GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD - Hellhound on my Trail EP 2015, Chaos Records
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD jsoudalším počinem, z nekonečné řady projektů Roggy Johanssona. Tentokrát opět v rytmu death thrash metalu s lehkým příklonem k blacku. Ten je ale dávkován velmi opatrně, spíše pomocí vokálu. K nějaké velké temnotě nedochází, spíše je album jen lehce "ušpiněné". Smečce vyšlo v roce 2014 první dlouhohrající album s názvem "Bagged and Dragged to a Fullmoon Burial". Letošní EP je tak další krutou a chladnou ochutnávkou z dílny švédského nezmara. Abych pravdu řekl, tak tentokrát si Rogga nevzal příliš výrazné osobnosti, které by mu náležitě sekundovali a táhne vše jenom sám. A cože se to na EP vlastně hraje? Přirovnal bych to k takovým trošku temnějším PAGANIZER, či REVOLTING. Těch šest skladeb má náležitý odpich, rozhodně se mezi ostatní tvorbou neztratí, jen musíte být fanoušek tohoto workoholického Švéda. Jinak vám bude vše splývat v jediný nepropustný monolit, budete mít problém rozlišit jednotlivé projekty od sebe a spokojeni příliš nebudete. Mě se "Hellhound on my Trail" líbí. Nalézám na něm pro sebe velmi příjemnou kombinaci klasického švédského nářezu a tmy vytažené odněkud z opuštěných hrobů. Je to zase něco lehce jiného, ale jak píšu výše, ocení asi opravdu jen ortodoxní fanoušci stylu. Další studená deska, složená z klasických typických Roggových riffů, temnoty a záhrobí. Poctivá smrtící práce!
Asphyx says:
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD is the nextachievementof never-ending number of projectsRoggeJohansson. This timeagain inthe rhythm ofdeaththrashmetalwith a slighttendencyfor black. You mustbe a fan ofthe style for the listening,otherwise you can't appreciate the CD probably. It combinesclassic Swedish deaththrashand dark lonely graves. Nextcoldalbum, composed oftypicalRogga´s classicriffs, dark anddead. Deadlyhonestwork!
K zasažení
mé mysli death metalovou plesnivinou došlo už dávno, někdy na
přelomu osmdesátých a devadesátých let. Byla to krásná doba
mládí, vzpomínek a kapel, které tenkrát tvořily styl. Jako
každý jsem měl za svůj hudební život spoustu odboček, chvilek
plných experimentů a dokonce několik let období, kdy jsem tvrdý
kov vůbec neposlouchal. Pořád ale, někde vzadu v mé hlavě,
hlodala dávná nákaza, vir, který si stejně všichni, kdo jsme
tohle všechno zažili, nosíme v sobě. Stal jsem se opět
imaginárním průvodcem na jednom místním hřbitově. Chodívám
tak znovu po pečlivě uhrabaných cestách, obdivuji honosné
náhrobky s nápisy slavných kapel, sedávám na lavičkách až
v doomovém rozpoložení. Chodívají za mnou zástupy
návštěvníků, ptají se, rozjímají se mnou. Většinu
samozřejmě zajímají jména, které dobře znají, mají je ve
svém povědomí. Občas ale přicházejí menší, méně početné
výpravy. Zjevují se zpravidla takhle k večeru a zajímá je
převážně totální underground. Těm potom připravuji prohlídku
se zvláštním výkladem. Je rozšířen o smečky, které stály
vždy kousek bokem a dnes mají jen pár kamenů, složených do
mohyly, v zadní části hřbitova, kam nikdo moc nechodí.
CARDIAC
ARREST jsou přesně tou smečkou, která když se rozhodne vylézt
na několik dní z hrobu, všimne si jich jen pár zasvěcených.
