DEADLY STORM zine

úterý 17. února 2015

Minirecenze/minireview - U.D.O. - Decadent (2015)

U.D.O. - Decadent

CD 2015, AFM Records

Železný dědek UDO se zdá být nezničitelný. Německý důchodce nás zásobuje nepřebernou smrští alb, která si jsou navzájem velmi podobná. Většinou atakují hodinu a tak jsou jeho desky velmi vhodné pro poslouchání kupříkladu v autě. Nabroušené riffy, řezavý hlas a klasické motivy. Obyčejný heavík, dalo by se říct. Ostré pasáže se střídají s chytlavými refrény a každý fanoušek, který se kdysi chytil u základních alb ACCEPT, musí být spokojen. UDO má nezaměnitelný hlas (i když dnes už o hodně slabší než dřív). Je jasným poznávacím znamením kapely, která nese jeho jméno. Novinka se mi zdá trošku klidnější, než předchozí počiny, ale není divu, v dubnu oslaví 63 narozeniny a řekněte mi, kdo podobný táhne heavy metalovou károu takovou dobu? Letošní deska nijak nevybočuje z toho, co pánové poslední roky nahrávají. Ničím nepřekvapí, ale vlastně ani nezklame. Možná jen ten obal, ten se mi moc nelíbí. V téhle "moderní" podobě mi UDO příliš nesedne. Mám ho raději v zemitějších polohách, stejně jako hlas, který mi nejvíc vyhovuje, když tolik "neječí". Každá skladba je postavena na jednoduchém motivu, který je většinou zakončen mocným refrénem. Tady bych viděl trošku problém. Pár songů má velmi silnou melodii, ale několik jich působí už trošku obyčejně. Je z nich sice cítit poctivé rockové srdce, ale občas jsou některé "halekačky" až moc podbízivé. Nechybí ani pomalejší kousky a tak myslím, že budou spokojeny i ženy - "drsňačky". Album si klidně dovedu představit jako kulisu na srazu motorkářů. Dobrá deska, která ničím nepřekvapí. A tak je to vlastně dobře.

Asphyx says:

Iron old-timer UDO seems to be indestructible. The German pensioner supplies us with inexhaustible shrinks of albums, that are very similar to each other. The sharp passages alternate with catchy choruses and every fan should be satisfied. I can easily imagine the album as a backdrop on the meeting of motorbikers.

http://www.udo-online.com/

http://www.facebook.com/udoonline

http://www.afm-records.de/

pondělí 16. února 2015

Recenze/review - FROWNING – Funeral Impressions (2014)

FROWNING – Funeral Impressions

CD 2014, Solitude Productions

Mrtvola, zamrzlá kousek od lesní cesty. Střeva, rozlezlá mezi krystalky ledu. Okolo se vznáší pachuť strachu a ozvěna posledního výkřiku. Když sem ten nebožák vyrazil, chtěl se jen projít na zimním větru a zavzpomínat na léto. Špatná konstelace hvězd na špatném místě. V záloze čekající vrah, vzrušený lovem. Následovalo leknutí, hrdelní jekot a nevěřícný pohled. Poslední myšlenky člověka před smrtí patřila vzpomínkám na blízké. Opuštěné tělo jakoby žalovalo. Pokud byste zahlédli celou scenérii z letadla, zaujalo by vás určitě rozložení končetin. Ty vytvářejí pentagram. Není to samozřejmě náhoda. Nikdo se nikdy nedozví, odkud vrah vzešel. Budou se jen vyprávět neuvěřitelné zkazky o tom, že někdo spatřil v době vraždy podivné světlo, záblesk. Také se prý vzduchem vznášely skoro až nehybné tóny funeral doomových FROWNING. Ty, spolu s těžko uchopitelným smutkem, dotvářely ponurou atmosféru místa, skoro až v umělecké dílo. Chlad, samota, křišťálově zmrzlé kapky ledu na očních víčkách. Krutost zimní přírody. Takové obrazy se mi míhají před očima, když se ploužím mezi dlouhými skladbami německých FROWNING.

Ty tvoří jediná osoba, která si říká Val Atra Niteris. A i když bývám k podobným sólo projektům povětšinou skeptický, tady jsem nenašel žádnou slabinu. Dokonce i bicí, mnohdy řešené pomocí různých programů, zde znějí, jak mají. Co si ale vyloženě užívám, tak jsou vokály. Ty jsou velmi naléhavé, uvěřitelné a sednou k té rozvláčné muzice velmi dobře. Samozřejmě, mnohým může vadit přílišná délka skladeb, až moc rozmáchlé kompozice, ale uvědomme si, že hlavním stylem, který je předkládán, je funeral doom metal. A v něm se na nějakou tu minutu nehledí (smích). Deska vyšla u ruských Solitude Productions. Tento label se na podobné choré záležitosti zaměřuje a jejich vydavatelské počiny bývají v daném oboru skvosty. Tedy co jsem se měl zatím možnost setkat.

