Recenze/review - DEATH VOMIT – Gutted by Horrors (2014)

DEATH VOMIT – Gutted by Horrors

CD 2014, Xtreem Music

Ten den nezačal sám o sobě dobře. Ve tři ráno jsem najednou vytřeštil oči do tmy a nemohl dál usnout. A to spávám jako dřevorubec. Vše pokračovalo u auta na parkovišti, kolem kterého chodím na tramvaj. Na stromě seděl krkavec a sledoval mě naštvaným pohledem. V tramvaji pak seděly jen samé ošklivé holky s divnýma očima a v práci si na mě v podstatě celou pracovní dobu chladil žáhu šéf. Utíkal jsem k večeru ke svému domovu a neustále se ohlížel, zda mě někdo nepronásleduje. Svět byl ten den opravdu naruby. Astrologové by mi to asi vysvětlili, ale já se raději uzavřel do pokoje, naladil se na death metal a moje ruka (tentokrát Satan zaplať šťastná) sáhla po chilských vyznavačích pekla DEATH VOMIT. Ihned se na mě vyhrnul okultní death metal, špinavý jako kanály pod naším městem. Konečně se na mé tváři rozjasnil úsměv a všechna do té doby na mě spáchaná příkoří byla zapomenuta.

DEATH VOMIT po jednom demu a splitku s UTTERBOMB (oboje rok 2011) letos přicházejí teprve s prvním albem. A to rovnou u španělského labelu Xtreem Music. Osobně bývám k podobným záležitostem skeptický, na prvních deskách se většinou kapely potýkají s problémy, způsobenými jejich nevyzrálostí, ale tady jsem od začátku spokojeně podupával nohou. Jedná se totiž o přesně ten typ špinavého death metalu, který mám asi nejraději. Sází se na dobré nápady, zastřený zvuk, chorobně znějící vokál a pořád to není takový hluk, abych si to nedovedl pořádně užít. Možná namítnete, že podobných kapel jsou na světě stovky, ale to mi vůbec nebrání v tom, si nahrávku pořádně narvat do hlavy. Žádné hranice se zde sice neboří, ani neposouvají, ale ta temnota ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, HEADHUNTER D.C., UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN, DEMONIC RAGE, DOMINUS XUL, PRAISE THE FLAME, TORTURER, PENTAGRAM, UNDERCROFT a možná chvílemi i DEICIDE na mě jednoduše zabírá. Skladby jsou velmi uvěřitelné, nepostrádají lehký blackový (i umazaný thrashový) odér a hnilobnou atmosféru starých kostelů.

Album postupně rostlo, nutilo mě se k němu neustále vracet a objevovat v něm nová zákoutí. Nelehký je život ve stínu. Věřte tomu či ne, ale určitě nepostrádá určité morbidně krásné kouzlo. Mocné kytarové riffy, bicí přerážející kosti a pohaslá světla kolem, to jsou smrtelné argumenty DEATH VOMIT. Jednotlivé motivy se mi zarývají do mozku stejně, jako pláč raněných. Utrpení věřících v jediného boha nemůže vyvážit tu sílu, kterou z desky cítím. Kolem proplouvají na obloze mraky nasáklé smutkem a nenávistí, stromy se kývají v náporech větru. Velké je pak moje překvapení, když vyhlédnu z okna do slunečného podvečera. Ta apokalypsa se odehrávala celou dobu jen v mé pomatené hlavě. Co může být pro fanouška lepšího, než přehrání imaginárního filmu, vyvolaného poslechem oblíbeného alba?

Jsem nadšen a poctěn, že mi okultní mistři DEATH VOMIT zaslali svoji prvotinu na recenzi. Pro mě se jednalo o jedno z těch setkání, kdy jsem dobrovolně a rád propadl tomu panoptiku hrůzy, smrti a záhrobních kejklí. Připadal jsem si jako v nějakém hororu, ve kterém pomalu stoupá napětí a vy máte strach kdo odkud a na koho zase vyskočí. S úlevou pak sledujete okusování masa i kostí od zákeřné zombie. Jsem rád, že DEATH VOMIT vystoupili na chvíli ze stínu, nahráli recenzovanou desku a já se mohu spolu s nimi vydávat na procházky do podsvětí. Chilané jsou jasným důkazem toho, že v záhrobí je pěkně živo. Takhle zahraný smrtelný kov mám stejně nejraději. Andělé máchající si svá bezradná křídla ve špíně. Nemohou vzlétnout a po krku jim jdou šelmy s tesáky pokrytými krví. V zákristii leží kněz. Cítíte to napětí a sílu všude kolem? Jeho bezvědomí je způsobeno uzřenými zážitky. Na tuhle mši bude ještě hodně vzpomínat. Death metalová deska vhodná pro okultní obřady. Smrt s vámi!

