je to s podivem, ale i mé, nedokonalé a zrnité fotky z koncertů se stávají obětmi různých zlodějů. Nebazíruji na tom, aby si nějaká kapela na požádání vzala mé fotky a použila je pro svoji propagaci, ale setkal jsem se už i s tím, že byly mé nebohé fotky zneužity a vydávány různými individui za vlastní.
Svět se asi opravdu v prdel obrací, když je jednodušší něco i nikterak dobré (poplatné špatnému zařízení) odcizit a vydávat to za svoji práci. Přitom stačí napsat přátelé....
Je to s podivem, protože já se za fotografa nikdy nepovažoval.
Každopádně, protože mě už jen několik dní, či týdnů dělí od koupě nového fotoaparátu, který by měl být snad o něco kvalitnější, rozhodl jsem se, umísťovat své fotografie POUZE NA http://deadly-storm.rajce.idnes.cz/.
Způsobů,
jak uchovávat mrtvolu v neporušeném stavu je bezesporu celá
řada. Odborníci se přou o to, který roztok nebo jaká teplota
uchová tělo nejlépe. Všichni ale nakonec stejně skončí u
starých dobrých Egypťanů. Dalo by se proto předpokládat, že
pokud budete pocházet z této země a budete hrát smrtící
kov, vaše kroky budou jisté a silné. Dostalo se ke mně druhé CD
rouhačů SCARAB a já si s hrůzou uvědomil, že jsem na
jejich předchozí, velmi silné album „Blinding the Masses“
(2009) skoro zapomněl. Nevím čím to je, ale i přesto, že se mi
tenkrát líbilo, nějak mi vypadlo z hlavy. S novinkou to
mám bohužel hodně podobné. Také ji poslouchám již několik
dní, rvu si ji do uší horem dolem a nějak si nedokážu druhý
den vzpomenout, cože jsem to vlastně poslouchal. Přitom jsou
splněny veškeré náležitosti starého, dobrého death metalu.
Hraje se technicky, brutálně, převážně s americkým
přístupem ke smrti.
Vystopovat
lze jak ozvěny slavných SUFFOCATION, tak neméně známých NILE,
HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, tak i atmosférické kousky polské školy
(je to divné, ale já tam zkrátka některé postupy cítím). Vše
je zabaleno do bombasticky vystavěných motivů, plných arabských
a egyptských postupů. Ty mají pravděpodobně jinak vcelku
obyčejný brutální death metal obohacovat. Zajímavé je, že
tentokrát alespoň zbytečně nedochází k různým etno
vsuvkám a mezihrám, východní vlivy jsou znát převážně jen
v kytarové práci. Nevadí mi to, naopak to oceňuji, ale
přesto mi tahle kapela přijde, jen jako takový lehký odvar NILE.
A to i přesto, že Američané snad mezi pyramidami nikdy nebyli
(alespoň to tvrdili v jednom rozhovoru) a SCARAB by jako rodilí
Egypťané měli mít vše více v krvi. Deska to rozhodně není
zlá, dokonce bych si dovedl představit i poměrně velké zástupy
fanoušků a příznivců, ale mě osobně zase tolik nechytila. Vadí
mi průměrný, neustále stejně deklamující vokál, někdy až
příliš rozplizlé vyhrávky a zvuk bych si dovedl také představit
o něco lepší a průraznější.
Poslouchám
CD pořád dokola a neustále čekám, kdy se konečně otevře zadní
vchod do pyramidy a půjde po mě nějaká ta mumie. Zatím se
poměrně nezaujatě dloubu klackem v písku a marně doufám,
kdy už přijde konečně ta smrt. Přijdu si spíš jako turista,
který si hodí nějakou tu selfie fotku na pro něj exotických
místech. Na pravá pohřebiště mi ale není umožněn vstup.
