Recenze/review - ISOLATED – The Enemy of Reason (2015)

ISOLATED – The Enemy of Reason

CD 2015, vlastní vydání

Má cesta konečně došla svého naplnění. Toulal jsem se podzemím snad odnepaměti. Někdy jsem si připadal, že snad nesu na hřbetě všechny hříchy světa. Kolem mě ožívalo všechno zlo, cítil jsem všemi póry těla, že se na některých místech staly šílené věci. Viděl jsem krev, nenávist, lidskou špínu. Mnohokrát se za širokým úsměvem ukrýval hlad po tom, někomu ublížit. Dnes jsem u cíle. Ležím teď na neotesaných prknech a kolem mě postávají členové řádu undergroundového death metalu. Jsem obětí, svědomím. Čekám na poslední ránu z milosti. Řekl jsem si o to sám, už jsem se nemohl na tenhle i onen svět dívat. Marně jsem poslední roky přemýšlel, kam se vytratila čest a pravda. Za chvíli mi bodnou do srdce naostřený kůl a konečně najdu svůj klid. Možná, snad, doufám. Být prokletý není žádný med, to vám tedy povím. Své o tom vědí polští klasičtí death metalisté ISOLATED. Věrni odkazu jediné pravé cesty smrti, válčí za práva podsvětí již od roku 1995. Hlavní velekněz pozvedá sepnuté ruce a vší silou mě doslova přišpendlí ke dnu rakve. Z dálky se ozve křik krkavce. Vydechnu úlevou.

Ten přechod mezi tímto a oním světem bývá někdy velmi zdlouhavý, někdy ten jed death metalu proniká do krve pomaleji. Tentokrát to ale byla morbidní láska na první pohled. Stačilo, když jsem uzřel obal a zaslechl pár ukázek na internetu. Ihned jsem napnul všechny síly k získání CD. Nepodařilo se. Album ještě nevyšlo fyzicky. Už ale dávno vím, že jakmile spatří světlo světa, budu jeden z prvních, kdo si ho zakoupí. Hudba ISOLATED je totiž doslova prodchnutá vším, co mám na smrtícím kovu tolik rád. Nalezneme v ní odkazy na staré americké kapely jako INCANTATION, IMMOLATION, AUTOPSY, MASTER, zavzpomínáme na konec osmdesátých a začátek devadesátých let. Pánové patří mezi starou školu a hrají ji s obrovským nadšením. Postupy, které na novince nalezneme, samozřejmě nepatří k nejoriginálnějším, ale skladby v sobě obsahují až jakousi magickou přitažlivost. Možná je to způsobeno určitou naléhavostí, neotesaností, hrubostí, opakováním motivů, nevím. S čím jsem si ale na sto procent jistý, je to, že nahrávka mi pronikla do krve i mozku snad během pár prvních poslechů. Já vlastně ani nevím, jak došlo k přenosu, jen jsem seděl, poslouchal a náhle jsem si byl jistý, že má cesta podzemím došla svého cíle.

Po oltáři stéká moje krev. Je černá, zkažená léty nekonečného ploužení undergroundem. V mém věku mě už jen tak něco nepřekvapí, ale z ISOLATED jsem si musel z té síly sednout. Ovanul mě zápach připomínající čerstvě otevřený hrob a do uší mi začala proudit až vesmírná energie. Tma byla překapána, vymačkána a napěchována do sedmi skladeb. Album připomíná spíše nečistou modlitbu, než klasické CD, jak si ho všichni představujeme. Ocení především jedinc žijící dlouhodobě ve stínu. Kapela má na kontě teprve druhou nahrávku a pohybuje se někde na pomezí našeho a onoho světa. U podobných smeček bývá nejdůležitější nálada, náboj, černá jiskra. „The Enemy of Reason“ splňuje všechna má nepsaná pravidla pro vynikající desku. Jsem pocitový posluchač a na novince jsem si pro sebe nalezl v podstatě dokonalé death metalové zlo. Přesně tenhle hnis mi koluje v žilách a tak jsem tomuto počinu dával mnohokrát přednost před mnohem slavnějšími jmény současné doby. Hudba si mě získávala čím dál tím víc, pomalu, polehounku, stejně jako si hýčká kobra svoji oběť.

ISOLATED letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „The Enemy of Reason“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Chci tuhle nahrávku na CD, hned teď! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

ISOLATED come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "The Enemy of Reason" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I want this record on CD right now! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!

Seznam skladeb:

1. Devilish Verses
2. Distorting Mirror
3. For Nothing
4. I’m Your Cancer
5. The God Must Be Dead
6. Confession Of Evil
7. Possessed Invocations

Čas: 33:34

Sestava/band:

Halle -Vocals, Guitars

Kriss- Drums

Thanay- Bass

Darek - Guitars

https://www.facebook.com/isolatedpl

https://isolated1.bandcamp.com/

https://www.reverbnation.com/isolated6

https://myspace.com/isolatedofficial

Minirecenze/minireview - HUMAN WASTE - Harvest Remnants (2015)

