Recenze/review - JOHANSSON & SPECKMANN – Mask of the Treacherous (2015)

JOHANSSON & SPECKMANN – Mask of the Treacherous

CD 2015, Vic Records

Pomalu sestupuji do sklepa. Po stěnách jsou rozvěšeny nekonečné nitky pavučin. V těch tenkých sítích je možné zahlédnout pečlivě upletené pentagramy. Vcházím do jedné dávno zapomenuté místnosti, otevírám starou truhlu a dole, pod obrovskou hromadou vzpomínek, nalézám nové CD mistrů JOHANSSONA & SPECKMANNA. Je zaprášené, s mnoha nánosy tradičního death metalu. Rozevírám booklet, pročítám texty a za mnou začíná poblikávat snad stoletá žárovka. Tmou se ke mně najednou začne dostávat podivný zvuk. Rychle raději zavírám dveře za sebou a s albem v ruce peláším nahoru, na světlo. Usedám do křesla, nalévám si sklenici ostřejšího alkoholu. Mačkám na ovladači play a znovu se ocitám uprostřed podzemních chodeb. Hudba mi připomíná lavinu, sesuv půdy, valící se balvany. Přidávám na hlasitosti, velebím produkci desky, nic není zbytečně nahlas, neřve to. Stará dobrá práce, dalo by se říct. Pánové se setkávají na společném projektu, který nese jejich jméno podruhé (první album „Sulphur Skies“ jsem recenzoval zde). Opět si na pomoc povolali další slavnou undergroundovou personu, bubeníka Brynjara Helgetuna (CRYPTICUS).

Minulé album bylo pro mě bylo smrtící bouří, živým organismem, který do mě jako cizopasník nakladl své larvy. Ty pak ve mně žily dlouhým životem, při každém poslechu se začínaly znovu ozývat. Bylo to jako zranění z války, ozývající se při změnách počasí. S novinkou je to hodně podobné. Nikde nejsou slyšet žádné zbytečnosti, motivy jsou ohlodané až na kost, připomínají jak Roggovy projekty (PAGANIZER, RIBSPREADER, REVOLTING), tak Speckmannovy legendární MASTER. Dohromady bych se nebál album přirovnat i k deskám POSSESSED. Hudba zde pochází z prapočátků death metalu. Čerpají z kořenů stylu a kombinují pradávnou energií se studenými riffy. V dnešní době se sice snaží spousta mladých, nadějných kapel hrát v podobném stylu, ale když si jejich počiny položíte vedle „Mask of the Treacherous“, nesahají mu ani po kotníky. Je jasně slyšet, že zkušenosti a dlouholetý pobyt v podzemí, stejně jako poctivé řemeslo, jen tak nenahradíte. 

Líbí se mi, že si pánové na nic nehrají, nepodléhají moderním trendům. Z každého tónu je cítit opravdovost, ryzost a nadšení. Paul zpívá jako nikdy a o Roggových riffech by se daly psát sáhodlouhé litanie. Mám jeho práci moc rád, je neotřelá a můžete ji poznat na míle daleko. Letošní CD mi přijde jako drsný old school death metalový atak. Přijdu si jako při napadení smečkou rozzuřených starých psů, kteří moc dobře vědí, jak kdy a kam kousnout, aby to bolelo co nejvíc. JOHANSSON & SPECKMANN hrají přesně na tu strunu, která rozvibruje celé moje tělo. Je to sice staroba, špína a tradice, ale je zahraná s rukama po lokty ponořenýma do otevřených hrobů. Pokaždé, když teď půjdu dolů do sklepa pro nějaké dobré pití, na tuhle desku si vzpomenu. Jsem tím virem nakažený a jako správný bacilonosič ho šířím neustále dál. Smrtící legionáři mi dávají pěkně zabrat a tak mám jejich album ve všech dostupných formátech na místech, kde se vyskytuji. Dávám si jej do uší jak v autě, tak při ranních cestách do práce. Protáčím ho i doma a pořád se nemohu nabažit.

„Mask of the Treacherous“ je albem, které mě opět přesvědčilo o tom, že tento projekt je klasickou ukázkou toho, že i „staré legendy“ dokážou nahrát skvělou desku. Všichni fanoušci staropolského smrtícího kovu by měli být na pozoru. Přehrávají se zde totiž dějiny a trhají se tady krvavé, hluboko zapuštěné kořeny stylu. Jsem rád za ten „motorheadovský“ přístup, za nespoutanost, šílenost a absolutní nasazení. Snad se někdy dočkáme i živé prezentace alespoň některých skladeb. Určitě by to stálo za to. Dovedu si klidně představit jejich zařazení do setlistu MASTER. Underground je protkán nekonečnou, spletitou sítí chodeb. Jsem moc rád, že v téhle zahnívající místnosti mohu pokaždé nalézt poctivý a jadrný old school death metal. Tahle deska ležela ve staré dubové rakvi hodně dlouho. True old school death metal forever! Skvěle!

