Minirecenze/minireview - SODOM - Sacred Warpath (2014)

SODOM - Sacred Warpath
EP 2014, Steamhammer

SODÓÓÓÓÓM! Ano, němečtí legendární thrasheři se loni pochlapili a vydali čtyř skladbové EP, které obsahuje tři živé záznamy a jednu zbrusu novou skladbu. Od prvního momentu je jasné, s kým máme tu čest. Tom Angelripper je tak výrazným zpěvákem, že tuhle smečku pozná snad každý, kdo se kdy otřel o thrash metal. Kapela, která poslední roky působí jako politá ne-živou vodou, opět dokazuje, kdo je jedním z hlavních tahounů německé thrashové školy. EP je velmi temné, v určitých momentech se dotýká až death metalu a při poslechu si říkám, že ty dnešní mladé klony, rodící se v každé vesnici, působí proti těmhle starým bastardům jako "party" muzika pro odpolední rozjímání při grilování uhrovitých pubescentů. SODOM to zkrátka zase všem natřeli a i na takhle krátké stopáži odpálili pořádně natlakovanou nálož. Ne nadarmo v rozhovorech zmiňují svoji dávnou příslušnost k hornickému zaměstnání. Každý trošku vnímavější posluchač moc dobře ví, že ty zkušenosti s roznětkami, výbušninami a radosti z odstřelené horniny vyměnili za kytary a udělali moc dobře. Jinak bychom byli my, fanoušci ochuzeni o jednu z nejoriginálnějších thrashových kapel.  Na poměry téhle smečky se sice jedná "jen" o takovou ochutnávku, ostrou jednohubku, ale i tak jsem si celé EP užíval stejně jako si pyromani užívají plameny spalují sousedův dům. Pokud jste oddaní příznivci kapely, neváhejte a jděte do toho. Je to sice spíš sběratelský kousek, ale vyplatí se ho mít na své polici, mezi oblíbenými CD ke každodennímu poslechu. Uvidíte, že časem se posune na čelní místo ve vašich žebříčcích. "Sacred Warpath" je jako napětí před odjištěným granátem!

Asphyx says:

The band proves once again, who is one of the main drivers of German thrash school. EP is very dark, touching almost to the death metal  in some moments. SODOM cut again all and detonated very pressurized bomb. If you are fans of the band, don't waver and go for it. Even when this is more  a collector's item, you should have it in your shelf. Sacred Warpath is a tension before sett of grenade!

http://sodomized.info/

http://www.facebook.com/sodomized

http://www.spv.de/

Recenze/review - FATALITY – Bloody Hate (2014)

FATALITY – Bloody Hate

CD 2014, Cecek Records

Těm krásným holkám na první stránce obalu to na začátku tolik slušelo! Jenže měly to štěstí/smůlu, že potkaly brněnské maniaky FATALITY. Jejich svět se najednou změnil v krvavě rudé řečistě strachu a bolest si dávala rande s krutostí. Pán z titulky, v krásně sešité masce (snad z lidských kůží), se brouzdá všude okolo a šíří kolem sebe strach. Jeho oblíbenou hračkou jsou nože na všechny způsoby a nepohrdne pořádně uleželým syrovým masem. Ano, SYROVÉ, to je to slovo, které mě napadá při poslechu novinky „Bloody Hate“ jako první. Velkou měrou k tomu přispívá zvuk (Studio Kwlsound Design), který ve mně probouzí vzpomínky na letošní léto, kdy utekl nedaleko mého bydliště čerstvý vrah a já chodil po večerech běhat. Ohlížel jsem se za sebe, rozechvělý strachem a napjatý pro případný útok. V ulicích se vznášelo napětí, lidé byli neklidní a na všech bylo možné pozorovat známky pradávných sebezáchovných pudů. Nakonec toho bastarda zaplať Satan chytli, ale ten pocit už v nás všech zůstal. S novou deskou brněnských řezníků je to podobné. Po poslechu dlouho sedím, přemítám a mimoděk svírám ruce, až mám v dlaních otisky zarytých nehtů.

Je zajímavé, že ve mně zanechal velmi silný dojem obal alba. Pokaždé, když teď přede mnou někdo vysloví sousloví „nové album FATALITY“, naskočí mi na mysli červená barva, do které celý cover oblékl dvorní designer kapely Jaromír „Deather“ Bezruč (mimochodem, spolu s posledními SECTESY asi to nejlepší, co jsem poslední dobou v našich končinách viděl). Rovnou musím zmínit i celý booklet. V dnešní době, kdy spousta kapel odbyde CD jednoduchým dvojlistem, jsou FATALITY krásným příkladem toho, že když se chce, tak to jde. Krásná práce a velmi příjemný sběratelský kousek. Nejdůležitější je samozřejmě ale hudba a ta je na „Bloody Hate“ velmi tradiční, old schoolová, řezající. Připomíná setkání zkušených řezníků-řemeslníků, kteří bourají maso hezky postaru, ručně a s přehledem protřelých bardů. Oproti minulému albu se trošku přitvrdilo, pořádně roztočily vrtule a i když se pohybujeme převážně ve středním, houpavém a krutějším rytmu, vše vyznívá značně tvrdě.

