své ruce v představě, že se mi znovu objeví stigmata. Byl jsem proklet! Vynikající kapela, skvělé vystoupení a za mě klobouk dolů i s mým skalpem! 

Návštěvnost byla na Prahu docela nic moc. Mluvilo se o 25 platících, což je vzhledem ke statusu PURGATORY jako legendy síla, ale holt jsou Pražáci asi přežraný a vše zachraňovali fanoušci z Plzně, Teplic a Neratovic. Zítra celý tenhle morbidní ansámbl pokračuje do Pardubic, tak je nepropásněte!

Bohužel jsme museli hned po poslední kapele vyrazit zpět k domovu, druhý den mě čekaly rodinné povinnosti a tak jsem smutně nastoupil do dodávky (Kristova noho, jak já bych pil!). Pak už to znáte, cestou k Plzni se rozebírala akce, na některých kapelách jsme se neshodli, na jiných ano. Zkrátka, klasika a takový ten krásný pocit, že člověk zažil zase něco pořádného, očistil svoji mysl a má další skvělé zážitky do sbírky. A proto to vlastně pořád všechno děláme, milá Sally. Usínám doma znaven, ale spokojen. Druhý den hned ráno začínám rozespale smolit těchto pár řádků. Unavený, ale s pocitem, že včera jsem slyšel jen jednu slabší kapelu (F.A.M.), jinak to bylo jedním slovem dokonalé. Děkuji pánům z DYSANGLEIUM (pořadatelé), že mi tuhle návštěvu pekla umožnili.

Mr. Asphyx and Purgatory

Tak to vidíš, má jediná důvěrná přítelkyně, nebýt tebe má milá Sally, asi bych tenhle report nesepsal. Až totiž budu v pondělí mluvit nadšeně o pátečním koncertě v práci, všichni na mě budou zase koukat jako na jantara. Oni totiž seděli doma, sledovali televizi a pili plechovkáče z Lídlu, podiskutovali na faceoboku a budou zase přechytralí jak parta opilých intelektuálů. Nojo, ale nemají k tomu ten zážitek jako my, co jsme přemluvili svá opotřebovaná těla a vyrazili. Takže asi tak, má milá Sally, ale teď už jdi do prdele, ty zvědavá krávo, protože jsem toho napsal až až. Možná stačilo říct, že to bylo super.

Mr. Asphyx and Dysangelium

Mr. Asphyx and Fatality

FOTOGALLERY

author of photos – Asphyx

- for original size click on photos

- pro zvětšení klikněte na fotky

DYSANGELIUM

FATALITY

PURGATORY

F.A.M.

INFER

FANS AND OTHERS

Minirecenze/minireview - PARADISE LOST - Maximum Plague (2015)

PARADISE LOST - Maximum Plague

CD kompilace 2015, Metal Hammer

PARADISE LOST letos vydají (v červnu) velmi očekávanou, novou desku. Jako předkrm nám spolu s časopisem Metal Hammer připravili kompilační ochutnávku. Je sice pravda, že podobné počiny se dají odsoudit několika slovy o tahání peněz z fanoušků, ale tentokrát bych to viděl trošku jinak. Vždycky, když má vyjít další album některé z mých oblíbených kapel, začínám se pídit po starších nahrávkách, vyzobávám si do auta nějaké ty mp3 a vůbec se snažím dostat do "nálady". Bývá pro mě pak snazší se ponořit do novinky a napadají mě lépe slova, kterými se snažím vyjádřit své pocity z nahrávky. PARADISE LOST sice vybrali na kompilaci i skladby, které mi zase tolik nevoní, ale nevadí to. Alespoň si uvědomím, že i mí oblíbenci procházeli obdobím, které jsem zase tolik nemusel a chystal jsem se nad nimi dokonce zlomit hůl. Novinka má být víc old schoolová, což s povděkem jako fanoušek kvituji. Jsem napnutý k prasknutí, ukázky zatím znějí slušně. Těším se moc. A tu dobu dlouhého čekání mi "Maximum Plague" "zkracují" velmi dobře. Pro fanouška povinnost, pro ostatní asi zbytečné. Padá na mě smutek a nechávám se unést někam na Britské ostrovy, na ponurá blata. Už aby tady novinka byla. 

