Nedávno
jsem četl studii o tom, kolik přibývá frustrovaných lidí, kteří v sobě
zlost a nenávist tutlají dlouhá léta, až nakonec vypění v nějaký násilný
čin. Doba tomu bohužel přeje čím dál tím víc. Přemíra nedůležitých informací,
honba za stejným majetkem jako má soused, nervózní šéf, který vám postupně
zničí půlku života. K tomu vyhořelí kolegové a máme před sebou ukázkovou
situaci, kdy takový kdysi vstřícný a veselý jedinec vezme do ruky zbraň. Většinou
toho potom zpětně lituje a mnohdy ani neví, co udělal. Mluví o tom, jak se mu
zatmělo před očima, jak viděl krev a nakonec si nic nepamatuje. Když se na to
tak koukám kolem a kolem, tak je celá naše lidská společnost zralá na totální
restart, na návrat k původním hodnotám, na očistu. Lehko se to píše a mám
obavy, že se toho asi už nedožiju. Nedá se nic dělat, zatím se musím uchýlit do
oblasti, kde je svět ještě alespoň trošku v pořádku. Mezi své death
metalové kapely, které mi dávají určitou jistotu, záchytný bod a u nichž si
mohu být jistý tím, že se ještě nezbláznily.
HUMAN DESTROYER jsou z Německa
a snaží se hrát klasický death metal. Bohužel, moc se jim to nedaří. Přitom
kapela datuje svůj vznik do roku 1999, má na svém kontě ještě jeden zásek
v roce 2003 („Burningtime“). Málokdy jsem natolik přísný, že nedávám skupině
žádnou naději, ale pro tentokrát musím svatosvatě prohlásit, že zrovna tahle smečka
tedy talent rozhodně nemá. Mě ani tak nevadí, že hraje obyčejně, že se snaží
přenést ducha starých časů do dnešních dní, mně vadí to provedení. Riffy jsou
mdlé, hlas nevýrazný, nápady tuctové. K tomu šíleně neprůbojný zvuk. Tohle
je přesně ten druh hudby, která se mnou vůbec nic nedělá. Dokonce odcházím po
chvilce od přehrávače, raději si připravuji nějaké jídlo, případně desku
vypínám a pouštím si úplně něco jiného. Přitom, zrovna tahle skupina působí až
úporným dojmem, že to myslí smrtelně vážně. Bohužel, žádná smrt nepřichází.
Žádná
ze skladeb mi nedává žádnou naději na hudební zničení světa, žádná mi
neprospívá v tom smyslu, že bych se u ní uvolnil. Naopak. Mám co dělat,
abych tuhle muziku doposlouchal. Podobných, mnohdy ještě horších smeček je
samozřejmě o hodně víc, tentokrát se ale nedostavuje to nejdůležitější, žádná
energie, žádné inferno. Jen prázdné mlácení slámy. Nemůžu si pomoct, ale mě
všechny nápady přijdou úplně stejné, obyčejné a tak šíleně nudné, že mám sto
chutí CD vyhodit do koše. Ztrácím jakoukoliv náladu na to, HUMAN DESTROYER jakkoliv podporovat, případně propagovat. Dostavuje
se u mě jen pocit čirého zoufalství a beznaděje. Nebudu to raději dál pitvat,
ještě bych se naštval. Nějak nechápu, jak může v dnešní době někdo
vypustit takový nedodělek.
HUMAN DESTROYER a jejich album „Apocalypse“ je krásným důkazem toho,
jak by se to přesně dělat nemělo. Nudné riffy, obyčejné nápady a velmi slabý
zpěvák. Po poslechu toho ve mně příliš nezbývá a nemám ani chuť dál se touto
deskou zaobírat. Kapela má sice dlouhou historii, ale jejich tvorba je obyčejná
a nezajímavá. Nechápu, proč tak zkušení muzikanti podceňují takové věci, jako
je produkce a zvuk. Raději nahrávku nebudu víc rozebírat, ještě bych se
rozčílil. Velmi nezáživná deska. Víc mě bohužel nenapadá.