Některé melodie jsou sice zajímavé, dobře se vstřebávají, ale
to mi na to, jak se o téhle kapele v death metalových kruzích
mluví, přijde nějak málo. Opakuji to pořád dokola, ale bez
pořádného tlaku a síly není zkrátka vynikající smrtící
album. SCARAB jsou samozřejmě natolik zkušení a „exotičtí“,
že nebudou mít o dobré recenze zajisté nouze, ale někdy se
bohužel nechávají příliš unášet a spousta motivů by
zasloužila zkrátit alespoň na polovinu. Také skoro hodinová
stopáž je na desku v tomto stylu opravdu hodně velké sousto.
Zarážející je trošinku i to, že v kapele je šest členů
a že by zrovna dohromady předváděli zase takové výkony, tak to
zase ne. Mnohé skupiny tohle hrají ve třech.
„Serpents
of the Nile“ je pro mě takovým lehkým zklamáním. Nevím,
jestli jsem čekal o hodně víc nebo zkrátka nemám na podobné
desky v současnosti náladu, ale nějak zvlášť mě pánové
z údolí Nilu nepřesvědčili. Album mi přijde neskutečně
utahané, zbytečně dlouhé a nekonečně monotónní. Vím, že to
asi nebude příliš oblíbený názor, ale nic s tím neudělám.
Fanoušci lehké techniky v death metalu si asi přijdou na své,
ale kolem mě novinka téhle party víceméně prolétá jako
vrtulník kolem pyramidy. Nejsem chycen, usmrcen, ani naporcován a
to je u mě velký problém. Deska je samozřejmě velmi „příjemně“
poslouchatelná, standardní, s dnešním zvukem, ale postrádá
pro mě něco, co by mě „šokovalo“, zaujalo a rozmělnilo na
pouštní písek. Pořád jenom čekám a čekám a smrt nepřichází.
A tak to vždycky po několika hodinách vzdávám a jdu raději
pryč. Dobrá, ale ničím výjimečná deska.
Asphyx
says:
"Serpents
oftheNile"
isfor
mea
little bitdisappointment.
I don't knowifI
expecteda
lot more
or I don't
have
for similarrecordsmood
at present,
but
thegentlemenfrom
the Nile Valley didn´tconvince
me. The albumseems
to beincrediblytired,too
longandinfinitelymonotonous.
I'm
stillwaiting
and waitingand
death
doesn´t come.
And soI
always give it up after a few hoursand
I goaway.
Good,
butno
exceptionalalbum.
Seznam
skladeb:
1.
Calling Forth The Ancient Spirits Of Kemet 2. Visions Of A Blood
River 3. Spells Of Coming Forth By Day 4. Serpents Of The
Nile 5. Pyramid Of Illusions 6. Funeral Pharaoh 7. The
Afterlife Illusions 8. Days Of A Burial Mask
Anglické
slovíčko doom se dá přeložit několika způsoby. Může znamenat
jak zkáza, záhuba, zánik, tak i odsoudit, odvrhnout, zatracení a
beznaděj. Kdysi jsem zaslechl někde názor, že pokud si kapela dá
tohle slovo do svého názvu, spoustu lidí to odradí. Název
slovenské smečky sice není z nejoriginálnějších, ale
nejdůležitější je muzika a ta na novince přesně vystihuje výše
zmíněný termín. Možná bych klidně přidal i jakousi temnotu,
kterou cítím z nové desky „LaMuerte“ z každičkého tónu.
DOOMAS se do světa smutných melodií uvedli již v roce 2008 albem
„Seven Sins“. Vím, že se mi tenkrát příliš nelíbilo.
Neseděl mi ženský, rádoby operní zpěv a i stylově mi tento
počin moc nechutnal. Letos jsem byl tedy spíše skeptický, nic
jsem neočekával a obával jsem se něčeho podobného.