Asphyx says:

Compilation album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes PARADISE LOST! CD for all, who are waiting for the new album!

Skladby/songs:

1. No Hope In Sight
2. Punishment Through Time
3. Mortals Watch The Day
4. So Much Is Lost
5. Remembrance
6. Gothic
7. Enchantment
8. Tragic Idol
9. Never For The Damned
10. Rotting Misery

Čas: 52:39

http://www.metal-hammer.de/

http://paradiselost.co.uk/

https://www.facebook.com/paradiselostofficial?ref=ts

https://plus.google.com/106569424432104577014/posts

Recenze/review - REVOLTING – Visages of the Unspeakable (2015)

REVOLTING – Visages of the Unspeakable

CD 2015, F.D.A. Rekotz

„Železná panna je považována za jeden z drsnějších mučicích nástrojů. Základem je železná (popř. dřevěná) vnější konstrukce, která se podle potřeby dala otevírat a zavírat. Základním prvkem působení bolesti jsou železné ostny umístěné ve výšce trupu.“

Podle některých historiků sice nebyla železná panna nikdy jako mučicí nástroj použita, prý se dokonce jedná o výmysl někde z období romantismu. Nevím, ale pokud si představím, že bych seděl uvnitř a čekal, že mě protnou ostré nabroušené hřeby, asi bych raději sám stresem a strachem zemřel. I když zase na druhou stranu, třeba poslední album švédských REVOLTING se tomuto způsobu techniky získávání informací z obviněných hodně podobá. Tam, kde v železném monstru útočí ostré hroty ostnů, sekají pánové svými riffy neméně krutě. Hlava je mi utahována pomocí obrovské kanonády železných úderů bicích a Roggův nekompromisní vokál mi proniká až někam do morku kostí. Klasika, tradice, poctivost. Síla, energie a elegance. To jsou slova, která charakterizují novinku asi nejlépe.

Venku je dusno a maso, pohozené kousek od našeho domu zase pěkně zahnívá. Jsou v něm ostatky klasického švédského death metalu, tentokrát v „Rogga Johansson stylu“. Tenhle nezmar má sice svoje riffy poslední dobou navzájem velmi podobné, ale také má pořád dostatek soudnosti, aby nevypustil ven nedodělek. Některé desky poslední doby (jako třeba THE GROTESQUERY, PAGANIZER, RIBSRPEADER, DOWN AMONG THE DEAD MAN), asi od sebe rozezná opravdu jen znalec jeho tvorby, ale pokud máte tohohle kytarového dělníka rádi, budete spokojeni jako já. Líbí se mi, že každé album z jeho dílny je díky spojení s různými muzikanty lehce jiné. Já vím, že to mnozí z vás nepoznají, jenže já mám rád to propojení klasického „nářezového“ death metalu s ladnými a chladnými melodiemi. Vím sice dopředu, co očekávat, nejsem překvapený, ale přesto si užívám do sytosti.

Recept, který REVOLTING používají při své tvorbě, není ničím novým. Spíše se jedná o dlouhými léty prověřené návody na to, jak rozpoutat někde v klubu pěknou melu. Pánové se s tím moc nemažou, o nějaké progresi nebo nedej Satan změně stylu, se nám může nechat jenom zdát. Je to tak dobře. REVOLTING jsou takovou jistotou. Neochvějní ve své kdysi vytyčené cestě. Mám to nastavené tak, že pokud dostanu chuť na něco z dílny mistra Roggy, tak si vyskládám jeho desky hezky do řady a pak podle momentální nálady některou zvolím. Mám ve své sbírce i mírně nepovedené kousky, ale jinak si nemůžu stěžovat. Pod pomyslnou laťku mého žebříčku kvality nikdy vyloženě neklesl. Moje chutě jsou zkrátka takto nastavené. Nic s tím neudělám a i když vím, že už nám asi tahle severská parta nepřinese nic nového, vždycky si ji rád poslechnu. Velkým plusem je, že si při společných setkáních krásně odpočinu a vyčistím si hlavu.

