Report, foto, video – S.D.I., RADIOLOKÁTOR, MURDER INC., KAAR – club Nová Chmelnice – Prague – 2.10.2015

Hrozně příjemné pro mě bývá, když za mnou přijdou mé ratolesti a chtějí po mně, abych jim vyprávěl, jaké to kdysi, za mého mládí bývalo. Jako každému, lehce ješitnému chlapovi mi to dělá moc dobře. Vyprávím dlouhé příběhy z doby, kdy byla džínová vesta obvyklým oděvem. Když pak vidím ty hltavé dětské oči, jsem ve svém živlu. Někdy letos na jaře při jednom takovém příběhovém odpoledni jsem se dostal na časové ose do let, ve kterých jsme s klukama tenkrát poslouchali německé speed metalisty S.D.I. a musel jsem své příběhy hodně upravit. To nebylo rozhodně nic pro malé děti. Kdysi jsme totiž v restauraci U Dubu v Mladé Boleslavi strávili s naší tehdejší thrash partou spoustu volného času. Cestou z hospody jsme pak vždycky v podroušení vyřvávali na celé město:

I want it here and now
Don't want to see your show
If you love the way I guess
I want you to undress

I want it fuck you

I want it fuck you ………a pak už jenom a pořád dokola ten samý refrén. Zajímavé bylo, že kolega Prcalík uměl tenkrát „porno hekat“ skoro úplně stejně, jako žena, která se do toho opírá někde uprostřed songu.

Jenže tohle svým devítiletým dětem říkat opravdu zatím nemůžu. Musel jsem tedy dávný příběh zjemnit, osekat a udělat z něj spíš takovou thrash metalovou pohádku o samých hodných, způsobilých a slušných lidech.

Radiolokátor

Nevěřil bych, že se šílená trojice S.D.I. ještě dá vůbec znovu dohromady a pojede nějaké turné. Nikdy sice nebyli mými vyloženými srdcovkami, ale jak známo, nostalgie je velká svině. Stejně jako v případě DECEASED (ty mám samozřejmě o hodně raději a koncert se loni opravdu povedl) jsem je zkrátka musel ještě vidět. Opět jsem tedy požádal kolegu Michala, aby mě na tenhle thrashový večírek dopravil. Souhlasil a tak nic nebránilo tomu, zase po týdnu dorazit do hlavního města.

V pátek jsme vždycky totálně utahaní z práce a tak chvilku překonáváme únavu a cestou do Prahy se dostáváme do dobré nálady. Pomalu, ale jistě. Je proč, jedeme přece do thrashových lázní.

S.D.I.

Na Chmelnici dorážíme sice pořád znavení, ale přeci jen už s úsměvem na tváři. Někdo na tenhle klub nadává, jiný ho vychvaluje do nebes. Já to mám tak nějak uprostřed. Nevadí mi, ale nejsem z něj ani nijak nadšený. Na internetových stránkách se psalo o zbrusu nové aparatuře a tak jsem byl na zvuk opravdu zvědavý. Jinak mi Chmelnice přijde trošku jako sál, kde se diskofilové snaží dělat metal. Jinak ale spokojenost.

Druhý den jsem musel řídit, tak jsem nepil pivo (dal jsem jen jednoho vodnatého Kozla 11), ani jiný alkohol. Normálně bych vám to asi hrdě nesděloval, ale nutno si uvědomit, že posuzování hudby bylo u mě tím pádem trošku jiné. Více vynikly různé nesrovnalosti a člověk byl vnímavější. Musím také rovnou dodat, že jsem přijel jen na jednu jedinou kapelu (S.D.I.) a zbytek mě ani moc nezajímal. Pokusím se napsat pár slov o každé smečce, ale berte to tentokrát trošku s rezervou. Mé pocity z předskokanů nebyly zrovna z nejlepších. Tedy alespoň zpočátku. Pojďme tedy na to.

S.D.I.

