My kluci, co spolu chodíme
na metalový koncerty, začínáme vynášet páně „NEONARCISE“
a jeho label do nebes. Když se totiž podíváme vždycky na začátku roku na rozpis
jeho koncertů, máme co dělat, abychom je všechny zvládli. Kolikrát to bývají
jedna perla vedle druhé. Loňský rok jsme
spolu zažili neskutečný old schoolový večer spolu s legendárními DECEASED
a letos nás v říjnu čeká návrat maniaků S.D.I.
Skeletal Remains
My kluci, co spolu jezdíme
na koncerty starých kapel, máme rádi Modrou Vopici. Mají tam dobré pivo, nebývá
tam narváno a zvuk je v té dřevěné boudě většinou taky dobrý. Točí
tam plzeňské, což sice neocení naši řidiči, ale my, co chlemtáme žejdlíky po
litrech a ještě jsme nepodlehli dnešní módě šťávy ve chmelovém nápoji, si
pomlaskáváme. K tomu si připočtěte „vysmátou“ a milou obsluhu a máte před
sebou dnes už legendární podnik. Zaplať Satan za něj, aspoň máme každý měsíc
kam vyrazit.
Morfin
Tentokrát zvedla naše pozadí
z tepla domova sice mladá, ale ve starosvětských kruzích již poměrně známá
kapela SKELETAL REMAINS. Kdysi, před
dvěma lety, kdy jsem byl začínající pisálek, mi tuhle smečku doporučil jeden
slavný hudebník s tím, ať se na to CD, co mi narval do ruky, kouknu, že si
sednu na zadek. Sedl jsem si, sepsal recenzi (zde)
a rozčeřil tím lehce stojaté vody nejen českého undergroundu. Kdybyste četli
těch emailů a dotazů, co jsem najednou dostával, asi byste si mysleli, že jsem
nějaká celebrita a ultra mega vážený pan kritik. Nebojte, není tomu tak. Jsem
jen obyčejný fanoušek, který za ty roky shromáždil poměrně velké množství
informací a sem tam jen vytáhne na povrch něco, co ještě nezapomněl.
Heaving Earth
Nikdy bych nevěřil, že se mi
poštěstí pány retro deathaře vidět osobně. Jenže svět se v prdel obrací,
cesty páně jsou nevyzpytatelné, vše ten den zapadlo do sebe, jak mělo a já mohl
najednou díky kolegovi Michalovi (kterému tímto vystřihávám znovu velkou poklonu
za odvoz a pokec) opět stanout v té dřevěné boudě v matce všech měst.
Nebylo to lehké, ten den bych asi (kdybych je býval byl četl) měl v horoskopu
samé obrácené kříže. Od půl páté ráno neustále v poklusu, návštěvy doktorů
s ratolestmi, pracovní den blbec a do toho samý telefonát. Zkrátka, měl
jsem co dělat, abych dorazil na místo vyzvednutí (klasicky kostel všech evangelistů v Plzni
Lochotíně), ale nakonec nade mnou držel ruku asi samotný rohatý a podařilo se.
Pak už to bylo jako vždycky.
Cesta do Prahy, pokec, parkování před Opicí, konečně na místě, ženu se
k výčepu, všechno ze mě padá a šteluji si svůj old schoolový foťák.
Mezitím zdravice, sem tam prohození pár rychlých slov, zhlédnutí nových triček
přítomných. Klasika. A už je tu první kapela a jde se na to!
Skeletal Remains
Jako předkrm vystoupili
death metaloví MORFIN. Přiznám se,
že od téhle smečky jsem toho moc nečekal. Pánové se inspirují starými DEATH,
zvlášť obdobím „Leprosy“ (1988), takovým způsobem, že to až bolí. Naživo to ale
tolik nevadilo. Možná k tomu přispělo pivo, ale to, co mě z desky po
několika přehráních nebavilo, vyznělo z pódia o hodně lépe. Sice to nebylo
nic, co by mě zcela obrátilo na jejich víru, ale rozhodně jsem si jejich set
užil. Pohodový retro death metal, který ničím nepřekvapil.