Asphyx says:

All fans of old school death metal should be on the lookout. The history is played here and the bloody, deeply recessed roots style is ripped. JOHANSSON & SPECKMANN draw inspiration from the roots of the style and combine immemorial energy with cool riffs. From each tone there is felt sincerity, genuineness and enthusiasm. I feel like by attack of a pack of angry old dogs, who know well how to bite. This album was lying in an old oak coffin for a long time. True old school death metal forever! Great!

Seznam skladeb:

1. Mask Of The Treacherous
2. Inhuman Lust
3. Through The Filth And Riddled Ages
4. The Wicked Marches On
5. The Bringer Of Pain
6. I’ll End Your Rotten Life
7. Within Reach
8. Enslaved In Filth
9. A Grave For This World

Čas: 31:46

Sestava/band:

Rogga Johansson – Guitar, Bass Guitar
Paul Speckmann – Vocals
Brynjar Helgetun – Drums

https://www.facebook.com/pages/Johansson-Speckmann/225899484206206

http://master-speckmetal.net/shop/product_info.php?info=p68_johansson---speckmann-mask-of-the-treacherous.html

http://vicrecords.com/

Recenze/review - DISENTOMB – Misery (2014)

DISENTOMB – Misery

CD 2014, New Standard Elite

„Mé jméno je Smrt! Já jsem ta, na kterou jsi celý život tak čekal. Vzýval jsi mě, obdivoval, plazil se přede mnou na kolenou. Konečně jsme se setkali. Možná ses těšil na věčný ráj, jenže ten neexistuje. Dávno shořel v plamenech. Vím, že sis prožil během svého života nejedno utrpení, modlil se a doufal v lepší život. Ten ti teď vypršel. Čas je stejně neúprosný jako já. Prozradím ti tajemství. Jediné, co tě čeká, tak je nejdříve několikaleté utrpení v meziprostoru, kdy nebudeš vědět, zda už je nebo není konec a pak už jenom nekonečné tlení v zemi. Ty vyhlídky nejsou sice příliš příznivé, ale to jsi už mohl za ty roky poslouchání death metalu pochopit. Žádné převtělování, žádná nekonečná blaženost. Jenom KONEC. A pak nic. Pokud ti to není pořád jasné, tak si poslechni poslední desku australských brutalistů DISENTOMB“: tak pravila Smrt.

A měla pravdu. Už při prvním setkání s touhle smečkou temných brutalistů v roce 2010 (album „Sunken Chambers of Nephilim“), jsem si říkal, že asi takhle by nějak zněla samotná zubatá, pokud by to na nás chtěla rozbalit zcela bez přetvářek. Hudba je zde krutá, nekompromisní, jdoucí na samou hranu snesitelnosti. Jedná se o smrtící apokalypsu toho nejhrubšího zrna. Žádné vytáčky, preludia, zbytečnosti. Jen na samotnou podstatu ohlodaný smrtící kov. Je to jako smršť, lavina, padající kamení. Podobným stylem hráli a hrají třeba takoví DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT. Můžou tak být spokojeni i fanoušci, pro které je většina „australské hlukové školy“ (IMPETUOUS RITUAL, PORTAL, IGNIVOMOUS) těžce vstřebatelná. DISENTOMB by mohli oslovit většinu dnešních death metalistů, kteří to rádi hezky po lopatě. Zvukově se rozhodně nejedná o nějaký chaos a zmar, vše je krásně čitelné.

Osobně mě sice podobná hudba tak po pátém poslechu unaví a musím si dát do hlavy raději něco jiného, ale i tak uznávám její kvality. Moje srdce přeci jen bije v trošku jiném rytmu. Používal jsem tedy „Misery“ nejraději ve chvílích, kdy jsem potřeboval trošku rozproudit krev v žilách. Půl hodiny brutality, kdy mám občas lehký problém se ve všem vyznat, je na mě tak akorát. Pokud bych pak měl něco u DISENTOMB vyzvednout, tak je to určitá temná atmosféra, která obestírá celou desku. Hraje se sice rychle a bez jakýchkoliv chvilek na oddych, ale rozhodně se nejedná jen o technické exhibice. Australany bych zařadil stylově spíš mezi starší maniaky, kteří se ještě snažili alespoň občas dostat na svá alba nějakou tu melodii. Takto ponurá, extrémní hudba asi nebude vyhovovat úplně každému, ale věřte tomu, že pokud si dáte čas a proniknete do ní, nakonec naleznete společnou řeč (a možná na ní pak nenecháte už nikdy dopustit).