Od MURDER INC. jsem vůbec nevěděl, co čekat. Jsem z českého thrashe dávno venku a místní scénu příliš nesleduji, ale o téhle kapele jsem již občas něco zaslechl. Berounská skupina zahrála velmi tradiční, klasický thrash, s  divnými českými texty. A rovnou nastavili laťku poměrně nízko. Dokonce si troufám tvrdit, že pánové byli ještě o nějaké to procento horší, než při poslechu z bandzone. Já podobné skupiny moc nechápu. Jako ano, starý thrash znovu letí světem, ale nestačí jen do toho mlátit podle dávných postupů. Nutno přidat alespoň pořádnou dávku energie a síly (taky samozřejmě talentu), jinak se pořád bude jednat jen o obyčejné retro. Nic proti tomu, ale když mě to poslední dobou šíleně nudí. MURDER INC. tedy odehráli vcelku slušné vystoupení, které bohužel nepřekvapilo vůbec ničím.

MURDER INC.

KAAR jsem viděl nedávno v Plzni. Nezaujali mě. Jejich thrash je sice správně starý, ale znovu jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že jsem zrovna na nějaké vesnické zábavě. Už jsem to jednou psal, ale s touhle kapelou mám problém tak nějak napůl. Něco bylo odehráno dobře, občas zaujal nějaký ten ostřejší riff, ale jinak nic moc. Bloumal jsem po pár skladbách raději klubem a klábosil s kamarády. Tak asi tak. Víc myslím dodávat netřeba.

KAAR

RADIOLOKÁTOR jsou přeci jen trošku jiná liga. Tihle pánové už mají něco za sebou a ty zkušenosti byly na pódiu rozhodně znát. V současnosti asi nejlepší thrashový revival ukázal všem, jak se to má hrát. V některých skladbách sice pořád preferuji a budu mít raději originály, ale celkově to mělo alespoň grády. Celému představení samozřejmě dodávala šťávu i jihočeská thrashová legie fanoušků, která předvedla jedno ze svých oblíbených spartakiádních cvičení. Některé skoky z pódia byly už o strach, ale tak aspoň bylo na co se dívat. Hudebně mě sice RADIOLOKÁTOR poměrně míjejí (a to i jejich vlastní tvorba) a CD bych si asi nekoupil, ale takhle naživo to bylo dobré. Ne příliš originální, ale slušně zahrané. Zvuk byl ale vyloženě zprasený a tak byla převážně slyšet jen monotónní přebasovaná koule. Myslím ale, že před hlavními hvězdami večera nás tahle úderka alespoň trošku rozproudila.

RADIOLOKÁTOR

A pak to přišlo.

Postával jsem pod pódiem, šteloval jsem si foťák na noční vidění a přehazoval myšlenky do svého mládí. Po chvilce jsem měl všechno nastaveno a netrpělivě jsem očekával, co přijde. Bude zvuk stejný, jako ze stokrát kopírované kazety? Jak to mistři dají v tomhle věku? Únava ze mě spadla úplně a napětí bylo velké. Rozhodnut si vše užít, odhodil jsem kritické ucho a nastavil se pro pohodu a vzpomínky. Ta stará kurva nostalgie byla zase tady.

S.D.I. provedli thrashový nálet jako poslední. Pod pódiem se shromáždilo velké množství jak starých „prostatiků“, kteří přišli na kapelu svého mládí, tak spousta ještě neochmýřených mladíků. Zajímavé, to jsem tedy nečekal. Od prvního do posledního songu jsem měl co dělat, abych si neukroutil hubu, jak jsem zpíval spolu s S.D.I. Bylo na nás obou (na mě i německých maniacích) sice znát, že už nám není dvacet, ale na výkonech se to rozhodně nepodepsalo. Míval jsem u téhle sebranky vždycky moc rád takový ten punkový feeling a ten byl cítit vlastně po celou dobu vystoupení. Nevím, nakolik byla moje spokojenost způsobena radostí, že pány vůbec vidím, ale byl jsem úplně mimo. Já vlastně ani pořádně netuším, jak set proběhl. Jen jsem stál, kýval se do rytmu, vznášel se někde v meziprostoru a vnímal všemi póry celou tu historii, která slézala z pódia jako žhavá láva. 

S.D.I.

