Minirecenze/minireview - HIGH ON FIRE - Luminiferous (2015)

HIGH ON FIRE - Luminiferous
CD 2015, eOne Music

Stoner doomová legenda HIGH ON FIRE vždycky hrála pořádně od podlahy. Jejich songy připomínaly a stále připomínají hnijící kusy masa. Nikde žádné pomocné berle v podobě zbytečně košatých riffů. Jde se na samotnou dřeň a podstatu rocku a metalu. Nezaměnitelný hlas Matta Pikeho, bicí kanonáda jeho souputníka Desa Kensela, to jsou přesně atributy, které dělají tuhle kapelu pořádně ostrou a naštvanou smečkou. Melodie, vytažené odněkud z márnice, pach smrti, bublající basa. Nic nového pod sluncem, spíše se jedná o jakýsi standart, který od téhle skupiny slyšíme poslední dobou stále častěji. Chybí mi nějaká "hitovka", kousek zapamatovatelnější pasáže. Takhle vlastně jen všechno plyne jakoby v pozadí, jako kulisa. 

HIGH ON FIRE na novince dodali kvalitní, klasicky pojatý stoner doom metal. Ostré, hnilobné a zákeřné. Takové jsou skladby na novém albu. Chtěli jste znovu slyšet HIGH ON FIRE v jejich plné síle? Tak tady jsou! Nečekejte nic nového, ani převratného, ale jen a jen poctivou práci. Osobně jim to stále žeru jako flák syrového masa. A Matt? Ten pořád zpívá, jako by měl každou chvíli umřít. Poctivé, klasické stoner doomové řemeslo. Co si přát víc?

Asphyx says:

HIGH ON FIRE provides typical stoner doom metal of high quality. Sharp, putrid and insidious. So are the songs on the new album. Do you want to hear  HIGH ON FIRE in their full strength again? So here they are! Don't expect nothing new or revolutionary, but honest work only. Personally, I'm a sucker for it like a  chunk of raw meat. And Matt? He still sings as if he is going to die. Honest, classic stoner doom craft. What do you want more?

http://www.highonfire.net/

https://www.facebook.com/highonfire

http://entertainmentone.com/music

Rozhovor - DISSOLUTION - Fanoušci přijali "The Beginning" nadmíru pozitivně, především naživo jsou ohlasy velmi kladné!

Olomoučtí deathaři DISSOLUTION mají venku už nějakou dobu svoje první dlouhohrající album. Napsali jsme tedy jejich zpěvákovi Angelovi a ten nám (spolu s bicmenem Kopcem) prozradil spoustu zajímavých věcí z nahrávání, fungování kapely a ostatních záležitostí kolem téhle brutální death metalové skvadry.

Ave DISSOLUTION! Letos vám vyšlo „konečně“ nové album. Když se podívám na datum založení kapely (rok 2003), tak nahrát jednu desku plus jedno demo za dvanáct let není zrovna mnoho. Dali jste si tedy hodně načas. Proč vlastně?

Bohužel kapela zažila mnoho personálních změn, neshod mezi spoluhráči a nikdo se neohřál natolik dlouho na to, aby se naučil dokonale své party a mohlo se jít nahrávat.

Novinka nese krásný název „The Beginning“ – začátek, počátek. Proč zrovna tohle pojmenování? Je pro brutal death metalové album poměrně netypické (čekal bych něco „krvavějšího“). Když už jsme u těch textů, ty pojednávají o lidských nešvarech, o nenávisti, nadutosti. Na svědomí je má Angelo. Mě by zajímalo, jakým způsobem texty tvoří? Kde hledá inspiraci? Vždycky si říkám, jaký impuls autora vede k tomu, napsat sloku, refrén. Musí být těžké to pak „zaonačit“ tak, aby to ještě sedlo do hudby.

Počátek právě proto, protože je to první dlouho hrající nahrávka. Ani obsah textů není drtivě masakrozní a tak by se nějaké vyvržen za živa a napíchnut na řeznické háky moc nehodilo (smích). Texty jsou o věcech kolem nás, které prožíváme každý den, a při důkladném pohledu na dnešní svět jsou to věci negativní jako pokrytectví, pomlouvačství, sebestřednost. Z těchto věcí čerpám, neboť jsou to věci a skutky, které zbytečně znesnadňují život už jen tím, že to musí někdo poslouchat nebo se nad takovým hnojem vůbec zamýšlet. Konec konců nikdy jsem nebyl na gore texty, snad když jsem ve svých mladičkých 17. letech poslouchal Lymphatic Phlegm nebo Mortician. Například vál "Nothing but" a "Memory" - pojednává o uvědomění si váhy vlastních činů a vyřčených slov a jejich dopad na budoucí chápání jednotlivce lidskou společností. Dále bych zdůraznil naši hitovku "Worst Nightmare" tento vál je určen proti pedofilii.