HUMAN WASTE - Harvest Remnants

compilation 2015, Xtreem Music

Španělští brutálně techničtí death metalisté vydali za celou dobu své existence jen jedno album. Bylo to v roce 1999 a jmenovalo se "Brothel of Souls". Jinak mají na svém kontě jen samá dema, jedno splitko s OBSCURE a ještě dvě kompilace. Letošní zásek je jejich dalším souhrnem malebných krutých songů a pravděpodobně i posledním. Je rozlučkou se scénou, sběratelským kouskem pro fanoušky. Na albu se dočkáme syrových, surových melodií, lehké progrese a tuny krvavého masa. Abych pravdu řekl, tak téhle smečce jsem nikdy nějak vyloženě nepřišel na chuť a jejich tvorba mě poněkud míjela, ale pro mě je důležité mít je na svém skromném blogu už jen kvůli "přehledu o scéně". Pánové ničím nevynikají, nejsou výjimeční, odlišní a zapamatovatelní. Nevadí mi to. Rád si poslechnu i alba, která neboří hranice stylů. Oceňuji poctivost, nadšení, užívám si krutost v jejich hudbě. Pro někoho možná málo, pro mě vcelku příjemný poslech. Nic nového v pekle, ale poctivá a upřímná krvavá práce. Já myslím, že jako pocta sama sobě to není špatná kompilace. Sem tam sice "zahapruje" zvuk, občas se nevyhnu lehké nudě, ale myslím, že pro fanoušky to bude důstojný kousek do sbírky. Nic víc, nic méně. Asi nebudu mít chuť na společná setkání příliš často, ale z historických důvodů povedu tuhle kapelu v patrnosti. Jako vzpomínka dobré.

Asphyx says:

On this album, there is raw and cruel melodies with slight progression and tones of blood meat. I have to appreciate the fairness, ecstasy and I enjoy the cruelty in this music. This is nothing new in the hell, however this is honest and real bloody work. There is some bad sound moments (in quality of records) and at some places there are few boring moments. Although, I don´t really think this album is going to be stately piece of music for fans for their collection, it´s going to be a good memory. 

https://es-es.facebook.com/hwaste

http://myspace.com/hwaste

http://www.xtreemmusic.com/label/english.news.index.php

http://xtreemmusic.bandcamp.com/album/harvest-remnants

Recenze/review - SHRAPNEL STORM – Mother War (2015)

SHRAPNEL STORM – Mother War

CD 2015, Witches Brew

Několikrát jsem měl možnost se ve svém životě potkat s lidmi, kteří se účastnili nějaké války. Většinou měli těkavý pohled, jakoby pořád čekali, že na ně někdo zaútočí, často propadali alkoholu a drogám a přišlo mi, že jim chybí doma adrenalin. Na to, abych jejich pocity hodnotil, nejsem fundovaný, ale odnesl jsem si z toho jediné. Válka vás změní. Navždy. Kapel, které se válečnou tématikou zaobírají, není zase tolik velké množství. Je to poměrně těžká látka, autoři textů se musí ponořit do historie a navodit atmosféru zmaru, to dokáže také málokdo. Z poslední doby si každý vzpomene, jakým způsobem uchopili vřavu bojiště HAIL OF BULLETS, pamětníci mají v hlavě navěky zafixovanou legendární smečku BOLT THROWER. SHRAPNEL STORM jsou posledně jmenovaným hodně podobní. Jen s tím rozdílem, že by těmhle generálům „war death metalu“ mohli leda tak nosit kafe z polní kuchyně.

Jejich tvorba je sice zatím v plenkách (jedná se o vůbec první dlouhohrající desku), ale to neznamená, že budu přimhuřovat oči. Na albu se totiž nedostavuje to nejdůležitější. Energie. Tu postrádám snad v každém songů. Pánové sice poctivě ctí old schoolové kořeny, ale přistupují k nim velmi laxně. Riffy jsou stokrát ohrané (to by zase tolik nevadilo), ale celková produkce je mdlá a vůbec neřeže (a to mi vadí hodně). Sem tam sice vyleze na povrch nějaký zajímavější motiv, ale ihned je smeten dalším, který je obyčejný, nezáživný a nudný. Prostředky sice tihle šílení Finové volí stejné, jako jejich slavné vzory, ale zacházejí s nimi, jako by to nebyla nebezpečná třaskavina. Umění válčit není v death metalu dáno jen tak někomu. V zákopech je nejdůležitější opravdovost, poctivost a zkušenosti. SHRAPNEL STORM jsou zatím takoví zralejší death metaloví zelenáči (hrají od roku 2006), buďme tedy trošku shovívaví a kapelu ihned neodepisujme. Práce mají před sebou ještě mnoho.

Album jsem poslouchal pořád dokola a problém nastával tak někde v půlce desky. Zcela automaticky jsem ztrácel pozornost, ošíval se a pořád hledal něco, čím bych dohnal album do konce. Monotónní hlas, nesouvislé frázování, otřepané death metalové postupy. Možná by nad tím vším stačilo mávnout rukou, ale já přeci jen nějakou naději na konci tunelu slyším. Sem tam totiž zaslechnu pasáže, které mě dokážou doslova smést. Kapele bych doporučil, aby více zapracovala na zvuku, sehnala si nějakého pořádného producenta a trošku dodala také nějaké to nasazení. Nebudeme si nic nalhávat, i když všechny mé „požadavky“ splní, pořád to asi nebude něco, co by mi urvalo hlavu, ale aspoň se zvýrazní vše dobré, co v sobě tahle skupina má. Talent neroste přeci jen na stromech.