Asphyx says:

The listening of this record seems to be like a really morbid and mysterious horror. Chileans are an obvious evidence that the grave is a place full of live. I prefer the death metal played in this way. The songs are very believable, don't miss the light black (and dirty thrash) odor and putrid atmosphere of old churches. They are betting on good ideas, veiled sound and morbidly sounding vocals. Death metal album suitable for occult ceremonies. Death with you!

Seznam skladeb:

1. Intro - Float On Shadows
2. Indestructible Abominations
3. Thorns Damnations
4. Holocaust
5. Swallowed By Transphormutation
6. Devoured By Carcass
7. Deeds Of Pestilence
8. Ashes Of Necromancy
9. Painful Prayer
10. Demoniac Hunger
11. Corpse Immolation
12. Resurrection Grotesque

Čas: 37:28

Sestava:

Tom Hill – basa

Sebastian Salce – kytara

Evil Ezcorzized – bicí

Azazzel – kytara, zpěv

http://deathvomit.bandcamp.com/

http://www.xtreemmusic.com/

Recenze/review - NAILGUN MASSACRE – Boned, Boxed and Buried (2015)

NAILGUN MASSACRE – Boned, Boxed and Buried

CD 2015, Xtreem Music

Dlouho jsem přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Nakonec jsem na to přišel. Bylo to vlastně nevinné. Jedno pozdní odpoledne jsem krájel obyčejný chleba k večeři. Nůž mi sjel po skývě a zaryl se do dlaně pěkně hluboko. Vše jsem omyl, ovázal a nevěnoval tomu dále pozornost. Jenže dnes v noci mě probudila neskutečná bolest. Nemohl jsem dospat. Budily mě noční můry, ve kterých mi protínali dlaně hřeby a já visel v nekonečných mukách ukřižovaný a ponížený. Druhý den u doktora si všichni ťukali do čela, cože za blázna jim tam zase přišlo. Byl jsem obviněn, že jsem hypochondr a na tvářích sester jsem viděl náznaky úsměvu. Kdyby jenom věděli, co si musím každou noc prožívat. Jsou to nekonečná muka, šílené představy, ve kterých mi z rány vylézají dlouhé zástupy červů. Hnil jsem zaživa a dlouho přemýšlel, jak se to vlastně celé stalo. Nakonec vše zapadlo do sebe. Když mi projížděl zrovna nůž živou tkání, hrála mi vedle v pokoji nová deska NAILGUN MASSACRE.

Tahle zběsilá smečka pochází z Nizozemí a bouchá to ve stylu toho nejryzejšího death metalu. Hrdě se hlásí ke vzorům, jako jsou AUTOPSY, IMPETIGO, MACABRE, PUNGENT STENCH, starší DEATH. V jejich textech se to hemží tématikou béčkových hororů, zombie často vylézají na povrch snad při každém tónu a pamětníci osmdesátých a devadesátých let musí být na vrcholu blaha. Jedná se teprve o druhé album kapely (ještě mají na svém kontě neméně shnilou desku „Backyard Butchery“ – 2011). Hraje se tady hezky od podlahy, postaru, tak jak to mám asi v poslední době nejraději. Doporučuji si k „Boned, Boced and Buried“ otevřít láhev něčeho dobrého a spojit poslech se čtením nějakého napínavého příběhu. Vítaná jsou jak okultní témata, tak knihy pojednávající o lidském šílenství. Inspirace dávnými postupy je samozřejmě více než patrná, ale myslím, že příznivcům stylu zrovna tohle vadit rozhodně nebude. Bohatě postačí, když se na chvilku oprostíte od dnešních běžných death metalových klišé a budete jen poslouchat. Je to sice vzpomínkový výlet do minulosti, ale hraje se při něm poctivě a ožívají při něm všechny dávno nezhojené rány.

O příslušnosti k řádu hnilobných rytířů mě ujišťuje i jedno jméno v bookletu. Je jím maniak Remco Kreft, který působil/bí v takových smečkách, jako SOULBURN, XENOMORPH, GRAND SUPREME BLOOD COURT, ex- ABSCESS. Ten spolu s ostatními opět dokázal na desce vytvořit atmosféru nekonečné bolesti, vracejících se vzpomínek a pomalu prskajících vředů. Z černého, pomalu odumírajícího masa vypadávají kousky sražené krve, srdce se vzpíná a mozek se marně snaží odmítat další a další morbidní halucinace. Holanďané dokážou jednu těžko vysvětlitelnou věc. Umí mě strhnout, odlišit se od ostatních, strhnout do víru posledního křečovitého tance. Probouzím se v noci zpocený, bojím se jako malé dítě stoupnout na zem, aby mě za nohu nechytila ta „obrovská krvelačná příšera“. Špatné je, že to nemohu ani nikomu vyprávět, smáli by se mi. Občas sice potkám někoho, kdo chápavě pokývá hlavou, ale za mými zády kývá nevěřícně hlavou. Musím tak dlouhé hodiny trávit nekonečnými nočními procházkami, bojím se znovu usnout. NAILGUN MASSACRE jsou jako nákaza, shnilá krev, špína, která nejde umýt.

