Minirecenze/minireview - MARDUK - Frontschwein (2015)

MARDUK - Frontschwein

CD 2015, Century Media Records

Provokování, vojenské prvky na obalech i všeobjímající nihilismus, to jsou věci, které provázejí švédské MARDUK odnepaměti. Zůstali věrní, sví, nekompromisní. Někdo je klidně může obviňovat z pozérství, ale i nejzarytější odpůrce musí téhle smečce uznat zásluhy a originalitu. Letos se opět pánové rozhodli, že se opásají nábojnicemi, obléknou black metalové uniformy a zapálí tenhle i onen svět. A jak se jim to povedlo? Já myslím, že velmi dobře. Těšil jsem se na klasickou desku MARDUK a dostal jsem ji. Najdeme zde jak chladné vyhrávky, které tuhle smečku tolik proslavily, tak i pořádně ostré kytarové výjezdy. Zvuk je možná až moc čistý a přívětivý, ale zase na druhou stranu, alespoň si můžeme ty souboje s nebem lépe vychutnat. Líbí se mi, že deska nepostrádá určitý náboj, chuť pořád, i po těch letech, zabíjet. Určitě se objeví zástupy fanoušků, kteří budou velebit staré časy, odsuzovat MARDUK jako komerční záležitost, ale uvědomme si, že tak to zkrátka dnes chodí. Pokud nechcete do smrti jen prosedět ve zkušebně a spílat nad nesplněnými touhami, musíte na tuhle hru přistoupit. Švédi mají historicky na čem stavět, mají se kam vracet. A právě jako takový příjemný návrat někam až k "Panzer Division Marduk" je nové CD. Vše mi přijde o trošku syrovější než na minulém albu. Ta snaha "se vrátit" je patrná z každého tónu. Zaplať Satan za ni!

Samozřejmě, okolo hudby se vznáší něco málo militarismu, anti - estetiky, rouhání, plivání na Krista a podobné taškařice. Pro mnohé z nás to bude lehce úsměvné, možná chvílemi i komické, jenže k MARDUK tohle všechno patří odnepaměti. Je jen na vás, zda všem těm "pózám" uvěříte, či nikoliv. Já to mám nastavené tak, že podobné kapely poslední dobou raději poslouchám, než abych je viděl. A že je co. Novinka má v sobě přesně tu seversky chladnou energii, omrzlé obrácené kříže, stovky padlých bojovníků. krev a sílu, kterou od black metalu vyžaduji a bez nichž tento styl ztrácí veškeré své kouzlo. Chválím Satana, že se MARDUK nevydali na progresivní cestu. Jsou pro mě přesně tou kapelou, u které si cením právě lpění na klasických hodnotách a postupech. MARDUK nahráli desku, jakou jsem po nich chtěl. Chladnou a řezající! Ave Satanas!

Asphyx says:

The news has exactly the Nordic cold energy, frostbitten inverted crosses, hundreds of fallen soldiers, blood and the strength, that I need from black metal. MARDUK is for me precisely the band, that I appreciate for adherence on  classic values and practices. The album doesn´t devoid some charge and feel like killing afterb those all years. MARDUK recorded the album I've wanted. Cold and cutting!  Ave Satanas!

http://www.marduk.nu/
https://www.facebook.com/Mardukofficial
http://www.centurymedia.com/

Teaser - DEADLY STORM - NIGHTMARE!

HELLo bastards!

this is new minimalist teaser - DEADLY STORM -  NIGHTMARE!

STAY OLD SCHOOL METAL!

music - Silvia´s Nightmare - Nicola Piovani

Minirecenze/minireview - JOB FOR A COWBOY - Sun Eater (2014)