Mé oči začínají vidět rudě. Přijde mi, že mi někdo přetáhl přes obličej závoj nasáklý krví. Poslouchám „Bloody Hate“, vzpomínám spolu s kapelou na nejlepší alba SIX FEET UNDER, OBITUARY, občas dokonce snad slamující praotce INTERNAL BLEEDING. Muzika je jako stvořená ke kývání hlavou nebo ke kopání hrobu. Všechny ty riffy, údery bicích mi připomínají ostré hřebíky, které jsou mi zaráženy kladivem do uší. Pomalu zesiluji volume až na samou hranici snesitelnosti. Noví FATALITY znějí nejlépe, pokud jsou pořádně nahlas. Není od věci zmínit i jakousi chladnou atrmosféru, která se vyskytuje (jako šedá eminence) během všech skladeb. Kdysi, na civilní službě v nemocnici, jsem cítil podobný „zápach“ při průjezdu kolem dolních pater pitevny. Pokaždé jsem se neubránil dojmu, že ze dveří vyrazí nějaký nemrtvý a zakousne se do mého hrdla. Zrychloval jsem raději krok, stejně jako to činím při cestě z práce s „Bloody Hate“ ve sluchátkách, mnul si ledovou námrazu ze zátylku a těšil se na denní světlo.

Osobně loňské album považuji zatím za to nejlepší, co jsem měl možnost od FATALITY slyšet. Je propracované, surové, hudebně násilné a smrdí poctivostí na míle daleko. Mám to takhle rád. Pokud jste stejně jako já příznivci spíše starší death metalové provenience, jsem přesvědčen o tom, že vám tenhle krvavý flák masa bude chutnat stejně jako mě. Bývám jejich hudbou při poslechu zcela pohlcen a rád se účastním každé pitvy, kterou FATALITY pořádají. Přiznám se, že jsem takovou ránu mezi oči opravdu nečekal. Je to jako setkání s partou pořádně naštvaných pitbulů, kterým někdo naočkoval čerstvou vakcínu vztekliny. Cítím zahryznuté tesáky do svých končetin, odpadávající kusy tkání, pach zběsilosti, zimu a smrt. Death metalové album ostré jako čerstvě nabroušený skalpel!

Asphyx says:

I personally consider the last album so for the best one, that I had the opportunity to hear from FATALITY. The CD is a sophisticated, crude, musically violent and stinks with honesty for miles away. I like this way. If you're fans of rather older death metal provenance like me, I am convinced, you'll enjoy this bloody hunk of meat like me. I must admit I didn't expect such a blow between my eyes. The CD is a meeting with a bunch of really angry pit bull, who were indoctrinated with fresh rabies vaccine. I feel bite and kill fangs into my limbs, falling off pieces of tissue, smell fury, winter and death. Death metal album sharp as a freshly sharpened scalpel!

Seznam skladeb:

1. White Lace

2. Bad Religion

3. Night Fight

4. Bloody Hate

5. Ted Bundy

6. Grave

7. Burned

8. Parasomnia

9. Suffer The Children (Napalm Death)

10. Outro

Čas: 37:57

Sestava:

Marek Veselý – kytara, zpěv

Lukáš Hort – zpěv

Josef Prchal – kytara

Pavel Zajíc – bicí

Tomáš Rumler - basa

https://www.facebook.com/pages/Fatality/158517627535178?fref=ts

http://www.reverbnation.com/fatality%C4%8Dr

http://www.fatality-death.cz/

http://bandzone.cz/fatality

http://www.cecek.com/

Recenze/review - DOOMBRINGER – The Grand Sabbath (2014)

DOOMBRINGER – The Grand Sabbath

CD 2014, Nuclear War Now! Productions

Na záda mi položili obrácený kříž, bičovali mě a smáli se mi, že vypadám jako Ježíš. Musel jsem absolvovat všechna křížová zastavení a moje pouť do Svaté země byla nekonečná. Když mi pak na hlavu nasadili trnovou korunu, vzdal jsem to. Jsem jenom obyčejný člověk, slabý a hříšný. Ani nevím, jak jsem se stal obětí téhle šílené sekty, ale když teď sedím ve své cele a čekám na poslední soud, přemýšlím, cože jsem to vlastně za svého života provedl špatného. Možná jen…death metal. Ten by mohl vadit. Přiznávám svoji vinu, nasazuji opět na záda obrovský dřevěný kříž a za neustálého bičování vzpomínám na ty krásné chvíle, strávené se smrtícím kovem. Pamatuji rok 2014 a tehdy novou desku polských odmítačů dobra DOOMBRINGER. Ti hrají podobně, jako jejich kolegové ve zbrani NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, DEAD CONGREGATION apod. Samozřejmě, všechno touhle rouhání vychází z minulosti, a tak si určitě občas vzpomenete i na slavné INCANTATION.