K podobným, smrtelně laděným deskám se musí přistupovat opatrně. Rozhodně zde neprojde dnes tolik oblíbený „internetový poslech“ z různých informačních kanálů. Doporučuji nejdříve sehnat kvalitní (třeba i digitální) kopii, pořádně ji prohnat přes dobré hi-fi soustavy a až pak vynášet soudy. Teprve potom se fanoušci oddělí jako pověstné zrno od plev a zůstanou jen ti, kteří uvěří. Je to jako prokletí. Někdo bývá vůči brutalitě imunní, jiný se v ní rád přehrabuje. Já jsem dal smrti čas a nakonec jsme si (tentokrát po několikerém ošívání), padli do oka, jako bychom se znali od malička. Brutální death metalový pozdrav z australských hřbitovů!

Asphyx says:

Australien answer to the American dark death metal school. The influence of DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT and other bands is meeting here and are playing cruel and dark. "Misery" is a very cruel and uncompromising CD. We find here only very grim, extreme music, that will make day all fans of death metal brutality. Death walks around and you are feeling, that the apocalypse is coming. I absorbed the music for some time, but after there I enjoyed this album more. I would definitely recommend more listenings. Brutal death metal greeting from Australian graveyards!

Seznam skladeb:

1. The Genesis of Misery
2. An Edifice of Archbeastial Impurity
3. Abominations Created Through Divinity
4. The Promethean Altar
5. Vultures Descend
6. Pyres Built From their Severed Wings
7. Chthonic Gateways
8. Megaliths of Despair
9. Forced Adornment of The Funerary Crown
10. Sentinels of The Bleak

Čas: 32:14

Sestava:

Jord – zpěv

Jake - kytara

Jim - basa

Henri - bicí

http://newstandardelite.bandcamp.com/album/disentomb-misery

http://nserecords.bigcartel.com/

https://www.facebook.com/disentomb?fref=ts

Minirecenze/minireview - NAPALM DEATH - Apex Predator - Easy Meat (2015)

NAPALM DEATH - Apex Predator - Easy Meat 
CD 2015, Century Media Records

S legendárními maniaky NAPALM DEATH mám prazvláštní vztah. Některá alba, na kterých se blíží převážně smrtícímu kovu, jsem schopen dlouhé hodiny velebit až do samotného pekla. Mají ale i více grindové (zvláště první počiny) desky, které mě nechávají zcela chladným. Kapelu samozřejmě velmi uznávám, oceňuji a naživo si ji vždy užiji naplno. Horší je to pak s rozhovory, různými prohlášeními apod. To je samozřejmě jen můj problém, ale já zkrátka beru vždycky každou smečku jako celek, včetně celkového obrazu, jak na mě působí. Dost ale řečí. Nejdůležitější je muzika a ta je na novince vskutku neodolatelná. Pánové svůj mix deathu, grindu, thrashe a punku dohnali skoro až k dokonalosti. Rozhodně se nejedná jen o album "z povinnosti". Spíš bych si dovolil hodnotit jej jako dílo zkušených bardů, kteří moc dobře vědí, co chtějí. NAPALM DEATH pro mě byli vždy o tlaku a energii. A ta z letošní novinky doslova tryská na všechny strany. Najdeme zde všechno, co si fanoušci žádají a troufám si tvrdit, že na koncertech se bude zase zabíjet hudbou. Britové už dnes sice nepatří k úplně nejextrémnějších bandám (doba vše posunula zase o kousek za práh snesitelnosti), ale i tak se s tím rozhodně nemazlí. Dočkáme se i (na NAPALM DEATH), klidnějších chvilek. Ty dodávají na pestrosti a nechají nás od toho nářezu také na moment odpočinout. Moc mi nesedne snad jen obal, který mi nepřijde zrovna z nejoriginálnějších. Jinak je ale všechno v nejlepším pořádku. Řeže to, kope to, mlátí to. Barney se opět překonává (tenhle maník zraje snad každým albem!). Riffy jsou ostré jako břitva a rytmus víceméně šílený a zběsilý. Po poslechu zůstává v mé hlavě jen paseka a jakási prázdnota, způsobená hlukovým náletem. NAPALM DEATH jsou v roce 2015 ve velmi dobré kondici! Parádní extrémní deska!

