Recenze/review - DEPRESSED – Afterlife in Darkness (2015)

DEPRESSED – Afterlife in Darkness

digital 2015, vlastní vydání

Ten den nebylo všechno v pořádku už od probuzení. Vstával jsem naštvaný, bez chuti k jídlu, jakoby prokletý někde v nočních můrách. Cestující, které potkávám každý den v tramvaji, měli hodně podobné výrazy. V ranní poště mě čekalo nepřeberné množství nepříjemných emailů. Ani jsem neusedl a už všichni volali. Takhle to šlo celé ráno i odpoledne. Oběd stál za nic a když mě tohle pracovní monstrum vyplivlo k večeru na svobodu, ploužil jsem se domů s nechutným výrazem na tváři. Den blbec, divný tlak ve vzduchu, zápach čehosi divného mezi lidmi. Všichni jakoby vycítili, že něco není v pořádku. Nebylo. Doma jsem jen pozdravil, najedl se a zavřel se raději do svého pokoje. Usedal jsem k přehrávači s pocitem, že nejlepší co bych mohl udělat, tak je buď usnout nebo se teleportovat na jinou planetu. Pustil jsem si prvotinu DEPRESSED a skoro se mi to povedlo.

Tihle brazilští death metaloví chasníci totiž disponují jednou úžasnou schopností. Umí vás bez vytáček a zbytečností přenést na old school death metalovou vyhaslou hvězdu, kde nejsou žádní našňupaní manažeři, ani televize a internet, ani moderní kritici. V téhle zemi se jenom pije pivo, jí se tuny masa, jsou tady jen samý pěkný ženský a k tomu tuny dobrého smrtícího kovu. DEPRESSED sice nepatří ani tady, v krajině zaslíbené, k nějakým slavným skupinám, ale myslím si, že si svých pár poctivých fanoušků najdou. Pořád (asi už naivně) věřím v pořádné řemeslo, v rebelii, ve špinavý zvuk. Moc nás už nezůstalo, ale to mi nebrání v tom, tuhle bandu pochválit. Riffy jsou nespoutané, tlak připomíná šílenství a vokál je drsný jako rašple. Víc nechci a vlastně ani nepotřebuji.

Brazilci se v textech zaobírají okultismem, kritikou náboženství a fanatismu. Klasika, dalo by se říct. Mohli bychom samozřejmě mluvit o klišé, ale s přihlédnutím k tomu, jak to na tom našem božím světě v současnosti vypadá, začínají být podobná témata zase aktuální. Zajímavý je i obal, zabarvený do ne příliš tradiční hnědé barvy. Je vidět i slyšet, že si kapela dala se vším velkou práci. Podobných skupin sice bylo, je a bude velké množství, ale přesto si myslím, že by i v dnešní nadprodukci zrovna tahle mohla zaujmout. Osobně mě nejvíc přesvědčila těžko popsatelná „těžká“ nálada. Všechno se táhne jako čerstvý asfalt. Na prsou cítím tlak podobný počínajícímu infarktu, píchá mě v levé ruce a čekám přechod do onoho svět každou chvíli. Nevím jak vy, ale já mám rád, když se mnou muzika něco dělá, nepostrádá jiskru a donutí mě alespoň k lehkému podupávání nohou. DEPRESSED splňují všechny mé základní požadavky a ještě dodávají něco málo navíc.

Skoro padesát minut smrti uteče jako voda. Nenudil jsem se ani chvilku a i když si nejsem zase tolik jistý, že pánové nějak výrazněji zasáhnou do undergroundového dění, přesto si myslím, že jejich prvotina stojí za povšimnutí. DEPRESSED nahráli desku plnou napětí, energie, špíny, nespoutanosti. Tradiční smrtící kov uchopili po svém a přidali velký kus černoty. Pokud máte rádi old school death metal, tak zaměřte svůj zrak na Brazílii. Litovat rozhodně nebudete. Album narvané poctivým masakrem!

Asphyx says:

Almost 50 minutes of death is so fast. I was not bored for a second. The first record of this band is something you should consider listening even though I am not sure they will intervene in the underground world. DEPRESSED´s album is full of energy, intensity, dirt and rampancy. The achieved to handle traditional death metal in their own way and the added big junk of darkness. If you like the old school death metal you should take a look on Brazil. You would not regret that. This album is full of honest massacre. 

Seznam skladeb:

01. Dark World Depressed I 02. Afterlife in Darkness 03. Pleasure of the Continual Vengeance 04. Paradoxical Warcult 05. Reborn in Hellfire 06. Horrors in the Storm of Blood 07. Disease from Emptiness 08. Tears of Blood 09. The Putrid Legacy of Humanity 10. Zombie Epidemic 11. Are You Ready for the Killing? 12. Dark World Depressed II

Čas: 48:11 

 

Sestava/band:

Rodrigo Jardim – kytara

Gabriel Guerra – bicí

Rodrigo  Amorim – kytara

Stella Riberio – basa

Giovani Venttura - zpěv

https://www.facebook.com/depressedbandpage

https://play.spotify.com/album/5s1qPVEUbAGHIOYo08IUE6

http://www.deezer.com/album/9856298

Recenze/review - AUSTERYMN – Sepulcrum Viventium (2015)