Asphyx says:
HUMAN DESTROYER and their new album “Apocalypse” is a
very nice example of how bands should NOT do music. Boring riffs, ordinary
ideas and a very weak singer. There is almost nothing inside of me after
listening to this album. So there is nothing which would push me into more
listening. This band has a long history but their work is very ordinary and uninteresting.
I don´t understand why this experienced musicians don´t take more care about
the production and sound. I don´t want to talk about this record anymore. This
is a very boring album. There is nothing more to say.
Seznam skladeb:
1.
Apocalypse (Intro)
2. Human Disaster
3. Tormented
4. The Dead Hate The Living
5. Swastika (Against Racism)
6. Misanthrope
7. Full With Hate
8. Depression
9. Bloody Dreams
10. Soldat
11. Holy Lies
12. The Dead Hate The Living (S&H Bonus)
RITUAL CHAMBER – Obscurations (To Feast On The Seraphim)
CD 2016, Profound
Lore Records
Sedím
uprostřed opuštěného kostela a po zdech stékají všechny ty lži, kterými nás po
staletí krmili. Prozřel jsem teprve nedávno, to když už jsem nemohl snést
všechno to utrpení, zlo a špínu, která byla všude kolem. Jednoho dne jsem
přišel na pravidelnou modlitbu a přestal jsem věřit tomu, co mi říkali. Jsem
prý padlý kněz, jsem ten, který se oddal temnotě. Poznal jsem obě strany, jak
tu dobrou, tak i zlou a nakonec musím souhlasit s jednoduchým názorem, že
v podzemí je všechno alespoň jasně dané. Nikdo se nepřetvařuje, jde se
rovnou k věci. RITUAL CHAMBER,
death metaloví tmáři ze San Franciska. Okultní zaprodanci, maniaci,
pohybujících se za hustou stěnou našeho světa. Jejich smrtící kov je pomaleji
plynoucí, sázející na opakování motivů, jakoby zastřený, mokvající,
s bažinatými náladami. Je jako hra na kočku a myš, kdy se divíte, jak ta
roztomilá šelma dokáže být krutá a ošklivá.
Pokud
bychom hledali kapely, u kterých se RITUAL CHAMBER inspirovali (nebo vlastně
inspiroval, za touhle kapelou stojí jeden člověk, který si říká Dario D.), nesměli bychom zapomenout na DRAWN AND
QUARTERED, MORBID ANGEL, INCANTATION, FATHER BEFOULED, DISMA, NECROPHAGIST a
spousta dalších smeček, pohybujících se převážně ve starých hrobech. Podobná
hudba asi nebude nikdy v předních žebříčcích poslouchanosti a oblíbenosti.
Na to je příliš nestravitelná, nehezká, smutná a obestřená tajemstvím. Není
lehké ji rozluštit, pochopit a poddat se jí. Není divu, člověk ze své podstaty
touží po světle, po dobrých skutcích a optimismu. Nic takového na novince ale
nenajdete. Deska je tak určena všem milovníkům nočních odlesků, zešeřelých
opuštěných koutů i procházek po hlubokých lesích. Muzika byla nahrávána snad
v nějaké noře, uprostřed kamenité a nehostinné krajiny. Jinak si nedovedu
vysvětlit ten zvuk, tu touhu RITUAL CHAMBER mě stáhnout do záhrobí. Pánové
útočí na naše nejskrytější pudy, jsou neučesaní, rebelští ze své podstaty.
Žádné vyumělkované současné motivy zde nečekejte.
Pořád
se mě snaží přesvědčit, abych podlehl jejich víře. Jsem už ale proti
našeptávačům dávno imunní. Nevěřím podomním podavačům knih, zdravé výživy,
modernímu sportu, reklamám, módě, ani zaručeně pravdivým radám. Věřím už jen
pár několika jedincům, pak hlavně sobě a death metalu v podání RITUAL CHAMBER. Mám z novinky pocit,
že se mě nikdo nesnaží obalamutit chtěnými postupy, moderním přístupem. Líbí se
mi ta syrovost, opravdovost, upřímnost. Zkrátka věřím všem těm věcem, zásadám,
která jsou dnes většinou jen zesměšňovanými slovy v nekonečných
internetových diskuzích. Vymačkám si raději v klidu svého pokoje z „Obscurations (To Feast On The Seraphim)“ kousky
překapané tmy, nechám si je podávat se syrovým masem a odpojen od všech sítí se
ponořím do nekonečných chodeb Hádovy říše. Svět je zde sice plný stínů, ale
cítím se zde mnohdy lépe, než v tom reálném.
