Změna umístění fotografií z koncertů - change the location of photos from concerts!

Hello bastards,

je to s podivem, ale i mé, nedokonalé a zrnité fotky z koncertů se stávají obětmi různých zlodějů. Nebazíruji na tom, aby si nějaká kapela na požádání vzala mé fotky a použila je pro svoji propagaci, ale setkal jsem se už i s tím, že byly mé nebohé fotky zneužity a vydávány různými individui za vlastní. 

Svět se asi opravdu v prdel obrací, když je jednodušší něco i nikterak dobré (poplatné špatnému zařízení) odcizit a vydávat to za svoji práci. Přitom stačí napsat přátelé....

Je to s podivem, protože já se za fotografa nikdy nepovažoval. 

Každopádně, protože mě už jen několik dní, či týdnů dělí od koupě nového fotoaparátu, který by měl být snad o něco kvalitnější, rozhodl jsem se, umísťovat své fotografie POUZE NA http://deadly-storm.rajce.idnes.cz/.

Děkuji za pochopení!

Váš Asphyx from Hell!

VEŠKERÉ DALŠÍ FOTKY NALEZNETE UŽ POUZE NA ODKAZU: http://deadly-storm.rajce.idnes.cz/

http://deadly-storm.blogspot.cz/

Recenze/review - SCARAB – Serpents of the Nile (2015)

SCARAB – Serpents of the Nile

CD 2015, ViciSolum Productions

Způsobů, jak uchovávat mrtvolu v neporušeném stavu je bezesporu celá řada. Odborníci se přou o to, který roztok nebo jaká teplota uchová tělo nejlépe. Všichni ale nakonec stejně skončí u starých dobrých Egypťanů. Dalo by se proto předpokládat, že pokud budete pocházet z této země a budete hrát smrtící kov, vaše kroky budou jisté a silné. Dostalo se ke mně druhé CD rouhačů SCARAB a já si s hrůzou uvědomil, že jsem na jejich předchozí, velmi silné album „Blinding the Masses“ (2009) skoro zapomněl. Nevím čím to je, ale i přesto, že se mi tenkrát líbilo, nějak mi vypadlo z hlavy. S novinkou to mám bohužel hodně podobné. Také ji poslouchám již několik dní, rvu si ji do uší horem dolem a nějak si nedokážu druhý den vzpomenout, cože jsem to vlastně poslouchal. Přitom jsou splněny veškeré náležitosti starého, dobrého death metalu. Hraje se technicky, brutálně, převážně s americkým přístupem ke smrti.

Vystopovat lze jak ozvěny slavných SUFFOCATION, tak neméně známých NILE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, tak i atmosférické kousky polské školy (je to divné, ale já tam zkrátka některé postupy cítím). Vše je zabaleno do bombasticky vystavěných motivů, plných arabských a egyptských postupů. Ty mají pravděpodobně jinak vcelku obyčejný brutální death metal obohacovat. Zajímavé je, že tentokrát alespoň zbytečně nedochází k různým etno vsuvkám a mezihrám, východní vlivy jsou znát převážně jen v kytarové práci. Nevadí mi to, naopak to oceňuji, ale přesto mi tahle kapela přijde, jen jako takový lehký odvar NILE. A to i přesto, že Američané snad mezi pyramidami nikdy nebyli (alespoň to tvrdili v jednom rozhovoru) a SCARAB by jako rodilí Egypťané měli mít vše více v krvi. Deska to rozhodně není zlá, dokonce bych si dovedl představit i poměrně velké zástupy fanoušků a příznivců, ale mě osobně zase tolik nechytila. Vadí mi průměrný, neustále stejně deklamující vokál, někdy až příliš rozplizlé vyhrávky a zvuk bych si dovedl také představit o něco lepší a průraznější.

