DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 25. září 2015

Minirecenze/minireview - SOILWORK - The Ride Majestic (2015)


SOILWORK - The Ride Majestic
CD 2015, Nuclear Blast Records

Někdy je to hrozné, když vidíte kapelu, v kterou jste vkládali kdysi naděje, jak nakonec dopadla. SOILWORK bývali někdy kolem přelomu tisíciletí takovou poměrně nadějnou partou, o které jsem si říkal, že by mohla někdy v budoucnu překvapit. Líbilo se mi na nich, že si hrají po svém, že se dokážou vymanit z poměrně uzavřené škatulky melodický death metal a že jednou přijdou s něčím "převratným". Nestalo se tak a dokonce mi dělá problém každé jejich další album vůbec doposlouchat do konce. Poslední zásek "The Ride Majestic" mě jen utvrdil v tom, že každá nová nahrávka má sestupnou tendenci. Novinka je šíleně šablonovitá, ničím nepřekvapuje a nijak ani neřeže. Stavba jednotlivých skladeb je stále stejná. Nejdřív jakože ostrý riff, potom zpěvákovo štěkání, následuje čistý vokál a nakonec sólo jak z nějaké zábavové skupiny. Ze SOILWORK se zkrátka a jednoduše stala smečka, kterou se nemusíte bát přehrát ani v komerčním rádiu. 

Největším problém je podle mě až zabijácká stopáž. Necelých padesát minut je už vůbec na hraně toho, co jsou fanoušci schopni vstřebat. Lehkost, s jakou pánové přistupovali ke skládání dřív, je nenávratně pryč. Přijde mi, že letos postupovali snad podle nějakého předpisu od Láďy Hrušky. Uplácáme pár riffů, přidáme trošku ostrého kečupu a nakonec na to hodíme nějaké lupení, zamícháme a ono z toho něco vyleze. Ano, vyleze, ale nedá se to s prominutím žrát. Nechci fanouškům zavdávat důvod k tomu, aby mě proklínali do pátého kolena, ale já si nemůžu pomoct. Ať do sebe rvu desku jak chci, nakonec stejně slyším jen pár plytkých melodií, tunu vaty a sem tam nějaký ten záblesk v tunelu  jinak plném nudy. Co s tím? Zbývá mi asi jediné. Album neposlouchat.

Další nahrávka SOILWORK v řadě. Tentokrát opět o něco méně dobrá. Skladby jsou snad skládány podle nějaké šablony. Marně hledám alespoň nějakou zajímavou melodii. Takhle to dopadá, když dá kapela přednost před uměním a soustředí se na byznys. Na albu se máme možnost setkat se se spoustou hluchých míst. Pár dobrých nápadů "The Ride Majestic" rozhodně nezachrání. Chtěl bych napsat víc, ale nemám na to sílu, nerad bych totiž ubližoval svým uším. Nudná, obyčejná deska, která vypadá, jako by byla nahraná jen z povinnosti. Takhle tedy ne!



Asphyx says:

The next recording SOILWORK in a line. This time again, a little less good. Tracks seem to be set up according to a pattern. I can't search any interesting melody at least. So comes it off when the band prefer business to art.. There are lots of empty parts on the album. Some good ideas can't save "The Ride The Majestic". I would like to write more, but I haven't the energy, because I don't want to hurt my ears. Boring, ordinary CD, that looks like it was recorded only from duty. For me- no!

čtvrtek 24. září 2015

Recenze/review - DAEMONIAC - Lord of Immolation (2015)


DAEMONIAC - Lord of Immolation
EP 2015, Xtreem Music

Ještě jako malý kluk jsem si myslel, že když někdo zemře a je pochovaný v hrobě, tak se po nějaké době probudí a spolu s ostatními mrtvými normálně "žije" dál. Někde v jiné zemi, v lepší, i když strašidelnější. Asi byly mé představy způsobené zážitky z pohřbů, z knížek a filmů. Měl jsem v tom takový ten lehký zmatek, tak jak to už děti mívají. Když jsem pak potkal poprvé švédský death metal, přišlo mi, že mé představy z dětství opět ožívají. Znovu jsem byl navštívit některé dávno zesnulé. Jakoby se otevřela brána času i prostoru a já se ocitl ve zcela jiné dimenzi. 