U podobně laděného doom/black/death metalu se sází spíš na vytvoření temné atmosféry, než na technickou propracovanost. Líbí se mi právě špinavost, nespoutanost, se kterou DOOMBRINGER ke své tvorbě přistupují. Kapela si v určitých kruzích již vybudovala díky svým demonahrávkám, jedné kompilaci, EP a splitku s GOAT TYRANT poměrně velkou základnu fanoušků. Ti musí být, stejně jako já, letos spokojeni, protože první dlouhohrající album těchto vyznavačů stínů v polských katakombách, se povedlo. Není to sice nic, co by nějak výrazně zamíchalo s death metalovým děním v Evropě, ale hraje se zde poctivě, nadšeně a všude kolem je cítit těžký okultní vzduch. Jsem moc rád, že se Poláci nevydali cestou zvukové „nesrozumitelnosti“ a tak si můžeme celé tohle rouhání vychutnat. Necelá tři čtvrtě hodina je v podstatě takovým obřadem, kdy v pozadí pobublává zvuková stěna a k tomu vokalista Medium Mortem deklamuje texty o temnotě, zlu a špatnostech tohoto světa. 

Podobné desky se nedají moc poslouchat bez patřičné nálady a tak doporučuji si před společnou seancí přečíst pár řádků o tom, jaká zvěrstva to zase napáchala církev. Bude vám pak určitě lépe a vše si pořádně vychutnáte. Nezasvěceným bude určitě vadit monotónnost, která tam samozřejmě je, ale musíte si uvědomit, že zde není účelem narvat do jednoho songu co nejvíc riffů, tónů a stihnout to v co nejkratším čase. Tohle je spíš taková až doomová „pohoda“, připomínající pomalé trhání nehtů, vrtání zubního kazu i s nervy nebo oplakávání konce krásného dne. Někdy na mě padá až určitá nostalgie, splín, který mě neopouští v podstatě po celou dobu téhle nahrávky. Občas jsem sice míval i období, kdy jsem nebyl chycen a vše považoval jen za vzdálené šumění krve. Zkrátka, pro podobné běsnění musím mít náladu, chuť a hlavně čas. Nesmím být rušen ničím jiným a temné mraky by se měly venku skoro dotýkat země.

„The Grand Sabbath“ není určitě deskou pro každého. Ocení ji spíš temněji zaměření posluchači a pak ti, kdo dlouhodobě žijí v zemi stínů. Mně tentokrát přišla tahle hodně zkažená krev k chuti. Nebudu ji sice označovat absolutním puncem zla, ale musím uznat, že do té správné „špatné“ nálady mě dovedli DOOMBRINGER vždy dostat. Mám rád podobná alba. Líbí se mi to pomalé navozování nálady absolutního zmaru, strachu a beznaděje. Užívám si spolu s kapelou odkapávající hnis ze stěn jejich rodné katakomby. Konečně jsem vystoupal na bájnou horu Golgota. Před nějakými 2014 lety zde stanul jeden můj předchůdce, který otočil koly dějin pořádně zprudka. To se mi samozřejmě nepovede, ale mohu alespoň zařvat do světa slova o nespravedlnosti, odmítání násilného dobra a shodit ze sebe ten prokletý kříž. Stejně jako DOOMBRINGER. CD, které si na křížovou cestu kněz rozhodně nevezme. Temné, žhnoucí a odpudivé jako samo nebe. Doom, black, deathová esence černoty.

Asphyx says:

Meeting with the new album DOOMBRINGERS reminds me the cross way with an inverted cross on my back. The dark, glowing, nihilistic album with black doom atmosphere. If you want I recommend this CD of these sinners with experience! Polish death metal from the grave!