SHRAPNEL STORM se pokusili zhudebnit válku. Nepodařilo se. Pánové si vybrali velmi těžkou cestu válečného death metalu, kterou jsou schopni projít jen ti nejlepší. Nakonec stejně přežijí jen nejsilnější a těmi Finové zatím nejsou. Přesto v jejich skladbách cítím do budoucna příslib dobrého death metalu. Uvidíme, jak vše vyřeší čas a jací budou SHRAPNEL STORM v budoucnu, ale zatím se jedná jen o takový lehký nadprůměr. Chtělo by to víc práce ve studiu a nebát se trošku přitlačit na pilu. Válka je hnusná věc a mělo by to být z nahrávky cítit. Zatím jsou tihle maniaci jen obyčejnými řadovými vojáky. Naděje na povýšení je, ale čeká je ještě hodně práce. Budu se těšit na další album. Snad mě překvapí. „Mother War“ zatím působí jen jako lokální válka. Příště bych poprosil více energie.

Asphyx says:

SHRAPNEL STORM attempted to musicalize war. Well, I didn´t happen. These guys chose the hard way of the war death metal. Only the best ones are able to accomplish this journey. In the end, only the strongest will survive and these Finns are not it, yet. However, I feel some kind of a promise of a better death metal in their songs. We´ll see what will happen it the future with this SHRAPNEL STORM band but right now this band is slightly above the average. I would suggest to care more about the studio work and to care less about the fear and try to play harder. A war is an awful thing and you should feel it from those songs. For me those maniacs are just rankers. However, there is a hope for a promotion but they have to work really hard. I´m looking forward to some new album. I hope they will surprise me. “Mother War” is just like a local war. I would suggest more energy next time.

Seznam skladeb:

1. Casus Belli
2. The Carpet Bombing
3. Detracked
4. Combat High
5. Calling Of The Void
6. Warfiend
7. Mother War
8. …To Each Battle
9. Radars Down
10. Rising Storm

Čas: 38:20

 

Sestava/band:

Aki – zpěv, kytara

Pete – basa

Tri Makitelo – kytara

Yka – zpěv

Kurre - bicí

http://shrapnel-storm.com/site/

https://www.facebook.com/shrapnelstormband

http://www.reverbnation.com/shrapnelstorm

http://www.witchesbrewthrashes.eu/

Recenze/review - AVULSED - Altar of Disembowelment (2015)

AVULSED - Altar of Disembowelment

EP 2015, Xtreem Music

Jednou, v dobách, kdy jsme se čerstvě nastěhovali do našeho současného death metalového bytu, jsem vynášel takovou tu obrovskou plechovou kuchyňskou linku po schodech dolů. Sběrný dvůr byl asi kilometr vzdálený a já si někde tak v polovině cesty lehce natrhl stehno. Doma jsem se opláchl a večer jsme můj úspěch řádně oslavili. Asi za týden mi začalo v noze cukat a dostal jsem neskutečnou teplotu. Došlo to tak daleko, že jsem v práci málem omdlel a i já, který by k doktorovi nepáchl, jsem byl nucený vyhledat pana chirurga. 

Zajímavé bylo, že mě nikde nechtěli díky pro Plzeň exotickou kartičku pojištěnce přijmout. Začínal jsem mít vidiny a sotva se ploužil. Nakonec jsem skončil na pohotovosti a přijímací lékař mě nechal ihned po vypumpování žaludku odvést na operační sál. Diagnóza zněla jednoduše. Počínající otrava krve a vřed velikosti pomeranče. Umrtvili mě a když jsem se probudil ze říše snů, pocítil jsem obrovskou úlevu. S novinkou AVULSED je to dokonale srovnatelné. Také mi přijde, že mi někdo při vivisekci právě  provedl nějaký jednodušší chirurgický zákrok. Pěti skladbové demo je poskládáno s velkým citem pro pitevní práci. Některé melodie chladí jako operačního stůl, jiné vás zase nabudí stejným způsobem jako nějaká droga. Minulé dlouhohrající album "Ritual Zombie" (2013) lehce předznamenalo lehký posun k větší melodičnosti. Ten kapele velmi prospěl. Hraje se zde old school death metal v klasickém provedení, samozřejmě s jasně danou nálepkou made in AVULSED. 

Při poslechu jsme opět nemocný a někde v mé hrudi tepe znovu obrovský bobtnající vřed. Odstranit lze dvěma způsoby. Buď je nutné podstoupit tradiční operaci pomocí skalpelu a svorek a nebo si můžete nechat naordinovat nové EP "Altar of Disembowelment". Čtyři skladby z pitevních sálů a jeden skvěle provedený bonus od BLACK SABBATH. Ten pasuje na desku, jakoby tam patřil odjakživa. Přiznám se rovnou, že mi Španělé způsobí až takové rány, to jsem netušil. Nahrávku si dávám do hlavy velmi často a pořád se nemohu nabažit. Líbí se mi taková ta černá energie, vytažená snad odněkud z nejtemnějšího podzemí. AVULSED asi nikdy nebudou patřit mezi vyloženě "slavná" jména, ale u nás, v undergroundu budou i díky novému EP patřit mezi vyvolené. Dokážou totiž asi to nejdůležitější, co u hudby požaduji. Navodit pořádně morbidní atmosféru. A toho si cením o hodně víc, než dokonalé image. 

