Recenze/review - MORDBRAND – Imago (2014)

MORDBRAND – Imago

CD 2014, Deathgasm Records/ Doomentia Records

Nakláním pomalu svoji tvář na stranu. Bojím se jí (Smrti) pohlédnout přímo do obličeje. Možná jsem neměl tyto dveře do záhrobí vůbec otvírat. Měl jsem zůstat na světle Božím a ne pokoušet osud. Jenže jsem nepoučitelný, zvědavý a rád si nechávám mezi prsty protékat nánosy dávné death metalové špíny. Jsem potěšen, když si mohu zase chvilku pohrát s pavučinami, zašermovat s kamarády pomocí mečů ze stehenních kostí, zakoulet bowling s lebkami našich předků. K tomu si vyhledávám příslušnou kulisu. Ta nejlépe vyzní na starých hřbitovech, v podzemních chodbách, beze světla, bez lidí, bez živých duší. Svět je náhle trošku rozmazaný, zahalený stíny a šmouhami vzpomínek na devadesátá léta minulého století. Podávám opatrně ruku svým průvodcům. Tentokrát jimi budou švédští hrobníci MORDBRAND.

V pomalých pasážích se kroutím jako seknutý had, trápím se, moje hlava vzhlíží nahoru, hledá alespoň kousek denního světla. Mezi kořeny rostlin, prorostlých již dávno do našeho svědomí, se plazím, sténám, modlím, umírám a moje ruce spílají celému světu. Prsty, semknuté v celistvém pentagramu se pomalu zarývají do dlaní. Kdesi v dáli zní staří ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE. Jsou to ale jen ozvěny starých časů, dneska se přeci jen hraje už trošku propracovaněji a technické možnosti jsou větší, ale patina zůstává nadále patinou. Není nutné hned kritizovat neoriginalitu. Odsoudit je přeci tak lehké. Tentokrát si ale dovolím tvrdit, že MORDBRAND uchopili otvírání pamětních hrobů trošku jinak. Cítím víc melodie, ale zároveň krutosti, možná snad dokonce „strašidelnosti“. Jsem jen obyčejný posluchač, návštěvník, který sleduje, nechává na sebe muziku působit a pak sesmolí pár řádků. U téhle desky jsem prostoupen temnotou, ztracen, odevzdán na pospas. Nechci, aby to skončilo. Jsem jako vysloužilý feťák, který potřebuje další dávku, další poslech.

Krása švédského death metalu spočívá v tom, že mi dokáže vlít další energii do žil, nakopnout moji unavenou hlavu, rozsekat ztěžklé nohy, uklidnit tep srdce a sladit mé pohyby s duněním bicích. Jsem skalpován ostrými riffy, při klidnějších vyhrávkách se kývám jako po rozčtvrcení masa sekyrou. Vzduch je těžký, hnijeme zaživa, uvítejme spolu hosty Erica Cutlera (AUTOPSY) a CC DeKilla (GRAVEHILL). Spolu pak necháme naše prsty běhat po hmatníku kytar, zapaříme spolu a na závěr obětujeme stejným prastarým bohům. Slyšíte ten řev bestie? Cítíte tu sirnatou vodu, vytékající náhle z našich žil? Všichni už moc dobře víte, co bude následovat. Tedy, pokud jste stejně jako já pravověrní. Ano, je to proměna, cestování v čase. Pohřeb je zde jen oslavou něčeho nového, co teprve začíná.

MORDBRAND, smečka nenasytných vlků, složená z muzikantů legendárních GOD MACABRE (vzpomínáte na rok 1993 a jejich prohnilý zásek „The Winterlong…“?) je pro mě takovým malým morbidně krásným úkazem. Mísí se zde old school death metalové zkušenosti s chutí „dělat to všechno trošku jinak“. Atmosféra celé desky je pak neskutečně nakažlivá, zlá a z reproduktorů mi doslova jiskří paprsky chladu. Je to jako nějaká zákeřná choroba, o které si myslíte, že ji vyléčíte obyčejnými prášky, jenže ona se vám postupně a urputně zahlodá až do morku kostí. Mám rád alba, která jsou na samou podstatu death metalu. Nejsou zde potřeba žádné podpůrné prostředky v podobě různých efektů, hezkých zpěvaček, ani kláves. MORDBRAND si vystačí s tím, co mají. Základní nástroje, dobré nápady a zpěvák s neklidem v hlase. Víc nechci a ani nepotřebuji. Švédi mi předhodili pořádně ohlodanou a plesnivějící kost! Klasický smrtící kov nasáklý těžkou porcí temnoty. Kult! Ave MORDBRAND, vítejte v pekle!

