Mnohý pravověrný metalista nad touhle legendou ohrnuje nos, ale uvědomme si, že jejich první alba rozvířila v sedmdesátých letech vodu pěkně krvavě. Na tehdejší dobu obrovský nářez, energie a zápal pro hard rock. Já byl tenkrát sice ještě usoplený prcek, ale to nic nemění na tom, že mi jejich desky rvali rodiče do uší snad denně. Možná podvědomě, možná pro tu energii mě tihle rockoví čerti provází vlastně celý život. Jejich novinka, s názvem "Rock Or Bust", vychází 2. prosince 2014 a zapište si za uši, že já budu u toho! Myslím si, že letos budou pěkně vypečené vánoce. Australané AC/DC pravděpodobně opět nikoho s ničím nepřekvapí, ale kolem stromečku bude určitě tančit zase celá rodina (smích). Stejně, jako tomu bylo u minulé desky "Black Ice". Recenze zde, jakmile pořádně naposlouchám! Come on! Poprvé bohužel bez Malcoma.
I want to hold the new AC/DC album inmy hands! I want to hold the new AC/DC album inmy hands! I want to hold the new AC/DC album inmy hands! I want to hold the new AC/DC album inmy hands!
CANNIBAL CORPSE – A Skeletal Domain
CD 2014, Metal Blade Records
Mnozí z vás, později narozených asi už nepamatuje doby, kdy brutální muzika byla ještě v plenkách. Tenkrát jsme byli vděční za každé slovo, kazetu nebo dva měsíce starý časopis. Kdo nezažil, nepochopí. Někdy v těch letech se zrodila i má láska ke "kanibalismu". Ano, všichni zkušení již vědí. Pánové z Buffala jsou zde letos s dalším zásekem. Tentokrát pod jiným producentem. Krutí, zlí a maniakální stejně jako dřív. Podrobněji jsem jejich novinku "A Skeletal Domain" probral zde.
CANNIBAL CORPSE on "A Skeletal Domain" kill again. An old procedure with new bloody tools. For old school "loyal" fans. „Fire up the chainsaw! Hack their fucking heads off!“ Killer album!
Pardubická death metalová
smečka DYSANGELIUM letos vydala nové album s názvem „Holykaust“. Bylo tedy
na čase trošku je vyzpovídat. Na otázky ohledně nové desky, jejího křtu na slovenském
Gothoom Open Air Festivalu i spoustu dalších věcí odpovídal zpěvák Nekro.
Ave DYSANGELIUM! Máte venku
již nějakou dobu nové album “Holykaust“. Pro každou kapelu je asi
nejdůležitější, co na ni říkají fanoušci? Určitě už nějaké songy z novinky
hrajete i naživo. Jak fungují?
Ave!
O desku je zájem a byla přijata velmi pozitivně. To samé platí o čtyřech
skladbách, které z ní hrajeme naživo. Jednotlivé názory se samozřejmě různí,
ale vesměs se pohybují v rovině porovnávání, takže někomu se více líbí „Holykaust“,
někomu více sednul „Maniachrist“, celkově ale panuje spokojenost, takže super!
Jak by řekl Horst Fuchs: „To je skvělé! No není to skvělé? Je to skvělé!“ :)
"Holykaust"
Minulou desku „Maniachrist“
jste vydávali vlastním nákladem. Letošní „Holykaust“ vyšel u slovenských
Gothoom Productions. Proč právě tento label a vidíte nějaký rozdíl v tom,
vydat si desku sami, a nebo u labelu? V dnešní době, kdy má každý internet
v kapse, si říkám, jestli není jednodušší a levnější si se vším poradit
sám.
Nabídku
nahrát desku u Gothoom Productions jsme dostali už před delší dobou po odjetí
společného turné se slovenskými Doomas, když nás s ní osobně oslovil náš
současný vydavatel a pořadatel Gothoom festu, Peter Betko. A jak to celé
dopadne? Uvidíme. Zatím je brzo vynášet jakékoliv soudy. Vydat si to sám
znamená komplet si to zařídit a prodat sám. Vydávat pod někým znamená z jedné
strany větší možnosti (hlavně v oblasti propagace), z druhé zase nějaké smluvní
limity. Jistější odpověď budeme schopni dát tak za rok, rok a půl. Každopádně
pro nás bylo skvělou zkušeností první fošnu vydat na vlastní triko a je teď neméně
důležitou zkušeností zažít si i fungování pod křídly vydavatelství.
"Maniachrist"
„Maniachrist“ jste nahrávali v Davos
studiu, „Holykaust“ ve slovenském Gothoom studiu. Byl nějaký rozdíl
v přístupu, technickém vybavení apod.? Letošní deska zní trošku „čistěji“
a „propracovaněji“. Jak jste s výsledkem s odstupem času spokojeni?
Obě
studia jsou vybavena profesionálně a stejně tak byl profesionální a přátelský
přístup jak ze strany Otyna, který nám nahrával, mixoval a masteroval „Maniachrist“,
tak ze strany Ivana, který to samé dělal u „Holykaustu“. Jak jsem naznačil už v
první odpovědi, pohledy na obě desky se liší. Někomu víc sedne „Maniachrist“,
někomu zase „Holykaust“, a to jak mezi fans, tak i mezi členy kapely. Už jsme
se i různě mezi sebou bavili a na čem se zatím plně shodujeme se, že až zase
budeme něco nového tvořit, dáme si na to víc času. Abychom měli tak půl roku
před dalším studiem hotovo a byl prostor nejenom na sehrání, ale hlavně i na
rozležení celé věci v hlavě.
