Minirecenze/minireview - CRADLE OF FILTH - Hammer Of The Witches (2015)

CRADLE OF FILTH - Hammer Of The Witches

CD 2015, Nuclear Blast Records

Jsou na světě kapely, které bezbožně miluji. Pak jsou smečky, které nemám rád a potom skupiny, které uznávám, vždy si poslechnu a pak jdu dál. Mezi posledně zmíněné patří právě CRADLE OF FILTH. Nikdy jsem úplně nepropadl jejich kouzlu. Mám raději syrovější, upřímnější muziku, Britové jsou na mě moc pompézní. Letos jsem se k nové desce dostal víceméně náhodou. Někteří mí kamarádi mluvili o velkém návratu, jiní ohrnovali nos. Začalo mě to zajímat. Proč budí novinka téhle staré party takové emoce? Jsou na místě? Ptal jsem se a byl zvědavý. Nedalo mi to a i když už jsem kapelu víceméně zařadil do škatulky "poslechnu, uvidíme, založím, zapomenu", album jsem si stáhl. Pocitově se na mě vyvalila klasická kombinace monstrózních melodií, pečlivě vystavěných skladeb a Daniho nezaměnitelného hlasu. K tomu si připočtěte symfonické vsuvky a máte před sebou standardní počin těchto rouhačů posledních let. 

Původně jsem si připravoval poměrně kritická slova, ostrá a nekompromisní, ale s každým dalším poslechem jsem se do některých skladeb dostával čím dál tím víc. "Hammer of the Witches" je přesně tou nahrávkou, která si to u mě vyloženě oddřela. Nečekal jsem vůbec nic a dostal jsem nakonec vkusný, i když očekávaný zážitek. Práce s náladami, emoce, preciznost. To jsou slova, která vystihují letošní desku asi nejlépe. Nezastírám, nalezneme zde i spousty hluchých míst, ale to se dá u podobných jmen očekávat. Na to, že CRADLE OF FILTH nejsou moje krevní skupina, jsem více než spokojen. Staré časy okolo období "Dusk and Her Embrace", případně "Midian" se sice asi už nevrátí, ale určitě se nejedná o žádný průšvih. 

Ono je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Skladby mají bohatou atmosféru, perfektní kytarové vyhrávky, vynikající aranže, klasické Daniho skřehotání (i když už to samozřejmě úplně není ono), krásně a vkusně vložené klávesy. Jen už z desky nemrazí tolik, jako dřív. CRADLE OF FILTH letos nahráli album, za které se rozhodně nemusí stydět. Jen mi přijde, že se tady sešla parta skvělých muzikantů, kteří při vzpomínání na staré dobré časy jen tak mimochodem natočili profesionální desku. Pro někoho málo, pro někoho moc, pro mě tak akorát. Dobrá, příjemná nahrávka, která ničím nepřekvapí.

Asphyx says:

Everything all right. Tracks are rich in atmosphere, perfect guitar solos, excellent arrangements, classical Dani's rasp and tastefully played keyboard. But the board doesn't give the shivers so much, like before. CRADLE OF FILTH recorded an album and they don't have to feel shame of it. It seems to me only that there was a bunch of great musicians getting together, who remembered the good old times and by the way they made a professional CD. For someone too little, for someone too much, for me ok. Well, a record that doesn't surprise you.

https://www.facebook.com/cradleoffilth

https://instagram.com/cradleoffilth_official/

https://twitter.com/CradleofFilth

https://www.youtube.com/user/cradleoffilthtv

http://www.nuclearblast.de/

Minirecenze/minireview - MOONDARK - The Shadowpath (2015)