S kapelami to bylo jednoduché. Pokud mě některé dokázaly do podzemí převést a byli mi zdatnými průvodci, tak jsem je považoval a dodnes považuji za ty dobré. Některým se to povedlo tak na půl, jiné mě nechali jen osamoceného mezi náhrobky. Letos mi byla zaslána na recenzi novinková prvotina italských DAEMONIAC. Ti, i když pochází se slunného jihu, se zhlédli v pravé a nefalšované švédské smrtící škole. A hned na začátek musím rovnou dodat, že se jim povedlo atmosféru zahnívajících hřbitovů vystihnout opravdu velmi dobře. Jedná se sice zatím jen o šesti skladbové EP, které zahrnuje i cover od CREMATORY, ale i tak působí skladby více než vydařeně. Pánové pozvedli vlajku severského klasického chřestění velmi hrdě a s hlavou vztyčenou.



EP je velmi surové, syrové a za vzor jsou v něm dávány smečky jako NIHILIST, CREMATORY, NECROPHOBIC, CARNAGE. Zkrátka a jednoduše, ten nejtěžší underground, jaký si jen můžete představit. Nahrávka nepostrádá typické švédské sypačky, ani lehké a studené kytarové výjezdy. Jsem během poslechu ve svém živlu a i když moc dobře vím, že jsou DAEMONIAC dalšími v nekonečné řadě retro skupin, užívám si, co to jen jde. Rozhodně se nejedná o žádnou nudu, a to i přesto, že v tomto stylu již bylo pravděpodobně vše řečeno. Za mě rozhodně krvavý paroháč nahoru a pytel studeného hnisu k tomu.



DAEMONIAC nám na svém debutovém EP předložili misku až po okraj plnou červů, ledových melodií a klasického švédského death metalu. Album zní jako ozvěna ze samotného pekla. Pokud jste příznivci old school death metalu, měli byste být na pozoru. Italská mašina na zabíjení sice hraje stejně jako stovky dalších kapel, ale přidává k tomu pořádně prohnilou duši. Takhle nějak si představuji poctivou hrobnickou práci. Doufám, že se brzy dočkáme dlouhohrajícího alba. Všude kolem se válejí ohlodané kosti a záhrobí ožívá přímo před očima. DAEMONIAC se povedlo zhudebnit onen svět. A to se v tomto stylu cení! Old school death metalová deska, která je přesnou definicí švédského death metalu! Velmi dobře! 


Asphyx says:

DAEMONIAC give us a bowl full of worms, icy melodies and classic Swedish death metal on their debut EP. The album sounds like an echo from the hell. If you're fans of old school death metal, you should be ware of this album. Italian slaughtering's machine is playing as well as hundreds of other bands, but it adds a pretty rotten soul. This is how I imagine a honest gravedigger's work. I hope it will come long-playing album soon. All around are lieing gnawed bones around and the Crypt comes to life right before your eyes. DAEMONIAC managed to set to music the next world. And this must be appreciated! Old school death metal plate, that is the right definition of Swedish death metal! Very well!


Skladby:


1. Intro
2. Away From Christ
3. Demonic Possession
4. Chunks of Flesh (Crematory-swe cover)
5. Desecration of Christianity
6. Lord of Immolation

Sestava/band:

Max - bass/vocals
Pier - guitars
Matt - drums

středa 23. září 2015

Recenze/review - PUTRIDITY – Ignominious Atonement (2015)


PUTRIDITY – Ignominious Atonement
CD 2015, Willowtip Records

Někdy bych potřeboval, aby existovalo tlačítko, které vypne celý svět. Obzvlášť takhle v pátek, kdy padám z práce doslova na hubu, se snažím resetovat celé mé já. Odhlašuji se od internetu, vyhýbám se televizi a rádio neposlouchám už spoustu let. Dokonce uvažuji o zakoupení „hloupého telefonu“, abych se vyhnul emailům a volání. Někdy mi totiž přijde všech těch hnusných informací až moc. Kdekoliv zapnete jakoukoliv obrazovku, už se na vás valí jen samé nechutnosti. Podvody, vraždy, znásilnění. Řezání hlav v přímém přenosu, lidé stojící se selfie tyčemi a fotící se s účastníky dopravní nehody. Hnus, špína, zoufalost. Zavírám se do svého pokoje, rozprávím dlouze s členy naší rodiny a nebo si dávám do mozku nějaký pořádně těžkotonážní death metal. Poslední dobou na mě „fungují“ italští PUTRIDITY. Ti sice předkládají brutalitu v hodně nepropustném a hustém složení, ale oproti tomu, co se odehrává „ v reálném světě“, jsou pořád jen slabým odvarem. Když jsem odložil booklet poprvé z ruky a zadíval se na tepající reproduktory, najednou jsem zjistil, že zažívám morbidní lásku na první pohled.