Morfin
HEAVING
EARTH bych se nebál zařadit mezi současnou světovou špičku. Ve
svém temně morbidním stylu kopou bez debat první death metalovou ligu a já se moc těšil, jak
budou znít skladby z právě vycházející nové desky „Denouncingthe Holy Throne”. Mám tohle blasfemické dílo doma
k poslechu už nějakou dobu a na cestě je i originál CD. Recenzi chystám
v nejbližších dnech, jakmile nosič dorazí. Dopředu jen prozradím, že když
si novinku pustíte, dávejte si velkého bacha, abyste nemuseli volat exorcistu.
V Modré Vopici to bylo podobné. Hanobily se staré hroby, vzývaly se temné
síly a propracované dlouhé skladby nás přenesly do Hádovy říše. Kdybych měl
vyrazit ten večer jen na tyhle pekelníky, vyplatilo by se. Měl jsem chvílemi
strach, aby mě ten tlak nehodil až někam k výčepu.
HEAVING EARTH byli ten večer ve velmi dobré kondici. Jeden krutý riff
střídal druhý, bicí mi prosekávaly ušní bubínky a mistr Žlababa tahal vokály až
odněkud ze samotného pekla (bohužel několikrát nebyl úplně dokonalý zvuk - nebyl nebo naopak byl hrozně nahlas vokál, pak dokonce všechno řvalo, až to bolelo). Na poslední tři songy nahradil Jaroslava Šantrůčka (kterému tímto moc děkuji za ty nádherné smrtící roky v téhle smečce) nový kytarista, který své party vystřihl, jakoby do kapely patřil odjakživa. Nevím moc, co dál dodat. Já vystoupení téhle kapely
většinou prožívám pohroužen do jejich melodií a moc se na okolí nesoustředím.
Za sebe tedy dávám jen samé pochvalné paroháče. Vynikající, ostatně, jako vždy!
Heaving Earth
SKELETAL
REMAINS nám přijeli přednášet ze starých death metalových
učebnic. Probíralo se učivo od OBITUARY, MASTER, DEATH, PESTILENCE, MALEVOLENT
CREATION (ale i třeba GORGUTS). Co na tom, že se vlastně jednalo o „obyčejné
retro“? Ten den asi většina z návštěvníků přišla právě proto, aby si s Američany
zavzpomínala na dobu, kdy se nosily džínové bundy, hrálo se převážně pro radost
a hudbu tvořili lidé a ne počítače. Člověk se neubrání nostalgii, rád
zavzpomíná (i přesto, že jinak mám „technické hračky“ moc rád), přehrabe se ve
starých imaginárních archívech a nechá se unést do poctivého záhrobí.
Vystoupení to bylo velmi energické, našlapané sírou a špínou a odsýpalo jako
čerstvě odjištěný vlak i s vagóny plnými zapáchajícího masa. Stoupl jsem si
klasicky kousek stranou, udělal pár máznutých fotek na památku a celý set se
blaženě usmíval. Ano, přesně takhle se mi to líbí, tenhle hnis mi koluje
v žilách už spoustu let! Skvělá hrobnická práce to byla!
Na old schoolový piknik pro
starší a pokročilé dorazilo přesně to množství lidí, kdy byl klub parádně zaplněn a zároveň jste se dostali i pro pivo. Myslím, že všichni si tohle
setkání milovníků starých časů náležitě užili. Já tedy rozhodně ano!