Asphyx says:

NAPALM DEATH bring us the traditional mix of death, grind, thrash and punk. The CD is very energetic and mad like every time. The riffs are razor like a sharp and rhythm is more or less mad and furious. there is only emptiness in my head  after listening, caused by noise of air raid. NAPALM DEATH are in a very good condition in 2015! Great extreme album!

http://www.napalmdeath.org/

http://www.facebook.com/officialnapalmdeath

http://www.centurymedia.com/

Recenze/review - HEAVING EARTH – Denouncing the Holy Throne (2015)

HEAVING EARTH – Denouncing the Holy Throne

CD 2015, Lavadome Productions

Rouhání neboli blasfemie (z řec. βλασφημία bezbožné či rouhavé slovo) je hrubá urážka nebo jakékoliv znevážení (B)boha nebo jiné osoby požívající náboženské úcty, nehodného používání svatých jmen, špatné smýšlení, zlehčování; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak (např. posunkem a chováním). (zdroj Wikipedie)

Blasfemie v podání českých HEAVING EARTH je prováděna propracovaným, temným death metalem. Pokud bych měl v současné době určit kapelu, která je přesnou definicí tohoto slova, zvolil bych právě tyto rouhače. Jejich nové album je obhroublé, kytarově rozmáchlé, drtivé a tmavé, jako na malé kousíčky nakrájená tma. Pánové uctívají jak starou dobrou americkou školu (IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, DIABOLIC, CHAOS INCEPTION, HATE ETERNAL, ARTIFICIAL BRAIN), tak dnes tolik živou a vzpínající se australskou death metalovou odbočku (ESKHATON, IGNIVOMOUS, DIOCLETIAN), či temnotu řecké provenience v podobě DEAD CONGREGATION, MASS INFECTION. Album je skoro až spirituálním zážitkem a pražští drtiči své vzory v mnohém překonávají. Některé úvody skladeb a následné změny tempa připomínají rozštípání dveří do dlouho nevětrané, prastaré kobky. Ze songů dýchá neklid, rouhání, smrt a zkáza.

V sólech, která si spolu s neskutečnou bicí (opět skvělá práce!) palbou a chorobným vokálem, užívám nejvíc, vzpomínám na staré dobré britské MITHRAS. Jsou podobně vystavěná, pečlivě poskládaná a rozřežou vám ušní bubínky na krvavé cáry. Některé motivy jsou sice možná někdy až moc dlouhé a mohou nejednoho fanouška z počátku trošku odradit, ale věřte tomu, že trpělivost a poctivý poslech se v tomto případě rozhodně vyplatí, jinak byste mohli být ochuzeni o jednu z nejvíc „zlých“ temně smrtících desek, co jsem měl možnost za poslední dobu slyšet. Spolu s posledním počinem DESTROYING DIVINITY (recenze zde), se jedná asi o to nejlepší, co český temný death metal přinesl. Jestliže bylo předchozí album „Diabolic Prophecies“ surovým, neopracovaným kusem žuly, tak novinka mi připomíná krvavě rudý diamant, jehož vybroušení se chopili jedni z nejlepších českých řemeslníků.

V rohu místnosti sedí samotný Satan a směje se. Podobné hudební orgie jsou přesně podle jeho gusta. Podle mého také a tak si tu všude přítomnou blasfemii užívám, stejně jako se padlí kněží radují z hanobení svatých ostatků. Krutost a zlo se ukrývají v každém z nás, ale jen málokomu se povede je předat na hudební nosič. HEAVING EARTH se to povedlo. Mám trošku i dobrý pocit ze sebe, protože už u prvního alba jsem tušil, že pokud „vzdouvající země“ znovu zahoří, bude to totální peklo. Moje prognóza se potvrdila na sto procent (a možná ještě o kousek víc). Je moc dobře, že dostal větší „prostor“ vokalista Michal, protože takový hlas se zase tolik často nerodí. Díky němu (a kytarovým riffům) je tahle kapela ihned rozeznatelná od stovky dalších.

Trošku jsem si sice musel zvykat na celkovou produkci (a občas i přílišnou délku skladeb), která je jiná než u předchozího alba, ale to jsou jen drobnosti (zvuk od Leona Maceyho je výborný, odlišný a jasně ihned rozpoznatelný). V některých momentech „kvílí“ kytary až moc (bolely mě uši), ale tak to má být. Nakonec jsem si na vše zvykl a propletl se jednotlivými motivy až ke zdárnému konci (jen to chtělo tentokrát delší čas). Možná je to určitá forma masochismu, ale nemějte strach (!), když je vše tak „mocné“ a „strašidelné“, vznešeně temné a připomíná mi „šílené“ symfonie starých mistrů klasické hudby. O obalu (Marco Hasmann) netřeba mluvit, je jedním slovem nádherný a napadá mě slovo spalující.

Velebme našeho pána, obracejme kříže, rouhejme se proti všem svatým. Odstraňme z prokletých starých knih pečetě a nechme proudit černé myšlenky mezi nás, nebohé smrtelníky. Cesta, kterou se HEAVING EARTH vydali, je přesně tou nelehkou stezkou, která je zároveň cílem. Kolem hoří plameny zabarvené do odstínů černoty, do holých nohou vás bodají bolestivé trny. Propíchaná chodidla mokvají a ten kámen svědomí, který si všichni táhneme celý život na zádech, je čím dál tím těžší. Země se propadá do hlubin. Dveře do onoho světa jsou již na dosah. „Denouncing the Holy Throne“ by klidně mohl rozdávat Antikrist u vstupu do samotného pekla. Byla by vám velmi „příjemným“ průvodcem. Kdo by ale chodil na onen spalující svět, když my si můžeme díky tomuto albu zažít podzemní království i tady.