AUSTERYMN – Sepulcrum Viventium

CD 2015, Memento Mori

„Jsem opět v tom mátožném stavu, způsobeném nedostatkem krve. Vláčený, bičovaný, ukřižovaný. Teď tu visím uprostřed holého kopce a chodí se na mě dívat. Snažím se alespoň před dětmi tolik nekřičet bolestí, ale občas mi nějaký ten skřek unikne. Ani vlastně nevím, co jsem provedl. Prý jsem seděl lehce opilý a prohlásil něco o právě ctěném Bohu. Pak už to šlo samospádem. A že prý musím trpět jako Kristus. Umírám, klíží se mi oči a jen vzdáleně slyším své další přiznání, učiněné před těmi, kteří mě odsoudili. Je několik let po narození Ježíše a já odcházím poprvé do říše mrtvých. Bez rozhřešení, bez odpuštění. Dole pod kopcem znějí nábožné chorály.“

Střiiiiiihhhhh…..průlet hvězdokupou a nekonečnou smyčkou času…

„Zase mě pověsili nahoru na kopec, tentokrát jsem byl vláčen za motorkami. Odpadávající kusy masa si fotily na své mobily snad všechny děti. Ukřižován, skoro bez krve. Historie se opakuje. Píše se rok 2015 a já se opět převtělil do další oběti. Navěky proklet, nikdy nespočinut, v nekonečném smutku se plahočím a znovu skoro umírám. Tentokrát si vzpomínám na libé tóny krutého death metalu, který tolik sedne k celkové beznadějné atmosféře.“

Tisíckrát prokletý, zapletený v nekonečné smyčce old school death metalových riffů. Potácím se spolu s novou (první dlouhohrající) deskou britských AUSTERYMN. Jsem znovu, snad posté, opět ukřižovaný, zbavený krve i rozumu. Nevnímám lehké nedokonalosti začátečníků (skoro žádné nejsou, snad jen zvuk bych si dovedl představit lehce špinavější). Vracím se do doby, ve které jsem umíral snad nejčastěji, do devadesátých let minulého století, kdy vládly death metalu takové smečky jako DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY a další slavná jména. Undergroundové uchopení smrtícího kovu mi dělalo vždy dobře. Mám to takhle stejně nejraději. A Britové tu pradávnou hnilobu vzali za správný konec.

Preludium smrti, chorály známé z nábožných písní, velebení Satana, pána našeho, schovaného v každém z nás. Obraz našich nečistých myšlenek, vrozený nečistý pud, který se mnohdy marně pokoušíme „ukočírovat“ pomocí pouček a nařízení. Ne vždy se nám to daří. Myslím, že je stokrát lepší popustit uzdu své morbidní fantazii při poslechu AUSTERYMN, než vyrazit s pěnou u huby do ulic. Vždyť ta lehká inspirace melodickým švédským death metalem, kombinovaná s tou nejjadrnější klasikou, nám dá rozhřešení snad pokaždé. Jsme složeni ze sedmdesáti procent z vody, z několika kilo kostí a masa a pak už jen z myšlenek. Jednou po nás zůstane hromádka popela a po některých pár krásných otisků nálad v dětech. „Devadesátkový“ smrtící kov se zdá být nesmrtelný, stejně jako zkušenosti, předávané z generace na generaci. AUSTERYMN toho budiž jasným důkazem.

„Sepulcrum Viventium“ je jako křížová cesta, provázená nekonečnými ranami bičem (zajímavé, že tahle kratochvíle se s věky nemění), slzami, zimou a zástupem krvelačných čumilů. Samotný cíl, závěr trnitého výletu je více než jasný. Měla by jím být smrt a závěrečný aplaus při očištění hříšníka. Nic takového ale nenastává. Zůstává jen pach strachujícího se potu, odlesky morbidních fotek pořízených s bleskem (dokonalých, detailních krutých záběrů plných strachu, jak jinak) a pro některé z nás vzpomínka. AUSTERYMN nahráli velmi pestré, šikovně poskládané album, které nepostrádá potřebnou smrtící náladu, chutné melodie a utrpení. Velmi dobrá deska!

Asphyx says:

With AUSTERYMN I´m actually returning back to the pas when I was dying for most of the time. To the 90´of the last century when the death metal was being led by groups such as DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY, or other famous names. I´ve always liked underground death metal. It´s my favorite thing. I think that British bands grabbed the rottenness from the good side. AUSTERYMN´s album is very colorful, smartly put together and it doesn´t miss a necessary deadly mood, tasteful melodies and misery. It´s a very good album!

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Feeding The Grotesque
3. Written In The Scars
4. Bleeding Reality
5. Excarnation
6. Darkness Burns Forever
7. The Living Grave
8. In Death... We Speak
9. Necrolation
10. Buried Alive
11. Dead
12. Riven

Čas: 39:58

 

Sestava/band:

Rik Simpson – kytary, basa, piano, klávesy, zpěv

Steven Critchley – zpěv, basa

Stuart Makin – kytara

Nikk Perros - bicí

https://www.facebook.com/pages/Austerymn/447715821937969

http://myspace.com/godlesstruthuk

http://www.memento-mori.es/

Recenze/review - ABYSS – Heretical Anatomy (2015)