Poslouchám CD pořád dokola a neustále čekám, kdy se konečně otevře zadní vchod do pyramidy a půjde po mě nějaká ta mumie. Zatím se poměrně nezaujatě dloubu klackem v písku a marně doufám, kdy už přijde konečně ta smrt. Přijdu si spíš jako turista, který si hodí nějakou tu selfie fotku na pro něj exotických místech. Na pravá pohřebiště mi ale není umožněn vstup. Některé melodie jsou sice zajímavé, dobře se vstřebávají, ale to mi na to, jak se o téhle kapele v death metalových kruzích mluví, přijde nějak málo. Opakuji to pořád dokola, ale bez pořádného tlaku a síly není zkrátka vynikající smrtící album. SCARAB jsou samozřejmě natolik zkušení a „exotičtí“, že nebudou mít o dobré recenze zajisté nouze, ale někdy se bohužel nechávají příliš unášet a spousta motivů by zasloužila zkrátit alespoň na polovinu. Také skoro hodinová stopáž je na desku v tomto stylu opravdu hodně velké sousto. Zarážející je trošinku i to, že v kapele je šest členů a že by zrovna dohromady předváděli zase takové výkony, tak to zase ne. Mnohé skupiny tohle hrají ve třech.

„Serpents of the Nile“ je pro mě takovým lehkým zklamáním. Nevím, jestli jsem čekal o hodně víc nebo zkrátka nemám na podobné desky v současnosti náladu, ale nějak zvlášť mě pánové z údolí Nilu nepřesvědčili. Album mi přijde neskutečně utahané, zbytečně dlouhé a nekonečně monotónní. Vím, že to asi nebude příliš oblíbený názor, ale nic s tím neudělám. Fanoušci lehké techniky v death metalu si asi přijdou na své, ale kolem mě novinka téhle party víceméně prolétá jako vrtulník kolem pyramidy. Nejsem chycen, usmrcen, ani naporcován a to je u mě velký problém. Deska je samozřejmě velmi „příjemně“ poslouchatelná, standardní, s dnešním zvukem, ale postrádá pro mě něco, co by mě „šokovalo“, zaujalo a rozmělnilo na pouštní písek. Pořád jenom čekám a čekám a smrt nepřichází. A tak to vždycky po několika hodinách vzdávám a jdu raději pryč. Dobrá, ale ničím výjimečná deska.

Asphyx says:

"Serpents of the Nile" is for me a little bit disappointment. I don't know if I expected a lot more or I don't have for similar records mood at present, but the gentlemen from the Nile Valley didn´t convince me. The album seems to be incredibly tired, too long and infinitely monotonous. I'm still waiting and waiting and death doesn´t come. And so I always give it up after a few hours and I go away. Good, but no exceptional album.

Seznam skladeb:

1. Calling Forth The Ancient Spirits Of Kemet
2. Visions Of A Blood River
3. Spells Of Coming Forth By Day
4. Serpents Of The Nile
5. Pyramid Of Illusions
6. Funeral Pharaoh
7. The Afterlife Illusions
8. Days Of A Burial Mask

Čas: 55:41

Sestava/band:

Sammy Sayed - Vocals

Al Sharif Marzeban - Guitar

Tarek Amr - Guitar

Mohamed 'Bombest' El Sherbieny - Bass

Hatem El Akkad - Drums

Sherif Adel - Keyboards

http://www.scarabegypt.com/

https://www.facebook.com/Scarabegypt

http://www.vicisolum.com/

Recenze/review - DOOMAS – LaMuerte (2015)

DOOMAS – LaMuerte

CD 2015, Gothoom Productions

Anglické slovíčko doom se dá přeložit několika způsoby. Může znamenat jak zkáza, záhuba, zánik, tak i odsoudit, odvrhnout, zatracení a beznaděj. Kdysi jsem zaslechl někde názor, že pokud si kapela dá tohle slovo do svého názvu, spoustu lidí to odradí. Název slovenské smečky sice není z nejoriginálnějších, ale nejdůležitější je muzika a ta na novince přesně vystihuje výše zmíněný termín. Možná bych klidně přidal i jakousi temnotu, kterou cítím z nové desky „LaMuerte“ z každičkého tónu. DOOMAS se do světa smutných melodií uvedli již v roce 2008 albem „Seven Sins“. Vím, že se mi tenkrát příliš nelíbilo. Neseděl mi ženský, rádoby operní zpěv a i stylově mi tento počin moc nechutnal. Letos jsem byl tedy spíše skeptický, nic jsem neočekával a obával jsem se něčeho podobného.