Asphyx says:

Do you like old school Swedish death metal? Yes? This is very interesting, energic, dark, crushing album for me! This CD remind me walking on the old cemetery! Death is good, but MORDBRAND is better! Great album.

Seznam skladeb:

1. Revelate
2. Join Them in Thalldom
3. That Which Crawls
4. Their Name are Myriads
5. Hoarding the Grotesque
6. Bastion of Blood
7. The Spawning (Born of Rot)
8. Imago
9. Sever the Limbs  that Grace

Čas: 37:58

 

Sestava:

Björn Larsson – kytara, basa
Johan Rudberg - bicí
Per Boder - zpěv

http://mordbrand.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/Mordbrand/121721747901195

http://deathgasm.com/

http://www.doomentia.com/

Minirecenze/minireview OPHIS – Abhorrence in Opulence (2014)

OPHIS – Abhorrence in Opulence
CD 2014, Cyclone Empire

Tahle mladá německá skupina mě zaujala už svým albem "Withered Shades". Líbí se mi jejich klasický přístup ve stylu PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, EVOKEN, ATARAXIE apod. Z jejich hudby cítím v tomto stylu tolik důležitý smutek a obzvlášť ve chvílích, kdy na mě padá splín, si je užívám nejvíc. Přijde mi, jakoby se mi začal zpomalovat dech a veškeré životní funkce. Chodím ulicemi, sleduji padající listí ze stromů a saju do plic studený dech. Obšírněji jsem se vyjádřil zde. Když bylo pošmourno, umíral jsem každý den ráno touhou už si nasadit sluchátka na uši a vyrazit ostrým krokem do temných ulic. Lampy řezaly do očí svými paprsky moje zorničky a já se vznášel na pomalých tónech OPHIS. Vynikající deska, vhodná pro jakékoliv poslední věci člověka!

http://ophis.bandcamp.com/

http://www.ophisdoom.de/
http://www.cyclone-empire.com/

Asphyx says:

CD "Abhorrence in Opulence" is as a horror dream. Sad, long, interesting riffs, very impressive vocal. I often listen to this album, when it rains, the wind blows and when I'm melancholic. One of the best doom metal album for me this year! Great funeral!

Recenze/review - DESTROYING DIVINITY – Hollow Dominion (2014)

DESTROYING DIVINITY – Hollow Dominion

CD 2014, Lavadome Productions

Ta ruka, která mě stáhla do právě vykopaného hrobu, byla silná, měla ostré pařáty a neznala slitování. Stál jsem pak v té temné díře a krve by se ve mně nedořezal. Ihned a bez vyzvání na mě zaútočila nějaká šelma. Do tváře jsem jí moc neviděl, ale cítil jsem z její tlamy nasládlý pach smrti. Nejhorší byly ale ty oči, krvavě žhnoucí, s odleskem nenávisti v zorničkách. Po chvilce slabého odporu a marného snažení, vyděšených výkřiků i balancování na hraně srdeční příhody jsem nakonec podlehl. Prohrál jsem na plné čáře a od té doby si se mnou tahle bestie dělala, co chtěla. Její jméno sice není radno vyslovovat nahlas, ale já vám ho prozradím. Jmenuje se DESTROYING DIVINITY. Ti, z vás, co už měli tu čest, jistě vědí a určitě se mimoděk pokřižovali v obráceném gardu. A vy ostatní, vy si prosím doplňte death metalové vzdělání. Tahle krvelačná skupina totiž už v minulosti stvořila jedno album, připomínající ozvěny ze záhrobí. Bylo to v roce 2010 s deskou „Dark Future“, která mě k téhle kapele přivedla a donutila před ní poprvé pokleknout. Předchozí tvorbu jsem sice vždy zaregistroval, ale chycen jsem nebyl.