Texty, pojednávající o smrti, sebevražedných sklonech a záhrobních záležitostech jsou propracované a mají určitě co říct. CD bych nedoporučoval slabším jedincům. Přeci jen, některé pasáže jsou natolik smutné a niterně pojaté, že by mohly u někoho navodit až depresivní stavy. Deathový murmur, který nad vším vévodí, jako Kristus na kříži nad hřbitovem, všemu dodává ještě větší kus smutku. Pomalu našlapujete po pečlivě uhrabaných cestičkách mezi hroby. Už dávno ani netušíte, proč jste vlastně začali k tomuhle náhrobku chodit. Možná je společným jmenovatelem to, že jste kdysi nalezli zde odpočívající tělo na zamrzlé pěšině uprostřed lesů. Chodíte sem stejně jen vy a pak někdo druhý, po kterém zůstávají ve vzduchu jen samé černé zbytky svědomí. FROWNING moc dobře vědí, jak veškerou náladu, která se vznáší všude kolem zabalit do mrtvolné atmosféry. Přitom se jedná teprve o první desku (ještě mají na kontě split s APHONIC THRENODY - 2014). Možná právě proto, ta zásada o prvních albech, která jsou sice mnohdy lehce neumělá, ale o to víc syrová a uvěřitelná, platí na „Funeral Impressions“ dvojnásob.

FROWNING - Val Atra Niteris

Hodina nepřetržitého umírání a smutku bude pro mnohé asi už dlouhá. Na podobná CD musí být určitě nálada a chuť. Mně se osvědčily poslechy při toulkách zimní krajinou, kdy vám zalézá mráz pod rukávy a ochlazuje vaše tělo až někam ke hranici snesitelnosti. Na horách pak, při zdolání vrcholku a vystoupání na rozhlednu se nesly skladby do krajiny lehce a samozřejmě, jakoby do zasněžených lesů a plání patřily odnepaměti. Nevím, jak se na tuhle desku budou tvářit znalci v oboru, ale mě jako občasného návštěvníka v doomových hájích přesvědčila, zasáhla mě a byla mi věrným průvodcem. Bylo vždy moc příjemné se odpoutat od stereotypu běžných dní, přepnout mozek do „režimu příroda“ a jen se tak procházet. Vždycky tvrdím, že nejdůležitější bývá si najít k deskám cestu, snažit se je pochopit a pak je buď člověk odměněn a nebo zůstává netknutý. Na „Funeral Impressions“ je cesta vydlážděna vzpomínkami na zapadající slunce, na chladné mrznoucí podvečery, na pomalu unikající život. Funeral doomová procházka zemí ledu a smutku.

Asphyx says:

Frowning presents over an hour of dying and sadness on their first board. While I was listening, I felt like walking on a lonely forest path, where I can find some frozen murdered body. The cold, long and sweeping funeral doom melodies are completed with very urgent vocals. "Funeral Impressions" is very raw and believable album. The journey on the CD is paved with memories of the setting sun, freezing cold evenings, slowly ending life. Funeral doom walk through the land of ice and sadness!

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Obsessed
3. Receive My Tears
4. Day In Black
5. Sleep Eternally
6. Murdered By Grief
7. A Way Into Relief

Čas: 01:02:25

Sestava:

Val Atra Niteris – vše

http://frowning.bandcamp.com/album/funeral-impressions

https://www.facebook.com/frowning.band

http://solitude-prod.com/

neděle 15. února 2015

Minirecenze/minireview - VENOM - From The Very Depths (2015)

VENOM - From The Very Depths

CD 2015, Spinefarm Records U.K.