JOB FOR A COWBOY - Sun Eater
CD 2014, Metal Blade Records

Pokud bychom nazírali na novinku "Sun Eater" z obchodního hlediska, musí to být bezesporu zlatý důl. Mladíci, kombinující tradičnější death metal s moderním death corem jsou zářným příkladem toho, že i na tvrdé muzice se dá nějaký ten groš pořád vydělat. K tomu si připočtěte náležitě drsná prohlášení v tisku, nové tetování na rukách a jeho okázalé ukazování, tvrdé výrazy, že snad ani tvrdší být nemohou a mladá děvčata musí mít rodidla na koncertech někde u země. Letos sice ubylo death coru (pánům asi manažeři prozradili, že se vrací "takovej ten old school"), ale pořád to není ono. Možná kdybych na tuhle kapelu nahlížel optikou mladého oka, které nezažilo v muzice už ledacos, byl bych na větvi také. Jenže nejsem. Já u podobné hudby můžu klidně sedět s kapelou ve studiu a troufám si tvrdit, že i v momentech, kdy na ně přichází "největší múza", pořád dovedu dopředu odhadnout, co přijde za další motiv. JOB FOR A COWBOY jsou předvídatelní jako každoroční povodně v naší zemi. Všemu pak dodává korunu Johny Davy, který disponuje sice silným, ale hrozně obyčejným hlasem. Slyšel už někdy někdo v téhle kapele, že zpěvák by mohl také měnit častěji polohy? Je sice pravda, že určitou snahu o vývoj, pestrost z novinky cítím, ale je to zoufale málo. Moje stěžování je ale v podstatě úplně liché. Pánové prodají co mají, mladí recenzenti se budou rozplývat nad tím, jak je loňská deska pestrá, "lehce progresivní", "neustrnula ve vývoji", "je moderně pojatá" a všichni budou nakonec spokojeni. Nerad se stavím do pozice kritika za každou cenu, ale tady jsem pro sebe nenašel skoro nic. Těch několik zajímavých pasáží je stejně nakonec smeteno neskutečnou tupostí a nudou. Skláním se před managementem kapely. To je ale asi tak všechno. Jinak slyším jen neskutečnou prázdnotu.

Asphyx says:

If we are looking at the news "Sun Eater" from a business perspective, it must be undoubtedly a gold mine. The youths, combining traditional and modern death metal with death core, are a shining example of the fact that it is still possible to earn some money from hard music. I don't like John Davy, who has strong, but terribly ordinary voice. The few interesting passages are swept with incredible dullness and boredom. I'm bowing before the band's management. But that's all. Otherwise, I can hear incredible emptiness only.

http://www.facebook.com/jobforacowboy
http://www.myspace.com/jobforacowboy
https://www.youtube.com/user/JFACtv
http://www.metalblade.com/us/

Minirecenze/minireview - HOODED MENACE - Gloom Immemorial (2014)

HOODED MENACE - Gloom Immemorial

CD compilation 2014, Doomentia Records

Pomalé, dlouhé procházky mezi hřbitovními náhrobky. Rozmluvy s nemrtvými i s těmi, co už dávno přešli na druhou stranu. Melodie, vytažené z těch nejopuštěnějších hrobů. Smrt, procházející se všude kolem. Krutost, syrovost, opravdivost. To jsou všechno situace a chvíle, ve kterých je velmi vhodné poslouchat dnes již legendární doom deathaře HOODED MENACE. Kapela si za dobu své existence vybudovala v undergroundu velmi dobré jméno. Tentokrát se představují na kompilaci, která je takovým dárkem pro fanoušky, kteří ještě nepodlehli trendu gramodesek a pořád ještě drtí muziku převážně z CD nosičů. Věrní a oddaní příznivci kapely dávno vědí, co se zde bude odehrávat. Smutné, dlouhé a syrové melodie, které vás dostanou až do určitého rauše, podobnému rozjímání s mrtvými.

Zvuk, obal i celkové provedení je opět (jak už to bývá u  DOOMENTIA RECORDS dobrým zvykem) na výbornou. Hudebně je vše také jasné. Přijde mi, že se na kompilaci opravdu vybralo to nejlepší, co HOODED MENACE na různých EP vydali. Někdy se sice nemůžu ubránit tomu, že se lehce opakují, ale to je u tohoto stylu spíše žádoucí, než abychom nad nimi lámali hůl. Mám tuhle smečku moc rád. Dovede totiž u mě navodit přesně tu rezavě chladnou a smutnou atmosféru. Přijdu si, jako by na mě dýchala svými zkřivenými ústy samotná Smrt. Krásná deska pro všechny fanoušky záhrobí!

Asphyx says:

Slow, long walks between the tombstones on the churchyard. Talks with the undead and with those who crossed over long time before. Melodies, pulled from the most deserted graves. Death, walking all around. Cruelty, rawness, genuineness. This is HOODED MENACE. Last year's compilation is such a small gift to all fans of the band. This wolf pack is able to evoke really beautiful cold and sad atmosphere. I feel the Death breathing with its crooked mouth. Great album for all fans beyond the grave!

http://www.facebook.com/HoodedMenace

http://www.reverbnation.com/hoodedmenace

http://www.myspace.com/hoodedmenace

http://www.doomentia.com/

Minirecenze/minireview - NERVOCHAOS - The Art of Vengeance (2014)