Vážení a milí přátelé, vítejte tedy znovu na další veřejné pitvě. Dnes budeme odstraňovat ty největší mokvající vředy. Hlavní operatér Dave Rotten právě zahájil první operaci. Setkáváme se zde, abychom uctili památku klasického death metalu. AVULSED jsou na novém EP v té nejlepší kondici. Krutí, naléhaví, maniakální. Čtyři ochutnávky krvavého masa v podobě vlastních songů a jedna coververze od BLACK SABBATH jsou perfektní undergroundovou prací. Pokud máte tyhle šílence rádi, tak neváhejte. Nálada celého EP je temná jako stíny v katakombách. Tajemná a šílená! Death metalové album od mistrů ve svém oboru! Operace se opět podařila, pacient zemřel!


Skladby:

1. To Sacrificce and Devour
2. Red Viscera Serology
3. Ceremony of Impalement
4. Tremble in the Darkness
5. Neod Knights (Black Sabbath cover)


Čas: 22:46

Sestava/band:

Dave Rotten: Vocals
Cabra: Guitar
Juancar: Guitar
Tana: Bass
Erik: Drums 

Asphyx says:

Dear friends, welcome to the next public autopsy. Today, we will remove the biggest festering ulcers. The main operator Dave Rotten has just started the first operation. We meet here to honour the classic death metal. AVULSED are on their new EP in the best condition. Cruel, urgent, maniac. Four tastings of bloody meat in the form of their own songs and one cover version of the BLACK SABBATH are perfect underground work. If you love these freaks, so don't hesitate. The mood of the whole EP is dark, like shadows in the catacombs. Mysterious and mad! Death metal album from the masters in their field! The operation was again successful, the patient died!

http://avulsed.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/Avulsed-Official/103974539679454
https://soundcloud.com/xtreemmusic/avulsed-to-sacrifice-and-devour

http://deathmetal.biz/avulsed/

http://www.xtreemmusic.com/

Minirecenze/minireview - AHAB - The Boats of the Glen Carrig (2015)

AHAB - The Boats of the Glen Carrig

CD 2015, Napalm Records

Občas na mě, stejně jako na každého, padne vlna nostalgie a vzpomínek. Jakoby se tělo zastavilo a spolu s myslí chtělo restartovat. Dnešní doba je dynamická, nemazlí se s námi a je zaměřená na výkon. Jenže to nejde pořád, občas je potřeba vysadit. AHAB se zdají být pro podobné chvíle vhodnými společníky. Jejich funeral doom metal sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale většinou si na jejich deskách pro sebe najdu to dobré. Už mnohokrát jsem psal, že doom metal je ve své podstatě asi nejtěžší kovový styl. Vynikne každá nuance, nepřesnost. Hraje se pomalu a je hodně těžké nahrát skladby tak, aby nenudily. O hodně víc zde platí, že muzikanti musí dát do hudby svoji duši. Musí skrz melodie doslova prostoupit, být jimi, stát se samotnou muzikou. Málokdo to umí. A málokdo dovede navodit ten pocit absolutního smutku. AHAB jsou na tom u mě se svojí letošní deskou tak nějak na řekněme sedmdesáti procentech. Jsou momenty, které jsou doslova výsostné, dokonalé, pohlcující, ale jsou i chvíle, kdy moje mysl těká někde mimo desku.

O albu jsem zaslechl až nekritické výkřiky obdivu i absolutní zatracení. Já to takhle nemám. Vzhledem k tomu, že podobné záležitosti si dávkuji opatrně a opravdu jen občas, jsem povětšinou spokojen. Nutno ale rovnou dodat, že jsem na novince nalezl i vyloženě "hluchá místa". Je to převážně v pasážích, kdy se jen tak "nezávazně preluduje". To se pak vyloženě nudím, nevím co si počít a někdy dokonce raději nahrávku posouvám dál, k zajímavějším chvílím. Když si pak srovnám německou akvizici s letošní novinkou kolegů SKEPTICISM (recenze zde), naši západní kolegové přeci jen poměrně pokulhávají. Je to samozřejmě jen můj subjektivní pocit. Nejsem znalec a funeral doomový maniak už vůbec ne, ale mé pocity jsou zkrátka takové. Mám raději syrovější, niternější záležitosti. Tady si občas přijdu jako na pohřební hostině, kam přišli jen samí oficiální hosté. Smutek je jakoby hraný a opravdových pozůstalých truchlí jen pár. Všichni se nají a za hodinu si na nebožtíka ani nevzpomenou.

S novým albem AHAB jsme si nepadli úplně do oka. Některé skladby se mi líbí, jiné mě zase nudí a nedokážu je poslouchat až do konce. Deska na mě sice vcelku působí, ale k nějakému velkému přenosu emocí nedošlo. A to je u tohoto stylu velký problém. Ocenil bych více smutku a nářku pozůstalých. Němečtí AHAB se sice pokusili uspořádat poctivou pohřební hostinu, ale ta se příliš nepovedla. Nebožtík zůstal na všechno sám a nikdo netruchlí. Zvláštní nahrávka, která mi nepronikla úplně do krve. 