Zajímavé je, že VENOM vlastně nikdy neuměli pořádně hrát, vždycky byli hodně do punku, nemazlili se s tím a stejně to na mě fungovalo. Poslední dobou mají jejich alba poměrně kolísavou úroveň, ale tak už tomu u podobně starých kapel bývá. Zprvu jsem tedy nějak nechápal, proč se mi jejich novinka zase líbí. Cronos a jeho parta zkrátka asi mají nějaký tajný recept nebo formuli, podle které dokáží znovu a znovu uvařit ze stejných ingrediencí pořádně ostrý guláš. Hraje se poctivý, jadrný black (ano, takhle se opravdu kdysi hrával - bylo to ještě před těmi taškařicemi s ohněm a kostely v Norsku). Nic nového pod sluncem, dalo by se říct. Od téhle smečky jsme určitě slyšeli už lepší alba. Záleží tak spíš na přístupu posluchačů. Je snad doufám každému jasné, že pánové asi už nic nového nevymyslí, ale ruku na srdce, chceme to vůbec někdo? NE! Fanoušci jiných stylů samozřejmě vše ihned odsoudí, kritici budou mluvit o tom, že se mění jen obaly (tentokrát se obzvlášť povedl) a ostatním to bude více méně jedno. A všichni budou mít vlastně velký kus pravdy. Já na podobné kapely nahlížím možná s lehce zkresleným pohledem pamětníka. VENOM pro mě byli jednou vůbec z prvních kapel, které jsem potkal a hráli metal. Mám k nim tedy spíš vstřícný (a dnes i lehce shovívavý) postoj.

Nicméně, pokud budete na novinku nazírat z pohledu fanouška, myslím, že budete spokojeni. Nápady jsou sice klasické (zaplať Satan!), plné dnes už možná lehce úsměvných póz, které je nutné brát s velkou nadsázkou. Také legendární plešatící zpěvák už také nevládne příliš silným hlasem. Jenže já pořád tu rebelii, originalitu (kdo má stejný ksicht jako VENOM?) cítím z nahrávky v každém tónu. Nejvíc se mi líbí, když se hraje v rytmu punku. Tam mi letos přijdou tyhle legendy nejsilnější. Samozřejmě, v současné době vše působí spíš jako big beat pro starší a pokročilé. Na mě to ale pořád zabírá. Poslouchám dnes už zcela jinou muziku, ale když zavřu oči a přidám na zvuku (mimochodem, celková produkce se mi zdá vynikající), mám sto chutí se obléknout do starého oblečení z osmdesátých let a vyrazit ven udělat nějakou ostudu (smích). Deska je plná základních prvků heavy, thrash, punku i black metalu. Pro pamětníky velmi příjemná záležitost zahraná se zkušenostmi a nadšením. Pomocí jednoduchých motivů je zde navozována lehce temná atmosféra a kněží musí mít zase jednou o trošku těžší sny. A o to jde v téhle hudbě především. Klasické album VENOM, které sice nepřekvapí, ale velmi dobře se poslouchá.

Asphyx says:

The album is full of the essential elements of heavy, thrash, punk and black metal. It is a very nice matter for the witnesses of old time, played with experience and enthusiasm. By using of simple motives the lightly dark atmosphere is evoking and priests must have nightmares once again. And this is the most important in this music. Classic album of VENOM, that doesn't surprise, but it is great for listening.

http://www.venomslegions.com/
http://www.myspace.com/venomlegions
http://spinefarmrecords.com/fin/

sobota 14. února 2015

Minirecenze/minireview - MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds (2014)

MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds
CD 2014, Nuclear Blast

Někdy je doslova šílené, jak dopadne kapela, kterou jste v mládí doslova zbožňovali. Je smutné, že z jedné z mých kdysi nejhranějších smeček, u které jsem strávil spoustu krásných hudební chvilek, změní svůj směr natolik, že je mi až nepříjemná. Původně jsem nechtěl vůbec nic psát, podle mě si to pánové ani "nezaslouží", ale ty emoce jsou tentokrát tak negativní, že se musím "vyjádřit". Nemá cenu žehrat nad starými časy, zažitými s vynikajícími alby jako "Superchanger", "Though the Ashes of Empires", ale když si vzpomenu, jak mě jejich desky bavily, je mi dnes skoro až do pláče. Vývoj sice už po "The Blackening" (mimochodem pro mě pořád dobrá deska) nasvědčoval náklonnost k ještě větší "komerci", jenže to, co se děje na loňském albu, nemá obdoby. Album je hodinu a deset minut dlouhá nuda, plná vaty a neskutečně ukňouraného Roba Flynna. Marně hledám nějaký záchytný bod. Marně se snažím najít si alespoň kapku toho dobrého, co by mě zaujalo. Riffy jsou obyčejné, vylouhované snad odněkud z prehistorie a pranic tomu nepomáhá ani sebelepší dnešní produkce, reklama a tuny samolibých rozhovorů. Jednotlivé motivy jsou roztahané, dlouhé, až to bolí a mnoho z nich v hlavě nezůstává. Mě nevadí to, že se z MACHINE HEAD stal stroj na peníze a obživu, mě štve, že nám to dávají pánové všechno takhle zadarmo. Vždyť metal kdysi býval o rebelii, nářezu, jiskření, energii. Tady nalezneme jen plytké bědování vhodné leda tak do komerčních rádií. Kapela samozřejmě bude okupovat přední žebříčky časopisů a kritici budou marně hledat alespoň něco, čeho by se chytili při psaní oslavných (a placených) recenzí, ale výsledek zůstane stále stejný. Nuda. Neskutečná nuda a šeď. Možná jen ten obal, ten je super. Zbytek je pro mě hodně velké zklamání. Bohužel.