Jako kapela jste prošli mnoha personálními změnami. Od počátku zůstal jen Petr „Kopec“ Kopeček. Čím si to vysvětluješ? Některé smečky jsou víceméně stabilní, jiné mění muzikanty jako na běžícím páse. Je asi těžké dát dohromady partu podobně naladěných lidí. Jak to vidíš ty? Kde je problém? Nesedli jste si lidsky nebo muzikantky?

Kopec: To že bychom si nesedli lidsky, si nemyslím. Doteď jsem vlastně s některýma kamarád a stýkáme se (na pivu, na koncertech), takže v tom to nebude. Někdo prostě odešel z toho důvodu, že už ho to nebaví, někdo k vůli práci a jiní zase že by chtěli hrát něco jiného. Byla to škoda, protože s častou obměnou to šlo ztuha. Jenom jsme se rozehráli, tak v zápětí někdo odešel a začala doba opětovného shánění. Sehnat u nás někoho do death metalu je fakt problém. Nejednou jsem uvažoval o tom, že to fakt zabalím. No a z toho důvodu taky máme první CD až teď. Ale je to ostuda teda. Naštěstí jsme teď dobrá parta tak snad to už vydrží (úsměv).

Ta krvavá paní na obale je dílem Jaromíra „Deathera“ Bezruče. Jeho práce je podle mě vždycky jasně rozpoznatelná, když kouknu, tak hned vím, kdo ji dělal. Proč jste si vybrali právě Jaromíra? Maloval vám „na zakázku“ a nebo jste vybírali už z připravených prací? Co si budeme povídat, obal „prodává“ a mě se líbí, že tuhle stránku jste nezanedbali.

Moc děkujeme za pochvalu. Vybrali jsme si Jardu, protože nejen, že je moc šikovný, ale jeho práce nám mimořádně sedí. Měli jsme pár nápadů, ale Jarda je neuvěřitelně kreativní a tak nám navrhl: "hele co to udělat takhle?" a bylo to ono, to pravé ořechové (úsměv). Žena vystihuje počátek, kde vše začíná a pomalu se dere ven. S obalem jsme velmi spokojeni a Jardovi stejně vděčni.

V dnešní době stahování a „povrchního“ poslechu muziky některé kapely ustupují od vydání CD. Nechají si vylisovat jen gramodesky a pak to řeší „digitálně“. Jak se vůbec album prodává a jak je to vlastně s „návratností“ peněz? Brutal death metal není zrovna v centru zájmu médií a málokdo mu vůbec rozumí a tak to asi nebudou závratné prodeje. Jste spokojeni? Kde prodáte nejvíc CD, přes label, po internetu nebo na koncertech?

Od začátku jsme věděli, že dřeme, abychom vydali CD, digitální verze nás ani nenapadla. Chtěli jsme mít něco hmatatelného, něco hřejivého, u čeho člověk ztratí chvíli prohlížením si obalu a pročítáním textů. Je to pro nás přirozené i my jsme si kupovali CD a těšili se z nich. Co se týká CD, prodává se nad míru dobře a návratnost je dostačující. Velmi nás těší, že CD si kupují lidé, co nás slyší poprvé, dodává to pocit, že muziku děláme opravdu kvalitně. Nejvíce prodáme na koncertech, bohužel do prodeje labelu Nice to Eat You nevidíme (úsměv).

Pocházíte z Olomouce. To je od nás z Plzně pěkný kousek. Osobně jste se do mého povědomí dostali až koncertem v Modré Vopici. Vždycky si říkám, kolik kapel „nepřekročí“ práh kraje, neví se o nich. Jak vůbec řešíte propagaci? Dnes už dávno neplatí, že dobrá deska se prodává sama. Máte třeba nějakého „manažera“? Kam se vlastně chcete vůbec jako kapela dostat? Máte nějakou metu, milník? Pro někoho je to koncert se SUFFOCATION, pro jiného rozhovor pro Metal Hammer.