MOONDARK - The Shadowpath

Demo 2015, Xtreem Music

Otevřete všechny hroby! Vypačte víka od rakví! Dnes bude dlouhý a nekonečný večírek s nemrtvými. Jako kulisa nám bude hrát kapela z nejpovolanějších, švédská smrtící mašina MOONDARK. Legendární skupina, která datuje svůj vznik až někam do roku 1993. Tehdy také, po pouhém jednom létě činnosti, na dlouhých 22 let uložili své nástroje k ledu a teprve až letos znovu obnovili svoji činnost. Nalezneme u nich mocné melodie, které se kroutí jako hlavy neposlušných háďat, houpavý rytmus a zahnívající vokál. Obliba a základy muziky jsou podobné jako třeba u takových CRYPT OF KERBEROS, CREMATORY, BOLT THROWER, ETERNAL DARKNESS. Originál old school death metal z devadesátých let, znovu nahraný (s mírně čitelnějším zvukem) má pořád tu neskutečnou sílu a atmosféru, tolik známou z pohřebních ústavů. Tady si nikdo na nic nehraje, všechno je ohlodané až na kost, syrové a ošklivé, jako smrt sama. Pro poslech doporučuji vychlazenou místnost, případně nějaké hodně temné sklepení. Zlo se vznáší všude kolem, zákeřné, plazící se a kousající. Není úniku, připadám si jako zasažený slzným plynem. Křeče do mě pronikají pomalu, s nasládlým nádechem rozkládajících se mrtvol. 

Tančíme na hrobech našich death metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého death metalu. Švédský kult ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "The Shadowpath". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny old school death metalové maniaky. Vítejte v pekle! Švédské smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Těším se na novou nahrávku! Kult!

Asphyx says:

we are dancing on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattle  bones to the rhythm of the only one true death metal. Swedish cult is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "The Shadowpath". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all old school death metal maniacs. Welcome to hell! Swedish deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent morbid CD! I look forward to the new record! Cult!

Band:

Moondark 2014: Alex Högbom - Gore Johan Jansson - Guitars Mattias "Cryptan" Norrman - Guitars Allan Lundholm - Bass Kennet Englund - Drums

Moondark 1993: Mats Berggren - Bass/Growls Kennet Englund - Guitars Mattias "Cryptan" Norrman - Guitars Johan Jansson - Drums/Cryptic leads

Songs:

01 The Shadowpath
02 Inside The Crypt
03 The Dawn For Our Race
04 Dimension Of Darkness
05 Trespassing Into... The Abyss
06 Concealing The Daylight
07 World Devastator 

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/the-shadowpath

https://www.facebook.com/moondark666

http://www.xtreemmusic.com/label/english.news.index.php

https://www.youtube.com/watch?v=-ckgNzVXS04&feature=youtu.be
https://soundcloud.com/xtreemmusic/moondark-world-devastator

Recenze/review - AMPUTORY – Ode to Gore (2015)

AMPUTORY – Ode to Gore

CD 2015, Xtreem Music

Sedíš na svém trůnu už po staletí. Pevný a nezlomný ve svém přesvědčení. Jsi negací všeho. Jsi odvrácenou tváří snad všech věřících. Straší s tebou malé děti, křižují se jen při zmínce o tvé osobě. Máš mnoho podob a skrýváš se v každém z nás. Tvá jména mají různý tvar, ale nejčastěji ti říkají Satan. Jsi na rozdíl od různých božstev hmatatelný, jasně čitelný. Píší se o tobě stohy knih, velebí i zatracují tě v písních. Kapel, které o tobě zpívají je opravdu velké množství. Většinou do textů přidají ještě tvoji sestru, známou pod jménem Smrt. Jen některé smečky ale umí přenést náladu a ducha z tvého světa na ten náš, nebohý a slabý. Finským old school death metalistům AMPUTORY se to povedlo. I když nám letos předkládají teprve svoji první dlouhohrající desku, už teď, po několika dnech společných temných chvilek, mohu hrdě prohlásit, že bych se ji nebál pustit i tobě, náš rohatý pane.

AMPUTORY jsou klasici, poctiví a upřímní ve své práci. Hrají podobně, jako hrávali a hrají jejich kolegové ve smrti FUNEBRE, ADRAMELECH, DEMIGOD, DEPRAVITY. Jinak jednoduše a jasně řečeno – old school death metal toho nejpoctivějšího ražení. Finská pobočka podzemí opět vydala další z kapel, které se ke svému řemeslu umí postavit čelem. Chrchlající zpěvák, špinavý zvuk, motivy vytažené odněkud z nejtajnějších zákoutí starých hřbitovů. Na hlavu vám nasadí posměšnou trnovou korunu a vy najednou budete stát před vesmírem v celé své nahotě. Oproštěni od zdravé výživy, cyklistiky, akvaristiky, křesťanství, různých politických –ismů. Před tváří samotného pána pekel se nikdo neschová a odhalí jakoukoliv závislost. Lidé jsou pohlceni sami sebou, ješitní a pyšní, zahledění do svých ulit. Marně se pokoušejí prázdnotu zaplnit různými koníčky a zapomínají na obyčejné lidské vlastnosti jako je přátelství a podaná pomocná ruka. Nemoralizuji, nesoudím, od toho tady jsou a budou jiní, jen pozoruji a otevírám poklop do záhrobí. Stejně jako AMPUTORY. Smetu vás plamenem, očistím vás od zbytečností. Poklekněte a slyšte slova o záhubě.

