Recenze/review - HALBERD – Remnants of Crumbling (2014)

HALBERD – Remnants of Crumbling

digital 2014, vlastní vydání

Procházíte nekonečným spáleništěm. Okolo doutnají poslední zbytky domů a ve vzduchu se jako ozvěna vznáší jekot upálených. Jako by byly všude cítit příběhy jednotlivých nebožáků. Dlouho se mluvilo o odhozené cigaretě, někdo dokonce tvrdil, že to byla porucha na jednom zařízení. Moc jich nepřežilo. Nejhorší bylo setkání s jedním starcem, který už viděl mnohé. Ten mluvil o plamenech pekelných. A měl pravdu. Kdo mohl dopředu tušit, že si nahoře ve vsi, v dřevěné chalupě, jeden postarší metalista přinese domů doom/deathovou nahrávku mezinárodně obsazených HALBERD? Kdo věděl, že jejich CD způsobuje samovznícení? Nevěděl to nikdo. Není divu, kapela vydala loni teprve svoje první album a tak je pro mnohé velkou neznámou. Dokonce i já, který proleze nejednu záhrobní skulinu, jsem nejdříve tápal, něco mlhavě tušil a album si přinesl domů vlastně jen díky doporučení kamaráda. Usedl jsem do svého death metalového křesla, zapnul play a pak jsem málem shořel.

HALBERD hrají temný, zákeřně nakažlivý death metal spíše staršího provedení. Hodně ho kombinují s doom metalem, ale nezapomínají i na občasné blackové úkroky stranou. Kapela, složená z muzikantů z Kanady, Anglie a Kolumbie je vlastně takovým setkáním podobně naladěných hudebníků, kteří si dali za úkol jediné, spálit a následně nechat zmrznout všechno živé, co se ocitne v okruhu několik kilometrů od jejich alba. Vlivů, ze kterých pánové čerpali, je velmi mnoho a co jsem si „testoval“ desku na svých kamarádech, tak každý v ní slyšel trošku něco jiného. Já bych zmínil snad BOLT THROWER, MORBID ANGEL, ENTOMBED, chvílemi dokonce NAPALM DEATH, ale hlavně CELTIC FROST, TRIPTYKON, HOODED MENACE, vokálně pak CARCASS. Velkým plusem je mix od Charlese Wonga, který dodal skladbám snad ještě větší okultní rozměr, než měly v syrovém stavu. O obalu, který znázorňuje hořící město, které sleduje několik jezdců, netřeba příliš mluvit. Schválně si ho dejte na plochu svého monitoru při poslechu a uvidíte, co s vámi bude dělat (podepsán je pod ním Milan Novakovič). Ve mně evokoval až hmatatelný pocit právě viděných hořících domů. Někdy jsem dokonce cítil pach spáleného masa.

Opatrně našlapuji, abych si nespálil svoje boty a říkám si, že to opravdu musely být plameny pekelné. A to teď nemyslím nějakou pózu, tolik častou u mnohých kapel, ale opravdový žár, vůně čerstvé smrti a beznaděj. Když pak nacházím u jedné polorozbořené zdi panenku s ohořelou tváří, moc dobře vím, že na tomhle místě bude ještě dlouho slyšet nepříjemný smích a následné nekonečné bědování. Za ranního rozbřesku budete moci spatřit plačící duchy nemrtvých. Spolu s kapelou během těch 40 minut smutku několikrát zemřete, znovu se narodíte a zoceleni neustálým převtělováním nakonec pochopíte, že váš prach vznášející se ve vzduchu je jen zrnkem písku v nekonečném vesmíru. Motáme se v kruhu, spínáme ruce k nebesům, i když nevěřící, tak v bolestivých časech šeptáme slova modliteb. HALBERD nám nepřinášejí rozhřešení, ale nekonečný popis lidského utrpení. Jejich andělé mají sice ohořelá křídla a připomínají raněné ptáky, ale jsou alespoň uvěřitelnější, než jejich kolegové v kostelních chrámech. Je to zvláštní, co ve mně dovede některá muzika spustit za obrazy, ale nemohu si pomoct, jsem jen pouhým posluchačem, kterému bylo umožněno nahlédnout za oponu téhle kapely/projektu.

„Remnants of Crumbling“ je pro mě deskou, ke které jsem si získal osobní vztah. Je mou ranní modlitbou při cestě do práce, večerním odříkáním (pokáním) i noční můrou. Je smutná, převážně pomalá a připomíná mi mlhu válející se nad močálem. Je nasáklá krví, tmou a lidským utrpením. I když prvotina, zařazuji si ji na přední místo svého doom/deathového žebříčku. Cítím z ní totiž obrovský kus bolesti, nekonečné umírání, rozžhavenou lávu, vařící se pro nás v kotli i řev těch, kterým nebylo dovoleno přejít na druhou stranu. Album, po kterém zůstane jen strach a spáleniště! Skvěle!

Asphyx says:

"Remnants of Crumbling" is an album, that I formed a personal attachment to. It is my morning prayer on the way to work, evening penance and nightmare. It is sad, mostly slow and reminds me rolling mist over a swamp. It is soaked up with blood, darkness and human suffering. I feel it is a huge piece of pain, endless dying, red-hot lava, boiling for us in a cauldron and roar of those who were not allowed to go to the other side. After this death doom album are left fear and burnt only! Great!