Nic takového se nekoná. Kapela udělala za těch dlouhých sedm let takový neskutečný posun, že jsem byl zpočátku až v šoku (na novince působí muzikanti jako nějaký šik pevně semknutých doomových bojovníků). Najednou přede mnou hrálo album, které mě svojí syrovostí nejdříve přikovalo k hi-fi věži a já jen seděl a měl jsem pusu dokořán. Natolik jsem byl překvapený. Perfektní zvuk z Goothoom studia bych si sice chvílemi dovedl představit trošku špinavější, ale to bych přikládal létům stráveným s thrashovými a deathovými kapelami. Pokud má být doom metal hlavně smutný, temný a studený, tak „LaMuerte“ taková opravdu je. DOOMAS museli snad dřít každý den ve zkušebně, protože z nich cítím takovou tu chemii a „pohodu“, která bývá patrná na dobrých rockových albech, od kapel, které jsou parádně sehrané a jejich produkce je až „ležérně“ samozřejmá, hraná s velkou lehkostí a nadšením.

Co se týká stylu, tak se slovenští tmáři pohybují v hájemství, které v současné době prozkoumávají třeba takoví švédští GRAND MAGUS. Ti také kombinují doom metal s heavy prvky a nezapomínají ani na tolik důležitou tmu. Ze skladeb cítím těžko popsatelné zvláštní pnutí, neklid. Velmi se mi osvědčil poslech ve sluchátkách, když jsem sledoval proudící tok městské dopravy. Tramvaje cinkaly, auta se lepila na sebe navzájem, všechno šumělo, jiskřilo, pálilo jako rozžhavený asfalt. Chodil jsem po ulicích jako stín, mnich zahalený v kápi a sledoval nekonečnou smyčku života a smrti. Večer pak, když už se lampy začínaly opírat pomocí světelných kuželů o zem, se vše zklidnilo, vzduch padl na dlažbu a v těchto momentech jsem si vše vychutnával nejvíc. Přechod mezi světlem, stínem a nocí, takový ten šerosvit, ve kterém vyrážejí na lov vlci, tam byla „LaMuerte“ nejsilnější.

Celá deska se pohybuje v pomalých, případně střednětempých náladách a tak je určena spíše pro pohodovější, odpočinkový poslech. Zajímavá, neotřelá je grafika CD, kterou má na svědomí Jan Ksinský. Nějak si už ani nedovedu představit, že by měla být nahrávka opatřena nějakým jiným. Všechno, obrazy, texty i cover, tak nějak zapadají automaticky do sebe. Jedno bez druhého by bylo jako tělo bez rukou. Mám rád, když si dá kapela s těmito věcmi práci a zde je vidět, že se pánové věnovali poctivě opravdu všemu. Klobouk dolů! „LaMuerte“ mi připomíná chlad, pomalu se vkrádající až někam do morku kostí. Působí zpočátku příjemně, jako nějaký lahodný jed. Po čase vám ale začne kroutit vnitřnostmi, trhat vám žaludek strachem a nakonec se váš mozek ochladí až na bod mrazu. Pokud všechny tyhle fáze vydržíte a přežijete je, budete navěky prokleti. Jako já. CD se pro vás stane drogou. Doom/dark metalové album, které vás přenese do země ledu, chladu a smrti! Velmi dobře!

Asphyx says:

The transition among light, shadow and night, the chiaroscuro, in that the wolves are going to the hunt, in these moments are DOOMAS the strongest. "LaMuerte" reminds me cold, creeping slowly somewhere into the bones. It works pleasant at first, like some delicious poison. After time it starts to curl guts, pluck your stomach with fear and your brain is cooled to freezing point at the end. If you can survive all these phases, you will be forever cursed. Like me. The CD becomes the drug for you. Doom/dark metal album that takes you to the land of ice, cold and death! Well done!