Letos zakotvili smrťáci z Ratíškovic u tuzemského labelu Lavadome Productions. Ten je zárukou dobré propagace a kvalitně odvedené práce. Nepíšu to jen tak, stačí před sebe rozevřít nové CD „Hollow Dominion“. Krásně, do hněda vyvedený obal od německých Misanthropic Art mluví sám za sebe. Je sice jednoduchý, ale obsahuje všechny potřebné informace, včetně textů. Dominantní a pro mě osobně velmi zajímavá je titulní strana CD. Na ní je možné si doslova užít jakési město, pod krutou nadvládou samotné Smrti. Nevím, jak to uvidíte vy, ale tento motiv jen tak nezevšední. Nejdůležitější je ale muzika a ta je na novince jedním slovem skvostná. DESTROYING DIVINITY rozvádějí k ještě větší dokonalosti styl, kdysi (a vlastně dodnes) hraný kapacitami v oboru, jako jsou IMMOLATION, INCANATTION, BRUTALITY, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, NILE a ostatní do temnoty ponořené smrtící spolky. Musím ale hned upozornit, že tyto základy dále posouvají, uchopují je po svém a ponořují je do ještě hlubšího bahna nihilismu. Dokonce bych se nebál otevřeně přiznat, že v mnohých momentech své slavné vzory v současnosti dokonce předhánějí. 

„Hollow Dominion“ mi připomíná sny o světě po apokalypse. Na Zemi zbylo už jen pár přeživších, kteří se navzájem snaží pozabíjet. Mezi rozbořenými troskami kdysi monumentálních budov šlehají do nebe plameny očistce a do toho zní z tlampače mocné tóny téhle desky. Z nedaleké jeskyně se směje samotný Belzebub, konečně se mu podařilo to, co celou dobu chtěl. Vytvořit atmosféru zmaru a strachu. Ke všemu tomuhle zlu přispívá vynikající, hutný a řezající zvuk ze studia Šopa. Nad neotřele znějícími riffy se vznáší jako slova nějakého raněného zvířete hlas mistra Erika. Jestliže jsem u minulé desky chodil po všech svých známých, neustále ji všem pouštěl a dokola upozorňoval na tenhle vokál, tak tady se klaním až k zemi. Letos, jakoby mu hlasivky ještě víc „dozrály“ a dovolím si tvrdit, že když tohoto pána někdo naštve a on zařve, ten nebožák musí ihned zemřít (smích).

Jednotlivé motivy se táhnou v převážně středním tempu, útočí na vás pomalu, ale o to víc drsně, syrově a tvrdě. Nenašel jsem na albu vůbec nic, co by tam nepatřilo, žádnou zbytečnost. Vše je propracováno, dohnáno k temné dokonalosti. A přesto zde cítím i obrovský kus „špinavosti“, určitého neklidu a černého plápolajícího ohně. To jsou přesně ty argumenty, které u mě dělají z dobrých desek ty vynikající. „Hollow Dominion“ je jako rudě krvavý drahokam, opracovaný těmi nejlepšími řemeslníky. Jsem moc rád, že můžu opět jednou doporučovat českou kapelu i mimo naši malou zemi. Zase tolik death metalu, který by mohl (a měl) prorazit i v zahraničí, u nás nemáme. DESTROYING DIVINITY jsou jedněmi z mála. Pevně doufám, že se jim to povede. Tahle nahrávka totiž u mě získala už po několika týdnech jedno z předních pozic v mé diskografii.

Mám rád podobně se táhnoucí smrtící CD. Připadám si jako nějaký nebožák, pomalu se propadající do močálu věčnosti. Čím víc se snažím oprostit od toho krvavého bahna, tím víc jsem stahován do hlubiny. Krásně to shrnul jeden můj kamarád, který mi asi po týdnu mého doporučeného poslechu „Hollow Dominion“ potají prozradil: „Ty vole, včera jsem u sebe v pokoji večer potkal Smrt. Říkala si DESTROYING DIVINITY“! Myslím, že není co dál dodávat. Dark Moravian death metal! Skvěle!

