Recenze/review - SKEPTICISM – Ordeal (2015)

SKEPTICISM – Ordeal

CD 2015, Svart Records

Jsem bosý a opatrně našlapuji orosenou krajinou. Smráká se a nebo svítá, kdo ví? Neřeším podružnosti, jsem součástí něčeho většího. Osamocený, s umolousanými vlasy přemítám o nesmrtelnosti vesmíru. Kdo jsme a kam jdeme? Kdo jsem vlastně já? Co mě dělá radost? Peníze nebo pohled laskavých očí? Otázek je mnoho, ale jedna se mi pořád vrací. Už od malička. Co tady po mě vlastně na světě zůstane? Pokládám jednu dlaň do druhé a modlím se. Ne k Bohu, ani k sobě, ale k věčnosti. Pochopil jsem dnes vítr, vstřebal jsem déšť, umlčel jsem oheň. Stačilo několik poustevnických dní v lese a neřeším zbytečnosti všedních dní. Jsem očištěn, protknut meditacemi a pomalu splývám s přírodou. Nebral jsem si nic, jenom víru v sebe sama. Teď ležím uprostřed pobroukávající louky a vzpomínám na desku, o které jsem se skoro bál napsat. Novinka funeral doom metalových SKEPTICISM mě donutila opustit teplo domova a otevřela mi srdce dokořán. Vyšel jsem ven a pak mě pohltilo samotné bytí.

77:44 minut. To je stopáž novinky s názvem "Ordeal". Já se zrovna zmítal ve víru práce, stresu a chvílemi jsem si říkal, že asi brzy padnu mrtvý hubou k zemi. Ještě, že jsem to neudělal. Jako by mě zadržela samotná Prozřetelnost, protože mi do toho všeho zmaru snesla znamení. V emailové schránce mi přistála nová deska a já nějak automaticky (ruku mi asi vedl někdo z pekla nebo snad nebe?) kliknul a pak se jen pomalu kýval u klávesnice a bloumal jsem pokojem. Všechno to špatné, ošklivé a za nějaký ten den nashromážděné až někde v krvinkách, šlo ven. Cítil jsem, jak mi z dlaní prýští, tryská po kouskách energie. Jsem nevěřící, ale slova o Bohu jsem několikrát pronesl, přiznávám. Měl jsem pocity nastavené někde mezi strach a radost. Pak zazněly mezi kytarami vložené varhany a já se roztříštil na milióny kousků. Oči mě pálily, uši se srolovaly do ruličky obavou o propíchnutí. Je to až k neuvěření, jak mě tahle deska zmuchlala k obrazu svému.

Pokládám květiny na svůj hrob, omlouvám se za všechno zlé, co jsem kdy komu způsobil, loučím se s vlastním osudem. Do nitra, někam mezi žilní stěny se mi vlévá obrovská energie. Najednou nejsem velký, drsný chlapák, ale mám v sobě tolik něžnosti, jako malé dítě. Usmívám se, dostávám do sebe po kousíčkách jednotlivé kytarové plochy, připomínající mávání motýlích křídel. Chrčím spolu se zpěvákem slova o zapomnění. Na rukách mě studí pramenitá voda z hor. Procházím se po nekonečných cestách s těmito finskými funeral doomovými pionýry a rozvážně spolu hledíme do krajiny. Vyjdu ven, pomalu, zadumaně, jak to dělávají pánové v letech, kteří prožili smysluplný život.

Plavání v nočním jezeře. Odlesky měsíce od hladiny, bílá pěna před očima, vdechování kapek roztříštěných nad nekonečnými hlubinami. Chlapi přece nepláčou, napadá mě. Ne, to nejsou slzy, ale jen krůpěje zbytků, které zůstaly po desce "Ordeal". Kytary lechtají, sem tam lehce udeří, ale opatrně, že by nezlomily pavučinu. Naléhavé, libozvučné, dlouhé jako cesta životem. Tak album působí na první poslech. Každým dalším roste, mění se, vlaje ve větru jako utržené listí. Deska spíš připomíná modlitbu na přivolání deště, než metalové album. Krása má mnoho podob a tady bez uzardění přiznávám, že jsem se zamiloval stejně, jako do první dívky svého života. Ano, s takovou čistotou. Líbí se mi to naříkání, připomíná mi lehkost, s jakou umírají zvířata v lese. Jen tak si běhají, žijí a najednou nejsou. Splynou a stanou se nekonečnem.