Asphyx says:

The album is an hour and ten minutes long boring, full of cotton wool and incredibly whimper Rob Flynn. I'm searching for some clue point. We find here only a shallow lamenting being suitable into commercial radio. Boredom. Unreal boredom and dullness. Maybe just the cover, it is super. The rest is a very big disappointment for me. Unfortunately.

http://www.facebook.com/MachineHead

http://www.machinehead1.com/

http://www.nuclearblast.de/de/

pátek 13. února 2015

Recenze/review - DEATH VOMIT – Gutted by Horrors (2014)

DEATH VOMIT – Gutted by Horrors

CD 2014, Xtreem Music

Ten den nezačal sám o sobě dobře. Ve tři ráno jsem najednou vytřeštil oči do tmy a nemohl dál usnout. A to spávám jako dřevorubec. Vše pokračovalo u auta na parkovišti, kolem kterého chodím na tramvaj. Na stromě seděl krkavec a sledoval mě naštvaným pohledem. V tramvaji pak seděly jen samé ošklivé holky s divnýma očima a v práci si na mě v podstatě celou pracovní dobu chladil žáhu šéf. Utíkal jsem k večeru ke svému domovu a neustále se ohlížel, zda mě někdo nepronásleduje. Svět byl ten den opravdu naruby. Astrologové by mi to asi vysvětlili, ale já se raději uzavřel do pokoje, naladil se na death metal a moje ruka (tentokrát Satan zaplať šťastná) sáhla po chilských vyznavačích pekla DEATH VOMIT. Ihned se na mě vyhrnul okultní death metal, špinavý jako kanály pod naším městem. Konečně se na mé tváři rozjasnil úsměv a všechna do té doby na mě spáchaná příkoří byla zapomenuta.

DEATH VOMIT po jednom demu a splitku s UTTERBOMB (oboje rok 2011) letos přicházejí teprve s prvním albem. A to rovnou u španělského labelu Xtreem Music. Osobně bývám k podobným záležitostem skeptický, na prvních deskách se většinou kapely potýkají s problémy, způsobenými jejich nevyzrálostí, ale tady jsem od začátku spokojeně podupával nohou. Jedná se totiž o přesně ten typ špinavého death metalu, který mám asi nejraději. Sází se na dobré nápady, zastřený zvuk, chorobně znějící vokál a pořád to není takový hluk, abych si to nedovedl pořádně užít. Možná namítnete, že podobných kapel jsou na světě stovky, ale to mi vůbec nebrání v tom, si nahrávku pořádně narvat do hlavy. Žádné hranice se zde sice neboří, ani neposouvají, ale ta temnota ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, HEADHUNTER D.C., UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN, DEMONIC RAGE, DOMINUS XUL, PRAISE THE FLAME, TORTURER, PENTAGRAM, UNDERCROFT a možná chvílemi i DEICIDE na mě jednoduše zabírá. Skladby jsou velmi uvěřitelné, nepostrádají lehký blackový (i umazaný thrashový) odér a hnilobnou atmosféru starých kostelů.

Album postupně rostlo, nutilo mě se k němu neustále vracet a objevovat v něm nová zákoutí. Nelehký je život ve stínu. Věřte tomu či ne, ale určitě nepostrádá určité morbidně krásné kouzlo. Mocné kytarové riffy, bicí přerážející kosti a pohaslá světla kolem, to jsou smrtelné argumenty DEATH VOMIT. Jednotlivé motivy se mi zarývají do mozku stejně, jako pláč raněných. Utrpení věřících v jediného boha nemůže vyvážit tu sílu, kterou z desky cítím. Kolem proplouvají na obloze mraky nasáklé smutkem a nenávistí, stromy se kývají v náporech větru. Velké je pak moje překvapení, když vyhlédnu z okna do slunečného podvečera. Ta apokalypsa se odehrávala celou dobu jen v mé pomatené hlavě. Co může být pro fanouška lepšího, než přehrání imaginárního filmu, vyvolaného poslechem oblíbeného alba?