ABYSS – Heretical Anatomy

digital 2015, 20 Buck Spin

Odpálit raketu, nakopnout hnědku, rozsekat, rozbít, zničit, vyhladit. Taková slova mě napadají pokaždé, když najdu kapelu, která svoji tvorbu kombinuje s crustem. Není to složitý styl, pro jeho zahrání vám stačí pár základních akordů a bubeník s dobrým srdcem (aby to celé utáhl). Tentokrát se ke mně dostali Kanaďané ABYSS. Není to příliš originální název smečky, ale to vnímal jako podružnou věc. Beru všechno, jak to stojí nebo leží, v tomto případě spíš běží a prchá. Jedná se o první dlouhohrající album těchto zámořských „nespoutanců“ a je plné odkazů na takové smečky, jako jsou třeba BOLT THROWER, AUTOPSY, OBITUARY, ENTOMBED, CARNAGE, sem tam v pomalejších pasážích i INCANTATION, občas REPULSION, DISCHARGE a samozřejmě MOTORHEAD. To vše zabaleno v „crustové krustě“. Samozřejmě s undergroundovým zvukem, nezbytnou dávkou nadšení a kulervoucí energií. Někam do klubu, někdy ke konci celého festivalu hluku a hlomozu, mohu jen doporučit.

Problém u podobných kapel bývá v tom, že se mnohdy takové ty „undergroundové propriety a image“ nadřazují muzice samotné. ABYSS hrát umí a ne že ne, jen občas předstírají, že jim to moc nejde. Podobných skupin je díky jednoduchosti stylu jako hub po atomovém dešti a tak vlastně ani nevím, proč mě zrovna Kanaďané zaujali. Neříkám, že si z jejich „bordelu“ sedám na zadek, ani netvrdím, že kdo tuhle desku neuslyší, tak jako by nebyl, ale určité kouzlo jejich muzika bezesporu má. Takhle ke štípání dříví, porcování masa nebo ke cvičení se zdají dobrou volbou. Horší je to už při soustředěnějším poslechu, ale pro ten se nezdají být tihle špinavci zrovna určeni. Většinou jsem k tomu, co leze z CD za zvuk poměrně tolerantní (hlavně u crusty stylu), ale tentokrát bych ocenil spíše čistší produkci. Album sbírá po světě v nezávislých médiích jen samé plusové body a já se musím (s pár výhradami) přidat.

Nakonec vás, pokud tedy vydržíte, přesvědčí energie spojená s temnotou. Tam kde některé kapely stavějí komplikované a pečlivě ošetřené konstrukce, ABYSS rovnou zaútočí. Praští do stolu, zaseknou sekeru. Bez kompromisů, zbytečností. Při téhle desce není nutné „přemýšlet“. Je to výmaz mozků, hluková terapie. Hlas je vystřižen někde na pomezí Paula Speckmanna a Chrise Reiferta. Za mě tedy spokojenost a palec nahoru. Líbí se mi, že u podobných nahrávek si můžete sednout, klidně se občas zvednout, dělat i něco jiného a když se vrátíte, naskočíte zase rovnou do stejného vlaku. Nikdo nic neřeší, kapele se dokonce povedlo vyhnout v tomto stylu tolik častým „politickým přiblblým textům“. Zkrátka, na své si přijde každý fanoušek špíny, rouhání, hanobení zvuku a násilnosti v muzice. Ten tlak tam jednoduše je a způsobuje pořádnou motolici.

Usedám do auta, vkládám CD a vydávám se na zkušební okruh. Při téhle muzice bude asi problém nevyhodit moji káru mimo svodidla, ale pro ten adrenalin stojí za to žít. Dokud tady žijeme, rychlost stále vítězí. Všechna podobná hudba zde sice už byla v tisíci mutacích, ale když řídíte, tak vám to zase tolik nevadí. ABYSS nahráli desku plnou energie, špíny, odhodlání a totálního masakru vašich uší. Pokud hledáte album, které vám vyčistí mozek, tak volte „Heretical Anatomy“!

Asphyx says:

I sat in my car, put the CD in the player and now I am driving for a testing ride. I´m sure it´s going to be difficult to keep the car on the road. Nevertheless this is the adrenalin you want to life for. Until we are alive, speed is going to be the winner. There are a loads of songs like this in many different variations, however when you drive it doesn´t matter. This record of ABYSS band is full of energy, dirt, determination and total massacre for your ears. If you are looking for a music which would clear your head and thoughts, you should choose “HERETICAL ANATHOMY”!

Seznam skladeb:

1. Heretical Anatomy
2. The Atonement
3. Chained To Extinction
4. Flesh Cult
5. Prophecies Of Churning Horror
6. Atavistic Decay
7. Thrall Of The Elder Gods
8. Nightmares In Skin

Čas: 20:28

 

Sestava/band:

Rob – basa

Max – bicí

Jason – kytara

Ethan – kytara

David - zpěv

https://abyss666.bandcamp.com/album/heretical-anatomy

http://listen.20buckspin.com/album/heretical-anatomy

http://www.aphoticabyss.blogspot.cz/

http://www.20buckspinshop.com/

Minirecenze/minireview - PARRICIDE - Sometimes It's Better to Be Blind and Deaf (2015)