Až po mně někdo bude chtít definici pekla, podám mu mlčky novinku HEAVING EARTH, víc dodávat netřeba! Absolut inferno!

Asphyx says:

Blasphemy by Czech HEAVING EARTH is made with sophisticated, dark death metal. If the previous album "Diabolic Prophecies" was raw, untreated piece of granite, the news reminds me blood red diamond, cutting from have one of the best Czech craftsmen. "Denouncing the Holy Throne" could give the Antichrist at the entrance to hell. The CD would be very "friendly" guide for you. But who would go on that burning world when we can experience this underground kingdom here. If someone will want a definition of hell, I'll give him tacitly this news of HEAVING EARTH! Absolut inferno!

Seznam skladeb:

1. The Final Crowning

2. Nailed To Perpetual Anguish

3. Doomed Before Inception

4. And The Mighty Shall Fall

5. Worms Of Rusted Congregation

6. ...Into The Sea Of Fire

7. Forging Arcane Heresy

8. I Am Nothing

9. Into The Depths Of Abomination

10. ...Where The Purified Essence Descends Ablaze

11. Jesus Died

12. Endless Procession Of The Holy Martyrs / Final Termination

Sestava:

Tomáš Halama – kytara

Jirka Zajíc – bicí

Michal "Žlababa" Štěpánek – zpěv

Jaroslav Šantrůček - kytara

Pavel Šatra - basa

https://www.facebook.com/pages/Heaving-Earth/174011709288245?fref=ts

http://bandzone.cz/heavingearth

https://www.facebook.com/lavadome?fref=ts
http://www.lavadome.org/

Minirecenze/minireview - BÖLZER - Soma (2014)

BÖLZER - Soma

EP 2014, Invictus Productions

Švýcarští BÖLZER se pohybují v těžkém undergroundu vlastně po celou dobu své existence. Fungují od roku 2008 a už teď si vybudovali v podzemí svoje nezastupitelné místo. Mají na svém kontě jedno demo z roku 2012 "Roman Acupuncture", pak vynikající EP "Aura" (2013) a konečně letošní zásek. Ten je, stejně jako předchozí počiny opět plný hnisu, špíny, smrti a okultismu. Jedná se přesně o ten black/death metal, připomínající prasklý vřed. Všude vytéká nakažená krev a kolem přehrávače se slétávají mouchy, hledající páchnoucí maso. Hudba je pak podobná nejtemnějším skřekům ze záhrobí, které vyluzují už nějaký čas třeba takoví NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, ale zavzpomínáme spolu i na CELTIG FROST, sem tam na francouzské DEATHSPELL OMEGA, novozélandské WITCHRIST. V sólech se pak potkávají IMMOLATION snad s BOLT THROWER. 

Letos máme co do činění s nihilismem, který vyšel jak na CD, tak kazetě a jako hlavní nosič byl určen 12" vinyl. Za sebe mohu jen prozradit, že předchozí "Aura" mi přišla o trošinku lepší, pro mé uši vstřícnější a příjemnější. Tím nechci říct, že by se tentokrát jednalo o nějaký průšvih, to rozhodně ne, ale někdy jsem chvílemi na rozpacích. "Somu" poslouchám rád, líbí se mi, ale jakoby mi chybělo trošku víc špíny, drsnosti, krutosti. Může to být ale jen můj momentální postřeh a rozpoložení. Určitě se jedná o dobré, dobře poslouchatelné, temné EP. Black death metalový okultní obřad, který občas ztrácí sílu!

Asphyx says:

BÖLZER plays black/death metal, resembling a cracked ulcer. Everywhere flows infected blood and the flies are flying around the player, looking for stinking meat. I like listening of "Somu" , but I miss a little more dirt, roughness, cruelty. The last CD "Aura" I like more. Certainly, it is well listenable, dark EP.  Black death metal occult ceremony, that loses sometimes its power!

https://www.facebook.com/pages/B%C3%96LZER/108657105834227

https://soundcloud.com/bolzer

http://invictusproductions.net/

Recenze/review - ANNIHILATED – XIII Steps to Runation (2014)