Vím, že občas se ke mně někdo naklonil, něco mi řekl, ale nevnímal jsem. Měl jsem uši, oči i celé své pomalu kornatící srdce jen pro tyhle bastardy. Je to stejně zvláštní, že si nejvíc poslední dobou užívám staré bardy. Jako bych měl někde v genech zakódované všechny skladby, melodie. Nebudu už dál nic psát. Stejně to jsou jen slova fanouškova, která mocně převažují jakoukoliv kritiku (to víte, že to nebylo všechno úplně ono, sem tam mi přišel ne úplně dobrý zvuk a občas to 52 letý Mr. Reinhard lehce neuzpíval). Byl jsem na vrcholu svého retro blaha (kapela byla „dojatá“ úplně stejně jako já) a zbytek mi je vcelku jedno. Užil jsem si to opravdu vrchovatě. Hotovo, víc už opravdu neřeknu, bylo to pro mě moc osobní.

S.D.I.

Zvukově to bylo na Chmelnici stejné jako před výměnou aparatury. Ono to asi nebude v technice, ale v rukách. První tři kapely byly hrozně nahlas a pan zvukař by možná mohl pochopit, že existuje i jiný nástroj než basa. Návštěvnost byla vynikající, nevím, kolik lidí se do klubu vejde, ale bylo plno a nedýchatelno. Musel jsem u předkapel odcházet na čerstvý vzduch. Příjemné setkání ve vestibulu s kamarády naladěnými na stejné vlně doplnilo celkovou atmosféru retro pohody. Díky za pokec přátelé, vážím si toho.

S.D.I

Po S.D.I. jsem byl pěkně vyčerpaný, rozhozený jak ženská v přechodu a působil jsem ještě kousek od klubu (cestou domů v autě) jako mimozemšťan. Musel jsem si myšlenky zase srovnat do normálu a uspořádat si to, co jsem zažil. Přijel jsem na jednu kapelu a vyplatilo se! Až budu zase jednou dětem vyprávět, přidám páteční příběh klidně do svého repertoáru. Zapadne tam jako Němci do krytu. Celý večer to bylo skvělé retro jako řemen.

old school maniac - Mr. Asphyx

PHOTOGALLERY

author of photos – Asphyx

-       for original size click on photos

-       pro zvětšení klikněte na fotky

MURDER INC.

KAAR

RADIOLOKÁTOR

S.D.I.

OTHERS

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/sorry for worse sound

Minirecenze/minireview - VACIVUS - Rite of Ascension (2015)

VACIVUS - Rite of Ascension

EP 2015, Goatprayer Records/ Hellthrasher Productions

Tady, u nás ve tmě, je všechno jiné. Kdo zde byl alespoň jednou na návštěvě, moc dobře ví, že kupříkladu taková veličina jako čas, nemá v našich končinách příliš velký význam. My se stejně, jako třeba takoví britští VACIVUS, ploužíme v devadesátých letech, vzýváme staré i mladé death metalové bohy (INCANTATION, FUNEBRARUM, DISMA, IGNIVOMOUS, IMPRECATION) a užíváme si té nejtemnější špíny. VACIVUS jsou totální underground. Sice mají na svém kontě jedno CD z roku 2014 ("Dawn of Chaos") a jedno demo "Rehearsal Demo" (2014), ale jinak jsou spíš jen takovým nenápadným stínem. Letošní počin vyšel jen na kazetě a obsahuje deset rychlých a plesnivých songů, narvaných do 23 a půl minuty. Klasické inferno, ničím moc překvapivé, ale syrové a uvěřitelné. Nahrávka se mi líbí, rád se podobnými počiny probírám a přehrabuji. Připomíná mi to návštěvy hřbitova, otevírání starých rakví a hádání, na co kdo kde a jak zemřel.

VACIVUS si na nic nehrají, jsou ostří, zároveň až doomově tajemní a umí navodit tu správnou atmosféru totálního zmaru. V určitých kruzích budou určitě časem patřit ke kultu. Záleží jen na nich. Cesta, kterou se vydali není jednoduchá a pokud dojdou dobrého konce, mohli by časem vydat album u nějakého většího labelu. Zatím zůstávají v podzemí a hrdě se hlásí k pravému infernu a šíří slávu záhrobí i v našem nebohém světě. Byla by škoda, aby fanoušci byli o jejich muziku ochuzeni. Pro mě osobně se jedná o velmi milé a morbidní překvapení. V rukách se mi opět převalují nekonečné chuchvalce mlhy a moji hlavu obstupuje zlo ze všech stran. Tuhle kapelu bych se rozhodně nebál doporučit na jakoukoliv okultní seanci. 