Asphyx says:

The new album AHAB isn't so well from my point of view. Some of the songs I like, others are boring and I can't listen to the end. The album is quite forceful, but there isn't any large transfer of emotion. And this is a big problem in this style. I would appreciate more sadness and mourning of survivors. German AHAB although tried to organize a funeral feast, but it didn't come off. the dead left stayed alone and nobody grieve. A strange record, that didn't get through my  blood.

http://www.ahab-doom.de/

https://www.facebook.com/AhabDoom

https://www.youtube.com/channel/UCqDxsNQGQmRf2VfwoHDirfA

http://label.napalmrecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh pátý – jak jsem potkal Slayer…

Příběh pátý – jak jsem potkal Slayer…

Já, SLAYER a čas. (psáno původně pro Fobiazine)

Je listopad, léta Páně 1988. Právě jsem oslavil třinácté narozeniny a jdeme s mým nejlepším kamarádem po kolejích ze školy. Celý den se tvářil tajemně jak hrad v Karpatech. „Hele, Kubo, vole, jako já mám pro tebe dárek“: procedil mezi zuby, odplivl a odchrchlal si po mutování. Byl jsem v rozpacích, protože kluci si přece dárky nedávaj, ne? Přišlo mi, že se chce něčím spíše pochlubit. Vytáhl balíček zabalený do Dikobrazu a já začal rozbalovat. „Ty vole, to bude hodně dobrý, je na tom lebka!“: prohlásil jsem znalecky a plácnul chlapsky kámoše po rameni. Měl na sobě o hodně víc sepranou džísku, než já, což jsem mu hrozně záviděl. Máma tu moji, když už začínala vypadat ošoupaně a k světu, vždycky vyhodila. Na kazetě zářil nápis South of Heaven.

Ten kamarád ani tenkrát nevěděl, jak mi změnil celý můj život. Chodili jsme tajně jako malý smráďata poslouchat do kamarádovy garáže na kazeťáku „dvojčeti“ všechny dostupné kazety z Polska. Podmínka byla jediná. Musela na tom být lebka, krev apod.! Nahrávky s nápisem SLAYER se kupovaly automaticky, nahrávaly a kdo měl originálku byl všemi obdivován. Ve škole patřil k nezbytnému pozdravu Slayeeeerrr vztyčený paroháč. Každý víkend večer jsme si v pěti dali jednu láhev vína se strašidelným názvem Sklepmistr (to byl hnus, ještě teď mě zabrněl jazyk) a řvali do noci texty nesmrtelných songů. A že jich bylo. Krásný časy, mládí, člověk byl plnej energie… vzpomínky.

Bohužel jsem musel čekat neskutečných 22 let, abych SLAYER viděl naživo. Vždycky mě do toho něco vlezlo, nebyly peníze, čas apod. V roce 2010 se mi na festivalu Sonisphere v Milovicích splnil sen. Pánové už byli sice trošku unavení, věk udělal své, ale pro mě po té době byli opět bozi. Metallica šla ten večer úplně mimo mě, ale Slayer mě rozsekali a přitisknut k zábradlí jsem jim hltal každičký tón, odříkával každé slovo. Poslední alba jsem již vnímal s odstupem, ale mám samozřejmě kompletní diskografii. Ráno (3.5.2013) jsem přišel do práce a byl to pro mě šok. Jeff Hanneman zemřel. Ono si řeknete, že je to jen muzika, ale pro nás, co jsme tenkrát tohle všechno zažili, to je něco, jako když umře někdo známý. Nejsem z těch, kdo by si kdy lepil plakáty muzikantů na zeď nebo nějak kapely zbožšťoval, ale musel jsem si vytáhnout všechna cd a přehrávat je do zblbnutí. Padlo samozřejmě nějaké to pivo a jediné, co mě pak pořád dokola napadalo, bylo: „Kurva díky chlapi, bylo to super, díky Slayer!“ Otázka teď zní, co bude dál?

Co bude dál jsem v den úmrtí Jeffa opravdu nevěděl. Dnes, kousek po vydání nové desky SLAYER máme víceméně jasno....jaké bude nové album, již mnozí víme (recenze zde). Bez Hannemana to ale není nejen díky vzpomínkám úplně ono. A asi už nikdy nebude.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - PURTENANCE – …to Spread the Flame of Ancients (2015)

PURTENANCE – …to Spread the Flame of Ancients

CD 2015, Xtreem Music

Vidím krev v tvých očích. Máš hlas připomínající příšeru. Zase se ti objevila stigmata. Lékaři tě opět omámili psychofarmaky. Co bude dál? Prokletá, prokletá, prokletá! Tahle slova mi zní v hlavě čím dál tím častěji. Syčíš ze spaní, vyhýbáš se světlu. Nedávno jsem našel na tvém psacím stole vyrytý pentagram. Nejdřív tvoje slabost pro okultní vědy byla roztomilá. Připomínala si sexy vamp. Rád jsem k tobě uléhal a proplétal svoje ruce a nohy s tvými. Teď už to nejde. Když se tě dotknu, je to jako sáhnutí na rozžhavená kamna. Pořád říkáš, že umíráš. A já ti tak dlouho nevěřil. Až do té doby, kdy jsem tě jednou k večeru přistihl, jak posloucháš „moji“ novou desku finských death metalistů PURTENANCE. Byla jsi jako šílená, smyslů zbavená. Nejhorší ale stejně byla ta krev v tvém pohledu. Vstoupil jsem do pokoje za tebou a propadl zlu úplně stejně jako ty. Po několika setkáních jsme připomínali dvojici vlků, stále připravených k lovu. Zatáhli jsme všechny závěsy a probouzeli se až v noci, když měsíc lákal k proběhnutí.