NERVOCHAOS - The Art of Vengeance
CD 2014, Cogumelo Records

Když jsem psal recenzi na předloňskou desku kapely NERVOCHAOS (zde), ozvalo se mi několik rozzuřených českých fanoušků s tím, že tomu nerozumím, že nevím, o co jde a že bych se na to měl vybodnout. Inu, mohl. Ale přátelé, uvědomme si, že je to jen můj subjektivní názor. Klidně můžete mít jiný. Minule jsem tuhle smečku kritizoval za to, že je to vlastně jen takový klon staré SEPULTURY, KRISIUN a že mě jejich hudba příliš neoslovuje. Svoje renomé si u mě sice pánové lehce opravili na koncertě v mém rodném městě, kdy jsme nejedno pivo spolu vypili (smích), ale nadržovat jim rozhodně nebudu (i když to jsou velcí sympaťáci). Je pravda, že naživo skladby fungují o hodně lépe. Velmi tomu přispívá určitá "jihoamerická živelnost", která je z těchto šílenců cítit na sto honů. Z CD na mě jejich hudba ale pořád nějak nefunguje, nejde mi to se chytit. Přitom podobně ušpiněný death protkaný thrashem mám moc rád. Bohužel se nemůžu pořád ubránit dojmu, že NERVOCHAOS sice hrají s obrovským nadšením, ale chybí jim trošku víc originality. Mně ani tak nevadí, že jsem veškeré motivy z nové desky už někde slyšel (u koho také ne, že ano?), jen mi všechno přijde jakoby odfláknuté. Ono to tak asi má být, jsme přeci jen v undergroundu, ale ta produkce mi zase nesedí. Je to škoda, možná kdyby s kapelou pracoval někdo jiný (zde Alex Azzali), třeba by dovedl ze všeho vylouhovat jen ty nejlepší kousky. Každopádně, pokud jste fanoušci kapely, budete spokojeni. K CD je možno koupit i DVD ("Warriors on the Road - 2), které je velmi pěkným "doplňkem". "The Art of Vengeance" mě baví o trošku víc než minulá alba, ale stejně to není pořád úplně ono. Chybí mi víc zapamatovatelných pasáží, něco, co mě porazí do kolen. NERVOCHAOS tedy opět dobře, ale ne výborně.

Asphyx says:

I criticized this pack for the last time because of they're just a clone of the old SEPULTURA, KRISIUN and their music doesn't entertain me. The fact is that the live songs are much better. Unfortunately, I've got the impression, that gentlemen are playing with great enthusiasm, but they miss more originality. The band would deserve better production. Anyway, if you're a fan of the band, you will be satisfied. I'm missing more memorable passages, something that beats me to the knee. NERVOCHAOS is again good, but not great.

https://www.facebook.com/NervoChaos

http://www.nervochaos.com.br/

http://www.myspace.com/nervochaos

http://www.cogumelo.com/

Recenze/review - HALBERD – Remnants of Crumbling (2014)

HALBERD – Remnants of Crumbling

digital 2014, vlastní vydání

Procházíte nekonečným spáleništěm. Okolo doutnají poslední zbytky domů a ve vzduchu se jako ozvěna vznáší jekot upálených. Jako by byly všude cítit příběhy jednotlivých nebožáků. Dlouho se mluvilo o odhozené cigaretě, někdo dokonce tvrdil, že to byla porucha na jednom zařízení. Moc jich nepřežilo. Nejhorší bylo setkání s jedním starcem, který už viděl mnohé. Ten mluvil o plamenech pekelných. A měl pravdu. Kdo mohl dopředu tušit, že si nahoře ve vsi, v dřevěné chalupě, jeden postarší metalista přinese domů doom/deathovou nahrávku mezinárodně obsazených HALBERD? Kdo věděl, že jejich CD způsobuje samovznícení? Nevěděl to nikdo. Není divu, kapela vydala loni teprve svoje první album a tak je pro mnohé velkou neznámou. Dokonce i já, který proleze nejednu záhrobní skulinu, jsem nejdříve tápal, něco mlhavě tušil a album si přinesl domů vlastně jen díky doporučení kamaráda. Usedl jsem do svého death metalového křesla, zapnul play a pak jsem málem shořel.

HALBERD hrají temný, zákeřně nakažlivý death metal spíše staršího provedení. Hodně ho kombinují s doom metalem, ale nezapomínají i na občasné blackové úkroky stranou. Kapela, složená z muzikantů z Kanady, Anglie a Kolumbie je vlastně takovým setkáním podobně naladěných hudebníků, kteří si dali za úkol jediné, spálit a následně nechat zmrznout všechno živé, co se ocitne v okruhu několik kilometrů od jejich alba. Vlivů, ze kterých pánové čerpali, je velmi mnoho a co jsem si „testoval“ desku na svých kamarádech, tak každý v ní slyšel trošku něco jiného. Já bych zmínil snad BOLT THROWER, MORBID ANGEL, ENTOMBED, chvílemi dokonce NAPALM DEATH, ale hlavně CELTIC FROST, TRIPTYKON, HOODED MENACE, vokálně pak CARCASS. Velkým plusem je mix od Charlese Wonga, který dodal skladbám snad ještě větší okultní rozměr, než měly v syrovém stavu. O obalu, který znázorňuje hořící město, které sleduje několik jezdců, netřeba příliš mluvit. Schválně si ho dejte na plochu svého monitoru při poslechu a uvidíte, co s vámi bude dělat (podepsán je pod ním Milan Novakovič). Ve mně evokoval až hmatatelný pocit právě viděných hořících domů. Někdy jsem dokonce cítil pach spáleného masa.