"Rite of Ascension" je jasnou odpovědí na samotné peklo. Melodie jsou zde temné, studené, jako těla starých mrtvol. Britové hrají old school death metal v jeho nejryzejší podobě. Tma, šílenství a otevřené hroby. Všechno zde naleznete. Exhumujte vzpomínky na devadesátá léta a nechte se unášet černými melodiemi! Svět je při poslechu zlý, ošklivý a zkažený. Záhrobí opět promluvilo. Mocně, hlasitě a nekompromisně. Old school death metalová deska, nahraná v samotném podzemí! Velmi dobře!

Asphyx says:

"Rite of Ascension" is a clear answer to the hell. The melodies are dark and cold as the bodies of old corpses. The Brits play old school death metal in its purest form. Darkness, madness and open graves. Everything can be found here. Exhume memories of the 90th and let you fascinate by black melodies! The world is  to bad, ugly and corrupt by listening. The underworld has spoken again. Powerful, loud and uncompromising. Old school death metal album, recorded in the absolut underground! Very well!

https://www.facebook.com/vacivus

https://vacivus.bandcamp.com/releases

http://goatprayerrecords.com/

http://www.hellthrasher-distribution6.home.pl/

Recenze/review - KRONOS – Arisen New Era (2015)

KRONOS – Arisen New Era

CD 2015, Unique Leader Records

Bohové se zase pěkně zlobí. Seslali na ubohé lidstvo další z několika ran. Tentokrát se rozezněly zvuky odněkud z pekla. KRONOS. Francouzská odpověď na brutální death metal. Tihle šílenci hrají dle všech dnes nepsaných pravidel. Jsou techničtí, naléhaví, maniakální a jejich hudba nepostrádá kýžený drive. Pro společná setkání nedoporučuji mít v hlavě nějaké psychické problémy, protože by mohlo dojít k jejich prohloubení. Textově se pánové zajímají o řeckou mytologii a pokud se vám podobná látka líbí, myslím, že strávíte s bookletem nejeden pěkný večer. Všechno sedí dokonale v jednom celku, přesně jako vystřižené z brutálně death metalového žurnálu. Styl je sice podobný smečkám jako jsou SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, HATE ETERNAL, NILE, ale netřeba zoufat, o žádnou „kopírku“ se nejedná. KRONOS do své tvorby přeci jen propašovaly svůj vlastní výraz. Francouzi se vrátili po dlouhých osmi letech. Na kvalitě to znát není. Naopak, přijde mi, jakoby dozráli, „dospěli.“

Hudba v podání KRONOS je svým způsobem velmi hrubozrnná, technicky komplikovaná, i když mi přijde, že letos došlo k určitému mírnému zvolnění. Na jednu stranu jsou konzervativní a ctí klasické pořádky a postupy stylu, ale k lehkému posunu přeci jen došlo. V určitých momentech sice pořád dochází k určité monotónnosti, ale s tím už je každý fanoušek stylu dávno srozuměný, takže i po této stránce je všechno v pořádku. Možná mi trošku chybí nějaká „hitovka“, nějaký riff, který by kapelu vynesl na piedestal slavnějších a zkušenějších smrtících jmen, ale to bych asi chtěl příliš. Kolem desky panuje všeobecné nadšení, tak je vlastně vše v nejlepším pořádku. Osobně mi sice chybí více temnoty, snesl bych klidně i nějaké ty „řecké“ vyhrávky, ale to je čistě jen můj subjektivní dojem. Stroj byl spuštěn, staré báje a pověsti oživeny a další smrtonosné riffy poslány mezi prostý lid.