Třetí dlouhohrající album od roku 1991 není příliš mnoho. Malá četnost nosičů je zde ale plně vyvážena jejich kvalitou. My, kteří se pohybujeme v temnotě dlouhá léta, si moc dobře pamatujeme vaši desku „Member of Immortal Damnation“ (1992). Dokonce jsme zaznamenali a pořídili si i váš druhý zásek „Awaken from Slumber“ (2013), který plně vyjadřoval naše pocity získané častými setkáními se záhrobím. Kombinace krutého death metalu s old schoolovým nádechem a až doomové mezihry nám dělal vždy dobře na našich černých duších. Letos je to vlastně stejné. Pořízené CD se zjevilo v naší poštovní schránce jako nějaký rouhačský dopis. Už když jsem sestupoval po schodech a hledal svoje jméno na těch krabicích pro poštu, připadalo mi, že po stěnách teče krev. Byla už tma a nahrávka v ruce doslova pálila. Potom stačilo vystoupat výtahem k nebesům a bytem se náhle rozléhal pach hnijícího masa. PURTENANCE lze s klidem zařadit spolu s ABHORRENCE, BOLT THROWER, DEMIGOD, DEPRAVITY, KRYPTS, SLUGATHOR, PUTREVORE, CORPSESSED, MORDICUS, BLASHPHERIAN, IMMOLATION, INCANTATION a spoustou dalších, do přihrádky temného death metalu. Recenzovaní Finové přidávají jako bonus navíc ještě jakousi černou auru, patrnou všude kolem jejich hudby.

My, kteří jsme propadli pekelnému death metalu již dávno, moc dobře víme, že podobná alba si musí člověk vychutnávat plnými doušky. Nesmí se ohlížet na jejich podobnost s jinými. Doporučovaný je také poslech v době, kdy se láme den v noc a šelmy vyrážejí na lov. Smrtící kov v tomto podání je velmi nakažlivý, zákeřný a připomíná pořádně zanícený vřed. Také každou chvíli hrozí, že z něj vytryskne hnis a krev bude mít barvu tmy. Skladby připomínají zaříkávání. Jsou naléhavé, jakoby našeptávaly slova o zlu. Modlitby musí být vyslyšeny! Sledujeme ze stínu svoje oběti. Ohlížejí se a nevidí nás. Jsme sami tím stínem. Cítí nás stejně, jako cítí zvířata svoji smrt. Vzduchem se vznáší pachuť zabíjení. Stát se šelmou bylo tolik lehké. Stačilo jen pár poslechů „…to Spread the Flame of Ancients“ a pradávné pudy vyvřely na povrch, jako to dělá láva ze středu Země. Ano, společná setkání s novinkou PURTENANCE dokážou navodit atmosféru srovnatelnou s okultní seancí. Drtivý, valící se, žhnoucí a zároveň studený, jako ruce mrtvoly. Přesně takhle vnímám muziku těchto pánů. Připomíná odlesk posledních zbytků světla na noži, který bude následně bodnut do břicha oběti.

PURTENANCE jsou na své třetí dlouhohrající desce ještě šílenější než dřív. Hudba je zde temná, chladná a evokuje vzpomínky na exhumování hrobů. Perfektní zvuk, vynikající okultní nápady a hlas z onoho světa. Každý old school death metalista si přijde na své! Svět je při poslechu této desky hodně temný, zlý a ošklivý. Atmosféra připomíná pohřeb prokletého kněze. Album je plné emocí. Ocitám se v záhrobí a hudbu zde doslova hltám. Umírám a znovu se rodím! Ostré riffy, smutná nálada a zlost. To jsou hlavní slova, charakterizující tuhle desku asi nejlépe. Vznáším se na vlnách beznaděje a zmítám se v křečích. Oběšený, popravený, probodnutý, zastřelený. Vyberte si svůj způsob smrti! A nebo můžete poslouchat „…to Spread the Flame of Ancients“, vyjde to úplně na stejno. Tato nahrávka je jako nějaké hodně zlé prokletí. Nemohu se ji zbavit a poslouchám ji čím dál tím víc. Temné, zákeřné death metalové album, které vám způsobí černá stigmata na rukou! Vynikající!

Asphyx says:

PURTENANCE are on their third full-length album crazier than before. The music is dark, cold and call up memories about the exhumation of graves. Perfect sound, excellent occult ideas and voice from the other world. Every old school death metal fan has a field day! The world is by listening very dark, bad and ugly. The atmosphere reminds funeral of a cursed priest. The album is full of emotions. I find myself in the Crypt and I really enjoy the music. I'm dying and I'm born again! Sharp riffs, sad mood and anger. These are the key words that characterize this record probably best. I am floating on the waves of despair and convulse. Hanged, executed, stabbed, shot to dead. Choose your way of death! Or you can listen to "... to spread the Flame of Ancients", it will be the same. This recording is like a very bad curse. I can't break it free and I'm listening to it more and more. Dark, insidious death metal album that will cause you black stigmata on your hands! Excellent!