PARRICIDE - Sometimes It's Better to Be Blind and Deaf

CD 2015, Mad Lion Records

Narvat do 25 minut 13 songů může jenom kapela, která do toho mlátí v rytmu grindu. Je tomu tak. Tentokrát se mi dostalo do rukou album polských šílenců PARRICIDE a je to nářez přátelé. Sice mám co dělat, abych poznal jednotlivé songy od sebe, občas nebo vlastně většinou se poměrně v celém tomhle chaosu ztrácím, ale předpokládám, že fanouškům a všem skokanům na OBSCENE EXTREME se tahle taškařice bude líbit. Občas zaujme nějaký "legrační" riff, sem tam vyleze na povrch nějaká ta srandovní pasáž, ale jinak se jedná o masakr od začátku do konce. Vždycky nějak nevím, jak se u podobných kapel vlastně pozná, která je dobrá a která ne, ale pocitově patří tihle pánové k tomu lepšímu, co jsem měl za svůj dlouhý hudební život možnost slyšet. Je to bordel, je to zmar, ale aspoň občas je možné vypozorovat jakýsi řád, objevit nějaké ty záchytné body a sem tam se dokonce přistihnu, že naživo to musí být asi i zábavné. Dobrovolně bych do téhle smečky asi nešel, na mě je málo sofistikovaná, ale dejme tomu, že je to jen legrace. Vcelku dobrý grind. 

Asphyx says:

To stuff 13 songs into 25 minutes can only such a band that beats in the rhythm of grind. This time I got into my hands an album of Polish freaks PARRICIDE and it's hard stuff, my friends. Occasionally there is some "funny" riff here or a funny passage, but otherwise it is a massacre from beginning to the end. Pretty good grind.

https://www.facebook.com/pages/Parricide/112076545514054

http://myspace.com/parricide-pl

http://www.madlion.eu/

Minirecenze/minireview - ZATOKREV - Silk Spiders Underwater...(2015)

ZATOKREV - Silk Spiders Underwater...

CD 2015, Candlelight Records

Čtvrté dlouhohrající album švýcarských ZATOKREV je plné doomu, sludge, doom-coru, post metalu a já nevím čeho ještě. Kapela má v určitých kruzích pěkně našlápnuto a patří k dobrým zvykům kapelu chválit. Řeknu vám to asi takhle. Tahle deska je dobrá, možná ještě více než dobrá, ale že bych si ji doma pouštěl vyloženě s potěšením, to zase ne. Má mysl je otevřená a jsem snad vnímavým posluchačem, ale u "Silk Spiders Underwater..." u mě docházelo i ke chvílím, kdy jsem nahrávku vyloženě odmítal. Nějak na mě bylo a vlastně dodnes je hrozně rozmáchlé, nekonečně dlouhé a "rozplizlé". Neříkám, že by mi zde něco vyloženě vadilo nebo že by mi byl poslech nepříjemný, ale když já tuhle hudbu pro kavárenské hipstery nějak nemusím. Oceňuji sem tam velmi dobré nápady, snahy o to "být jiný", ale jako celek u mě letos ZATOKREV příliš neobstojí. Možná, kdybych nebyl starý paprika a neslyšel tohle všechno už milionkrát (jen jinak a jinde poskládané v čase), asi bych pány také velebil až do nebes. Takhle mi přijde, že se na dobrý riff někdy čeká několik minut, zpěvák jen tak něco vzdáleně mumlá a bubeníka musí přemlouvat, aby alespoň občas praštil paličkou. Smutná, depresivní a vlastně jakákoliv nálada se také nedostavuje a všechno si jen tak plyne kolem. Časem u mě přichází velká nuda a to je samozřejmě špatně.  Ale tak, pro dnešní "moderní" posluchače asi dobré. Budiž vám přáno, já se raději poohlédnu jinde.

Asphyx says:

The fourth full-length album of Swiss ZATOKREV is full of doom, sludge, doom-core, post-metal. I appreciate here and there very good ideas, efforts to "be different", but as a whole ZATOKREV fail this year for me. Sad, depressing and in fact no mood and all is just going around.you. I'm boring after some time and this is obviously wrong. But, for today's "modern" listeners it's good, maybe. Let your wishes, I'll go and see somewhere else.

http://www.zatokrev.com/
http://zatokrev.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/ZATOKREV
http://www.candlelightrecords.co.uk/

Minirecenze/minireview - CORPSE GARDEN - Entheogen (2015)

CORPSE GARDEN - Entheogen

CD 2015, Satanath Records

Druhé album korsických CORPSE GARDEN se mi dostalo do ruky víceméně náhodou. Rád si jednou za čas jen tak sednu k počítači, nechám popustit uzdu své fantazii a čirému surfování. První, co mě na informační dálnici ohledně téhle kapely zaujalo, byl obal. Hadi na mě vždycky fungovali a když jsem k tomu ještě přidal několik hodin strávených s mp3 téhle death metalové mašiny, začal se na mé tváři objevovat takový ten velmi spokojený úsměv. Pánové jsou sice poplatní mantinelům stylu, nikam se zbytečně nehrnou a předkládají spíše klasiku, ale to mi vůbec nebrání se do jejich tvorby naplno ponořit. Vynikající je zvuk (třeba basa, která bývá často upozaďována, tady zní jako řev oběti při trhání masa), veškeré skladby mají perfektní stavbu, jasnou vizi a nenudí ani chvilku. Rád jsem se spolu s kapelou procházel temnými ulicemi, tančil pod kužely pohasínajících lamp a cestu vždy zakončoval na místním hřbitově. Jméno CORPSE GARDEN bylo, je a bude napsáno na mnoha náhrobcích ještě pěkně dlouho. Podobnou hudbu mi prosím zasílejte doporučeně na moji adresu a pokud jí budou plné náklaďáky, zlobit se rozhodně nebudu. Vynikající propojení klasiky v rytmu MORBID ANGEL, BEHEMOTH, techniky v mezích zákona a atmosférických, pečlivě vystavěných pasáží. 