Asphyx says:

Yesterday I met death itself. It had bloodshot eyes, sharp claws and invited me for a visit. It´s name is DESTROYING DIVINITY. It gave this CD "Hollow Dominion" into my hands and I was immediately lost. The powerful, monumental riffs and killer vocals. The atmosphere reminds me the dark Apocalypse. I feel that death is very close. This is how I imagine the darkness. Echoes from the Crypt sounds as the roar of the beast itself. Excellent album for all fans of dark death metal!

Seznam skladeb:

1. The Eternity Guardians
2. Burning Divine Domination
3. Scent of Death
4. Empire of Emptiness
5. Suffering Redemption
6. Defleshed Skeleton
7. Sinful Omens
8. Inner Slavery

Čas: 33:08

 

Sestava:

Erik - zpěv
Gassi – kytara

Flagin – kytara, basa
Ommurtag - bicí

http://destroyingdivinity.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/destroyingdivinity

http://www.lavadome.org/



Recenze/review - OBITUARY - Inked in Blood (2014)

OBITUARY – Inked in Blood

CD 2014, Gibtown Music/Relapse Records

Tohle tělo už tam leželo pěkně dlouho. Legrační torzo, oproštěné od jakýchkoliv končetin vypadá v tom pološeru jako nějaká bezvládná loutka. Kolem se jako supi pomalu slézají lidské hyeny. V tratolišti vytékající krve se míhají odlesky vražedné zbraně. „Je tam něco napsáno!“: zakřičí do těžkého ticha jakási hysterická žena. V červené kaluži je neumělým písmem vyvedeno slovo OBITUARY.

Staří vzteklí psi si našli po pěti letech konečně čas a mezi nekonečným koncertováním nám nyní předhazují zbrusu novou desku plnou „starých melodií“. Na téhle smečce jsem vždy oceňoval jejich originalitu a určitý chlad, který byl i na „slabších“ deskách kolem cítit jako pach pomalu se rozkládající mrtvoly. Můžeme do nekonečna vést diskuze, které období bylo u téhle kapely nejlepší, v jaké sestavě se jim dařilo nejvíc a stejně bychom se nedobrali výsledku. Nenašli by se dva fanoušci, kteří by se na sto procent shodli. Všichni by snad podepsali vlastní krví pouze testament, kde by byla zmíněna první tři alba této legendy. To je samozřejmě v nejlepším pořádku, stejně jako donekonečna omílané názory, že to s OBITUARY jde neustále z kopce. Nemyslím si. Sice mívali horší období, ale pomyslnou laťku kvality nepodlezli nikdy. Vždy byli „sázkou“ na jistotu a na každé desce jsem si pro sebe to své našel.

OBITUARY se sice pořád drží jen v nastaveném rámci svých středně rychlých, chladných melodií, které kdysi sami vymysleli, ale myslím, že fanoušci by jim určitě jakékoliv sebemenší odbočení, či progresivitu asi jen tak neodpustili. Z tohoto pohledu je vše v nejlepším v pořádku. Dívat se na novinku samozřejmě můžeme i způsobem, že se nejedná o nic nového pod sluncem, že jsou jejich riffy stále stejné a celá tahle floridská mašina se vůbec nikam neposouvá. Obojí je vlastně pravdou. Osobně jsem moc rád, že se Američané nevydali cestou nějakých experimentů. Když chci zažít přímý přenos z vraždy v postranní uličce, rád si ho dopřeji a neočekávám moderní útočné zbraně. Tady se podřezává rezavým nožem a to se zkušeností starých mistrů.