„Visages of the Unspeakable“ je klasickou ukázkou dobrého severského řemesla. Na této desce najdeme vedle sebe studené, mrazivé melodie a tradiční švédské nářezy. „Rogga styl“ hry na kytaru, morbidní témata skladeb a velmi dobrý zvuk dělá z tohoto alba další kousek do sbírky každého, kdo téhle kapele propadl. Pro všechny fanoušky old school swedish death metalu povinnost! REVOLTING jede jako death metalový buldozer, který nelze zastavit! Album, které vám rozdrtí vaše kosti!

Asphyx says:

"Visages of the Unspeakable" is a classic example of good Nordic craft. On this record we find a cold, frosty melodies and traditional Swedish beating next to each other. "Rogga style" of playing the guitar, morbid motives of songs and very good sound make from this album the next piece in the collection of everyone, who became addicted to this band. For all fans of old school swedish death metal the obligation! REVOLTING goes like death metal bulldozer that can not be stopped! An album that will crush your bones!

Seznam skladeb:

01. Shunned To The Shadows
02. The Whispers Of The Hanged
03. Fathoms Unto Forever
04. Dagger-Clawed Chaos
05. Bloodkurdle
06. Severed And Blessed
07. Riddled With Worms
08. Caverns Of Ancient Horror

Čas: 33:39

Sestava/band:

Grotesque Tobias – basa

Mutated Martin – bicí

Revolting Rogga – zpěv, kytara

http://www.facebook.com/pages/Revolting/144322252254789

http://myspace.com/revoltingdeath

http://www.reverbnation.com/revolting
http://www.fda-rekotz.com/

Recenze/review - BETRAYER – Infernum in Terra (2015)

BETRAYER – Infernum in Terra

CD 2015, Mystic Production

„Nabodnutí na kůl je jedna z nejbrutálnějších a nejkrutějších forem usmrcení. Oběť je naražena na kůl a pověšena ve svislém směru. Vlastní vahou tak zaráží kůl dále do těla. Tato smrt může v případě, že je kůl šikovně nabodnut tak, aby se vyhnul životně důležitým orgánům, trvat celé dny. Smrt nastává v důsledku poranění životně důležitých orgánů (rychlá smrt, lepší varianta), nebo vnitřním krvácením, dehydratací a udušením (pomalá strašlivá smrt, horší varianta).“

Při pročítání technik různých poprav se mi občas stává, že odvracím hnusem zrak. Jenže pak si chvílemi krvelačně říkám, že některým obzvlášť krutým vrahům bych to asi i přál. Já vím, nejsme ve středověku, jsme postiženi humanismem, jsme o hodně „prý kulturnější“, vyspělejší, odpouštíme, „nejsme jako oni“. Tohle já všechno moc dobře vím. Když se ale jen na moment pokusím vcítit do mysli obětí a jejich pozůstalých, osobně bych se pak někdy s chutí chopil ostření kůlu. Možná jsem krvelačný a asi bych nebyl dobrým soudcem, ale zkrátka to tak cítím. Polští BETRAYER jsou na tom hodně podobně jako já. Také ctí opravdovou krutost smrtícího kovu, jsou poctiví ve své „práci“, servírují nám oko za oko, zub za zub. Jedná se o hudební výlet do osmdesátých a devadesátých let, kdy opravdu cítíte syrovost tehdejší muziky, její energii, upřímnost. Možná právě proto mě jejich nová deska navedla v mysli až někam do středověku, kdy jsem se několikrát stal svědkem jedné z nejkrutějších poprav.