O apokalypse se mluví mezi lidmi už snad od doby, kdy pračlověk vypustil z úst první slovo. Psáno o ní je v knihách, předávána je ústně v legendách i elektronicky na různých sítích. Z AMPUTORY cítím určitou paniku, známou z nekonečných diskuzí o čemkoliv. Jednou se možná zahltíme informacemi, udusíme se slovy samotnými. Nevím, nejsem vizionář, ale poslední dobou se hrozně rád vracívám k poctivému řemeslu, k jadrné muzice, k obyčejnému chlebu. Finové splňují všechny mé požadavky na takový malý nostalgický výlet do minulosti. Mladším strávníkům, vyrostlým na instantních potravinách asi bude podobná hudba připadat nevýrazná, málo úderná, ale tady se hraje pro fanoušky, kteří ještě nemají chuť zkaženou různými dochucovadly. Někdy, ač relativně ještě mladý, kroutím hlavou nad lidskou hloupostí, neustálou nervozitou, nad zcela zbytečným zlem, pramenícím ze strachu. Mám čím dál častěji chuť povolat do zbraně všechny, kdo plivou síru, aby to tady trošku vyčistili. AMPUTORY by jim klidně mohli dát jednu ze svých songů jako hymnu.

„Ode to Gore“ je prvním albem kapely. Za sebe, jako za fanouška devadesátých let v death metalu mohu prohlásit, že se velmi povedlo. Kombinace pořádného nářezu, chladných melodií a temnoty mi dělá jen a jen dobře. Hroby se zase otvírají, Kristus má co dělat, aby se udržel na kříži a Satan se Smrtí vás zvou k nikdy nekončícímu tanci. Finové dali jasně najevo, že v jejich zemi to v současnosti v undergroundu opravdu vře. Jsem moc rád, že se mi letošní deska dostala do ruky. Budu ji chválit vždy a všude. Líbí se mi totiž neskutečná poctivost, old schoolový zvuk i morbidní nápady. Peklo zase jednou otevřelo svoje brány! Vítejte v zemi, kde sídlí samotný Satan. Takhle nějak si představuji pravý, nefalšovaný death metal! Masakr!

Asphyx says:

"From that Gore" is the first album of the band. For me, the fan of 90^th in death metal, I can say, it is well done. The combination of thrash, cool melodies and darkness is fine for me. The tombs are opened again, Christ has to stand on the cross and Satan and the Death invite you to a never-ending dance. The Finns showed clear that in their country there is underground in turmoil. I am very happy that I got this board into my hand. I will praise it always and everywhere. I like the incredible honesty, old school sound and morbid ideas. Hell opened its door once again! Welcome to the country where Satan lives. This is how I imagine the true, unsophisticated death metal! Massacre!

Seznam skladeb:

1. Enslaved In The Basement
2. Ode To Gore
3. Cleansing By The Blade
4. Aghori
5. Unclean
6. Bludgeoned
7. Unaccountable
8. Illusion Of Sanity

Čas: 33:28

Sestava/band:

Pekka Sauvolainen – basa

Jaako Kolhi – bicí

Saku Manninen – kytara

Antti Saikanmaki – kytara

Jarno Kokkonen - zpěv

https://www.facebook.com/pages/Amputory/206683252765666?fref=ts

http://www.reverbnation.com/amputory

https://www.youtube.com/user/Amputory

http://www.xtreemmusic.com/label/english.news.index.php

Minirecenze/minireview - MILKING THE GOATMACHINE - Goatgrind (2015)