Zprvu jsme hráli především tady v Olomouci, ale ve svém rodném městě nemůžete hrát pořád, lidi by ztratili zájem a tak jsme se vydali ukázat za "humna". Ukázat lidem, že existujeme. Propagaci si řešíme sami bez manažerů a pak nám ještě hodně pomáhá náš virtuální kámoš Facebook. Pro mě osobně je sen zahrát si na stejném pódiu s The Black Dahlia Murder. Mimochodem, Modrá Vopice hmmm, tam je dobře, je to fantastický klub. Jsme rádi, že jsme si tam zařádili.

Album jste vydali u Nice Eat You Records, ale na obalu jsou uvedeni i Amputated Records. Jak tomu mám rozumět? To se na vydání podíleli dva labely? A jak jste spokojeni s propagací, podporou labelu (ů)?

Amputated Records zařídili pouze oficiální distribuci. Musím říct, že jsem NEYR moc vděčni za to že nám umožnil desku vydat.

Brutal death metal je tak specifický styl, že vlastně ani nemůže mít v Čechách tolik příznivců, aby se naplnili sály velkých klubů. Jak je to s vámi vůbec ohledně koncertů? Na bandzone jsem napočítal tři. Dva ale na Moravě a jeden v Sušici. To není na propagaci nového alba zrovna mnoho. Pořád si myslím, že naše kapely by si měly vyrazit a „obrousit ostruhy“ i do zahraničí. Plánujete třeba nějaké výměnné koncerty mimo naší republiku?

Dobře víme, že velké sály či stadiony nikdy nenaplníme, ale o to nám nejde. Máme rádi tuhle hudbu a chceme ji hrát a chceme jí dělat dobře. Když si na koncertech získáme i jen jednoho fanouška nebo přimějeme posluchače, aby přišli domů a poslechli si nás znovu na Bandzone i to je pro nás velký úspěch. „Obrousit ostruhy“ - máme toho ještě hodně před sebou. Napřed si musíme získat zázemí tady a pak přemýšlet o zahraničí.

Líbí se mi na vás, že se držíte převážně „klasického brutal death metalového kopyta“. Občas sice zazní nějaká ta „progresivnější“ či technická pasáž, ale je spíš pro osvěžení. Jakým směrem se chtějí DISSOLUTION vydat v budoucnosti? Vzniká vůbec už nový materiál?

Co přinese budoucnost, to se ještě uvidí (úsměv). Momentálně pracujeme na nových válech a taky hodně na sobě. Snažíme se muzikantsky posouvat kupředu, protože vždy je co vylepšovat.

Když se zavřete do studia s úmyslem tvořit nové věci, jak to probíhá? Kdo nosí nové nápady? Máte ve svém středu někoho, kdo je „hlavním tahounem“ nebo dokonce „diktátorem“? Jsou kapely, které skládají „demokraticky“ a jiné jsou zase „one man show“. Jak je tomu u DISSOLUTION?

U nás je osoba přinášející prvotní nápady Švany. Má letité zkušenosti a tak jej následujeme. Ano někdy vedeme odborné pře (smích), ale vždy to skončí happyendem. Po těchto krocích se ještě do válu vrtá a upravuje se a pak přijdou texty a ty dělám já. Kluci mi pak řeknou co je dobré, co změnit a co úplně vypustit. Někdy vál přehráváme a zjišťujeme, že to není ono a tak se opět vracíme do fáze úprav.

Když se vrátím ještě k letošnímu „The Beginning“, jak ho vlastně přijali fanoušci? Ti jsou asi pro každou kapelu nejdůležitější a podle nich se pozná, jestli je nový materiál dobrý či nikoliv. A jak reagují naživo? Máš už dnes nějakou skladbu, která „zabírá“ nejvíc, takovou brutálně death metalovou „hitovku“?

Fanoušci "The Beginning" přijali nadmíru pozitivně, především na živo jsou ohlasy kladné a sem tam utržíme i pochvalu (úsměv). Po nějaké době hraní jsme na pódiu suverénnější a tak více paříme a komunikujeme s posluchači. Prostě je vtáhneme dovnitř, vložíme do nich energii a oni nám to pak mnohonásobně vracejí \m/. "Hitovku" máme „Worst Nightmare“, je to nejtvrdší vál na desce, také když si lidé chtějí poslechnout Dissolution, před tím než jdou na akci, mohu na našem Bandzone slyšet právě tuto skladu.