Pro ty je to ale pak velký svátek a oslavují ho hezky po našem,
od podlahy. Pravidelní čtenáři mých článků moc dobře vědí,
že se snažím o hudbě psát trošku jinak. Nechci skončit jako
zástupy „vševědoucích“ kritiků, kteří jsou schopni setřít
v podstatě cokoliv. Ti by loňskou novinku „And Death Shall
Set You Free“ asi odsoudili několika řádky o kopiích, starobě
a absolutní „ne progresivitě“. Měli by pravdu. Osobně mi to
vůbec nevadí. Naopak. Kapelu oceňuji právě pro ortodoxní
přístup, přesně a jasně vytyčenou cestu. Při poslechu u mě
ožívají staré rány, způsobené setkáními se zástupy
smrtících desek. Američané jsou klasičtí zástupci směru,
kterému se říká fucking old school death metal. Pokud byste se
chtěli dozvědět něco o inspiraci, kterou pánové našli
v opuštěných hrobech, museli byste hledat až někde
v dobách, kdy začínaly takové skupiny, jako IMPETIGO,
INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY.
Deska
působí zdánlivě jednoduše, zpočátku možná lehce odtažitě,
ale garantuji vám, že těmto rouhačům koluje v krvi pradávný
hnis, usazený v jejich žilách snad odnepaměti. Cítím ve
svých rukách zpuchřelé zbytky polámaných kostí, nade mnou září
pruh světla, vzniklý vykopáním a exhumováním starých
vzpomínek. Říkám to pořád, dřív se pohřbívalo poctivěji,
doba nebyla tak hektická a šílená. Člověk si asi musí projít
určitým vývojem, musí uzavřít kruh, aby zase našel zalíbení
v plesnivině. Když se znovu vyvolají na povrch dávné obrazy
i zážitky a vše se spojí v jedno, věřte tomu nebo ne, ale
pak procházím nekonečnými chodbami podzemí o to sveřepěji a
s větším nadšením. CARDIAC ARREST předkládají na rezavém
podnose krmi v podobě starého old school death metalového a
řádně prohnilého masa. Nebojí se jednoduchosti, protože moc
dobře ví, že v ní se ukrývá stejně ta největší síla.
Je to vlastně jako vždy, buď vás tohle album spálí na popel a
nebo nechá úplně chladnými. Troufám si tvrdit, že nás, nehodné
příslušníky cechu death metalového, rozseká na malé kousíčky
a rozemele na prach.
Tahle
procházka, uskutečněná s pár známými a prokletými, se mi
líbila nadmíru. Hltal jsem každý tón, každé slovo o zombie,
plnými póry si užíval atmosféru vytaženou ze starých hororů.
Rozkročený nad vykopaným hrobem, opřený o pískovcový náhrobek,
jsem propadal nekonečnému kývání hlavou. Vím, že v mém
věku je to možná už nepatřičné a měl bych požívat větší
vážnosti, jenže jsem si nemohl pomoct. Byl jsem zcela stržen do
víru poctivých, morbidních riffů. Plně jsem se oddal rouhání,
zatančil si pár skladeb s nemrtvými a nakonec našel klid
v polorozpadlé dubové rakvi. Pokud všechny tyhle věci
nechápete a zůstaly vám do dnešních dní utajeny, choďte raději
po pečlivě upravených hřbitovních cestách, kde budete potkávat
jen samé „dokonalé“ kapely. Já se raději vydám hezky pomalu,
polehounku stezkou, která vede podél hřbitovní zdi. Moc lidí po
ní už nechodí. Potkáme zde jen špinavou produkci, hluboký growl
a nápady pocházející ze samého pekla. Budiž vám země lehká,
přátelé. Old school fucking death metal!
Asphyx
says:
The
album seems to besimple,
perhaps
slightlydistant,
butI
guaranteeyou
thattheseblasphemers
have ancient
pus in the blood,
circulating
intheir
veinsforever.
CARDIACARRESTpresentsrustyoldmealin
the form ofold
schooldeath
metaland
rottenmeat.
I try to say, that the CDcuts
usinto
small piecesandground
to a powder.
I
wascompletelydrawn
intothe
faithof
honest,morbidriffs.
I
was full ofblasphemy,
I dancedafewsongswith
the undead
and finally I found
peacein
a dilapidatedoakcoffin.
You'll meet the dirtyproduction
only,
deepgrowlandideascoming
fromthehell.