Skeletal Remains
Ten večer jsem si připadal
jako na návštěvě nějakého zapadlého starého hřbitova. Celý obřad byl věnován
plesnivině, tradicím a jen samému poctivému rouhání. Mám to takhle moc rád a
tak jsme odjížděli do Plzně zasněženou krajinou spokojení, s palicemi vymlácenými jako žitné
klasy. Pro mě bylo velmi příjemné zase na chvilku zapomenout na dnešní všude přítomný
shon, blikající obrazovky, stresy, ksichty manažerů na amfetaminech a podobné
věci běžného dne. Bylo mi zkrátka dobře, cítil jsem i přes ten nářez ve své
černé duši neskutečný klid a užil jsem si ho i přesto, že druhý den bylo
probuzení do reality o to bolestivější. Old school death metal forever!
Mezi
trouchnivějícími zbytky kostí se proplétají potrhané kousky
pavučin. Ve vzduchu je cítit chlad, staroba a části pozůstatků
nenávisti. Pod nohama mi praskají plesnivé útržky oblíbených
věcí, se kterými chtěl být tenhle nebožtík kdysi pohřben.
Náhrobek, už notně omšelý a se skoro nečitelným nápisem, je
nahnutý směrem na sever. Kříž, kdysi hrdě vyjadřující
rodinnou příslušnost ke katolické církvi, působí po těch
letech směšně. Mžourám v tom pološeru a pokouším se
rozluštit poslední zbytky písma, vyvedeného od zručného
kameníka. Moc mi to nejde a tak nakonec rozsvěcím svíci, kterou
zde zanechal nějaký věrný pravnuk. Náhle se do tmy mezi stíny
rozsvítí jasně a zřetelně. V kameni je vytesán hrdý nápis
old school death metal. Pod poklopem něco zašramotí, vítr utichne
a svíce samovolně zhasne. Ozývá se jasně slyšitelné klepání.
Křižuji se v obráceném gardu a pouštím zlo za pomocí
železného krumpáče ven. Víko pukne, roztříští se a přede
mnou najednou stojí pravověrná death metalová kapela
DEATHRONATION. Pánové berou do ruky pavučinami opředené nástroje
a začínají vyluzovat smrtelně chorobné zvuky klasického střihu.
Pomalu
nakláním hlavu na stranu a pečlivě naslouchám. Nejdříve nemohu
uvěřit svým uším, pak začínám pokyvovat svými šedinami do
rytmu a zvedajících se poryvů větru. „Tak tohle je opravdu
pořádná staroba“: probleskne mi skrz dutinu lebeční. Opráším
z rukou poslední zbytky hlíny a rozšlápnu s chutí pár
červů, doteď se snažících napadnout moje nohy. Ihned pozvedávám
ruku k přísaze a prohlašuji, že se zde neděje nic
světoborného, hraje se obyčejně, s přístupem pravověrných
a s velkou chutí. Důraz je kladem na uvěřitelnost a někdy
až primitivní postupy dávají jasně najevo, že takhle nějak se
hraje v Německu pořádný underground. Kapela, založená
v roce 2004 vydala letos teprve svoje první album. Mají sice
na kontě ještě dvě dema z roku 2006 a 2011, pak následující
rok kompilaci a jeden split s OBSCURE INFINITY z loňska,
ale jinak o téhle smečce mnoho informací příliš nenajdete.
Věrni hrobům v okolí Nurembergu se DEATHRONATION potácejí
pouze v mlhách Bavorska.