V dnešní době se zase dostává do módy vinyl. Brutal death metalisté sice tenhle formát asi zase tolik nevyhledávají, ale pro fanoušky je to určitě vítaná rarita. Možná je to svým způsobem určitý „fetiš“, ale neuvažovali jste o vydání novinky na tomhle nosiči? Co si vlastně myslíš o gramodeskách? Sbíráš je?

I když zvuk z vinylu je znatelně lepší vinyl nebyl nikdy můj šálek čaje. Jedinej gramofon, co si pamatuju, má můj táta a na takovej zázrak se nesahá (smích).

Pohybujete se na scéně dlouhých dvanáct let. Vidíš u nás v Čechách a na Moravě určitý vývoj, mění se třeba nějak fanoušci, promotéři, majitelé klubů? Brutální death metal bude asi navždy v undergroundu a tam to bylo vždycky o podpoře, o lidech, kteří udělají spousty práce bez nároku na peníze a čas. Jak to vidíš ty? Nechci být za starou fosílii, ale přišlo mi, že dřív se fans dokázali trošku víc odvázat, zapařit, semknout.

Death metal není už dávno tak "populární", ale nás to baví a ohlasy od posluchačů jsou kladné a to nás žene pořád dál (úsměv). Za starou fosílii určitě nebudeš i my to cítíme stejně a bohužel máš pravdu! Byly doby, kdy chodilo na metal v Olomouci 600 i více lidí. Dnes je tohle číslo velmi vzdálené reálné návštěvnosti a je to velká škoda, protože kapely bez posluchačů nemají žádný význam. Bohužel internet a možnost poslouchat desky, koukat na záznamy koncertů vcelku zničili živou muziku. Spousta lidí dá přednost tomu sedět doma v klidu a sledovat muziku, klipy a koncerty na Youtube než vyjít mezi lidi a zažít to. Nechci tím nařknout lidi, co mají nevyhovující pracovní dobu a nemohou na koncert své oblíbení smečky dojít nebo mají rodiny.

Je nějaké album, které tě za poslední dobu v Čechách nadchlo natolik, že sis ho pořídil? Kupuješ CD, sleduješ scénu? Chodíš i třeba na koncerty „kouknout na konkurenci“? Pokud ano, kdo tě poslední dobou rozsekal nejvíc?

Ano, kupuji! Album tuzemské kapely, které mě nadchlo natolik, že jsem si jej musel pořídit je Heaving Earth - "Denouncing the Holy Throne". Je to totiž neskutečná palba album. Od kytar, přes vokály, bicí až k naprosto drtivému zvuku je všechno špica! Na koncerty chodíme, jak na české tak zahraniční. Z těch českých mě naprosto nekompromisně rozsekali Keep on Rotting - neskuteční muzikanti!!!

A na závěr jedna klasická, „propagační“ otázka. Co chystají DISSOLUTION v blízké budoucnosti? Také zde máš prostor pro to, abych poděkoval těm, kterým chceš a vynadal, těm, co tě naštvaliJ).

Prvně bych chtěl poděkovat všem za podporu. Ať už virtuální nebo fyzickou. S Dissolution se chystáme na nové koncerty, děláme nové vály, chystáme další Bestial Machinery - příští proběhne 16. října V Olomouci (kdyby měl někdo zájem) a přáli bychom si zkusit nějaké festivaly.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji mnoho vyprodaných koncertů a ať se nové CD prodává závratnou rychlostí!

I moc děkujeme za možnost rozhovoru a podporu!