Dario D.
Okultní
death metalisté RITUAL CHAMBER na
svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované
tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců.
Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí
podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé
nahrávky. „Obscurations (To Feast On The
Seraphim)“ je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý,
prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou
atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení
bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko!
Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná,
death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!
Asphyx says:
Occult death metallers RITUAL CHAMBER clearlyget the basic idea of evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "Obscurations (To Feast On The Seraphim)" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!
Seznam skladeb:
1. Into The Collective Coffin
2. The Eternal Eye
3. Beings Of Entropy
4. The Aphotic Dread
5. A Parasitic Universe
6. Toward A Malignant Bliss
7. The Grasp Of The Host
8. Void Indoctrination
9. As Dust And The Animal
HORRIFIED - Of Despair CD 2016, Infernal Devastation Records
Z britského podzemí ke mě doputovala novinka šílenců HORRIFIED a uhranula mě hned při prvním přehrání v hi-fi věži. Vyhrnul se na mě starý, plesnivý a okázale morbidní death metal, notně okořeněný thrashem. Ano, takto to my, šedí vlci máme rádi, chtělo se mi ihned zvolat. Kapela kombinuje pradávné old schoolové postupy s chladnými švédskými vyhrávkami. Nádherná ukázka toho, když se toho kapela nebojí. Smrt je všude kolem, zápach rozkládajících těl nasládle ovanul vaši tvář a o rozpadajících se kostech snad nemusím ani mluvit. Má to drive, má to sílu a to je pro mě rozhodující. Podobnost s DISMEMBER, ASPHYX, DISSECTION, EDGE OF SANITY, ale třeba i slavnými DEATH a temnou americkou školou, řešit jednoduše nebudu. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Nevázaný, ošklivý, s kick-ass efektem. Pro večerní "odpočinkovou" pařbu s pivem v ruce jako stvořené!
Zákoutí old schoolových klubů se zdají být nevyčerpatelné. Podobných kapel, jako jsou HORRIFIED je poslední dobou velká spousta, ale jen některé pochopili ducha devadesátých let správným způsobem. Britové patří mezi vyvolené. Můžete mi předkládat stovky argumentů o tom, že všechna tahle špína a rouhání zde dávno byly už mnohokrát, ale nevadí mi to. Rád se nechávám strhnout ošklivými melodiemi, šíleným zpěvem i okázale opotřebovanými riffy. V tomto způsobu hraní smrtícího kovu se cítím pevný v základech. Přijdu si, jako bych znal kapelu odjakživa. Jsme si zkrátka souzeni a vůbec mi nevadí, že v určitých momentech není album úplně dokonalé a občas lze nalézt i slabší místa. Mě se líbí právě ta "nedokonalost", ta chvilková zaváhání. Mám při poslechu o hodně lepší pocit, uvěřitelný, než při spoustě dnešních vyumělkovaných kapelách. Tohle je smrtelná realita a ta mi dělá moc dobře na mé shnilé duši.
Old school death metal forever! Britští maniaci HORRIFIED jsou na tom hodně podobně jako já. Také věří temnotě, plísni a devadesátých letům. Jejich novinka je špinavá, ošklivá, zlá a obsahuje velkou porci energie. Mám smrtící kov v tomto podání moc rád a Britové mě rozhodně nezklamali. Naopak, kombinace temných postupů americké školy a severského švédského death metalu mi dělá moc dobře. HORRIFIED zvládají svoje hrobnické řemeslo s elegancí a citem pro záhrobí. "Of Despair" je jako čerstvě vykopaná mrtvola. Temná a studená death metalová deska, která vás rozseká!
Asphyx says:
Old schooldeath metalforever! BritishmaniacsHORRIFIED look verymuchlike me. They also believedarkness, mildewand ninetiesyears. Theirnewsis dirty, ugly, evil andcontains alarge portionof energy.I likedeadlymetal inthis way andthe British didn't absolutely disappoint me. By contrast, the combination of dark methods of the American schooland thenorthernSwedish death metalmakes mevery well.HORRIFIED do their digger jobwith elegance and sense of the beyond."Of Despair" is like freshly dug corpse. Dark andcolddeath metalalbum that cut you!