„Inked in Blood“ je přesně tou deskou, kterou jsem si od OBITUARY přál. Pro nás, dříve narozené se jedná o návrat, který mi málem vyrazil dech. Jako bych před sebou zase viděl v roce 1989 sám sebe, žmoulajícího v ruce desku „Slowly We Rot“ a její následné nekonečné obehrávání, které mně vlastně vydrželo až do dnešních dní. Oproti minulému počinu „Darkest Day“ (2009) mi přijde novinka víc energická, chladnější a s větším počtem „nářezových“ a zapamatovatelných skladeb. Zajímavé je, že před pěti lety jsem do sebe dostával předchozí CD pomalu a o dost násilněji. Tentokrát jsem byl chycen během několika prvních poslechů. Určitou podobnost v nápadech se starými alby samozřejmě najdeme na každém kroku, ale to myslím, potencionálním kupcům „Inked in Blood“ vůbec nevadí.

Pro dnešní mladou generaci sice budou noví OBITUARY jen slabým čajem, ale věřte tomu, že přesně takhle se tenkrát opravdu zabíjelo. Chladně, pomalu, s nádechem lámajících se zpuchřelých kostí. Mám floridské „smrtonoše“ rád ze své podstaty a patřím k jejich velkým fanouškům, ale ani to mi nebrání s lehkým nadhledem prohlásit, že takhle dobré album OBITUARY nenahráli od „World Demise“ (1994). Možná je to odvážné tvrzení, které roky časem otupí, ale takhle to právě teď cítím. Líbí se mi, že slovutní pánové ani po letech neztratili nic ze své syrovosti, nadšení a jednotlivé riffy pořád řežou až do morku kostí. John Tardy sice už nevládne hlasem jako dřív, ale i dnes připomíná raněného a pořádně naštvaného lva. Nedivil bych se, kdyby se tohle CD začalo objevovat vedle obětí nějakého sériového vraha. OBITUARY nahráli desku, na které jasně ukazují, že nás stále dovedou pokousat jako pořádně vzteklí psi. „Inked in Blood“ je jako hodně chladná a pomalá smrt!

Asphyx says:

Welcome back OBITUARY! Your new album „Inked in Blood“ reminds me dead body in a dark street. Lonely corpse with bloody sign OBITUARY. Cold riffs, John Tardy´s vocal remind me an injured beast, very good sound. My heart band recorded great album this year! We rot slowly together 26 years. „Inked in Blood“ is as murder with rusty knife! 

Seznam skladeb:

1. Centuries Of Lies
2. Violent By Nature
3. Pain Inside
4. Visions In My Head
5. Back On Top
6. Violence
7. Inked In Blood
8. Deny You
9. Within A Dying Breed
10. Minds Of The World
11. Out Of Blood
12. Paralyzed With Fear

Čas: 49:04

 

Sestava:

John Tardy – zpěv

Trevor Peres – kytara

Donald Tardy – bicí

Terry Butler – basa

Kenny Andrews - kytara

http://www.obituary.cc/

http://www.relapse.com/obituary/

https://www.facebook.com/ObituaryBand

http://obituary.bandcamp.com/releases

Začínáme aneb proč jsem vlastně začal psát nejen death metalový blog.../ We start now, or why I started to write the blog not only about death metal ...

Hello maniacs!

Začalo to vlastně jednoduše. Kdysi, ještě jako mladý kluk jsem se pokoušel marně naučit hrát na nějaký hudební nástroj. Ne že by mi to nešlo, jenže jsem neměl tolik trpělivosti, bavily mě víc holky než baskytara a hlavně jsem hodně sportoval. Nakonec si člověk zkrátka musel vybrat.

Celý můj život mě neustále provází metalová hudba. Prošel jsem si všemi různými styly, neustále rozšiřoval svoji sbírku, až mě jednoho dne oslovil šéfredaktor Johan z českého webzinu Fobiazine. Ten ze mě dovedl vykřesat (dobrovolně) až neskutečné množství článků. A to jak převážně recenzí, tak reportů i rozhovorů. Dva a půl roku jsem psal (a nadále budu smolit své příběhy o deskách) s velkým nadšením a byl jsem do svého koníčka zakousnutý jako pitbul.