KRONOS jsou dříči. Každé jejich nové album je lepší, než to předešlé. Oceňuji, že ctí všechna pravidla i náležitosti stylu, ale příště bych prosil trošku víc neotřelejších nápadů. Takhle se totiž jedná sice o velmi solidní a kvalitní kousek muziky, ale za svými vzory pořád ještě něco málo zaostávají. Energie mají Francouzi na rozdávání, technicky jsou na tom i s novými členy v ansámblu velmi dobře, ale nějak pořád nevím, v čem jsou natolik jiní, než desítky jejich kolegů. Možná jsem už příliš náročný nebo mi ta řecká mytologie „navíc“ nestačí, ale do nálady mě dostávali tihle maniaci jen někdy. Já jsem vlastně hodně spokojený, dokonce se i kývu do rytmu, ale takový ten šok, úder mezi oči mi zde chybí. Bohové jsou sice naštvaní jako nikdy, ale jsou spíš zachmuření, než aby mezi nás nehodné posílali stovky blesků.

KRONOS nahráli album plné klasického brutálního death metalu. Ten je velmi propracovaný, nepostrádá tlak, energii a sílu. Jedná se určitě o kvalitní dílo, ale osobně mi chybí více výraznějších momentů, zapamatovatelnějších pasáží a chvilek. Francouzská odpověď na americkou brutální školu se vydařila velmi dobře. Jen je deska chvílemi lehce monotónní a stále stejná. Každopádně, KRONOS se každým novým albem zlepšují a za jejich hudbou je znát obrovský kus práce. Každý fanoušek brutálního death metalu by měl zbystřit svoji pozornost, protože tady si přijde určitě na své. Osobně si album užívám, ale poslechem, ani pohledem na Medusu jsem ještě nezkameněl. Velmi dobrá nahrávka, které chybí už jen krůček k tomu, aby zaútočila na první death metalovou ligu!

Asphyx says:

The KRONOS band recorded this album which is full of classic brutal death metal. It´s very sophisticated and elaborate and it´s not lack of pressure, energy and strength. It is a very high-quality piece, however it does miss something for me. There are not enough strong moments and memorable passages. This French answer to the American brutal school is good. However, the album is very monotonous in some places and very similar. Well, this band is better and better with every album and you can feel the progress in their music. Every fan of brutal death metal should pay attention because he will be satisfied and happy with this music. Personally, I like this album and I enjoy it, however I haven´t been fossilized with the listening or seeing the Medus yet. It´s a very good record which miss one little step to be in the first death metal line!

Seznam skladeb:

1. Infernal Abyss Sovereignty

2. Zeus Dethroned

3. Soul-Voracious Vultures

4. Rapture In Misery

5. Klymenos Underwrath

6. Aeons Titan Crown

7. Brotherlords

8. Purity Slaughtered

9. Hellysium

Čas: 36:55

 

Sestava/band:

Loic Gillet - zpěv
Jérôme Grammaire - kytara
Ricardo Chuat - kytara
Thomas Viel - zpěv, baskytara
Anthony Reyboz - bicí

http://www.facebook.com/pages/KRONOS/34830211765?ref=s

http://kronosbrutaldeath.free.fr/

http://uniqueleader.com/

Recenze/review - SYMBOLICAL – Collapse in Agony (2015)

SYMBOLICAL – Collapse in Agony

CD 2015, Fonografika

Našel jsem je náhodou, při jedné ze svých procházek. Byli do sebe zaklíněni, jako nějaké sousoší. Po tvářích jim zrovna stékala ranní rosa a několikrát mi přišlo, že slyším tichý dech. Byl to jenom vítr v korunách stromů. Zemřeli podchlazeni jedné listopadové noci. Osamocení v láskyplném objetí. Pokusil jsem se zachytit tep, ale bylo to marné. Tak mladí, krásní a studení. Psal se rok 2002 a já byl na místě náhodou dřív než policie. Usedám vedle na pařez, abych neporušil stopy a je mi smutno. Ta dvojice pokládá do ticha lesa nepřeberné množství otázek. Tahle smrt byla hodně nesmyslná, zbytečná. Pohlédnu k nebi a odplivnu si. Tohle se nemělo stát.

