DOOMRAISER - Reverse (Passaggio Inverso) CD 2015, BloodRock Records
Jižní národy sice bývají většinou spojovány s temperamentní muzikou, ale uvědomme si, že hřbitovní kvítí roste ve všech zemích. Setkání s oním světem vyznívají samozřejmě lépe v oblastech, kde je méně světla, víc šedi, smutku a stínů, ale i ve slunné Itálii se najdou místa, kam životodárné paprsky proniknou jen stěží. Italští doomaři DOOMRAISER hrají poctivě, s až heavy metalovým nadšením a jejich muzika je náležitě propracovaná. Hlásí se spíše ke staršímu provedení stylu, tak jak ho hrávali třeba takoví CANDELMASS, CATHEDRAL. Nespokojují se ale jen s touto škatulkou. Jejich v pořadí již čtvrté řadové album (kapela datuje svůj vznik do roku 2003) je protkáno klasickým rockem, heavy metalem a dávají si zde tak dostavení všechny staré a poctivé postupy. Je sice fakt, že všechno už bylo někdy mnohokrát řečeno, ale DOOMRAISER se k muzice staví po svém. Deska tak bude vyhovovat spíš starším ročníkům a těm, kteří často trávili v dětství svůj čas s vinyly rodičů. Rozhodně se nejedná o nic převratného, nového, ale z hudby zde cítím určitý a tolik důležitý náboj. Možná bych ocenil příště výraznější melodie, občas pár kilo špíny a otevřených hrobů navíc, ale jinak jsem byl po celou dobu poslechu spokojen. Nevím sice, zda se s tímto materiálem podaří kapele nějakým způsobem alespoň trošku prorazit, ale myslím, že minimálně v poklidnějších metalových kruzích, by mohla spousta nadšenců jejich novinku ocenit. Obyčejná deska, která sice ničím novým nepřekvapí, ale i tak může otevřít nejeden hodně starý hrob.
Asphyx says:
DOOMRIASER claims proudly to the roots ofdoom metal. They bring us a sophisticated CD recorded with enthusiasm this year, but it is missingmoreenergy, strength anddirt. CDis quiet, sadand classic. Ordinaryalbum, that won't surprice, but itcan open lots of oldgrave.
Rád
se přehrabuji ve starých spisech. Možná jsem se minul povoláním
a měl jsem raději dělat archiváře. Historie mě i přes to, že
se můj profesní život ubíral zcela jiným směrem, neustále
fascinuje. Vždycky se zastavím u starých pěkných věcí a rád u
nich hledám duši. S hudbou to mám podobně. Už jako mladík
jsem se rád seznamoval s vinylovou sbírkou svých o hodně
starších kamarádů a do dnešních dní si podržel zálibu
v plesnivě znějícím death metalu. Britští maniaci
MONUMENTOMB jsou na tom hodně podobně jako já. Také se snaží
čerpat z hudby našich „předků“ a rádi se kochají
mohutnými tóny reálného smrtícího kovu. Vydali se cestou,
sázející na chladné melodie, urputný ryk zpěváka a absolutní
oddanost věci. Neoplývají bůhví jakou technickou zručností,
ale své řemeslo dělají nad míru dobře. Zhlédli se, stejně
jako já, ve starých BOLT THROWER, CANCER, BENEDICTION, GOMORRAH,
ale i třeba v určitých momentech ve švédských DEMONICAL.
Stejně jako jejich slavní předchůdci (a souputníci) se pohybují
převážně v temnotě, vyznávají samotného rohatého a
rakve jsou v jejich zkušebně narovnány v úhledném
pentagramu.
Kapela
vznikla až v roce 2013 s úmyslem drtit kosti věřících.
Pomocí nejsvětějšího stylu v metalu se rouhají, vzývají
samotnou smrtku a vy jste opět nuceni se rozhodnout. Buď budete
stejně jako já, starý death metalový vlk spokojeni, a přistoupíte
na jejich hru nebo hodíte rovnou flintu do žita. Mě samotnému se
v tomhle podzemí líbí čím dál tím víc a stejně jako si
nostalgicky listuji ve starých bookletech a dávno zažloutlých
poznámkách ke kapelám, tak si užívám i celé EP. Zjednodušeně
by se dalo říct, že MONUMENTOMB jsou další smečkou v řadě,
bouchající to v retro stylu, ale to není zase tak úplně
pravda. Musíte mít uši nasměrované správným směrem, stejně
jako si fajnšmekři užívají svá oblíbená jídla. Já se rád
spolu s kapelou nostalgicky vracím do doby, kdy byly mé kosti
o nějaký ten rok mladší. Rozhodnutí o téhle kapele napsat, bylo
učiněno jeden zimní podvečer, kdy mi přistála v emailové
schránce zpráva s tipem na tohle CD. Měl jsem zrovna období,
kdy jsem s chutí zkoušel nové, zatím neslyšené smečky a
MONUMENTOMB mě zaujali. I přes své „mládí“ totiž cítím
v jejich muzice takovou tu starou poctivost, opravdovost a chuť
„zabíjet“ hudbou. A toho si cením u muziky nade vše. Nebylo
tedy co řešit a musel jsem se britských členům řádu death
metalového podívat na jejich shnilý zub trošku zevrubněji.