ANNIHILATED – XIII Steps to Runation

CD 2014, Unique Leader Records

Chůze po rozžhaveném uhlí, našlapování na ostré hrany střepů. Propichování různých částí těla. Velebení bolesti a submisivní pokora. To jsou všechno věci, které jsou na hraně toho, co je považováno ještě za „normální“ a co už je pro mnohé pouhou úchylkou. Neodvažuji se to nijak hodnotit, beru to s nadhledem, když si chce někdo dát do obočí třeba visací zámek, proč ne, ale sám bych do toho nešel. Mám se rád takový, jaký sem. Pomalu stárnoucí, s tím co mi dala matka příroda a poslední dobou s úsměvným nadhledem. Co se týká muziky, tak tam si ale rád proháním ušními otvory různá zvěrstva. Nebráním se vlastně ničemu, co má drive, řeže to a dodává mi to sílu. Pokud vždycky objevím nějakou smečku, která se toho nebojí, bývám z jejich alb pak nabitý na dlouhou dobu dopředu a plní u mě i funkci jakési očisty, kterou na sobě páchají buddhističtí mniši. Jen s tím rozdílem, že já nehladovím, jím i to, co vrhá stín a musím u toho chodit do práce (smích). ANNIHILATED jsou takovým mým soukromým objevem. Hrají death metal teprve od roku 2010 a už loňským albem dokázali zaujmout moje zmlsané chutě. Rozhodl jsem se tedy, dobrovolně a bez nátlaku o nich napsat pár řádek.

Možná se vám zdá ten úvod příliš dlouhý, ale básník (tedy já – smích) tím chtěl naznačit, jaké pocity z nové desky ANNIHILATED má. Já si opravdu přijdu jako nějaký jogín, uléhající na lůžko plné hřebů. Je sice pravda, že ne všechno mě na tomto albu náležitě tlačí a dělá mi úplně nejlépe, ale je nutné si uvědomit, že se jedná o prvotinu kapely. Samozřejmě, v širším měřítku kopou Američané první ligu. I když všechno, co předkládají už dávno vymysleli jiní (což ale platí u 99% dnešních vydávaných CD). Napadá mě, že jako podklady pro svoji tvorbu si vzali tihle brutální hrdinové třeba SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, ale i třeba ABORTED. Hraje se zde převážně technicky náročně, hezky „moderně“, jak si to dnešní většinový posluchač žádá. Někdy kapela zabředává až do „zbytečné“ složitosti a hraje spíš na efekt, než pro nějakou melodii. Doba podobným postupům přeje a když si ještě uvědomíte, že muzikanti působili v takových smečkách, jako jsou ARKAIK, GROTESQUE, ABYSMAL DAWN, není se moc čemu divit.

Poslední dobou mám sice trošku pocit, že podobných kapel bych napočítal na jednom prstě trojciferné číslo, ale i tak si dovolím směle tvrdit, že ANNIHILATED by mohli mít se svojí prvotinou úspěch. Už jenom jejich příslušnost ke stáji Unique Leader Records dává ledacos tušit a to i přesto, že si myslím, že u tohoto labelu patří spíše ke slabším koním. To je samozřejmě jen můj subjektivní pocit a je na sto procent jasné, že si tihle šílenci najdou velké množství příznivců. Já jsem tentokrát trošku zdrženlivější. Pořád si totiž myslím, že i extrémní death metal, který by s klidem mohl suplovat dobrovolné propichování různých částí těla, by měl splňovat některé požadavky. Tady jsem se neubránil někdy dojmu, že se hraje spíš pro to, aby byl vytvořen tlak, než pro to, aby samotná skladba zněla „dobře“. Některé motivy jsou možná až moc zapeklité a tentokrát jsem neměl moc chuť je dále rozplétat. Celkový dojem je pak z mé strany trošku rozpačitý. Našel jsem zde spoustu zajímavých, perfektně zpracovaných momentů, které mě dovedou pokaždé přišpendlit na zeď, ale i chvíle, které jsem s chutí raději přetáčel.

Při poslechu „XIII Steps to Runation“ opravdu našlapuju okolo přehrávače, jako kdybych se právě procházel po ostrých břitvách. Má chodidla jsou jako na trní a přemýšlím, jestli tahle kapela má na to, prorazit mezi tím obrovským množstvím dnešní produkce. Za sebe říkám, že rozhodně ano. Není to sice morbidní láska na první pohled, ale věřím tomu, že album časem ještě pořádně dozraje. I po delší době mám totiž pořád chuť se vracet a dávat si do hlavy další a další ostré hroty jejich riffů. Budou to mít ale těžké. Na každém druhém rohu čeká tak tisíc smeček, které jsou stejně hladové, jako ANNIHILATED. Jsem moc zvědavý, jak tenhle neustálý souboj dopadne. Dnešní recenze budiž tak menším upozorněním pro technické death metalové labužníky, že bylo vydáno první album výše jmenované kapely. Na vědomost se dává, že brutalita, ekvilibristická zručnost a velmi dobrá produkce si zde dali pořádně našlapané rande. Velmi rád jsem se ho zúčastnil. Jen nevím, jestli se bude opakovat příliš často. Občas byla na mě dorazivší partnerka až příliš chladná. Ale možná je to tím, že už je dávno mnoho let po smrti. Dobré, technicko brutálně death metalové album, kterému chybí už jen malý kousek, pro to, abych si ho zařadil do předních linií své sbírky.