Seznam skladeb:

1. Insorcism
2. LaMuerte
3. Consumed by the Ocean: Depresy
4. They
5. Dark Ritual
6. Life
7. Forlom
   

Čas: 39:21

Sestava/band:

Peter „Doomas“ Beťko – vocals, bass

Martin „Kalmi“ Kalmancai – guitars, programming, samples

Mário Turis – guitars, samples

Erik Šabo – drums

Guest personnel:

Peter „Pegas“ Hlaváč - drums

http://www.doomas.com/

http://bandzone.cz/doomas

https://www.facebook.com/DoomasOfficial?fref=ts

http://gothoomshop.com/sk/

Minirecenze/minireview - FEROSITY - Blasphemous Verses (2014)

FEROSITY - Blasphemous Verses

CD 2014, Let it Bleed Records

Polská mašina FEROSITY do toho praštila loni již potřetí. Jejich muzika je plná bestiálního death metalu, jako ho hrávali a hrají kupříkladu takoví CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION a podobní vyznavači otevřených hrobů. Je plná krve, blasfemie, rouhání, nekonečného utrpení a pořádně kopajících melodií. Pánové si moc neberou servítky a abych pravdu řekl, tak mi jejich "americký" přístup sedne víc, než ten, který předvádějí poslední dobou kolegové z jejich země. Na "Blasphemous Verses" není nic "přeprodukované", zbytečné a rozmáchlé. Jde se přímo na věc, zabíjí se bez vyjednávání. Temnota je obsažena spíš v tlaku, síle a opakování, než v nekonečných předehrách. Nejedná se sice o nic objevného, či nového, ale album se velmi dobře poslouchá. Budete si připadat jako mezi mlýnskými kameny. Rozdrceni neskutečnou tíhou, rozemleti na malé kousíčky. 

Pokaždé, když jsem dostal chuť na nějaký pořádný a nekompromisní nářez, volil jsem novou desku FEROSITY automaticky. Album se sice dá, díky své lehké monotónnosti, poslouchat vždy jen na nějakou dobu, ale věřte, že takhle vám hlavu nevyčistí žádný sebelepší psycholog. Máte deprese? Jste smutní a zoufáte si? Tak si dejte do hlavy dvakrát "Blasphemous Verses"  a ono vás to přejde. Věřte tomu nebo ne, ale na většinu death metalistů tenhle postup bude fungovat. Pořád lepší, než se svými problémy otravovat ostatní a zažívat nekonečné frustrace. Když si pak vyhlédnete ještě nějakou brigádu na bourání starých domů, budete na vrcholu blaha. Sluchátka na uši, palici do ruky a jde se na to! S touto deskou vám jen tak nějaká zeď neodolá. A ještě si vyděláte nějakou tu korunu navíc. Pokud už nastal čas, aby byl svět zničen, není třeba zbytečně plýtvat zbraněmi. Stačí narvat do všech vysílání po celé zemi novou desku polských maniaků. Odvede o hodně lepší práci. Bestiální death metalové album, které zabíjí na potkání!

Asphyx says:

Do you have depression? Are you sad and despairing? So let's give in your head at least twice "Blasphemous Verses" and it will get over it. Believe it or not, but  this procedure will work on most death metalists. The music here is full of blood, blasphemy, endless suffering and really kicking tunes. Bestial death metal album that kills everbody who is going past!

http://www.ferosity.com/

http://www.facebook.com/Ferosity

http://www.hellshop.eu/wytwornie/let-it-bleed.html

Recenze/review - ABOMINATOR – Evil Proclaimed (2015)

ABOMINATOR – Evil Proclaimed

CD 2015, Hells Headbangers Records

V pekle to začíná zase pořádně vřít. Po období klidu, kdy pán podsvětí vyslal na boží světlo jen pár svých agentů, se nyní setkáváme s nekonečnou invazí. Další a další kapely, které dlouhou dobu spaly v postranních kobkách, se probouzejí, brousí svoje zuby a kosy a v plné zbroji se odhodlaně pouštějí do nelehké práce. Šířit zlo nebylo nikdy jednodušší než dnes. Pomocí informační dálnice, kdy máte přímý přenos z jakéhokoliv místa na světě, kde se zrovna zabíjí, je vše ihned hmatatelné, dosažitelné. Death blackové kapely samozřejmě k ničemu špatnému nevyzývají, plní spíš funkci jakéhosi zpravodaje, který není nikomu podřízen. Schválně se zkuste někdy ponořit do textů kupříkladu dnes recenzovaných ABOMINATOR. Ti se vracejí po osmi letech relativního klidu a přinášejí nám poselství o starém černém smrtícím kovu.