„Boned, Boxed and Buried“ je takovým malým dárkem, kouskem plesnivého masa, pro nás postarší posluchače. Najdeme na něm nálož toho nejlepšího, co bylo kdysi vymyšleno. Přidán je pak plný náklaďák hnisu, špíny, zla a tajemna. Na své si přijdou jak milovníci hororů, tak všichni ti, kdo se rádi po večerech bojí. Starý smrtící kov, zde zahraný, je velmi zajímavý, svým způsobem originální a plný neotřelých melodií. Kapelu jsem si už teď, na počátku tohoto roku, nominoval mezi nejlepší letošní nahrávky v tomto stylu. Nemám sice rád různé žebříčky a bodová hodnocení (hudba přece nejde, stejně jako obrazy nebo třeba tanec, vyhodnotit suchými čísly), ale minimálně tento měsíc se NAILGUN MASSACRE stali jednou z nehranějších kapel, které doma na recenze mám. A nic na tom nezmění ani má uhnívající ruka, nakažená mysl a černá krev v žilách. Mnohdy mluvím o dávném prokletí a tentokrát tomu nebude jinak. Při poslechu bývám jako uhranutý, odtržený od pohnutek obyčejného denního stereotypu. Holanďané ve mně dokážou probudit všechny temné síly, zamíchat s nimi, spoutat mě svými riffy, odtáhnout do temné sklepní místnosti, trápit mě a pak nakonec zahrabat kousek za hřbitovní zdí. Absolut old school death metal!

Asphyx says:

"Boned, Boxed and Buried" is a small present, a piece of moldy meat for us elderly listeners. We find there charge of the best, what was once devised in death metal . Added are full truck of dirt, evil and mystery was added. The Dutch are able to wake up all the dark forces, mix them, bind me with their riffs, pull into a dark basement room, trouble me, then finally bury me behind the cemetery wall. Absolut old school death metal!

Seznam skladeb:

1. Where's the Head?
2. Boned, Boxed and Buried
3. Stinky Stench
4. I Bury the Hatched in your Face
5. Meat Locker
6. Nailgun Messiah
7. Casket Full of Fun
8. The Doctor and the Beast
9. Mad Road Killer
10. What's in the Box?
11. Lower Me Down

Čas: 44:30

Sestava:

Juggernaut – basa

Hairybucks – bicí

Meataxe – kytara

Bonesaw – kytara

Corpsebutcher – zpěv

http://www.nailgunmassacre.net/

https://www.facebook.com/nailgunmassacre

http://www.xtreemmusic.com/

Minirecenze/minireview - HATE - Crusade:Zero (2015)

HATE - Crusade:Zero
CD 2015, Napalm Records

Polští death metalisté HATE asi už celý svůj život budou trávit ve stínu svých vzorů BEHEMOTH. Spousta kritiků je bude neustále a donekonečna posuzovat jen z pohledu dobré, či špatné kopie. Být druhý musí být svým způsobem poměrně frustrující, ale pokud chtějí pánové hrát "klasický polský death metal" dnešní provenience, asi jim nic jiného nezbývá. Přitom, co si budeme povídat, kupříkladu jejich novinka "Crusad:Zero" je o nějaký řád pestřejší než poslední, do pekla velebená deska principála Nergala. Jinak samozřejmě těch styčných bodů najdeme obrovské množství. Melodie jsou hutné, mocně vystavěné, produkce vynikající, průzračná jako do lesku vyčištěné černé srdce. Nechybí ani nezbytný blackový odér, perfektní a dokonalá image. HATE jsou ale spíše jen vrátnými do samotného pekla. Vstup jim byl zapovězen (vybrali si sami svoji cestu). Občas sice nahlédnou dovnitř, ale jinak zůstávají v předsálí. Album je svým způsobem dokonalé. Kapele možná chybí výraznější osobnost, někdo, na koho bych se soustředil (zase na druhou stranu, kolik se narodí dalších Nergalů?). Jinak ale pánové připomínají velmi dobře seřízený stroj. Všechno zapadá do sebe s až "úchylnou" precizností. 