MILKING THE GOATMACHINE - Goatgrind

CD 2015, NoiseArt Records

Vážení a milí přátelé, vítejte na dalším pokračování seriálu o kozlích jatkách. Berlínští MILKING THE GOATMACHINE letos přicházejí s další porcí libozvučných melodií v rytmu deathu a grindu. K tomu si připočtěte velký kopec srandy a máte před sebou parádní koncertní kapelu. Šesté album v řadě, nikdy nekončící optimismus a poskakující fanoušci. U podobné muziky máte dvě možnosti, buď na jejich hru přistoupíte a budete se bavit a nebo všechno šmahem odsoudíte. "Goatgrind" mi přijde oproti minulosti lehce propracovanější (v rámci hraného stylu) a stále stejně dynamický. Jedná se samozřejmě o "odpočinkovou" záležitost, od které nemůžete čekat bůh ví co, ale i tak bych tento počin doporučil. Svět totiž, jak známo, není jen o temnotě, zlu a špíně (i když nám to tak někdy připadá). Pokud tedy máte chuť si zase jednou pořádně zatančit v rytmu třeba takových MISERY INDEX, THE ROTTED, buďte vítáni na dnešní vypečené párty. Doporučuji s sebou vzít několik plechovek piva, dobrou náladu a pořádný kus energie. Ano, právě energie je to, co mě na novince přesvědčilo nejvíc. Kozlové si nehrají na žádné umění, "jen" do toho kopnou, odjistí vlak, nahodí agregát a jedou. Někdy mívám na podobné pojetí hudby velkou chuť a po MILKING THE GOATMACHINE sáhnu vždy s chutí.

"Goatgrind" je velmi hezkým dárkem pro všechny fanoušky death grindu. Vtip, nadsázka, energie. To jsou slova, která charakterizují nahrávku asi nejvíce. Nečekejte nic složitého, tohle je hudba pro chvíle oddechu, na pořádnou párty. Potřebujete si vyčistit hlavu? Tančíte rádi? Milujete skákání z pódia? Pak neváhejte a jděte do téhle nahrávky. Určitě vás nezklame. Německý death grind, který vás rozseká na malé kousky! Příjemné album!

Asphyx says:

"Goatgrind" is a very nice gift for all fans of death grind. Joke, exaggeration and energy. These are the words that define the record most. Don't expect anything complicated, this is the music for respite for some pretty party. Do you need to clean your head? Do you like dancing? Do you like jumping off the stage? So don't hesitate and listen to this record. You won't be disappointed. German death grind that will cut you into small pieces! Pleasant album!

https://www.facebook.com/milkingthegoatmachine

https://twitter.com/milkingthegoat

https://myspace.com/milkingthegoatmachine

https://www.youtube.com/user/MTGoatmachine

http://noiseart.cc/

Recenze/review - ATOMICIDE – Chaos Abomination (2015)

ATOMICIDE – Chaos Abomination

CD 2015, Iron Bonehead Productions

Vychladil jsem tělo až na hranici snesitelnosti. Otevřel jsem slot pro CD a zhasl všechna světla. Promo prohlášení dopředu totiž upozorňovalo na to, že budu mít co do činění s velmi chladným rouhačským materiálem. A mělo pravdu. Do mého pokoje přes nějaký vesmírný kanál a skrze reproduktory začal proudit nespoutaný chilský black/death metal té nejvyšší kvality. Kapela, datující svůj vznik do roku 2003, moc dobře ví, jak složit pořádně temné skladby, „postrašit“ posluchače a rozdrtit jejich lebky krutými melodiemi. „Chaos Abomination“ je teprve druhým dlouhohrajícím albem v pořadí. Tahle smečka má v podzemních kruzích již dávno díky různým demonahrávkám, splitkům, EP a kompilacím, status legendy. Není divu, jejich hudba je nespoutaná, živelná, připomínající červy, kroutící se na tělech čerstvých obětí. Svíce, umístěné na kovovém pentagramu svítí do tmy velmi ostře, jednoznačně a bez kompromisů.

Pokud bych měl tvorbu neznabohů z ATOMICIDE k někomu přirovnat, držel bych se asi všeobecnějšího pohledu. Jsou zde slyšet odkazy jak na evropskou blackovou školu, tak na špinavější odnože death metalu i thrashe. To vše je pak zabalené v určité „jihoamerické šílenosti“. Nevím, čím to je, ale kapely z tohoto kontinentu mají v sobě určitý náboj, jiskru, která mi připomíná doby dávno minulé, kdy se na pódiích nepohybovalo ještě takové množství znuděných a přežraných šelem. Pánové jedou až na samou hranu snesitelnosti. Nemyslím teď uměle technicky vytvořenou „tvrdost“, ale spíš absolutní oddanost odvrácené straně světa, blasfemii a „hlukovému masakru“. Zvukově je vše velmi špinavé, mnohdy těžko čitelné. Pro mnohé posluchače bude tohle přesně ten problém, kdy CD odloží s neutuchajícím odporem. Inu, je to old school, tak co se divíte (smích)? Takhle se dřív opravdu hrálo a ATOMICIDE tak působí jako poslové ze starých časů.