RECENZE,REVIEW – „The Beginning“

http://bandzone.cz/dissolution

https://www.facebook.com/DissolutionCZ

http://www.dissolution.wz.cz/

http://ntey.wz.cz/ntey.html

http://www.amputatedvein.com/

Recenze/review - DROWN IN BLOOD – Addicted to Murder (2015)

DROWN IN BLOOD – Addicted to Murder

CD 2015, Earthquake Terror Noise

„Jeden z nejbrutálnějších druhů mučení se nazývá prostě – Bota. Mučenému chudákovi se nelítostně pomocí železných klínů rozmlátily nohy napadrť, až z rozdrcených kostí vytékala kostní dřeň.“

Když čtu podobné definice, případně navštívím nějaký hrad či hladomornu, kde jsou mučicí nástroje vystaveny, říkám si, čeho všeho jsou lidé vlastně schopni. Kolik krutosti, zla, hnusu se v nás ještě skrývá? Většinou mě to (i když už jsem za ty roky, co chodím po téhle planetě, poměrně otrlý) poměrně rozhodí, někdy si mimoděk promnu imaginárně týrané partie (já si opravdu představoval, že mi někdo drtí nohy). Musím se uklidnit, dát něco dobrého k jídlu, odstřihnout se od internetu, televize i rádia (tam totiž podobné nechutnosti zaslechnete ve zprávách). Zavírám se do ulity, nechci vědět o světě, o lidech, chci jen tupě zírat do zdi, odpočívat, případně si narvat do hlavy nějakou dobrou muziku. Tentokrát padlo moje oko na italské death metalisty DROWN IN BLOOD. Ti hrají klasicky pojatý, tradiční smrtící kov. Jedná se teprve o jejich první album a tak bylo na čase se jim podívat na jejich zkažené a práchnivějící zuby.

Tady se hudba převaluje převážně ve středním tempu, všechno je syrové a připomíná mi pomalé utahování kovových palečnic. Bolí to, chvílemi chladí a nakonec ze mě vytrysknou litry tmavě rudé krve. Nakonec jsem se svého utrpení stejně nezbavil, ale alespoň mi budiž útěchou, že tentokrát se jedná jen o imaginární mučení mých sluchovodů a ne reálné zvěrstvo. Pánové hrají s nadšením, čerpajím z takových veličin jako jsou OBITUARY, MORBID ANGEL, SIX FEET UNDER, DEICIDE, MASSACRE, MONSTROSITY. Zkrátka, největší prostor na desce dostávají vlivy americké death metalové školy z oblasti floridské Tampy. Těmito větami by se vlastně dala recenze uzavřít. Byla by to ale škoda. Já totiž i přes určitou jasnou neoriginalitu cítím pach páleného masa, kňučících nevinných a stále mučených i jakousi těžko popsatelnou jiskru, která u mě odlišuje dobré kapely od těch ještě lepších. DROWN IN BLOOD mě přesvědčili o svých kvalitách už při prvních několika přehráních.

Každé další setkání pak bylo vzájemně velmi přívětivé. Mám podobnou starobu (jak sis jistě už můj milý čtenáři stihl všimnout:)) ve velké oblibě a tady si vyloženě rochním. Líbí se mi zvuk, který je jakoby lehce zastřený, není zbytečně nahlas a nepostrádá syrový tlak. Je to samozřejmě old school toho nejhrubšího zrna, ale to mi nijak nebrání si nahrávku užít, jako krev z čerstvě prořízlé tepny. Točím se v mosh-pitu, čerpám sílu z té energie, která prýští všude kolem a i když se náhle cítím neskutečně starý, užívám si toho syrového masa dosytnosti. Tady nevaří žádní moderně-vegetariánsko-svěže-odlehčeně-zdravě vyhlížející kuchaři, ale poctiví řezníci, kteří dostali za úkol připravit nefalšovaný ostrý guláš. Podařil se. Není divu, vždyť základem byly ty nejsurovější ingredience. Nezapomnělo se na tradiční chuť masa a tak bude spokojen snad každý, kdo večer uléhá stále rád v nikdy neprané otřepané džínové bundě.

Utahují mi železnou botu pomalu, ale jistě. Zdá se, že DROWN IN BLOOD jsou dobrými ševci. Bolí to, pálí to, řeže to, drtí to. A o to jde ve starém death metalu stejně nejvíce. Za mě tedy velká spokojenost, dvě rozmasakrované nohy k tomu, ale hlavně obrovský úsměv na tváři. „Addicted to Murder“ je jako předčítání ze starých smrtících knih. Italové jsou dobrými žáky, kteří přidali ještě navíc kus svého morbidního já. Tahle deska není sice na blahořečení a uvedení do síně slávy, ale je poctivá a krutá jako smrt sama. A to není málo. Old school death metal, předložený s jistotou a přehledem. Cítím kolem sebe síru, podupávám si nohou do rytmu a je mi dobře. Masakr!