Za sebe se rouhačsky přiznám, že mě novinka Crusade:Zero baví o něco víc než poslední počin jejich vzorů. Obsahuje pro mě větší množství zapamatovatelnějších melodií a je přeci jen o trošku živočišnější, živelnější. Album je jinak velmi chladné, odtažité, rozmáchlé, mocné a možná trošku moc dlouhé. Chápu snahy o gradaci, o "příběh", ale v některých momentech se přistihuji, že se má mysl vznáší někde daleko. Polští death/blackeři byli vždy o silných riffech. Těch je na desce nepřeberné množství, stačí si jen vybrat. Songy jsou převážně ve středním tempu a občas by nějaká ta rychlejší pasáž určitě neškodila. To jsou ale jen připomínky zhýčkaného posluchače, který je podobné hudby už lehce přejedený. Jinak se již dávno v tomto případě samozřejmě jedná o první polskou death metalovou ligu. Úspěch, vykoupený velkou dřinou, je v různých žebříčcích samozřejmě (oprávněně) zaručen. A tak je to vlastně dobře a v absolutním pořádku. Velmi přístupné album pro všechny death metalisty, kteří se nechtějí příliš ušpinit. 

Asphyx says:

The album is very cold, distant, sweeping, powerful and maybe a little too long. Gentlemen remind  me very well-tuned machine. The melodies are dense, powerfully built, excellent production, clear like to the brilliance cleaned black heart. There is neither necessary blacks odor, excellent and perfect image. Very accessible album for all death metalheads who don't  want too dirty.

http://hate-metal.com/
https://www.facebook.com/HATEOFFICIAL
http://www.napalmrecords.com/

Recenze/review - PERDITION TEMPLE – The Tempter´s Victorious (2015)

PERDITION TEMPLE – The Tempter´s Victorious

CD 2015, Hells Headbangers Records

Tma, nakrájená na malé kousky. Umletá ze špíny, zla a nenávisti. Všeobjímající touha po krvi. Stojíte už několik dní zavření v podzemní kobce. Máte hlad, je vám zima a spánek stále nepřichází. Balancujete na hranici mezi bytím a smrtí. Je nekonečné ticho. „Jsem ještě na tomto světě?“: ptáte se zcela zbytečně, protože dávno víte, že hranice byla překročena. Nikdo vás už nikdy nebude hledat. Za pár dní o vás zůstane jen malá poznámka v dlouhém seznamu pohřešovaných. Třesou se vám ruce a nejhorší je ta nejistota. „Proč zrovna já?“: opakujete neustále dokola. Pak se znenadání ozve v klíčové dírce šramot. Otevřou se dveře, spatříte tvář s nekonečným šklebem, ozáří vás kužel světla a vaše ústa se rozezní v nekonečném výkřiku. Je konec. Padáte k zemi a kolem vaší hlavy se pomalu rozlévají potůčky tmavě rudých pramínků. Následuje dlouhý a nekonečný pochod chodbou. Najednou střih a zase hledíte do obličeje snad samotného ďábla. Zatřepete nevěřícně hlavou. Sedíte doma, v teple, s oblíbenou knihou na klíně a posloucháte novou desku PERDITION TEMPLE. „Byla to iluze?“: přemýšlíte. Ale kdeže, to jen vydavatel zapomněl CD opatřit nápisem POZOR, MŮŽE ZPŮSOBOVAT NOČNÍ MŮRY.

PERDITION TEMPLE je kapelou, která je složená ze samých slavných undergroundových osobností. Jména jako Bill Taylor (IMMOLATION, ex-ANGELCORPSE), Impurath (BLACK WITCHERY), Ronnie Parmer (CATALYSIS), Gene Palubicki (APOCALYPSE COMMAND) byla a jsou vždy zárukou určité kvality. Tihle pánové uléhají do rakví už hodně dlouhou dobu a moc dobře ví, jak nahrát pořádné peklo. Letošní, v pořadí druhé řadové album je plné spalujícího ohně, černoty, odkazů na KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY. Z nových, mladších smeček bych pak jmenoval LVCIFYRE. Deska je pro běžného posluchače zpočátku poměrně nepřístupná, nedá vám nic zadarmo a musíte se tou spletí nepropustných riffů trpělivě prokousat. Mnohé to samozřejmě ihned odradí, ale věrní budou po zásluze odměněni. Skladby jsou dlouhé, vytvořené z nekonečné stěny tmavých motivů a někdy působí poměrně monotónně. Doporučuji tedy spíše přístup trpělivého archeologa, než povrchní poslech v internetovém rádiu. Když se ale dostanete albu na jeho zkažený zub, budete si připadat jako byste odříkávali nějakou hodně silnou protikřesťanskou mantru.

Utíkám z denního světla zpět do temnoty. Zavírám za sebou sklepní dveře, řvu spolu s kapelou nestoudná slova o neřestech tohoto světa. Užívám si jako masochista tu nekonečnou bolest, dlouhé a táhlé melodie, preludia smrti. Najednou mi přijde spousta drsně se tvářících kapel legrační, možná až směšná. PERDITION TEMPLE chodili do školy snad k samotnému Belzebubovi. Byli pozornými a snaživými žáky. Zhudebnit špínu a zlo lidské rasy není zase tolik lehké. Přenést tu tíhu na hudební nosič, nezbláznit se z toho a zůstat věrní, stojí bezesporu velký balík odříkání a síly. Mám rád kapely (bez rozdílu hraného stylu), ze kterých cítím emoce. Nad floridskými rouhači se vznáší černý oblak, připomínající Pandořinu skříňku. Je jen otázka času, kdy praskne její víko a mezi nás se vyplaví nekonečné proudy nemocí, špatnosti a utrpení. Z pódia stékají vodopády hnisu. Konečně chápu, jak se musí cítit nebožák, který se rozhodne shořet v plamenech.