Původně thrashová smečka se časem zhlédla v death metalu a uchopila ho stejným způsobem jako třeba takoví SINISTER, DEICIDE, MORTIFY (Polsko), MORBID ANGEL. To samozřejmě za obrovského přispění vlivů čerpaných u válečníků SODOM. Zkrátka, pokud máte rádi death a thrash v jeho starší podobě, rozhodně neprohloupíte. Budete několikrát naraženi na kůl, vašimi vnitřnostmi budou pronikat ostré hroty riffů, umřete v šílených bolestech. Na dnešní dobu jsou BETRAYER málo brutální, postrádají potřebnou „chtěnou“ techniku a vůbec působí spíš jako takový zatuchlý, chudý, plesnivý příbuzný. Novým kouskům staré psy ale netřeba učit, lepší je nechat je kousat v jejich stylu. Kapela si datuje vznik někam až do roku 1989 a letošní deska je jejich teprve druhou v pořadí. Jinak mají ve své diskografii jen samá splitka, dema a kompilace.

Letos se pánové ze širého Polska vrátili v plné síle. Některé momenty jsou sice už na dnešní dobu až příliš provařené, mladší posluchače už asi neudrží u přehrávačů, ale je nutné si uvědomit, že tady tvořili staří pánové, ne mladí, nevyskákaní nováčci. BETRAYER přistupovali k novým songům rozvážně, nebáli se je pořádně propracovat, sázejí spíš na zapamatovatelnou, jednoduchou melodii, na tlak, na energii. Ne vždy se jim to daří na sto procent, ale jako celek je „Infernum in Terra“ poctivě hozenou rukavicí do ksichtu všem milovníkům old school death metalu. Nahrávku jsem si dával často a s chutí, užíval jsem si jednotlivé skladby, proplétal se jimi, masakroval jsem svoji mysl náloží krutosti. Nebylo vždy lehké všechno vstřebat, mnohdy jsem se musel několikrát vracet, občas jsme spolu s albem dokonce bojovali, ale nakonec zvítězila vzájemná přitažlivost. Pokud mě kapela přesvědčí, jsem pak hodně věrným posluchačem. Poláci si mě podmanili, stejně jako to dělají dominy se svými submisivními jedinci (hergot, to je zase přirovnání).

„Infernum in Terra“ je hodně syrovým, drsným albem pro všechny příznivce starých pořádků v death metalu. Během poslechu jsem byl mnohokrát naražen na kůl ukovaný z těch nejdrsnějších riffů, moje srdce bylo prokleto peklem a smrt chodila zase blízko kolem mě. Staří psi zase jednou ukázali své plesnivé zuby. Parádní deska!

Asphyx says:

This is a honest musical trip into the 80^th and 90^th , you can really feel the cruelty of music from that time, its rawness, honesty. "Infernum in Terra" is very raw, rough album for all fans of the old order in death metal. When I was listening, I was often hit against a stake forged from the roughest riffs, my heart was damned to hell and death walked past me again. Old dogs showed their rotting teeth once again. A great album!

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Evil Divine
3. Strike the Earth
4. Demonrise
5. Blasphemous Me
6. Eternal Oblivion
7. Repent
8. Burn with Me (Fire)
9. Beware
10. Touch of Azazel

Čas: 36:25

Sestava/band:

Piotr „Berial“ Kuziola – basa, zpěv

Piotr „Vjader“ Majka – bicí

Krzysiek Tubaja – kytara

Slawek „Mokry“ Tomkiewicz - kytara

http://www.betrayer.pl/

https://www.facebook.com/BetrayerOfficial

http://www.mystic.pl/

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015)