Seznam skladeb:

1. Northern Bloodletting
   
2. Barghash's Poison
   
3. Ignorance of Morbidity
4. Dead Horses Cavalry

Čas: 41:02

Sestava/band:

Alexandre Ferland - vocals, additional lyrics
Andrés Felipe Murillo - lead guitars, drum programming, additional vocals
Antoine Richard - lyrics, art direction
Charles Wong - guitars, bass, keyboards, drum programming, songwriting

http://halberddoom.bandcamp.com/releases

https://www.facebook.com/HalberdDoom

Report, foto, video - OBITUARY, M-PIRE OF EVIL, DUST BOLT, POSTHUM - klub Futurum – Praha – 18.1.2015

Obituary

Není na světě moc kapel, které by byly tak originální jako legendární floridští zabijáci OBITUARY. Je to přesně ta smečka, která mě poprvé smetla z povrchu zemského již v roce 1989, kdy jsem jako puberťák hltal každou jejich skladbu. Tenkrát nebylo zase tak lehké se k podobné muzice dostat a já dodnes vděčím svému chorvatskému kamarádovi, který měl spoustu rodinných příslušníků v USA (a posílali mu CD), že mě na tuhle partu smrtonošů přivedl. Možná ani tenkrát nevěděl, co na jedné nekonečné pitce u něj doma způsobil. Vím, že jsem seděl celý večer jak připoutaný k jeho věži a dokola omílal „Slowly We Rot“. Tenkrát se zrodilo „přátelství“ mezi mnou a OBITUARY a vydrželo vlastně celý můj život. Byly samozřejmě doby, kdy jsem musel nad jejich tvorbou víc přivírat oči (mé neoblíbené „Back from the Dead“ – 1997). Pak se zase vše v dobré obrátilo a pánové obzvlášť poslední deskou „Inked in Blood“ (recenze zde) dokázali, že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Pro mě tedy byla nedělní smrtící seance jasnou „povinností“.

ticket

Itinerář byl jako vždy podobný. Michal (díky moc za odvoz a pokec!) mě vyzvedl kolem páté hodiny dole u kostela v Plzni na Lochotíně, kde ze mě byly nervózní některé starší návštěvnice odpolední křesťanské seance. Sice bych nevěřil, že ještě v dnešních dobách dokáže někoho rozhodit moje roztomilá vizáž hodného stárnoucího medvěda, ale bylo tomu tak. Vždyť můj stejnokroj VADER maniaka (ano, mám podivné pravidlo, že nikdy nechodím kapelám na koncerty v jejich tričkách, aby nezpychly – smích) nebyl přes zimní bundu vůbec vidět!

Obituary

Vyrazili jsme ku Praze, natěšeni a s přesvědčením, že letošní koncertní sezónu zahájíme pořádně a poctivě. Samozřejmě, v dnešní době, kdy jsem „obtěžkán“ rodinou a prací, už si nemůžu dovolit kalit tři hodiny před tím ve vlaku a následně se dorazit na koncertě. A tak prožívám všechno spíš jaksi imaginárně, po svém. Jezdíme už opravdu „jen“ na muziku a za kamarády. Cesta probíhala ve znamení sdělování různých novinek z nejen death metalové scény a já byl zase moc rád, že můžu opět někde popustit uzdu své fantazii a nasbíraným znalostem (smích). A když uvážíte, že u toho byla ještě legrace, byli jsme naladěni na OBITUARY jako nikdy.

M-pire of Evil

V klubu FUTURUM jsem nebyl už mnoho zim. Moje kroky většinou míří do větších „pajzlů“ mezi těžší a „chudší“ underground. Každopádně, klub byl zvolen dobře, adekvátně k „velikosti“ kapely a předpokládané návštěvnosti. Prostředí se mi líbilo. Jen bych příště ocenil víc barmanů, na pivo se čekalo opravdu hodně dlouho a půlka baru byla prázdná. Taky bych možná přivítal větší nabídku nealko nápojů, vždyť spousta lidí přijela autem. Ale tak, třeba ve Futuru ani při totálně vyprodaném klubu nechtějí vydělat, kdo ví. Velebím je za dobrou, pitelnou Plzeň. Konečně taky nějaký pražský podnik, kde netočí patoky. Škoda, že jsem si mohl dát jenom jedno. Druhý den mě čekala práce a tak jsem se musel bohužel krotit.

Obituary

Organizace pod hlavičkou OBSCURE PROMOTION byla jako vždy v absolutním pořádku. Jenom snad jedna připomínka. Pokud vidí za mnou stojící pan svalovec z ochranky, že do mě a kolegy neustále strká, naváží se a je agresivní prťavý vousatý skrček, možná by bylo dobré ho zpacifikovat. Chvíli jsem přemýšlel, že dám chlapci jednu pěstí (viz. moje dřívější přezdívka OLD SHATTERHAND - smích), ale byl malý, rachitický a asi bych mu hodně při své váze ublížil. Nakonec alespoň trošku pomohla výhrůžka vytahání za bradku (smích).

Dust Bolt

Zvuk mi ten večer přišel v klubu velmi dobrý. Sice při OBITUARY došlo k nějakým nesrovnalostem, ale nejednalo se o nic, co by nám zkazilo zážitek. Víc takto zvukově ošetřených koncertů!

ROTTING REPUGNANCY sice byli uvedeni na mé vstupence, ale nevystoupili. Škoda, protože dle poslechů z youtube jejich brutální death metal zněl poměrně slibně. Zajímavé bylo, že v některých promo materiálech byli uváděni, v jiných ne. Trošku chaos, možná šotek, nevím. Každopádně my jsme v Praze vyfásli pro mě tu horší kapelu, norské POSTHUM.