Asphyx says:

ANNIHILATED plays very technically, modern, brutal and uncompromisingly. I sometimes lose in their songs, but otherwise I appreciate the art playing of all members. I like it a lot, but I found even the moments, that I didn't like. The album is very sophisticated, but I worry, they can be lost in the number of today's bands. I think, they play like every second band today. Interesting, brutal technical death metal album, missing just a bit for my satisfaktion.

Seznam skladeb:

1. Global Enslavement
2. Eyes in the Sky
3. This Fear I Speak Of
4. XIII Steps to Ruination
5. Eradication Profits
6. Divide Distract Deceive
7. For the Ignorant
8. Wastelands
9. Creations of Man
10. Throne of Eternity
11. Putrification

Čas: 42:57

Sestava:

Eric Matranga (Ex- Excretion, Grotesque) - basa
Scott Fuller (Abysmal Dawn) - bicí
Eric Cohen (Ex-Arkaik) – kytara, zpěv

http://www.facebook.com/Annihilatetheworld

http://www.last.fm/music/Annihilated

http://uniqueleader.com/

Fotoreport - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - klub Modrá Vopice - Praha - 26.1.2015

author of photos - Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


MORFIN

HEAVING EARTH

SKELETAL REMAINS

FANS

REPORT, VIDEO

Report, foto, video - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - club Modrá Vopice - Prague - 26.1.2015

My kluci, co spolu chodíme na metalový koncerty, začínáme vynášet páně „NEONARCISE“ a jeho label do nebes. Když se totiž podíváme vždycky na začátku roku na rozpis jeho koncertů, máme co dělat, abychom je všechny zvládli. Kolikrát to bývají jedna perla vedle druhé.  Loňský rok jsme spolu zažili neskutečný old schoolový večer spolu s legendárními DECEASED a letos nás v říjnu čeká návrat maniaků S.D.I. 

Skeletal Remains

My kluci, co spolu jezdíme na koncerty starých kapel, máme rádi Modrou Vopici. Mají tam dobré pivo, nebývá tam narváno a zvuk je v té dřevěné boudě většinou taky dobrý. Točí tam plzeňské, což sice neocení naši řidiči, ale my, co chlemtáme žejdlíky po litrech a ještě jsme nepodlehli dnešní módě šťávy ve chmelovém nápoji, si pomlaskáváme. K tomu si připočtěte „vysmátou“ a milou obsluhu a máte před sebou dnes už legendární podnik. Zaplať Satan za něj, aspoň máme každý měsíc kam vyrazit.

Morfin

Tentokrát zvedla naše pozadí z tepla domova sice mladá, ale ve starosvětských kruzích již poměrně známá kapela SKELETAL REMAINS. Kdysi, před dvěma lety, kdy jsem byl začínající pisálek, mi tuhle smečku doporučil jeden slavný hudebník s tím, ať se na to CD, co mi narval do ruky, kouknu, že si sednu na zadek. Sedl jsem si, sepsal recenzi (zde) a rozčeřil tím lehce stojaté vody nejen českého undergroundu. Kdybyste četli těch emailů a dotazů, co jsem najednou dostával, asi byste si mysleli, že jsem nějaká celebrita a ultra mega vážený pan kritik. Nebojte, není tomu tak. Jsem jen obyčejný fanoušek, který za ty roky shromáždil poměrně velké množství informací a sem tam jen vytáhne na povrch něco, co ještě nezapomněl.

Heaving Earth

Nikdy bych nevěřil, že se mi poštěstí pány retro deathaře vidět osobně. Jenže svět se v prdel obrací, cesty páně jsou nevyzpytatelné, vše ten den zapadlo do sebe, jak mělo a já mohl najednou díky kolegovi Michalovi (kterému tímto vystřihávám znovu velkou poklonu za odvoz a pokec) opět stanout v té dřevěné boudě v matce všech měst. Nebylo to lehké, ten den bych asi (kdybych je býval byl četl) měl v horoskopu samé obrácené kříže. Od půl páté ráno neustále v poklusu, návštěvy doktorů s ratolestmi, pracovní den blbec a do toho samý telefonát. Zkrátka, měl jsem co dělat, abych dorazil na místo vyzvednutí (klasicky kostel všech evangelistů v Plzni Lochotíně), ale nakonec nade mnou držel ruku asi samotný rohatý a podařilo se.

Pak už to bylo jako vždycky. Cesta do Prahy, pokec, parkování před Opicí, konečně na místě, ženu se k výčepu, všechno ze mě padá a šteluji si svůj old schoolový foťák. Mezitím zdravice, sem tam prohození pár rychlých slov, zhlédnutí nových triček přítomných. Klasika. A už je tu první kapela a jde se na to!