Na „Maniachrist“ se mi
líbila ta kombinace nářezu a melodií. Na „Holykaust“ jste šli ještě dál a album
je zase o něco propracovanější, „valivější“. Jste zkrátka klasici. Dneska zase
tolik kapel podobně v Čechách nehraje. Kam se ale chtějí DYSANGELIUM
ubírat v budoucnosti? Přemýšlíte už třeba dopředu, že příště bude víc
blackových nebo thrashových vlivů?
Nepřemýšlíme,
neboť by to bylo zbytečné. Vihar s Dědkem už mají prý v šuplíku pár zajímavých
riffů, já si zase doma syslím do počítače verše a případná témata nových
skladeb, ale výsledek stejně uvidíme, až když něco doopravdy společně složíme.
Nikdo netuší, v jakém budeme kdo duševním rozpoložení, co nás časem napadne či
nenapadne, atd. Určitě se zase budeme snažit z jedné strany zachovat náš styl
podpisu, ale z druhé tomu zase dát něco nového, přičemž nepřehlednou roli budou
stejně jako vždy hrát náhoda a momentální inspirace. Nechme se překvapit. :)
Co si vůbec myslíte jako
kapela o různých recenzích, reportech apod.? Třeba na vaši novinku „Holykaust“
jsem četl několik pozitivních (ROCK HARD, FOBIAZINE (moje – smích), SICMAGGOT)
a pak i trošku tvrdší (PAŘÁT). V dnešní době už asi není nikdo, kdo by si
kupoval CD podle recenzí, ale mě by spíš zajímalo, jestli to má vliv na to, že
se o vás začnou potencionální fanoušci víc zajímat? Kde vlastně prodáte nejvíc
CD? Přes label, přes vaše stránky nebo na koncertech?
Jednoznačně
to vliv má. Ať už vyjde recenze taková či onaká, vždy to znamená být zase o
kousek víc v povědomí. O to pak lépe, že většina recenzí vyšla zatím v
pozitivním stylu. A na poslední otázku zatím těžko hledat odpověď neboť u
labelu jsme krátce a opět bych nerad vynesl nezasvěcené soudy. Celkově však
mohu říct, že zájem o fošny i ostatní merch se hrnou v nezanedbatelném počtu ze
všech zmíněných směrů.
Album jste pokřtili na
slovenském festivalu Gothoom Open Air. Dají se nějak porovnat čeští a slovenští
fanoušci? Jakou jste měli odezvu, a doporučil bys tento festival českým
návštěvníkům? Kdybys je měl nějak navnadit, popsat, v čem je jiný než
třeba ty naše české, co bys jim řekl?
Doteď
mě ani nějak nenapadlo fanoušky porovnávat a upřímně si na to ani moc
netroufám. Pod podiem byl celkem slušný dav pařících metalheads – na tom jedině
záleží. Užili si to lidi a díky tomu jsme si to užili i my. A co se týče
samotného Gothoomu – Je tam vše, co potřebujete. Metal, krásná příroda, rodinná
atmosféra a navíc – Tady v ČR je situace už běžná a nikdo nic neřeší, ale na
Slovensku máte ještě stále šanci tím, že posloucháte metal, doopravdy někoho
neskutečně vytočit, včetně vysoce postavených politiků. A to prostě stojí za
to.
Z doslechu a internetu
vím, že Gothoom Open Air festival měl problémy s tamní církví. Ty zprávy
byly ale značně rozdílné. O co tam vlastně šlo? A co vy osobně, neměli jste
problémy?
No
jednoduše šlo o to, že středověce uvažující tmáři se snažili zakázat z
nábožensko-ideologických důvodů metalový fest a chytli se toho i politici a
samozřejmě to bylo ožehavým tématem i v médiích. Jako kapelu se nás nikdo
inzultovat nepokusil. Podstatně horší to v tomhle měl pořadatel, kterému
chodily výhrůžky upálením rodiny, atd. Svým způsobem to však ani nepřekvapí.
Křesťanství má s upalováním bohaté historické zkušenosti.
I na vašem druhém albu je
obal od Hugo Chytila. Tentokrát je na něm opět „anti-křesťanské“ téma. Říká se,
že obal prodává a u vás musím říct, že lze rozpoznat ihned mezi ostatními.
Každopádně, určitě vyjadřuje i váš názor na církev a křesťanství.
V textech si také zrovna „neberete“ servítky. To by mnohého nezasvěceného
mohlo přivést na myšlenku satanismu. Jak se stavíte k tomuto tématu a měli
jste s tím někdy problémy třeba u pořadatelů apod.? Nikdy
s tím nebyl problém. K satanismu se nijak nestavíme, vlastně jsme se o něm v
kapele ještě nikdy nebavili a nebo si to alespoň nepamatuju. Tohle naše
směřování je pro nás tak říkající přirozené. Netřeba ho ohraničit nějakou
souhrnnou ideou. Víceméně by to i bylo zbytečné, když se nad tím člověk
zamyslí. Pod satanismem si dnes lze představit kdeco a přihlásit se k němu by
bylo neskutečným „znepřesněním“ čehokoliv, co kde vyjadřujeme.