M-pire of Evil

Vystoupení POSTHUM mi přišlo tak nějak celé mimo. I když jsem zavřel všechny své oči i uši, pořád jsem se nemohl zbavit dojmu, že tahle kapela na tenhle večer nepatří. Pánové hrají atmosférický black metal, který mi přišel vyloženě divný, nudný. Nemělo to ani sílu, ani energii. Kolem sebe jsem dokonce zaslechl názory „že se jedná o totální kravinu“. To bych zase úplně netvrdil, ale i mě přijdou podobné smečky takové „chcíplé“. Možná někde do kavárny, pro pár blackových intelektuálů, kteří donekonečna omílají klišovitý depresivní černý metal a po večerech si pižlají žíly žiletkami. Mám z Norska raději jiné kapely, takže se omlouvám, ale tentokrát bez hodnocení.

Posthum

DUST BOLT hrají klasický německý thrash metal. Podobných kapel je dneska na každém rohu jako hub po dešti. Vystoupení probíhalo asi tak, že zazněly všechny osvědčené staré dobré postupy, „zamoshovalo se“, odžínovaní návštěvníci prožili svoji retro chvilku a to bylo asi tak vše. Kapela ale hrála dobře, s nezbytnou energií, s poctivým přístupem. Abych pravdu řekl, tak i když se mi jejich loňská deska „Awake the Riot“ vcelku líbí, nějak jsem poslední dobou podobných smeček doslova přejedený. Ocenil bych alespoň nějakou snahu o změnu, něco, co bych si pamatoval i řekněme po roce. Mladých, thrashových kapel je zkrátka moc a všechny hrají úplně stejně. Možná kdybych si nepamatoval nejlepší léta jejich vzorů, byl bych vstřícnější, ale já se jednoduše nemohl ubránit neustálému porovnávání. Dobré vystoupení, ale že bych si z něj sedl na zadek, to zase ne.

Dust Bolt

M-PIRE OF EVIL byli trošku jiná káva. Víc hořká, originálnější. Kapela má ve svých řadách členy z VENOM a je to hodně znát. Hrají starodávný, poctivý black/thrash/speed/NWOBHM, se kterým jsem měl co do činění již před lety, kdy předskakovali ONSLAUGHT. Mám tuhle smečku rád. Není to sice nic, co by vám rozbořilo stěny pokoje, jedná se spíš o takový pohodový metal, ale já mám pro podobnou (dnes už klasickou) muziku slabost. V Praze pak pánové předvedli velmi příjemný, řezající set, odkazující až někam do roku 1989 („Prime Evil“). Bylo to jako nějaká stará, znovu probuzená choroba, která se najednou vrátila. Můj názor je samozřejmě ovlivněn vzpomínkami, nostalgií, ale i tak se mi M-PIRE OF EVIL líbili hodně. Houpal jsem se v kolenou, mával kšticí a hrozil jako zamlada. Skvělé bylo vystupování všech muzikantů a na rovinu, takové sympaťáky jen tak nepotkáte. Po setu jsem odcházel více než nadšený.

OBITUARY jsou kult. Jako fanoušek o nich člověk ví kolikrát i to, co o sobě neví samotná kapela (smích). Neviděli jsme se několik let a tak jsem očekával první tóny s velkým napětím. Staří pánové přišli na pódium a pak už si nepamatuji kromě jejich hudby nic. Visel jsem jim od začátku až do konce na rtech, strunách i bicích. Byl jsem jako feťák, který dostane konečně svoji dávku. Syrové, kruté, houpavé. OBITUARY si nás "povodili" pod pódiem a rozbořili Prahu neskutečnou energií, zkušenostmi, neopakovatelným (i když oproti minulosti lehce slabším) hlasem Johna Tardyho. Vstupenku jsem doma schraňoval několik měsíců a po večerech se na ní chodil koukat (smích). Opět jsem zažil, jako za starých časů, ten krásný přenos energie z pódia, dolů mezi nás nehodné. V recenzi na jejich poslední album „Inkedin Blood“ jsem psal něco o vraždě za ranního chladu v postranní uličce. Naživo to vyniklo snad ještě lépe. Studené, notoricky známé skladby se střídaly s těmi novými a bylo úžasné, že jsem si mohl zase jednou zařvat texty spolu s kapelou. Hnil jsem navždy, pomalu a chladně. Já byl na dobu vystoupení opravdu tou obětí, ležící, odhozenou jako kus masa stranou, abych nepřekážel. OBITUARY mi (stejně jako všem ostatním) dali pocit, že já jsem ten jediný, nejdůležitější, kdo na ně přišel. Floridští poslové smrti si mě svázali, dělali si se mnou, co chtěli, až jsem si chvíli přišel jako dron na dálkové ovládání (smích). Nedělní večer patřil téhle legendě na 100%. Ten moment, na tom místě, při té konstalaci vesmíru, jsem zažil asi nějaké převtělení. Pro mě, jako ortodoxního fanouška kapely, byli OBITUARY absolutně vynikající! Ten den to byl totální masakr, připomínající vraždu chladným nožem s pořádně nabroušenou čepelí

.

Při zpáteční cestě domů, do Plzně, jsem byl mimo. Trvalo to dokonce i druhý den. Pořád to všechno nějak nemůžu dostat z hlavy. Nemluvím, moc mi nechutná, jsem nevrlý. Původně jsem to přičítal nedostatku spánku, ale mohou za to OBITUARY. Rozsekali mě, odhodili jako kus masa do jiné dimenze a nějak se mi nechce vracet. Pro mě to byl nádherný večer, plný vzpomínek a skvělé muziky.