Seznam skladeb:

1. Labirynth of Everlasting Fire
2. Ominous Aliance
3. Nocturnal Assembly
4. Vessel of Gifts
5. Children to Moloch
6. The Sleep of Thanatos
7. Grand Sabbath Reaps Souls

Čas: 43:30

 

Sestava:

Old Coffin Spirit – basa, zpěv

Tribes of the Moon – kytara

Sepulchral Ghoul – bicí

Medium Mortem – zpěv

http://www.facebook.com/doombringerofficial

http://nuclearwarnowproductions.bandcamp.com/album/the-grand-sabbath

http://www.nwnprod.com/

Minirecenze/minireview - 1000 BOMBS - Peace is Dead (2014)

1000 BOMBS - Peace is Dead
CD 2014, Ketzer Records

Dlouho nevyprané džínové bundy, hektolitry piva a thrash metal ze zlatých osmdesátých let. To jsou hlavní propriety plzeňských "retro thrasherů" 1000 BOMBS. Na své si přijdou hlavně milovníci melodičtějšího pojetí tohoto stylu. Na desce zaslechneme nepopiratelné vlivy jak americké, tak německé thrashové školy a při živém vystoupení nemusíte ani zavírat oči. Pánové totiž nejen že "hrají postaru", ale podřizují tomu i své image, obal, zkrátka vše. 1000 BOMBS jsou klasici v tom nejlepším slova smyslu. Jejich skladby jsou syrové, nepostrádají potřebný náboj a i když bych si v určitých momentech dovedl představit více energie, jako celek se mi deska líbí. Její síla sice vynikne nejvíc při live prezentacích, když už je nějaké to pivo upito, ale i z nosiče zní vše přesně, jak má. Nejvíc se mi "bomby" líbí asi ve chvílích, kdy se do toho pořádně opřou a dotýkají se až punku. 

Velmi oceňuji snahu o určitou pestrost, kterou tolik dnešních kapel postrádá. Zvuk je syrový, jak vystřižený ze zmíněné doby (a velmi dobrý). Riffy jsou sice "jednodušší", ale to k thrashi patří jako k mrtvému rakev. V dnešní době se opět zvedá nová vlna tohoto stylu a mladí opět nosí džínové bundy, kecky s vyplazeným jazykem a kšiltovky s obrovskými kšilty, ale většina kapel si je navzájem podobná jako vejce ostatním vejcím (smích). 1000 BOMBS jsou trošku jiní, svým způsobem (v rámci žánru) odlišní. To sice nemusí vyhovovat každému, ale já jsem nadmíru spokojen. Přistupuji ke kapele a jejich tvorbě stylem - je pátek, mám chuť na pivo a k tomu bych si dal pořádný kus thrashe. Tam mám "bomby" "zařazené" a tam mi je s nimi nejlépe.

Výtku bych měl snad jen k tomu, že se hraje převážně ve středním tempu. Ocenil bych, kdyby se víckrát koplo pořádně do vrtule. V rychlejších pasážích to totiž 1000 BOMBS sluší stejně nejvíc (dle mě nejlepší "motorheadovský" song - "Don´t Trust the Aliens"). Plzeňští (složeni ze členů slovutných legendárních TROLLECH) to nebudou mít v dnešní době lehké. Podobně zaměřených kapel je velká spousta. Záleží jen na nich, kam se v budoucnu posunou a kam až se chtějí dostat. Zatím bych to viděl tak, že některé bomby jsou naváděny přesně, ostře a zasáhnou moji lebku s elegancí té nejlepší navigace. Některé ale také minou cíl. Každopádně, jedná se o první desku, která nepostrádá určitý druh magnetické "nedokonalosti". Za mě tedy velmi příjemně poslouchatelné album, která má své nepopiratelné kouzlo, jen bych příště poprosil zatlačit víc na pilu!

Asphyx says:

For a long time unwashed denim jacket, hectoliters of beer and thrash metal from the golden 80th. These are the main props of Pilsner "retro thrashers" 1000 BOMBS. The lovers of melodic concept of this style come on their own. I appreciate the attempt of some variety very much, that  many of today's bands are missing. The sound is raw and very good. On the CD we hear undeniable influences of American and German thrash school. I should have probably just one reproach to the fact that the band is playing mostly mid-tempo. I would appreciate if it would cut more. For me, very pleasantly album for listening, having undeniable charm, I just like to ask for the next time to "push the saw more", please!

Sestava/band:

Asura - bass, vocals
Throllmas - guitars, vocals
Sheafraidh - drums 

http://1000bombs.bandcamp.com/
https://cs-cz.facebook.com/1000bombs
http://1000bombs.com/
http://www.ketzer-records.de/
http://bandzone.cz/1000bombs

Recenze/review - FLESHBOMB – Reincarnated in Abomination (2014)