Opatrně našlapuji, abych si nespálil svoje boty a říkám si, že to opravdu musely být plameny pekelné. A to teď nemyslím nějakou pózu, tolik častou u mnohých kapel, ale opravdový žár, vůně čerstvé smrti a beznaděj. Když pak nacházím u jedné polorozbořené zdi panenku s ohořelou tváří, moc dobře vím, že na tomhle místě bude ještě dlouho slyšet nepříjemný smích a následné nekonečné bědování. Za ranního rozbřesku budete moci spatřit plačící duchy nemrtvých. Spolu s kapelou během těch 40 minut smutku několikrát zemřete, znovu se narodíte a zoceleni neustálým převtělováním nakonec pochopíte, že váš prach vznášející se ve vzduchu je jen zrnkem písku v nekonečném vesmíru. Motáme se v kruhu, spínáme ruce k nebesům, i když nevěřící, tak v bolestivých časech šeptáme slova modliteb. HALBERD nám nepřinášejí rozhřešení, ale nekonečný popis lidského utrpení. Jejich andělé mají sice ohořelá křídla a připomínají raněné ptáky, ale jsou alespoň uvěřitelnější, než jejich kolegové v kostelních chrámech. Je to zvláštní, co ve mně dovede některá muzika spustit za obrazy, ale nemohu si pomoct, jsem jen pouhým posluchačem, kterému bylo umožněno nahlédnout za oponu téhle kapely/projektu.

„Remnants of Crumbling“ je pro mě deskou, ke které jsem si získal osobní vztah. Je mou ranní modlitbou při cestě do práce, večerním odříkáním (pokáním) i noční můrou. Je smutná, převážně pomalá a připomíná mi mlhu válející se nad močálem. Je nasáklá krví, tmou a lidským utrpením. I když prvotina, zařazuji si ji na přední místo svého doom/deathového žebříčku. Cítím z ní totiž obrovský kus bolesti, nekonečné umírání, rozžhavenou lávu, vařící se pro nás v kotli i řev těch, kterým nebylo dovoleno přejít na druhou stranu. Album, po kterém zůstane jen strach a spáleniště! Skvěle!

Asphyx says:

"Remnants of Crumbling" is an album, that I formed a personal attachment to. It is my morning prayer on the way to work, evening penance and nightmare. It is sad, mostly slow and reminds me rolling mist over a swamp. It is soaked up with blood, darkness and human suffering. I feel it is a huge piece of pain, endless dying, red-hot lava, boiling for us in a cauldron and roar of those who were not allowed to go to the other side. After this death doom album are left fear and burnt only! Great!

Seznam skladeb:

1. Northern Bloodletting
   
2. Barghash's Poison
   
3. Ignorance of Morbidity
4. Dead Horses Cavalry

Čas: 41:02

Sestava/band:

Alexandre Ferland - vocals, additional lyrics
Andrés Felipe Murillo - lead guitars, drum programming, additional vocals
Antoine Richard - lyrics, art direction
Charles Wong - guitars, bass, keyboards, drum programming, songwriting

http://halberddoom.bandcamp.com/releases

https://www.facebook.com/HalberdDoom

Report, foto, video - OBITUARY, M-PIRE OF EVIL, DUST BOLT, POSTHUM - klub Futurum – Praha – 18.1.2015

Obituary

Není na světě moc kapel, které by byly tak originální jako legendární floridští zabijáci OBITUARY. Je to přesně ta smečka, která mě poprvé smetla z povrchu zemského již v roce 1989, kdy jsem jako puberťák hltal každou jejich skladbu. Tenkrát nebylo zase tak lehké se k podobné muzice dostat a já dodnes vděčím svému chorvatskému kamarádovi, který měl spoustu rodinných příslušníků v USA (a posílali mu CD), že mě na tuhle partu smrtonošů přivedl. Možná ani tenkrát nevěděl, co na jedné nekonečné pitce u něj doma způsobil. Vím, že jsem seděl celý večer jak připoutaný k jeho věži a dokola omílal „Slowly We Rot“. Tenkrát se zrodilo „přátelství“ mezi mnou a OBITUARY a vydrželo vlastně celý můj život. Byly samozřejmě doby, kdy jsem musel nad jejich tvorbou víc přivírat oči (mé neoblíbené „Back from the Dead“ – 1997). Pak se zase vše v dobré obrátilo a pánové obzvlášť poslední deskou „Inked in Blood“ (recenze zde) dokázali, že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Pro mě tedy byla nedělní smrtící seance jasnou „povinností“.