GOUGE – Beyond Death

CD 2015, Hells Headbangers Records

Čím jsem starší, tím víc jsem schopen rozpoznat zlo. Jsem jako ohař, který cítí vzdálenou kořist. Vnímá, když se začne dít něco špatného, je napnutý a připravený k lovu. Žiji v předtuchách. Zvykl jsem si, za ty roky je člověk už otrlý. Co mě ale neustále dokáže překvapit, tak jsou nenávistné škleby za hezkou tváří. Lidé, vystupující rázně, mile. Oblíbení mezi ostatními ukrývají pod krásnými slupkami pokřivené charaktery. Jak stárnu, tak se učím, často dávám raději na první pohled, na pocit. Zajímavé je, že mnohdy jako jediný už dopředu vnímám černou auru, vznášející se kolem hrané přívětivosti. Není lehké s tím žít. Naučil jsem se nehodnotit, naučil jsem se být jen pozorovatelem, který kráčí okolo a „zasahuje“ jen ve chvílích, kdy už jde opravdu do tuhého. Říkají, že jsem se měl stát knězem, lidé se mi rádi svěřují, až připomínám houbu, nasáklou špatností. Ta musí také někdy ven. Občas už nepomáhá fyzické cvičení, ani odpočinek v přírodě. Pak nastupuje hudba, zlá, špatná a ošklivá, které jakoby ze mě všechno vytáhla, vylouhovala a spláchla veškerou černotu do podzemí. Nevím, jak se mnou jednou zúčtují u posledního soudu, ale zatím mi nezbývá nic jiného, než chodit po tomto světě a nasávat hříchy.

Norští death metalisté GOUGE jsou na tom hodně podobně jako já. Také mi přijdou doslova nasáklí zlobou, také popisují ohavnosti, kterých je dnešní „technologicky vyspělý a inteligentní člověk“ schopen. Otevírají staré křivdy, procházejí se mezi odkrytými hroby, nementorují, nevyzývají k boji, ale jen popisují a zaznamenávají. Jako prostředek pro tuto „bohulibou“ činnost si vzali starý dobrý plesnivý death metal. Ten se zdá pro jejich tvorbu nejvhodnější. Dokážou díky němu vyjádřit svoje nejniternější pohnutky, zážitky z pekla, i smutek, vznášející se nad hřbitovní zdí. Letos pánové přicházejí s pořádně prohnilou prvotinou. Je okázalým výletem do starých časů, do dob, kdy jsme ještě nebyli navzájem mezi sebou propojeni všemocnou sítí. Tenkrát se muselo zlo ještě doručit osobně, nestačilo jen několik kliknutí myší. O to víc bylo vše poctivé, upřímné. Nechci sice dopadnout jako starci, sedící před obchodem a nadávající na dnešní svět, ale poslední dobou zkrátka nějak podvědomě cítím, že se vše hrozně rychle mění. GOUGE se tomuto trendu zcela vyhýbají.

GOUGE letošní desku nabouchali v tom nejvěrnějším death/thrashovém stylu. Jejich přístup připomíná slavné DARKTHRONE, AUTOPSY, REPULSION, MANTAS, staré DEATH, POSSESSED, MASTER. Album je tak vhodné spíše pro starší ročníky posluchačů nebo pro ty, co se zhlédli ve znovu se vzpínající retro vlně. Norové přistupují ke všemu značně „punkově“, s ničím se moc nemazlí a i když na mě vše působilo občas lehce monotónně, nakonec jsem do „Beyond Death“ s chutí pronikl. Nejedná se sice o nic světoborného, spíš bych si troufal tvrdit něco o „obyčejné“ desce, jenže to nějak nevadí. Když totiž slyším to nadšení a energii, jsem po několika minutách stržen, mám sto chutí vyrazit dveře z pantů, utéct z práce a začít žít životem nespoutaného rebela (smích). Podobná hudba mi dává svým způsobem alespoň kousek svobody. Mohu spolu s jejich muzikou na chvíli uniknout z toho kolotoče, který člověk zažívá každý den v práci.