Hučí křídla nočních můr. Jenže já už u nich nejsem. Vrátil jsem se do té olezlé, studené reality. Občas se o mě pokouší vztek. Sem tam vybuchnu. Ale už vím, co na mě funguje. Nová deska SKEPTICISM. Zaryla se mi pod kůži, zalezla pod nehty a zkroutila mi žaludek ve velmi ledových křečích. Uklidňuje mě a naplňuje. Nemám dalších slov. Nejsou potřeba a tentokrát stejně nestačí. Myslím, že buď pochopíte a nebo nebudete hodni. Není jiné cesty. 

Nakonec jenom tiše, abych nerušil, pronesu jediné a hrdé: "Děkuji, SKEPTICISM."

SKEPTICISM na novém albu jasně dokázali, kdo je králem mezi funeral doomovými kapelami. Tam, někde ve finských lesích, na opuštěné samotě, vzniklo album "Ordeal".  Je dlouhé, vznešené, plné smutku a vzpomínání. Připomíná pohřeb někoho blízkého. Svět je při poslechu jakoby potažený černým rouchem a zima se vkrádá do našich duší. Hudba je natolik naléhavá, že jsem ji při každém poslechu zcela podlehl. SKEPTICISM hrají přesně tak, jak se od nich očekává. Pro někoho to možná bude málo, ale je velmi příjemné setkat se zase jednou s mistry ve svém oboru. Skláním se a děkuji! Vynikající album!

Asphyx says:

SKEPTICISM has showed who the king of funeral doom bands is. Somewhere in Finish forests, in abandoned hamlet the album “Ordeal” has been created. It´s long, eminent, full of sadness and recollection. I can reminds you a funeral of someone who was really close to you. During listening to this song you feel that the world is covered with black fabric and winter is seeking into our souls. This music is so acute that I totally truckled to it with every single time I listen to it. SKEPTICISM plays exactly the way they should. That might not be enough for someone, however it is very refreshing and nice to meet the masters in this field. I slaver and thank to them! Great and brilliant album.

Seznam skladeb:

01. You

02. Momentary

03. The Departure

04. March Incomplete

05. The Road

06. Closing Music

07. Pouring

08. The March And The Stream

Čas: 01:17:44

 

Sestava/band:

Matti Tilaeus - vocals

Eero Pöyry - keyboards

Jani Kekarainen - guitars

Lasse Pelkonen - drums

http://www.facebook.com/pages/Skepticism/123307320425?ref=search

http://www.skepticism.fi/

http://myspace.com/officialskepticism

http://www.svartrecords.com/

Minirecenze/minireview - CIEŃ - Ecce Homo (2014)

CIEŃ - Ecce Homo

CD 2014, Old Temple

Polští blackeři CIEŃ se nám loni představili se svojí první dlouhohrající deskou. Ta je plná chladně black´n´rollových melodií, které se dotýkají až doomové nálady. Osobně bych se asi sám o album vůbec nezajímal, ale v tom balíku CD od labelu Old Temple mě zaujal obal. Sedí na něm nějaká postava, pohroužená do velmi depresivních stavů. Myslím, že tentokrát cover přesně vyjadřuje to, co se odehrává uvnitř skladeb. Muzika je na mě sice někdy až příliš "roztahaná", nepropustná a hází mě do až příliš smutných nálad, ale uznávám, že v určitých chvílích jsem byl chycen. Jestliže mělo být hlavním výsledkem to, že mi bude běhat mráz po zádech, tak se tak stává jen někdy. Oceňuji sice poměrně zajímavé, neotřelé nápady, akorát mi podobná muzika poslední dobou moc neříká. Ono je to asi normální, ale hudba je zde natolik atmosférická a svá, že na ní musí mít člověk opravdu chuť a rozpoložení. 

Jak tedy z toho všeho zmatku ven? Je to jednoduché. Album bych doporučil všem, kteří často myslí ve svých koupelnách na žiletky a zápěstí, mají chmurné představy a oceňují u desek spíše atmosféru, než hráčské umění. Osobně nemám pražádných námitek, ale ani nebudu kapelu vynášet do samého pekla. Vše si jen tak plyne, jakoby mimochodem. Zůstávám povětšinou netknut. Ale neodsuzuji.