Pokud bychom chtěli tvorbu těchto šílenců přirovnat k ostatním prokletým kapelám, tak bychom mohli jmenovat třeba takové DEFEATED SANITY, SEPTYCAL GORGE, CONDEMNED, PUTRID FILE, WORMED a spoustu dalších skupin, mlátících to v klasickém brutal death metalovém stylu. Podobných uskupení se sice poslední dobou vyrojilo, jako hub po jaderném mraku, ale PUTRIDITY mají podle mě navíc kus něčeho krvavého, syrového, co mě dokáže přišpendlit na zeď místnosti, ve které se setkáváme s pány nejčastěji. Můj pokoj se náhle mění na pořádně smradlavou pitevnu, kde se odehrávají ty nejnechutnější věci, kterých je schopen snad jenom lidský rod. Obrovskou výhodu oproti tomu, co zažívám jinak během dne, to má v tom, že tady vím, že je to pouze popisné, postavené na nadsázce a uměleckém vyjádření. Je to s podivem, ale krutost, znějící z desky mě uklidňuje. Jako bych ze sebe dostával postupně pomocí adrenalinu veškerý stres, usazený někde v zadu v hlavě. Houpu se do rytmu, vychutnávám hluboký growl i kytary, ostré jako sekyry porcující zbytky syrového masa.


Psát o brutálním death metalu s nadsázkou a odstupem není dost dobře možné. Sám to mám nastavené tak, že buď mě kapela přesvědčí svým nasazením, tlakem i energií a nebo mě nechává zcela chladným. PUTRIDITY mě umí doslova nadzvednout ze židle. Je to podobné, jako když čekáte na posedu, až přijde do hledáčku vaší pušky vysoká. To napětí, vyrovnání se s tím, že „někoho zabijete“, chvění, způsobené lovem, pradávné pudy, všechno tady je. Lidstvo, jako druh, postupně ztrácí základní reflexy, zlenivěli jsme a chybí nám adrenalin. Někdo kvůli tomu vyhledává extrémní sporty, podléhá módním trendům, případně je hnusnej jako Bůh na své bližní. Mám to jednodušší, já si svoje běsy vyřeším spolu s kapelami, vyřvu je do světa a když si k tomu doplním ještě nějaký sport provozovaný venku v přírodě, stojím pak po několika hodinách s hlavou čistou jako bílý list papíru. Jsem očištěný, vyrovnaný a nemusím ani ke zpovědi.


„Ignominious Atonement“ je pořádně syrovým kouskem hudby. Během poslechu se ocitneme spolu s PUTRIDITY na hodně morbidních místech. Hnus, špína, litry krve a neskutečný tlak. Tak by se dala nová desky těchto Italů charakterizovat asi nejlépe. Po hudební stránce se jedná o klasický brutální death metal, který vás doslova ukřižuje. Syrové, mocné, zákeřné a ostré jako břitva. Takové jsou songy z nového alba. Pokud si vedle sebe vyskládám deset posledních alb z tohoto stylu, sahám po PUTRIDITY nejčastěji. Muzika zde totiž obsahuje jakousi nechutnou přitažlivost a já si musím dávat tyhle ostré skladby do hlavy čím dál tím častěji. Po poslechu jsem očištěn jako věřící po zpovědi. Exhumujte všechno mrtvé a slyšte slova mocné hydry! Brutal death metalové album, které vás rozdrtí obrovskou silou! Skvěle!


Asphyx says:

“Ignominios Atonement” is a raw piece of music. When you listen to this album you feel that you are with PUTRIDITY on really morbid places. Dirt, filth, gallons of blood and unbelievable pressure. That´s the best way how to describe this album by Italians. Musically speaking this is a classic brutal death metal which would crucify you immediately. Raw, powerful, felonious and sharp as a blade. This is how new songs feel like. When I think about their last ten album I would say that PUTRIDITY is my favorite one and I listen to it the most. This music just has something disgustingly attractive and it makes me listen to it over and over again. After this I´m purged like a Cristian after a confession. Exhume everything which is death and hear the words of the powerful hydra. This is a brutal death metal album which would kill you with its amazing strength! Well done!