Pak se do mé hlavy začala vkrádat myšlenka, že mi pořád ještě něco chybí. Jednak jsem získal lehký pocit, že některé mé recenze se čtou víc v zahraničí než u nás v Čechách (nechápu ty překlady z Google překladače, jak jim mohou rozumět, ale asi tomu tak opravdu je) a hlavně mě začaly nějak divně svrbět prsty. První, kdo mě na myšlenku blogu přivedl, byla má krásná paní Asphyxová. Ta nejen, že svědomitě a pečlivě už několik let provádí korekturu mých chorých výplodů, pomáhá s překlady, ale ještě vždy přispěje dobrou radou, kritikou nebo povzbuzením.

Proč tedy vlastně blog? Je to jednoduché. Budu sem dávat věci, které se mi na Fobiazine nevejdou, nehodí nebo by byly vydány třeba až  za půl roku. Chtěl bych taky dodat trošku víc fotek, videí, různých pohledů, názorů a postřehů. Nevím, jestli to bude dneska někoho zajímat, možná budu dokonce obviněn z písemného exhibicionismu, ale pro mě je to takové uvolnění, odreagování od života řádně pracujícího a daně platícího člověka s velkou rodinou (smích). Snad to někdo z vás uvidíte podobně. Hlavně bych ale chtěl také trošku zviditelnit některé kapely, o kterých si myslím, že by se o nich mělo v Čechách (alespoň mezi námi, pár nadšenci) vědět.

Nejsem vševědoucí, nejsem a nikdy jsem se nepovažoval za kritika (těch si naklikáte dneska na různých fórech a webech tuny), tak jsem se rozhodl, že nebudu v recenzích bodovat. Vím, že je to u nás v Čechách dobrým zvykem, ale já si pořád myslím, že to je hrozně zavádějící. Také nebudou otevřeny diskuze. Pod mými články stejně bylo a je (zaplať Satan za to!) jen pár připomínek od mých "fanoušků" a sem tam nějaký pomatenec, bez kterého se určitě všichni rádi obejdeme, ne?

Účelem tohoto blogu není ani propagace různých připravovaných událostí, koncertů a já nevím čeho ještě. Za celou svoji "redaktorskou" činnost jsem si stejně vzal akreditaci asi dvakrát a to jen proto, že mi nějak zrovna došly finance na muziku (smích). Takhle si pak za své peníze můžu napsat co chci (smích). Já se snažím hudbu, o které si myslím, že je dobrá, podporovat a tak sem tam nějakou tu akci, na kterou se třeba budu chystat, nahodím, ale jinak bych nerad, abych byl zahrnut přílišnou administrativou. Myslím si, že to případné recenzenty spíš ubíjí a nepíší pak s takovým nadšením. Novinky jsem tedy vyřešil dnes tolik oblíbeným linkem od třetích stran. Snad si tam pro sebe to důležité najdete.

Trošku jsem zviditelnil i své "nefotografické" umění. Foťák nosím na koncerty rád, ale fotím spíš na památku pro sebe a snažím se nesvítit kapelám a fanouškům bleskem do očí celou dobu akce. Jsem rád tichým mužem, pozorovatelem v pozadí. Moje fotky nejsou dobré a asi nikdy nebudou, ale pro představu snad stačí. Pokud naleznu někde na internetu nějaké od profíků, tak dám rád odkaz na jejich stránky a podpořím je.

Obsahová náplň je u mě doufám dostatečně jasná. Kdo mě znáte, víte, že nejvíc asi holduji death metalu, mám rád ale i thrash, poslední dobou čím dál tím víc klasický doom, ale nepohrdnu ani dobrým blackem, rockem nebo dokonce heavy metalem. Chystám jak recenze, tak reporty i rozhovory. Nikdo po mě prosím, ale nechtějte recenze na dnes tolik moderní post - něco metaly, deathcore, metalcore apod. Nebudu je psát z jednoho prostého důvodu, nerozumím tomu a nemám je rád (smích)!  Jsem prostě klasik v nejlepších letech a jiný už nebudu! Koneckonců je to vidět i na mé "dosavadní práci" zde:

http://www.fobiazine.net/articles_author/93/asphyx/

Na závěr zkusím takové menší shrnutí:

Mým motem je, že o muzice by měl psát člověk, který ji má rád. Nejsem a nikdy nebudu drsným kritikem. Pro mě je death metal a tvrdý kov všeobecně hlavně zábavou, kořením života, odreagováním. Pokud se díváte na svět podobnýma očima, vítejte ve smrtící bouři! Snad si tu legraci se mnou užijete.