Tento příběh se mi při poslechu prvotiny polských SYMBOLICAL vracel snad stokrát. Pouštěl jsem si jejich hudbu do ranního deště a znovu jsem stál na lesní pěšině a hleděl do těch temných očí. Kapela je to zbrusu nová, založená teprve v roce 2013. Není to vůbec znát. Skladby znějí, jako by je zahrála smečka, která bojuje za práva death metalu už nějaký ten pátek. Není divu, v sestavě se objevují jména muzikantů působících v takových kapelách, jako jsou VADER, MASACHIST, AZARATH, INFERNAL DEATH, HERITAGE. O žádné začátečníky se tedy nejedná. Cítit to je hlavně na produkci, vrstevnatosti songů a samozřejmě hráčském umění. Stylově bych tyhle rouhače zařadil spíše do „melodičtějšího“ smrtícího kovu, hned třeba vedle takových BEHEMOTH, VADER, ale i třeba HATE ETERNAL, IMMOLATION. Jen se nedočkáme „klasického“ polského vkládání black metalu do tvorby. Zde je naopak vše položeno spíše chladně, více atmosféricky. Album tlačí spíše mrazem a naléhavostí, než nějakými zbytečně komplikovanými motivy.

Jsem jako Sysifos, tlačící veškeré lidské zlo neustále do kopce. Říkají o mě, že jsem hromosvodem, uzemňujícím lidské nářky a bolest. Nikdy jsem to tak necítil, ale když poslouchám podobnou hudbu, mám sto chutí rozpřáhnout ruce a stát se nesvatým mužem. Poustevníci, tuláci a zřízenci na pitevnách určitě pochopí mé pocity. Všichni se, stejně jako já, setkávají se smrtí a věčností. Jsme znovu prach a opět se v něj obrátíme. Rozpráší nás do řek, luk a strání a jediné, co po nás zbude, bude pár otisků v našich dětech, případně ve vyřčených slovech. Muzikanti to mají lepší. Když jsou šikovní, a to SYMBOLICAL rozhodně jsou, zapíšou se na věky věků do myšlenek, nálad a pocitů. Poláci pro mě již dnes, po prvním albu, znamenají opravdu mnoho. Přijdu si, jako bych je znal odjakživa, od věku věků. Někde na počátku bylo slovo, potom už jenom smrt. Jsem moc rád, že jsem tohle CD dostal na recenzi, naplňuje mě, unáší do země stínů, chladu a nekonečného snění. Budí ve mně vzpomínky, otáčím se při poslechu za rameno, jestli za mnou nestojí samotná Smrt.

Death metal v podání SYMBOLICAL je lehký, vznešený. Útočí spíše pomalou, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle. Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál. Kytaristé dodávají opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je na „Collapse in Agony“ velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země. V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým nebožtíkem. SYMBOLICAL dokážou vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Death metal, plný studených emocí a ozvěn ze záhrobí. Vynikající smrtící album!

Asphyx says:

The death metal played by the band SYMBOLICAL is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. SYMBOLICAL can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! This death metal is full of cold emotions and echo from the other world. Amazing deadly album!

Seznam skladeb: 

1. Prologue (De Nihil)
2. The Universe
3. Mephisto's Misanthropy
4. A Lesson in Humility
5. Heritage of the Executioner
6. Behold the Man Abomination
7. Compulsory Redemption
8. From Heaven into the Mire
9. Betrayed at Dawn
10. The Ultimate Mortification
11. Collapse in Agony (Dies Irae)

Čas: 47:07

 

Sestava/band:

Sloku – kytara, zpěv

Charles – basa, zpěv

Cymer – kytara, zpěv

Daray - bicí

http://www.symbolical.pl/

https://www.facebook.com/symbolical?fref=ts

http://www.reverbnation.com/symbolical

https://www.youtube.com/channel/UCnhlK2lhfOWu8Ln9ysg3F7A

http://sklep.fonografika.pl/

https://plus.google.com/109917383522717349418/posts

Minirecenze/minireview - SOIJL - Endless Elysian Fields (2015)

SOIJL - Endless Elysian Fields

CD 2015, Solitude Productions

Už se zase prodlužují stíny, už opět stromy pláčou. Krkavci se houfují a čekají, až dostanou pokyn všechno zničit. Skřehotání, bědování a zima přichází. Mám tohle období moc rád. Pro mnohé je smutné a příliš sychravé, ale já si užívám samoty prázdných pěšin. Nikdo neruší, příroda se mnou rozmlouvá a samota je ten nejlepší stav duše. Vyjádřit podobné pocity a nálady umí málokterá kapela. Nováčci SOIJL jsou jedněmi z nich. Jejich prvotina je studená, velmi naléhavá a uklidňující. Zároveň ale drásá, bolí. Je jako bolavý zub, který vás zkroutí do uzlíku plného nervů. 