Asphyx says:

DROWN IN BLOOD convinced me of their qualities already by the first listening. Gentlemen play with enthusiasm, gain from the greats like OBITUARY, MORBID ANGEL, SIX FEET UNDER, DEICIDE, MASSACRE, MONSTROSITY. It hurts, it burns, it cuts, it crushes. And this is the old death metal. "Addicted to Murder" is like reading from old deadly books. Italians are good students who have added an extra piece of their morbid themself. Although this album can't be beatificated and inducted into the Hall of Fame, but it is honest and cruel like the death. And it isn't too little. Old school death metal, presented with certainty and overview. Massacre!

Seznam skladeb:

1. Reign of Hypocrisy
2. Impersonal Living
3. Purification of Flesh
4. Walking Dead
5. Vengance Is Mine
6. Razor in My Hand
7. Evil Parasites
8. Beast in the Cage

Čas: 29:26

Sestava/band:

Dani – kytara

Marco – kytara

Gio – zpěv

Gigi – basa

Fedaz - bicí

http://www.facebook.com/drowninblood

http://drowninblood.bandcamp.com/

http://www.earthquaketerrornoise.com/

http://www.reverbnation.com/drowninblood

Recenze/review - IN-DEFILADE – Rules of Famine (2015)

IN-DEFILADE – Rules of Famine

CD 2015, vlastní vydání

Nejdůležitější věcí v okamžiku smrti je stav naší mysli. Zemře-li někdo v kladném rozpoložení, navzdory tomu, že jeho karma je záporná, může vylepšit své příští zrození. Poslední myšlenka či emoce, kterou máme před smrtí, má výjimečně mocný účinek na naši bezprostřední budoucnost. Kdesi hluboko v sobě víme, že se přímému setkání se smrtí nemůžeme vyhýbat navždy. Víme to, co vyjádřil Milaräpa: "Ta věc zvaná mrtvola, ze které máme takovou hrůzu, žije v této chvíli zde s námi." Tolik úryvek o smrti z knihy o buddhismu.

Je to zvláštní a zajímavé, jak každé náboženství nebo filozofický směr definuje smrt. V death metalu je to jiné. Není zatěžkán roky a naléháním věřících, různými sepsanými návody, případně životem svatých. U nás v podsvětí moc dobře víme, že popisovat onen svět je vlastně úplně zbytečné. Každý z nás ho stejně chápe a cítí po svém, mnohdy velmi rozdílně. Kupříkladu takoví IN-DEFILADE se vydali na nelehkou cestu všemocné smrti pomocí death a black metalu. Jejich tóny jsou tak vznešené, mocné, zákeřně zpracované a mají jadrné rytmické spodky. Hlavním a asi nejvýraznějším protagonistou desky je Jon Vesano, který působil ve slavných NILE, DARKMOON, DEMONIC CHRIST. Zdárně mu sekunduje i Shawn Bozarth z DEFIANCE a Sean Hudson (VESPERIAN SORROW). Jako celek působí pak tahle nesvatá trojice poměrně přesvědčivě. Nebojí se pohrávat s melodiemi, stavět monstrózní stěny z kytar, nebojí se ani nahlédnout na onen svět.

Co se týká hudby jako takové, nejedná se ani o nic světoborného, dokonce bych si s dovolením nebál tvrdit i něco o lehkém nadprůměru, ale dle mého skromného názoru sráží tohle album hlavně zpracování vokálů. Ne že by bylo něco vyloženě špatně, ale nesedí mi. Jsou nevýrazné, jakoby upozaděné. Krásně se ukazuje, že Mr. Vesano může být sebelepší instrumentalista, ale schopnost vytvořit dobrou skladbu se mu zatím daří jen někdy. Kombinace blacku a deathu poskytuje přitom velké pole působnosti. IN-DEFILADE se pohybují spíše v jeho přístupnějším prostoru. Všechno je sice precizní, perfektně zpracované, ale postrádá pověstné rockové koule. Přijdu si jako bych procházel nějakým složitým labyrintem v dávno mrtvém městě. Sem tam na mě vyskočí přeživší šelma jdoucí po krvi, ale jinak potkávám jen samá bezzubá monstra. Z téhle nahrávky zkrátka vůbec nejde strach. Je to obrovská škoda, protože potenciál je samozřejmě obrovský, některé riffy vynikající a produkce se blíží dokonalosti.