Seznam skladeb:

01. Conceived Through Vermination
02. Portrait Of A Soiled Innocence
03. Dead Festering Drainage
04. The Bone Sculpture
05. Obstinacy To Heal The Malformed
06. Mortifying Carnality
07. Repugnance Enshrined In Deformity
08. Ignominious Atonement


Čas: 26:03

Sestava/band:

Andrea "Ciccio": Guitar/BackVocals Paolo "Panino": Guitar Alex: Bass

 

úterý 22. září 2015

Minirecenze/minireview - ANNIHILATOR - Suicide Society (2015)


ANNIHILATOR - Suicide Society
CD 2015, UDR Music

Kanadskou thrash metalovou legendu ANNIHILATOR jsem měl vždy raději v jejich písničkové formě. Jeff Waters umí, uměl a bude umět složit dobré songy. Je tomu tak i letos. Minulý počin "Feast" (2013) u mě ve zkoušce časem příliš neobstál. S novinkou to mám jiné. O hodně lepší. Jsem moc rád, že se vokálů opět ujal samotný hlavní protagonista, ten mi stejně seděl v téhle thrashové mašině nejvíce. Staré časy v podobě legendárních alb ("Alice in Chains" apod.) se sice již asi nikdy nevrátí, ale "Suicide Society" mě baví poslouchat čím dál tím víc. Líbí se mi, že má odpich, riffy jsou ostré a nic není zbytečně překombinované. Sází se na "jednoduchost" a nadšení. Obal je klasický, do modra zbarvený (Gyula Havancsák) a odráží se v něm vše, co pro mě ANNIHILATOR znamenají. Klasické motivy, sem tam nějaký ten progresivnější nápad, velmi dobrý a čitelný zvuk (opravdu heavy!), naléhavost a moje oblíbené sypačky. V některých momentech se Jeff autorsky lehce otírá o Davea Mustaina a jeho MEGADETH. Nevadí to, naopak, ukazuje to Kanaďany zase v trošku jiném světle.

Od novinky nečekejte žádné zázraky, ani obrácení světových thrashových postupů, ale vlastní krví bych se podepsal pod to, že album je neskutečně poctivé, nápadité a rozhodně mě nenudí ani chvilku. Cením si jak až heavy metalových výletů, tak citlivě vložených meziher. Jeff je zkrátka ten správný maniak, srdcař a nadšenec, který má ke všemu ještě obrovský talent. A na rovinu, pokud si srovnám současný stav a nové desky tolik přeceňované thrashové čtyřky, tak si raději narvu do hlavy "Suicide Society". Nalézám na ní totiž to nejdůležitější, co na thrashi jako stylu tolik obdivuji. Nespoutanost, ostré koření a jiskry jako od rozbrušovačky. 

ANNIHILATOR se na novém albu "Suicide Society" ukazují v plné síle. Ostré thrashové riffy, naléhavé motivy a perfektní skladby. Tohle všechno na novince nalezneme. Osobně jsem z letošní nahrávky doslova nadšen. Deska se hrozně příjemně a přitažlivě poslouchá. Jeffa považuji stejně za nejlepšího zpěváka této kanadské legendy, sedne mi k hudbě nejvíce. Album je neskutečně propracované a obsahuje velký počet potencionálních hitů. Takhle nějak si představuji inteligentní thrashovou desku. Mezi mnou a kapelou létají doslova elektrické výboje! Velmi dobré, i když klasické album! Klaním se!




Asphyx says:


ANNIHILATOR  appear on the new album "Suicide Society" full of energy. Sharp thrash themes,  urgent motifs and perfect song. All can be found on their new album. Personally, I'm really excited about this record. The CD is very pleasant and attractive for listeners. I think Jeff is the best singer of this Canadian legend, he is right to this music. The album is incredibly sophisticated and contains a large number of potential hits. This is how I imagine an intelligent thrash album. There are flying electric shocks between me and the band! Very well, even though the classic album! I take my hat off!

pondělí 21. září 2015

Recenze/review - CRUCIAMENTUM – Charnel Passages (2015)