ticket

Itinerář byl jako vždy podobný. Michal (díky moc za odvoz a pokec!) mě vyzvedl kolem páté hodiny dole u kostela v Plzni na Lochotíně, kde ze mě byly nervózní některé starší návštěvnice odpolední křesťanské seance. Sice bych nevěřil, že ještě v dnešních dobách dokáže někoho rozhodit moje roztomilá vizáž hodného stárnoucího medvěda, ale bylo tomu tak. Vždyť můj stejnokroj VADER maniaka (ano, mám podivné pravidlo, že nikdy nechodím kapelám na koncerty v jejich tričkách, aby nezpychly – smích) nebyl přes zimní bundu vůbec vidět!

Obituary

Vyrazili jsme ku Praze, natěšeni a s přesvědčením, že letošní koncertní sezónu zahájíme pořádně a poctivě. Samozřejmě, v dnešní době, kdy jsem „obtěžkán“ rodinou a prací, už si nemůžu dovolit kalit tři hodiny před tím ve vlaku a následně se dorazit na koncertě. A tak prožívám všechno spíš jaksi imaginárně, po svém. Jezdíme už opravdu „jen“ na muziku a za kamarády. Cesta probíhala ve znamení sdělování různých novinek z nejen death metalové scény a já byl zase moc rád, že můžu opět někde popustit uzdu své fantazii a nasbíraným znalostem (smích). A když uvážíte, že u toho byla ještě legrace, byli jsme naladěni na OBITUARY jako nikdy.

M-pire of Evil

V klubu FUTURUM jsem nebyl už mnoho zim. Moje kroky většinou míří do větších „pajzlů“ mezi těžší a „chudší“ underground. Každopádně, klub byl zvolen dobře, adekvátně k „velikosti“ kapely a předpokládané návštěvnosti. Prostředí se mi líbilo. Jen bych příště ocenil víc barmanů, na pivo se čekalo opravdu hodně dlouho a půlka baru byla prázdná. Taky bych možná přivítal větší nabídku nealko nápojů, vždyť spousta lidí přijela autem. Ale tak, třeba ve Futuru ani při totálně vyprodaném klubu nechtějí vydělat, kdo ví. Velebím je za dobrou, pitelnou Plzeň. Konečně taky nějaký pražský podnik, kde netočí patoky. Škoda, že jsem si mohl dát jenom jedno. Druhý den mě čekala práce a tak jsem se musel bohužel krotit.

Obituary

Organizace pod hlavičkou OBSCURE PROMOTION byla jako vždy v absolutním pořádku. Jenom snad jedna připomínka. Pokud vidí za mnou stojící pan svalovec z ochranky, že do mě a kolegy neustále strká, naváží se a je agresivní prťavý vousatý skrček, možná by bylo dobré ho zpacifikovat. Chvíli jsem přemýšlel, že dám chlapci jednu pěstí (viz. moje dřívější přezdívka OLD SHATTERHAND - smích), ale byl malý, rachitický a asi bych mu hodně při své váze ublížil. Nakonec alespoň trošku pomohla výhrůžka vytahání za bradku (smích).

Dust Bolt

Zvuk mi ten večer přišel v klubu velmi dobrý. Sice při OBITUARY došlo k nějakým nesrovnalostem, ale nejednalo se o nic, co by nám zkazilo zážitek. Víc takto zvukově ošetřených koncertů!

ROTTING REPUGNANCY sice byli uvedeni na mé vstupence, ale nevystoupili. Škoda, protože dle poslechů z youtube jejich brutální death metal zněl poměrně slibně. Zajímavé bylo, že v některých promo materiálech byli uváděni, v jiných ne. Trošku chaos, možná šotek, nevím. Každopádně my jsme v Praze vyfásli pro mě tu horší kapelu, norské POSTHUM.

M-pire of Evil

Vystoupení POSTHUM mi přišlo tak nějak celé mimo. I když jsem zavřel všechny své oči i uši, pořád jsem se nemohl zbavit dojmu, že tahle kapela na tenhle večer nepatří. Pánové hrají atmosférický black metal, který mi přišel vyloženě divný, nudný. Nemělo to ani sílu, ani energii. Kolem sebe jsem dokonce zaslechl názory „že se jedná o totální kravinu“. To bych zase úplně netvrdil, ale i mě přijdou podobné smečky takové „chcíplé“. Možná někde do kavárny, pro pár blackových intelektuálů, kteří donekonečna omílají klišovitý depresivní černý metal a po večerech si pižlají žíly žiletkami. Mám z Norska raději jiné kapely, takže se omlouvám, ale tentokrát bez hodnocení.