Nic
takového se nekoná. Kapela udělala za těch dlouhých sedm let
takový neskutečný posun, že jsem byl zpočátku až v šoku (na
novince působí muzikanti jako nějaký šik pevně semknutých
doomových bojovníků). Najednou přede mnou hrálo album, které mě
svojí syrovostí nejdříve přikovalo k hi-fi věži a já jen
seděl a měl jsem pusu dokořán. Natolik jsem byl překvapený.
Perfektní zvuk z Goothoom studia bych si sice chvílemi dovedl
představit trošku špinavější, ale to bych přikládal létům
stráveným s thrashovými a deathovými kapelami. Pokud má být
doom metal hlavně smutný, temný a studený, tak „LaMuerte“
taková opravdu je. DOOMAS museli snad dřít každý den ve
zkušebně, protože z nich cítím takovou tu chemii a „pohodu“,
která bývá patrná na dobrých rockových albech, od kapel, které
jsou parádně sehrané a jejich produkce je až „ležérně“
samozřejmá, hraná s velkou lehkostí a nadšením.
Co
se týká stylu, tak se slovenští tmáři pohybují v hájemství,
které v současné době prozkoumávají třeba takoví švédští
GRAND MAGUS. Ti také kombinují doom metal s heavy prvky a
nezapomínají ani na tolik důležitou tmu. Ze skladeb cítím těžko
popsatelné zvláštní pnutí, neklid. Velmi se mi osvědčil
poslech ve sluchátkách, když jsem sledoval proudící tok městské
dopravy. Tramvaje cinkaly, auta se lepila na sebe navzájem, všechno
šumělo, jiskřilo, pálilo jako rozžhavený asfalt. Chodil jsem po
ulicích jako stín, mnich zahalený v kápi a sledoval nekonečnou
smyčku života a smrti. Večer pak, když už se lampy začínaly
opírat pomocí světelných kuželů o zem, se vše zklidnilo,
vzduch padl na dlažbu a v těchto momentech jsem si vše vychutnával
nejvíc. Přechod mezi světlem, stínem a nocí, takový ten
šerosvit, ve kterém vyrážejí na lov vlci, tam byla „LaMuerte“
nejsilnější.
Celá
deska se pohybuje v pomalých, případně střednětempých náladách
a tak je určena spíše pro pohodovější, odpočinkový poslech.
Zajímavá, neotřelá je grafika CD, kterou má na svědomí Jan
Ksinský. Nějak si už ani nedovedu představit, že by měla být
nahrávka opatřena nějakým jiným. Všechno, obrazy, texty i
cover, tak nějak zapadají automaticky do sebe. Jedno bez druhého
by bylo jako tělo bez rukou. Mám rád, když si dá kapela s těmito
věcmi práci a zde je vidět, že se pánové věnovali poctivě
opravdu všemu. Klobouk dolů! „LaMuerte“ mi připomíná chlad,
pomalu se vkrádající až někam do morku kostí. Působí zpočátku
příjemně, jako nějaký lahodný jed. Po čase vám ale začne kroutit vnitřnostmi, trhat vám žaludek strachem a nakonec se váš
mozek ochladí až na bod mrazu. Pokud všechny tyhle fáze vydržíte
a přežijete je, budete navěky prokleti. Jako já. CD se pro vás
stane drogou. Doom/dark metalové album, které vás přenese do země
ledu, chladu a smrti! Velmi dobře!
Asphyx
says:
The
transition among light, shadow and night, the chiaroscuro, in that
the wolves are going to the hunt, in these moments are DOOMAS the
strongest. "LaMuerte" reminds me cold, creeping slowly
somewhere into the bones. It works pleasant at first, like some
delicious poison. After time it starts to curl guts, pluck your
stomach with fear and your brain is cooled to freezing point at the
end. If you can survive all these phases, you will be forever cursed.
Like me. The CD becomes the drug for you. Doom/dark metal album that
takes you to the land of ice, cold and death! Well done!