CRUCIAMENTUM – Charnel Passages
CD 2015, Profound Lore Records

Už zde stojím několik hodin a stále doufám, že alespoň na chvilku uvidím alespoň malinký záblesk naděje. Čekám marně. Teď už to vím. Díky hudbě britských CRUCIAMENTUM jsem byl teleportován na místo, které už svojí přítomností dává jasně najevo, že má pěkně pohnutou historii. Kdysi tu prý při nějaké bitvě zahynuly tisíce vojáků. Je to stále znát a cítit. Po vrcholcích zčeřené hladiny tůní se válí mlha a z ostrůvků náhle trčí až někam k obloze pahýly kdysi mrtvých bojovníků. Je šero a krkavci právě mlsají na očních bulvách. Dusím se pachem smrti, jsem znechucen. Za nohu mě tahá utopený umrlec. Stahuje mě stále hlouběji. Víc a víc, až tam, kde nemrtví odříkávají svoji nekonečnou mantru. Hutné zvuky kytar, těžké jako močál rozkládající se kolem mě. Na listech zmutovaných rostlin se tetelí krůpěje zhnisané krve. Nejhorší je ten křik trpících. Zástupy kdysi šťastných mladých kluků jdoucích na jistou smrt. Pomalu, opatrně, abych nepošlapal mrtvoly, kráčím po posledních ostrůvcích pevné země. Pokud tohle ten pán s plnovousem nahoře dopustil, tak by nebylo od věci ho zavrhnout. Stejně tak, jako to udělal on.

Teprve první dlouhohrající album kapely je jasným důkazem toho, že v Anglii dlouho (od založení v roce 2007) dřímala pořádně krutá hydra. Temnota, doomová nálada, nápady z onoho světa. První slova, která mě při poslechu napadají, vlastně přesně definují celou desku. Peklo se tady plouží pomalu, jako prokletý had. Svíjí se v klubkách, upletených z té nejčistší nenávisti. Spousta z vás namítne, že je nahrávka dlouhá, opakující se, ale věřte, že pravé zlo taky neudeří přímo a bez vytáček. Většinou je zákeřné, na první pohled usměvavé a kamarádské. Vkrádá se polehounku, zpočátku dokonce působí radost. Jenže po čase zjistíte, jak je zrádné. Připomíná různé závislosti. Letošní album CRUCIAMENTUM je hodně podobné. Pánové vlastně jen tak nenápadně ovíjejí díky své hudbě svoje pařáty kolem našich nehodných duší. Jsme proklínáni postupně a ještě jsme za to rádi. Buď blahořečena hniloba! Už zase mi odpadávají kousky tváře, odumírají buňky v dutině lebeční. Není cesty zpět.


Hřbitovní kvítí je zde skrápěno kapkami té nejšpinavější krve ve stylu BOLT THROWER, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION. Nesmíme ale zapomenout ani na pradávný, nepročištěný doom metal, tak jak ho hráli na svých demonahrávkách kupříkladu PARADISE LOST. Jen je ještě o nějaký řád chorobnější a nepropustnější. Old schoolové melodie se potkávají s nadšením pro temnotu. CRUCIAMENTUM jsou jako úkaz. V dnešní době, kdy každý posluchač dostane všechno naservírováno na stříbrných podnosech, náhle přijde partička maníků, kteří vám hodí přímo do obličeje syrovou, neohlodanou kost. Maso je mokvající, stejně jako melodie, vytažené odněkud z časoprostoru. Celá deska mě stahuje čím dál tím hlouběji, postupně si mě omotává, proniká mi do života a nutí mě kreslit pentagramy po zdech mého pokoje. „Charnel Passages“ je jako brána mezi naším a oním světem. Stačí jen pootevřít vrátka omotaná břečťanem. Je jenom na vás, zda se oddáte až spirituální náladě CD nebo nepřekročíte nepsanou čáru do záhrobí.


Kdyby mrtví uměli mluvit, určitě by novinku CRUCIAMENTUM vychválili do samého pekla. Na „Charnel Passages“ nalezneme jen samé chorobné, plesnivé skladby. Britové se zhlédli v pravém, nefalšovaném old school death metalu. Nezapomínají ani na doomové pasáže a tak musí být spokojen každý milovník procházek po hřbitově. Nálada celé desky je velmi pochmurná, černo šedá a připomíná návštěvu močálu. Kráčíte spolu s kapelou po zahnívajících tělech, modlíte se k obráceným křížům a marně čekáte alespoň na nějaký náznak světla. Nahrávka mi pronikla do žil jako zkažená krev. Plně mě ovládla a rozsekala na malé kousíčky. Takhle nějak si představuji pravý, reálný okultní death metalový obřad. Kosti jsou poskládány do úhledných hromad, lebky svítí daleko do noci. Svět je prohnilý, zkažený a opět vydal další zprávu o zlu. To bylo zhudebněno na nové desce CRUCIAMENTUM. Zapalte ohně a modlete se! Vynikající záhrobní album!