Otevírám
nezbytnou lahev oblíbeného piva, proklínám všechny svaté a
hledám ve své pomyslné databázi, ke komu bych tyhle rouhače
přirovnal. Po chvilce rozmýšlení nacházím několik styčných
bodů jak se švédskými drtiči strun ENTOMBED, tak s americkými
AUTOPSY, OBITUARY, MASSACRE. Občas se do toho pánové opřou i ve
stylu PUNGENT STENCH a jestli mě neklame můj pomalu zahnívající
sluch, tak sem tam vyleze na povrch i kousek pravých nefalšovaných
DARKTHRONE. V pomalejších pasážích jsou pak němečtí
vyděděnci lehce podobní i GRAVE MIASMA. DEATHRONATION dělají
svoji práci sice jednoduše, s minimem výrazových prostředků,
ale nepostrádají schopnost zaujmout, nakopnout a pořádně
vymáchat váš obličej ve starých zbytcích. Nevím sice, jestli
to dneska někdo ocení, ale myslím, že pro nás, stárnoucí
příznivce smrtícího kovu, by mohla být jejich novinka příjemným
zpestřením nejednoho okultního večera. Vokál vytažený až
odněkud z paty, plesnivé riffy a bicí, připomínající rány
palicí do vrat jsou přesně tím, co si dávám do hlavy čím dál
tím raději. Je to sice retro, ale když já se raději projedu
parní lokomotivou, než moderním rychlovlakem.
Rozkládám
po zemi exhumované kosti a skládám z nich pentagram.
Odtrhávám poslední kousky látky, oklepávám hlínu a čekám na
půlnoc. V dálce vyjí psi a já přemítám, proč mi je
v téhle společnosti nejlépe. Možná je to tím, že cítím
jakousi pradávnou sílu, sahající až někam k našim
předkům. Nevím, DEATHRONATION mají na své desce pro mě spoustu
přitažlivého. Na nic si nehrají, nepřetvařují se a nesnaží
se za každou cenu hrát podle poslední módy. Přistupují k muzice
přesně naopak, s fortelem, zručností a chutí. A to jsou
přesně ty atributy, které já oceňuji na hudbě nejvíc. Není
moc, co dalšího psát. Tohle je přesně ten typ desky, pro pár
old schoolových „pomatenců“, jejich kamarádů a pro koncert
v nějakém polorozpadlém klubu. Death metalové album plné
špíny, hniloby a starých postupů. Pokud to máte takhle rádi,
neváhejte. Stará poctivá práce s pořádnou porcí záhrobní
romantiky! Deska, která je plesnivá jako nápisy na starých
náhrobcích.
Asphyx
says:
Total
absolut old school death metal! Moldy quitars, morbid vocals and
echoes from other world. Although music is several decades old, it's
still energic nad cutting. Honest death metal job, reminding medigging
of a fresh grave. German answer to classic death metal was
succsessfull. I like it! Album, full of dirty, old procedures and
absolut energy!
Seznam
skladeb:
1.
Deathchant Assyria 2. Spiritual Relief 3. Ghostwipper 4. Beg
For Your God 5. Church Of Salvation 6. Steelpanther's Fist 7.
Realm Of Shadows 8. Age Of Whoros
THE CROWN - Death is not Dead CD 2015, Century Media Records
Dlouho očekávané album severských death metalistů THE CROWN je zde! Do kapely se vrátil původní zpěvák Johan Lindstrand a kapela působí jako politá živou vodou. Melodický smrtící kov se sice už několik let zmítá v tvůrčích křečích, ale THE CROWN moc dobře ví, za jaký konec vzít. Novinka je neskutečně energická a oproti jiným dílům podobných kapel řeže, jako nůž právě zajíždějící do břišní dutiny. Smrt v podání Švédů opravdu "není mrtvá". Jsem moc rád, že se pánové drží svého kopyta, nenechali do své tvorby proniknout "progresi". Hrají tak, jak to umí nejlépe a je to jen a jen dobře. Skladby mají drive, sílu, riffy jsou sice na první poslech obyčejné, ale časem rostou v neskutečnou hydru. Líbí se mi i zvuk celého alba. Je dynamický, možná moc nahlas, ale to mi nijak nevadí. Starým deskám, které všichni velebíme do samotného pekla, se sice novinka nevyrovná, ale poslouchá se velmi příjemně a o nějaké vatě a zbytečnostech nemůže být vůbec řeč. V některých okamžicích, obzvlášť, když se nechají na povrch vyniknout "sladší" melodie, se trošku ošívám a dovedl bych si představit "trošku větší maso", ale to jsou všechno jen drobnosti. Jako celek je album důstojným návratem, zahraným s přehledem, s chutí a "radostí". Nahrávce budou možná někteří vyčítat přílišnou délku, ale já jsem se nenudil ani chvilku. Melodický death metal se zde střídá s thrashem a já si poslech vyloženě užívám. Deska, u které vám omrznou stěny vašeho pokoje!