Album je pro mě velmi příjemným překvapením. CORPSE GARDEN se povedlo zhudebnit absolutní zlo. Temné a zákeřné. Podobné kapely by měly vydávat svá alba u velkých labelů a mít dlouhé turné s mnohem slavnějšími smečkami. "Entheogen" je plné vášní, nálad, pocitů. Připomíná mi smrt, procházející davem lidí. Vynikající produkce, perfektní výkony jednotlivých hráčů a velmi "chytlavé" skladby. Osobně se pro mě jedná o takovou tu death metalovou lahůdku, kterou si jako správný gurmán vždy a znovu rád vychutnám. CORPSE GARDEN se vydali hodně těžkou cestou. Obstáli ale se ctí. Vynikající propojení techniky, klasiky a temnoty v death metalu. Doporučuje deset z deseti death metalistů! Skvěle!

Asphyx says:

This album is a very pleasant surprise for me. CORPSE GARDEN put  the absolute evil to the music. Dark and insidious. Such a band should publish its albums by major labels and have a long tour with a much more famous bands. "Entheogen" is full of passion, moods and feelings. It reminds me of death, going throught crowd of people. An excellent production, perfect performances of individual players and  very "catchy" songs. For me it is a death metal delicacy, that I can always enjoy as a true gourmet. GARDEN CORPSE are going to a difficult jorney. But they succeeded with honour. Excellent link of techniques, classic and death metal's darkness. It recommend ten of ten death metalist! Great!


http://www.facebook.com/corpsegardencr

http://www.thecorpsegarden.com/

http://www.satanath.com/

http://satanath.bandcamp.com/album/sat117-corpse-garden-entheogen-2015

Recenze/review - XERODERMA – The Reckoning (2015)

XERODERMA – The Reckoning

CD 2015, vlastní vydání

Tonelliho příznak, tlak na oční bulbus vyvolá nestejnoměrnou deformaci zornic – je velmi častým, posmrtným příznakem. Tvoří se již několik minut a trvá asi dvě hodiny (neplatí pro utonutí a oběšení).

Takto hovoří lékařské knihy, ale my, protřelí death metalisté, moc dobře víme, že je to způsobeno tím, jak celý život člověk přistupoval k celému svému životu. Všimněte si, že každý starší jedinec, obdařený vráskami se najednou začne postupně přeměňovat dle své duše. Zlí, špatní a zákeřní lidé mají divný pohled, mnohdy odpudivý výraz ve tváři. Je to tím, že je zlo prostoupilo natolik, že se už nedokážou ani usmát. Naopak, příjemní, pohodoví jedinci mívají kolem úst rýhy od smíchu, jejich pohled je jasný a máte u nich pocit, že mají neustále otevřenou náruč. Vše se s věkem zjednodušuje, vylézá na povrch a stejně jako dobrý smrtící kov si získává čím dál tím víc příznivců. Oči jsou oknem do duše a prozradí o vás vše a to jak zaživa, tak po smrti. S kapelami je to podobné. Jsou takové, které mají perfektní image, dokonalé promotion a vidíte je na každém rohu. Přesto z jejich tvorby cítíte kalkul a odtažitost. Pak jsou death metaloví bojovníci, kteří jsou nenápadní, svým způsobem nedokonalí, ale jejich pohled je pevný, jasný a dokáže mě zaujmout. Američtí XERODERMA jsou jedněmi z nich.

Na první pohled nenápadná, skromná kapela, si bouchá někde v Atlantě ten svůj death metal poskvrněný a ušpiněný blackem a je pravděpodobně spokojená tam, kde je. Nezaznamenal jsem žádnou reklamu, mimo několika vět na internetu o nich nic nezjistíte. Pro mnohé bude také jednou z mnoha, další v řadě. Ne tak pro moji maličkost. První, co mě přímo udeřilo do očí, je nádherný obal. Pak jsem si opatřil jejich desku a zůstal stát s pusou dokořán. Žádný zázrak se samozřejmě nekoná, hranice stylu se neboří a diskusní fóra vševědoucích bojovníků mohou zůstat v klidu. Tentokrát se jedná o moji soukromou věc, o které vám jen „musím“ napsat. Objímá mě určitý neklid a i když vím, že některé motivy jsou monotónní až běda, zpěvák není žádné velké zvíře a nápady patří spíše k obyčejným, jako celek mě tohle album přišpendlilo na zeď. Je neskutečně upřímné, sveřepé, pohlcující. Tedy alespoň pro mé uši.

XERODERMA se nespokojují jen s tím, že by naskočili na dnešní moderní technickou smrtící vlnu, ale sází spíš na atmosféru, nebojí se otřít i o temnotu a nakopnout nás i v thrashovém rytmu. Občas zakvílí kytara. Všechno je to svým způsobem neskutečně předvídatelné, vytažená snad odněkud z evropské (polské a švédské) smrtící školy, než od kapel z jejich země, ale já si nemohu pomoc a baví mě to. Užívám si tu pestrost, čerstvé mokvající maso, mohutné kytarové stěny a těším se i na klasické, stokrát zahrané postupy. Deska má bezesporu spoustu hluchých míst, i pár kilo vaty, ale mě to tentokrát nijak nevadí. Jako bych najednou viděl přes oceán nějaké tmavé oči, které mě sledují, rentgenují a hypnotizují. Album nemá žádný velký tlak, ani nic nikde nikoho nebolí. Zručnost muzikantů je také diskutabilní. Nějak vlastně ani nechápu, proč se mi „The Reckogning“ tolik líbí. Možná je to nadšení, touha po nedokonalé klasice, nevím. Je ale pravda, že poslední dobou mám čím dál tím víc plné zuby „pře-produkovaných“ desek a u amerických rouhačů oceňuji jinakost a neotřelost.