Oťák
Poslední dobou mi přijde, že
se začíná čím dál tím víc nejen do metalu tahat politika. Některé kapely jsou
vyhraněné značně doleva, jiné zase doprava. Osobně je mi z toho občas
docela smutno. Místo toho, aby se fanoušci soustředili na muziku, řeší věci,
které do ní podle mě vůbec nepatří. Jak tenhle problém vidíte vy? Uhodil
jsi hřebíček přímo na hlavičku. Cpát dneska do všeho politiku je evidentně v
módě a metal jako styl to neskutečně kazí. Nejde přitom o to, že nějaká kapela
se vydá tím či oním směrem, to je nám zcela u zadku, ale o celkovou atmosféru
okolo toho. To nejen metalu, ale muzice jako takové hodně škodí. Satanžel je
zpátky doba anonymního udávání, fízlování a zkoumání politické korektnosti či
nekorektnosti textů a názorů umělců. To se vztahuje k nedávnému
celorepublikovému bojkotu klubů, v nichž v minulosti vystupovala tzv. "politicky
nevhodná" skupina. Ptáme se, kde to jsme, to už tady přeci bylo? Organizacím a
jejich členům, kteří se k tomuto činu odhodlali, jistě nedošel fakt, že tímto
skutkem nebude poškozena pouze daná kapela, ale klub jako takový a samozřejmě i
ostatní "politicky korektní" skupiny (a nemusí být ani rockově/metalového
zaměřené), které v tom, či onom klubu byly zvyklé hrávat.
Vihar
V Německu hraje black
metalová kapela se stejným názvem jako máte vy? Nepletou si vás lidé? Ono stačí
si dát do vyhledávače vaše jméno a je to (smích). Neuvažovali jste třeba o
změně jména?
Uvažovali
jsme o tom, že by si německé DYSANGELIUM mohlo změnit jméno. :-D. Ne, vážně –
oni vznikli tak nějak v podobnou dobu jako my a když jsme na to přišli, tak
jsme i zvažovali nad změnou názvu, ale prostě jsme to tak nechali a neřešíme
to. Teď po dvou albech už je šance na změnu názvu rovna nule.
Jste poměrně často
koncertující kapelou. Osobně jsme spolu zažili koncerty, kde bylo narváno, ale
hráli jste i jen pro pár nadšenců. Death metal nebyl nikdy stylem, který by
navštěvovaly davy lidí, ale někdy je ta návštěvnost opravdu tristní. Máte třeba
už dnes vytipovaná města, kraje, kde se na death metal chodí a kde je
„jistota“, že bude „prázdno“?
Jistota
toho či onoho není nikdy, ale ano, jsou místa, kde čekáme spíše více a místa,
kde naopak čekáme spíše méně fans. Každopádně v obou dvou případech se
snažíme podat maximální výkon. Vytipovaná města, kam se na muziku chodí a
nechodí, samozřejmě máme a díky této otázce bychom rádi poděkovali nadšencům,
kteří dojíždí na Winter Violence a Memory Remains do Pardubic. To jsou totiž
dvě akce, které přímo pořádáme. A prázdno na nich nebývá.
Nekro
Občas vyrážíte na koncerty i
do zahraničí. Platí pořád to, že u nás jsou kluby, služby, zvuk apod. pro
kapely horší? Jsme pořád jako země postiženi stigmatem „těch z východu“
nebo už je přístup pořadatelů podobný? A jak reagovali na vaši muziku tamní
fanoušci?
Podle
nás nezáleží na tom, v jaké části světadílu kapela hraje, ale na
pořadateli akce. Koncerty, které jsme odehráli v zahraničí, se nesetkaly
s našimi negativními ohlasy, ale je to i tím, že za čárou jsme toho ještě
moc neodehráli. V naší rodné zemi jsme narazili na akce, na kterých už
v budoucnu hrát nebudeme, respektive nechceme. Nicméně v Čechách a na
Moravě převažují akce, které jsou pořadatelsky velice dobře zvládnuté. Čas
ukáže jak tomu je jinde ve světě.
Když se na vás jako na
kapelu podívám, vidím parádně sehrané death metalové muzikanty s dobrými
nápady, kteří do toho jdou po hlavě a srdcem. Jenže určitě jste zažili i
spoustu zklamání, kdy jste byli naštvaní, rozhodnutí s tím vším seknout.
Bylo někdy takové období? Nebo jinak? Měli jste jako kapela někdy krizi?
Vždycky
jsou spory, tomu se člověk nikdy nevyhne, ale důležitý je umět si v závěru
uvědomit, že ta kapela něco dokázala a má potenciál dokázat ještě mnohem víc a
oproti tomu i seriózně vypadající spory pak často změní svoji vizáž v
malichernost.
V kapele jste vlastně
dvě generace muzikantů. Ctibor s Viharem jsou zkušení mazáci a Nekro
s Oťákem a Dědkem mladí kluci. Nehádáte se někdy v tom, jak a co
budete hrát apod.? Kdo vlastně stojí autorsky za skladbami? Na CD jste
podepsáni svorně jako celá kapela, ale kdo je ten, kdo nosí nápady? Jak vlastně
vznikají nové skladby?