Zavřel
jsem se spolu s kapelou do jedné staré opuštěné kobky,
která se mi zdála pro podobnou seanci nejvhodnější. A ano,
opravdu! Mezi studenými zdmi, se zpuchřelými kostmi válejícími
se na zemi, se poslouchal „Ritual Exhumation“ o mnoho lépe než
v klidu vytopeného bytu. Z postraních chodeb občas
vykoukl nějaký zmatený červ, zvyklý na roky klidného požírání
mrtvol, ale jinak jsme měli na všechno skoro až „nebeský“
klid. Tedy, až na tradiční setkávání s nemrtvými, na
prodloužené tváře prchajících duchů a na šílený skřehot
z onoho světa. Jenže, to jsou všechno věci, se kterými musí
počítat každý pravověrný death metalista, ty nás dávno
nerozhází. EP je ochutnávkou, prvním poslem smrti z britských
ostrovů, který má MONUMENTOMB uvést na jeviště smrtícího
kovu. Za sebe můžu jen potvrdit, že je akvizicí velmi zdařilou,
náležitě jiskřící a ihned si mě zcela získala. Jedná se
přesně o ten druh kapely, která mě zaujala a nebál bych se jí
už teď předpovídat ty nejtemnější undergroundové časy.
Nechci být prorokem, na to jsem ještě příliš „mladý“, ale
cítím ve svých starých kostech, že pokud téhle smečce vydrží
nadšení a urputnost, dočkáme se ještě nejedné poctivé desky.
Nemá
cenu vyčítat, že všechno už bylo zahráno a Britové nepřinášejí
vůbec nic nového. S tímto názorem bych si asi dnes
neposlechl žádnou, ani hudebními kritiky velebenou desku. Tady je
nutný zcela jiný přístup. My, death metaloví archiváři víme
své a ostatním to bude stejně jedno. S chutí polykám znovu
a znovu chuchvalce upletené z těch nejsilnějších pavučin,
odkrývám jednu vrstvu nánosů za druhou a pomalu se dostávám na
samotnou podstatu death metalu, kdy se hrávalo v nejtemnějších
klubech, fanoušků bylo jen pár a mluvilo se o tom, že se na
koncertech pořádají oběti nehodným bohům. MONUMENTOMB a jejich
prvotina jsou pro mě takovým malým výletem do minulosti. Užívám
si, zdravím se se starými kamarády, mumlám si pod vousy staré
obráceně znějící modlitby a spokojeně kývám hlavou. Old
school death metal forever!
Asphyx
says:
British
band MONUMENTOMB released their first EP. The disc includes a lot of
old, moldy tunes, that could sound by midnight on an old abandoned
graveyard. The band returns to the 90th
and is moving like to be there from everlasting. the songs are
inspired by some of the best death metal bands and add a piece of
morbid job. The album is addressed to fans, archivists, who like to
organized trips to the old times. Cruel riffs, morbid vocals and
morbid death atmosphere. These are MONUMENTOMB. Take it or let it be!
The British are a big promise to the future. Old school death metal
forever!
Seznam
skladeb:
1. Intro 2. Ritual
Exhumation 3. In The Crypt Devoured 4. Perennial Interment 5.
Perpetual Execution Torment 6. Citadel Of The Living Dead
SATAN´S HOST - Pre-dating God Part I, II CD 2015, Moribund Records
Američtí heavy metalisté si toho letos naložili na svá bedra obrovské množství. Vydali hned dvě dlouhohrající alba, která na sebe navazují, jdou navzájem textově provázaná a určitě budou skvostem ve sbírce nejednoho příznivce kapely. Přístup mi připomíná snad samotného mistra magie KINGA DIAMONDA. Ze skladeb také cítím určité tajemno, sílu a i když se spolu s kapelou ani na chvilku nevynoříme ze stylových omezení, rozhodně se jedná o velmi zajímavý počin. SATAN´S HOST si hrají s náladami, vypráví nám svůj kovový příběh, jsou roztěkaní, šílení, nadšení, ale zároveň dokáží být i smutní, nepříjemní a ostří. Hudebně se jedná samozřejmě o klasiku toho nejhrubšího zrna. Doporučuji poslouchat při prohlížení starých fotek, při vzpomínání s partou stejně starých kamarádů. V rámci žánru se samozřejmě o nic převratného ani šokujícího nejedná. Vlivy IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a podobně laděných part jsou zde cítit snad na každém kroku, ale myslím, že to nikomu příliš vadit nebude. Pánové nezastírají svoji příslušnost ke slavnému a váženému řádu heavy metalistů a tak je vlastně vše v nejlepším pořádku. Není divu, kapela datuje svůj vznik do roku 1977 a patří mezi vážené persony v tomto hudebním odvětví. Nevím sice, co je "donutilo" vzít si najednou takový kus nelehké práce, ale osobně jsem spokojen. Určitě se dílo podařilo a hluché místo jsem nenalezl ani jedno.
Deska mi nějakým způsobem evokuje staré časy, možná snad skladby slyšené kdysi z gramofonu rodičů, nevím. Každopádně, cítím zde na každém kroku sílu a upřímnost (jak já tohle slovo nemám rád). Nechybí ani velký kus patetismu, nezbytných póz a klišé. Jenže ze tím vším jsou silné melodie, mocný hlas a jakási poctivost, která se těžko vysvětluje. Každý fanoušek ale ví své. Poslouchám jinak zcela jinou, o hodně tvrdší muziku a tohle dvojité album se mi dostalo do ruky víceméně náhodou. To mi ale nebrání v tom, abych si poslech užil dosytosti. Obviňovat kapelu z retra díky jejich "stáří" příliš dobře nejde, je totiž opravdu cítit, že SATAN´S HOST pevně věří tomu, co hrají. Pokud tedy máte chuť, pohodlně se usaďte, nalijte si sklenici něčeho dobrého, otočte volume doprava a nechte si vyprávět starodávné příběhy o heavy metalu. Věřím, že budete spokojeni stejně, jako já. Skvělý počin! Smekám klobouk a klaním se!