Obituary

COMPLETE PHOTO GALLERY

Setlist:

Centuries of Lies, Visions In My Head, Infected, Intoxicated, Bloodsoaked, Immortal Visions, 'Til Death, Don't Care, Violence, Stinkupuss, Back to One, Dead Silence, Back on Top, I'm in Pain, Inked In Blood, Slowly We Rot

http://www.setlist.fm/setlist/obituary/2015/futurum-prague-czech-republic-73ca96bd.html

Recenze/review - DECIMATION – Reign of Ungodly Creation (2014)

DECIMATION – Reign of Ungodly Creation

CD 2014, Comatose Music

Uřezané uši, skalpované vlasy, vypíchané oči. Okolo pobíhají party zfetovaných dětí se samopaly Kalašnikov a hledají další oběť. V jejich pohledu je pohrdání, radost z krve a smrt. Měly by sedět v lavicích a šprtat násobilku. Místo toho jsou zkoušeny z počtů usekaných končetin. Lidská morbidita nezná mezí a je dobré na ni neustále upozorňovat. Sice pořád machrujeme, jak jsme inteligentní a ve svých rukách otáčíme svítící výkřiky nejmodernějších technologií, ale v některých věcech jsme stále nepřekonali obyčejné vlky. Nepřísluší mi to hodnotit, spíše konstatuji, ale někdy už jen nevěřícně kroutím hlavou. Podobně na tom jsou turečtí příslušníci cechu brutálního DECIMATION. Mají hodně podobný pohled na svět jako já, jen na rozdíl ode mě umí hrát (smích). Také díky tomu prošli mým pomyslným sítem kapel, které jsem ochoten pustit přes svůj práh a dokonce mě zaujali natolik, že jsem se rozhodl sepsat pár řádků.

Kapela letos vydává svoje v pořadí třetí album a opět je plné klasických melodií, protkaných technikou. Velmi výrazný a „jiný“ je zvuk (Sasha Borovykh) celé nahrávky. Ta syrovost a tlak ji odlišuje od stovky dalších smeček. Pánové do toho sice mlátí úplně stejně jako třeba SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, CENOTAPH, DEICIDE, MORBID ANGEL, staří PESTILENCE, sem tam NILE, DEFEATED SANITY, INSISION a podobné morbidně laděné party. Jsou to ale spíš střípky, různá protknutí a ozvěny, které můžeme v tvorbě DECIMATION vystopovat. Rozhodně bych je nepovažoval jen za obyčejnou kopírku. Desce přidává na uvěřitelnosti všude přítomná nálada zmaru a nebál bych se použít ani slovo temnota. Určitá produkční „špinavost“ dodává všemu ještě větší grády a pokud jsou použity techničtější postupy, mají rozhodně své pevné místo v celkovém konceptu skladby. Vše je tak pěkně přehledné, nikde se neztrácíte ve zbytečných exhibicích a preludiích.

Je to již druhé album v pořadí, vydané u Comatose Music a tak není žádný problém si je obstarat. Horší je to s prvotinou „Entering the Celestial Ruins“ (200), kterou sice seženete na internetu v zatracovaném formátu, ale s fyzickým nosičem byl docela problém. Nejlepší je asi napsat samotné kapele. Nechal jsem na sebe novinku „Reign of Ungodly Creation“ postupně působit. Dávkoval jsem ji jako nějakou návykovou látku bez předpisu. Přiznám se, že se mi nakonec stala takovou příjemnou drogou. Mnohokrát jsem se rozhodoval, cože za brutálního si nasadím ten který den do hlavy a DECIMATION nakonec vítězili i nad slavnějšími jmény. Přičítal bych to určité sympatické “nedokonalosti“ a krutosti, kterou z celé nahrávky cítím. Rád jsem se díval i na cover od Dana Seagraveho. Jediné, co jsem příliš nepobral, jsou texty. Už samotné sáhodlouhé názvy mě poměrně odrazovaly. Jak ale všichni dobře víme, slova nejsou u brutálního death metalu zrovna na prvním místě (smích).

V dnešní době, kdy je trh s brutálním death metalem absolutně přesycen se snaží „větší“ labely uchytit i v ne příliš typických destinacích. Turecko se díky DECIMATION pro mě náhle ocitlo na morbidní mapě Evropy. Měli to u mě o hodně těžší, než slavné „prosáklé“ kapely, dokonce jsem nad doporučením kamaráda chvíli jen rozvážně pokyvoval hlavou a neměl se k poslechu. Dělal jsem chybu. Stal se ze mě najednou fanoušek kapely, jejich novou desku si vychutnávám plnými doušky a je mi vcelku jedno, že „tohle všechno už tady bylo“. Na tohle já nehraju. Moc dobře vím, že podobné kapely nebudou mít asi zrovna u nás na ostrých hrotech jehel ustláno, ale pokud těch mých pár slov přispěje k tomu, že se DECIMATION alespoň trošku zviditelní v brutálních kruzích, budu jen rád. Zaslouží si to. Nevím, jaké je to hrát brutální death metal v Turecku, ale hrají ho tam zatraceně dobře. Syrová, krutá a uvěřitelná deska, která je plná zmaru a temnoty. Skvěle!

Asphyx says:

The Turkish respons to technical brutal death metal is succeeded. DECIMATION plays very believable, hardly, cruel and without mercy. Their music is sophisticated and includes big number of energy. I like the sound and production of this album. The band was unknown territory for me, but now I´am fan of DECIMATION. I don´t know how to play brutal death metal in Turkey, but DECIMATION plays this damn well! An raw album, full of wrack and darkness. Very well!