Naučil jsem se pohybovat mezi stíny. Cítím a vnímám sice všechnu tu negativní energii, prýštící z některých lidí, ale procházím skrze ni, jako duchové zdmi. Nahlížím spolu s GOUGE za oponu, odhaluji pravé tváře pokrytců. V rytmu death metalu a thrashe vyzývám ty největší „zlouny“ k tanci a předpovídám jim zářnou budoucnost. Zdá se a je to potvrzeno historií, že boží mlýny sice melou neustále a s jistotou, jen se občas na nějakou dobu zaseknou. Je potřeba je popostrčit, promazat špínou a pak teprve začnou znovu fungovat s krutou přesností. Norští death metalisté se klidně mohou hned teď, se svoji prvotinou, stát dozorci v téhle boží mlýnici. Zní totiž, jako by ji nahrála parta zkušených matadorů a ne dvojice „začínajících mladíků“. Death metal je sice na „Beyond Death“ zpuchřelý jako stará víka dlouho hnijících rakví, ale to myslím nikomu vadit nebude. Pokud máte tedy chuť na malý, poctivý výlet do historie, buďte vítáni. Uvidíte na něm to nejniternější zlo, kterého jsou lidé schopni. Tohle vám žádná cestovní kancelář nenabídne. Parádní, špinavý death metal!

Asphyx says:

Gouge recorded this album in the most faithful death / thrash style. Their attitude reminds me of famous acts like DARKTHRONE, AUTOPSY, REPULSION, MANTAS old DEATH, POSSESSED, MASTER. The album is therefore more suitable for the older generation of listeners or for those who have watched the reemerging of the retro wave. Death metal music on "Beyond Death" is like an old moldy lid of coffins kept for a long time but I think that will not bother anyone. Thus, if you have a taste for small, honest journey into the history then your  welcome to try out this release. Terrific, dirty death metal indeed!

Seznam skladeb:

Wretched Passion

Breath of the Reaper

I Smell of Rotten Death

Blood Feast

Putrefaction

Butcher Attack

Morbid Curse

Malady Macabre

Uncontrollable Madness

Chaos and Horror

Devil´s Debt

Beyond Death

Čas: 29:59

 

Sestava/band:

Herman Holen – Drums

Christoffer Bråthen – Vocal, Guitar and Bass

Jonas Bye - Bass (live)

https://www.facebook.com/GOUGE.NEKRO

http://www.hellsheadbangers.com/

https://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/beyond-death

Recenze/review - ENTRAILS - Obliteration (2015)

ENTRAILS – Obliteration

CD 2015, Metal Blade Records

Tato recenze je volně inspirována filmem Spalovač mrtvol.

„Dáš si rakvičku nebo věneček?“

Natahuji do nosu vůni své podzemní kobky. Moje chřípí se chvěje. Těla, ležící kolem mě v úhledném kruhu se usmívají. Nebo mi to tak alespoň přijde. Spousta mých myšlenek je asi pro obyčejné smrtelníky nepřijatelná, ale kdo mi řekne a podepíše se krví pod to, co je ještě normální a co úchylné? Kdysi jsem si pouštěl ke své práci vážnou muziku. Jenže říkali, že je to klišé. Svým způsobem bylo. Hledal jsem tedy mezi hudbou nějakou, která mě dovede navnadit a zpříjemnit mi můj krutý úděl. Našel jsem. Švédský death metal se zdál být více než vhodný. Je také studený, nepostrádá energii a naději. Tu potřebuji nejvíce. Jsem pohlcen, ztracen, jsem převaděčem do země stínů. Novinku ENTRAILS jsem si ihned oblíbil, byli mi jako vážení členové cechu severského smrtícího kovu vřele doporučeni samotným rohatým.