Asphyx says:

If dead people could talk they would love this new album by CRUCIAMENTUM to the hell and beyond. On the album “Charnel Passages” you can only find songs which are sick, morbid and moldy. These British guys have found themselves in the real old school death metal. They do not forget about doom passages and that´s why every fan of walks around graveyards has to be satisfied. The mood of songs at this album is gloomy, black and white and it will remind you a swamp trip. You would walk with the band around and there would be putrescent death bodies, you will pray to upside down crosses and you will wait hopelessly for a sign of a light. This album went through my body into my blood like a bad blood. It controlled me and cut me into little pieces. This is how I visualize the true and real occult death metal ritual. Bones are laid and shaped neat scads, skulls shine through the night. The world is putrid and rotten and there is another message about evil. All of this was composed on the new album by CRUCIAMENTUM. Light up fires and pray! An excellent afterlife album. 


Seznam skladeb:


1. The Conquered Sun (The Dying Light Beyond Morpheus Realms)
2. Necrophagous Communion
3. Tongues Of Nightshade
4. Rites To The Abduction Of Essence
5. Piety Carved From Flesh
6. Dissolution Of Mortal Perception
7. Collapse



Čas: 44:47

 

Sestava/band:


B.C. – basa
D.B-H. – bicí
R.C. – kytara
D.L. – zpěv, kytara


neděle 20. září 2015

Minirecenze/minireview - MY DYING BRIDE - Feel the Misery (2015)


MY DYING BRIDE - Feel the Misery
CD 2015, Peaceville Records

MY DYING BRIDE si umí opravdu vybrat datum vydání nové desky. Přichází pomalu podzim a za ranních studených mlh jejich hudba vynikne asi nejvíce. Mám tuhle kapelu rád už od jejich počátků. Jsem starý pes a toho jak známo novým kouskům nenaučíte. Dnes už se hraje jinak, MY DYING BRIDE určitě patří mezi klasiky, kteří se nemění, ale buďme za to rádi. Vždyť kolikrát stačí, že si skupina drží určitou laťku kvality. Ono také hrát od roku 1990 a nemít slabší album, to by zvládl málokdo. Osobně mi letošní počin přijde jako takové tradiční setkání s těmito Brity. Pánové bývají často dávání do spojitosti s PARADISE LOST, kteří jsou jejich souputníky ve světě smutku již od jejich počátků. Myslím, že Nickovi Holmesovi a jeho partě se letos podařila nahrávka o nějaký řád lépe. MY DYING BRIDE jsou někdy až moc rozvláční, neuchopitelní a přijde mi, že se trošku bojí, opřít se do toho. Všechno je vlastně v pořádku, fanoušci si zajisté přijdou na své, ale já se v některých momentech ošívám a ne vše mi sedí. Chybí mi jiskra a co si budeme povídat, tak i více smutku a to je u téhle smečky lehký problém.

Povětšinou se sice jakési démonické chvilky dostavují, ale chybí mi taková ta opravdová syrovost. Možná budu za rouhače, ale trošku mi přijde, že téhle skupině dochází dech. Ne vždy a ne všude, ale těch "nezáživných" momentů je někdy již povícero. Pořád se mi sice nechce říkat, že je deska "špatná", ale rozhodně nejsem nijak hudbou chycený ani prostoupený. Spíše se dívám odněkud shora, sleduji a pozoruji, jen nejsem uvnitř desky. Zkoušel jsem schválně album poslouchat v různých náladách, na rozličných přehrávacích zařízeních, ale zatím mi do krve neproniklo. A jak se tak znám, pravděpodobně k tomu asi již nedojde. Přitom, všechno je v pořádku, až na jednu podstatnou věc, smrt nepřichází. Nebo lépe, dorazí jen někdy a ještě mě jen tak postraší, do záhrobí si mě s sebou nevezme. 