Asphyx says:

The Polish Black Metal band CIEŃ introduced themselves last year with their first LP album. It is full of cold black´n´roll melodies which are close to a doom mood. I would recommend this album to people who likes to think about blades and razors in their bathrooms and who have sable thoughts and appreciate more moody albums than art albums. Personally, I don´t have any objections. However, I am not going to praise it to the hell. It just floats around and it leaves me without even noticing it. But I´m not going to denounce. 

http://cien.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/cienofficial

http://www.oldtemple.com/

Recenze/review - WOMBBATH – Downfall Rising (2015)

WOMBBATH – Downfall Rising

CD 2015, Dark Descent Records / Pulverised Records

Ruka nebo spíše pařát, s ostrými drápy, projel půdou jako po másle. Zároveň s tímto úkazem se rozlehl krajinou neskutečný skřek. Lidé se zastavovali, ohlíželi a tiskli své děti na prsa. Strach zachvátil široké okolí. Nikdo už nechodil vysedávat do hospody, všichni raději sedávali v obavách za zamčenými dveřmi. Město jako by bylo pokryto černým hávem, utkaným z jedovatých pavučin. Ulicemi se ploužili postavy, o kterých byste nedokázali s jistotou říct, zda jsou ještě z tohoto světa. Některé také nebyly. Lékaři marně přemítali na sympóziích o pandemii neznámé choroby. Nastala další doba temna, zla a šílenství. Svět umíral. Nemrtví už toho měli dost a rozhodli se lidské plémě přimět k tomu, aby se na chvilku zastavilo a začalo konečně přemýšlet. Ze záhrobí byly vysílány jednotky rychlého smrtícího nasazení v podobě death metalových kapel, které měli ke smrti vždy nejblíže. Tomuto privilegiu se dostalo převážně staroškolským, švédským uskupením. WOMBBATH dělali vždy (již od roku 1990) čest svému řádu a patřili do předních řad bojovníků za listinu práv a svobod stoupenců zombie.

Letos tomu není jinak. Již při prvním setkání s novinkou mi zatrnulo v zátylku. Hovořil jsem s deskou jako s malým dítětem a prohlašoval něco o tom, že tohle je přesně ono. Tady jsem pro sebe nalezl další z nových alb znovu probuzených legend. WOMBBATH sice nepatří mezi tolik „slavná“ jména jako DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, GRAVE, ale jejich práce je neméně poctivá a chřestící. Kapela má sice na svém kontě pouze dvě dlouhohrající alba (dalším je „Internal Caustic Torments“ z roku 1993), ale také několik EP, dvě splitka a jedno demo. Na tak dlouho hrající skupinu nic moc, řeknete si, ale zase na druhou stranu, možná lepší, než kdyby sázela novou desku každý rok a kvalita aby byla bůhví kde. Takhle si můžeme vychutnat poctivost, hnilobu, plesnivinu a klasické chřestění dosytnosti. WOMBBATH mi přijdou oproti svým soukmenovcům lehce temnější, rozvláčnější a chvílemi se dotýkají až doomových nálad. Osobně si přijdu na společných seancích stejně, jako by mě udeřila tlapou nějaká pořádně rozzuřená šelma. Doslova cítím pach z její mordy a krev mi jasně naznačuje, že tahle hudba mi dělá velmi dobře. Jsem rozložený, oddaný a pánové ze Švédska si se mnou dělají, co chtějí.

Členové tohoto morbidního spolku také působí nebo měli co do činění s takovými jmény jako SKINEATER, VICIOUS, ASHCLOUD, HUMAN HARVEST, JUST BEFORE DAWN, SYN:DROM, VHOLDGHAST, OVERTORTURE, NECROMICON a spousta dalších. Zkrátka a jednoduše, tady vám k tanci a poslechu hraje jen samá švédská death metalová šlechta. K tomu si připočtěte mix od Jeramieho Klinga a mastering od Jamesa Murphyho a máte před sebou čerstvě probuzené absolutní zlo. Zvuk je právě to, co mě doslova posadilo na zadek. Respektive, seklo to se mnou, jako vedro s kardiakem. Deska mě doslova smetla, roztrhala a rozsekala na malé kousíčky. Zpětně složený už nikdy nebudu takový jako dřív. Každá podobná procházka po severském hřbitově ve mně totiž vyvolává pocit absolutní smrtelnosti a vážím si podobných záseků, stejně jako dobrých děl od skvělých řemeslníků. Nestavím se k těmto počinům zády kvůli tomu, že už to dávno není nic „nového“. Naopak, užívám si ty drobné nuance, vyhrávky, temnotu i chorobnou sílu. Nabíjím se, jsem připojen na samotné záhrobí.