Seznam skladeb:

1. Noncelestical Orisons Cataclised In The Passage Of Ninib
2. Supreme Wisdom Of Blasphemy In The Reign Of Ungodly Creation
3. Mystic Transformation IN Encrypted Scrolls Of A Grievous Sermon
4. Aberrant Ablution By Filthy Excrements Of A Grotesque Crassamentum
5. Psalm Carnage In The Ghoulish Chapel Of Gehenna
6. Ghoulish Requiem For A Macabre Deamonarch
7. Prophetic Despise Under The Pendulum Of A Sarilegious Throne
8. Devilish Domain Vortex In The Gloom Of Wicked Ziggurat
9. Veracity In Relics

Čas: 37:15

Sestava:

Emre – kytara

Erkin – kytara

Goremaster - bicí

https://www.facebook.com/DecimationTR/timeline

https://myspace.com/decimationtur

http://www.reverbnation.com/decimationtur

http://www.comatosemusic.com/

Minirecenze/minireview - THE DUSKFALL - Where the Tree Stands Dead (2014)

THE DUSKFALL - Where the Tree Stands Dead
CD 2014, Apostasy Records

Znáte to, když máte na nějakou kapelu doslova alergii? Tak tu jsem si získal na švédské melodické death metalisty THE DUSKFALL. Přitom tuhle smečku jsem ještě před lety sjížděl, jako feťák ten nejkvalitnější koks. V jejich hudbě jsem kdysi hledal odpočinek, jiskření, energii, chuť zabíjet kytarami. Jenže pánové se vydali jednodušší, komerčnější cestou a jde to s nimi z kopce každým novým albem. Největším průšvihem je ale nový zpěvák Magnus, který připomíná takového toho naštvaného ratlíka, kterého odložila důchodkyně před obchodem a který když na něj zakřičíte, tak vykoná ze strachu všechny druhy vyměšování. Jeho hlas mi je nepříjemný, v každé skladbě úplně stejný. Po hudební stránce se jedná o takovou tu dnešní melodickou death metalovou klasiku. Velmi obyčejná, čistá produkce, sem tam nějaký ten rychlejší riff, pomalé vyhrávky a tuny balastu. To, že je deska neskutečně prázdná a plná vaty, nevyváží ani drsné rozhovory v časopisech, ani tvrďácké pózy na fotkách, dokonce ani vrtule z vlasů, roztočená na koncertech. THE DUSKFALL působí unaveným, znuděným dojmem. Vždycky si říkám, jestli by to neměly podobné kapely raději zabalit. Pro všechny (tedy kromě ortodox fanoušků, kteří mají vlhké sny u jejich plakátů) by to bylo asi lepší. Většinou se snažím na každé nahrávce najít to lepší, zbytečně nikde neházet špínu, ale tady mě to zkrátka až moc bolí. Omlouvám se, ale tohle není nic pro mě. Obyčejný kolovrátek bez duše. Zůstala jen nuda a rozpačitý pocit, že nevím, co si s deskou počít. Vlastně, napadá mě jediné. Už ji nechci nikdy slyšet!

Asphyx says:

Do you know, when you have a virtually allergy on any band? I gained it on Swedish melodic death metallers THE DUSKFALL. I liked their old albums. The biggest problem for me is the new singer Magnus. His style is ordinary, still the same. Musical ideas are also not exactly the best and music brings nothing new. This is just a sample of today, how it is possible to record a very empty and boring CD. I'm sorry, but this is not for me.

https://www.facebook.com/TheDuskfallSweden

http://www.myspace.com/theduskfa11

https://www.youtube.com/channel/UCCdF_3-_siJthEb4N19Wo-w/feed

http://www.apostasyrecords.com/

Recenze/review - PYRE – Human Hecatomb (2014)

PYRE – Human Hecatomb

CD 2014, Chaos Records

Až jednou najdou někde pohozené moje tělo, bude pěkně zuhelnatělé. Za ty roky ho spálí odrazy světla z obrácených křížů, které jsem měl možnost za svůj nehodný život vidět. U posledního soudu mi budou spílat všichni svatí a i když se snažím nikomu neubližovat, tak budu stižen určitě velkým trestem. Nějak mi to poslední dobou nevadí, bezbožná muzika je mým údělem stejně už tak dlouho, že mám dveře od toho, čemu věřící říkají nebe, už dávno zavřené. Jenže odolejte třeba takovým ruským deathařům PYRE. Ti hrají tak poctivě, řezavě a tvrdě, že nelze nepropadnout hříchu. A co na tom, že podklady, podle kterých pánové hrají, byly položeny už v devadesátých letech minulého století takovými veličinami, jako jsou/byli ENTOMBED, GRAVE, DISMEMBER.

Samozřejmě, takto by PYRE dle promo materiálů zařadil klasický dnešní rychlo – recenzent. My, co máme už nějaký ten křížek na krku, moc dobře víme, že po bedlivějších seancích jdou vystopovat i vlivy třeba takových AUTOPSY, COMECON, MORGOTH a v některých momentech dokonce ASPHYX nebo EDGE OF SANITY. Přístupem ke špinavosti mi pak ruští bohatýři připomínají řecké DEAD CONGREGATION.

Nejprve se mi vůbec nechtělo věřit, že deska má být teprve prvním dlouhohrajícím albem kapely. Od roku 2011 vyšlo zatím jen jedno EP v roce 2012 a parádní splitko s mými holandskými oblíbenci ENTRAPMENT (2013). PYRE nakonec letos zakotvili u mexického labelu Chaos Records, v jehož distribuci vycházejí jen ty nejlepší old school death metalové lahůdky. Pro mě jsou rouhači ze Sant Petersburgu velmi příjemným překvapení. Dokonce jsem jejich prvotinu mnohokrát upřednostnil před hodně slavnějšími jmény. Nechybí jim totiž určitý drive, těžko popsatelný tah na branku, který mě nenechává stále v klidu. Deska jakoby na mě útočila ze všech stran a nebylo před ní úniku.