Posthum

DUST BOLT hrají klasický německý thrash metal. Podobných kapel je dneska na každém rohu jako hub po dešti. Vystoupení probíhalo asi tak, že zazněly všechny osvědčené staré dobré postupy, „zamoshovalo se“, odžínovaní návštěvníci prožili svoji retro chvilku a to bylo asi tak vše. Kapela ale hrála dobře, s nezbytnou energií, s poctivým přístupem. Abych pravdu řekl, tak i když se mi jejich loňská deska „Awake the Riot“ vcelku líbí, nějak jsem poslední dobou podobných smeček doslova přejedený. Ocenil bych alespoň nějakou snahu o změnu, něco, co bych si pamatoval i řekněme po roce. Mladých, thrashových kapel je zkrátka moc a všechny hrají úplně stejně. Možná kdybych si nepamatoval nejlepší léta jejich vzorů, byl bych vstřícnější, ale já se jednoduše nemohl ubránit neustálému porovnávání. Dobré vystoupení, ale že bych si z něj sedl na zadek, to zase ne.

Dust Bolt

M-PIRE OF EVIL byli trošku jiná káva. Víc hořká, originálnější. Kapela má ve svých řadách členy z VENOM a je to hodně znát. Hrají starodávný, poctivý black/thrash/speed/NWOBHM, se kterým jsem měl co do činění již před lety, kdy předskakovali ONSLAUGHT. Mám tuhle smečku rád. Není to sice nic, co by vám rozbořilo stěny pokoje, jedná se spíš o takový pohodový metal, ale já mám pro podobnou (dnes už klasickou) muziku slabost. V Praze pak pánové předvedli velmi příjemný, řezající set, odkazující až někam do roku 1989 („Prime Evil“). Bylo to jako nějaká stará, znovu probuzená choroba, která se najednou vrátila. Můj názor je samozřejmě ovlivněn vzpomínkami, nostalgií, ale i tak se mi M-PIRE OF EVIL líbili hodně. Houpal jsem se v kolenou, mával kšticí a hrozil jako zamlada. Skvělé bylo vystupování všech muzikantů a na rovinu, takové sympaťáky jen tak nepotkáte. Po setu jsem odcházel více než nadšený.

OBITUARY jsou kult. Jako fanoušek o nich člověk ví kolikrát i to, co o sobě neví samotná kapela (smích). Neviděli jsme se několik let a tak jsem očekával první tóny s velkým napětím. Staří pánové přišli na pódium a pak už si nepamatuji kromě jejich hudby nic. Visel jsem jim od začátku až do konce na rtech, strunách i bicích. Byl jsem jako feťák, který dostane konečně svoji dávku. Syrové, kruté, houpavé. OBITUARY si nás "povodili" pod pódiem a rozbořili Prahu neskutečnou energií, zkušenostmi, neopakovatelným (i když oproti minulosti lehce slabším) hlasem Johna Tardyho. Vstupenku jsem doma schraňoval několik měsíců a po večerech se na ní chodil koukat (smích). Opět jsem zažil, jako za starých časů, ten krásný přenos energie z pódia, dolů mezi nás nehodné. V recenzi na jejich poslední album „Inkedin Blood“ jsem psal něco o vraždě za ranního chladu v postranní uličce. Naživo to vyniklo snad ještě lépe. Studené, notoricky známé skladby se střídaly s těmi novými a bylo úžasné, že jsem si mohl zase jednou zařvat texty spolu s kapelou. Hnil jsem navždy, pomalu a chladně. Já byl na dobu vystoupení opravdu tou obětí, ležící, odhozenou jako kus masa stranou, abych nepřekážel. OBITUARY mi (stejně jako všem ostatním) dali pocit, že já jsem ten jediný, nejdůležitější, kdo na ně přišel. Floridští poslové smrti si mě svázali, dělali si se mnou, co chtěli, až jsem si chvíli přišel jako dron na dálkové ovládání (smích). Nedělní večer patřil téhle legendě na 100%. Ten moment, na tom místě, při té konstalaci vesmíru, jsem zažil asi nějaké převtělení. Pro mě, jako ortodoxního fanouška kapely, byli OBITUARY absolutně vynikající! Ten den to byl totální masakr, připomínající vraždu chladným nožem s pořádně nabroušenou čepelí

.

Při zpáteční cestě domů, do Plzně, jsem byl mimo. Trvalo to dokonce i druhý den. Pořád to všechno nějak nemůžu dostat z hlavy. Nemluvím, moc mi nechutná, jsem nevrlý. Původně jsem to přičítal nedostatku spánku, ale mohou za to OBITUARY. Rozsekali mě, odhodili jako kus masa do jiné dimenze a nějak se mi nechce vracet. Pro mě to byl nádherný večer, plný vzpomínek a skvělé muziky.