MY DYING BRIDE letos vydali svoje další album. Jedná se o tradiční desku, v podobě, v jaké ji vydávají v posledních letech. Nečekejte nic překvapivého, ani nového. Pánové jsou klasici a nemění se. Jsou takovou jistotou v dnešním krutém světě. Osobně mě nahrávka příliš neoslovila. Chybí mi víc smutku a smrti. Určitě se nejedná o špatné album, ale ani o nic, co by mě pohltilo. Jiskra mezi mnou a kapelou přeskočila jen někdy. Fanoušci budou ale spokojeni a o to jde především. Doom metalové album, kterému by prospělo víc smutku. 




Asphys says:

MY DYING BRIDE, release their next album this year. It is a traditional CD like in last years. Don't expect neither surprise nor new ideas. Gentlemen are classics and they don't change. They are sureness in today's cruel world. Personally, I don't like the record very much. I miss more sadness and death. It isn't a bad album sure, but there is nothing that can enthrall me. The spark between me and the band jumped only sometimes. But fans will be satisfied and this is important. Doom metal album, that would do good more sadness.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šestý – kazety, ty děvky muchlavý, CD ty disky placatý



Příběh šestý – kazety, ty děvky muchlavý, CD ty disky placatý

No jo no, jsem stará páka. Tuhle jsem našel u mámy doma pár pozůstalých, poměrně zmuchlaných kazet ze svého mládí. Sepsal jsem o tom celý příběh, jen jsem zapomněl na to nejdůležitější. Jak jsme vlastně tenkrát tyhle poklady získávaly? Byla to neskutečná a v dnešních dnech už nepředstavitelná šmelina. Máme chalupu v Jizerkách a tak to bylo na mě. Jezdívalo se do Jelenie Gory. Ženský pro oblečky, já pro kazety. Poláci byli kurvy, oni nám ty pásky zkrátili a tak já kolikrát po letech zjistil, že někde chybí nějaký song úplně, případně, že něco není celé. Tyhle akce měly dohry na černém trhu v Boleslavi. Ne že bych se tím živil, na to jsem moc velkej srab a ctím pravidla a zákony, ale nejděte tam, když něco sháníte. Mám od té doby doma spousty CD, vinylů i kazet, které už nikdy nikdo nesežene. Nebylo to zakázané a postihované, jako za dob našich otců, to znám jen z vyprávění, dokonce v době převratu to bylo tolerováno jako volné podnikání, ale úplně legální to nebylo. Cesty do Polska jsem podnikal autobusem, vyjíždělo se ráno a kolikrát jsme se s podobně postiženými u stánku poprali. Mám dobrou tělesnou konstituci a měl jsem již poměrně vysoký pásek v karate, tak to nebyl problém, ale někdy jsem se pěkně zapotil. Ta námaha a úlovky ale stály za to.

Vše se změnilo až v době, kdy jsem poznal Chorvata. Mladej kluk, milovník Megadeth, kterému vybombardovali celou rodinu. Utekl v rámci nějakého programu pomoci do České republiky a jako správný vlasáč se k nám tak nějak automaticky přidružil. Pil dobře, mluvil nakonec česky lépe než my a tak nás časem pojilo až pokrevní bratrství. Hučeli jsme do něj dlouho a nakonec podlehl. Otevřel si prodejnu s hudebními nosiči a dokonce nám sháněl CD. Sice je pravda, že za jeden disk jsem dal půlku své prázdninové výplaty (tedy 60 dní práce= dvě CD), ale zase na druhou stranu, pamatuji si každý kousek, každý příběh provázaný s jednotlivými nahrávkami, který mám do smrti zafixovaný v hlavě. Některé nosiče šly z Ameriky, kde měl Chorvat příbuzné, až půl roku, ale zase ta radost, to si ani nedovedete představit. Na tohohle kluka hodně často vzpomínám a nějak nemůžu nikde nalézt jeho stopu. Příběhy pamětníků mluví o jeho návratu do Chorvatska, někdo mi něco říkal o sebevraždě, ale nic není potvrzené. Pokud se tedy, ty chlape kudrnatá, někde ukrýváš, klidně napiš. Pamatuješ, jak jsem spal u vás před obchodem, abych měl jako první desku Metallicy, tu kluku spravedlivá, co jsi mi ji nemohl na černo schovat? 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):


Photogallery - Pilsen Thrash Night – LAID TO WASTE, 1000 BOMBS, KAAR – club Parlament, Plzeň – 18.9.2015




PHOTOGALLERY
author of photos – Michal Radoš
-       for original size click on photos
-       pro zvětšení klikněte na fotografii



1000 BOMBS























KAAR



































LAID TO WASTE



























































TWITTER