Stěny z kytar jsou určitě schopné se podepsat na duševním zdraví nejednoho nepřipraveného strávníka. Mladíci, kroutící dokola ve svých přehrávačích vypiplané nahrávky dnešní technicky precizní doby, budou zmateni, někteří možná znechuceně odvrátí svoji tvář a mnozí odejdou naštvaně do karantény. Nedivím se jim. My staří pardálové, jsme proti podobným nákazám imunní, dávno nakažení a naše těla si už před mnoha lety vytvořila protilátky. Pro mě je tak „Chaos Atomination“ krutě vstřícnou vzpomínkou, zvukovou lahůdkou, nespoutanou nostalgií. Vím dobře, že se podobné plesniviny dnes moc nenosí, ale je mi to tak nějak jedno (smích). Úmyslně znovu a znovu otevírám do zimní krajiny okno svého pokoje, mrznu ve svém křesle, odmítám jídlo a pomalu se jako hrdina z knih Franze Kafky proměňuji v obludný, nehodný hmyz. Plazím se po zdech, sbírám jednotlivé kruté pasáže, vzniklé v chilském podzemí a zamotán do imaginárních sítí mnohokrát umírám v nekonečných křečích.

„Chaos Atomination“ je deskou pro okultní večery, pro staré protřelé old school maniaky, pro milovníky temnoty, pro samotáře, zamotané ve starých pavučinách. Chlad, síra, tlak a beznaděj. To jsou nálady, které cítím z nové desky ATOMICIDE nejčastěji. Je to spíš obřad, navozující ve vaší hlavě pekelnou vřavu, než CD pro chvilky odpočinku. Je zde patrný určitý neklid, skoro až elektrická přitažlivost, možná snad dokonce magnetismus. Občas si přijdu jako ve filmových scénách, kdy se pomocí světelných paprsků zhmotní před vašima očima znenadání samotný Satan. Někteří členové různých církevních řádů se dobrovolně rozhodli žít celý život v čistotě. Tady je to přesně naopak. Absolutní negace dobra, otisky kopyt Luciferových, krev ztékající z obráceného kříže. Do hlavy je mi zaražen trychtýř a odněkud z všeobjímajícího vesmíru je do mě pod tlakem ládována černota. Dobře mi tak, sám jsem si o to říkal. Skvělá deska pro všechny špinavé metalové bastardy!

Asphyx says:

"Chaos Abomination" is the album for occult evenings, for old hard-bitten old school maniacs and for lovers of darkness and single player entangled in old cobwebs. Cold, suffering, pressure and hopelessness are the moods which I get into mostly, while listening to the new album of ATOMICIDE. This CD is more reminiscent of a ceremony full of hellish turmoil than compared to a CD for ordinary moments. Satan himself before me appeared countless times.The absolute negation of good is instilled through hoof prints of Lucifer and blood flowing down from the inverted cross. This is a great album and is recommended for all dirty metal bastards!

Seznam skladeb:

Is Vis Pacem Para Bellum
Pestilential Hammer Blows
A.T.O.M.I.C.I.D.E.
Preparing Your Gallows
Under The Spell Of Destruction
Megaton Desolation
Poison Graves
Chaos Abomination
Victorious Under The Ashes

Čas: 34:01

Sestava:

Atomizer – basa, zpěv

A. Prophaner – bicí

Deathbringer - kytara

https://atomicide.bandcamp.com/releases

https://www.facebook.com/ATOMICIDE666

http://www.ironbonehead.de/

Minirecenze/minireview - COFFINS - Craving To Eternal Slumber (2015)