„Co abych tě drahá, oběsil.“

Tančím po dokonale uklizených dlaždicích, kroutím se do rytmu klasického death metalu, občas se přečísnu svým věrným hřebenem, sem tam někoho ze svých svěřenců pohladím. Riffy jsou chladné, jako tváře pozůstalých, kteří sem občas zavítají. Dívají se na mě podezřele, jsou vtíraví, narušují tu překrásnou atmosféru výparů formaldehydu. ENTRAILS patří mezi staré skupiny, nedávno znovuzrozené. Vždycky vydávali dobrá alba, nikdy nesešli z pravé cesty. Jsou stejní jako já, věrní a poctiví ve smrti. Jejich tvorba je sice stále „stejná“, ničím nešokují, ale alespoň jsou mi jistotou, pevným bodem ve vesmíru. Záchytnou stanicí plnou rozdrcených umrlčích obličejů, světem bez svědomí. Letos jsou opět tradiční, nekompromisní ve své práci i hudbě. Nepřekvapivost dohánějí nadšením, poctivým řemeslem, parádním mrazivým zvukem. Netřeba si zoufat nad nedostatkem progrese. Zde se hraje pro nás, pro mě, pro všechny nemrtvé.

Karel Kopfkingl: „Nikdo nebude trpět. Spasím je všecky.“

Můj svět je jiný než ten váš, protknutý sluncem. U mě jen tak paprsky poskládané ze svazků světla neuvidíte. Znám jenom tmu, zimu a smrt. Umírám pokaždé se svými svěřenci, doprovázím je na jejich poslední cestě. Jsem průvodcem, vyslancem ze země stínů. ENTRAILS jsou mi velmi dobrými pomocníky. Nebojí se vzít do ruky své elektrikou prodchnuté nástroje a rozdrtit stehenní kost takovým způsobem, že vás z toho zvuku bude mrazit až v zádech. Chřestí se o závod, odjišťují se imaginární granáty plné energie, utíká se v rytmu severské čtverylky. Těch nálad, pocitů a obrazů, které při poslechu mívám, je nespočetné množství. Pokud máte, stejně jako já, rádi „classic old school swedish death metal“, budete na vrcholu blaha. Jestli ne, tak raději táhněte do pekla.

„Nic není v životě jisté jenom smrt.“

Ano, je tomu zajisté tak. Smrt je jako axiom, jasně daná věc, nevyhnutelnost. Máme z ní strach, odpočítáváme si každou minutu, jsme prokletí nekonečnou věčností. Jsou kapely, které se dokážou k téhle dámě s kosou přiblížit, definovat ji, předat její poselství. ENTRAILS jsou jedněmi z vyvolených. Pomocí dávno známých a ověřených postupů umí v mé hlavě a uších vyvolat pocity srovnatelné snad jen s pradávnými pohřby nevěřících. Kolem se procházejí stíny z obrazů nás samých, dávno zemřelých, rytmus je zběsilý a chladný zároveň. Ano, takto to mám rád, tady jsem na vrcholu svého death metalového Olympu. Klasika, ale zahraná s přehledem a grácií. Zase je na nějakou dobu co poslouchat. Jsem nadšen z prolínání nářezu a pomalých, naléhavých melodií. Užívám si hlasy z onoho světa. Na téhle desce může klidně být nálepka švédské kvality a nápis: “Vyrobeno v záhrobí!“ Kult!

Asphyx says:

ENTRAILS are one of the chosen. By using well known methods they can cause feelings in my head and ears comparing perhaps with the ancient funerals of pagans. There are lots of moods, feelings and images that I get when I'm listening. If you love, like me, "classic old school swedish death metal", you'll be beatific. If not, go into the hell. The classic, played with insight and experience. I am excited from beating and slow, urgent tones. I enjoy the voices from the other world. This album can have a label of Swedish quality and the sign: "Made in the grave!" Kult!