Zvuk je náležitě hutný, mnohdy skoro nečitelný, bicí jednoduché, třískající a vokál by klidně mohl přednášet při rozloučeních s nebožtíky v tom nejzapadlejším kostele. Samozřejmě za předpokladu, že fráter už nějakou dobu uléhá pouze pod obráceným křížem a jeptišky to s ním nemají zrovna jednoduché. Po celou dobu poslechu je nutné zapomenout na dnešní klišovité nahrávky, oprostit se od nagelovaných mladíků s obrovskými patkami i rozvážných kavárenských intelektuálů. Tady se hraje muzika pro padlé anděly, pro odvrácenou stranu špinavých stok. Kolem vás budou běhat krysy, po zádech lézt pavouci a rozhovor s touhle smečkou rozhodně ve svém oblíbeném časopise nenajdete. Nehodili by se tam. A stejně by je většina posluchačů odsoudila jako totální chaos, hlukový balast. Jenže vážení a milí, tohle je reálný underground, žádné rozvážné debatování nad „nezávislostí“ a „boji proti společnosti“ a následné ulehnutí do teplé postele s předchozím vrchovatým talířem plným chutného jídla.

Tady najdete jen strach, plesnivinu, rouhání, hudbu podobnou třeba takovým BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, CEMETERY URN a pak už jenom chaos a zmar. ABOMINATOR se s tím jako správní veteráni vůbec nepářou, neohlížejí se na nové moderní trendy a jedou si jen a jen svoji nihilistickou cestou. Je to tak dobře, v podobné muzice se stejně víc cení nadšení, věrnost a příslušnost k řádu nehodných, než nějaké pofiderní technické dovednosti. Hroby se otvírají, kříže naklánějí, svíčky zhasínají chladem. „Evil Proclaimed“ je album o reálném pekle, ve kterém neexistuje žádné odpuštění. Po celou dobu se pohybujeme jen za oponou, zataženou za vším pěkným a příjemným. Z CD dýchá neklid, jiskření, černý plamen. Je to jako když vás začnou z nějakého neznámého důvodu svrbět prsty a musíte se jít nadýchat čerstvého vzduchu. Jen s tím rozdílem, že zde se s každým dalším nadechnutím jen zaboříte hlouběji do krvavého močálu zapomnění.

Legenda je zpět, dalo by se říct. Vrátila se v plné síle, drsnější a temnější než dřív. Australané jsou na nové desce suroví, nekompromisní a zároveň černí a záhadní. Album ocení spíš starší posluchači, kteří ještě pamatují dobu, kdy se hrálo v opuštěných kobkách. Novinka vyšla i na LP a abych pravdu řekl, tak na tomto nosiči asi vynikne vše lépe (víc se pro podobnou hudbu hodí). Věřte, že tentokrát vám nepomůžou žádné modlitby, ani křižování. Budete prokleti na sto způsobů a pokud téhle smečce podlehnete, nebude cesty zpět. ABOMINATOR jsou jako nenasytné krvelačné bestie. Oba hlavní protagonisté jsou natolik zkušení, že dokážou doslova zhmotnit zlo. „Evil Proclaimed“ je deskou, která zabíjí tmou!

Asphyx says:

The legend is back, you might say. It came back full of energy, rougher and darker than before. Australians are cruel, uncompromising and at the same time dark and mysterious on the new album. Believe, that this time any prayers or cruising won't help you. You will be cursed in a hundred ways, and if you go down this wolf pack , you won't come back. ABOMINATOR are as insatiable bloodthirsty beast. Both protagonists are so experienced, that they can literally materialize the evil. "Evil Proclaimed" is an album, that kills with darkness!