Váš Asphyx from Hell!

Asphyx says:

Hello bastards, we start now. This is the new Czech death (thrash, black, doom, heavy and classic rock) blog. I want to write reviews (reports and interviews) about CD´s and bands I like. I want to  promote good old school music! All articles will have a short summary in English!

I wrote a lot of reviews, reports and interviews with bands:

http://www.fobiazine.net/articles_author/93/asphyx/

Your Asphyx from Hell!

contact:

jakub.asphyx@gmail.com
https://www.facebook.com/pages/Deadly-Storm/547489652018346?ref=bookmarks

Památka zesnulých/ Happy Halloween - jsme připraveni/ We are ready!

Zdravím všechny maniaky ze záhrobí!,

když jsem začal koketovat s myšlenkou blogu, ani mi nějak nedošlo, že jsem si určil jako den spuštění 1. listopadu. Ale vyšlo to krásně. Den po Halloweenu a den před Památkou zesnulých. Myslím, že lepší datum pro začátek nejen death metalového blogu jsem si nemohl přát (smích).

Databáze už se krásně plní recenzemi na death metalové novinky méně známých kapel i mini recenzemi na alba slavnějších spolků. Rozhovory už mám také nějaké rozjednané. Zítra tedy kopnu do vrtule poprvé. Snad se vám bude v mojí smrtící bouři líbit. Zatím posílám jeden velký pozdrav ze záhrobí!

HELLo from the world beyond!

Now I'm preparing many reviews, interviews and "minireviews" not only about the new death metal albums! November 1 we will start! I hope we will meet tommorow. Now I'm sending one big greeting from the world beyond! Happy Halloween!

https://www.facebook.com/pages/Deadly-Storm/547489652018346?ref=bookmarks

http://deadly-storm.blogspot.cz/

https://plus.google.com/100172717289946607376/posts/p/pub

DEADLY STORM zahřmí poprvé 1. listopadu 2014/ DEADLY STORM will peal of thunder for the first time on November 1!

Hello maniacs!

v současné době se databáze plní novými recenzemi a články. Jako datum vypuknutí "SMRTÍCÍ BOUŘE" byl určen 1. listopad roku 2014! Od té doby vás rádi přivítáme na stránkách našeho blogu, který bude až po okraj naplněn recenzemi na nejen death metalová alba! 1. listopadu na viděnou zde!

Zatím si můžete přečíst mé staré recenze, rozhovory a reporty zde:
http://www.fobiazine.net/articles_author/93/asphyx/


Currently we will prepare the new articles and reviews. The date of the outset of DEADLY STORM was designated on November 1 2014! After there you will be welcomed on our blog, which will be filled with not only death metal reviews! See you on November 1 here!

For now, read my old reviews, reports and interviews here:

http://www.fobiazine.net/articles_author/93/asphyx/

Deadly Storm!

http://deadly-storm.blogspot.cz/

https://www.facebook.com/pages/Deadly-Storm/547489652018346

Nový maskot našeho blogu/new mascot for our blog - OLD SKULL!

Hello bastards!

dnes nás navštívil nový maskot našeho blogu DEADLY STORM!

Today the new mascot is coming to our blog DEADLY STORM!

OLD SKULL!

Startujeme brzy/ we will start soon bastards!

Zdravím všechny příznivce převážně undergroundové muziky. V současné době se připravuje obsah pro tento web. Již brzy zde naleznete nové recenze, reporty a rozhovory.

Hello maniacs, now we prepare new underground metal blog. We will start soon! Come back! New reviews, reports, interviews! Total death (thrash, black, heavy, doom, rock) metal underground!

Deadly Storm!