Jsem nadšen a poctěn, že mi okultní mistři DEATH VOMIT zaslali svoji prvotinu na recenzi. Pro mě se jednalo o jedno z těch setkání, kdy jsem dobrovolně a rád propadl tomu panoptiku hrůzy, smrti a záhrobních kejklí. Připadal jsem si jako v nějakém hororu, ve kterém pomalu stoupá napětí a vy máte strach kdo odkud a na koho zase vyskočí. S úlevou pak sledujete okusování masa i kostí od zákeřné zombie. Jsem rád, že DEATH VOMIT vystoupili na chvíli ze stínu, nahráli recenzovanou desku a já se mohu spolu s nimi vydávat na procházky do podsvětí. Chilané jsou jasným důkazem toho, že v záhrobí je pěkně živo. Takhle zahraný smrtelný kov mám stejně nejraději. Andělé máchající si svá bezradná křídla ve špíně. Nemohou vzlétnout a po krku jim jdou šelmy s tesáky pokrytými krví. V zákristii leží kněz. Cítíte to napětí a sílu všude kolem? Jeho bezvědomí je způsobeno uzřenými zážitky. Na tuhle mši bude ještě hodně vzpomínat. Death metalová deska vhodná pro okultní obřady. Smrt s vámi!

Asphyx says:

The listening of this record seems to be like a really morbid and mysterious horror. Chileans are an obvious evidence that the grave is a place full of live. I prefer the death metal played in this way. The songs are very believable, don't miss the light black (and dirty thrash) odor and putrid atmosphere of old churches. They are betting on good ideas, veiled sound and morbidly sounding vocals. Death metal album suitable for occult ceremonies. Death with you!

Seznam skladeb:

1. Intro - Float On Shadows
2. Indestructible Abominations
3. Thorns Damnations
4. Holocaust
5. Swallowed By Transphormutation
6. Devoured By Carcass
7. Deeds Of Pestilence
8. Ashes Of Necromancy
9. Painful Prayer
10. Demoniac Hunger
11. Corpse Immolation
12. Resurrection Grotesque

Čas: 37:28

Sestava:

Tom Hill – basa

Sebastian Salce – kytara

Evil Ezcorzized – bicí

Azazzel – kytara, zpěv

http://deathvomit.bandcamp.com/

http://www.xtreemmusic.com/

čtvrtek 12. února 2015

Recenze/review - NAILGUN MASSACRE – Boned, Boxed and Buried (2015)

NAILGUN MASSACRE – Boned, Boxed and Buried

CD 2015, Xtreem Music

Dlouho jsem přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Nakonec jsem na to přišel. Bylo to vlastně nevinné. Jedno pozdní odpoledne jsem krájel obyčejný chleba k večeři. Nůž mi sjel po skývě a zaryl se do dlaně pěkně hluboko. Vše jsem omyl, ovázal a nevěnoval tomu dále pozornost. Jenže dnes v noci mě probudila neskutečná bolest. Nemohl jsem dospat. Budily mě noční můry, ve kterých mi protínali dlaně hřeby a já visel v nekonečných mukách ukřižovaný a ponížený. Druhý den u doktora si všichni ťukali do čela, cože za blázna jim tam zase přišlo. Byl jsem obviněn, že jsem hypochondr a na tvářích sester jsem viděl náznaky úsměvu. Kdyby jenom věděli, co si musím každou noc prožívat. Jsou to nekonečná muka, šílené představy, ve kterých mi z rány vylézají dlouhé zástupy červů. Hnil jsem zaživa a dlouho přemýšlel, jak se to vlastně celé stalo. Nakonec vše zapadlo do sebe. Když mi projížděl zrovna nůž živou tkání, hrála mi vedle v pokoji nová deska NAILGUN MASSACRE.

Tahle zběsilá smečka pochází z Nizozemí a bouchá to ve stylu toho nejryzejšího death metalu. Hrdě se hlásí ke vzorům, jako jsou AUTOPSY, IMPETIGO, MACABRE, PUNGENT STENCH, starší DEATH. V jejich textech se to hemží tématikou béčkových hororů, zombie často vylézají na povrch snad při každém tónu a pamětníci osmdesátých a devadesátých let musí být na vrcholu blaha. Jedná se teprve o druhé album kapely (ještě mají na svém kontě neméně shnilou desku „Backyard Butchery“ – 2011). Hraje se tady hezky od podlahy, postaru, tak jak to mám asi v poslední době nejraději. Doporučuji si k „Boned, Boced and Buried“ otevřít láhev něčeho dobrého a spojit poslech se čtením nějakého napínavého příběhu. Vítaná jsou jak okultní témata, tak knihy pojednávající o lidském šílenství. Inspirace dávnými postupy je samozřejmě více než patrná, ale myslím, že příznivcům stylu zrovna tohle vadit rozhodně nebude. Bohatě postačí, když se na chvilku oprostíte od dnešních běžných death metalových klišé a budete jen poslouchat. Je to sice vzpomínkový výlet do minulosti, ale hraje se při něm poctivě a ožívají při něm všechny dávno nezhojené rány.