Švédové asi trávili spoustu času v nekonečných lesích jejich země, procházeli se podzimní krajinou a pak se pokusili zhudebnit smutek. Povedlo se. Jejich doom metal je sice klasický, odkazující na PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, SATURNUS, OCTOBER TIDE, ale to vůbec nevadí. Přistupuji k nahrávce jako nepopsaná kniha, jako čistý a neposkvrněný člověk. Jsou do mě zapisována slova o nekonečném soužení, o posledních věcech života, o nikdy nevycházejícím slunci. Temnota pohltila naše duše. Smrt je patrná v každém tónu. Dokonce i lehce "kýčovitý" obal plně naplňuje myšlenku odchodu z tohoto světa.

Doom metal v podání švédských SOIJL je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely. Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "Endless Elysian Fields". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!

Asphyx says:

Doom metal made by Swedish SOIJL is very sad. Gentlemen exactly described the mood of  endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first album of the band. I take the CD to my hand more and more often, and I let me be carried by "Endless Elysian Fields." Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!

http://soijl.bandcamp.com/releases

http://soijl.blogspot.se/

https://www.facebook.com/soijl

http://solitude-prod.com/

Recenze/review - BLACK BREATH – Slaves Beyond Death (2015)

BLACK BREATH – Slaves Beyond Death

CD 2015, Southern Lord Recordings

Tvůj duch se náhle octne sám,

vzdán krypty šerým myšlenkám;

jediný z lidí nevyslídí

tajemství, které čas tvůj řídí.

(veškeré citace jsou z poezie Alana Edgara Poea, Duchové mrtvých, překlad: Josef Hiršal)

Už jsou tady, už přicházejí. Jsou jako temné stíny, mají protáhlé obličeje s ústy plnými červů. Kvílejí, natahují své kostnaté ruce a vaše uši proklínají den, kdy je slyšeli poprvé. Ozvěny odněkud z meziprostoru, z říše nemrtvých. Málokterá kapela dokáže podobné zážitky a pocity zhudebnit. BLACK BREATH to umí na výbornou. Opět, již na svém třetím dlouhohrajícím albu. Totální a absolutní underground. Kombinace starého deathu, thrashe, crustu, okultismu a satanských veršů. Syrové melodie, zahnívající hlas, nepřeberné množství zákeřných riffů. Kapela mě chňapla za ruku a stáhla rovnou do podsvětí. Ploužím se mezi stíny, umírám a opět se rodím, jsem ztracený. Ostrý, špinavý zvuk, jednoduché, ale návykové melodie. V Hádově říši se se toulají tisíce bloudících duší. Při poslechu jsem jednou z nich.

Buď tichý v pusté samotě,

opuštěn nejsi - netušíš:

duchové mrtvých, kteří tě

v životě znali, dlí ti blíž

i ve smrti a z vůlí svých

ve stín tě vhalí: Zůstaň tich!

Pusto je na duši, sychravo a smutno. Vzpínám ruce k nebesům a zase nikdo neodpovídá. Zatracený, pohozený za hřbitovní zdí. Tak mě všichni opustili. Prý prokletý, nehodný, uhranutý. Není divu, asi jsem si to zasloužil poslechem „Slaves Beyond Death“. Jsem touto deskou doslova zotročený, nemůžu se jí nebažit a jsem nucen ji neustále doslova rvát do hlavy. Uctívám tuhle kapelu jako nějaké pohanské božstvo. Hraje tak, jak se v devadestátých a osmdesátých letech hrávalo. Dokáže plně vyjádřit i mé pocity ze záhrobí. Vezměte několik kilo starých ENTOMBED, přidejte pár deka DISMEMBER, NIHILIST a všechno zamíchejte s NUCLEAR DEVASTATION, klidně i EXPLOITED, DISCHARGE. Doporučuji podávat ve tmě, v zimě a nejlépe na dubovém, plesnivém podnose vyrobeném z pravé poctivé rakve.

Noc - třebas jasnou - zastře mrak

a neshlédne víc hvězdný zrak

z nebeských trůnů, jež se skvějí,

smrtelným dány za naději.