FLESHBOMB – Reincarnated in Abomination

CD 2014, Amputated Vein Records

Vždycky, když vidím v televizních zprávách nějaké nálety, říkám si, jak musí být hrozně těm nebožákům, na které dopadají bomby. Na obrazovce to nevypadá zase tolik šíleně. Jenže když si pak přečtete výpovědi těch, kteří to zažili, případně zavzpomíná vaše prababička na druhou světovou válku, ježí se mi chlupy na zádech. Musí to být šílené. Hlavně ta nejistota, kam to spadne příště. Uhoříte vy nebo váš soused? Kam s dětmi, které to nechápou a všechno berou jako takovou vyděšenou šílenou hru? Po delší době pak propadáte beznaději a začíná vám být všechno jedno. Pere se ve vás strach se vztekem a říkáte si, co by vás odsud dostalo. Ruští brutal death metalisté FLESHBOMB si nemohli zvolit příhodnější název kapely. Jejich hudba, syrová a drsná, připomíná opravdu nějaký zběsilý nálet. Hned na začátek je nutné zmínit, že se jedná o smečku, která má na svých albech poctivý, nečistý zvuk. Rozhodně se nejedná o dnešní „vyčištěné“ CD. Jsem tomu rád, dávají tím totiž jasně na vědomí, že svoji práci myslí vážně a cítím zde i kus „opravdovosti“, což se mi u desek nahraných „na počítači“ příliš nestává.

Rusové fungují na brutální scéně od roku 1999 a letos se chlubí svoji morbiditou teprve podruhé. Vypadá to, že skládají asi převážně do šuplíku (nebo na hudbu nemají jednoduše čas), protože tento rok vyšlo album po dlouhých deseti letech. Osobně jsem se k němu dostal víceméně náhodou. Amputated Vein Records dělá sice svoji práci dobře, ale že byste na jejich kapely narážely na každém kroku, to zase ne (smích). Pánové sice občas vypomohli u jiných smeček, ale FLESBOMB leželi převážně ladem. Kapela se žánrově pohybuje někde v oblastech, které zkoumali a zkoumají třeba takoví SUFFOCATION, PYREXIA, INFERNAL TORMENT, INTERNAL BLEEDING ale i třeba klasici CANNIBAL CORPSE. Možná by mohl některý mladší posluchač namítnout, že z dnešního pohledu se jedná už o retro, případně by hovořil něco o old school brutal death metalu. Neměl bych mu to za zlé. Je to samozřejmě pravdu. Mně to takto vyhovuje. Hudba, zde hraná, mi přijde dobře stravitelná, přímočará, syrová jako čerstvá hlína z právě vykopaného hrobu. FLESHBOMB jsou zkrátka klasici v tom nejlepším slova smyslu.

Je sice pravda, že občas jsou některé pasáže lehce monotónní, ale tomu tak u tohoto stylu bývá. Díky krátké, 28 minutové stopáži, k tomu zaplať Satan náš vezdejší, nedochází příliš často a tak si myslím, že deska by mohla vyhovovat kdekterému „postaršímu“ fanouškovi s brutalitou v očích. O tom, jestli si novinku FLESHBOMB oblíbíte či nikoliv samozřejmě rozhoduje hlavně to, jestli máte hraný styl rádi a jestli budete ochotni přistoupit na syrovou morbidní hru, kterou s námi Rusové hrají. A protože já, jako starý vlk, se pohybuji spíš v té starší, „poctivější“ muzice, jsem s nahrávkou nadmíru spokojen. Nebudu ji sice (ale to platí u tohoto stylu celkově) asi točit v přehrávači každý den. Pokud ale dostanu náladu na pořádný kus krvavého masa, budou letos jedněmi z těch, po kterých sáhnu.

FLESHBOMB nahráli poctivé brutal death metalové album. To sice nijak nevybočuje z toho, co se již spoustu let vydává, ale zase na druhou stranu zde máte jistotu, že dostanete právě to, proč jste přišli. Nemívám příliš rád, když kapela dělá stylové veletoče a snaží se hrát za každou cenu „moderně“. Je to vlastně jednoduché. Přirovnal bych to k živému vystoupení. Stojíte pod pódiem, posloucháte první, druhý song a buď to tam je. Nebo není. S FLESHBOMB to mám hodně podobně. Jednoduše jsem si jejich novinku „Reincarnated in Abomination“ pustil, chvilku natáčel bedlivě uši a pak si začal podupávat nohou. Vlastně ani nevím proč. Podobné věci a pocity se dají jen těžko popsat. Tohle album začalo řezat bez varování. Připomínalo mi v úvodu zmíněný nálet a já to kapele všechno věřil. Časem jsme si spolu dokonce vytvořili velmi hezký (i když krutý) vztah, kdy jsem jejich album používal rád v situacích, kdy jsem si potřeboval pořádně vyčistit hlavu. Brutal death metalová klasika, zahraná s elegancí!

Asphyx says:

FLESHBOMB is bringing a very cruel album in classic brutal death metal style this year. Hardness, rawness and urgency you'll meet here on every step. The Russians play according to patterns from 90th, but they are very believable. CD reminds me a bomb raid and I believe them all. you'll clean your head certainly by the listening of „Reincarnated in Abomination“. Brutal death metal played with elegance!