Přesně
tak, jednu generaci tvoří Ctibor s Viharem, druhou pak tvoří Dědek a Oťák a
pokud to tedy bereme čistě věkově, tak já jsem někde uprostřed. Ohledně tvorby
– Vihar a Dědek nosí riffy a tvoří základní melodie, já skládám texty doma
podle toho, jak ke mně daná melodie promlouvá a ve zkušebně se to všechno
dolaďuje. Vyměňujeme si názory a celé to bereme jako dialog, jehož výsledkem má
být dílo, na kterém se ve finále všichni shodneme. Přesto, že jsou
v kapele osoby, které mají hlavní slovo, cédéčko nekecá – autorsky jsme za
skladbami opravdu všichni.
V minulém rozhovoru pro
Fobiazine jste zmiňovali, že je neustále otevřena otázka změny loga kapely. Jak
jste na tom? Abych pravdu řekl, tak to je snad jediná věc, která mi u vás
„nesedne“. Zkrátka, zasloužili byste nějaké lepší (smích).
To
tak nějak vyšumělo do ztracena. A těžko říct, jak to bude dál, protože z jedné
strany to naše logo není tak úplně death metalového stylu, ale z druhé zase
dobře vyniká mezi ostatníma. A v neposlední řadě by si musel Ctibor dát „přetetovat“
paži. A to by byl fakt dost nasranej :-D.
Ctibor
Logo
Český a slovenský trh je pro
death metal příliš malý. Zkoušíte štěstí i v zahraničí? Máte třeba už
nějakou zpětnou vazbu od fanoušků, nějaké recenze apod.? A co koncerty?
Chystáte se v nejbližší době ukázat i za hranicemi, jak u nás umíme hrát
death metal?
Zkoušíme
a zatím se to líbí, tak uvidíme, kam se to celé vydá. Teď nás čekají dva koncerty na
Slovensku a myslím, že příští rok toho v zahraničí bude celkově o
dost víc, ale uvidíme, zatím se plno věcí domlouvá a nebo je nejistých, či
pouze plánovaných, tak radši nebudu předbíhat.
Dědek
Dnes je nejen death metal
hodně drahý koníček. Vždycky si říkám, co vaše manželky, přítelkyně a rodiny na
to, že do toho vrážíte tolik peněz. A to nemluvím o tom, že jste spoustu
víkendů mimo domov. To je u každé kapely, co to myslí vážně, řehole a boj.
Občas mi přijde, že na ty „lidi v pozadí“ se trošku zapomíná. Jestli máte
někoho, komu byste rádi poděkovali, zde je prostor.
Prvně
obrovský dík patří Tomáši Svobodovi a Radce Vítové, kteří pro nás dělají
spoustu manažerské práce a jsou svého stylu právoplatnými členy kapely. Dále
tobě Jakube a všem tobě podobným, kteří nás bezplatně a opakovaně zařazujete do
svých příspěvků, recenzí, reportů a rozhovorů. Z hlediska soukromého pak patří
velký dík Ctiborově i Oťákově rodině i přítelkyním nás ostatních, že naši vášeň
chápou a přijímají. Je to přesně jak říkáš. Člověk je pořád v řiti a ještě do
toho sype prostředky. Ale dává mu to zpět něco, co by jinde nezískal.
A na závěr jedna klasická
otázka. Co chystají DYSANGELIUM v nejbližší době?
17.
ledna v Pardubicích v klubu Žlutý Pes pořádáme akci Winter
Violence No. 7, kde vystoupíme společně s DEBUSTROL, V.A.R., TROLLECH,
DRACO HYPNALIS, TREDIS HARM ANY a INFERNAL HERETIC, takže dovalte, bude nářez!
Děkuji za rozhovor, přeji
spoustu vydařených koncertů, prodaných CD a fanoušků ve vašem merchandise. Ať
se daří!
Děkujeme
a těšíme se, až zase společně naživo zapaříme!
Nakláním pomalu svoji tvář na stranu. Bojím se jí (Smrti) pohlédnout přímo do obličeje. Možná jsem neměl tyto dveře do záhrobí vůbec otvírat. Měl jsem zůstat na světle Božím a ne pokoušet osud. Jenže jsem nepoučitelný, zvědavý a rád si nechávám mezi prsty protékat nánosy dávné death metalové špíny. Jsem potěšen, když si mohu zase chvilku pohrát s pavučinami, zašermovat s kamarády pomocí mečů ze stehenních kostí, zakoulet bowling s lebkami našich předků. K tomu si vyhledávám příslušnou kulisu. Ta nejlépe vyzní na starých hřbitovech, v podzemních chodbách, beze světla, bez lidí, bez živých duší. Svět je náhle trošku rozmazaný, zahalený stíny a šmouhami vzpomínek na devadesátá léta minulého století. Podávám opatrně ruku svým průvodcům. Tentokrát jimi budou švédští hrobníci MORDBRAND.
V pomalých pasážích se kroutím jako seknutý had, trápím se, moje hlava vzhlíží nahoru, hledá alespoň kousek denního světla. Mezi kořeny rostlin, prorostlých již dávno do našeho svědomí, se plazím, sténám, modlím, umírám a moje ruce spílají celému světu. Prsty, semknuté v celistvém pentagramu se pomalu zarývají do dlaní. Kdesi v dáli zní staří ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE. Jsou to ale jen ozvěny starých časů, dneska se přeci jen hraje už trošku propracovaněji a technické možnosti jsou větší, ale patina zůstává nadále patinou. Není nutné hned kritizovat neoriginalitu. Odsoudit je přeci tak lehké. Tentokrát si ale dovolím tvrdit, že MORDBRAND uchopili otvírání pamětních hrobů trošku jinak. Cítím víc melodie, ale zároveň krutosti, možná snad dokonce „strašidelnosti“. Jsem jen obyčejný posluchač, návštěvník, který sleduje, nechává na sebe muziku působit a pak sesmolí pár řádků. U téhle desky jsem prostoupen temnotou, ztracen, odevzdán na pospas. Nechci, aby to skončilo. Jsem jako vysloužilý feťák, který potřebuje další dávku, další poslech.