Asphyx says:
Dear members of theorder ofthe heavy metal are bringingustwo linkedlong-play albums this year. They arefull ofclassicriffsand procedures. Tracks don't missverygoodmotives, energy and forceand are very good toremember. I appreciate thehonesty, sincerity anddevotion tometallegions. So ifyou fancy, sit down, pour aglassof something good, turn thevolume to theright and let to tell you ancientstories aboutheavy metal. Ihope you enjoy it like me. Greatdouble album! Itake my hat off and I bow down!
Říká
se o nich, že mají zkaženou krev. Prý jim zahnívá takovým
způsobem, že pokud strávíte nějakou dobu v jejich
přítomnosti, budete sami vyžadovat transfůzi. Je to jako nějaká
zákeřná nemoc, nelze se jí zbavit a ti, kteří ji nemají, ji
nedokážou pochopit. Jakmile se o vás dozví, že ji máte,
začínají si před vámi šeptat, ukazují si na vás. Nejhorší
jsou ty projevy lítosti, kdy se za maskou soucitu ukrývá jasný
názor, který říká jediné: „ Zaplať Satan, že já tuhle
infekci nemám!“. Přitom, kdyby věděli, zajímali se víc a
trošku se snažili, nakonec by zjistili, že se jedná o
brutální death metal. Je to sice extrémní styl, hraný krutě,
bez kompromisů a s krkolomnými postupy po hmatníku kytar, ale
při bližším ohledání zjistíte, že se s touhle nemocí dá
v klidu dožít. Já už byl proklet dávno, ještě v dobách,
kdy byl tenhle styl v plenkách a tak samozřejmě raději
vyznávám klasiky žánru. Jsem ale hlava otevřená a tak když můj
oblíbený label Unique Leader Records vydá pro mě do té doby
neznámou smečku, rád se přiučím novému řemeslu.
BLOODTRUTH
jsou z Itálie, vznikli v roce 2009 a mimo jedné
demonahrávky (2012) a singlu ze stejného roku, se jedná teprve o
první album. To mě od počátku zaujalo a nechalo vzpomenout třeba
na první desky KRISIUN, HOUR OF PENANCE, SUFFOCATION nebo kolegy
HIDEOUS DIVINITY a jiné, podobně choré kapely. Skladby jsou pak
prokládány gregoriánskými chorály. Deska je svým způsobem
klasická, nebál bych se říct i obyčejná, ale to jen do té
doby, než se vám do ní povede proniknout. Tentokrát doporučuji
několikerý, pečlivý poslech. On ten vir, obsažený v jejich
muzice potřebuje delší inkubační dobu. Osobně bych měl lehké
výhrady k hlasu, který je občas až moc stejný a monotónní.
Jinak se ale jedná o velmi svěží dílo, které pěkně odsýpá a
obsahuje všechny potřebné a důležité atributy stylu.
Vyzdvihnout musím velmi dobrý zvuk, za kterým stojí Stefano
Morabito. Co se týká obalu (Colin Marks), tak ten je poněkud
nevýrazný. Trojice mnichů, stojících uprostřed kostela by spíš
seděla k nějaké heavy kapele, než k „brutalistům“.
To je ale samozřejmě jen můj subjektivní pocit. Jen si říkám,
že tahle složka se mnohdy podceňuje. Přitom to je to první, co
fanoušek uvidí.
Nejdůležitější
je ale hudba a ta je na „Obedience“ chorobně morbidní, tlačící,
neklidná, těžkotonážní a pečlivě propracovaná. Je sice
pravda, že já to mám raději víc ušpiněné a někdy si přijdu
jako na předváděčce metalové techniky, ale BLOODTRUTH rozhodně
patří k tomu lepšímu, co jsem měl možnost letos
v brutálním death metalu slyšet a co mě zaujalo natolik, že
si rád společně s kapelou zanotuji pár slok. V podání
Italů je hudba nekompromisní, zahnívající jako ruka malomocného
a odsýpající. Mám to takhle rád a vyhovuje mi to, jen si občas
říkám, že musí být hrozně těžké podobný styl hrát. Těch
kapel, bouchajících to v podobném rytmu je poslední dobou
hrozné množství a není lehké zaujmout. Nestačí jen dokonalé
hráčské umění, je potřeba přidat i kus pověstné duše a
vlastní ksicht. BLOODTRUTH ho mají. Jsou svoji, jdou si vlastní
cestou a neohlížejí se zpět. To se samozřejmě cení a jen čas
ukáže, zda se rozhodli správně. Zatím to na mě funguje.
Kombinace
chorálů a brutálního death metalu se zdá být velmi originální,
ale abych pravdu řekl, tak ty vložené zpěvy mi občas připadají
až moc násilné a ruší mě v poslechu. Myslím si, že by
bez nich BLOODTRUTH s přehledem obstáli a nejsou snad ani
potřeba. Vystřihnout ale nejdou a tam máte dvě možnosti. Buď se
s nimi smířit nebo se poohlédnout někde jinde. Já jsem si
nakonec „zvykl“, ale je pravda, že pokaždé, když zazní,
nějak nevím, co si počít. BLOODTRUTH bojují s infekcí
zvanou brutal death metal srdnatě a po svém. Je to jen dobře a
dnešní recenze je spíš takovým připomenutím toho, že v Itálii
to teď v tomhle stylu neskutečně žije. Nevím, jestli je to
tamním vínem, sluncem nebo jen velkým rozšířením viru, ale
místní podhoubí je hodně kruté. Buďme za to rádi a pojďme si
„Obedience“ pořádně vychutnat. Určitě stojí za to. Brutální
prvotina, která je ostrá jako čerstvě nabroušený skalpel!