Jak se vlastně dají hodnotit alba, o kterých moc dobře víte, že jsou v podstatě jen lehce nadprůměrná? Už slyším ty hlasy kamarádů, známých, už si představuji ty šíleně odmítavé kritiky v časopisech. Možná jsem jen na několik dní přejedený špíny, hnusu a zloby. Uchyluji se tak ke křišťálově čistému, jednoduchému death metalu a s chutí hledím do průzračných očí zámořské hydry. Tady vás nikdo nebude zabíjet hudbou, ani vám nikdo nezpřeráží končetiny silou. Dočkáte se spíš bezděčného podupávání nohou, občasného zaujatého poslechu a jinak vám CD poslouží převážně jako neškodná kulisa k práci. Není to rozhodně málo, ale ani to není zrovna moc, abyste se dál touhle smečkou zaobírali. To zůstane asi jenom mě. Obyčejná, klasická black death metalová deska, která má ale zvláštní kouzlo.

Asphyx says:

Xeroderma are not satisfied with just the fact that would jump on today's modern technical deadly wave but rather relies on the atmosphere. They are not afraid to wipe the darkness and kick us even with a  thrash rhythm. Here nobody will kill us by music, no one will break a limb by strength. You'll see more unwitting stamping of feet. Sometimes unbiased listening is needed , otherwise the CD will serve mostly as a harmless backdrop to work. Plain, classic black death metal album that has a strange charm.

Seznam skladeb:

1. Day Of Reckoning

2. The Madness Of God

3. End Life

4. Underneath The Gods

5. The Remnant

6. Empire

7. Welcome To Hell

8. Sanctum

Čas: 40:11

 

Sestava/band:

Kris Maltenieks - Bass & Vocals

Jason Lalonde - Lead Guitars

Ernie Topran - Drums

www.myspace.com/XerodermaMetal

https://www.facebook.com/XerodermaOfficial

http://www.reverbnation.com/Xeroderma

Minirecenze/minireview - LECTERN – Fractricidal Concelebration (2015)

LECTERN – Fractricidal Concelebration

CD 2014, Sliptrick Records

Nevím, jestli to je jen můj pocit, ale poslední dobou o sobě dává Itálie čím dál tím víc vědět. Tedy, alespoň co se týká smrtícího kovu. LECTERN z Říma jsou toho zářným příkladem. Pánové se na svém prvním dlouhohrajícím albu vydali přesně tím směrem, který mi velmi vyhovuje. V jejich tvorbě můžete slyšet odkazy na takové smečky, jako INCANTATION, IMMOLATION, AUTOPSY, OBITUARY, INFESTER, MORBID ANGEL, DEICIDE. Zkrátka a jednoduše, Italové to vzali za ten správný konec. Neříkám, že úplně vše se mi líbí, ale jako celek v mých uších novinka obstojí s klidem. Problém mám trošku s tím, že podobných skupin jsou dneska na každém rohu celé zástupy a i když se tihle neznabozi přesně trefili do dnešní "nové retro vlny", pro uvedení do Hádovy říše jim něco málo chybí. Jsem dalek toho, abych LECTERN obviňoval z plagiátorství a kopírování vzorů, ale alespoň malý kousek ostřejšího (neotřelého, nového) koření bych přeci jen tentokrát vyžadoval. "Fractricidal Concelebration" tak ocení spíše příznivci starých pořádků v muzice. Těm je taky asi určeno. Zbytek fanoušků se bude muset poohlédnout někde jinde. Osobně mě poslech baví, užívám si ho, ale také moc dobře vím, že jsou pro mě italští maniaci pouze dalšími v řadě. Dobré album, kterému už chybí jen kousek proto, aby bylo zařazeno do první ligy!

Asphyx says:

Lectern from Rome went exactly this way that I like. In their creation you can hear references to these packs, like INCANTATION, IMMOLATION, AUTOPSY, OBITUARY, INFESTER, MORBID ANGEL, DEICIDE. I have a little problem with the fact that similar groups  are today on every corner. Personally, I enjoy the listening, I enjoy it, but I know very well that they are only the next Italian maniacs in a row for me. Good album, that is missing only a piece for coming under the first league!

http://www.lectern.in/

http://www.facebook.com/lectern666

http://www.reverbnation.com/lectern

http://www.sliptrickrecords.com/

Recenze/review - VOLITION – Wreck Among Ruin (2015)

VOLITION – Wreck Among Ruin

CD 2015, Totalrust Music

Na blatech se válela tradiční ranní mlha a doznívaly ozvěny nočních zvuků. V rašeliništi pobublávala voda a nadzvedávala těla dávných utopenců. Na ostrůvcích, uprostřed mokřadu, se choulila poslední nemrtvá postava. Před týdnem zabloudila mezi stromy v místním lese a náhle se ocitla v zemi nikoho. Cesty jsou zde spletité, čas o hodně delší, rozkládající se. Od počátku, od prvního tónu společného setkání, je vám zcela jasné, kde brali britští VOLITION inspiraci pro svoje dlouhé, táhlé melodie. Jsou jako zkušení matadoři, kteří přesně znají cestičky, jak přežít v močálech i v klasickém sludge doom death metalu. Stezky, po kterých se vydávají, nejsou příliš spletité, ale spíše drsné, pomalu navozující atmosféru známou z dávných pohřebišť. Síla se zde opět ukrývá v jednoduchosti, opakování a okolo se vznášejícího smutku. Často si připadám jako návštěvník opuštěného domu, kde se v minulosti staly nějaké šílené věci. Stejně jako zaprášené chodby, tak i CD na mě přenáší jakýsi pradávný strach, touhu dotknout se neznámého.