Krása švédského death metalu spočívá v tom, že mi dokáže vlít další energii do žil, nakopnout moji unavenou hlavu, rozsekat ztěžklé nohy, uklidnit tep srdce a sladit mé pohyby s duněním bicích. Jsem skalpován ostrými riffy, při klidnějších vyhrávkách se kývám jako po rozčtvrcení masa sekyrou. Vzduch je těžký, hnijeme zaživa, uvítejme spolu hosty Erica Cutlera (AUTOPSY) a CC DeKilla (GRAVEHILL). Spolu pak necháme naše prsty běhat po hmatníku kytar, zapaříme spolu a na závěr obětujeme stejným prastarým bohům. Slyšíte ten řev bestie? Cítíte tu sirnatou vodu, vytékající náhle z našich žil? Všichni už moc dobře víte, co bude následovat. Tedy, pokud jste stejně jako já pravověrní. Ano, je to proměna, cestování v čase. Pohřeb je zde jen oslavou něčeho nového, co teprve začíná.
MORDBRAND, smečka nenasytných vlků, složená z muzikantů legendárních GOD MACABRE (vzpomínáte na rok 1993 a jejich prohnilý zásek „The Winterlong…“?) je pro mě takovým malým morbidně krásným úkazem. Mísí se zde old school death metalové zkušenosti s chutí „dělat to všechno trošku jinak“. Atmosféra celé desky je pak neskutečně nakažlivá, zlá a z reproduktorů mi doslova jiskří paprsky chladu. Je to jako nějaká zákeřná choroba, o které si myslíte, že ji vyléčíte obyčejnými prášky, jenže ona se vám postupně a urputně zahlodá až do morku kostí. Mám rád alba, která jsou na samou podstatu death metalu. Nejsou zde potřeba žádné podpůrné prostředky v podobě různých efektů, hezkých zpěvaček, ani kláves. MORDBRAND si vystačí s tím, co mají. Základní nástroje, dobré nápady a zpěvák s neklidem v hlase. Víc nechci a ani nepotřebuji. Švédi mi předhodili pořádně ohlodanou a plesnivějící kost! Klasický smrtící kov nasáklý těžkou porcí temnoty. Kult! Ave MORDBRAND, vítejte v pekle!
Asphyx says:
Do you like old school Swedish death metal? Yes? This is very interesting, energic, dark, crushing album for me! This CD remind me walking on the old cemetery! Death is good, but MORDBRAND is better! Great album.
Seznam skladeb:
Revelate
Join Them in Thalldom
That Which Crawls
Their Name are Myriads
Hoarding the Grotesque
Bastion of Blood
The Spawning (Born of Rot)
Imago
Sever the Limbs that Grace
Čas: 37:58
Sestava:
Björn Larsson – kytara, basa Johan Rudberg - bicí Per Boder - zpěv
OPHIS – Abhorrence in Opulence
CD 2014, Cyclone Empire
Tahle mladá německá skupina mě zaujala už svým albem "Withered Shades". Líbí se mi jejich klasický přístup ve stylu PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, EVOKEN, ATARAXIE apod. Z jejich hudby cítím v tomto stylu tolik důležitý smutek a obzvlášť ve chvílích, kdy na mě padá splín, si je užívám nejvíc. Přijde mi, jakoby se mi začal zpomalovat dech a veškeré životní funkce. Chodím ulicemi, sleduji padající listí ze stromů a saju do plic studený dech. Obšírněji jsem se vyjádřil zde. Když bylo pošmourno, umíral jsem každý den ráno touhou už si nasadit sluchátka na uši a vyrazit ostrým krokem do temných ulic. Lampy řezaly do očí svými paprsky moje zorničky a já se vznášel na pomalých tónech OPHIS. Vynikající deska, vhodná pro jakékoliv poslední věci člověka!
CD "Abhorrence in Opulence" is as a horror dream. Sad, long, interesting riffs, very impressive vocal. I often listen to this album, when it rains, the wind blows and when I'm melancholic. One of the best doom metal album for me this year! Great funeral!
Ta ruka, která mě
stáhla do právě vykopaného hrobu, byla silná, měla ostré pařáty a neznala
slitování. Stál jsem pak v té temné díře a krve by se ve mně nedořezal. Ihned a
bez vyzvání na mě zaútočila nějaká šelma. Do tváře jsem jí moc neviděl, ale
cítil jsem z její tlamy nasládlý pach smrti. Nejhorší byly ale ty oči,
krvavě žhnoucí, s odleskem nenávisti v zorničkách. Po chvilce slabého
odporu a marného snažení, vyděšených výkřiků i balancování na hraně srdeční
příhody jsem nakonec podlehl. Prohrál jsem na plné čáře a od té doby si se mnou
tahle bestie dělala, co chtěla. Její jméno sice není radno vyslovovat nahlas,
ale já vám ho prozradím. Jmenuje se DESTROYING DIVINITY. Ti, z vás, co už
měli tu čest, jistě vědí a určitě se mimoděk pokřižovali v obráceném
gardu. A vy ostatní, vy si prosím doplňte death metalové vzdělání. Tahle
krvelačná skupina totiž už v minulosti stvořila jedno album, připomínající
ozvěny ze záhrobí. Bylo to v roce 2010 s deskou „Dark Future“, která mě k téhle kapele přivedla a donutila před ní poprvé pokleknout. Předchozí
tvorbu jsem sice vždy zaregistroval, ale chycen jsem nebyl.