PERDITION TEMPLE poslali do světa desku žhavou jako láva, vytékající ze samého pekla. Spaluje vše živé a přináší jen bolest a utrpení. Připomíná apokalyptické filmy, ve kterých zůstane naživu jen pár osamělých duší. Jinak je všude jen nekonečná prázdnota, tichý smutek a strach. Američané jsou jako přírodní katastrofa, vichřice nebo tsunami. Jsou nekompromisní v tom, co hrají, nepřístupní a pozvali nás na dlouhou procházku mezi duše zemřelých. Když přistoupíte na jejich hru, můžu vám slíbit jen nekonečnou bolest a zatracení. Budete se smažit ve vroucím oleji, budou vám vytrhány všechny zuby, odstraněny vlasy i duše. Zůstane jen nebohé a slabé tělo. Když vám pak tahle nákaza pronikne do krve, stanete se pokornými sluhy této smečky a jediným smyslem vašeho života bude nekonečné bloudění s jejich CD na prsou. Death blackové album, které může způsobit slabším povahám srdeční infarkt. Nekonečná blasfemie lidské mysli.

Asphyx says:

PERDITION TEMPLE sent into the world a record hot like lava flowing from the hell. It burns all the living and brings pain and suffering only. Americans are like a natural disaster, storm or tsunami. They are uncompromising in what they are playing, inaccessible, they invite us for a long walk among the souls of the dead. PERDITION TEMPLE went to school, perhaps to Beelzebub himself. They were attentive and industrious students. Set the dirt and human evil to music isn't easy. PERDITION TEMPLE did it. Death black metal album, that can cause heart attack to weaker natures. Never-ending blasphemy of human mind.

Seznam skladeb:

1. The Temper´s Victorious

2. Extincion Synagogue

3. Scythes of Antichrist

4. Goddess in Death

5. The Doomsday Chosen

6. Chambers of Preadation

7. Diluvium Ignis

8. Devil´s Blessed

Čas: 36:42

Sestava/band:

Gene Palubicki – Guitars

Ronnie Parmer – Drums

Gabriel Gozainy – Bass

Bill Taylor – Guitars

Impurath - Vocals

https://www.facebook.com/perditiontemple

https://myspace.com/perditiontemple

http://www.hellsheadbangers.com/

Fotoreport - TORTHARRY, MORTIFILIA – Indians Czech Club Kalikovský mlýn – Plzeň – 7.2.2015

author of photos - Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


MORTIFILIA

TORTHARRY

FANS

REPORT, VIDEO

Report, foto, video - TORTHARRY, MORTIFILIA – Indians Czech Club Kalikovský mlýn – Plzeň – 7.2.2015

V Plzni to není s death metalem zrovna lehké. Jak tak cestuji po republice, tak jsem od spousty kapel zaslechl, že u nás jednoduše lidi nechodí. Párkrát jsem se dokonce setkal s názorem, že je to tady samej heavíkář, že jsou u nás fanoušci líní a své oblíbence moc nepodporují. Nevím, neodvažuji se hodnotit, ale sám moc dobře vím, že když už do Čech zavítá nějaká pořádná kapela, tak pravděpodobnost, že naše město vynechá, je snad pravidlem. Musíme tak jezdit do Prahy, Budějovic a jiných míst. Inu, evropské město kultury (smích). Dotace holt směřují trošku do jiných, komerčnějších sfér. Občas se ale stane, že se „zadaří“ a nějaká ta smečka přijede (a bez dotací). Návštěva TORTHARRY, spolu s MORTIFILIÍ se tak stala pro mě více méně povinností. Obě jmenované jsem sice viděl snad tisíckrát, ale neužijte si to, když nemusíte překonat půlku republiky, ale jen pár zastávek tramvají. Parádní také bylo, že se koncert konal v sobotu, takže žádné stresy, kdy a jak vstanu do práce, ani druhý den ranní vytřeštěné oči, ani bolavá hlava, ale pohoda a klídek.

Mortifilia

Skvělé jsou i naše tradiční rozplavby, které pořádáme vždy před akcemi v Plzni. Scházíme se v nedalekých hospodách (tentokrát dáváme pivo jako křen spolu s Mr. Barťasem a Mr. Michalem u Salzmannů), tlacháme o metalu, knihách, filmech, až nás huby bolí a užíváme si to nadšení při setkáních stejně naladěných lidí. Tentokrát jsme se do toho opřeli pěkně zostra a do Kalikovského mlýna jsme odcházeli v přesně té blahosklonné a natěšené náladě, abychom byli připraveni na pořádný nářez. Zkrátka, byla sranda, až jsme měli panty v ústech namožené.