Všemu přispívá krásně vyvedený obal digipacku (na svědomí ho má umělkyně pod jménem Dara Kaos). Nahrávalo se v ruském studiu Hiboli, ve kterém vznikla pořádná špína, to vám povím. Podobných kapel sice vzniká a zaniká každý den odhadem několik desítek, ale jen některé dokážou přenést atmosféru starého hřbitova na svůj nosič. PYRE se to povedlo. Rozsekali mě na malé kousky, pak opláchli své nástroje poctivou ruskou vodkou a nakonec mé ostatky vystavili na vratech místního pohřebiště.

Chřestí a seká se zde jako o závod. Hudbu, produkovanou těmito maniaky lze samozřejmě odsoudit pár slovy o starobě, jenže mě pořád fascinuje ta energie, oddanost hrobnické práci a určitá šílenost, která musí určitě vyniknout na koncertě. Posílám do Ruska jeden velký smrtící pozdrav. Takhle upřímný old school death metalový pozdrav ze záhrobí jsem tedy nečekal. Skvěle!

Asphyx says:

I can't believe that this album "Human Hecatomb" is just the first-length album of the band. The CD is very dark, raw, sophisticated and doesn't miss the patina of good old death metal times. I am fascinated by the energy, commitment, work of gravedigger and some madness, which is evident in every song. The album attacks from all sides and it isn't possible to escape. PYRE was able to give on CD the atmosphere of the old cemetery. Such a true old school death metal greeting from the grave I didn't expect. Great!

Seznam skladeb:

1. Merciless Disease
2. Far Beyond The Unknow
3. Last Nail In Your Coffin
4. Possessed
5. Flesh To Poles
6. Under The DeathReign
7. We Came To Spill Thy Blood
8. Curse Bloodline
9. Disturbia

Čas: 42:36

Sestava:

Dym Nox – basa, zpěv

Kannib Maledik - bicí

Roman Rotten – kytara

Fred Obsinner - kytara

http://pyreofdeath.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/PYRE/183665955062494

http://vkontakte.ru/club28087487

http://www.chaos-records.com/

Minirecenze/minireview - SODOM - Sacred Warpath (2014)

SODOM - Sacred Warpath
EP 2014, Steamhammer

SODÓÓÓÓÓM! Ano, němečtí legendární thrasheři se loni pochlapili a vydali čtyř skladbové EP, které obsahuje tři živé záznamy a jednu zbrusu novou skladbu. Od prvního momentu je jasné, s kým máme tu čest. Tom Angelripper je tak výrazným zpěvákem, že tuhle smečku pozná snad každý, kdo se kdy otřel o thrash metal. Kapela, která poslední roky působí jako politá ne-živou vodou, opět dokazuje, kdo je jedním z hlavních tahounů německé thrashové školy. EP je velmi temné, v určitých momentech se dotýká až death metalu a při poslechu si říkám, že ty dnešní mladé klony, rodící se v každé vesnici, působí proti těmhle starým bastardům jako "party" muzika pro odpolední rozjímání při grilování uhrovitých pubescentů. SODOM to zkrátka zase všem natřeli a i na takhle krátké stopáži odpálili pořádně natlakovanou nálož. Ne nadarmo v rozhovorech zmiňují svoji dávnou příslušnost k hornickému zaměstnání. Každý trošku vnímavější posluchač moc dobře ví, že ty zkušenosti s roznětkami, výbušninami a radosti z odstřelené horniny vyměnili za kytary a udělali moc dobře. Jinak bychom byli my, fanoušci ochuzeni o jednu z nejoriginálnějších thrashových kapel.  Na poměry téhle smečky se sice jedná "jen" o takovou ochutnávku, ostrou jednohubku, ale i tak jsem si celé EP užíval stejně jako si pyromani užívají plameny spalují sousedův dům. Pokud jste oddaní příznivci kapely, neváhejte a jděte do toho. Je to sice spíš sběratelský kousek, ale vyplatí se ho mít na své polici, mezi oblíbenými CD ke každodennímu poslechu. Uvidíte, že časem se posune na čelní místo ve vašich žebříčcích. "Sacred Warpath" je jako napětí před odjištěným granátem!

Asphyx says:

The band proves once again, who is one of the main drivers of German thrash school. EP is very dark, touching almost to the death metal  in some moments. SODOM cut again all and detonated very pressurized bomb. If you are fans of the band, don't waver and go for it. Even when this is more  a collector's item, you should have it in your shelf. Sacred Warpath is a tension before sett of grenade!

http://sodomized.info/

http://www.facebook.com/sodomized

http://www.spv.de/

Recenze/review - FATALITY – Bloody Hate (2014)