Seznam
skladeb:
Insorcism
LaMuerte
Consumed
by the Ocean: Depresy
They
Dark
Ritual
Life
Forlom
Čas:
39:21
Sestava/band:
Peter
„Doomas“ Beťko – vocals, bass
Martin
„Kalmi“ Kalmancai – guitars, programming, samples
Polská mašina FEROSITY do toho praštila loni již potřetí. Jejich muzika je plná bestiálního death metalu, jako ho hrávali a hrají kupříkladu takoví CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION a podobní vyznavači otevřených hrobů. Je plná krve, blasfemie, rouhání, nekonečného utrpení a pořádně kopajících melodií. Pánové si moc neberou servítky a abych pravdu řekl, tak mi jejich "americký" přístup sedne víc, než ten, který předvádějí poslední dobou kolegové z jejich země. Na "Blasphemous Verses" není nic "přeprodukované", zbytečné a rozmáchlé. Jde se přímo na věc, zabíjí se bez vyjednávání. Temnota je obsažena spíš v tlaku, síle a opakování, než v nekonečných předehrách. Nejedná se sice o nic objevného, či nového, ale album se velmi dobře poslouchá. Budete si připadat jako mezi mlýnskými kameny. Rozdrceni neskutečnou tíhou, rozemleti na malé kousíčky. Pokaždé, když jsem dostal chuť na nějaký pořádný a nekompromisní nářez, volil jsem novou desku FEROSITY automaticky. Album se sice dá, díky své lehké monotónnosti, poslouchat vždy jen na nějakou dobu, ale věřte, že takhle vám hlavu nevyčistí žádný sebelepší psycholog. Máte deprese? Jste smutní a zoufáte si? Tak si dejte do hlavy dvakrát "Blasphemous Verses" a ono vás to přejde. Věřte tomu nebo ne, ale na většinu death metalistů tenhle postup bude fungovat. Pořád lepší, než se svými problémy otravovat ostatní a zažívat nekonečné frustrace. Když si pak vyhlédnete ještě nějakou brigádu na bourání starých domů, budete na vrcholu blaha. Sluchátka na uši, palici do ruky a jde se na to! S touto deskou vám jen tak nějaká zeď neodolá. A ještě si vyděláte nějakou tu korunu navíc. Pokud už nastal čas, aby byl svět zničen, není třeba zbytečně plýtvat zbraněmi. Stačí narvat do všech vysílání po celé zemi novou desku polských maniaků. Odvede o hodně lepší práci. Bestiální death metalové album, které zabíjí na potkání!
Asphyx says: Do you havedepression? Are you sadanddespairing? Solet's give in your head at leasttwice "Blasphemous Verses" and it willget over it. Believe it or not, but thisprocedure will work on mostdeath metalists.The musichere isfull of blood, blasphemy, endlesssuffering andreallykickingtunes. Bestial death metalalbumthat kills everbody who is going past!
V pekle
to začíná zase pořádně vřít. Po období klidu, kdy pán
podsvětí vyslal na boží světlo jen pár svých agentů, se nyní
setkáváme s nekonečnou invazí. Další a další kapely,
které dlouhou dobu spaly v postranních kobkách, se
probouzejí, brousí svoje zuby a kosy a v plné zbroji se
odhodlaně pouštějí do nelehké práce. Šířit zlo nebylo nikdy
jednodušší než dnes. Pomocí informační dálnice, kdy máte
přímý přenos z jakéhokoliv místa na světě, kde se zrovna
zabíjí, je vše ihned hmatatelné, dosažitelné. Death blackové
kapely samozřejmě k ničemu špatnému nevyzývají, plní
spíš funkci jakéhosi zpravodaje, který není nikomu podřízen.
Schválně se zkuste někdy ponořit do textů kupříkladu dnes
recenzovaných ABOMINATOR. Ti se vracejí po osmi letech relativního
klidu a přinášejí nám poselství o starém černém smrtícím
kovu.