Obituary

COMPLETE PHOTO GALLERY

Setlist:

Centuries of Lies, Visions In My Head, Infected, Intoxicated, Bloodsoaked, Immortal Visions, 'Til Death, Don't Care, Violence, Stinkupuss, Back to One, Dead Silence, Back on Top, I'm in Pain, Inked In Blood, Slowly We Rot

http://www.setlist.fm/setlist/obituary/2015/futurum-prague-czech-republic-73ca96bd.html

Recenze/review - DECIMATION – Reign of Ungodly Creation (2014)

DECIMATION – Reign of Ungodly Creation

CD 2014, Comatose Music

Uřezané uši, skalpované vlasy, vypíchané oči. Okolo pobíhají party zfetovaných dětí se samopaly Kalašnikov a hledají další oběť. V jejich pohledu je pohrdání, radost z krve a smrt. Měly by sedět v lavicích a šprtat násobilku. Místo toho jsou zkoušeny z počtů usekaných končetin. Lidská morbidita nezná mezí a je dobré na ni neustále upozorňovat. Sice pořád machrujeme, jak jsme inteligentní a ve svých rukách otáčíme svítící výkřiky nejmodernějších technologií, ale v některých věcech jsme stále nepřekonali obyčejné vlky. Nepřísluší mi to hodnotit, spíše konstatuji, ale někdy už jen nevěřícně kroutím hlavou. Podobně na tom jsou turečtí příslušníci cechu brutálního DECIMATION. Mají hodně podobný pohled na svět jako já, jen na rozdíl ode mě umí hrát (smích). Také díky tomu prošli mým pomyslným sítem kapel, které jsem ochoten pustit přes svůj práh a dokonce mě zaujali natolik, že jsem se rozhodl sepsat pár řádků.

Kapela letos vydává svoje v pořadí třetí album a opět je plné klasických melodií, protkaných technikou. Velmi výrazný a „jiný“ je zvuk (Sasha Borovykh) celé nahrávky. Ta syrovost a tlak ji odlišuje od stovky dalších smeček. Pánové do toho sice mlátí úplně stejně jako třeba SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, CENOTAPH, DEICIDE, MORBID ANGEL, staří PESTILENCE, sem tam NILE, DEFEATED SANITY, INSISION a podobné morbidně laděné party. Jsou to ale spíš střípky, různá protknutí a ozvěny, které můžeme v tvorbě DECIMATION vystopovat. Rozhodně bych je nepovažoval jen za obyčejnou kopírku. Desce přidává na uvěřitelnosti všude přítomná nálada zmaru a nebál bych se použít ani slovo temnota. Určitá produkční „špinavost“ dodává všemu ještě větší grády a pokud jsou použity techničtější postupy, mají rozhodně své pevné místo v celkovém konceptu skladby. Vše je tak pěkně přehledné, nikde se neztrácíte ve zbytečných exhibicích a preludiích.

Je to již druhé album v pořadí, vydané u Comatose Music a tak není žádný problém si je obstarat. Horší je to s prvotinou „Entering the Celestial Ruins“ (200), kterou sice seženete na internetu v zatracovaném formátu, ale s fyzickým nosičem byl docela problém. Nejlepší je asi napsat samotné kapele. Nechal jsem na sebe novinku „Reign of Ungodly Creation“ postupně působit. Dávkoval jsem ji jako nějakou návykovou látku bez předpisu. Přiznám se, že se mi nakonec stala takovou příjemnou drogou. Mnohokrát jsem se rozhodoval, cože za brutálního si nasadím ten který den do hlavy a DECIMATION nakonec vítězili i nad slavnějšími jmény. Přičítal bych to určité sympatické “nedokonalosti“ a krutosti, kterou z celé nahrávky cítím. Rád jsem se díval i na cover od Dana Seagraveho. Jediné, co jsem příliš nepobral, jsou texty. Už samotné sáhodlouhé názvy mě poměrně odrazovaly. Jak ale všichni dobře víme, slova nejsou u brutálního death metalu zrovna na prvním místě (smích).