COFFINS - Craving To Eternal Slumber

EP 2015, Hammerheart America

Dřevní doom death metal mi dělal vždycky dobře na těle i duši. Rád jsem se toulám po opuštěných hřbitovech a spolu s kapelami objevuji ty nejtajnější zákoutí, odpočívám ve stínu náhrobků a užívám si ticha před večerními sabaty. COFFINS jsou v dnešní době bezesporu pojmem. Za dobu své existence a díky svému "exotickému metalovému původu" se zapsali obzvláště prvními alby do kroniky zvané Smrt pěkně krvavým písmem. S posledními alby mám ale bohužel už pocit, že se vytratila taková ta surová špína, chlad a přitažlivost, kterou jsem měl u téhle party tolik rád. Letošní rok to bohužel není jiné. Trošku mi přijde, že se nám japonští samurajové vyčerpali. Spousta splitek, různých kompilací a jiných nahrávek asi způsobila, že těch necelých 30 minut je poměrně nezáživných. Netvrdím, že se jde pod určitou laťku kvality, ale na takové jméno se jedná jen o lehký nadprůměr. Chybí mi nějaký záchytný bod, nějaká zapamatovatelná melodie. Marně se pokouším do desky dostat horem dolem. Zkouším si ji pouštět v různých náladách, pokaždé v jiný denní čas a stejně zůstávám netknutý. Kde je chorobnost? Kde jsou nemrtví, ptám se? Zůstali pořád zavřeni v rakvích. COFFINS se nepodařilo je probudit.

"Craving To Eternal Slumber" je EP, které se zdá být úplně zbytečným. Kapela nedokázala na nahrávku přenést ani smutek, ani smrt. Jedná se sice o lehce nadprůměrné album, ale to mi přijde na kapelu s takovým jménem příliš málo. Melodie jsou nevýrazné, stále stejné a časem se dostavuje pocit nudy. Mrtví dál spí klidným spánkem věčnosti a já neslyším nic, co by mě příště donutilo se k desce vrátit. Je totiž obyčejná, nevýrazná a chybí ji jakákoliv energie. Možná by to chtělo vydat řadové album, dát mu čas a vše dotáhnout do konce. Japonský doom death metal, ze kterého nejde strach.

Asphyx says:

"Craving That Eternal Slumber" is an EP that seems to be completely useless. The band didn't transfer not sadness even death on the record. Although this is slightly above average album, I think it isn't much for a band with such name. The melodies are dull, always the same, and I'm boring sooner or later. The dead are sleeping on and I can't hear anything what will  force me to return to the board for the next time. It is plain, bland and it lacks some energy. Perhaps it will be better to release an album and give it time. Japanese doom death metal, that doesn't scare you.

https://www.facebook.com/intothecoffin

http://www.coffins.jp/

https://www.youtube.com/user/CoffinsJP

http://www.hammerheart.com/

Recenze/review - DYSENTERY – Fragments (2015)

DYSENTERY – Fragments

CD 2015, Comatose Music

Nekrofilie (parafilie, nekromanie, thanatophilia, necrolagnia) je sexuální porucha, při které člověka přitahují mrtvoly. Slovo nekrofilie je odvozeno od řeckého Nekros (mrtvý) a Philia (láska). Poprvé termín nekrofilie použil Belgičan Joseph Guislain a to již v roce 1850. Ovšem nekrofilie jako taková je známá již z dob starověkého Egypta.

Láska k mrtvolám má určitě mnoho podob. Pokud si odpustíme ty vyloženě reálné, úchylné a nežádoucí, tak potom zde máme třeba takové DYSENTERY. Jedná se o americkou slamming brutal death metalovou kapelu, která přistupuje k exhumační lásce po svém. Jejich texty jsou velmi květnaté, proložené gore, blasphemy tématikou. Na nějaké to pohozené tělo se nehledí, krev je jen obyčejná a mnohdy zbytečná tekutina a do práce se chodí zásadně s dobře nabroušenými skalpely. Nechutné, co říkáte? Ano, je tomu tak. Je to také účelem. Snaha šokovat je patrná na každém kroku. V dnešní době to už sice není nic zásadního a v těch hromadách neživých těl se to vcelku ztratí, ale přesto by mohl nejeden slabší jedinec pocítit lehkou nevolnost v dutině břišní. DYSENTERY hrají svůj styl klasicky, houpavě, někdy poměrně monotónně a abych pravdu řekl, zpočátku u mě docházelo ke chvilkovým návalům nudy.