Letyoulightthe
country,
friends.
Old
school fucking death metal!
Seznam
skladeb:
01.
Prelude To Madness 02. Unhinged 03. Exterminators Of The
Earth 04. Wretched Lowlife 05. Bridge Burner 06. Death Toll
Rises 07. III Omen 08. Horrid Fate 09. There Is No
Escape 10. Rise! Part Man / Part Beast
Čas:
45:21
Sestava/band:
Adam
Scott - Forbidden Passages/Guitarted six stringdom
David
Holland - Instestines on wood, and poetic injustice
Druhé album holandských DICTATED je plné poctivého death metalu. Setkávají se na něm vlivy jak starých legend SINISTER, PESTILENCE, tak "moderněji" znějící prvky, známé spíše z americké smrtící školy (SIX FEET UNDER). Cítím zde ale i třeba takové DECAPITATED. Kapela a jejich tvorba bohužel působí poměrně nudně, obyčejně. Přitom jsou splněny všechny důležité náležitosti pro dobrou extrémní muziku. Natlakovaný zvuk, štěkající zpěvák, dvě ženy v sestavě, zajímavý obal. To vše mluví spíš pro tyhle šílence. Akorát mě toho po poslechu příliš v hlavě nezůstává. Obzvlášť houpavé, pomalé pasáže mi přijdou navzájem si hodně podobné. Nejsem kompetentní do toho kapele mluvit, ale alespoň občas by si skladby zasloužily nějakou změnu tempa. U DICTATED je slyšet, že se hodně snaží, aby vše znělo tvrdě a nekompromisně. Jen to není příliš uvěřitelné. Nejvíc si pak užívám thrashové chvilky poezie, při kterých se vždy nadšeně nadechnu. Jenže těch není mnoho a tak po chvilce zase upadám do nekonečného stereotypního houpání. Oceňuji snahu o vlastní ksicht, jsem spokojený i se zvukem, ale kapela jakoby se smrti trošku bála. Dobrá, ale ničím výrazná death metalová deska.
Asphyx says:
The secondalbum ofDutchDICTATEDis fullof honestdeath metal. The pressurizedsound,barkingsinger, two womenin the assembly, interesting cover. All thisspeaksmore forthesefreaks. But, it doesn't stay lots of stuffs after listening in my head. I applreciate the desireofselfexpression, I am satisfiedwith sound, but the bandseems tobea littleafraidof death. Good, but dull death metal album.
Když
padne na krajinu tma, vyrážím na lov. Našlapuji tiše, stávám
se stínem, skrytým nebezpečím. Do noci svítí jen moje oči.
Jinak jsem přízrakem, neviditelným zlem. Přesto mě mé oběti
vycítí. Mají v sobě zakódovaný pradávný strach. Ten pocit,
když běžíte lesem a vše kolem vás utichá, je neopakovatelný.
Vyrovnají se mu snad jen dvě věci. První je moje přirozenost, mé
zuby, zakousnuté do krční tepny, kdy mi do hrdla proudí
životodárná červená tekutina. Druhou radostí je death metal.
Mnozí z vás asi ještě nevědí, že my, krvelačné zombie
jsme živeni strachem, smrtí a tmou. Jenže i my si občas
potřebujeme odpočinout od té namáhavé práce (kterou bezesporu
shánění kořisti je) a nechat v klidu alespoň na chvíli
naše starodávná těla. Neohlížejte se nikdy, když půjdete
noční ulicí, za sebe. Občas vylézáme z lesů, hřbitovů a
katakomb a vyrážíme nasát atmosféru lidského masa. Je nás čím
dál tím víc, rosteme, měníme svůj tvar a mnozí z nás
jsou schopni přežít i na denním světle. Schválně, zkuste se
někdy pečlivě rozhlédnout kolem sebe. Určitě si dovedete
tipnout, kdo jsou členové našeho řádu nemrtvých. Nebojte se, i
vy se stanete jednou námi. Je to jen otázka času. Zatím si můžete
to své nebohé přežívání na tomto světě zpříjemnit hudbou,
kterou jsme vyslali mezi vás.