Asphyx says:
The long expectedalbum ofNordicdeathmetallersTHECROWNishere! TheoriginalvocalistJohanLindstrand came back and the band sounds like poured onliving water. Death inthe Swedish presentation isreally "not dead". I also like thesoundof the album. It is dynamic, maybetoo loud, butitdoesn't matter. Maybe someone can reproach the album for its lenght, but I wasn't bored nor moment. the melodic deathmetal take turns here withthrashand I enjoylistening very well. The CD, that can freezewalls in yourroom!
Provokování, vojenské prvky na obalech i všeobjímající nihilismus, to jsou věci, které provázejí švédské MARDUK odnepaměti. Zůstali věrní, sví, nekompromisní. Někdo je klidně může obviňovat z pozérství, ale i nejzarytější odpůrce musí téhle smečce uznat zásluhy a originalitu. Letos se opět pánové rozhodli, že se opásají nábojnicemi, obléknou black metalové uniformy a zapálí tenhle i onen svět. A jak se jim to povedlo? Já myslím, že velmi dobře. Těšil jsem se na klasickou desku MARDUK a dostal jsem ji. Najdeme zde jak chladné vyhrávky, které tuhle smečku tolik proslavily, tak i pořádně ostré kytarové výjezdy. Zvuk je možná až moc čistý a přívětivý, ale zase na druhou stranu, alespoň si můžeme ty souboje s nebem lépe vychutnat. Líbí se mi, že deska nepostrádá určitý náboj, chuť pořád, i po těch letech, zabíjet. Určitě se objeví zástupy fanoušků, kteří budou velebit staré časy, odsuzovat MARDUK jako komerční záležitost, ale uvědomme si, že tak to zkrátka dnes chodí. Pokud nechcete do smrti jen prosedět ve zkušebně a spílat nad nesplněnými touhami, musíte na tuhle hru přistoupit. Švédi mají historicky na čem stavět, mají se kam vracet. A právě jako takový příjemný návrat někam až k "Panzer Division Marduk" je nové CD. Vše mi přijde o trošku syrovější než na minulém albu. Ta snaha "se vrátit" je patrná z každého tónu. Zaplať Satan za ni! Samozřejmě, okolo hudby se vznáší něco málo militarismu, anti - estetiky, rouhání, plivání na Krista a podobné taškařice. Pro mnohé z nás to bude lehce úsměvné, možná chvílemi i komické, jenže k MARDUK tohle všechno patří odnepaměti. Je jen na vás, zda všem těm "pózám" uvěříte, či nikoliv. Já to mám nastavené tak, že podobné kapely poslední dobou raději poslouchám, než abych je viděl. A že je co. Novinka má v sobě přesně tu seversky chladnou energii, omrzlé obrácené kříže, stovky padlých bojovníků. krev a sílu, kterou od black metalu vyžaduji a bez nichž tento styl ztrácí veškeré své kouzlo. Chválím Satana, že se MARDUK nevydali na progresivní cestu. Jsou pro mě přesně tou kapelou, u které si cením právě lpění na klasických hodnotách a postupech. MARDUK nahráli desku, jakou jsem po nich chtěl. Chladnou a řezající! Ave Satanas!
Asphyx says:
The news hasexactly theNordic coldenergy, frostbitteninverted crosses, hundredsof fallen soldiers, blood andthe strength, that I need fromblack metal. MARDUK is for me precisely the band, that Iappreciate for adherence on classicvalues and practices. The album doesn´t devoid some charge and feel like killing afterb those all years. MARDUKrecorded thealbumI'vewanted. Cold andcutting! Ave Satanas!