Seznam skladeb:

1.Prelude To Demolition
2.Compulsive Clitoridectomy
3.Reincarnated In Abomination
4.Daemonic Extraterrastrial Infestation
5.Abdominal Self-Mutilation
6.The Day Of Grotesque Massacre
7.Harem Of Dismembered Brides
8.Omnicide
9.Womb Full Of Scabs

Čas: 28:08

Sestava:

Serge "Rhino" Gordeev - zpěv
Anton Zhikharev - basa
Vyacheslav Chepelev – kytara

Vasiliy Golovin – bicí

https://www.facebook.com/fleshbombdeath

http://vk.com/fleshbomb

https://www.youtube.com/user/InsaneDeathMachine

http://amputatedveinrecords.bandcamp.com/album/reincarnated-in-abomination

http://www.amputatedvein.com/

Minirecenze/minireview - CRIPPER - Hyëna (2014)

CRIPPER - Hyëna (2014)

CD 2014, Metal Blade Records

Němečtí thrasheři CRIPPER odpálili letos svoji čtvrtou dlouhohrající nálož. Najdete na ní opět poctivý thrash, napěchovaný po okraj sekajícími riffy ve stylu klasické německé (a americké) školy, rychlé tempo připomínající rozjetý náklaďák a štěkající Brittu "Elchkuh" Görtz. Ta vládne hlasem, za který by se nemusel stydět kdejaký dvoumetrový chlap. Muzika je zde sice již tisíckrát slyšená, mnohokrát zahraná, ale tentokrát předkládaná s velkým citem pro tento styl. CRIPPER se nebojí ani zavítat do death metalových vod. Lehce mi tak svým přístupem připomínají své kolegy LEGION OF THE DAMNED. Některé motivy jsou zase pro změnu jak vystřižené ze slavných MEGADETH (nebo třeba i ANTHRAX, PANTERY). Každopádně, pokud pomineme jednotlivé vlivy, máme před sebou desku, kterou ocení zejména příznivci melodičtěji pojatého thrash metalu. Němci rozhodně neustrnuli jen na jednom místě a na každém albu je znát určitý posun, snaha o vývoj. 

Hyena, vyobrazená na obalu, dává jasně tušit, že se pánové a dáma s ničím moc párat nebudou a i když bych osobně ocenil ještě větší syrovost, tak celkově se jedná o thrashovou desku, která mi vyhovuje snad ve všech směrech. A to považte, bývám k ženám za mikrofonem více než skeptický. Je to ale právě Britta, která dodává nahrávce další, nový rozměr, který tuhle smečku odlišuje od té spousty dalších ostatních. Občas se sice CRIPPER nevyhnou určité monotónnosti a některé pasáže bych si dovedl představit o několik minut kratší, ale oproti jiným, dnes mnohokrát velebeným kapelám, alespoň nenudí. Nebojí se střihnout si zběsilé sólo, vyhrávku. Rozhodně se nejedná z mého pohledu jen o obyčejnou kopírku let minulých, ale je patrná velmi příjemná pestrost. Hyena obsahuje všechny věci a propriety, které mi kupříkladu chyběly na poslední desce GOATWHORE (se kterými mají CRIPPER také spoustu styčných bodů). Sem tam jsem četl někde názor, že předchozí alba byla o hodně lepší, ale já to vidím přesně naopak. Letos se povedlo těmhle nadšencům od našich západních sousedů nahrát velmi "chytlavou", propracovanou nahrávku, kterou jsem si velmi oblíbil. Líbí se mi to nadšení, energie a způsob, jakým tahle smečka thrash uchopila. Doporučuji všem thrasherům, kteří neustrnuli jen ve staré době. Příjemné nářezové album!

http://www.cripper.de/

https://www.facebook.com/Cripper.Thrash

http://www.metalblade.com/us/

Asphyx says:

German thrashers CRIPPER exploded their fourth full-length charge this year. Honest thrash, packed to the brim with thrusting riffs in the style of classic German (and American) schools, fast tempo reminiscenting of a racing truck and barking Britta "Elchkuh" Görtz. Music here is for thousand times heard, but this time presented with a great passion for this style. I like the enthusiasm, energy and the way how the band grasped thrash. I recommend for all thrashers, who didn't stagnat in the old times only.