FATALITY – Bloody Hate

CD 2014, Cecek Records

Těm krásným holkám na první stránce obalu to na začátku tolik slušelo! Jenže měly to štěstí/smůlu, že potkaly brněnské maniaky FATALITY. Jejich svět se najednou změnil v krvavě rudé řečistě strachu a bolest si dávala rande s krutostí. Pán z titulky, v krásně sešité masce (snad z lidských kůží), se brouzdá všude okolo a šíří kolem sebe strach. Jeho oblíbenou hračkou jsou nože na všechny způsoby a nepohrdne pořádně uleželým syrovým masem. Ano, SYROVÉ, to je to slovo, které mě napadá při poslechu novinky „Bloody Hate“ jako první. Velkou měrou k tomu přispívá zvuk (Studio Kwlsound Design), který ve mně probouzí vzpomínky na letošní léto, kdy utekl nedaleko mého bydliště čerstvý vrah a já chodil po večerech běhat. Ohlížel jsem se za sebe, rozechvělý strachem a napjatý pro případný útok. V ulicích se vznášelo napětí, lidé byli neklidní a na všech bylo možné pozorovat známky pradávných sebezáchovných pudů. Nakonec toho bastarda zaplať Satan chytli, ale ten pocit už v nás všech zůstal. S novou deskou brněnských řezníků je to podobné. Po poslechu dlouho sedím, přemítám a mimoděk svírám ruce, až mám v dlaních otisky zarytých nehtů.

Je zajímavé, že ve mně zanechal velmi silný dojem obal alba. Pokaždé, když teď přede mnou někdo vysloví sousloví „nové album FATALITY“, naskočí mi na mysli červená barva, do které celý cover oblékl dvorní designer kapely Jaromír „Deather“ Bezruč (mimochodem, spolu s posledními SECTESY asi to nejlepší, co jsem poslední dobou v našich končinách viděl). Rovnou musím zmínit i celý booklet. V dnešní době, kdy spousta kapel odbyde CD jednoduchým dvojlistem, jsou FATALITY krásným příkladem toho, že když se chce, tak to jde. Krásná práce a velmi příjemný sběratelský kousek. Nejdůležitější je samozřejmě ale hudba a ta je na „Bloody Hate“ velmi tradiční, old schoolová, řezající. Připomíná setkání zkušených řezníků-řemeslníků, kteří bourají maso hezky postaru, ručně a s přehledem protřelých bardů. Oproti minulému albu se trošku přitvrdilo, pořádně roztočily vrtule a i když se pohybujeme převážně ve středním, houpavém a krutějším rytmu, vše vyznívá značně tvrdě.

Mé oči začínají vidět rudě. Přijde mi, že mi někdo přetáhl přes obličej závoj nasáklý krví. Poslouchám „Bloody Hate“, vzpomínám spolu s kapelou na nejlepší alba SIX FEET UNDER, OBITUARY, občas dokonce snad slamující praotce INTERNAL BLEEDING. Muzika je jako stvořená ke kývání hlavou nebo ke kopání hrobu. Všechny ty riffy, údery bicích mi připomínají ostré hřebíky, které jsou mi zaráženy kladivem do uší. Pomalu zesiluji volume až na samou hranici snesitelnosti. Noví FATALITY znějí nejlépe, pokud jsou pořádně nahlas. Není od věci zmínit i jakousi chladnou atrmosféru, která se vyskytuje (jako šedá eminence) během všech skladeb. Kdysi, na civilní službě v nemocnici, jsem cítil podobný „zápach“ při průjezdu kolem dolních pater pitevny. Pokaždé jsem se neubránil dojmu, že ze dveří vyrazí nějaký nemrtvý a zakousne se do mého hrdla. Zrychloval jsem raději krok, stejně jako to činím při cestě z práce s „Bloody Hate“ ve sluchátkách, mnul si ledovou námrazu ze zátylku a těšil se na denní světlo.

Osobně loňské album považuji zatím za to nejlepší, co jsem měl možnost od FATALITY slyšet. Je propracované, surové, hudebně násilné a smrdí poctivostí na míle daleko. Mám to takhle rád. Pokud jste stejně jako já příznivci spíše starší death metalové provenience, jsem přesvědčen o tom, že vám tenhle krvavý flák masa bude chutnat stejně jako mě. Bývám jejich hudbou při poslechu zcela pohlcen a rád se účastním každé pitvy, kterou FATALITY pořádají. Přiznám se, že jsem takovou ránu mezi oči opravdu nečekal. Je to jako setkání s partou pořádně naštvaných pitbulů, kterým někdo naočkoval čerstvou vakcínu vztekliny. Cítím zahryznuté tesáky do svých končetin, odpadávající kusy tkání, pach zběsilosti, zimu a smrt. Death metalové album ostré jako čerstvě nabroušený skalpel!

Asphyx says:

I personally consider the last album so for the best one, that I had the opportunity to hear from FATALITY. The CD is a sophisticated, crude, musically violent and stinks with honesty for miles away. I like this way. If you're fans of rather older death metal provenance like me, I am convinced, you'll enjoy this bloody hunk of meat like me. I must admit I didn't expect such a blow between my eyes. The CD is a meeting with a bunch of really angry pit bull, who were indoctrinated with fresh rabies vaccine. I feel bite and kill fangs into my limbs, falling off pieces of tissue, smell fury, winter and death. Death metal album sharp as a freshly sharpened scalpel!