Seznam skladeb:

1. Invocatio
2. Preventio
3. Waiting to be Free
4. I, the Sacrificed
5. On the Far Side of Knowledge
6. Destroyed Human Mind
7. Blood Oath
8. Cornerstone of Insanity
9. Disseminated Death
10. The Unseen
11. Kaaos on Kanssamme (Chaos is with Us)

Čas: 46:18

Sestava/band:

Juha Rannikko - kytara
Ville Nokelainen - kytara
Ville - basa, zpěv
Harri Saro - bicí

http://www.facebook.com/Purtenance

http://myspace.com/purtenance

http://www.xtreemmusic.com/

Recenze/review - SLAYER - Repentless (2015)

SLAYER - Repentless

CD 2015, Nuclear Blast Records

Tak a je to tady! Dlouho očekávané album slovutných SLAYER je venku (pošta tentokrát zafungovala na výbornou - jinak byl můj poslech podpořen digi formátem přímo od labelu). Zajímavé bylo, jak už podle prvních uvolněných skladeb k poslechu všichni věděli, jaká deska bude. Diskutovalo se o ní snad všude. Nahradit Jeffa Hannemana a jeho nezaměnitelné riffy jednoduše nejde, o to se vedly spory asi nejčastěji. To bylo jasné každému. Pak byl představen obal, pro mě zajímavý, pro jiné totální propadák. A nakonec už to přišlo. Nějaký dobrák dal mp3 ke stáhnutí na net a rozpoutalo se peklo. Od blahořečení až po proklínání. Tolik emocí nebudí snad žádná jiná kapela. Není divu. I pro mě to byl (a vlastně dodnes je) neskutečný kult. A jak že se osekaná sestava poprala s novinkou? Nutno rovnou říct, že jak kdy. 

Pocitově mi přijde, že je album uspořádáno tak nějak na přeskáčku. Dobrá skladba střídá horší. Celkový dojem je u mě pak takový rozpačitý. Ne, opravdu to není a nebude další legendární album. Zase na druhou stranu, není to ani vyložený průšvih. Otázkou spíš je, co by dnes fanoušci řekli, kdyby na nahrávce nebyla nálepka SLAYER. Od prvního tónu je sice jasné, o koho se jedná, sound je nepřehlédnutelný (i když bych byl rád za naléhavější), ale chybí mi takový ten dávný pocit, že mě songy položí rovnou na lopatky. Jakoby se Tom Araya a jeho parta báli zahrát něco ostřejšího, oni se vlastně jenom motají v tom, co už kdysi složili. 

Nejvíc cítím závan starých časů v rychlejších pasážích, kdy se do toho opřou plnou parou. Bohužel, typické (a u mě tolik oblíbené) pomalé úvodní riffy na mě moc nefungují. Zpočátku jsem si myslel, že to bude totální propadák, ale není to tak úplně pravda. Občas na povrch přeci jen vyvře dávná síla a kapela se alespoň trošku odváže. Studnice geniálních melodií je zdá se dávno vyčerpána (bez Jeffa to není zkrátka ono), ale deska se poslouchá nakonec vcelku dobře.

Ne, vyloženě negativní názor ze mě určitě nedostanete, ale otázkou zůstává, nakolik je (a bude) to způsobeno nostalgií. SLAYER byli a navždy budou asi smečkou, která mi zůstane doslova zadřená pod kůží. To nelze vymazat, toho se nelze zbavit. Je to jako stigma, usazené někde v genech. Já se vlastně tak nějak i podvědomě snažím, aby se mi novinka líbila. Bohužel, taková ta divokost, dravost, se již skoro vytratila. Ono není divu, pánové už mají nějaký ten křížek na krku, ale mě to jednoduše chybí. Samozřejmě, takhle velké kapely jsou pod obrovským tlakem a to jak od nahrávací společnosti, tak od fanoušků. Verdikt je za mě tedy jasný. Vcelku dobré album, ale těch připomínek už mám poměrně spoustu. Deska se mi docela líbí, není to ale bez výhrad. Občas mi při poslechu mysl těká někde úplně jinde, nesoustředím se. A to je špatně. 

SLAYER se svojí novinkou obstáli poměrně se ctí. Některé songy opravdu řežou, jiné jsou ale jen takovým doplňkem, výplní. Album postrádá hity, které složily v osmdesátých letech, ale jako celek se deska jinak docela povedla. Staří pánové se pokusili o návrat ve velkém stylu. To se tak úplně nepovedlo. Jeff Hanneman chybí. Některé riffy jsou ostré jako břitva, jiné obyčejné a nudné. V celé diskografii bych zařadil nahrávku někam mezi lehký nadprůměr. Přiznám se, čekal jsem trošku víc, ale vzhledem ke stáří a statusu kapely protentokrát přimhouřím obě oči. "Repentless" si užívám zkrátka tak napůl!

Asphyx says:

SLAYER  succeed quite with honour with their news. Some of the songs are really good, but other are just addition. The album misses the hits composed in the 80th , but as a whole the CD is otherwise quite well. Old gentlemen tried to come back in a big style. And this is quite wrong. Jeff Hanneman is missing. Some riffs are sharp, other ordinary and boring. In their discography, I put the recording somewhere among light above the average. I admit, I expected a little bit more, but with regard to the age and status of the band, I narrow my eyes. "Repentless" I enjoy half only!