Ploužím
se v horečkách noční krajinou. Nevím, kde jsem tenhle vir chytil. Možná
při jedné z mých nekonečných procházek po hřbitovech. Je to nějaká stará
choroba, při které začnete pomalu plesnivět, až se jednou obrátíte v jemný
prach. MEGASCAVENGER, další
z projektů Roggy Johanssona. Tentokrát doplněný o další slavné zpěváky
(viz. info dole pod článkem). Masakrující riffy jen rozjitřují bolesti mých
kloubů, dusím se hlubokým kašlem a nezabírají žádné léky, zaříkávání, ani
babské rady. Pomalu mi povoluje svalstvo, jsem drcen švédsky znějícími motivy
skladeb, postupně osekáván, až zůstávají kosti ohlodané na morek. Pro někoho
obyčejná severská hudba, pro mě niterný hnuso - příšerný zážitek, který vychází
přímo z mého nitra. Líbí se mi ta nálada, naléhavost, ta dravost, kolující
v žilách všem šelmám. Nemá cenu řešit podružnosti jako zvuk, obal a
produkci. Vše je samozřejmě na perfektní úrovni. Navrch je pak přidána hnilobná
touha zničit vše živé.
Něco
špatného se usadilo v mém těle. Lékaři mluví o viru, šarlatáni mě
proklínají a lámou nade mnou obrácené kříže. Už jste někdy nadzvedli víko od
staré rakve? Už jste někdy vezli zemřelého na pitevnu? Už vám někdy vypadla
jeho ruka z nosítek a vy jste se lekli, že se dotyčný vrátil zpět?
Posmrtné křeče zemřelých. Kapitola sama pro sebe, o které by mohl každý patolog
sáhodlouze vyprávět. Zvuky, linoucí se z opuštěných márnic. „A Dystopie Beckons“ je pro mě smutným
albem, jakoby zastřeným v černém rouchu. Nic nového v podzemí, ale
poctivé a zahrané s nadšením. Táhnu při poslechu na zádech batoh plný
svých hříchů. Jsem jako Sysifos, marně stoupající k výšinám. Cítíte ten
těžko popsatelný tlak na prsou? Potom je tato nahrávka určena i pro vás. Mám
v oblibě tu kombinaci dunivých spodků, riffujícího Roggy i morbidní vokály
jednotlivých protagonistů. CD tím dostává na pestrosti, hutnosti. Zase se
rozbíjejí staré lebky, opět praskají práchnivé kosti.
Teploměr
ukazuje několik stupňů nad lidský normál. Má hlava žhne, plíce marně lapají po
dechu. Bolestivost kloubů dosáhla hranici snesitelnosti. Uléhám a jen chrčím
z postele prosebné tóny o to, aby mě někdo konečně utratil. Kdysi prokletý
death metalem si nesu svůj úděl dál. MEGASCAVENGER
jsou poctou všem starým pořádkům v hudbě. Jsou odkazem na devadesátá
léta, mementem, varujícím před naší slabostí. Nejedná se sice o žádné přelomové
album, dokonce si myslím, že ho ocení jen pár „vyvolených“, ale to nijak
nevadí. Pro mě osobně je krásnou ukázkou toho, jak lze snoubit nářez a melodii
s podsvětím. MEGASCAVENGER mi dávají zapomenout na dnešní rozháraný svět a
jsou pro mě jistotou, záchytným bodem, ke kterému se pokaždé budu rád vracet.
Popisovat, proč mě vlastně zrovna tenhle projekt uhranul, je poměrně těžké. Já
vlastně ani nevím. Pustil jsem si v pořadí třetí desku, zaklonil hlavu a
pak to přišlo samo. Prokletí. A horečka.
Rogga
MEGASCAVENGER nahráli opět album,
plné starých plesnivých melodií. Na nahrávce potkáte samá slavná jména z undergroundu.