Asphyx
says:
BLOODTRUTH
are from Italy and plays brutal death metal of a very high quality.
They put Gregorians chorus among songs,but this is the only thing,
that disturbs me on the Cd.
Otherwise,
this
is a verygoodalbum,
full ofrottingmelodies.
Italians areverytechnicallytalentedmusicians
and they are able topassvery
interestingmotives.
Brutaldebut,sharp
as arecentlysharpenedscalpel!
Seznam
skladeb:
1.
Subvenite 2. Surrounded By Blind Bigots 3. Throes Of Death 4.
Suppurating Of Deception 5. Coerced To Serve 6. Quench Your
Thirst 7. Summoning the Heretics 8. Foresworn 9. March Of
the Fools 10. Obedience
Čas:
33:18
Sestava:
Stefano
Rossi Ciucci - kytara Riccardo Rogari - basa Giacomo Torti -
bicí Luigi Valenti - zpěv
Železný dědek UDO se zdá být nezničitelný. Německý důchodce nás zásobuje nepřebernou smrští alb, která si jsou navzájem velmi podobná. Většinou atakují hodinu a tak jsou jeho desky velmi vhodné pro poslouchání kupříkladu v autě. Nabroušené riffy, řezavý hlas a klasické motivy. Obyčejný heavík, dalo by se říct. Ostré pasáže se střídají s chytlavými refrény a každý fanoušek, který se kdysi chytil u základních alb ACCEPT, musí být spokojen. UDO má nezaměnitelný hlas (i když dnes už o hodně slabší než dřív). Je jasným poznávacím znamením kapely, která nese jeho jméno. Novinka se mi zdá trošku klidnější, než předchozí počiny, ale není divu, v dubnu oslaví 63 narozeniny a řekněte mi, kdo podobný táhne heavy metalovou károu takovou dobu? Letošní deska nijak nevybočuje z toho, co pánové poslední roky nahrávají. Ničím nepřekvapí, ale vlastně ani nezklame. Možná jen ten obal, ten se mi moc nelíbí. V téhle "moderní" podobě mi UDO příliš nesedne. Mám ho raději v zemitějších polohách, stejně jako hlas, který mi nejvíc vyhovuje, když tolik "neječí". Každá skladba je postavena na jednoduchém motivu, který je většinou zakončen mocným refrénem. Tady bych viděl trošku problém. Pár songů má velmi silnou melodii, ale několik jich působí už trošku obyčejně. Je z nich sice cítit poctivé rockové srdce, ale občas jsou některé "halekačky" až moc podbízivé. Nechybí ani pomalejší kousky a tak myslím, že budou spokojeny i ženy - "drsňačky". Album si klidně dovedu představit jako kulisu na srazu motorkářů. Dobrá deska, která ničím nepřekvapí. A tak je to vlastně dobře.
Asphyx says:
Iron old-timer UDOseems to beindestructible. The Germanpensionersupplies us withinexhaustibleshrinks of albums, that arevery similarto each other. The sharppassagesalternate withcatchychoruses andevery fanshouldbesatisfied. I caneasilyimagine the album as abackdrop on themeeting of motorbikers.
Mrtvola,
zamrzlá kousek od lesní cesty. Střeva, rozlezlá mezi krystalky
ledu. Okolo se vznáší pachuť strachu a ozvěna posledního
výkřiku. Když sem ten nebožák vyrazil, chtěl se jen projít na
zimním větru a zavzpomínat na léto. Špatná konstelace hvězd na
špatném místě. V záloze čekající vrah, vzrušený lovem.
Následovalo leknutí, hrdelní jekot a nevěřícný pohled.
Poslední myšlenky člověka před smrtí patřila vzpomínkám na
blízké. Opuštěné tělo jakoby žalovalo. Pokud byste zahlédli
celou scenérii z letadla, zaujalo by vás určitě rozložení
končetin. Ty vytvářejí pentagram. Není to samozřejmě náhoda.
Nikdo se nikdy nedozví, odkud vrah vzešel. Budou se jen vyprávět
neuvěřitelné zkazky o tom, že někdo spatřil v době vraždy
podivné světlo, záblesk. Také se prý vzduchem vznášely skoro
až nehybné tóny funeral doomových FROWNING. Ty, spolu s těžko
uchopitelným smutkem, dotvářely ponurou atmosféru místa, skoro
až v umělecké dílo. Chlad, samota, křišťálově zmrzlé kapky
ledu na očních víčkách. Krutost zimní přírody. Takové obrazy
se mi míhají před očima, když se ploužím mezi dlouhými
skladbami německých FROWNING.
Ty
tvoří jediná osoba, která si říká Val Atra Niteris. A i když
bývám k podobným sólo projektům povětšinou skeptický,
tady jsem nenašel žádnou slabinu. Dokonce i bicí, mnohdy řešené
pomocí různých programů, zde znějí, jak mají. Co si ale
vyloženě užívám, tak jsou vokály. Ty jsou velmi naléhavé,
uvěřitelné a sednou k té rozvláčné muzice velmi dobře.