Kupříkladu
projekt velmi talentovaného malíře, kapela FETID ZOMBIE, Marka
Riddicka, je krásnou ukázkou toho, jak mohou znít death metalové
ozvěny našich nekonečných krvavých seancí. Určitě máte
někteří z vás na svých tričkách motivy jeho práce. Jsou
nádherné, povětšinou černobílé a plně vystihují i naše
pocity. Někdy se na nich dokonce poznáváme. Co se týká hudby,
tak ta je na „Grotesque Creation“ zběsilá, temně old schoolová
a uctívá ty nejstarší smrtící kořeny. Občas se ocitneme spolu
s Markem, v oblasti, kterou kdysi pečlivě probádali
AUTOPSY, navštívíme spolu i staré dobré thrashové hájemství.
Vše působí až minimalisticky, zpočátku možná až moc
jednoduše. Jenže po bližším ohledání téhle mršiny zjistíme,
že jednotlivé skladby jsou propracovány do nejmenších detailů.
Hlas je naléhavý a poměrně čitelný. Hlavní protagonista stojí
za všemi nástroji, kromě bicí soupravy, o kterou se postaral
Brian Forman.
Stylově
se FETID ZOMBIE blíží k tvorbě kupříkladu takových
CIANIDE, HORRENDOUS, NUNSLAUGHTER. Jen je vše opentleno heavy
metalovými výjezdy, smutnými sóly a chladem, známých ve
švédských death metalových kapelách. O thrashi jsme již mluvili
a pokud bych měl jmenovat nějakou konkrétní smečku, napadají mě
SODOM. Základy zase vycházejí třeba z takových CELTIC FROST
nebo HELLHAMMER. Zkrátka, své si na desce najdou všichni příznivci
metalu z osmdesátých a devadesátých let. Markovi nechybí
nadšení, obrovský kus pocitovosti. Tenhle maniak asi nevychází
příliš často ze své kobky, kde tvoří jak své kresby, tak
recenzovanou muziku. Původně jsem čekal jen takovou ochutnávku,
návnadu, album nahrané z přebytku energie, ale nakonec jsem
dostal plnohodnotné dílo, které rozhodně nezapadne. Tedy,
v undergroundu rozhodně ne. Po čase zjišťuji, že si
„Grotesque Creation“ beru na noční lov čím dál tím častěji,
vstávám s ním za svitu měsíce i usínám za rozbřesku. Pro
nás, staré a protřelé zombie, se jedná o velmi chutnou krmi.
Fetid Zombie - Mark Riddick
Prokousávám
další tepnu, čekám na poslední záchvěv života, pokládám
tělo opatrně na zem. Nelovím z rozmaru, jsem součástí
přírody. Živí lidé by si z nás měli vzít příklad.
Většinou býváme znázorňováni jako odporné bytosti, krvelačné
bestie, bez citu, bez svědomí. Možná jsme ale jen vaším snem,
obrazem vaší špatnosti. Jste tak nepoučitelní, stále stejní.
Hledíme na vás už dlouhé věky, jsme vašimi průvodci,
nekonečným stínem. Co na tom, že máme rádi death metal spíše
ve starším provedení. Milujeme tu sílu, která ze smrtícího
kovu prýští, jsme nadšeni z té energie. FETID ZOMBIE
splňují naše nejpřísnější měřítka. Jejich deska je přesně
tou životodárnou krví, která nám koluje shnilá a zapáchající
dlouhá léta v žilách. Pure classic death metal!
Asphyx
says:
The
music on"Grotesque
Creation"
is furious,
dark old
schoolandworshipsthe
oldestdeadlyroots.
All
fans ofmetalfromthe
80th
and 90th
will be happy from this CD..
I
like thepower,
passionand
energy, that Ifeelfrom
the album.
For
us,
old
andseasonedzombies,
it
is a verytasty
portion of meat.
The
albumis
exactly thelife-giving
blood
that circulatesusin
the veins for rotten and stinking years.
Pure
classic death metal!
Seznam
skladeb:
1.