O příslušnosti k řádu hnilobných rytířů mě ujišťuje i jedno jméno v bookletu. Je jím maniak Remco Kreft, který působil/bí v takových smečkách, jako SOULBURN, XENOMORPH, GRAND SUPREME BLOOD COURT, ex- ABSCESS. Ten spolu s ostatními opět dokázal na desce vytvořit atmosféru nekonečné bolesti, vracejících se vzpomínek a pomalu prskajících vředů. Z černého, pomalu odumírajícího masa vypadávají kousky sražené krve, srdce se vzpíná a mozek se marně snaží odmítat další a další morbidní halucinace. Holanďané dokážou jednu těžko vysvětlitelnou věc. Umí mě strhnout, odlišit se od ostatních, strhnout do víru posledního křečovitého tance. Probouzím se v noci zpocený, bojím se jako malé dítě stoupnout na zem, aby mě za nohu nechytila ta „obrovská krvelačná příšera“. Špatné je, že to nemohu ani nikomu vyprávět, smáli by se mi. Občas sice potkám někoho, kdo chápavě pokývá hlavou, ale za mými zády kývá nevěřícně hlavou. Musím tak dlouhé hodiny trávit nekonečnými nočními procházkami, bojím se znovu usnout. NAILGUN MASSACRE jsou jako nákaza, shnilá krev, špína, která nejde umýt.

„Boned, Boxed and Buried“ je takovým malým dárkem, kouskem plesnivého masa, pro nás postarší posluchače. Najdeme na něm nálož toho nejlepšího, co bylo kdysi vymyšleno. Přidán je pak plný náklaďák hnisu, špíny, zla a tajemna. Na své si přijdou jak milovníci hororů, tak všichni ti, kdo se rádi po večerech bojí. Starý smrtící kov, zde zahraný, je velmi zajímavý, svým způsobem originální a plný neotřelých melodií. Kapelu jsem si už teď, na počátku tohoto roku, nominoval mezi nejlepší letošní nahrávky v tomto stylu. Nemám sice rád různé žebříčky a bodová hodnocení (hudba přece nejde, stejně jako obrazy nebo třeba tanec, vyhodnotit suchými čísly), ale minimálně tento měsíc se NAILGUN MASSACRE stali jednou z nehranějších kapel, které doma na recenze mám. A nic na tom nezmění ani má uhnívající ruka, nakažená mysl a černá krev v žilách. Mnohdy mluvím o dávném prokletí a tentokrát tomu nebude jinak. Při poslechu bývám jako uhranutý, odtržený od pohnutek obyčejného denního stereotypu. Holanďané ve mně dokážou probudit všechny temné síly, zamíchat s nimi, spoutat mě svými riffy, odtáhnout do temné sklepní místnosti, trápit mě a pak nakonec zahrabat kousek za hřbitovní zdí. Absolut old school death metal!

Asphyx says:

"Boned, Boxed and Buried" is a small present, a piece of moldy meat for us elderly listeners. We find there charge of the best, what was once devised in death metal . Added are full truck of dirt, evil and mystery was added. The Dutch are able to wake up all the dark forces, mix them, bind me with their riffs, pull into a dark basement room, trouble me, then finally bury me behind the cemetery wall. Absolut old school death metal!