Samozřejmě, mnohým může vadit přílišná délka skladeb, až
moc rozmáchlé kompozice, ale uvědomme si, že hlavním stylem,
který je předkládán, je funeral doom metal. A v něm se na
nějakou tu minutu nehledí (smích). Deska vyšla u ruských
Solitude Productions. Tento label se na podobné choré záležitosti
zaměřuje a jejich vydavatelské počiny bývají v daném
oboru skvosty. Tedy co jsem se měl zatím možnost setkat.
Texty,
pojednávající o smrti, sebevražedných sklonech a záhrobních
záležitostech jsou propracované a mají určitě co říct. CD
bych nedoporučoval slabším jedincům. Přeci jen, některé pasáže
jsou natolik smutné a niterně pojaté, že by mohly u někoho
navodit až depresivní stavy. Deathový murmur, který nad vším
vévodí, jako Kristus na kříži nad hřbitovem, všemu dodává
ještě větší kus smutku. Pomalu našlapujete po pečlivě
uhrabaných cestičkách mezi hroby. Už dávno ani netušíte, proč
jste vlastně začali k tomuhle náhrobku chodit. Možná je
společným jmenovatelem to, že jste kdysi nalezli zde odpočívající
tělo na zamrzlé pěšině uprostřed lesů. Chodíte sem stejně
jen vy a pak někdo druhý, po kterém zůstávají ve vzduchu jen
samé černé zbytky svědomí. FROWNING moc dobře vědí, jak
veškerou náladu, která se vznáší všude kolem zabalit do
mrtvolné atmosféry. Přitom se jedná teprve o první desku (ještě
mají na kontě split s APHONIC THRENODY - 2014). Možná právě
proto, ta zásada o prvních albech, která jsou sice mnohdy lehce
neumělá, ale o to víc syrová a uvěřitelná, platí na „Funeral
Impressions“ dvojnásob.
FROWNING - Val Atra Niteris
Hodina
nepřetržitého umírání a smutku bude pro mnohé asi už dlouhá.
Na podobná CD musí být určitě nálada a chuť. Mně se osvědčily
poslechy při toulkách zimní krajinou, kdy vám zalézá mráz pod
rukávy a ochlazuje vaše tělo až někam ke hranici snesitelnosti.
Na horách pak, při zdolání vrcholku a vystoupání na rozhlednu
se nesly skladby do krajiny lehce a samozřejmě, jakoby do
zasněžených lesů a plání patřily odnepaměti. Nevím, jak se
na tuhle desku budou tvářit znalci v oboru, ale mě jako
občasného návštěvníka v doomových hájích přesvědčila,
zasáhla mě a byla mi věrným průvodcem. Bylo vždy moc příjemné
se odpoutat od stereotypu běžných dní, přepnout mozek do „režimu
příroda“ a jen se tak procházet. Vždycky tvrdím, že
nejdůležitější bývá si najít k deskám cestu, snažit se
je pochopit a pak je buď člověk odměněn a nebo zůstává
netknutý. Na „Funeral Impressions“ je cesta vydlážděna
vzpomínkami na zapadající slunce, na chladné mrznoucí podvečery,
na pomalu unikající život. Funeral doomová procházka zemí ledu
a smutku.
Asphyx
says:
Frowning
presents over
an hour ofdyingand
sadness on their first board.
While
I was listening,
I felt
like walkingona
lonelyforest
path, where Ican
find
some frozen
murdered body.
The cold,long
andsweepingfuneraldoommelodiesare
completed withvery
urgentvocals.
"FuneralImpressions"
isvery
rawand
believablealbum.
The
journey on the CD ispaved
withmemories
of thesetting
sun, freezing coldevenings,slowly
ending
life. Funeraldoomwalk
throughthe
land of iceand
sadness!
Seznam
skladeb:
1. Intro 2.
Obsessed 3. Receive My Tears 4. Day In Black 5. Sleep
Eternally 6. Murdered By Grief 7. A Way Into Relief
Zajímavé je, že VENOM vlastně nikdy neuměli pořádně hrát, vždycky byli hodně do punku, nemazlili se s tím a stejně to na mě fungovalo. Poslední dobou mají jejich alba poměrně kolísavou úroveň, ale tak už tomu u podobně starých kapel bývá. Zprvu jsem tedy nějak nechápal, proč se mi jejich novinka zase líbí. Cronos a jeho parta zkrátka asi mají nějaký tajný recept nebo formuli, podle které dokáží znovu a znovu uvařit ze stejných ingrediencí pořádně ostrý guláš. Hraje se poctivý, jadrný black (ano, takhle se opravdu kdysi hrával - bylo to ještě před těmi taškařicemi s ohněm a kostely v Norsku). Nic nového pod sluncem, dalo by se říct. Od téhle smečky jsme určitě slyšeli už lepší alba. Záleží tak spíš na přístupu posluchačů. Je snad doufám každému jasné, že pánové asi už nic nového nevymyslí, ale ruku na srdce, chceme to vůbec někdo? NE! Fanoušci jiných stylů samozřejmě vše ihned odsoudí, kritici budou mluvit o tom, že se mění jen obaly (tentokrát se obzvlášť povedl) a ostatním to bude více méně jedno. A všichni budou mít vlastně velký kus pravdy. Já na podobné kapely nahlížím možná s lehce zkresleným pohledem pamětníka. VENOM pro mě byli jednou vůbec z prvních kapel, které jsem potkal a hráli metal. Mám k nim tedy spíš vstřícný (a dnes i lehce shovívavý) postoj. Nicméně, pokud budete na novinku nazírat z pohledu fanouška, myslím, že budete spokojeni. Nápady jsou sice klasické (zaplať Satan!), plné dnes už možná lehce úsměvných póz, které je nutné brát s velkou nadsázkou. Také legendární plešatící zpěvák už také nevládne příliš silným hlasem. Jenže já pořád tu rebelii, originalitu (kdo má stejný ksicht jako VENOM?) cítím z nahrávky v každém tónu. Nejvíc se mi líbí, když se hraje v rytmu punku. Tam mi letos přijdou tyhle legendy nejsilnější. Samozřejmě, v současné době vše působí spíš jako big beat pro starší a pokročilé. Na mě to ale pořád zabírá. Poslouchám dnes už zcela jinou muziku, ale když zavřu oči a přidám na zvuku (mimochodem, celková produkce se mi zdá vynikající), mám sto chutí se obléknout do starého oblečení z osmdesátých let a vyrazit ven udělat nějakou ostudu (smích). Deska je plná základních prvků heavy, thrash, punku i black metalu. Pro pamětníky velmi příjemná záležitost zahraná se zkušenostmi a nadšením. Pomocí jednoduchých motivů je zde navozována lehce temná atmosféra a kněží musí mít zase jednou o trošku těžší sny. A o to jde v téhle hudbě především. Klasické album VENOM, které sice nepřekvapí, ale velmi dobře se poslouchá.