Entombed Existence 2. Into The Unknown 3. Grotesque Creation
4. Razor-Sharp attack 5. The Way Of Mortality 6.
Utterance Of Doom 7. Death's Pallor 8. Morbid Premonition 9.
Outstretched Hand Of Rotten Death
Čas:
48:27
Sestava/band:
Mark
Riddick - vocals, guitar, bass, drum programming, keyboard, text, and
visuals
DOOMRAISER - Reverse (Passaggio Inverso) CD 2015, BloodRock Records
Jižní národy sice bývají většinou spojovány s temperamentní muzikou, ale uvědomme si, že hřbitovní kvítí roste ve všech zemích. Setkání s oním světem vyznívají samozřejmě lépe v oblastech, kde je méně světla, víc šedi, smutku a stínů, ale i ve slunné Itálii se najdou místa, kam životodárné paprsky proniknou jen stěží. Italští doomaři DOOMRAISER hrají poctivě, s až heavy metalovým nadšením a jejich muzika je náležitě propracovaná. Hlásí se spíše ke staršímu provedení stylu, tak jak ho hrávali třeba takoví CANDELMASS, CATHEDRAL. Nespokojují se ale jen s touto škatulkou. Jejich v pořadí již čtvrté řadové album (kapela datuje svůj vznik do roku 2003) je protkáno klasickým rockem, heavy metalem a dávají si zde tak dostavení všechny staré a poctivé postupy. Je sice fakt, že všechno už bylo někdy mnohokrát řečeno, ale DOOMRAISER se k muzice staví po svém. Deska tak bude vyhovovat spíš starším ročníkům a těm, kteří často trávili v dětství svůj čas s vinyly rodičů. Rozhodně se nejedná o nic převratného, nového, ale z hudby zde cítím určitý a tolik důležitý náboj. Možná bych ocenil příště výraznější melodie, občas pár kilo špíny a otevřených hrobů navíc, ale jinak jsem byl po celou dobu poslechu spokojen. Nevím sice, zda se s tímto materiálem podaří kapele nějakým způsobem alespoň trošku prorazit, ale myslím, že minimálně v poklidnějších metalových kruzích, by mohla spousta nadšenců jejich novinku ocenit. Obyčejná deska, která sice ničím novým nepřekvapí, ale i tak může otevřít nejeden hodně starý hrob.
Asphyx says:
DOOMRIASER claims proudly to the roots ofdoom metal. They bring us a sophisticated CD recorded with enthusiasm this year, but it is missingmoreenergy, strength anddirt. CDis quiet, sadand classic. Ordinaryalbum, that won't surprice, but itcan open lots of oldgrave.
Rád
se přehrabuji ve starých spisech. Možná jsem se minul povoláním
a měl jsem raději dělat archiváře. Historie mě i přes to, že
se můj profesní život ubíral zcela jiným směrem, neustále
fascinuje. Vždycky se zastavím u starých pěkných věcí a rád u
nich hledám duši. S hudbou to mám podobně. Už jako mladík
jsem se rád seznamoval s vinylovou sbírkou svých o hodně
starších kamarádů a do dnešních dní si podržel zálibu
v plesnivě znějícím death metalu. Britští maniaci
MONUMENTOMB jsou na tom hodně podobně jako já. Také se snaží
čerpat z hudby našich „předků“ a rádi se kochají
mohutnými tóny reálného smrtícího kovu. Vydali se cestou,
sázející na chladné melodie, urputný ryk zpěváka a absolutní
oddanost věci. Neoplývají bůhví jakou technickou zručností,
ale své řemeslo dělají nad míru dobře. Zhlédli se, stejně
jako já, ve starých BOLT THROWER, CANCER, BENEDICTION, GOMORRAH,
ale i třeba v určitých momentech ve švédských DEMONICAL.
Stejně jako jejich slavní předchůdci (a souputníci) se pohybují
převážně v temnotě, vyznávají samotného rohatého a
rakve jsou v jejich zkušebně narovnány v úhledném
pentagramu.
Kapela
vznikla až v roce 2013 s úmyslem drtit kosti věřících.