Recenze/review - DESECRAVITY – Orphic Signs (2014)

DESECRAVITY – Orphic Signs

CD 2014, Willowtip Records

Jedno nepsané pravidlo říká, že do mrtvol se nekope. Jenže vysvětlete to lidem, když mezi nimi bují čím dál tím víc agresivity. Jestliže si před pár lety chlapi dali před hospodou pár facek, tak dnes si rovnou řežou hlavu. Psychologové to vysvětlují závislostí na různých počítačových hrách, televizi a já nevím čím. Přitom se máme dobře jako nikdy v historii a nebýt uměle vyvolaných válek pro peníze, tak jsme spokojení jako pověstná prasata v žitě. Lidem ale neporučíš. Možná za to může pradávná agresivita lovců bojujících o svoji kořist, která nejde v moderní společnosti dost dobře nahradit. Nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý, je to, že pokud mě začne všechno okolo štvát, tak beru místo basebalové pálky do ruky raději nějaké dobré agresivní death metalové dílo. Druhý počin japonských samurajů DESECRAVITY se zdá být pro podobné poetické chvilky více než vhodný. Pánové se s ničím nepářou a jejich hudba je krutá jako oči zbytečných vrahů. Nekompromisní riffy kopají jako vzpouzející se kůň, vokál je hodně zlý a technika zde použitá dodává celé desce ještě větší tlak.

Zprvu na mě sice celý tenhle pozdrav z pitevny působil jako setkání s dobře seřízenými stroji na zabíjení v nějaké opuštěné továrně, postrádal jsem syrového ducha a pocit, že ještě hrají lidé, ale časem jsem si zvykl. Mé uši jsou otrlé a japonští válečníci mě nakonec vcelku přesvědčili. Kakofonie zdánlivě nesourodých a zmatených zvuků připomíná v určitých chvílích souputníky ORIGIN, HATE ETERNAL, SUFFOCATION, DEIVOS, chvílemi snad i DYING FETUS a ostatní techničtěji laděné party. Ekvilibristika je na prvním místě a vy máte (stejně jako vždy) dvě možnosti. Buď na tuhle spletitou a složitou hru přistoupíte a pokusíte se jednotlivé motivy rozuzlit nebo zbaběle utečete pryč. Se mnou to měli DESECRAVITY tentokrát těžké. Mám sice brutální death metal rád, ale spíš v jeho starší a temnější podobě. Tady to na mě byl někdy až moc velký chaos, pravděpodobně určený jen pro pár vyvolených a pak pro zástupy muzikantů, kteří si navzájem měří, kolik jsou schopni narvat riffů do jedné minuty. Z dlouho slyšeného zmatku na mě nakonec ale přeci jen vystoupila chladná a odmítavá duše poctivé death metalové práce.

Dovedu si představit, že DESECRAVITY budou v dnešní době vynášeni na samý piedestal minimálně letošního technicko brutálního roku, ale na mě jsou někdy možná až moc chladní. Trojice maniaků ze země vycházejícího slunce hraje sice s velkými zkušenostmi v rukou, s obrovskou porcí nadšení, ale pro mě postrádají kousek něčeho živého, co by mi je v mých očích alespoň trošku zlidštilo. Fanouškové extrémních preludií ale budou pravděpodobně na vrcholu blaha a dojde k nejedné strojově navozené extázi. Zvuk je totiž dokonalý, hudební výkony taktéž a vokalista také vládne poměrně mocným hlasem. Slabší jedinci utečou v panice pryč a zůstaneme jen my otrlí. Sice si někdy nebudeme s některými skladbami vědět trošku rady, ale před kolegy a kamarády budeme tvrdit něco o super desce. Ona to je samozřejmě svým způsobem pravda a mé neustálé stěžování si na hudbu bez duše je stejně jen prázdným házením střev na zeď, ale to mi nebrání se postavit k „Orphic Signs“ lehce odtažitě.

„Orphic Signs“ je klasickým, velmi dobrým, perfektním a svým způsobem dokonalým produktem dnešní doby. Skvěle zapadne mezi dnešní „moderní“ posluchače a troufám si předpovídat velké úspěchy. Já se samozřejmě v mnoha ohledech připojuji, oceňuji taktéž, velebím technickou zdatnost, schopnost složit zajímavý a „nový“ motiv. Klaním se před produkcí, obalem i celkovým dojmem. Jen budu mít na tuhle desku (stejně jako na ostatní z tohoto ranku), chuť asi jen občas. Možná je to mojí prací, kdy každý den slyším hrát v podobném taktu desítky strojů, nevím, ale na mě je to chvílemi až moc chladné. Mám raději pocit, že mi někdo chce vyrvat střeva z břicha a operovat mě bez narkózy, než jen setkání s „počítačovou“ hudbou. Když jsem novinku poslouchal řekněme třeba dva dny po sobě, neustále jsem se nemohl zbavit dojmu, že se musím zvednout a všechno to restartovat, stejně jako celý svět. Ve svém stylu se jedná rozhodně o velmi dobrou desku, ke které bych měl jen jednu malou výtku. Hrají na ni ještě lidé? Kvalitní technický brutal death metal z robotického Japonska.

Asphyx says:

I would like to listen and support older brutal death metal. I prefer the darkness and the next world before technical finesse. DESECRAVITY are very good musicians, the CD has a great production and interesting cover. But I have sometimes the feeling, there aren't people playing here, only perfectly adjusted machines. Fans of the style will be very satisfied, I sometimes miss the soul. The album is very dehumanization, cold and uncompromising. There are days I'm very satisfied with the listening, but also moments, when I don't develop the taste for "Orphic Signs". Quality technical brutal death metal from robotic Japan.