Oči utonulých hledí přes průzračnou hladinu klidně, strnule a jakoby každý z nich vyprávěly příběhy o tom, jak prožili posledních pár chvil svých bídných životů. Nafouklá břicha vydávají skřehotavé zvuky a rybičky, kroužící okolo plápolajících končetin působí až roztomile. Nebýt hnilobného vzduchu a ševelu větru v pahýlech stromů, klid by byl skoro až vznešený. Strnulé, až funeral drone chvilky se střídají s klasickými, doomovými vyhrávkami. Nad vším se vznáší všemocný sludge odér a i když album rozhodně nepatří k nějakým převratným nebo stylotvorným, tak za pozornost rozhodně stojí. Je sice nutné být v náležitém rozpoložení, nejlépe před poslechem zhlédnout nějaký starší horor, ale jinak si na své určitě přijdou všichni příznivci pomalého umírání v muzice. Skladby jsou dlouhé, absolutně se nehodí do dnešní uspěchané doby a tak se mi osvědčil poslech na chalupě v horách. Příroda, jakoby dodávala celému tomuhle soužení ještě větší smutek a další, těžko definovatelný rozměr. Na první pohled obyčejná, tuctová deska se náhle měnila v novou dimenzi, další dosud neprobádaný prostor.

Vždycky mě bavilo sledovat, jak se vrací šlápota otisknutá do rašeliny na své původní místo. Stopa nasávala znovu vodu. Celé se to dělo pomalu, polehounku a někdy ani nedošlo ke zdárnému konci. Občas noha zůstala v močálu déle a zachvátil mě strach. Párkrát jsem dokonce propadl až někam po pás a měl jsem co dělat, abych se dostal na pevnou zem. S VOLITION je to hodně podobné. Takovéto nahrávky si dávkuji raději opatrně, zajištěn přísunem dobrého pití a roztopeným krbem. Oheň se spokojeně svíjí a já jsem rád, že moje dnešní výprava za mrtvými do mokřadů dopadla dobře. Země opět vydala svoje svědectví a ukázala dlouho uložená těla. Můj oblek je potřísněný cákanci kdysi řídké krve a z bot okapává věčnost v předsíni. Netřeba truchlit, zítra je taky den a už teď slyším šepot hlasů odněkud ze tmy. Žalují, prosí, naříkají, rozkazují. Potřebují za zvuků VOLITION převést na druhou stranu a nalézt konečně klid.

Podobné desky nejsou ani tak o hráčském umění, ani o dokonalé produkci. Spíše se pokouší navodit smutek, strach, evokovat ozvěny ze záhrobí. Myslím si, že VOLITION se povedlo na novinku přenést veškerý ten zmar a beznaděj, který naleznete právě v mokvajících bažinách. Snad to tak neslyším jenom já, prokletý kdysi rodinnou tradicí a předáním hole cechu průvodců přes mokřady. Moje práce i osud je těžký a připomíná nějaké nekonečné břímě, stigma. Chodívám na dlouhé procházky, převádím živé i nemrtvé, rozmlouvám se zvuky odnikud. VOLITION hrají pro nás, nehodné a odvržené. Nevím, jak bude vyhovovat deska vám, kteří žijete v pohodě, klídku a blahobytu, ale pro nás, zapomenuté, se jedná o album, které nám dodává sílu. Nedovedete si představit, jaké to je, stát na pokraji vzdouvající se země, hledět do dáli a pouštět si neustále dokola „Wreck Among Ruin“. Stáváme se pak básníky noci, zpravodajci samotné Smrti. Věř a bude ti odpuštěno! Sludge doom deathová procházka po mrtvých blatech!

Asphyx says:

Volition recorded this traditional and classic album. Long and slow melody here evoke feelings similar to drowning. Convulsed in agony when you have a lack of air. It Slowly begins to look into the other world and pray that your poor life has not ended. The sound is good, and filled with great ideas. The album probably will not be in the top ten metal records for this month, but for fans of this style, it is a very good record. Volition play for us - unworthy and spurned.Believe and you will be forgiven! Sludge doom death metal walk along the dead marshes!