Seznam skladeb:

Black Mass Warfare

The Brimstone Nucleus

Evil Proclaimed

Ashes of a Demonic Legacy

Invoker of the Four Winds

The Devil´s Pandemonium

Indomitable Master

Re-Birth of the Arch Nemesis

Čas: 38:31

Andrew Undertaker (CEMETERY UM, ex- BESTIAL WARLUST)) – basa, kytara

Chris Volcano (IGNIVOMOUS,VOIDCHRIST, ex – DESTROYER 666) – bicí, zpěv

Valak Exhumer - basa

http://web.archive.org/web/20080617094740/www.abominator.net/default.htm

https://www.facebook.com/pages/Abominator-Official/604001446292456?ref=ts&fref=ts

https://www.youtube.com/user/cemeteryurn

http://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/evil-proclaimed

Recenze/review - SULPHUR AEON – Gateway to the Antisphere (2015)

SULPHUR AEON – Gateway to the Antisphere

CD 2015, Ván Records/ Imperium Productions

Nevím, kde jsem tuhle chorobu chytil, ale předpokládám, že to bylo někde v horských lesích. Začalo to nenápadně. Pobolívalo mě na prsou, klouby se zmítaly ve vrzavých křečích a mozek se začínal vařit. Chodil jsem po ulicích náhle jako opilec, s nohama marně hledajícíma směr. Potácel jsem se dnem s duší už dávno mimo svoje tělo. Nakonec jsem ulehl a v horečnatých stavech marně zaháněl noční můry. Tentokrát přicházely i za bílého dne. Obyčejná chřipka, namítnete. Jenže po několika dnech mě polil studený pot a já se ocitl v zemi pana H.P. Lovercrafta. Marně jsem přemýšlel, čím to bylo způsobeno. Pak vše zapadlo v jeden celek, stejně jako dílky puzzle. Pro zmírnění bolesti jsem spolu s léky na teplotu poslouchal novinku německých SULPHUR AEON. Procházíme se opět (již podruhé na dlouhohrajícím albu), nekonečným světem mýtů a bájí kultu Cthulhu. Převaluji se v posteli, marně vzývám všechny svaté. Bolest, nářek a smrt jsou všude kolem. Jediné co pomáhá, je nekonečné přehrávání „Gateway to the Antisphere“. To dovede alespoň lehce ochladit moji rozpálenou mysl.

První, co člověka praští přímo do očí, je nádherně zpracovaný cover alba (Ola Larsson). Mám pocit, že už při prvním otevření krabičky s CD na mě dýchl studený pach beznaděje. Z reproduktorů doslova prýští nekonečná smršť riffů ve stylu toho nejčernějšího z death metalů. Vzory lze pořád vypozorovat stejné. Potkáme zde něco málo BEHEMOTH, BOLT THROWER, DISSECTION, MORBID ANGEL. Lehce se dotkneme i tvorby třeba takových SONNE ADAM. Všechno je na albu vznešené, rozmáchlé, blackově naléhavé, svým způsobem nekonečně smutné, stejně jako knihy, pojednávající o tom „draku, hlavonožci a karikatuře člověka. Je podobně zelená, vlhká a okřídlená. Rozhodně není z masa a kostí a velikostí připomíná horu“. Já tu definici, popis z novinky SULPHUR AEON cítím až někam v nitru své horečnaté duše. Člověka napadají různá přirovnání, míhají se mu před očima stovky pomatených obrazů, je jako na nějaké droze nebo spíš s tunami adrenalinu v krvi. Jsem jako svůj vzdálený předek, který vylezl na horu beznaděje a začal do země kreslit pradávné symboly.