Asphyx says:
The album isfull ofthe essential elements ofheavy, thrash, punk andblackmetal. It is a verynice matter forthe witnesses of old time,playedwith experience andenthusiasm. By using of simplemotives the lightlydark atmosphere is evokingandpriestsmust havenightmares once again. And this is the most importantinthis music. Classicalbum ofVENOM, that doesn't surprise, but it is great for listening.
MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds CD 2014, Nuclear Blast
Někdy je doslova šílené, jak dopadne kapela, kterou jste v mládí doslova zbožňovali. Je smutné, že z jedné z mých kdysi nejhranějších smeček, u které jsem strávil spoustu krásných hudební chvilek, změní svůj směr natolik, že je mi až nepříjemná. Původně jsem nechtěl vůbec nic psát, podle mě si to pánové ani "nezaslouží", ale ty emoce jsou tentokrát tak negativní, že se musím "vyjádřit". Nemá cenu žehrat nad starými časy, zažitými s vynikajícími alby jako "Superchanger", "Though the Ashes of Empires", ale když si vzpomenu, jak mě jejich desky bavily, je mi dnes skoro až do pláče. Vývoj sice už po "The Blackening" (mimochodem pro mě pořád dobrá deska) nasvědčoval náklonnost k ještě větší "komerci", jenže to, co se děje na loňském albu, nemá obdoby. Album je hodinu a deset minut dlouhá nuda, plná vaty a neskutečně ukňouraného Roba Flynna. Marně hledám nějaký záchytný bod. Marně se snažím najít si alespoň kapku toho dobrého, co by mě zaujalo. Riffy jsou obyčejné, vylouhované snad odněkud z prehistorie a pranic tomu nepomáhá ani sebelepší dnešní produkce, reklama a tuny samolibých rozhovorů. Jednotlivé motivy jsou roztahané, dlouhé, až to bolí a mnoho z nich v hlavě nezůstává. Mě nevadí to, že se z MACHINE HEAD stal stroj na peníze a obživu, mě štve, že nám to dávají pánové všechno takhle zadarmo. Vždyť metal kdysi býval o rebelii, nářezu, jiskření, energii. Tady nalezneme jen plytké bědování vhodné leda tak do komerčních rádií. Kapela samozřejmě bude okupovat přední žebříčky časopisů a kritici budou marně hledat alespoň něco, čeho by se chytili při psaní oslavných (a placených) recenzí, ale výsledek zůstane stále stejný. Nuda. Neskutečná nuda a šeď. Možná jen ten obal, ten je super. Zbytek je pro mě hodně velké zklamání. Bohužel.
Asphyx says: The album isan hour and tenminutes longboring, full ofcotton woolandincrediblywhimperRobFlynn. I'msearching forsomeclue point. We find here only ashallowlamenting being suitable intocommercial radio. Boredom. Unrealboredomanddullness. Maybe justthecover, it issuper. The rest isa very bigdisappointment for me. Unfortunately.
Ten
den nezačal sám o sobě dobře. Ve tři ráno jsem najednou
vytřeštil oči do tmy a nemohl dál usnout. A to spávám jako
dřevorubec. Vše pokračovalo u auta na parkovišti, kolem kterého
chodím na tramvaj. Na stromě seděl krkavec a sledoval mě
naštvaným pohledem. V tramvaji pak seděly jen samé ošklivé
holky s divnýma očima a v práci si na mě v podstatě
celou pracovní dobu chladil žáhu šéf. Utíkal jsem k večeru
ke svému domovu a neustále se ohlížel, zda mě někdo
nepronásleduje. Svět byl ten den opravdu naruby. Astrologové by mi
to asi vysvětlili, ale já se raději uzavřel do pokoje, naladil se
na death metal a moje ruka (tentokrát Satan zaplať šťastná)
sáhla po chilských vyznavačích pekla DEATH VOMIT. Ihned se na mě
vyhrnul okultní death metal, špinavý jako kanály pod naším
městem. Konečně se na mé tváři rozjasnil úsměv a všechna do
té doby na mě spáchaná příkoří byla zapomenuta.