Letos zakotvili
smrťáci z Ratíškovic u tuzemského labelu Lavadome Productions. Ten je
zárukou dobré propagace a kvalitně odvedené práce. Nepíšu to jen tak, stačí
před sebe rozevřít nové CD „Hollow Dominion“. Krásně, do hněda vyvedený obal od
německých Misanthropic Art mluví sám za sebe. Je sice jednoduchý, ale obsahuje
všechny potřebné informace, včetně textů. Dominantní a pro mě osobně velmi
zajímavá je titulní strana CD. Na ní je možné si doslova užít jakési město, pod
krutou nadvládou samotné Smrti. Nevím, jak to uvidíte vy, ale tento motiv jen
tak nezevšední. Nejdůležitější je ale muzika a ta je na novince jedním slovem
skvostná. DESTROYING DIVINITY rozvádějí k ještě větší dokonalosti styl, kdysi
(a vlastně dodnes) hraný kapacitami v oboru, jako jsou IMMOLATION,
INCANATTION, BRUTALITY, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, NILE a ostatní do temnoty
ponořené smrtící spolky. Musím ale hned upozornit, že tyto základy dále posouvají,
uchopují je po svém a ponořují je do ještě hlubšího bahna nihilismu. Dokonce
bych se nebál otevřeně přiznat, že v mnohých momentech své slavné vzory
v současnosti dokonce předhánějí.
„Hollow Dominion“ mi
připomíná sny o světě po apokalypse. Na Zemi zbylo už jen pár přeživších, kteří
se navzájem snaží pozabíjet. Mezi rozbořenými troskami kdysi monumentálních
budov šlehají do nebe plameny očistce a do toho zní z tlampače mocné tóny
téhle desky. Z nedaleké jeskyně se směje samotný Belzebub, konečně se mu
podařilo to, co celou dobu chtěl. Vytvořit atmosféru zmaru a strachu. Ke všemu
tomuhle zlu přispívá vynikající, hutný a řezající zvuk ze studia Šopa. Nad
neotřele znějícími riffy se vznáší jako slova nějakého raněného zvířete hlas
mistra Erika. Jestliže jsem u minulé desky chodil po všech svých známých, neustále ji všem pouštěl a dokola upozorňoval na tenhle vokál, tak tady se
klaním až k zemi. Letos, jakoby mu hlasivky ještě víc „dozrály“ a dovolím
si tvrdit, že když tohoto pána někdo naštve a on zařve, ten nebožák musí ihned zemřít
(smích).
Jednotlivé motivy se
táhnou v převážně středním tempu, útočí na vás pomalu, ale o to víc drsně,
syrově a tvrdě. Nenašel jsem na albu vůbec nic, co by tam nepatřilo, žádnou
zbytečnost. Vše je propracováno, dohnáno k temné dokonalosti. A přesto zde
cítím i obrovský kus „špinavosti“, určitého neklidu a černého plápolajícího
ohně. To jsou přesně ty argumenty, které u mě dělají z dobrých desek ty
vynikající. „Hollow Dominion“ je jako rudě krvavý drahokam, opracovaný těmi
nejlepšími řemeslníky. Jsem moc rád, že můžu opět jednou doporučovat českou
kapelu i mimo naši malou zemi. Zase tolik death metalu, který by mohl (a měl)
prorazit i v zahraničí, u nás nemáme. DESTROYING DIVINITY jsou jedněmi
z mála. Pevně doufám, že se jim to povede. Tahle nahrávka totiž u mě
získala už po několika týdnech jedno z předních pozic v mé
diskografii.
Mám rád podobně se
táhnoucí smrtící CD. Připadám si jako nějaký nebožák, pomalu se propadající do
močálu věčnosti. Čím víc se snažím oprostit od toho krvavého bahna, tím víc
jsem stahován do hlubiny. Krásně to shrnul jeden můj kamarád, který mi asi po
týdnu mého doporučeného poslechu „Hollow Dominion“ potají prozradil: „Ty vole,
včera jsem u sebe v pokoji večer potkal Smrt. Říkala si DESTROYING
DIVINITY“! Myslím, že není co dál dodávat. Dark Moravian death metal! Skvěle!
Asphyx says:
Yesterday Imetdeath itself. It hadbloodshot eyes, sharp clawsandinvitedme for avisit. It´s name is DESTROYING DIVINITY.
It gave thisCD"Hollow Dominion" into my hands and I wasimmediatelylost. The powerful, monumentalriffsandkillervocals.The atmospherereminds methe dark Apocalypse.I feelthat deathisveryclose.This
is howI imaginethe darkness.
Echoesfrom the Cryptsounds asthe roar of thebeastitself. Excellentalbumforall
fans ofdarkdeathmetal!