Tortharry

Kalikovský mlýn je pro mě takovým atypickým místem pro koncerty. Pivo tam sice mají dobré, ale já přeci jen vyrůstal ve větších putykách. Každopádně, zvuk byl tentokrát dobrý, celkově tedy mohu tento podnik doporučit. Pro menší, komornější akce je „Kalikovák“ jako stvořený. Velkou výhodu je pak v létě terasa, kde se dá v klidu a pohodě přežít třeba i kapela, kterou zase tolik nemusíte, případně načerpat trochu čerstvého vzduchu do plic.

Vcházíme dovnitř, platíme, já do sebe házím další žejdlík, abych nevypadl z rytmu, zdravím se s kamarády a kolegy, zaujímám strategickou polohu (musím být někde vepředu, aby mé oči zakalené lehkým stářím viděly a zároveň stranou, aby mě nesejmul případný dav točící se a pařící mládeže). Tak a jde se na to!

Mortifilia

Na MORTIFILII jsem se hodně těšil. Tahle „švédská“ smečka mě nikdy nezklamala. V sobotu bylo jejich vystoupení vlastně klasicky skvělé, jako vždy. Chladné, odněkud z Gothenburgu vytažené melodie se střídaly s těmi staršími, hrubšími, hrobnickými. Pánové hráli s velkým nasazením a snad z každého tónu bylo cítit, jak je jejich krutá „práce“ baví. Jako jejich fanoušek a věrný posluchač jsem byl velmi spokojen. Oceňuji jak skvělé hráčské umění, tak řezající a zároveň dobře čitelný vokál. Pořád dokola tvrdím, že v Sušici umí mnohdy složit lepší materiál, než jejich dnes již většinou tápající vzory. Za svým názorem si stojím i po plzeňském koncertu. MORTIFILIA se předvedla ve velmi dobré formě. Opravdu jsem si přišel jako na návštěvě ve městech Stockholm, Visby, Gothenburg, Uppsala a ostatních místech, kde tento styl kdysi vznikal. K tomu samozřejmě zazněla jako bonus i určitá „česká melodika“. Za mě tedy parádní, studeně řezající vystoupení, které nemělo chybu. Klobouk dolů.

TORTHARRY jsou česká legenda, která by už klidně mohla fungovat jen ze své podstaty. Jenže tomu tak není. Neustále mě při jejich koncertech fascinuje, kde se v téhle trojce z Hronova bere tolik energie. Pokaždé je to vlastně podobné. Kapela přijde, kopne do vrtule a pak mi utrhne hlavu i s páteří. Vždycky jsem měl a mám rád smečky, které mě dokážou naživo strhnout a vymazat z mé mysli jakékoliv další, rušivé myšlenky. TORTHARRY splňují moje nejpřísnější měřítka a tak pro mě byl sobotní koncert ujištěním, že tahle parta do starého železa rozhodně nepatří. V „Kalikováku“ mělo jejich běsnění neskutečné grády, kopalo to jako stádo rozzuřených býků a já si mohl hlavu headbangingem ukroutit (koutkem oka jsem zahlédl, že dokonce paří i můj věrný kamarád Michal, který jinak působí velmi seriózním dojmem - smích). Kdo zkrátka umí, ten umí. Své jméno si TORTHARRY vybudovali postupně, pomalu a za každým riffem byl znát obrovský kus odříkání, zkušeností a víry v poctivý death metal. Šlo se až na samotnou dřeň „staro-školského“ smrtícího kovu a spokojen musel být snad každý fanoušek. Byl to jednoduše klasický masakr made in TORTHARRY. Odcházel jsem na další pivo vyčerpaný a s pevnou vírou, že bych si klidně dal celé tohle šílenství znovu. Připadal jsem si, jako bychom spolu s kapelou zdolali nějakou vysokou horu, na jejímž vrcholku leží tuny pořádně krvavého masa. Skvěle!

Následuje alkoholické doražení na baru s TORTHARRY, pokec, zkrátka paráda. Pak dlouhý rozhovor na zastávce se sympatickou slečnou, která se na chvilku stavila v Plzni z Anglie. Litoval jsem, že nejsem mladší, hezčí a o pár kilo lehčí. Škoda (smích). Potom cesta domů a nakonec nekonečná opilecká tma.