Někdy bych možná ocenil drsnější zacházení s rytmy, mnohdy je na mě deska až moc učesaná, ale protentokrát mi to nijak moc nevadí. Vše je vyváženo atmosférou, naléhavostí a jakýmsi těžko popsatelným tlakem. K teplotě, podivným stavům mého těla a neodbytnému potu mi sedla novinka SULPHUR AEON jako pavučiny ke starým kostem. V noci i ve dne se mi sice zdálo, že kašlu nekonečné chuchvalce hnisu, špíny a pak se následně zalykám nedostatkem vzduchu, ale to jsou průvodní jevy, na které po čase přestanete brát zřetel. Náhle je velmi jednoduché neustále dokola umírat a znovu se rodit. Nepotřebuji jídlo, nemám chuť ani na žádný nápoj. Stačí mi přehrávač, klidný pokoj a CD „Gateway to the Antisphere“. Vím moc dobře, že tohle je přesně ten druh muziky, ke které se budu neustále vracet, promílat ji znovu a znovu mezi prsty. Minulé album mě tolik nepohltilo, ale přikládal bych to okolnostem prvního setkání. Tenkrát jsem byl zdráv, plný síly a moje mysl nebyla tolik zkalena ozvěnami z onoho světa.

Uléhám opět do postele. Na stole je spousta krabiček se zázračnými léky z reklam, v hrnci doutná nechutný a nekonečně zdravý čaj a z teploměru právě vyletěla do pokoje místo rtuti jakási hnisavá tekutina. Nejsem už dávno schopen normálně uvažovat. Jsem svým vlastním stínem. SULPHUR AEON nahráli v podstatě dokonalé black/death metalové album. Všechno zde zapadá krásně morbidně dohromady, stejně jako mrtvola do rakve na míru. Nádherný obal, dokonalé texty a hlavně chladivě smutná hudba probouzejí dávné příšery. Myslím, že H.P. Lovercraft by měl obrovskou radost. Pokud tedy máte chuť, vydejte se spolu se mnou a SULPHUR AEON na nekonečnou pouť do země kultu Cthulhu. Tolik smrtelné atmosféry jsem už hodně dlouho neslyšel. Excelentní album!

Asphyx says:

SULPHUR AEON recorded de facto a perfect black/death metal album. Everything gets pretty morbid together, as a corpse in the coffin. Beautiful sleeve, perfect lyrics and especially cool, sad music, awaking ancient monsters. I think that H. P. Lovecraft should be very happy. So, if you have fancy, let's go with me and SULPHUR AEON to the endless journey to the land of the cult of Cthulhu. So much deadly atmospheres I haven't heard for a long time. Excellent album!

Seznam skladeb:

1.… to Drown This World

2. Devotion to the Cosmic Chaos

3. Titans

4. Calls from Below

5. Abysshex

6. Diluvial Ascension – Gateway to the Antisphere

7. He Is the Gate

8. Seventy Steps

9. Onwards… Towards Kadath

10. Into the Courts of Azathoth

11. Conclusion

Čas: 51:47

Sestava/band:

T. – kytara, basa

M. – zpěv

D. – bicí

http://www.facebook.com/SulphurAeon
http://www.sulphuraeon.bandcamp.com
http://www.van-records.de
http://www.facebook.com/vanrecs
http://vanrecords.bandcamp.com

http://imperium-productions.com/

Recenze/review - ABSCESSION – Grave Offerings (2015)

ABSCESSION – Grave Offerings

CD 2015, Final Gate Records

Už dlouho jsem slyšel, snad ve svém podvědomí, podivný zvuk. Lákalo mě to opět do podzemí. Nelenil jsem a vydal se na dlouhý pochod. Vchod do spletitých chodeb se nacházel kousek za hřbitovní zdí. Dlouhé tápání ve tmě se nakonec vyplatilo a já ho nakonec spatřil. Krysí král, posel tmy, zla a špíny. Umotaný z několika jedinců svého druhu, z krve a nenávisti tam seděl a zíral na mě. Cítil jsem hnilobný zápach smrti a po zádech mi běhaly zástupy tisíců mravenců. Do kostí se pomalu vkrádal chlad. Nejhorší byly ty oči, pichlavé, jedovaté a vševědoucí. Byli jsme spolu s touhle nechutnou příšerou, připomínající nějakého mutanta, spojeni myšlenkami, smotáni v klubko. Bál jsem se vyslovit jeho jméno, strachy jsem raději nedýchal. Otevřel tlamu, zaskřehotal a pronesl: „Jdi a poslouchej ABSCESSION!“. Srdce se mi na chvilku zastavilo, tep vynechal svůj pravidelný rytmus a já zběsile pelášil ven, domů, do bezpečí. Celou cestu mě provázel nepříjemný ryk a smích, který doteď neustále slyším ve zlých snech.

Vokál jak od LG Petrova, muzika také střižená převážně v rytmu ENTOMBED. Taková je prvotina ABSCESSION. K tomu si připočtěte jasné vlivy dalších severských smeček jako DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ENTRAILS a máte před sebou klasickou švédskou kapelu jako vystřiženou. Pokud vám to nevadí, jděte po nich jako šelma po kořisti. „Grave Offering“ má neskutečné koule. Je zde patrná přesně ta tolik důležitá rocková energie, jiskření, připomínající elektrické výboje. Chladné melodie, vytažené odněkud z nejzatuchlejších zákoutí starých kobek, k tomu utíkající rytmy a hrubý growl. Myslím si, že fanoušek stylu si nemůže snad ani přát víc. Jasně, pokud jste progresivněji uvažující jedinci vyžadující různé „novoty“, tak to se potom téhle desce vyhněte velkým obloukem. Tady se hraje pro starý páprdy, pro pamětníky i pro všechny další, kdo se zhlédli v klasickém severském chřestění.

Rozdupané lebky, polámané kosti, pavučiny a zima. Procházka po starých, dávno vyšlapaných a polozapomenutých stezkách. Potkáváte staré známé, mnohdy už dávno pohřbené v dějinách, podáváte si ruku s těmi pár posledními přeživšími. Švédský underground je sice stále silný, ale žije už vlastně jen ze své podstaty. Nijak mi to nevadí, ani nechci nic měnit. Naopak, užívám si vzpomínky, chladné spočinutí spolu s muzikou i nekonečné mávání hlavou do rytmu. Hudba, zde předkládaná sice byla už tisíckrát zahrána, ale opakování je matka moudrosti a tak si dávám do hlavy nové ABSCESSION čím dál častěji a raději. Odpoutávám se od toho, aniž bych jen dokola porovnával a raději si užívám. Asi je to nějaký reflex, ale pokaždé, když zazní první song, dostávám neskutečnou chuť na pivo, nějaký starý klub a pořádný kus syrového masa. Vím moc dobře, že dneska se ani jedno z toho už moc nenosí, ale to mi nebrání v tom, si všechnu tuhle nálož pořádně užít.

Beru zase (pokolikáté už) do ruky lopatu, krumpáč a láhev čiré vodky. Dneska se mi bude dobře pohřbívat. Do sluchátek jsem si narval „Grave Offering“ a tak celá moje jindy smutná práce dostane zcela jiný rozměr. ABSSCESION nahráli desku plnou klasických, švédských melodií, které sice nijak nevybočují z toho, co už učinili a předložili jiní, ale moc dobře se poslouchá. Pokud tedy máte chuť na plný kýbl severského chladu, špíny a rozlámaných kostí, buďte vítáni. Jen si dovolím upozornit, že se nejedná o dnes tolik obvyklou „zdravou“ a odlehčenou krmi, ale o flák mokvající flákoty. Hroby se otvírají, rakve pukají, zombie tančí. Co víc si přát? Klasický old school švédský death metal velmi dobré kvality!

Asphyx says:

ABSSCESION recorded an album full of classic Swedish melodies, that don't depart from stuffs creating by others, but it is very good for listening. So if you have fancy for a full bucket of nothern cold, dirt and fractured bones, welcome. Just let me note that this isn't usual today's "healthy" food, but a chunk of weeping flesh. The graves are opened, the coffin cracked, zombies are dancing. What could you want more? Classic old school Swedish death metal of very good quality!

Seznam skladeb:

1. Where Sleeping Gods Dwell
2. Gargoyle
3. In My Coffin
4. Cabin 13
5. Blowtorch Blues
6. Freshly Dug Graves
7. Plague Bearer
8. The Ruiner
9. Engorged With Gore
10. Downfall (Part 1)

Čas: 43:18

Sestava:

Thomas – zpěv

Skaldit – kytara, basa, klávesy

Markus - bicí

http://abscession.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/Abscession

http://www.finalgaterecords.com/