Tohle tělo už tam
leželo pěkně dlouho. Legrační torzo, oproštěné od jakýchkoliv končetin vypadá
v tom pološeru jako nějaká bezvládná loutka. Kolem se jako supi pomalu
slézají lidské hyeny. V tratolišti vytékající krve se míhají odlesky
vražedné zbraně. „Je tam něco napsáno!“: zakřičí do těžkého ticha jakási
hysterická žena. V červené kaluži je neumělým písmem vyvedeno slovo OBITUARY.
Staří vzteklí psi si
našli po pěti letech konečně čas a mezi nekonečným koncertováním nám nyní předhazují
zbrusu novou desku plnou „starých melodií“. Na téhle smečce jsem vždy oceňoval
jejich originalitu a určitý chlad, který byl i na „slabších“ deskách kolem cítit
jako pach pomalu se rozkládající mrtvoly. Můžeme do nekonečna vést diskuze,
které období bylo u téhle kapely nejlepší, v jaké sestavě se jim dařilo
nejvíc a stejně bychom se nedobrali výsledku. Nenašli by se dva fanoušci, kteří
by se na sto procent shodli. Všichni by snad podepsali vlastní krví pouze testament,
kde by byla zmíněna první tři alba této legendy. To je samozřejmě
v nejlepším pořádku, stejně jako donekonečna omílané názory, že to
s OBITUARY jde neustále z kopce. Nemyslím si. Sice mívali horší
období, ale pomyslnou laťku kvality nepodlezli nikdy. Vždy byli „sázkou“ na
jistotu a na každé desce jsem si pro sebe to své našel.
OBITUARY se sice
pořád drží jen v nastaveném rámci svých středně rychlých, chladných
melodií, které kdysi sami vymysleli, ale myslím, že fanoušci by jim určitě jakékoliv
sebemenší odbočení, či progresivitu asi jen tak neodpustili. Z tohoto
pohledu je vše v nejlepším v pořádku. Dívat se na novinku samozřejmě
můžeme i způsobem, že se nejedná o nic nového pod sluncem, že jsou jejich riffy
stále stejné a celá tahle floridská mašina se vůbec nikam neposouvá. Obojí je
vlastně pravdou. Osobně jsem moc rád, že se Američané nevydali cestou nějakých
experimentů. Když chci zažít přímý přenos z vraždy v postranní
uličce, rád si ho dopřeji a neočekávám moderní útočné zbraně. Tady se podřezává
rezavým nožem a to se zkušeností starých mistrů.
„Inked in Blood“ je
přesně tou deskou, kterou jsem si od OBITUARY přál. Pro nás, dříve narozené se
jedná o návrat, který mi málem vyrazil dech. Jako bych před sebou zase viděl v roce
1989 sám sebe, žmoulajícího v ruce desku „Slowly We Rot“ a její následné
nekonečné obehrávání, které mně vlastně vydrželo až do dnešních dní. Oproti
minulému počinu „Darkest Day“ (2009) mi přijde novinka víc energická,
chladnější a s větším počtem „nářezových“ a zapamatovatelných skladeb.
Zajímavé je, že před pěti lety jsem do sebe dostával předchozí CD pomalu a o
dost násilněji. Tentokrát jsem byl chycen během několika prvních poslechů. Určitou
podobnost v nápadech se starými alby samozřejmě najdeme na každém kroku,
ale to myslím, potencionálním kupcům „Inked in Blood“ vůbec nevadí.
Pro dnešní mladou
generaci sice budou noví OBITUARY jen slabým čajem, ale věřte tomu, že přesně
takhle se tenkrát opravdu zabíjelo. Chladně, pomalu, s nádechem lámajících
se zpuchřelých kostí. Mám floridské „smrtonoše“ rád ze své podstaty a patřím
k jejich velkým fanouškům, ale ani to mi nebrání s lehkým nadhledem
prohlásit, že takhle dobré album OBITUARY nenahráli od „World Demise“ (1994).
Možná je to odvážné tvrzení, které roky časem otupí, ale takhle to právě teď
cítím. Líbí se mi, že slovutní pánové ani po letech neztratili nic ze své
syrovosti, nadšení a jednotlivé riffy pořád řežou až do morku kostí. John Tardy
sice už nevládne hlasem jako dřív, ale i dnes připomíná raněného a pořádně
naštvaného lva. Nedivil bych se, kdyby se tohle CD začalo objevovat vedle obětí
nějakého sériového vraha. OBITUARY nahráli desku, na které jasně ukazují, že
nás stále dovedou pokousat jako pořádně vzteklí psi. „Inked in Blood“ je jako
hodně chladná a pomalá smrt!
Asphyx says:
Welcome back OBITUARY! Your new album „Inked in Blood“ reminds me dead
body in a dark street. Lonely corpse with bloody sign OBITUARY. Cold riffs,
John Tardy´s vocal remind me an injured beast, very good sound. My heart band
recorded great album this year! We rot slowly together 26 years. „Inked in
Blood“ is as murder with rusty knife!
Začalo to vlastně jednoduše. Kdysi, ještě jako mladý kluk jsem se pokoušel marně naučit hrát na nějaký hudební nástroj. Ne že by mi to nešlo, jenže jsem neměl tolik trpělivosti, bavily mě víc holky než baskytara a hlavně jsem hodně sportoval. Nakonec si člověk zkrátka musel vybrat.