Zvuk
je náležitě hutný, mnohdy skoro nečitelný, bicí jednoduché,
třískající a vokál by klidně mohl přednášet při
rozloučeních s nebožtíky v tom nejzapadlejším
kostele. Samozřejmě za předpokladu, že fráter už nějakou dobu
uléhá pouze pod obráceným křížem a jeptišky to s ním
nemají zrovna jednoduché. Po celou dobu poslechu je nutné
zapomenout na dnešní klišovité nahrávky, oprostit se od
nagelovaných mladíků s obrovskými patkami i rozvážných
kavárenských intelektuálů. Tady se hraje muzika pro padlé
anděly, pro odvrácenou stranu špinavých stok. Kolem vás budou
běhat krysy, po zádech lézt pavouci a rozhovor s touhle
smečkou rozhodně ve svém oblíbeném časopise nenajdete. Nehodili
by se tam. A stejně by je většina posluchačů odsoudila jako
totální chaos, hlukový balast. Jenže vážení a milí, tohle je
reálný underground, žádné rozvážné debatování nad
„nezávislostí“ a „boji proti společnosti“ a následné
ulehnutí do teplé postele s předchozím vrchovatým talířem
plným chutného jídla.
Tady
najdete jen strach, plesnivinu, rouhání, hudbu podobnou třeba
takovým BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, CEMETERY URN a pak už jenom
chaos a zmar. ABOMINATOR se s tím jako správní veteráni
vůbec nepářou, neohlížejí se na nové moderní trendy a jedou
si jen a jen svoji nihilistickou cestou. Je to tak dobře, v podobné
muzice se stejně víc cení nadšení, věrnost a příslušnost
k řádu nehodných, než nějaké pofiderní technické
dovednosti. Hroby se otvírají, kříže naklánějí, svíčky
zhasínají chladem. „Evil Proclaimed“ je album o reálném
pekle, ve kterém neexistuje žádné odpuštění. Po celou dobu se
pohybujeme jen za oponou, zataženou za vším pěkným a příjemným.
Z CD dýchá neklid, jiskření, černý plamen. Je to jako když
vás začnou z nějakého neznámého důvodu svrbět prsty a
musíte se jít nadýchat čerstvého vzduchu. Jen s tím
rozdílem, že zde se s každým dalším nadechnutím jen
zaboříte hlouběji do krvavého močálu zapomnění.
Legenda
je zpět, dalo by se říct. Vrátila se v plné síle, drsnější
a temnější než dřív. Australané jsou na nové desce suroví,
nekompromisní a zároveň černí a záhadní. Album ocení spíš
starší posluchači, kteří ještě pamatují dobu, kdy se hrálo
v opuštěných kobkách. Novinka vyšla i na LP a abych pravdu
řekl, tak na tomto nosiči asi vynikne vše lépe (víc se pro
podobnou hudbu hodí). Věřte, že tentokrát vám nepomůžou žádné
modlitby, ani křižování. Budete prokleti na sto způsobů a pokud
téhle smečce podlehnete, nebude cesty zpět. ABOMINATOR jsou jako
nenasytné krvelačné bestie. Oba hlavní protagonisté jsou natolik
zkušení, že dokážou doslova zhmotnit zlo. „Evil Proclaimed“
je deskou, která zabíjí tmou!
Asphyx
says:
The
legend isback,
you
might say.
It
came back full of energy,
rougheranddarkerthan
before. Australians arecruel,uncompromisingandat
the same timedarkandmysterious
on the new album.
Believe,
thatthis
timeanyprayersorcruising
won't help you. You will becursed
in
a
hundred ways,
and if you go down thiswolf
pack
, you won't come
back. ABOMINATORareasinsatiablebloodthirstybeast.
Bothprotagonists
aresoexperienced,that
they canliterallymaterialize
theevil.
"Evil
Proclaimed"
is an album,
thatkills
with darkness!