Seznam skladeb:

1. Deviltry
2. Bloody Terpsichorean Art
3. Depth Of Misery
4. Pandemonium
5. Black Palingenesis
6. False Oath
7. The Serpent Of Ishtar Gate
8. Stigmata

Čas: 34:02

Sestava:

Shogo Tokita – kytara, zpěv

Daisuke Ichiboshi – basa

Yuchi Kudo - bicí

http://www.desecravity.net/

https://www.facebook.com/DESECRAVITY

https://www.willowtip.com/home.aspx

http://willowtip.bandcamp.com/

Minirecenze/minireview - SEPULTURA – Metal Veins - Alive at Rock in Rio (2014)

SEPULTURA – Metal Veins - Alive at Rock in Rio

Digital/CD 2014, Eagle Rock Entertainment

Pořád všude chodím a každému na potkání už několik let tvrdím, že dnešní forma SEPULTURY s Derickem je o hodně lepší než všechny projekty Maxe Cavalery dohromady. Moc lidí mě neposlouchá, ale já to mám zkrátka takhle nastavené. Poslední deska "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart" mě časem doslova rozsekala a znovu ještě víc přitáhla moji pozornost k těmto brazilským mágům. Líbí se mi ta syrovost, krutost a až "primitivní" síla, kterou z každého tónu cítím. Jenže od vydání posledního alba už nějaký ten pátek uběhl, koncert jsem si na plzeňském Metalfestu neskutečně užil a tak jsem byl zvědavý, s čím přijde SEPULTURA příště. V kuloárech se už dlouho mluvilo o DVD (vyšlo i jako Blue-ray a obyčejné CD) a tak pro mě ani nebylo velkým překvapením, když jsem najednou ve svém oblíbeném obchodě v Plzni najednou uviděl nový záznam z loňského vystoupení na Rock in Rio (2013). Zakoupil jsem nosič, odnesl domů, rozbalil a pohodlně se usadil do křesla. Hodil nohy na protější židli a pak jsem málem upadl na znak. 

Koncert je nasnímán velmi dobře, zvukově sice občas všechno nesedí úplně nejlíp, ale je to živé vystoupení a tak přimhuřuji blahosklonně oči.  Samozřejmě, podobné kousky ocení spíš oddaní fanoušci kapely nebo nadšení sběratelé (oboje splňuji), ale i tak si říkám, že na podobné promítání bych šel snad klidně i do kina. Sice by nás tam bylo jen pár, ale ta atmosféra, kterou dovedou vytvořit fanoušci z Jižní Ameriky je neopakovatelná. SEPULTURA je pro ně božstvem, kterému jsou schopni obětovat snad i život. Některé záběry do lidí jsou skoro až dojímavé, ale tak to má být a tak je to správně. Osobně jinak příznivcem sledování záznamů ze živých vystoupení příliš nejsem, ale SEPULTURA je výjimkou. Možná bych doplnil nebo upravil lehce setlist hraných skladeb, ale jinak nemám větších připomínek. SEPULTURA je ve skvělé formě a dokonce si troufám tvrdit, že s Maxem by to už nebylo ono. Dokonce i staré songy znějí svěže, energicky a Derick ukazuje, že v něm dřímá obrovský kus srdce. SEPULTURU doplňuje francouzský industriální soubor Les Tambours du Bronx, který se svými bubny a perkusemi dodávají skladbám ještě větší sílu a zcela nový rozměr. Celé vystoupení je neskutečně energické a DVD uteče jako voda. Pro fanoušky nezbytnost!

Seznam skladeb:

1. Kaiowas

 2. Spectrum

 3. Refuse / Resist

 4. Sepulnation

 5. Delirium (Les Tambours Du Bronx cover)

 6. Fever (Les Tambours Du Bronx cover)

 7. We’ve Lost You

 8. Firestarter (The Prodigy cover)

 9. Requiem (Les Tambours Du Bronx cover)

 10. Structure Violence (Azzes)

 11. Territory

 12. Big Hands (Les Tambours Du Bronx cover)

 13. Roots Bloody Roots

Čas: 59:40 

Sestava:

Paulo Jr. – basa

Andreas Kisser – kytara

Derrick Green – zpěv

Eloy Casagrande - bicí

http://sepultura.com.br/en/

http://www.facebook.com/Sepultura

http://www.eagle-rock.com/

Asphyx says:

This is a very good live DVD. Great presentation on festival Rock in Rio (2013). Maniacal fans, excellent Derick voice and killer Andreas' riffs. Do you wants anything more? For fans of SEPULTURA obligation!