Pomocí nejsvětějšího stylu v metalu se rouhají, vzývají
samotnou smrtku a vy jste opět nuceni se rozhodnout. Buď budete
stejně jako já, starý death metalový vlk spokojeni, a přistoupíte
na jejich hru nebo hodíte rovnou flintu do žita. Mě samotnému se
v tomhle podzemí líbí čím dál tím víc a stejně jako si
nostalgicky listuji ve starých bookletech a dávno zažloutlých
poznámkách ke kapelám, tak si užívám i celé EP. Zjednodušeně
by se dalo říct, že MONUMENTOMB jsou další smečkou v řadě,
bouchající to v retro stylu, ale to není zase tak úplně
pravda. Musíte mít uši nasměrované správným směrem, stejně
jako si fajnšmekři užívají svá oblíbená jídla. Já se rád
spolu s kapelou nostalgicky vracím do doby, kdy byly mé kosti
o nějaký ten rok mladší. Rozhodnutí o téhle kapele napsat, bylo
učiněno jeden zimní podvečer, kdy mi přistála v emailové
schránce zpráva s tipem na tohle CD. Měl jsem zrovna období,
kdy jsem s chutí zkoušel nové, zatím neslyšené smečky a
MONUMENTOMB mě zaujali. I přes své „mládí“ totiž cítím
v jejich muzice takovou tu starou poctivost, opravdovost a chuť
„zabíjet“ hudbou. A toho si cením u muziky nade vše. Nebylo
tedy co řešit a musel jsem se britských členům řádu death
metalového podívat na jejich shnilý zub trošku zevrubněji.
Zavřel
jsem se spolu s kapelou do jedné staré opuštěné kobky,
která se mi zdála pro podobnou seanci nejvhodnější. A ano,
opravdu! Mezi studenými zdmi, se zpuchřelými kostmi válejícími
se na zemi, se poslouchal „Ritual Exhumation“ o mnoho lépe než
v klidu vytopeného bytu. Z postraních chodeb občas
vykoukl nějaký zmatený červ, zvyklý na roky klidného požírání
mrtvol, ale jinak jsme měli na všechno skoro až „nebeský“
klid. Tedy, až na tradiční setkávání s nemrtvými, na
prodloužené tváře prchajících duchů a na šílený skřehot
z onoho světa. Jenže, to jsou všechno věci, se kterými musí
počítat každý pravověrný death metalista, ty nás dávno
nerozhází. EP je ochutnávkou, prvním poslem smrti z britských
ostrovů, který má MONUMENTOMB uvést na jeviště smrtícího
kovu. Za sebe můžu jen potvrdit, že je akvizicí velmi zdařilou,
náležitě jiskřící a ihned si mě zcela získala. Jedná se
přesně o ten druh kapely, která mě zaujala a nebál bych se jí
už teď předpovídat ty nejtemnější undergroundové časy.
Nechci být prorokem, na to jsem ještě příliš „mladý“, ale
cítím ve svých starých kostech, že pokud téhle smečce vydrží
nadšení a urputnost, dočkáme se ještě nejedné poctivé desky.
Nemá
cenu vyčítat, že všechno už bylo zahráno a Britové nepřinášejí
vůbec nic nového. S tímto názorem bych si asi dnes
neposlechl žádnou, ani hudebními kritiky velebenou desku. Tady je
nutný zcela jiný přístup. My, death metaloví archiváři víme
své a ostatním to bude stejně jedno. S chutí polykám znovu
a znovu chuchvalce upletené z těch nejsilnějších pavučin,
odkrývám jednu vrstvu nánosů za druhou a pomalu se dostávám na
samotnou podstatu death metalu, kdy se hrávalo v nejtemnějších
klubech, fanoušků bylo jen pár a mluvilo se o tom, že se na
koncertech pořádají oběti nehodným bohům. MONUMENTOMB a jejich
prvotina jsou pro mě takovým malým výletem do minulosti. Užívám
si, zdravím se se starými kamarády, mumlám si pod vousy staré
obráceně znějící modlitby a spokojeně kývám hlavou. Old
school death metal forever!