Celý můj život mě neustále provází metalová hudba. Prošel jsem si všemi různými styly, neustále rozšiřoval svoji sbírku, až mě jednoho dne oslovil šéfredaktor Johan z českého webzinu Fobiazine. Ten ze mě dovedl vykřesat (dobrovolně) až neskutečné množství článků. A to jak převážně recenzí, tak reportů i rozhovorů. Dva a půl roku jsem psal (a nadále budu smolit své příběhy o deskách) s velkým nadšením a byl jsem do svého koníčka zakousnutý jako pitbul.
Pak se do mé hlavy začala vkrádat myšlenka, že mi pořád ještě něco chybí. Jednak jsem získal lehký pocit, že některé mé recenze se čtou víc v zahraničí než u nás v Čechách (nechápu ty překlady z Google překladače, jak jim mohou rozumět, ale asi tomu tak opravdu je) a hlavně mě začaly nějak divně svrbět prsty. První, kdo mě na myšlenku blogu přivedl, byla má krásná paní Asphyxová. Ta nejen, že svědomitě a pečlivě už několik let provádí korekturu mých chorých výplodů, pomáhá s překlady, ale ještě vždy přispěje dobrou radou, kritikou nebo povzbuzením.
Proč tedy vlastně blog? Je to jednoduché. Budu sem dávat věci, které se mi na Fobiazine nevejdou, nehodí nebo by byly vydány třeba až za půl roku. Chtěl bych taky dodat trošku víc fotek, videí, různých pohledů, názorů a postřehů. Nevím, jestli to bude dneska někoho zajímat, možná budu dokonce obviněn z písemného exhibicionismu, ale pro mě je to takové uvolnění, odreagování od života řádně pracujícího a daně platícího člověka s velkou rodinou (smích). Snad to někdo z vás uvidíte podobně. Hlavně bych ale chtěl také trošku zviditelnit některé kapely, o kterých si myslím, že by se o nich mělo v Čechách (alespoň mezi námi, pár nadšenci) vědět.
Nejsem vševědoucí, nejsem a nikdy jsem se nepovažoval za kritika (těch si naklikáte dneska na různých fórech a webech tuny), tak jsem se rozhodl, že nebudu v recenzích bodovat. Vím, že je to u nás v Čechách dobrým zvykem, ale já si pořád myslím, že to je hrozně zavádějící. Také nebudou otevřeny diskuze. Pod mými články stejně bylo a je (zaplať Satan za to!) jen pár připomínek od mých "fanoušků" a sem tam nějaký pomatenec, bez kterého se určitě všichni rádi obejdeme, ne?
Účelem tohoto blogu není ani propagace různých připravovaných událostí, koncertů a já nevím čeho ještě. Za celou svoji "redaktorskou" činnost jsem si stejně vzal akreditaci asi dvakrát a to jen proto, že mi nějak zrovna došly finance na muziku (smích). Takhle si pak za své peníze můžu napsat co chci (smích). Já se snažím hudbu, o které si myslím, že je dobrá, podporovat a tak sem tam nějakou tu akci, na kterou se třeba budu chystat, nahodím, ale jinak bych nerad, abych byl zahrnut přílišnou administrativou. Myslím si, že to případné recenzenty spíš ubíjí a nepíší pak s takovým nadšením. Novinky jsem tedy vyřešil dnes tolik oblíbeným linkem od třetích stran. Snad si tam pro sebe to důležité najdete.
Trošku jsem zviditelnil i své "nefotografické" umění. Foťák nosím na koncerty rád, ale fotím spíš na památku pro sebe a snažím se nesvítit kapelám a fanouškům bleskem do očí celou dobu akce. Jsem rád tichým mužem, pozorovatelem v pozadí. Moje fotky nejsou dobré a asi nikdy nebudou, ale pro představu snad stačí. Pokud naleznu někde na internetu nějaké od profíků, tak dám rád odkaz na jejich stránky a podpořím je.
Obsahová náplň je u mě doufám dostatečně jasná. Kdo mě znáte, víte, že nejvíc asi holduji death metalu, mám rád ale i thrash, poslední dobou čím dál tím víc klasický doom, ale nepohrdnu ani dobrým blackem, rockem nebo dokonce heavy metalem. Chystám jak recenze, tak reporty i rozhovory. Nikdo po mě prosím, ale nechtějte recenze na dnes tolik moderní post - něco metaly, deathcore, metalcore apod. Nebudu je psát z jednoho prostého důvodu, nerozumím tomu a nemám je rád (smích)! Jsem prostě klasik v nejlepších letech a jiný už nebudu! Koneckonců je to vidět i na mé "dosavadní práci" zde:
Mým motem je, že o muzice by měl psát člověk, který ji má rád. Nejsem a nikdy nebudu drsným kritikem. Pro mě je death metal a tvrdý kov všeobecně hlavně zábavou, kořením života, odreagováním. Pokud se díváte na svět podobnýma očima, vítejte ve smrtící bouři! Snad si tu legraci se mnou užijete.
Váš Asphyx from Hell!
Asphyx says:
Hello bastards, we start now. This is the new Czech death (thrash, black, doom, heavy and classic rock) blog. I want to write reviews (reports and interviews) about CD´s and bands I like. I want to promote good old school music! All articles will have a short summary in English!
I wrote a lot of reviews, reports and interviews with bands: