Report, foto, video - NOMINON, CARDIAC ARREST, BELLIGERENCE – club Modrá Vopice, Prague – 14.4.2015

Nominon

Někdy si říkám, jestli už nejsme s kolegou Michalem na tohle blbnutí starý.  Máme oba děti, chodíme do náročné práce a normálních starostí obyčejného života máme taky nad hlavu. Možná by stálo za to, nechat návštěvy podobných akcí mladším, kteří se lépe regenerují, vydrží toho víc a nejsou po koncertech tolik rozlámaní. Jenže my si pořád nemůžeme pomoc. Znovu a zase pro sebe objevujeme nové a dosud neznámé kapely, případně navštěvujeme akce smeček, které jsme už dlouho neviděli.  Je to nějaká záhada, kouzlo nebo černá magie, která nás nutí opustit pohodlí domova, překonat vzdálenost z Plzně do Prahy a zase stát pod pódiem. Kdo zažil, ví své a tomuhle kouzlu také podlehl. Kdo je líný, nemá peníze nebo čas, tak si přečte report:). Pro vás to taky pokaždé píšu, přátelé.

Cardiac Arrest

V dnešní době je pochopitelné, že se nedají navštívit všechny akce a je i vcelku jasné, že hudba, na kterou vyrážíme my, nebude prezentována ve velkých halách. Jsme svým způsobem underground v mezích zákona. Na jednu stranu spořádaní fotříci od rodin, na druhou šílenci do hudby. Koneckonců, jinak bychom se nepřemluvili. Mě osobně „donutili“ zvednout pozadí američtí CARDIAC ARREST. Těm jsem psal kdysi recenzi na jejich album „Vortex in Violence“ a již tenkrát jsem byl zcela učarován. Loni jsme se dočkali dalšího kousku („AndDeath Shall Set You Free“), který jsem přehrával hodně dlouhou dobu neustále dokola a když si připočtete jako bonus švédské legendy NOMINON, není moc co řešit.

Belligerence

Kolega Michal (díky a znovu díky za odvoz!) nakopl svoji šedivou dodávku v úterý v podvečer, naložil mě a už jsme zase pelášili do matky stověžaté. Já se na ty naše společné cesty vždycky hrozně těším a užívám si je vrchovatě. Je to něco jako rituál, který je nutný k dobré náladě, oproštění se od běžných starostí. Tak a teď už víte, proč na koncerty jezdíme a nyní vám zkusím prozradit, jaké to bylo v úterý večer v naší oblíbené Modré Vopici. Byl jsem sice znaven nějakou zákeřnou chorobou z minulého týdne, ale jako správného příznivce tvrdého kovu v muzice, mě jen tak něco nerozhází. Jen jsem moc nepil. Ono tedy stejně jsem druhý den v práci na poradách platný tak na dvě věci a pěnivý mok ve spojení s doznívající chorobou by k tomuto stavu rozhodně nepřispěl.

Rozhlížím se setmělým klubem, čichám zvláštní do tabáku zabarvené vůně (koncert byl nekuřácký), kývu na pozdrav známým, plácám si dlaněmi s kamarády. Je mi najednou o hodně lépe, dokonce i záhadný vir moribundus zdá se opouští na chvíli moje tělo. Čeká nás trojice death metalových kapel a tak se těším. Už skoro měsíc jsem žádný nářez naživo neviděl a je to jako absťák. Je potřeba si narvat do žil další smrtící kov. A už je to tady, je „nazvučeno“, vše připraveno a jde se na to.

Nominon

Jako předtanečníci vystoupili pražští BELLIGERENCE. Tedy jinak. Kapela z nějakého mě neznámého důvodu všude uvádí jako původ vzniku Kašmír. Nějak nevím, co si o tom mám myslet, ale asi se bude jednat o nějakou legraci. Skupina má ve svém středu zpěvačku Appiu, která samozřejmě na sebe poutá nejvíc pozornosti. Žena v death metalu je poměrně zjevením. Pánové a dáma se do toho obuli s nadšením, předložili nám smršť seskládanou ze smrtícího kovu, lehce melodického blacku a jakési všudypřítomné progrese. Z nahrávek a ukázek na internetu se mi tahle smečka vůbec nelíbí. Naživo jsem vydržel také jen jeden song a šel jsem raději ven na pivo. Víc z mé strany raději psát nebudu. Marně jsem totiž hledal i na dvoře místo, kde bych se před BELLIGERENCE „ukryl“.

Belligerence

CARDIAC ARREST jsou trošku z jiného těsta. Jsou americky temní, old schooloví a hnis z jejich desek mi koluje v žilách již dlouhou dobu. Těšil jsem se moc a byl jsem po zásluze odměněn. Už u prvního tónu mi přišlo, že se mi narovnala záda, přestaly bolet klouby a můj zrak byl náhle jasný jako oko dravce. Tady se hrál pravý nefalšovaný old school fucking death metal toho nejhrubšího zrna. Tma, promíchaná s léty strávenými se zombie, kruté výjezdy kytar, až thrashové mezihry, brutalita, nářez, krutost, smrt. Víc nepotřebuji a ani vlastně nechci. Líbilo se mi nadšení, se kterým kapela ke své hrobnické práci přistupovala. Na pódiu se odehrával chicagský masakr motorovou pilou a já musel mít na tváři takový ten přiblblý úsměv, který mívám, když konečně vidím svoji oblíbenou smečku. Dobrý zvuk, správná smrtící atmosféra a nemrtví všude kolem. Co si víc přát? Mám tuhle špínu, přivezenou odněkud z amerických hřbitovů moc rád a naživo to bylo snad ještě lepší než z desek. Zombie vylezly z pražských děr a daly se do tance se svými zaoceánskými kolegy. Byl jsem zase jednou prach a v prach jsem se několikrát obrátil. Nebudu hodnotit, zda někdo neklikl vedle na hmatníku kytary nebo zda bubeník nebouchl občas vedle (jakože se obojí stalo), ale o to mi vůbec nejde. Jako celek bylo pro mě vystoupení dokonalé, morbidní a měl jsem co dělat, abych se po skončení dostal ze své death metalové ulity. Skvěle! Kult!

Cardiac Arrest

Následovalo nezbytné focení s kapelou, koupě CD, lehký pokec. CARDIAC ARREST působili jako dobří kamarádi ze sousedství. Předběžně jsme domluvili i rozhovor a tak se můžete v budoucnu těšit.  Byl jsem z téhle smečky zkrátka nadšen a bylo to pro mě velmi příjemné setkání s lidmi, kteří vidí death metal hodně podobně jako já! Klobouk dolů za přístup k fanouškům!

NOMINON jsou kultovní, v undergroundu velmi oblíbení a jsou to neskuteční dříči. Když se podíváte na jejich diskografii, tak zjistíte, že jediný, kdo s nimi neměl splitko, tak je snad jen Láďa Křížek. Švédi jsou bezesporu undergroundový pojem, ikona. Datum vzniku v roce 1993 napovídá mnohé a tak bylo zase po nějaké době velmi příjemné set těchto maniaků zhlédnout. Kapela samozřejmě hrála s neskutečným odpichem, s energií, která dokázala strhnout. Na mě je jejich tvorba někdy až moc monotónní a stále stejná, ale takhle naživo je to spíš ku prospěchu věci. Jejich death/black/thrash metal má spolu s tunami špíny zkrátka neskutečné koule, hodí se skvěle k pivu a tanci. Nevidím na tom nic špatného a celý jejich koncert jsem si náležitě užil, ale pro mě byli vítězi večera předchozí CARDIAC ARREST (také mně v úvodu rozhodil basák, který jen tak z plezíru kopl jednoho fanouška poměrně hnusně do zad, měl chlapec štěstí, že to neprovedl mě, to bych si ho asi pěkně povodil).

Nominon

Byl to nářez, bylo to tlačící, mělo to drive, jen jsem se chvílemi přistihl, že se nedovedu příliš soustředit. Bylo to velmi dobré, ale ne vynikající. Legenda je legenda a požívá u mě samozřejmě velké vážnosti, ale čekal jsem trošku víc. Když jsem je viděl kdysi, ve svém „minulém death metalovém životě“, bylo to lepší (jestli se nepletu, tak to bylo turné s BENEDICTION někdy v roce 2008). Každopádně tentokrát to v Praze bylo taky velmi slušné (jen ten vokalista pořád působí jako takové přerostlé dítě). A stejně všechno nakonec lehlo popelem. Takže bylo vlastně vše v absolutním pořádku.  Old school death metal!

Následovalo loučení, tak trošku smutek, že nemůžeme kalit spolu s ostatními a nezbytná cesta do města piva. V Plzni jsem uléhal znavený, s bolavým tělem, ale s pocitem, že to zase stálo za to.

Návštěvnost byla ten večer tak akorát. Na pivo jsem se netlačil a všude se v pohodě dostal. Odhadem kolem 70 lidí (snad se nepletu). Opět a znovu chválím dodržování termínů (i když tentokrát lehký skluz byl). Nadšený jsem byl z čitelného a ne - přeřvaného zvuku.

Mr. Asphyx and Cardiac Arrest

Musím na závěr poděkovat všem, kdo mohou za to, že se tahle příjemná old schoolová taškařice v Praze odehrála. Samozřejmě hlavní dík patří organizátorovi Neonarcis. Užil jsem si to vrchovatě a budu se těšit znovu na další akci. Sledujeme vaše stránky bedlivě a jakmile se objeví něco, co nás nakopne a donutí se zvednout z domova, určitě vyrazíme znovu. Parádní old school fucking death metal večer!

FOTOGALLERY

author of photos - Asphyx

- for original size click on photos

- pro zvětšení klikněte na fotky

BELLIGERENCE

CARDIAC ARREST

NOMINON

FANS

Duzl and Cardiac Arrest

Mr. Asphyx, Duzl and Cardiac Arrest

Mr. Asphyx, Duzl and Cardiac Arrest

Mr. Asphyx and Cardiac Arrest

Mr. Asphyx and Dědek

Mr. Asphyx is ready for old school fucking death metal!

New CD Cardiac Arrest

Minirecenze/minireview - BLOODBEAST - Out for Blood (2014)

BLOODBEAST - Out for Blood

digital 2014, vlastní vydání

Nebývá zase tolik časté, aby se mi dostala do ruky deska z jižní Afriky. BLOODBEAST procházejí z Pretorie a mlátí to ve stylu klasického death metalu, pořádně říznutém thrashem. Mají na svém kontě už druhé album a jsou pro mě takovým menším "bolestným" zpestřením. Jejich muzika sice nepatří k příliš originálním a mám trošku obavy, že většina posluchačů si jich všimne právě jen díky jejich pro death metal netypickému místu původu, ale i tak se jedná rozhodně o velmi dobře vstřebatelný materiál. Muzika zde působí sice jako lehký odvar evropských a amerických vzorů, ale to bych nepokládal za překážku. Všechny nedostatky vám stokrát "nahradí" nadšení a celkový přístup. Album má drive, sílu a i když se BLOODBEAST nevyhnuli určité monotónnosti, dovedu si s klidem představit nějakou jejich evropskou koncertní šňůru. Určitě by se jako "předkapela" mezi ostatními neztratili. Pokud tedy máte chuť na plnotučný, nářezový death metal s troškou exotické příchuti (v muzice ani textech to není poznat, exotika je zde patrná jen díky místu původu), neváhejte a narvěte si tuhle smečku do hlavy pod tlakem. Zpěvák náležitě (stále stejně) deklamuje, riffy jsou většinou ostré, zvuk přijatelný a celkové vyznění lehce nadprůměrné. Kapela je na dobré cestě a myslím, že se ještě od nich dočkáme nejednoho pořádně smrtelného songu. Jihoafrický death metal klasického střihu!

Asphyx says:

The album has drive, strength and even though BLOODBEAST doesn't avoid the monotony, I can imagine their European tour. The singer is (still same) declaiming, riffs are mostly sharp, sound is acceptable and the whole record seems to be a little bit above-average. The band is on the right way and I think we will see from them lots of really deadly songs. South African death metal in classic style!

https://bloodbeastband.bandcamp.com/releases

http://www.bloodbeastband.com/

http://www.reverbnation.com/bloodbeast

Změna umístění fotografií z koncertů - change the location of photos from concerts!

Hello bastards,

je to s podivem, ale i mé, nedokonalé a zrnité fotky z koncertů se stávají obětmi různých zlodějů. Nebazíruji na tom, aby si nějaká kapela na požádání vzala mé fotky a použila je pro svoji propagaci, ale setkal jsem se už i s tím, že byly mé nebohé fotky zneužity a vydávány různými individui za vlastní. 

Svět se asi opravdu v prdel obrací, když je jednodušší něco i nikterak dobré (poplatné špatnému zařízení) odcizit a vydávat to za svoji práci. Přitom stačí napsat přátelé....

Je to s podivem, protože já se za fotografa nikdy nepovažoval. 

Každopádně, protože mě už jen několik dní, či týdnů dělí od koupě nového fotoaparátu, který by měl být snad o něco kvalitnější, rozhodl jsem se, umísťovat své fotografie POUZE NA http://deadly-storm.rajce.idnes.cz/.

Děkuji za pochopení!

Váš Asphyx from Hell!

VEŠKERÉ DALŠÍ FOTKY NALEZNETE UŽ POUZE NA ODKAZU: http://deadly-storm.rajce.idnes.cz/

http://deadly-storm.blogspot.cz/

Recenze/review - SCARAB – Serpents of the Nile (2015)

SCARAB – Serpents of the Nile

CD 2015, ViciSolum Productions

Způsobů, jak uchovávat mrtvolu v neporušeném stavu je bezesporu celá řada. Odborníci se přou o to, který roztok nebo jaká teplota uchová tělo nejlépe. Všichni ale nakonec stejně skončí u starých dobrých Egypťanů. Dalo by se proto předpokládat, že pokud budete pocházet z této země a budete hrát smrtící kov, vaše kroky budou jisté a silné. Dostalo se ke mně druhé CD rouhačů SCARAB a já si s hrůzou uvědomil, že jsem na jejich předchozí, velmi silné album „Blinding the Masses“ (2009) skoro zapomněl. Nevím čím to je, ale i přesto, že se mi tenkrát líbilo, nějak mi vypadlo z hlavy. S novinkou to mám bohužel hodně podobné. Také ji poslouchám již několik dní, rvu si ji do uší horem dolem a nějak si nedokážu druhý den vzpomenout, cože jsem to vlastně poslouchal. Přitom jsou splněny veškeré náležitosti starého, dobrého death metalu. Hraje se technicky, brutálně, převážně s americkým přístupem ke smrti.

Vystopovat lze jak ozvěny slavných SUFFOCATION, tak neméně známých NILE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, tak i atmosférické kousky polské školy (je to divné, ale já tam zkrátka některé postupy cítím). Vše je zabaleno do bombasticky vystavěných motivů, plných arabských a egyptských postupů. Ty mají pravděpodobně jinak vcelku obyčejný brutální death metal obohacovat. Zajímavé je, že tentokrát alespoň zbytečně nedochází k různým etno vsuvkám a mezihrám, východní vlivy jsou znát převážně jen v kytarové práci. Nevadí mi to, naopak to oceňuji, ale přesto mi tahle kapela přijde, jen jako takový lehký odvar NILE. A to i přesto, že Američané snad mezi pyramidami nikdy nebyli (alespoň to tvrdili v jednom rozhovoru) a SCARAB by jako rodilí Egypťané měli mít vše více v krvi. Deska to rozhodně není zlá, dokonce bych si dovedl představit i poměrně velké zástupy fanoušků a příznivců, ale mě osobně zase tolik nechytila. Vadí mi průměrný, neustále stejně deklamující vokál, někdy až příliš rozplizlé vyhrávky a zvuk bych si dovedl také představit o něco lepší a průraznější.

Poslouchám CD pořád dokola a neustále čekám, kdy se konečně otevře zadní vchod do pyramidy a půjde po mě nějaká ta mumie. Zatím se poměrně nezaujatě dloubu klackem v písku a marně doufám, kdy už přijde konečně ta smrt. Přijdu si spíš jako turista, který si hodí nějakou tu selfie fotku na pro něj exotických místech. Na pravá pohřebiště mi ale není umožněn vstup. Některé melodie jsou sice zajímavé, dobře se vstřebávají, ale to mi na to, jak se o téhle kapele v death metalových kruzích mluví, přijde nějak málo. Opakuji to pořád dokola, ale bez pořádného tlaku a síly není zkrátka vynikající smrtící album. SCARAB jsou samozřejmě natolik zkušení a „exotičtí“, že nebudou mít o dobré recenze zajisté nouze, ale někdy se bohužel nechávají příliš unášet a spousta motivů by zasloužila zkrátit alespoň na polovinu. Také skoro hodinová stopáž je na desku v tomto stylu opravdu hodně velké sousto. Zarážející je trošinku i to, že v kapele je šest členů a že by zrovna dohromady předváděli zase takové výkony, tak to zase ne. Mnohé skupiny tohle hrají ve třech.

„Serpents of the Nile“ je pro mě takovým lehkým zklamáním. Nevím, jestli jsem čekal o hodně víc nebo zkrátka nemám na podobné desky v současnosti náladu, ale nějak zvlášť mě pánové z údolí Nilu nepřesvědčili. Album mi přijde neskutečně utahané, zbytečně dlouhé a nekonečně monotónní. Vím, že to asi nebude příliš oblíbený názor, ale nic s tím neudělám. Fanoušci lehké techniky v death metalu si asi přijdou na své, ale kolem mě novinka téhle party víceméně prolétá jako vrtulník kolem pyramidy. Nejsem chycen, usmrcen, ani naporcován a to je u mě velký problém. Deska je samozřejmě velmi „příjemně“ poslouchatelná, standardní, s dnešním zvukem, ale postrádá pro mě něco, co by mě „šokovalo“, zaujalo a rozmělnilo na pouštní písek. Pořád jenom čekám a čekám a smrt nepřichází. A tak to vždycky po několika hodinách vzdávám a jdu raději pryč. Dobrá, ale ničím výjimečná deska.

Asphyx says:

"Serpents of the Nile" is for me a little bit disappointment. I don't know if I expected a lot more or I don't have for similar records mood at present, but the gentlemen from the Nile Valley didn´t convince me. The album seems to be incredibly tired, too long and infinitely monotonous. I'm still waiting and waiting and death doesn´t come. And so I always give it up after a few hours and I go away. Good, but no exceptional album.

Seznam skladeb:

1. Calling Forth The Ancient Spirits Of Kemet
2. Visions Of A Blood River
3. Spells Of Coming Forth By Day
4. Serpents Of The Nile
5. Pyramid Of Illusions
6. Funeral Pharaoh
7. The Afterlife Illusions
8. Days Of A Burial Mask

Čas: 55:41

Sestava/band:

Sammy Sayed - Vocals

Al Sharif Marzeban - Guitar

Tarek Amr - Guitar

Mohamed 'Bombest' El Sherbieny - Bass

Hatem El Akkad - Drums

Sherif Adel - Keyboards

http://www.scarabegypt.com/

https://www.facebook.com/Scarabegypt

http://www.vicisolum.com/

Recenze/review - DOOMAS – LaMuerte (2015)

DOOMAS – LaMuerte

CD 2015, Gothoom Productions

Anglické slovíčko doom se dá přeložit několika způsoby. Může znamenat jak zkáza, záhuba, zánik, tak i odsoudit, odvrhnout, zatracení a beznaděj. Kdysi jsem zaslechl někde názor, že pokud si kapela dá tohle slovo do svého názvu, spoustu lidí to odradí. Název slovenské smečky sice není z nejoriginálnějších, ale nejdůležitější je muzika a ta na novince přesně vystihuje výše zmíněný termín. Možná bych klidně přidal i jakousi temnotu, kterou cítím z nové desky „LaMuerte“ z každičkého tónu. DOOMAS se do světa smutných melodií uvedli již v roce 2008 albem „Seven Sins“. Vím, že se mi tenkrát příliš nelíbilo. Neseděl mi ženský, rádoby operní zpěv a i stylově mi tento počin moc nechutnal. Letos jsem byl tedy spíše skeptický, nic jsem neočekával a obával jsem se něčeho podobného.

Nic takového se nekoná. Kapela udělala za těch dlouhých sedm let takový neskutečný posun, že jsem byl zpočátku až v šoku (na novince působí muzikanti jako nějaký šik pevně semknutých doomových bojovníků). Najednou přede mnou hrálo album, které mě svojí syrovostí nejdříve přikovalo k hi-fi věži a já jen seděl a měl jsem pusu dokořán. Natolik jsem byl překvapený. Perfektní zvuk z Goothoom studia bych si sice chvílemi dovedl představit trošku špinavější, ale to bych přikládal létům stráveným s thrashovými a deathovými kapelami. Pokud má být doom metal hlavně smutný, temný a studený, tak „LaMuerte“ taková opravdu je. DOOMAS museli snad dřít každý den ve zkušebně, protože z nich cítím takovou tu chemii a „pohodu“, která bývá patrná na dobrých rockových albech, od kapel, které jsou parádně sehrané a jejich produkce je až „ležérně“ samozřejmá, hraná s velkou lehkostí a nadšením.

Co se týká stylu, tak se slovenští tmáři pohybují v hájemství, které v současné době prozkoumávají třeba takoví švédští GRAND MAGUS. Ti také kombinují doom metal s heavy prvky a nezapomínají ani na tolik důležitou tmu. Ze skladeb cítím těžko popsatelné zvláštní pnutí, neklid. Velmi se mi osvědčil poslech ve sluchátkách, když jsem sledoval proudící tok městské dopravy. Tramvaje cinkaly, auta se lepila na sebe navzájem, všechno šumělo, jiskřilo, pálilo jako rozžhavený asfalt. Chodil jsem po ulicích jako stín, mnich zahalený v kápi a sledoval nekonečnou smyčku života a smrti. Večer pak, když už se lampy začínaly opírat pomocí světelných kuželů o zem, se vše zklidnilo, vzduch padl na dlažbu a v těchto momentech jsem si vše vychutnával nejvíc. Přechod mezi světlem, stínem a nocí, takový ten šerosvit, ve kterém vyrážejí na lov vlci, tam byla „LaMuerte“ nejsilnější.

Celá deska se pohybuje v pomalých, případně střednětempých náladách a tak je určena spíše pro pohodovější, odpočinkový poslech. Zajímavá, neotřelá je grafika CD, kterou má na svědomí Jan Ksinský. Nějak si už ani nedovedu představit, že by měla být nahrávka opatřena nějakým jiným. Všechno, obrazy, texty i cover, tak nějak zapadají automaticky do sebe. Jedno bez druhého by bylo jako tělo bez rukou. Mám rád, když si dá kapela s těmito věcmi práci a zde je vidět, že se pánové věnovali poctivě opravdu všemu. Klobouk dolů! „LaMuerte“ mi připomíná chlad, pomalu se vkrádající až někam do morku kostí. Působí zpočátku příjemně, jako nějaký lahodný jed. Po čase vám ale začne kroutit vnitřnostmi, trhat vám žaludek strachem a nakonec se váš mozek ochladí až na bod mrazu. Pokud všechny tyhle fáze vydržíte a přežijete je, budete navěky prokleti. Jako já. CD se pro vás stane drogou. Doom/dark metalové album, které vás přenese do země ledu, chladu a smrti! Velmi dobře!

Asphyx says:

The transition among light, shadow and night, the chiaroscuro, in that the wolves are going to the hunt, in these moments are DOOMAS the strongest. "LaMuerte" reminds me cold, creeping slowly somewhere into the bones. It works pleasant at first, like some delicious poison. After time it starts to curl guts, pluck your stomach with fear and your brain is cooled to freezing point at the end. If you can survive all these phases, you will be forever cursed. Like me. The CD becomes the drug for you. Doom/dark metal album that takes you to the land of ice, cold and death! Well done!

Seznam skladeb:

1. Insorcism
2. LaMuerte
3. Consumed by the Ocean: Depresy
4. They
5. Dark Ritual
6. Life
7. Forlom
   

Čas: 39:21

Sestava/band:

Peter „Doomas“ Beťko – vocals, bass

Martin „Kalmi“ Kalmancai – guitars, programming, samples

Mário Turis – guitars, samples

Erik Šabo – drums

Guest personnel:

Peter „Pegas“ Hlaváč - drums

http://www.doomas.com/

http://bandzone.cz/doomas

https://www.facebook.com/DoomasOfficial?fref=ts

http://gothoomshop.com/sk/