Seznam skladeb:

1. Where's the Head?
2. Boned, Boxed and Buried
3. Stinky Stench
4. I Bury the Hatched in your Face
5. Meat Locker
6. Nailgun Messiah
7. Casket Full of Fun
8. The Doctor and the Beast
9. Mad Road Killer
10. What's in the Box?
11. Lower Me Down

Čas: 44:30

Sestava:

Juggernaut – basa

Hairybucks – bicí

Meataxe – kytara

Bonesaw – kytara

Corpsebutcher – zpěv

http://www.nailgunmassacre.net/

https://www.facebook.com/nailgunmassacre

http://www.xtreemmusic.com/

středa 11. února 2015

Minirecenze/minireview - HATE - Crusade:Zero (2015)

HATE - Crusade:Zero
CD 2015, Napalm Records

Polští death metalisté HATE asi už celý svůj život budou trávit ve stínu svých vzorů BEHEMOTH. Spousta kritiků je bude neustále a donekonečna posuzovat jen z pohledu dobré, či špatné kopie. Být druhý musí být svým způsobem poměrně frustrující, ale pokud chtějí pánové hrát "klasický polský death metal" dnešní provenience, asi jim nic jiného nezbývá. Přitom, co si budeme povídat, kupříkladu jejich novinka "Crusad:Zero" je o nějaký řád pestřejší než poslední, do pekla velebená deska principála Nergala. Jinak samozřejmě těch styčných bodů najdeme obrovské množství. Melodie jsou hutné, mocně vystavěné, produkce vynikající, průzračná jako do lesku vyčištěné černé srdce. Nechybí ani nezbytný blackový odér, perfektní a dokonalá image. HATE jsou ale spíše jen vrátnými do samotného pekla. Vstup jim byl zapovězen (vybrali si sami svoji cestu). Občas sice nahlédnou dovnitř, ale jinak zůstávají v předsálí. Album je svým způsobem dokonalé. Kapele možná chybí výraznější osobnost, někdo, na koho bych se soustředil (zase na druhou stranu, kolik se narodí dalších Nergalů?). Jinak ale pánové připomínají velmi dobře seřízený stroj. Všechno zapadá do sebe s až "úchylnou" precizností.

Za sebe se rouhačsky přiznám, že mě novinka Crusade:Zero baví o něco víc než poslední počin jejich vzorů. Obsahuje pro mě větší množství zapamatovatelnějších melodií a je přeci jen o trošku živočišnější, živelnější. Album je jinak velmi chladné, odtažité, rozmáchlé, mocné a možná trošku moc dlouhé. Chápu snahy o gradaci, o "příběh", ale v některých momentech se přistihuji, že se má mysl vznáší někde daleko. Polští death/blackeři byli vždy o silných riffech. Těch je na desce nepřeberné množství, stačí si jen vybrat. Songy jsou převážně ve středním tempu a občas by nějaká ta rychlejší pasáž určitě neškodila. To jsou ale jen připomínky zhýčkaného posluchače, který je podobné hudby už lehce přejedený. Jinak se již dávno v tomto případě samozřejmě jedná o první polskou death metalovou ligu. Úspěch, vykoupený velkou dřinou, je v různých žebříčcích samozřejmě (oprávněně) zaručen. A tak je to vlastně dobře a v absolutním pořádku. Velmi přístupné album pro všechny death metalisty, kteří se nechtějí příliš ušpinit.

Asphyx says:

The album is very cold, distant, sweeping, powerful and maybe a little too long. Gentlemen remind me very well-tuned machine. The melodies are dense, powerfully built, excellent production, clear like to the brilliance cleaned black heart. There is neither necessary blacks odor, excellent and perfect image. Very accessible album for all death metalheads who don't want too dirty.

http://hate-metal.com/
https://www.facebook.com/HATEOFFICIAL
http://www.napalmrecords.com/

úterý 10. února 2015

Recenze/review - PERDITION TEMPLE – The Tempter´s Victorious (2015)

PERDITION TEMPLE – The Tempter´s Victorious

CD 2015, Hells Headbangers Records

Tma, nakrájená na malé kousky. Umletá ze špíny, zla a nenávisti. Všeobjímající touha po krvi. Stojíte už několik dní zavření v podzemní kobce. Máte hlad, je vám zima a spánek stále nepřichází. Balancujete na hranici mezi bytím a smrtí. Je nekonečné ticho. „Jsem ještě na tomto světě?“: ptáte se zcela zbytečně, protože dávno víte, že hranice byla překročena. Nikdo vás už nikdy nebude hledat. Za pár dní o vás zůstane jen malá poznámka v dlouhém seznamu pohřešovaných. Třesou se vám ruce a nejhorší je ta nejistota. „Proč zrovna já?“: opakujete neustále dokola. Pak se znenadání ozve v klíčové dírce šramot. Otevřou se dveře, spatříte tvář s nekonečným šklebem, ozáří vás kužel světla a vaše ústa se rozezní v nekonečném výkřiku. Je konec. Padáte k zemi a kolem vaší hlavy se pomalu rozlévají potůčky tmavě rudých pramínků. Následuje dlouhý a nekonečný pochod chodbou. Najednou střih a zase hledíte do obličeje snad samotného ďábla. Zatřepete nevěřícně hlavou. Sedíte doma, v teple, s oblíbenou knihou na klíně a posloucháte novou desku PERDITION TEMPLE. „Byla to iluze?“: přemýšlíte. Ale kdeže, to jen vydavatel zapomněl CD opatřit nápisem POZOR, MŮŽE ZPŮSOBOVAT NOČNÍ MŮRY.