JOB FOR A COWBOY - Sun Eater CD 2014, Metal Blade Records
Pokud bychom nazírali na novinku "Sun Eater" z obchodního hlediska, musí to být bezesporu zlatý důl. Mladíci, kombinující tradičnější death metal s moderním death corem jsou zářným příkladem toho, že i na tvrdé muzice se dá nějaký ten groš pořád vydělat. K tomu si připočtěte náležitě drsná prohlášení v tisku, nové tetování na rukách a jeho okázalé ukazování, tvrdé výrazy, že snad ani tvrdší být nemohou a mladá děvčata musí mít rodidla na koncertech někde u země. Letos sice ubylo death coru (pánům asi manažeři prozradili, že se vrací "takovej ten old school"), ale pořád to není ono. Možná kdybych na tuhle kapelu nahlížel optikou mladého oka, které nezažilo v muzice už ledacos, byl bych na větvi také. Jenže nejsem. Já u podobné hudby můžu klidně sedět s kapelou ve studiu a troufám si tvrdit, že i v momentech, kdy na ně přichází "největší múza", pořád dovedu dopředu odhadnout, co přijde za další motiv. JOB FOR A COWBOY jsou předvídatelní jako každoroční povodně v naší zemi. Všemu pak dodává korunu Johny Davy, který disponuje sice silným, ale hrozně obyčejným hlasem. Slyšel už někdy někdo v téhle kapele, že zpěvák by mohl také měnit častěji polohy? Je sice pravda, že určitou snahu o vývoj, pestrost z novinky cítím, ale je to zoufale málo. Moje stěžování je ale v podstatě úplně liché. Pánové prodají co mají, mladí recenzenti se budou rozplývat nad tím, jak je loňská deska pestrá, "lehce progresivní", "neustrnula ve vývoji", "je moderně pojatá" a všichni budou nakonec spokojeni. Nerad se stavím do pozice kritika za každou cenu, ale tady jsem pro sebe nenašel skoro nic. Těch několik zajímavých pasáží je stejně nakonec smeteno neskutečnou tupostí a nudou. Skláním se před managementem kapely. To je ale asi tak všechno. Jinak slyším jen neskutečnou prázdnotu.
Asphyx says:
If we are looking at thenews"SunEater" from a business perspective, it must beundoubtedlya gold mine. The youths, combiningtraditionaland moderndeath metal with death core, area shining example ofthe fact that it is still possible toearn some money from hard music. I don't likeJohn Davy, whohasstrong, butterriblyordinaryvoice. The fewinteresting passages are swept withincredibledullnessand boredom. I'm bowing beforethe band's management. But that'sall. Otherwise,I can hearincredibleemptiness only.
Pomalé, dlouhé procházky mezi hřbitovními náhrobky. Rozmluvy s nemrtvými i s těmi, co už dávno přešli na druhou stranu. Melodie, vytažené z těch nejopuštěnějších hrobů. Smrt, procházející se všude kolem. Krutost, syrovost, opravdivost. To jsou všechno situace a chvíle, ve kterých je velmi vhodné poslouchat dnes již legendární doom deathaře HOODED MENACE. Kapela si za dobu své existence vybudovala v undergroundu velmi dobré jméno. Tentokrát se představují na kompilaci, která je takovým dárkem pro fanoušky, kteří ještě nepodlehli trendu gramodesek a pořád ještě drtí muziku převážně z CD nosičů. Věrní a oddaní příznivci kapely dávno vědí, co se zde bude odehrávat. Smutné, dlouhé a syrové melodie, které vás dostanou až do určitého rauše, podobnému rozjímání s mrtvými. Zvuk, obal i celkové provedení je opět (jak už to bývá u DOOMENTIA RECORDS dobrým zvykem) na výbornou. Hudebně je vše také jasné. Přijde mi, že se na kompilaci opravdu vybralo to nejlepší, co HOODED MENACE na různých EP vydali. Někdy se sice nemůžu ubránit tomu, že se lehce opakují, ale to je u tohoto stylu spíše žádoucí, než abychom nad nimi lámali hůl. Mám tuhle smečku moc rád. Dovede totiž u mě navodit přesně tu rezavě chladnou a smutnou atmosféru. Přijdu si, jako by na mě dýchala svými zkřivenými ústy samotná Smrt. Krásná deska pro všechny fanoušky záhrobí!