V dnešní době, kdy je trh s brutálním death metalem absolutně přesycen se snaží „větší“ labely uchytit i v ne příliš typických destinacích. Turecko se díky DECIMATION pro mě náhle ocitlo na morbidní mapě Evropy. Měli to u mě o hodně těžší, než slavné „prosáklé“ kapely, dokonce jsem nad doporučením kamaráda chvíli jen rozvážně pokyvoval hlavou a neměl se k poslechu. Dělal jsem chybu. Stal se ze mě najednou fanoušek kapely, jejich novou desku si vychutnávám plnými doušky a je mi vcelku jedno, že „tohle všechno už tady bylo“. Na tohle já nehraju. Moc dobře vím, že podobné kapely nebudou mít asi zrovna u nás na ostrých hrotech jehel ustláno, ale pokud těch mých pár slov přispěje k tomu, že se DECIMATION alespoň trošku zviditelní v brutálních kruzích, budu jen rád. Zaslouží si to. Nevím, jaké je to hrát brutální death metal v Turecku, ale hrají ho tam zatraceně dobře. Syrová, krutá a uvěřitelná deska, která je plná zmaru a temnoty. Skvěle!

Asphyx says:

The Turkish respons to technical brutal death metal is succeeded. DECIMATION plays very believable, hardly, cruel and without mercy. Their music is sophisticated and includes big number of energy. I like the sound and production of this album. The band was unknown territory for me, but now I´am fan of DECIMATION. I don´t know how to play brutal death metal in Turkey, but DECIMATION plays this damn well! An raw album, full of wrack and darkness. Very well!

Seznam skladeb:

1. Noncelestical Orisons Cataclised In The Passage Of Ninib
2. Supreme Wisdom Of Blasphemy In The Reign Of Ungodly Creation
3. Mystic Transformation IN Encrypted Scrolls Of A Grievous Sermon
4. Aberrant Ablution By Filthy Excrements Of A Grotesque Crassamentum
5. Psalm Carnage In The Ghoulish Chapel Of Gehenna
6. Ghoulish Requiem For A Macabre Deamonarch
7. Prophetic Despise Under The Pendulum Of A Sarilegious Throne
8. Devilish Domain Vortex In The Gloom Of Wicked Ziggurat
9. Veracity In Relics

Čas: 37:15

Sestava:

Emre – kytara

Erkin – kytara

Goremaster - bicí

https://www.facebook.com/DecimationTR/timeline

https://myspace.com/decimationtur

http://www.reverbnation.com/decimationtur

http://www.comatosemusic.com/

Minirecenze/minireview - THE DUSKFALL - Where the Tree Stands Dead (2014)

THE DUSKFALL - Where the Tree Stands Dead
CD 2014, Apostasy Records

Znáte to, když máte na nějakou kapelu doslova alergii? Tak tu jsem si získal na švédské melodické death metalisty THE DUSKFALL. Přitom tuhle smečku jsem ještě před lety sjížděl, jako feťák ten nejkvalitnější koks. V jejich hudbě jsem kdysi hledal odpočinek, jiskření, energii, chuť zabíjet kytarami. Jenže pánové se vydali jednodušší, komerčnější cestou a jde to s nimi z kopce každým novým albem. Největším průšvihem je ale nový zpěvák Magnus, který připomíná takového toho naštvaného ratlíka, kterého odložila důchodkyně před obchodem a který když na něj zakřičíte, tak vykoná ze strachu všechny druhy vyměšování. Jeho hlas mi je nepříjemný, v každé skladbě úplně stejný. Po hudební stránce se jedná o takovou tu dnešní melodickou death metalovou klasiku. Velmi obyčejná, čistá produkce, sem tam nějaký ten rychlejší riff, pomalé vyhrávky a tuny balastu. To, že je deska neskutečně prázdná a plná vaty, nevyváží ani drsné rozhovory v časopisech, ani tvrďácké pózy na fotkách, dokonce ani vrtule z vlasů, roztočená na koncertech. THE DUSKFALL působí unaveným, znuděným dojmem. Vždycky si říkám, jestli by to neměly podobné kapely raději zabalit. Pro všechny (tedy kromě ortodox fanoušků, kteří mají vlhké sny u jejich plakátů) by to bylo asi lepší. Většinou se snažím na každé nahrávce najít to lepší, zbytečně nikde neházet špínu, ale tady mě to zkrátka až moc bolí. Omlouvám se, ale tohle není nic pro mě. Obyčejný kolovrátek bez duše. Zůstala jen nuda a rozpačitý pocit, že nevím, co si s deskou počít. Vlastně, napadá mě jediné. Už ji nechci nikdy slyšet!

Asphyx says:

Do you know, when you have a virtually allergy on any band? I gained it on Swedish melodic death metallers THE DUSKFALL. I liked their old albums. The biggest problem for me is the new singer Magnus. His style is ordinary, still the same. Musical ideas are also not exactly the best and music brings nothing new. This is just a sample of today, how it is possible to record a very empty and boring CD. I'm sorry, but this is not for me.

https://www.facebook.com/TheDuskfallSweden

http://www.myspace.com/theduskfa11

https://www.youtube.com/channel/UCCdF_3-_siJthEb4N19Wo-w/feed

http://www.apostasyrecords.com/