Seznam
skladeb:
Black
Mass Warfare
The
Brimstone Nucleus
Evil
Proclaimed
Ashes
of a Demonic Legacy
Invoker
of the Four Winds
The
Devil´s Pandemonium
Indomitable
Master
Re-Birth
of the Arch Nemesis
Čas:
38:31
Andrew Undertaker (CEMETERY UM, ex- BESTIAL WARLUST)) – basa, kytara
Chris Volcano (IGNIVOMOUS,VOIDCHRIST, ex – DESTROYER 666) – bicí, zpěv
Nevím,
kde jsem tuhle chorobu chytil, ale předpokládám, že to bylo někde
v horských lesích. Začalo to nenápadně. Pobolívalo mě na
prsou, klouby se zmítaly ve vrzavých křečích a mozek se začínal
vařit. Chodil jsem po ulicích náhle jako opilec, s nohama
marně hledajícíma směr. Potácel jsem se dnem s duší už
dávno mimo svoje tělo. Nakonec jsem ulehl a v horečnatých
stavech marně zaháněl noční můry. Tentokrát přicházely i za
bílého dne. Obyčejná chřipka, namítnete. Jenže po několika
dnech mě polil studený pot a já se ocitl v zemi pana H.P.
Lovercrafta. Marně jsem přemýšlel, čím to bylo způsobeno. Pak
vše zapadlo v jeden celek, stejně jako dílky puzzle. Pro
zmírnění bolesti jsem spolu s léky na teplotu poslouchal
novinku německých SULPHUR AEON. Procházíme se opět (již podruhé
na dlouhohrajícím albu), nekonečným světem mýtů a bájí kultu
Cthulhu. Převaluji se v posteli, marně vzývám všechny
svaté. Bolest, nářek a smrt jsou všude kolem. Jediné co pomáhá,
je nekonečné přehrávání „Gateway to the Antisphere“. To
dovede alespoň lehce ochladit moji rozpálenou mysl.
První,
co člověka praští přímo do očí, je nádherně zpracovaný
cover alba (Ola Larsson). Mám pocit, že už při prvním otevření
krabičky s CD na mě dýchl studený pach beznaděje. Z reproduktorů
doslova prýští nekonečná smršť riffů ve stylu toho
nejčernějšího z death metalů. Vzory lze pořád vypozorovat
stejné. Potkáme zde něco málo BEHEMOTH, BOLT THROWER, DISSECTION,
MORBID ANGEL. Lehce se dotkneme i tvorby třeba takových SONNE
ADAM. Všechno je na albu vznešené, rozmáchlé, blackově
naléhavé, svým způsobem nekonečně smutné, stejně jako knihy,
pojednávající o tom „draku, hlavonožci a karikatuře člověka.
Je podobně zelená, vlhká a okřídlená. Rozhodně není z masa
a kostí a velikostí připomíná horu“. Já tu definici, popis
z novinky SULPHUR AEON cítím až někam v nitru své horečnaté
duše. Člověka napadají různá přirovnání, míhají se mu před
očima stovky pomatených obrazů, je jako na nějaké droze nebo
spíš s tunami adrenalinu v krvi. Jsem jako svůj vzdálený
předek, který vylezl na horu beznaděje a začal do země kreslit
pradávné symboly.