Seznam skladeb:

01. No Cross Left Unturned
02. Epitome of Death
03. Beyond the Flesh
04. The Grotesque
05. Obliterate
06. Skulls
07. Midnight Coffin
08. Bonestorm
09. Abyss of Corpses
10. Re-Animation of the Dead

Čas: 41:56

Sestava/band:

Jimmy Lundqvist - Guitars
Joakim Svensson - Vocals/Bass
Pontus Samuelsson - Guitars
Adde Mitroulis - Drums

http://www.metalblade.com/entrails/

http://www.metalblade.com/us/

https://www.facebook.com/Entrails666

http://www.youtube.com/user/entrailsswe

http://myspace.com/entrailsreborn

Minirecenze/minireview - FAITH NO MORE - Sol Invictus (2015)

FAITH NO MORE - Sol Invictus

CD 2015, Ipecac Recordings

Na FAITH NO MORE mi bylo vždycky sympatické to, že si hráli jak chtěli. Neohlíželi se na právě probíhající trendy a šli si svojí cestou. Uběhlo dlouhých osmnáct let od posledního dlouhohrajícího alba "Album of the Year" a i když mi nepřišlo vyloženě zlé, nijak jsme si do oka nepadli. Letos je to jiné. Novinka ve mě evokuje vzpomínky na dobu mých mladých let, kdy jsme byli překvapeni dokonalým vybroušeným klenotem "Angel Dust" (u songů z tohoto skvostu se tenkrát balily ženský asi nejlépe!). Pánové, jakoby pokračovali tam, kde kdysi přestali. Jsou opět svěží, polití živou vodou, sví, s neskutečnými nápady. Chemie opět zafungovala a najednou tu máme před sebou skoro ve 40 minutách rozložených deset songů, které obstojí klidně i samostatně. Jsem hodně pocitový posluchač a tentokrát mám chuť tančit. Já vím, je to asi hodně veselá představa, ale tyhle rytmy mě jednoduše nenechávají v klidu. Nebudu nahrávku podrobně rozebírat na malé kousky (to za mě udělají páni kritici), ale vězte, že jsem nenašel jediné slabé místo. Poslouchám a píšu dnes sice trošku o jiné muzice, ale do zakouřených pajzlů (kde jsou podle mě FAITH NO MORE stejně nejlepší a  nejjistější), se vždycky rád vracím. Nejvíc se mi líbí právě ty klidnější polohy, kdy krásně vynikne až pochmurná nálada. Z desky stříká určitý jiskrný neklid na všechny strany. Kapela nemusí nikomu nic dokazovat, album je nahrané s obrovským nadhledem, čiší z něj pohoda a zároveň drásá jako ostře nabroušený dráp. 

Nad hlavou se trhavě točí porouchaný větrák. Přes dým není skoro vidět na bar. Whiskey, cigarety a dámy s pochroumanou minulostí jsou mi velmi milou společností. V téhle atmosféře se pohybují FAITH NO MORE s jistotou gentlemanů a přehledem těch nejprotřelejších "floutků". Mozek, vypálený jako nová americká komedie o třech pokračováních, zmatené výkřiky starců v domově důchodců, čas, odpočítávající nám poslední minuty do konce pracovní doby. Stovky obrazů, spojených v nějaký ztřeštěný film. "Sol Invictus" ve mě probouzejí spoustu představ, vzpomínek a nálad. Znamená to pro mě, že se jedná o velmi dobré, emotivní album. Tolik můj verdikt, který se bude ale díky pestrosti nahrávky postupně měnit a vyvíjet (samozřejmě k čím dál lepšímu pocitu!). Vynikající deska!

Asphyx says:

The disquiet splashes around all sides. The band has to prove nothing, the album is recorded with a great insight, the comfort can be felt and at the same time it is scratching like a sharp claw. "Sol Invictus" give me a lot of ideas, memories and moods. It means, it is a very good emotional album. This is my verdict, that will be changed and progressed. Excellent album!

http://www.fnm.com/

https://www.facebook.com/officialfnm?ref=ts

http://ipecac.com/