Tortharry

Byl jsem moc rád, že jsem taky mohl jednou navštívit v Plzni akci, kde se hrál poctivý death metal. Není to zase tolik časté a bylo to pro mě hodně příjemné. Vím moc dobře, že smrtící kov vždycky bude (až na pár výjimek) v absolutním undergroundu a tak jsem rád za každý, podobně laděný večírek. Ten den to v západočeské metropoli zase jednou žilo hezky po mém a já byl nadmíru spokojený a plný  víry, že „své“ město ještě nějakou dobu z death metalové mapy neodepíšu (i když návštěvnost se třeba s takovými Pardubicemi srovnat rozhodně nedá, malý klub byl ale slušně zaplněn).

Mortifilia

Koneckonců, už teď můžu dopředu avizovat další koncert TORTHARRY v Plzni v dubnu spolu s HEAVING EARTH, IMPURITUM a FEEBLE MINDED:

http://bandzone.cz/koncert/365691-plzen-divadlo-pod-lampou-heaving-earth-impuritum-feeble-minded-tortharry

https://www.facebook.com/events/683521611774620/?fref=ts

Doporučit mohu také - tradiční, březnovou, nejen death metalovou taškařici DEADLY STORM:

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/deadly.html

Satan s vámi přátelé a věřte, že Ježíš vás určitě miluje (hurónský smích)! Death metal forever! Byl to příjemný „smrťácký“ večer!

FOTOGALERIE

Tortharry and Mr. Asphyx

Recenze/review - DESOLATE SHRINE – The Heart of the Netherworld (2015)

DESOLATE SHRINE – The Heart of the Netherworld

CD 2015, Dark Descent Records

Ani nějak nevím, jak jsem se do tohohle domu šílenství dostal. Oficiální název zní Ústav pro chorobomyslné. Přitom je to obyčejný blázinec, kam zavírají ty, se kterými si nevědí rady. Motáme se tady po chodbách, v nekonečných kruzích a s psychofarmaky v hlavách. Našli mě prý sedět v jedné staré kobce, držel jsem v ruce ohořelou bibli a mé oči těkaly v jiných dimenzích. Mumlal jsem neznámá slova. Nejdříve prý zkusili kněze. Jenže ten po několika pokřižováních utekl s křikem pryč. A tak mě zavřeli. Můj život je ale stále neklidný, smutný a cítím se být obtěžkán všemi hříchy. Možná je opravdu lepší, že mě nepouštějí za zdi naší zahrady. Kdyby jenom věděli, co všechno jsem si prožil. Potkal jsem samotného pána pekel. Nahlédl jsem na území, kde je utrpení denním chlebem. Slyšel jsem fanfáry padlých andělů. Byl jsem sražen k zemi novou deskou finských DESOLATE SHRINE. Prokletý, vyděšený, smutný a s nekonečnou bolestí v hlavě. Zmítám se mezi realitou a sny propletenými s těmi nejčernějšími nočními můrami.

Je to zvláštní. O kapele jsem věděl mnohé, dokonce jsem se s jejich tvorbou setkal několikrát. Věděl jsem, že v ní dřímá určitý potenciál, ale nikdy jsem nebyl tak zasažen jako letos. Možná mi tentokrát sedli do rozpoložení, možná za to může sychravé počasí, možná jsem pro jejich tvorbu jenom dozrál. Nevím a je to vlastně úplně jedno. Hudba je položená někam mezi muziku INCANTATION, AOSOTH, AHAB ale i třeba takové PORTAL, GRAVE MIASMA, SULPHUR AEON. DESOLATE SHRINE vyznávají spíše smrtící kov ve středním tempu. Rádi se ale vydávají i na území doomu, blacku. Jejich přístup je atmosférický, vše je podřízeno smutku, strachu a při poslechu si přijdu jako u rozhovoru s depresivním člověkem. Zlo v hudbě zase jednou zvítězilo na plné čáře. Rád jsem pozoroval kumulující mraky nad městem, nasával špínu a zvuky ze záhrobí. Tentokrát bylo velmi příjemné a uvolňující se všemu zcela oddat. Finové si se mnou dělají, co chtějí. Jsem jen nebohý posluchač, oddaný a čekající na každý další tón.

„The Heart of the Netherworld“ je jako procházka dlouhými chodbami podzemí. Potkávám duše zemřelých, podávám si ruce se svými předky. Padá na mě obrovská tíha, srdce se vzpíná a mozek mě bolí až na samou hranici snesitelnosti. Zároveň se mi do žil vlévá zvláštní teplo, prostupuje mě adrenalin a mrazivý strach je náhle jen milým společníkem. Neustále se opakující, dlouhé motivy s nádechem smrti mě dostávají do rauše, pohlcují mě a nutí pokleknout. Modlím se, řvu, pláču, imaginárně si drásám tváře nehty. Je zajímavé, co všechno mohou některá CD v různých rukách způsobit. Já a letošní Cd DESOLATE SHRINE jsme si sedli jako staří přátelé. Přitom jsme se viděli jen párkrát. Finští rouhači hrají přesně tím způsobem, který mi v současné chvíli vyhovuje asi nejvíc. Nedovedu sice jejich desku poslouchat jen jako obyčejnou kulisu, na to je pro mě příliš „niterná“, ale o to víc si ji vychutnávám v poklidu domova.