Někdy
bych možná ocenil drsnější zacházení s rytmy, mnohdy je
na mě deska až moc učesaná, ale protentokrát mi to nijak moc
nevadí. Vše je vyváženo atmosférou, naléhavostí a jakýmsi
těžko popsatelným tlakem. K teplotě, podivným stavům mého
těla a neodbytnému potu mi sedla novinka SULPHUR AEON jako pavučiny
ke starým kostem. V noci i ve dne se mi sice zdálo, že kašlu
nekonečné chuchvalce hnisu, špíny a pak se následně zalykám
nedostatkem vzduchu, ale to jsou průvodní jevy, na které po čase
přestanete brát zřetel. Náhle je velmi jednoduché neustále
dokola umírat a znovu se rodit. Nepotřebuji jídlo, nemám chuť
ani na žádný nápoj. Stačí mi přehrávač, klidný pokoj a CD
„Gateway to the Antisphere“. Vím moc dobře, že tohle je přesně
ten druh muziky, ke které se budu neustále vracet, promílat ji
znovu a znovu mezi prsty. Minulé album mě tolik nepohltilo, ale
přikládal bych to okolnostem prvního setkání. Tenkrát jsem byl
zdráv, plný síly a moje mysl nebyla tolik zkalena ozvěnami
z onoho světa.
Uléhám
opět do postele. Na stole je spousta krabiček se zázračnými léky
z reklam, v hrnci doutná nechutný a nekonečně zdravý
čaj a z teploměru právě vyletěla do pokoje místo rtuti
jakási hnisavá tekutina. Nejsem už dávno schopen normálně
uvažovat. Jsem svým vlastním stínem. SULPHUR AEON nahráli
v podstatě dokonalé black/death metalové album. Všechno zde
zapadá krásně morbidně dohromady, stejně jako mrtvola do rakve
na míru. Nádherný obal, dokonalé texty a hlavně chladivě smutná
hudba probouzejí dávné příšery. Myslím, že H.P. Lovercraft by
měl obrovskou radost. Pokud tedy máte chuť, vydejte se spolu se
mnou a SULPHUR AEON na nekonečnou pouť do země kultu Cthulhu.
Tolik smrtelné atmosféry jsem už hodně dlouho neslyšel.
Excelentní album!
Asphyx
says:
SULPHURAEONrecorded
de facto aperfectblack/deathmetalalbum.
Everything
gets
pretty morbid
together,
as a
corpsein
the coffin. Beautifulsleeve,
perfectlyricsand
especiallycool,sad
music,
awaking ancientmonsters.
I
think thatH.
P.Lovecraftshouldbevery
happy.
So,
ifyou
have fancy,let's
gowith
meandSULPHURAEON
tothe
endlessjourneyto
the land ofthe
cult ofCthulhu.
So
muchdeadlyatmospheresI
haven'theardfor
a long time.
Excellentalbum!
Už
dlouho jsem slyšel, snad ve svém podvědomí, podivný zvuk. Lákalo
mě to opět do podzemí. Nelenil jsem a vydal se na dlouhý pochod.
Vchod do spletitých chodeb se nacházel kousek za hřbitovní zdí.
Dlouhé tápání ve tmě se nakonec vyplatilo a já ho nakonec
spatřil. Krysí král, posel tmy, zla a špíny. Umotaný z několika
jedinců svého druhu, z krve a nenávisti tam seděl a zíral
na mě. Cítil jsem hnilobný zápach smrti a po zádech mi běhaly
zástupy tisíců mravenců. Do kostí se pomalu vkrádal chlad.
Nejhorší byly ty oči, pichlavé, jedovaté a vševědoucí. Byli
jsme spolu s touhle nechutnou příšerou, připomínající
nějakého mutanta, spojeni myšlenkami, smotáni v klubko. Bál
jsem se vyslovit jeho jméno, strachy jsem raději nedýchal. Otevřel
tlamu, zaskřehotal a pronesl: „Jdi a poslouchej ABSCESSION!“.
Srdce se mi na chvilku zastavilo, tep vynechal svůj pravidelný
rytmus a já zběsile pelášil ven, domů, do bezpečí. Celou cestu
mě provázel nepříjemný ryk a smích, který doteď neustále
slyším ve zlých snech.