Skeletal Remains

Jako předkrm vystoupili death metaloví MORFIN. Přiznám se, že od téhle smečky jsem toho moc nečekal. Pánové se inspirují starými DEATH, zvlášť obdobím „Leprosy“ (1988), takovým způsobem, že to až bolí. Naživo to ale tolik nevadilo. Možná k tomu přispělo pivo, ale to, co mě z desky po několika přehráních nebavilo, vyznělo z pódia o hodně lépe. Sice to nebylo nic, co by mě zcela obrátilo na jejich víru, ale rozhodně jsem si jejich set užil. Pohodový retro death metal, který ničím nepřekvapil.

Morfin

HEAVING EARTH bych se nebál zařadit mezi současnou světovou špičku. Ve svém temně morbidním stylu kopou bez debat první death metalovou ligu a já se moc těšil, jak budou znít skladby z právě vycházející nové desky „Denouncingthe Holy Throne”. Mám tohle blasfemické dílo doma k poslechu už nějakou dobu a na cestě je i originál CD. Recenzi chystám v nejbližších dnech, jakmile nosič dorazí. Dopředu jen prozradím, že když si novinku pustíte, dávejte si velkého bacha, abyste nemuseli volat exorcistu. V Modré Vopici to bylo podobné. Hanobily se staré hroby, vzývaly se temné síly a propracované dlouhé skladby nás přenesly do Hádovy říše. Kdybych měl vyrazit ten večer jen na tyhle pekelníky, vyplatilo by se. Měl jsem chvílemi strach, aby mě ten tlak nehodil až někam k výčepu.

HEAVING EARTH byli ten večer ve velmi dobré kondici. Jeden krutý riff střídal druhý, bicí mi prosekávaly ušní bubínky a mistr Žlababa tahal vokály až odněkud ze samotného pekla (bohužel několikrát nebyl úplně dokonalý zvuk - nebyl nebo naopak byl hrozně nahlas vokál, pak dokonce všechno řvalo, až to bolelo). Na poslední tři songy nahradil Jaroslava Šantrůčka (kterému tímto moc děkuji za ty nádherné smrtící roky v téhle smečce) nový kytarista, který své party vystřihl, jakoby do kapely patřil odjakživa. Nevím moc, co dál dodat. Já vystoupení téhle kapely většinou prožívám pohroužen do jejich melodií a moc se na okolí nesoustředím. Za sebe tedy dávám jen samé pochvalné paroháče. Vynikající, ostatně, jako vždy!

Heaving Earth

SKELETAL REMAINS nám přijeli přednášet ze starých death metalových učebnic. Probíralo se učivo od OBITUARY, MASTER, DEATH, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION (ale i třeba GORGUTS). Co na tom, že se vlastně jednalo o „obyčejné retro“? Ten den asi většina z návštěvníků přišla právě proto, aby si s Američany zavzpomínala na dobu, kdy se nosily džínové bundy, hrálo se převážně pro radost a hudbu tvořili lidé a ne počítače. Člověk se neubrání nostalgii, rád zavzpomíná (i přesto, že jinak mám „technické hračky“ moc rád), přehrabe se ve starých imaginárních archívech a nechá se unést do poctivého záhrobí. Vystoupení to bylo velmi energické, našlapané sírou a špínou a odsýpalo jako čerstvě odjištěný vlak i s vagóny plnými zapáchajícího masa. Stoupl jsem si klasicky kousek stranou, udělal pár máznutých fotek na památku a celý set se blaženě usmíval. Ano, přesně takhle se mi to líbí, tenhle hnis mi koluje v žilách už spoustu let! Skvělá hrobnická práce to byla!

Na old schoolový piknik pro starší a pokročilé dorazilo přesně to množství lidí, kdy byl klub parádně zaplněn a zároveň jste se dostali i pro pivo. Myslím, že všichni si tohle setkání milovníků starých časů náležitě užili. Já tedy rozhodně ano!

Skeletal Remains

Ten večer jsem si připadal jako na návštěvě nějakého zapadlého starého hřbitova. Celý obřad byl věnován plesnivině, tradicím a jen samému poctivému rouhání. Mám to takhle moc rád a tak jsme odjížděli do Plzně zasněženou krajinou spokojení, s palicemi vymlácenými jako žitné klasy. Pro mě bylo velmi příjemné zase na chvilku zapomenout na dnešní všude přítomný shon, blikající obrazovky, stresy, ksichty manažerů na amfetaminech a podobné věci běžného dne. Bylo mi zkrátka dobře, cítil jsem i přes ten nářez ve své černé duši neskutečný klid a užil jsem si ho i přesto, že druhý den bylo probuzení do reality o to bolestivější. Old school death metal forever!  

Skeletal Remains and Mr. Asphyx

FOTOGALERIE/ FOTOGALLERY