Asphyx
says:
British
band MONUMENTOMB released their first EP. The disc includes a lot of
old, moldy tunes, that could sound by midnight on an old abandoned
graveyard. The band returns to the 90th
and is moving like to be there from everlasting. the songs are
inspired by some of the best death metal bands and add a piece of
morbid job. The album is addressed to fans, archivists, who like to
organized trips to the old times. Cruel riffs, morbid vocals and
morbid death atmosphere. These are MONUMENTOMB. Take it or let it be!
The British are a big promise to the future. Old school death metal
forever!
Seznam
skladeb:
1. Intro 2. Ritual
Exhumation 3. In The Crypt Devoured 4. Perennial Interment 5.
Perpetual Execution Torment 6. Citadel Of The Living Dead
SATAN´S HOST - Pre-dating God Part I, II CD 2015, Moribund Records
Američtí heavy metalisté si toho letos naložili na svá bedra obrovské množství. Vydali hned dvě dlouhohrající alba, která na sebe navazují, jdou navzájem textově provázaná a určitě budou skvostem ve sbírce nejednoho příznivce kapely. Přístup mi připomíná snad samotného mistra magie KINGA DIAMONDA. Ze skladeb také cítím určité tajemno, sílu a i když se spolu s kapelou ani na chvilku nevynoříme ze stylových omezení, rozhodně se jedná o velmi zajímavý počin. SATAN´S HOST si hrají s náladami, vypráví nám svůj kovový příběh, jsou roztěkaní, šílení, nadšení, ale zároveň dokáží být i smutní, nepříjemní a ostří. Hudebně se jedná samozřejmě o klasiku toho nejhrubšího zrna. Doporučuji poslouchat při prohlížení starých fotek, při vzpomínání s partou stejně starých kamarádů. V rámci žánru se samozřejmě o nic převratného ani šokujícího nejedná. Vlivy IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a podobně laděných part jsou zde cítit snad na každém kroku, ale myslím, že to nikomu příliš vadit nebude. Pánové nezastírají svoji příslušnost ke slavnému a váženému řádu heavy metalistů a tak je vlastně vše v nejlepším pořádku. Není divu, kapela datuje svůj vznik do roku 1977 a patří mezi vážené persony v tomto hudebním odvětví. Nevím sice, co je "donutilo" vzít si najednou takový kus nelehké práce, ale osobně jsem spokojen. Určitě se dílo podařilo a hluché místo jsem nenalezl ani jedno.
Deska mi nějakým způsobem evokuje staré časy, možná snad skladby slyšené kdysi z gramofonu rodičů, nevím. Každopádně, cítím zde na každém kroku sílu a upřímnost (jak já tohle slovo nemám rád). Nechybí ani velký kus patetismu, nezbytných póz a klišé. Jenže ze tím vším jsou silné melodie, mocný hlas a jakási poctivost, která se těžko vysvětluje. Každý fanoušek ale ví své. Poslouchám jinak zcela jinou, o hodně tvrdší muziku a tohle dvojité album se mi dostalo do ruky víceméně náhodou. To mi ale nebrání v tom, abych si poslech užil dosytosti. Obviňovat kapelu z retra díky jejich "stáří" příliš dobře nejde, je totiž opravdu cítit, že SATAN´S HOST pevně věří tomu, co hrají. Pokud tedy máte chuť, pohodlně se usaďte, nalijte si sklenici něčeho dobrého, otočte volume doprava a nechte si vyprávět starodávné příběhy o heavy metalu. Věřím, že budete spokojeni stejně, jako já. Skvělý počin! Smekám klobouk a klaním se!
Asphyx says:
Dear members of theorder ofthe heavy metal are bringingustwo linkedlong-play albums this year. They arefull ofclassicriffsand procedures. Tracks don't missverygoodmotives, energy and forceand are very good toremember. I appreciate thehonesty, sincerity anddevotion tometallegions. So ifyou fancy, sit down, pour aglassof something good, turn thevolume to theright and let to tell you ancientstories aboutheavy metal. Ihope you enjoy it like me. Greatdouble album! Itake my hat off and I bow down!