Jon Vesano

Chaotické „blast“ pasáže se střídají s těmi melodickými a já jen tiše sedím, poslouchám. Na tuhle desku je nutné mít klid, pohodu, naladit se na poslední věci člověka a netěkat myšlenkami někde okolo. Je to ale těžké. Ani po poměrně dlouhé době jsem nebyl schopen vše vstřebat a dodnes nejsem úplně chycen. Pověstná jiskra nepřeskočila, dráp není zaseknut. Pořád se marně ptám, kde jsou potoky krve, kde čerstvě otevřené hroby? Nikde je neslyším. Vnímám jen dokonale nahrané album, plné tradičních riffů, sem tam zajímavých melodií. Jinak bohužel nic. Od podobných person jsem toho očekával trošku víc. Netvrdím, že je to špatné album, ani nebudu tohle dílo nikde hanit, ale pokud mě potkáte, tak vám jej ani nedoporučím. Všechno je totiž takové nijaké, nevýrazné, zahrané na „první dobrou“. Chybí zde někdo, kdo by se na desku podíval z nadhledu, vystříhal zbytečnosti a nechal jen pravý kov.

„Rules of Famine“ je vlastně vcelku dobrou deskou. Najdeme na ní spoustu zajímavých melodií, poměrně obyčejné vokály a několik kilo tmy a smrti. Jiskra mezi mnou a kapelou bohužel ale nepřeskočila. Album je to slušné, ale nevýrazné a vůbec mě nebolí. A to je u death metalu špatně. Netrpělivě očekávané CD, plné black death metalu, které nesplnilo mé očekávání. Kde je pravá syrová smrt? Kam se ztratila?

Asphyx says:

"Rules of Famine" is in actual fact a very good album. We can find there a lot of interesting melodies, quite ordinary vocals and a hundred of darkness and death. Spark between me and the band didn't jump unfortunately. The album is good, but bland and doesn't hurt. And that's wrong with death metal. I'm missing someone who would keep the record on top of things and will leave the true metal only. Expected CD, full of black death metal, which doesn't come up to my expectations. Where is the true raw death? Where does it lose?

Seznam skladeb:

01. The Colossal Burden
02. In-Defilade
03. They Shall Fall
04. Fires of Frustration
05. Contaminating the Waters
06. Subdue the Righteous
07. Out Numbered
08. Rulers of Famine
09. Sworn to Expose
10. To the Back of the Head
11. Burn the Fields

Čas: 56:42

Sestava/band:

Jon Vesano - kytara, perkuse

Shawn Lee Bozarth – kytara

Subverseraph- basa, zpěv

http://www.in-defilade.net/

https://www.facebook.com/indefiladeofficial

https://www.youtube.com/channel/UCy_YIDz82QM-M9P2d6ubDQw

Recenze/review - PRION – Uncertain Process (2015)

PRION – Uncertain Process

CD 2015, Comatose Music

Nejdřív jsem si myslel, že to nakonec nebude tak hrozné. Dokonce mě to cupitání krysích nožiček po mém těle šimralo a vyvolávalo lehký smích na tváři. Jenže to bylo před několika dny. To jsem tady ležel teprve krátce. Neuvěřitelné, nevysvětlitelné a svým způsobem paradox. Venku byl krásný den a já si chtěl užít slunce. Teď jsem svázaný, opuštěný a strach už dávno zvítězil nad hladem. Do tuhého začalo jít ve chvíli, kdy má nová kamarádka uviděla naproti na posteli svoji početnou rodinu. Děti se dožadují jídla! Chápu to. U nás v Evropě by se protestovalo proti týrání zvířat. Napadají mě různé věci, nejvíc asi vzpomínám na jeden lenošivý den u nás na chalupě v lesích. Pršelo a já vyháněl vzdáleného příbuzného mé přítelkyně klackem ze sklepa. Pak k tomu došlo, náhle a snad s jemnou omluvou v korálkovitých očích. Zakousla se, já zařval a vzduch prořízl první tón brutálně death metalové kytary. PRION. Pro mě druhé setkání s kapelou (poprvé to bylo v roce 2008 u alba „Impressions“, desku „Time of Plagues“ jsem léta páně 2003 nezaznamenal a ani se mi ji nepovedlo letos sehnat).