Vokál
jak od LG Petrova, muzika také střižená převážně v rytmu
ENTOMBED. Taková je prvotina ABSCESSION. K tomu si připočtěte
jasné vlivy dalších severských smeček jako DISMEMBER, NIHILIST,
GRAVE, ENTRAILS a máte před sebou klasickou švédskou kapelu jako
vystřiženou. Pokud vám to nevadí, jděte po nich jako šelma po
kořisti. „Grave Offering“ má neskutečné koule. Je zde patrná
přesně ta tolik důležitá rocková energie, jiskření,
připomínající elektrické výboje. Chladné melodie, vytažené
odněkud z nejzatuchlejších zákoutí starých kobek, k tomu
utíkající rytmy a hrubý growl. Myslím si, že fanoušek stylu si
nemůže snad ani přát víc. Jasně, pokud jste progresivněji
uvažující jedinci vyžadující různé „novoty“, tak to se
potom téhle desce vyhněte velkým obloukem. Tady se hraje pro starý
páprdy, pro pamětníky i pro všechny další, kdo se zhlédli
v klasickém severském chřestění.
Rozdupané
lebky, polámané kosti, pavučiny a zima. Procházka po starých,
dávno vyšlapaných a polozapomenutých stezkách. Potkáváte staré
známé, mnohdy už dávno pohřbené v dějinách, podáváte
si ruku s těmi pár posledními přeživšími. Švédský
underground je sice stále silný, ale žije už vlastně jen ze své
podstaty. Nijak mi to nevadí, ani nechci nic měnit. Naopak, užívám
si vzpomínky, chladné spočinutí spolu s muzikou i nekonečné
mávání hlavou do rytmu. Hudba, zde předkládaná sice byla už
tisíckrát zahrána, ale opakování je matka moudrosti a tak si
dávám do hlavy nové ABSCESSION čím dál častěji a raději.
Odpoutávám se od toho, aniž bych jen dokola porovnával a raději
si užívám. Asi je to nějaký reflex, ale pokaždé, když zazní
první song, dostávám neskutečnou chuť na pivo, nějaký starý
klub a pořádný kus syrového masa. Vím moc dobře, že dneska se
ani jedno z toho už moc nenosí, ale to mi nebrání v tom,
si všechnu tuhle nálož pořádně užít.
Beru
zase (pokolikáté už) do ruky lopatu, krumpáč a láhev čiré
vodky. Dneska se mi bude dobře pohřbívat. Do sluchátek jsem si
narval „Grave Offering“ a tak celá moje jindy smutná práce
dostane zcela jiný rozměr. ABSSCESION nahráli desku plnou
klasických, švédských melodií, které sice nijak nevybočují
z toho, co už učinili a předložili jiní, ale moc dobře se
poslouchá. Pokud tedy máte chuť na plný kýbl severského chladu,
špíny a rozlámaných kostí, buďte vítáni. Jen si dovolím
upozornit, že se nejedná o dnes tolik obvyklou „zdravou“ a
odlehčenou krmi, ale o flák mokvající flákoty. Hroby se
otvírají, rakve pukají, zombie tančí. Co víc si přát?
Klasický old school švédský death metal velmi dobré kvality!
Asphyx
says:
ABSSCESIONrecorded
analbumfullof
classicSwedishmelodies,
that
don't depart from stuffs creating byothers,
but
it is very
good
for
listening.
So
ifyou
have fancy for afullbucket
of
nothern cold,
dirt and fracturedbones,
welcome. Justlet
menotethat
this isn'tusualtoday's"healthy"
food,but
achunk
ofweeping
flesh.
The
gravesare
opened,
the
coffincracked,zombies
aredancing.
Whatcould
you want more?
Classicold
schoolSwedishdeath
metalof
very good quality!
Seznam
skladeb:
1.
Where Sleeping Gods Dwell 2. Gargoyle 3. In My Coffin 4.
Cabin 13 5. Blowtorch Blues 6. Freshly Dug Graves 7.
Plague Bearer 8. The Ruiner 9. Engorged With Gore 10.
Downfall (Part 1)