Seznam skladeb:

1. A Wreck Among Ruins
2. Cloth Spun Of Night
3. Shared Sins And Harboured Secrets
4. Thrown To The Lions
5. The Vastness Consumes Us
6. Butchered In The Fog

Čas: 55:18

 

Sestava:

Vocals & Bass - Mark Burns

Guitars - Mark Burnett

Guitars - Jas Murray

Drums - James Doyle

Past Members

Vocals - Dave Hodge

Vocals - Paul Gibson

http://www.volitiondoom.co.uk/

http://volition.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/volition666

http://www.totalrust-music.com/

Recenze/review - KYZER SOZE – Ascension (2015)

KYZER SOZE – Ascension

CD 2015, Truth Inc. Records

„Posmrtná ztuhlost (rigor mores) se tvoří nejdříve na žvýkacích svalech asi 2-4 hodiny po smrti, pak na obličejových, šíjových, na horních končetinách a nakonec na dolních končetinách. Úplná ztuhlost pak vzniká za 6-8 hodin, trvá několik hodin až dnů a pak ve stejném pořadí, jak nastává, zase mizí. Rychleji nastupuje při vysoké teplotě, ale dříve pomíjí, při nízké teplotě se vyvíjí pomaleji, ale déle trvá.“

Definice posmrtné ztuhlosti je lékařský termín, který ve své definici opomíjí jednu zásadní věc. Kdysi živý a čilý člověk nesměl poslouchat death metal. Obzvlášť australské maniaky KYZER SOZE. Ti vás totiž pozdrží v tomto stavu o hodně déle. Jejich hudba je neskutečně nakažlivá, vychází ze základů, kdysi položených takovými smečkami, jako jsou třeba MORBID ANGEL nebo švédští „melodici“ NECROPHOBIC. Od začátku až do konce se můžete spolehnout na to, že vás jejich první dlouhohrající album přenese do říše mrtvých hezky polehoučku, bez bolesti, že si toho ani nevšimnete. Budete pak jen ležet, ztuhlí a opuštění, na studeném stole pitevny a mladí studenti lékařství si na vás budou zkoušet své řezání skalpely. Z reproduktorů tentokrát nebude znít obligátní vážná muzika, ale pečlivě vystavěné hrady z kytar od australských KYZER SOZE.

Mix deathu, blacku a neskutečného tlaku je pro mě víceméně menším překvapením. Ke kapele bych se, nebýt internetu, asi nikdy nedostal. Jenže jednoho sychravého večera vedl moji ruku samotný rohatý a já klikl na ukázku jejich tvorby. Pokojem se rozezněl smrtící kov, ovlivněný černotou, přesně tak, jak to na svých deskách dělávají třeba BEHEMOTH. Původně jsem chtěl Australany odsoudit několika řádky spíše kritického textu, jenže pak jsem se zaposlouchal víc a postupně se do alba dostal. Je to zvláštní, protože pánové se chvílemi dotýkají i mého neoblíbeného death coru. Je ale dávkován velmi citlivě, po kouskách a tak mě nevyplaší, jako u jiných. Hlavní a asi největší devizou celého běsnění je schopnost vytvořit zajímavý riff. K tomu si připočtěte časté střídání tempa a nálady a máte před sebou počin, který nelze nemít rád.

Strávili jsme spolu s KYZER SOZE nejednu zajímavou posmrtnou chvíli. Opájel jsem se pocitem, který asi znají dobře sportovci. Z desky jakoby stříkal adrenalin, napětí, síla a energie. Na světě je sice spousta podobných kapel, ale tihle mě ihned zaujali. Je to stejně zvláštní. Každý člověk má asi jinak naladěné uši a jiný přístup. Ovlivněné to může být i náladou, sluchátky a podobně, ale „Ascension“ mě přesvědčili ihned ve všech bodech obhajoby. Asi jsme si souzeni a u protinožců dýchají stejně zkažený vzduch, jako u nás. Svůj názor samozřejmě nikomu nenutím, jen doporučuji, upozorňuji na to, že v Austrálii umí i „čistější“ death metal, protknutý dobrými nápady a klasickými postupy.

KYZER SOZE mě dokázali držet v posmrtné ztuhlosti po celou dobu poslechu jejich desky. Díky jejich melodiím, nápadům a energii jsem byl zamotaný v nekonečných sítích záhrobí. Z alba sálá strach, síla, energie a vyvěrá nepřeberné množství emocí. Takhle mi to vyhovuje a mám to u hudby rád. Víc vlastně ani netřeba. Cítím, že smrt je zase blízko. Umírám a zase se znovu rodím. Plynule během poslechu přecházím z našeho do onoho světa. Skvělá deska!

Asphyx says:

Mix of death, black and unreal pressure for me ,has become more or less a small surprise. Regarding this band, had it not been for the Internet, I would have probably never known about this act . Kyzer SOZE managed to keep me in rigor mortis, the entire time I was listening to the CD. Thanks to their melodies, ideas and energy, I was tangled in an endless network that passes beyond the grave. From the album, there radiates fear, force, energy. I feel that death is near again. I'm dying and being reborn again. I am transitioning smoothly while listening to the other side of our world. A great album for sure.

Seznam skladeb:

1. Praecursio
2. God Of War
3. Descendants Of Cain
4. End.
5. Aedes Satan
6. Soulless
7. Slaves To A Dead God
8. Lament S.M
9. Sacred Sermon
10. The Brethren

Čas: 41:29

 

Sestava/band:

Dan Petley - Vocals

Alex Cabrera - Guitar

Tyler Welykitscholowik - Guitar

Matt Dunstan - Bass

Dan Roine - Drums

https://www.facebook.com/kyzersozemetal

http://www.reverbnation.com/kyzersoze

https://truthincrecords.wordpress.com/

http://kyzersoze.bigcartel.com/product/kyzer-soze-ascensions-t-shirt-bundle-pre-order