PRION jsou z Argentiny a hrají surový death metal převážně americké školy. Stejně jako jmenovaný hlodavec se do vás buď zahryznou a zkroutí vám pár nervů v celé tělní soustavě a nebo vás nechají zcela chladnými. Jedná se přesně o jednu z těch kapel, která asi nebude vyhovovat úplně každému. Příznivci třeba takových MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, IMMOLATION, snad i chvílemi SUFFOCATION by mohli být na vrcholu blaha. Ostatním bude připadat tvorba téhle smečky mnohdy poměrně jednotvárná a monolitická. Přiznám se, že i pro mě bylo zpočátku dost náročné se do jejich muziky dostat a náležitě ji vstřebat. Syrová devadesátá léta s modernějším zvukem. Nasazení, velmi dobré hráčské umění, jistota v tom, co chtějí hrát. Takoví jsou PRION. Možná bych občas ocenil větší osvěžení v nějakém progresivnějším postupu, to je ale z mé strany jen drobnost. Celkově je „Uncertain Process“ samozřejmě velmi dobrým albem. Myslím, že zasáhne zkornatělé srdce nejednoho fanouška undergroundového death metalu.

Mám hrudník prohlodaný až někam k srdci. Je zajímavé, že stejně jako tahle argentinská mašina, tak i moje krysí paní se vyhýbají jednomu z nejdůležitějších orgánů. Srdce zatím tepe sice s lehkými výpadky, ale pořád ještě dokáže napumpovat veškerou potřebnou krev, abych přežil. PRION asi nebudou nikdy smečkou, kterou bych vynášel na piedestal současného smrtícího kovu. Spíše jsou příjemným zpestřením, gurmánskou chvilkou morbidní poezie. Rád v podobných death metalových knihách čítávám, užívám si je, ale asi nikdy mi nebude dáno, abych vyznával bezmezně a bez připomínek. Argentinci styl nikam neposouvají, ani nehledají nové cesty. Citují ale ze staré školy poctivě, s nadšením, velmi dobrým zvukem (i obalem) a umí navodit jedinou správnou beznadějnou atmosféru. Riffy jsou ostré jako břitva, preludia o hanobení lidstva, o válkách i utrpení jsou předkládána pečlivě, s jemnou temnotou v zádech. V mé břišní dutině jakoby se uvelebila celá krysí rodinka. Nekoušou a neporcují mě najednou, nejsou hloupí, dostávají mě postupně, polehoučku, abych vydržel. S touhle deskou je to hodně podobné. Roste, mění se, přitahuje mě, láká.

PRION nahráli velice dobrou, death metalovou desku ve stylu devadesátých let. Předkládají nám klasickou, hodně pestrou paletu ostrých riffů. Útočí na nás jako smečka pořádně hladových krys. Jsou nekompromisní, temní, zákeřní a jejich hudba nepostrádá obrovský kus energie. Za sebe mohu doporučit všem, kdo mají rádi poctivý death metal. Album není na jeden poslech, postupně roste, graduje a vyplatí se ho nechat uzrát. Z Argentiny nám poslali opravdu pořádně zohavenou death metalovou mrtvolu. Krutost, syrovost a rychlost, to jsou letošní PRION. Velmi dobře!

Asphyx says:

PRIONS recorded a very good, death metal album in the style of the 90^th. They give us a classic, very colourful spectrum of sharp riffs. They attack us like a pack of very hungry rats. They are uncompromising, dark, insidious and their music lacks a huge chunk of energy. For me, I can recommend it to everybody, who likes a honest death metal. The album isn't for the first listening, it grows step by step and it will surely pay to mature it. It was sent us really death metal mutilated corpse from Argentina. Cruelty, rawness and speed, this is this year's record of PRION. Very good!

Seznam skladeb:

01. Power Obsessed 04:39
02. Uncertain Process 05:07
03. Chronic Disease 04:33
04. Anhedonist 05:49
05. Now Is The Hour 04:10
06. Control Societies 04:05
07. End Is Near 04:00
08. Losing Itself In The Infinite 04:54
09. Doomed Humanity Of Horror 05:46
10. Never Let Me Down Again 03:00

Čas: 45:59

Sestava/band:

Marcelo Russo - Drums

Walter Barrionuevo - Bass

Gregorio Kochian - Guitar & Vocals

https://www.facebook.com/pages/Prion/142021452488602

http://www.priondeath.com.ar/

http://www.comatosemusic.com/