Asphyx says:
Slow, long walksbetween thetombstones on the churchyard. Talkswith the undead andwith thosewhocrossed over long time before. Melodies, pulled fromthemost desertedgraves. Death, walkingall around. Cruelty, rawness, genuineness. This is HOODEDMENACE. Last year'scompilation issuch asmall giftto all fans ofthe band. Thiswolf packis able toevokereallybeautiful coldandsadatmosphere. I feel the Death breathing with its crooked mouth. Great album for all fansbeyond the grave!
NERVOCHAOS - The Art of Vengeance CD 2014, Cogumelo Records
Když jsem psal recenzi na předloňskou desku kapely NERVOCHAOS (zde), ozvalo se mi několik rozzuřených českých fanoušků s tím, že tomu nerozumím, že nevím, o co jde a že bych se na to měl vybodnout. Inu, mohl. Ale přátelé, uvědomme si, že je to jen můj subjektivní názor. Klidně můžete mít jiný. Minule jsem tuhle smečku kritizoval za to, že je to vlastně jen takový klon staré SEPULTURY, KRISIUN a že mě jejich hudba příliš neoslovuje. Svoje renomé si u mě sice pánové lehce opravili na koncertě v mém rodném městě, kdy jsme nejedno pivo spolu vypili (smích), ale nadržovat jim rozhodně nebudu (i když to jsou velcí sympaťáci). Je pravda, že naživo skladby fungují o hodně lépe. Velmi tomu přispívá určitá "jihoamerická živelnost", která je z těchto šílenců cítit na sto honů. Z CD na mě jejich hudba ale pořád nějak nefunguje, nejde mi to se chytit. Přitom podobně ušpiněný death protkaný thrashem mám moc rád. Bohužel se nemůžu pořád ubránit dojmu, že NERVOCHAOS sice hrají s obrovským nadšením, ale chybí jim trošku víc originality. Mně ani tak nevadí, že jsem veškeré motivy z nové desky už někde slyšel (u koho také ne, že ano?), jen mi všechno přijde jakoby odfláknuté. Ono to tak asi má být, jsme přeci jen v undergroundu, ale ta produkce mi zase nesedí. Je to škoda, možná kdyby s kapelou pracoval někdo jiný (zde Alex Azzali), třeba by dovedl ze všeho vylouhovat jen ty nejlepší kousky. Každopádně, pokud jste fanoušci kapely, budete spokojeni. K CD je možno koupit i DVD ("Warriors on the Road - 2), které je velmi pěkným "doplňkem". "The Art of Vengeance" mě baví o trošku víc než minulá alba, ale stejně to není pořád úplně ono. Chybí mi víc zapamatovatelných pasáží, něco, co mě porazí do kolen. NERVOCHAOS tedy opět dobře, ale ne výborně.
Asphyx says:
Icriticized this pack for the last time because of they're just aclone ofthe oldSEPULTURA,KRISIUN andtheir music doesn't entertain me. The fact is thatthe live songs are much better. Unfortunately,I've got the impression, thatgentlemenare playingwithgreat enthusiasm,but they miss moreoriginality. The bandwould deservebetterproduction. Anyway, ifyou're a fanof the band,you will be satisfied. I'm missing morememorablepassages, something thatbeats meto the knee. NERVOCHAOSis againgood,but notgreat.