DEATH
VOMIT po jednom demu a splitku s UTTERBOMB (oboje rok 2011)
letos přicházejí teprve s prvním albem. A to rovnou u
španělského labelu Xtreem Music. Osobně bývám k podobným
záležitostem skeptický, na prvních deskách se většinou kapely
potýkají s problémy, způsobenými jejich nevyzrálostí, ale
tady jsem od začátku spokojeně podupával nohou. Jedná se totiž
o přesně ten typ špinavého death metalu, který mám asi
nejraději. Sází se na dobré nápady, zastřený zvuk, chorobně
znějící vokál a pořád to není takový hluk, abych si to
nedovedl pořádně užít. Možná namítnete, že podobných kapel
jsou na světě stovky, ale to mi vůbec nebrání v tom, si
nahrávku pořádně narvat do hlavy. Žádné hranice se zde sice
neboří, ani neposouvají, ale ta temnota ve stylu IMMOLATION,
INCANTATION, MORBID ANGEL, HEADHUNTER D.C., UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN,
DEMONIC RAGE, DOMINUS XUL, PRAISE THE FLAME, TORTURER, PENTAGRAM,
UNDERCROFT a možná chvílemi i DEICIDE na mě jednoduše zabírá.
Skladby jsou velmi uvěřitelné, nepostrádají lehký blackový (i
umazaný thrashový) odér a hnilobnou atmosféru starých kostelů.
Album
postupně rostlo, nutilo mě se k němu neustále vracet a
objevovat v něm nová zákoutí. Nelehký je život ve stínu.
Věřte tomu či ne, ale určitě nepostrádá určité morbidně
krásné kouzlo. Mocné kytarové riffy, bicí přerážející kosti
a pohaslá světla kolem, to jsou smrtelné argumenty DEATH VOMIT.
Jednotlivé motivy se mi zarývají do mozku stejně, jako pláč
raněných. Utrpení věřících v jediného boha nemůže
vyvážit tu sílu, kterou z desky cítím. Kolem proplouvají
na obloze mraky nasáklé smutkem a nenávistí, stromy se kývají
v náporech větru. Velké je pak moje překvapení, když
vyhlédnu z okna do slunečného podvečera. Ta apokalypsa se
odehrávala celou dobu jen v mé pomatené hlavě. Co může být
pro fanouška lepšího, než přehrání imaginárního filmu,
vyvolaného poslechem oblíbeného alba?
Jsem
nadšen a poctěn, že mi okultní mistři DEATH VOMIT zaslali svoji
prvotinu na recenzi. Pro mě se jednalo o jedno z těch setkání,
kdy jsem dobrovolně a rád propadl tomu panoptiku hrůzy, smrti a
záhrobních kejklí. Připadal jsem si jako v nějakém hororu,
ve kterém pomalu stoupá napětí a vy máte strach kdo odkud a na
koho zase vyskočí. S úlevou pak sledujete okusování masa i
kostí od zákeřné zombie. Jsem rád, že DEATH VOMIT vystoupili na
chvíli ze stínu, nahráli recenzovanou desku a já se mohu spolu
s nimi vydávat na procházky do podsvětí. Chilané jsou
jasným důkazem toho, že v záhrobí je pěkně živo. Takhle
zahraný smrtelný kov mám stejně nejraději. Andělé máchající
si svá bezradná křídla ve špíně. Nemohou vzlétnout a po krku
jim jdou šelmy s tesáky pokrytými krví. V zákristii
leží kněz. Cítíte to napětí a sílu všude kolem? Jeho
bezvědomí je způsobeno uzřenými zážitky. Na tuhle mši bude
ještě hodně vzpomínat. Death metalová deska vhodná pro okultní
obřady. Smrt s vámi!
Asphyx
says:
The
listening of this record seems to be likeareallymorbidandmysterioushorror.
Chileansare
an obvious evidencethatthe
graveisa
place full of live.
I prefer the death metal played in this way. The
songsare
verybelievable,
don't
miss
the light
black(anddirtythrash)
odor and putridatmosphereof
old churches. They are betting ongood
ideas,
veiledsound
andmorbidlysoundingvocals.
Death metalalbum
suitable foroccultceremonies.
Death with you!
Seznam
skladeb:
1. Intro
- Float On Shadows 2. Indestructible Abominations 3. Thorns
Damnations 4. Holocaust 5. Swallowed By Transphormutation 6. Devoured
By Carcass 7. Deeds Of Pestilence 8. Ashes Of Necromancy 9. Painful
Prayer 10. Demoniac Hunger 11. Corpse Immolation 12. Resurrection
Grotesque
Dlouho
jsem přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Nakonec jsem na to
přišel. Bylo to vlastně nevinné. Jedno pozdní odpoledne jsem
krájel obyčejný chleba k večeři. Nůž mi sjel po skývě a
zaryl se do dlaně pěkně hluboko. Vše jsem omyl, ovázal a
nevěnoval tomu dále pozornost. Jenže dnes v noci mě
probudila neskutečná bolest. Nemohl jsem dospat. Budily mě noční
můry, ve kterých mi protínali dlaně hřeby a já visel
v nekonečných mukách ukřižovaný a ponížený. Druhý den
u doktora si všichni ťukali do čela, cože za blázna jim tam zase
přišlo. Byl jsem obviněn, že jsem hypochondr a na tvářích
sester jsem viděl náznaky úsměvu. Kdyby jenom věděli, co si
musím každou noc prožívat. Jsou to nekonečná muka, šílené
představy, ve kterých mi z rány vylézají dlouhé zástupy
červů. Hnil jsem zaživa a dlouho přemýšlel, jak se to vlastně
celé stalo. Nakonec vše zapadlo do sebe. Když mi projížděl
zrovna nůž živou tkání, hrála mi vedle v pokoji nová
deska NAILGUN MASSACRE.