Jednotliví vokalisté odvedli perfektní práci a dodávají albu na ještě větší
morbiditě. Všemu pak vládne nezlomný Rogga Johansson, který sází jeden ostrý a krutý
riff za druhým. Cítím zde severský chlad, sílu podzemí. Při poslechu si
připadám, jako na jedné ze svých dalších procházek po opuštěných hřbitovech.
Zombie opět ožívají, lebky zemřelých praskají tlakem hudby a kosti jsou
vyskládány do krásných pyramid. V jednotlivých skladbách je patrný smutek,
který vystihuje tuhle nahrávku asi nejvíce. Album je určeno pro všechny staré,
poctivé death metalisty, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít reálná
hudba. Švédský smrtící kov, s jasným Roggovým rukopisem. Berte a nebo
nechte být! Osobně jsem spokojený a užívám si ten chlad. Severské death
metalové album, u kterého vám zmrzne srdce strachem! Dobrá práce.
Asphyx says:
MEGASCAVENGER recorded again an album full of old moldy tunes. On the recording there are only very famous names from the underground. Every vocalists did some perfect job and gave the album even bigger morbidity. And Rogga Johansson who betts one sharp and cruel riff after another rules here. I feel here Nordic coolness, strength of underground. While listening I feel like at one of my walks round the abandoned cemeteries. Zombies come alive once again, skulls of dead bodies burst by pressure of the music and the bones are put into beautiful pyramids. There is sadness in each song describing this record most. The album is for all old, honest death metallers who haven't forgotten how real music should sound. Swedish death metal, with clear Rogga's handwriting. Take it or let it be! Personally, I'm happy and I enjoy this cold. Nordic death metal album that will freeze your heart by fear! Good job!
Seznam skladeb:
1. ROTTING DOMAIN (Sven Gross of Fleshcrawl)
2. THE MACHINE THAT TURNS HUMANS INTO SLOP (David Ingram of Hail of Bullets, Echelon, ex-Benediction, ex-Bolt Thrower)
3. DEAD CITY (Jocke Svensson of Entrails)
4. AS THE LAST DAY HAS PASSED (Teddy Möller of Loch Vostok, The Experiment No.Q, The Hidden)
5. THE HELL THAT IS THIS WORLD (Kam Lee of ex-Massacre, ex-Mantas, Bone Gnawer, The Grotesquery)
6. DEAD ROTTING AND EXPOSED (Brynjar Helgetun of Crypticus, Johansson & Speckmann,
Just Before Dawn)
7. STEEL THROUGH FLESH EXTRAVAGANZA (Adrie Kloosterwaard of Sinister)
8.. THE HARROWING OF HELL (Kam Lee ex-Massacre,
ex-Mantas,
Bone Gnawer,
The Grotesquery)
9. AS DYSTOPIA BECKONS
„Bylo by dobré, abyste se konečně začali
modlit tím správným směrem!“: říká mi na ulici nějaká slečna, která místo
toho, aby lítala k klukama po schůzkách, tak mě láká na tu jedinou
správnou víru. Posílám jí do patřičných mezí, je totiž neodbytná až vtíravým
způsobem. Přesto mi přistane v ruce letáček s deformovaným Kristem.
Nasazuji raději sluchátka a pouštím si negaci všeho přetvařujícího se dobra.
Mám rád reálný death metal, syrový, v podstatě obyčejný ve svých
základech, ale s energií, silou a přesvědčivostí. Mnohdy jsem jediný, kdo
danou kapelu chválí a jindy jsem osočen z toho, „proč se mi proboha zrovna
tohle nelíbí“? Neřeším to, poslouchám pocitově, líbí se mi, když nechávám na
sebe hudbu jen tak působit. Vezměte si třeba německé INVOKATION. Klasici každým coulem, přesto pro mě velmi záživní a
v situaci, kdy mě někdo začne přesvědčovat o nesmyslném sektářství i
povznášející. Pomalu se otáčím a ukazuji na slečnu jedno pořádné, death
metalové fuck off!
Vlivů,
z kterých INVOKATION čerpají,
najdeme samozřejmě hodně. Napadají mě snad NILE, INCANTATION, IMMOLATION, ale i
lehké náznaky BEHEMOTH. Nad těžkotonážními riffy se vznášejí lehké, někdy až
mrazivé melodie. Syrovost se zde potkává se vznešeností a myslím, že srdce
každého old school death metalisty musí doslova zaplesat radostí. Pod
„egyptskou“ atmosférou tepe hodně žhnoucí srdce různě poskládaných rytmů.