Skladby:

01 Delusions Of Saviour
02 Repentless
03 Take Control
04 Vices
05 Cast The First Stone
06 When The Stillness Comes
07 Chasing Death
08 Implode
09 Piano Wire
10 Atrocity Vendor
11 You Against You
12 Pride In Prejudice

Sestava/band:

Kerry King - kytara
Tom Araya - basa, zpěv
Paul Bostaph - bicí

Gary Holt - kytara

http://www.slayer.net/

https://www.facebook.com/slayer

https://www.youtube.com/channel/UCA7S5M8w5X4P1NRzaJ4lsrg?app=desktop

http://www.nuclearblast.de/de/

Recenze/review - NECROPSY – Buried in the Woods (2015)

NECROPSY – Buried in the Woods

CD 2015, Xtreem Music

Samota způsobuje noční můry! To na mě křičel nějaký věrozvěst, který hlásal na náměstí svoje pomýlené názory. Snažil se všechny přesvědčit, že by se měli přidat k němu, k nějaké církvi, kde budou hezky všichni pospolu věřit v něco imaginárního a budou se mít rádi. Byl přesvědčivý, dokonce kolem něj stál hlouček přikyvujících lidí. S tou samotou měl ale pravdu. Když jsem si totiž ten samý večer pustil novinku finských NECROPSY, nemrtví začali vylézat z děr tak nějak automaticky. Na to, že se jedná teprve o druhé dlouhohrající album, jde o velice slušný old school death metal. Kapela začínala již v roce 1987 pod jménem ANXIETY a pak, po několika přestávkách, se ustálila v sestavě se současným názvem. Cit pro starobu je cítit z každého tónu a na své by si měl přijít každý fanoušek plesniviny. Smrtící kov se zde hraje poctivě, pánové se nebojí i pomalejších pasáží a tak se při poslechu určitě otevře nejeden hrob ve vašem městě.

Pokud bychom se snažili tvorbu téhle smečky k někomu přirovnat, tak by těch přirovnání bylo obrovské množství. Každá kapela je někomu podobná, zvláště ve stylu, kde jsou ty nuance opravdu velmi malé. Nebudu tedy raději žádné vozy jmenovat. Poslechněte si sami a uvidíte, zda vám sednou do noty, či nikoliv. Mě osobně padli rovnou do nočních můr, jako by tam byli odjakživa. Libí se mi takový ten těžko popsatelný doomový feeling, schopnost složit zajímavý a zapamatovatelný riff i jakási chorobná atmosféra, tolik známá ze hřbitovů. Sny jsem míval těžké, hemžilo se to v nich zombie, napůl shnilými tvářemi bezejmenných postav i skřeky nemrtvých. Potud by se dala deska považovat za velmi dobrou. Abych ale jenom nechválil, občas mi přijde, že jsou songy až příliš dlouhé, jakoby si muzikanti neuměli říct dost. Pro navození nálady je album vynikající, na soustředěný poslech už to taková sláva není.

Podobných kapel se plouží po onom světě velké množství, ale jen některé dojdou svého cíle a zařadí se do smrtící síně slávy. NECROPSY bych tam s klidem a čistým svědomím uvedl. Nemám s jejich deskou žádné větší problémy a ve svých starých kostech podvědomě cítím, že album ještě hodně poroste. Líbí se mi lehce zastřený zvuk, pavučinami opředené motivy i návykové riffy. Opět samozřejmě nic nového pod zapadajícím sluncem, ale kdo by něco takového chtěl po kapele, která je old schoolová ze své podstaty? Buďme vůbec rádi, že v té změti technicko-progresivních vizionářů můžeme také občas spočinout ve stínu starého a poctivého smrtícího kovu. Pro starší a pokročilé fanoušky je tohle album jako stvořené. Setkávám se zde i s klasickým thrashem, v podobě, kdy ještě nebyl zmrven hard core a podobnými zvěrstvy. Pro někoho to bude málo, jiný zase nahrávku odloží kvůli nesoučasnému zvuku, ale já si přijdu ve svém živlu.

NECROPSY a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s thrashem z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou legendární death metalisté NECROPSY. Ve Finsku moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! „Buried in the Woods“ je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!

Asphyx says:

The new album by the NECROPSY attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets trash of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be legendary death metal guys NECROPSY. They really know how to do the right deathful job in Finland. The album “Buried in the Woods” is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus.

Seznam skladeb:

01. Buried In The Woods

02. Cold Fart Morbidity

03. Just Sharpen My Knife

04. Dead Inherit The Land

05. Full Moon Catlin

06. Pages Of Flesh

07. Best Day Ever

08. Father Heresy

Čas: 34:57

 

Sestava/band:

Janne Kosonen – kytara

Taro Kosonen – zpěv

Ville Vartiainen – basa

Hanno Vaananen – bicí

Sami Heinonen - kytara

http://www.facebook.com/pages/NECROPSY/204404386244264

http://www.necropsy.fi/

http://myspace.com/necropsyfinland

http://xtreemmusic.bandcamp.com/album/buried-in-the-woods

http://www.xtreemmusic.com/label/english.news.index.php