Kdybych býval byl neotevřel ty poslední, i pro mnohé staré death metalisty zapovězené, dveře, asi bych se nakonec mohl považovat stále za „normálního“. Já ale vstoupil dovnitř a vydal se dlouhou chodbou k rudě zářícímu světlu. Bylo tolik lákavé. Po stranách visely ukřižované kostry mnichů. Mezi žebry se na mě smály hadí oči, pod nohama se proplétaly obrovské krysy. Nevadilo mi to. Cítil jsem náhle obrovskou sílu, o které jsem věděl, že buď mě nabije neskutečnou energií nebo spálí na popel. Nakonec to dopadlo trošku jinak. Sedím na lavici z dlouhých trámů uprostřed domu smutku a šílenství, kývu se a vzpomínám. Jsem moc rád, že za mnou občas přijde ten „starý dobrý recenzent“ a prohodí se mnou pár slov. Všichni moc dobře víme, že příběh, postavy a veškeré podobnosti jsou v dnešním příběhu o death metalu jen smyšlené. Přísahat na to ale nemohu. DESOLATE SHRINE stvořili pomalu se ploužící zlo. Death metalová deska, ze které přetéká tma. Skvěle!

Asphyx says:

New album of DESOLATE SHRINE knocked me literally to the ground. We find here a huge number of sadness, fear, dirt and sounds from the next world. The album is full of black atmosphere and reminds me an occult ceremony. Finns can do with me what they want. I feel like in a house of madness. It freezes me in the back, my heart is failing and the poison flows into my veins. Desolate SHRINE created a slowly creeping evil. Death metal album, which is overflowing of darkness. Great!

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Black Fires Of God
3. Desolate Shrine
4. Death
5. We Dawn Anew
6. Leviathan
7. Heart Of The Netherworld

Čas: 01:03:08

Sestava/band:

LL - All Instruments/Artwork
RS - Vocals
MT - Vocals

http://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/the-heart-of-the-netherworld

http://www.darkdescentrecords.com/

https://www.facebook.com/desolateshrine

Minirecenze/minireview - ANGELUS APATRIDA - Hidden Evolution (2015)

ANGELUS APATRIDA - Hidden Evolution

CD 2015, Century Media Records

Je libo trošku retro thrashe? Máte ho mít. Španělští maniaci ANGELUS APATRIDA se zhlédli ve slovutných MEGADETH a letos se hlásí s dalším zbrusu novým ostrým albem. Pánové sice v mnoha momentech svoji tvorbou doslova své slavné vzory kopírují, ale ještě k tomu přidávají mladické nadšení a energii, která má ke správnému thrashi patřit. Album je to bezesporu poctivé, nahrané bez kompromisů. Nezapomíná se ani na melodie, ani na řezající thrashové vypalovačky. Hlas je také ostrý jako břitva. Jen se pořád nemůžu ubránit tomu, že celé téhle desce ještě něco chybí. Podobně to mám kupříkladu s jejich řeckými kolegy SUICIDAL ANGELS. Album se sice velmi příjemně poslouchá, některé melodie jsou dokonce opravdu skvostné, ale neustále mám neodbytný pocit, jako bych jedl neosolené jídlo. Přirovnal bych to ke hře na housle. Na světě je spousta muzikantů, kteří hrají velmi zručně, perfektně ovládají svoje nástroje a umí se k tomu postavit. Je ale jen pár vyvolených, u jejichž hudby vám budou téct slzy po tvářích. Španělé citují z nejslavnějších alb MEGADETH a METALLICY opravdu dobře, zkušeně. Akorát je nikdy nenahrají. Jejich přístup je příliš obyčejný, drží se (zbytečně) u zdi, bojí se odvázat, přinést něco svého, nového. Jakoby byli svázáni tím, že se nesmí ani na chvilku vynořit z nějaké zcela zbytečné škatulky. Je to škoda, protože konkrétně u téhle kapely cítím poměrně velký potenciál. Deska tak bude vyhovovat těm, kteří stále hledají nové thrashové kapely. Já si raději vytáhnu ty své, původní, archivní, na kterých jsem ujížděl jako mladý. Slušná práce, které pořád něco chybí!

Asphyx says:

There are lots of musicians in the world playing very skillfully, they perfectly control their instruments and are able to face it. But  there are only a few chosen, which music will move you to tears. Spaniards cite the most famous albums of Megadeth and Metallica really well, expertly. But they have never recorded it. The CD will satisfy the one's needs who are looking for new thrash bands. I'd rather pull my own, original, archive, that I listened in my youth. Decent work,that  still misses something!

https://www.facebook.com/angelusapatrida

http://www.angelusapatrida.com/

http://www.centurymedia.com/