Seznam skladeb:

1. White Lace

2. Bad Religion

3. Night Fight

4. Bloody Hate

5. Ted Bundy

6. Grave

7. Burned

8. Parasomnia

9. Suffer The Children (Napalm Death)

10. Outro

Čas: 37:57

Sestava:

Marek Veselý – kytara, zpěv

Lukáš Hort – zpěv

Josef Prchal – kytara

Pavel Zajíc – bicí

Tomáš Rumler - basa

https://www.facebook.com/pages/Fatality/158517627535178?fref=ts

http://www.reverbnation.com/fatality%C4%8Dr

http://www.fatality-death.cz/

http://bandzone.cz/fatality

http://www.cecek.com/

Recenze/review - DOOMBRINGER – The Grand Sabbath (2014)

DOOMBRINGER – The Grand Sabbath

CD 2014, Nuclear War Now! Productions

Na záda mi položili obrácený kříž, bičovali mě a smáli se mi, že vypadám jako Ježíš. Musel jsem absolvovat všechna křížová zastavení a moje pouť do Svaté země byla nekonečná. Když mi pak na hlavu nasadili trnovou korunu, vzdal jsem to. Jsem jenom obyčejný člověk, slabý a hříšný. Ani nevím, jak jsem se stal obětí téhle šílené sekty, ale když teď sedím ve své cele a čekám na poslední soud, přemýšlím, cože jsem to vlastně za svého života provedl špatného. Možná jen…death metal. Ten by mohl vadit. Přiznávám svoji vinu, nasazuji opět na záda obrovský dřevěný kříž a za neustálého bičování vzpomínám na ty krásné chvíle, strávené se smrtícím kovem. Pamatuji rok 2014 a tehdy novou desku polských odmítačů dobra DOOMBRINGER. Ti hrají podobně, jako jejich kolegové ve zbrani NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, DEAD CONGREGATION apod. Samozřejmě, všechno touhle rouhání vychází z minulosti, a tak si určitě občas vzpomenete i na slavné INCANTATION.

U podobně laděného doom/black/death metalu se sází spíš na vytvoření temné atmosféry, než na technickou propracovanost. Líbí se mi právě špinavost, nespoutanost, se kterou DOOMBRINGER ke své tvorbě přistupují. Kapela si v určitých kruzích již vybudovala díky svým demonahrávkám, jedné kompilaci, EP a splitku s GOAT TYRANT poměrně velkou základnu fanoušků. Ti musí být, stejně jako já, letos spokojeni, protože první dlouhohrající album těchto vyznavačů stínů v polských katakombách, se povedlo. Není to sice nic, co by nějak výrazně zamíchalo s death metalovým děním v Evropě, ale hraje se zde poctivě, nadšeně a všude kolem je cítit těžký okultní vzduch. Jsem moc rád, že se Poláci nevydali cestou zvukové „nesrozumitelnosti“ a tak si můžeme celé tohle rouhání vychutnat. Necelá tři čtvrtě hodina je v podstatě takovým obřadem, kdy v pozadí pobublává zvuková stěna a k tomu vokalista Medium Mortem deklamuje texty o temnotě, zlu a špatnostech tohoto světa. 

Podobné desky se nedají moc poslouchat bez patřičné nálady a tak doporučuji si před společnou seancí přečíst pár řádků o tom, jaká zvěrstva to zase napáchala církev. Bude vám pak určitě lépe a vše si pořádně vychutnáte. Nezasvěceným bude určitě vadit monotónnost, která tam samozřejmě je, ale musíte si uvědomit, že zde není účelem narvat do jednoho songu co nejvíc riffů, tónů a stihnout to v co nejkratším čase. Tohle je spíš taková až doomová „pohoda“, připomínající pomalé trhání nehtů, vrtání zubního kazu i s nervy nebo oplakávání konce krásného dne. Někdy na mě padá až určitá nostalgie, splín, který mě neopouští v podstatě po celou dobu téhle nahrávky. Občas jsem sice míval i období, kdy jsem nebyl chycen a vše považoval jen za vzdálené šumění krve. Zkrátka, pro podobné běsnění musím mít náladu, chuť a hlavně čas. Nesmím být rušen ničím jiným a temné mraky by se měly venku skoro dotýkat země.

„The Grand Sabbath“ není určitě deskou pro každého. Ocení ji spíš temněji zaměření posluchači a pak ti, kdo dlouhodobě žijí v zemi stínů. Mně tentokrát přišla tahle hodně zkažená krev k chuti. Nebudu ji sice označovat absolutním puncem zla, ale musím uznat, že do té správné „špatné“ nálady mě dovedli DOOMBRINGER vždy dostat. Mám rád podobná alba. Líbí se mi to pomalé navozování nálady absolutního zmaru, strachu a beznaděje. Užívám si spolu s kapelou odkapávající hnis ze stěn jejich rodné katakomby. Konečně jsem vystoupal na bájnou horu Golgota. Před nějakými 2014 lety zde stanul jeden můj předchůdce, který otočil koly dějin pořádně zprudka. To se mi samozřejmě nepovede, ale mohu alespoň zařvat do světa slova o nespravedlnosti, odmítání násilného dobra a shodit ze sebe ten prokletý kříž. Stejně jako DOOMBRINGER. CD, které si na křížovou cestu kněz rozhodně nevezme. Temné, žhnoucí a odpudivé jako samo nebe. Doom, black, deathová esence černoty.

Asphyx says:

Meeting with the new album DOOMBRINGERS reminds me the cross way with an inverted cross on my back. The dark, glowing, nihilistic album with black doom atmosphere. If you want I recommend this CD of these sinners with experience! Polish death metal from the grave!

Seznam skladeb:

1. Labirynth of Everlasting Fire
2. Ominous Aliance
3. Nocturnal Assembly
4. Vessel of Gifts
5. Children to Moloch
6. The Sleep of Thanatos
7. Grand Sabbath Reaps Souls

Čas: 43:30

 

Sestava:

Old Coffin Spirit – basa, zpěv

Tribes of the Moon – kytara

Sepulchral Ghoul – bicí

Medium Mortem – zpěv

http://www.facebook.com/doombringerofficial

http://nuclearwarnowproductions.bandcamp.com/album/the-grand-sabbath

http://www.nwnprod.com/