Mocnosti pekelné o sobě dávají vědět pěkně hlasitě a s řevem sobě
vlastním. Pochoduji jako voják městem, rozhrnuji dav šedivých lidí. Nad hlavou
mi blikají čerstvě rozsvícené pouliční lampy. Noční život začíná převažovat nad
světlem. Někdy si říkám, že by neškodilo vypláchnout ten Augiášův chlév.
Pořádně silným proudem žhavé lávy. Pak by přišla voda, očistná, životodárná a
po restartu, bez těch všech zlých lidí noci, by se začalo znovu. Slečna si balí
svoji víru v podobě lesklých letáků do tašky a úprkem utíká do své
soukromé modlitebny.
Svět
se otáčí ve stále stejných kruzích, pomalu, s jistotou nekonečnosti. Jsme
jen zrnkem písku, vznášejícím se ve věčném víru události. Někdo tomu říká osud,
jiný prokletí. Já byl kdysi uhranut death metalem, tím starým, plesnivé
mokvajícím. Vytrvám ve své víře, stejně jako INVOKATION. Cítím z jejich
prvotiny až jakýsi smutek, podobný snad opuštěnosti hrobů těch, které neměl
nikdo nikdy rád. „Ascending from Aeons“
je přesně tím typem alb, které se mi dostalo do žil hned od začátku. Je mou
modlou, s kterou rád večer uléhám, je mým ranním probuzení, znásobeným
poslechem v odcházející noci cestou do práce. Obětujeme spolu na oltář
pravosti, poctivosti a není nám líto nějaké té krve navíc. Líbí se mi, jak je
na desce krásně propracována nálada vzteku v kombinaci se smutkem. Podívejte
se do zrcadla, odhrňte vlasy ze své tváře. Co tam vidíte? Usmíváte se? Ano? Tak
si představte, že před sebou vidíte negaci sebe samého. Svoji odvrácenou
stranu. Tak přesně takoví jsou INVOKATION.
INVOKATION na své
prvotině velmi dobře kombinují syrový death metal a vznešené nálady opuštěných
hrobů. Jsem moc rád, že se mi zrovna tahle nahrávka dostala do ruky, protože
jinak bych byl ochuzen o velmi silný zážitek. Z tvorby těchto Němců je
sice cítit inspirace starými legendárními kapelami, ale skupina posouvá jejich
tvorbu svým směrem. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, která je temná, tajemná
a bolestivá zároveň. Deska je to hodně poctivá, je znát, že pánové ovládají své
řemeslo perfektně. Jednotlivé skladby jsem nemohl ani po dlouhé době doslova
vyhnat z hlavy. Poslech si vyloženě užívám. „Ascending from Aeons“ je albem, které připomíná modlitbu určenou
snad samotnému zlu. Na to, že se jedná teprve o první počin kapely, můžeme
mluvit o skvělém CD. Doporučuji všem death metalistům, kteří mají rádi klasiku
a tmu. Smrtící nahrávka, která vás přenese do staré, dávno poničené hrobky!
Inferno!
Asphyx says:
INVOKATION knows how to combine a raw death metal and
royal mood of abandoned graves on their first album. I´m so glad this appears
in my hands because if it wouldn´t I would miss this strong experience. You can
feel their inspiration of old legendary bands, however they push their music
even further. I really like the atmosphere which is dark, deep and painful at
the same time. The album is very honest and you can tell that these gentlemen
knows how to do their job perfectly. I couldn´t even wash the songs from my
head for a long time. I just really enjoy the listening. “Ascending from Aeons”
is the album which reminds me of a prayer to the Hell. This is the first album
and yet it is an amazing record. I suggest this to you – the real death metal
fans who like classic music and darkness. Deadly record which brings you to an
old and damaged tomb! Inferno!
Seznam skladeb:
1. Infected
2. 2nd Skin
3. Fenfire
4. Through The Gate Of Hypnos
5. Phoboscope
6. Death Metal Apocalypse
7. Nonconformist
8. Spineless Breed