To se řekněme po desátém poslechu změnilo a od té doby jsem si dobrovolně a s chutí brával patologický kostým, kýval se jako otec z dílu Studna od majora Zemana. Žádnou techniku, ani klasikou špínu zde nehledejte. Spíše se jedná o současný, k dokonalosti dotažený brutal death metalový produkt. Kapela zaplať Satan! nesáhla jen k nikdy nekončícímu hoblování, ale snaží se i různými výjezdy kytar veškerý tenhle marast oživit. Někdy se to daří, někdy je to trošku horší, ale celkově jsem spokojen. Deska asi nebude tou, na kterou bych dostával chuť obden a vychvaloval bych ji mezi kamarády v restauračním zařízení, ale dovedu pochopit, že fanoušek stylu musí být na vrcholu blaha. Zpěvák odříkává stále ve stejném tempu, tanečníci našlapují na každou druhou dobu a vedle pódia se válejí hromady zbytečného masa z jatek. Muzika je to krutá, ošklivá, šílená, stejně jako záznam ze skryté kamery na jatkách. Nejsem za ty roky strávené ve stínu smrti žádný citlivka, ale tady si občas přijdu, jakoby mi někdo zarážel deseticentimetrové hřeby do uší.

Pokud bychom se snažili tuhle partu šílenců k někomu přirovnat, napadají mě třeba takoví PATHOLOGY, DEVOURMENT, PARASITIC EJACULATION, VOMITOUS a podobní. Rovnou ale přiznávám, že u všech zmíněných kapel mívám docela problém je odlišit od sebe navzájem a tak je berte jen jako takové menší vodítko. DYSENTERY mě zaujali právě svým nadšením, velmi dobrým a „příjemným“ zvukem a hlavně schopností složit skladby, které mají hlavu a patu. Nebývá to v tomhle stylu zase tolik časté. Album je na poměry hraného stylu nezvykle pestré, krvavě mokvající. Myslím, že u příznivců podobné hudby rozhodně nezapadne. Pro mě ale přeci jen někdy postrádá výraznější nápady, kus něčeho zajímavějšího, neotřelého, něco, co by mě vytrhlo z celé téhle šílené morbidní letargie.

DYSENTERY nahráli velmi kruté, krvavé album. Pokud byste dnes hledali slamming brutal death metalovou kapelu, která se nebojí pořádně říznout do masa a zároveň hraje zajímavě, pak jste tady správně. „Fragments“ je albem, které bolí, je nezvykle pestré a velmi dynamické zároveň. Fanoušci stylu by měli zbystřit svoji pozornost, protože tady se odehrávají pořádně „hnusná“ hudební jatka. Američané moc dobře vědí, jak složit dobrou skladbu. Prohrabují se hromadami mrtvol s velkým citem pro věc. Muzika je zde velmi ošklivá, šílená a připomíná záběry z vivisekce. Pokud bych měl letos někomu doporučit kapelu, která nahrála velmi dobré slamming brutal death metalové album, byli by to rozhodně DYSENTERY! Tihle patologové moc dobře vědí, jak se dělá dobrá práce. Deska, která vám shnije v přehrávačích!

Asphyx says:

DYSENTERY recorded a very cruel, bloody album. If you are looking for a slamming brutal death metal band that isn't scared to cut into meat and is playing interesting as well, so you're right here. "Fragments" is an album that hurts, it's unusually colourful and very dynamic at the same time. Fans of the style should sit up their attention, because here are played very “ugly” music massacre. The Americans know very well how to compose a good song. The music here is very ugly, crazy and reminds images of autopsy. If I would recommend someone a band this year, that recorded a very good slamming brutal death metal album, it would be definitely DYSENTERY! These pathologists know very well how to do a good job. Album, that will rot in yours CD players!

Seznam skladeb:

1. Onset
2. Led To Terminal Ignorance
3. Paranoid Division
4. Grave Evolution
5. Reflection Of Repugnance
6. Invocation Of Parallel Bloodlet
7. Neurological Snare
8. Immersed Into Misanthropic Turmoil
9. Veiled Narcissism
10. Within Descending Skies They Will Suffer
11. Voice Of Deprivation
12. Divinity From The Void
13. Oblivion

Čas: 32:18

Sestava/band:

Scott Savaria - Vocals

Blue Spinazola - Guitar

Eric Taranto - Drums

Greg Mann - Bass

https://www.facebook.com/dysenterygrind

https://myspace.com/dysenterygrind

http://www.comatosemusic.com/