PERDITION TEMPLE je kapelou, která je složená ze samých slavných undergroundových osobností. Jména jako Bill Taylor (IMMOLATION, ex-ANGELCORPSE), Impurath (BLACK WITCHERY), Ronnie Parmer (CATALYSIS), Gene Palubicki (APOCALYPSE COMMAND) byla a jsou vždy zárukou určité kvality. Tihle pánové uléhají do rakví už hodně dlouhou dobu a moc dobře ví, jak nahrát pořádné peklo. Letošní, v pořadí druhé řadové album je plné spalujícího ohně, černoty, odkazů na KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY. Z nových, mladších smeček bych pak jmenoval LVCIFYRE. Deska je pro běžného posluchače zpočátku poměrně nepřístupná, nedá vám nic zadarmo a musíte se tou spletí nepropustných riffů trpělivě prokousat. Mnohé to samozřejmě ihned odradí, ale věrní budou po zásluze odměněni. Skladby jsou dlouhé, vytvořené z nekonečné stěny tmavých motivů a někdy působí poměrně monotónně. Doporučuji tedy spíše přístup trpělivého archeologa, než povrchní poslech v internetovém rádiu. Když se ale dostanete albu na jeho zkažený zub, budete si připadat jako byste odříkávali nějakou hodně silnou protikřesťanskou mantru.

Utíkám z denního světla zpět do temnoty. Zavírám za sebou sklepní dveře, řvu spolu s kapelou nestoudná slova o neřestech tohoto světa. Užívám si jako masochista tu nekonečnou bolest, dlouhé a táhlé melodie, preludia smrti. Najednou mi přijde spousta drsně se tvářících kapel legrační, možná až směšná. PERDITION TEMPLE chodili do školy snad k samotnému Belzebubovi. Byli pozornými a snaživými žáky. Zhudebnit špínu a zlo lidské rasy není zase tolik lehké. Přenést tu tíhu na hudební nosič, nezbláznit se z toho a zůstat věrní, stojí bezesporu velký balík odříkání a síly. Mám rád kapely (bez rozdílu hraného stylu), ze kterých cítím emoce. Nad floridskými rouhači se vznáší černý oblak, připomínající Pandořinu skříňku. Je jen otázka času, kdy praskne její víko a mezi nás se vyplaví nekonečné proudy nemocí, špatnosti a utrpení. Z pódia stékají vodopády hnisu. Konečně chápu, jak se musí cítit nebožák, který se rozhodne shořet v plamenech.

PERDITION TEMPLE poslali do světa desku žhavou jako láva, vytékající ze samého pekla. Spaluje vše živé a přináší jen bolest a utrpení. Připomíná apokalyptické filmy, ve kterých zůstane naživu jen pár osamělých duší. Jinak je všude jen nekonečná prázdnota, tichý smutek a strach. Američané jsou jako přírodní katastrofa, vichřice nebo tsunami. Jsou nekompromisní v tom, co hrají, nepřístupní a pozvali nás na dlouhou procházku mezi duše zemřelých. Když přistoupíte na jejich hru, můžu vám slíbit jen nekonečnou bolest a zatracení. Budete se smažit ve vroucím oleji, budou vám vytrhány všechny zuby, odstraněny vlasy i duše. Zůstane jen nebohé a slabé tělo. Když vám pak tahle nákaza pronikne do krve, stanete se pokornými sluhy této smečky a jediným smyslem vašeho života bude nekonečné bloudění s jejich CD na prsou. Death blackové album, které může způsobit slabším povahám srdeční infarkt. Nekonečná blasfemie lidské mysli.

Asphyx says:

PERDITION TEMPLE sent into the world a record hot like lava flowing from the hell. It burns all the living and brings pain and suffering only. Americans are like a natural disaster, storm or tsunami. They are uncompromising in what they are playing, inaccessible, they invite us for a long walk among the souls of the dead. PERDITION TEMPLE went to school, perhaps to Beelzebub himself. They were attentive and industrious students. Set the dirt and human evil to music isn't easy. PERDITION TEMPLE did it. Death black metal album, that can cause heart attack to weaker natures. Never-ending blasphemy of human mind.