Tahle
zběsilá smečka pochází z Nizozemí a bouchá to ve stylu
toho nejryzejšího death metalu. Hrdě se hlásí ke vzorům, jako
jsou AUTOPSY, IMPETIGO, MACABRE, PUNGENT STENCH, starší DEATH.
V jejich textech se to hemží tématikou béčkových hororů,
zombie často vylézají na povrch snad při každém tónu a
pamětníci osmdesátých a devadesátých let musí být na vrcholu
blaha. Jedná se teprve o druhé album kapely (ještě mají na svém
kontě neméně shnilou desku „Backyard Butchery“ – 2011).
Hraje se tady hezky od podlahy, postaru, tak jak to mám asi
v poslední době nejraději. Doporučuji si k „Boned, Boced
and Buried“ otevřít láhev něčeho dobrého a spojit poslech se
čtením nějakého napínavého příběhu. Vítaná jsou jak
okultní témata, tak knihy pojednávající o lidském šílenství.
Inspirace dávnými postupy je samozřejmě více než patrná, ale
myslím, že příznivcům stylu zrovna tohle vadit rozhodně nebude.
Bohatě postačí, když se na chvilku oprostíte od dnešních
běžných death metalových klišé a budete jen poslouchat. Je to
sice vzpomínkový výlet do minulosti, ale hraje se při něm
poctivě a ožívají při něm všechny dávno nezhojené rány.
O
příslušnosti k řádu hnilobných rytířů mě ujišťuje i
jedno jméno v bookletu. Je jím maniak Remco Kreft, který
působil/bí v takových smečkách, jako SOULBURN, XENOMORPH,
GRAND SUPREME BLOOD COURT, ex- ABSCESS. Ten spolu s ostatními
opět dokázal na desce vytvořit atmosféru nekonečné bolesti,
vracejících se vzpomínek a pomalu prskajících vředů.
Z černého, pomalu odumírajícího masa vypadávají kousky
sražené krve, srdce se vzpíná a mozek se marně snaží odmítat
další a další morbidní halucinace. Holanďané dokážou jednu
těžko vysvětlitelnou věc. Umí mě strhnout, odlišit se od
ostatních, strhnout do víru posledního křečovitého tance.
Probouzím se v noci zpocený, bojím se jako malé dítě
stoupnout na zem, aby mě za nohu nechytila ta „obrovská krvelačná
příšera“. Špatné je, že to nemohu ani nikomu vyprávět,
smáli by se mi. Občas sice potkám někoho, kdo chápavě pokývá
hlavou, ale za mými zády kývá nevěřícně hlavou. Musím tak
dlouhé hodiny trávit nekonečnými nočními procházkami, bojím
se znovu usnout. NAILGUN MASSACRE jsou jako nákaza, shnilá krev,
špína, která nejde umýt.
„Boned,
Boxed and Buried“ je takovým malým dárkem, kouskem plesnivého
masa, pro nás postarší posluchače. Najdeme na něm nálož toho
nejlepšího, co bylo kdysi vymyšleno. Přidán je pak plný
náklaďák hnisu, špíny, zla a tajemna. Na své si přijdou jak
milovníci hororů, tak všichni ti, kdo se rádi po večerech bojí.
Starý smrtící kov, zde zahraný, je velmi zajímavý, svým
způsobem originální a plný neotřelých melodií. Kapelu jsem si
už teď, na počátku tohoto roku, nominoval mezi nejlepší letošní
nahrávky v tomto stylu. Nemám sice rád různé žebříčky a
bodová hodnocení (hudba přece nejde, stejně jako obrazy nebo
třeba tanec, vyhodnotit suchými čísly), ale minimálně tento
měsíc se NAILGUN MASSACRE stali jednou z nehranějších
kapel, které doma na recenze mám. A nic na tom nezmění ani má
uhnívající ruka, nakažená mysl a černá krev v žilách.
Mnohdy mluvím o dávném prokletí a tentokrát tomu nebude jinak.
Při poslechu bývám jako uhranutý, odtržený od pohnutek
obyčejného denního stereotypu. Holanďané ve mně dokážou
probudit všechny temné síly, zamíchat s nimi, spoutat mě
svými riffy, odtáhnout do temné sklepní místnosti, trápit mě a
pak nakonec zahrabat kousek za hřbitovní zdí. Absolut old school
death metal!
Asphyx
says:
"Boned,
BoxedandBuried"
is
a
small
present,
a
piece ofmoldymeat
foruselderlylisteners.
We
find
therecharge
ofthe
best, whatwas
oncedevised
in death metal . Addedare
fulltruck
of
dirt, evil
andmystery
was added. The Dutchare
able towake
upall
the darkforces,
mixthem,
bindme
with theirriffs,
pullinto
a darkbasement
room, troubleme,
then finallybury
mebehind
the cemetery wall.
Absolut
old school death metal!
Seznam
skladeb:
1.
Where's the Head? 2. Boned, Boxed and Buried 3. Stinky
Stench 4. I Bury the Hatched in your Face 5. Meat Locker 6.
Nailgun Messiah 7. Casket Full of Fun 8. The Doctor and the
Beast 9. Mad Road Killer 10. What's in the Box? 11. Lower Me
Down