WOMBBATH jsou zpět! Silní, chorobní a studení, jako ruka oživlé mrtvoly. Všichni, kdo se rádi procházíte v noci po hřbitovech a máte rádi poctivý švédský death metal, buďte na pozoru! Na novince „Downfall Rising“ naleznete ryzí, poctivý a pořádně shnilý smrtící kov. Jako bonus pak kroutící se červy, ostré riffy, studenou náladu i oživlé zombie. Nálada je zde smutná a studená, podobná té, která bývá v márnicích. Hroby byly opět otevřeny a smrt si žádá svoji daň! Nenechte se mýlit stářím kapely, tady se hraje způsobem, připomínajícím tsunami. Dveře do pekla jsou znovu otevřeny, stačí jen vstoupit. Album mi připomíná záhrobní symfonii zla. Jsem touto hudbou doslova uhranutý. Jděte a slyšte slova z toho nejtemnějšího undergroundu! Nahrávka, která vám oživí staré rány! Absolutní švédský kult!

Asphyx says:

WOMBBATH are back. They are powerfull, morbit and cool like a hand of revived corpse. Pay attention all you who likes walking on the graveyard at night and honest Swedish death metal. You will find pure, straight and rotten death metal. The mood here is sad and cold, like in the morgue. The graves were opened and the Death asks for its tax. Don´t be wrong about the age of this band, they are playing like tsunami. The door to the hell are opened again, you can enter only. The album reminds me the symphony of evil from the other world. Go and hear words from the darkest underground! The recording will come to life your old wounds. An absolute Swedish cult!

Seznam skladeb:

01. Intro
02. Under Apokalypsens Svarta Vingar
03. Underneath This Rotten Soil
04. I Am the Abyss
05. Fall of the Weak
06. Putrid and Bound (By the Seed of Satan)
07. Paid in Blood
08. Abandoned Furthermore

Čas: 31:59

 

Sestava/band:

Guitar - Håkan Stuvemark

Vocals/Bass - Jonny Pettersson

Guitar - Al Riglin

Drums - Henrik Åberg

Bass - Johan Momqvist

https://www.facebook.com/Wombbath

http://wombbath.bigcartel.com/

http://www.darkdescentrecords.com/

https://www.reverbnation.com/wombbath

Fotogallery - BRUTAL ASSAULT 2015 - musician - part II.

author of photos – Michal Radoš

-       for original size click on photos

-       pro zvětšení klikněte na fotky

VADER, CRADLE OF FILTH, AT THE GATES, HEAVEN SHALL BURN, SOLSTAFIR, SUICIDE SILENCE, THE HAUNTED, CRYPTOPSY, MODERN DAY BABYLON, RATOS DE PORAO, SKALMOD, PROCESSION, ROSETTA, DEFEATED SANITY, ALL OUT WAR, MARDUK, GODFLESH, DEATH DTA, SEPULTURA, NAPALM DEATH, THE DILINGER ESCAPE PLAIN, PRIMORDIAL, KATAKLYSM, WALLS OF JERICHO, DECAPITATED, ILL NINO, KRISIUN, DED PE, PRO-PAIN, BLOOD EAGLE, DEAMONIC RESSURECTION, ANNIHILATOR, KREATOR, CANNIBAL CORPSE, BIOHAZARD, BLOODBATH, ENSLAVED, ASPHYX, VILDHJARTA, DR. LIVING DEAD

Dr. Living Dead

Vildhjarta

The Tower

Nuclear

Asphyx

Enslaved

Bloodbath

Biohazard

Cannibal Corpse

Kreator

Annihilator

Antropomorphia

Demonic Resurrection

Blood Eagle

Pro-Pain

Hed PE

Krisiun

Ill Niño

Decapitated

Walls Of Jericho

Kataklysm

Brujeria

Primordial

The Dillinger Escape Plan

Napalm Death

Candlemass

Sepultura

Death DTA

Godflesh

Marduk

All Out War 

Defeated Sanity

Rosetta

Procession

Skálmöld

Ratos de Porão

Modern Day Babylon

Cryptopsy

The Haunted

Suicide Silence

Sólstafir

Heaven Shall Burn

Cradle Of Filth

At The Gates

Einherjer

Vader