Rudnoucích terčů prázdný tvar

změní tvá mdloba za požár

a na horkost, jež chtít tě bude

uvěznit navždy v síti rudé.

Když zazní do noci sólová kytara, kroutím se v křečích, nehty si rozdírám dlaně a modlím se, aby ta morbidní krása nikdy neskončila. Otevírám starou kryptu, usedám na mramorový sokl a pročítám donekonečna booklet. Havran přilétá na nedalekou větev a kráká jako o život. Je poslem, prvním vyslance samotného pekla. Přináší zhoubu, zjitřuje lidské zlo, stejně jako BLACK BREATH, jen s tím rozdílem, že jeho hlas je falešný a posměšný. Slyšte hudbu, která provokuje svojí nekompromisností, šíleným drivem i neskutečně velkým heavy feelingem.

Myšlenky k nezaplašení,

vidění k nepomizení

nikdy se z duše nevytratí

jak rosa, která trávu zlatí.

Nechce se mi dál psát, raději trávím dlouhé chvíle v šerosvitu, poslouchám, vnímám a hořekuji nad osudem lidského pokolení. V mé meditaci mi napomáhá novinka BLACK BREATH velmi zajímavým způsobem. Vždycky, když spustí první tón, ztuhne mi šíje, zahustí se krev a v kostech zamrazí. Můj příběh o této desce musí skončit, docházejí mi slova a stejně jsou mé pocity natolik osobní a zaujaté, že nedokáži psát ani s lehkým nadhledem. Jakoby mi na prsa sedla veškerá tíha světa. Jsem kusem masa, navěky zmraženým v podzemí. Jinak tomu nebude a ani žádnou změnu nežádám. Má krev je stejně dávno zkažená a srdce kovové. Stejně jako „Slaves Beyond Death“.

Vánek - dech boží - ztišil hlas

a nad vrcholem mlhy pás -

stín - stín - leč bez porušení -

je symbol jen a znamení.

Hle, jak se v kostrách stromů chví

tajemství věčných tajemství!

BLACK BREATH přicházejí s další deskou plnou stínů. Je syrová, ošklivá, nechutná, špinavá, surová a hrozně návyková. Pokud jste byli, stejně jako já kdysi prokleti old school death metalem, budete velmi spokojeni. Odehrává se zde podzemní obřad pro blahořečení samotného záhrobí. Svět je při poslechu černý, smutný a studený jako kusy ledu. Obraťe všechny kříže! Povolejte zlé duchy. Album mi připomíná básně Alana Edgara Poea. Je také smutné, zahalené tajemstvím a šílenstvím. „Slaves Beyond Death“ je deskou, která mě doslova uhranula. Je plná hnisu, krutých melodií a chorobného hlasu. Old school death metal, který trhá ze země krvavé kořeny zla! Absolutní a dokonalé inferno!

Asphyx says:

BLACK BREATH are coming up with the next CD full of shadows. It is raw, ugly, disgusting, dirty, brutal and terribly addictive. If you were, like me, once cursed with old school death metal, you will be very satisfied. It is going on an underground ceremony for the beatification the other world. When listening the world is to black, sad and cold, like pieces of ice. Turn all crosses! Call bad spirits. The album reminds me of a poem by Edgar Alan Poe. It is also sad, shrouded in mystery and madness. "Slaves Beyond Death" is a record that bewitched me. It is full of pus, harsh melodies and morbid voice. Old school death metal that is pulling up the bloody roots of evil from the ground! Absolute and perfect inferno!

Seznam skladeb:

01. Pleasure, Pain, Disease
02. Slaves Beyond Death
03. Reaping Flesh
04. Seed Of Cain
05. Arc Of Violence
06. A Place Of Insane Brutality
07. Burning Hate
08. Chains Of The Afterlife

Čas: 49:12

Sestava/band:

Neil Mc Adams – zpěv

Eric Wallace – kytara

Elijah Nelson – basa

Jamie Byrum - bicí

https://blackbreathsl.bandcamp.com/album/slaves-beyond-death

https://www.facebook.com/BLACKBREATH.MUSIC

http://blackbreath.com/

http://myspace.com/blackbreath

http://www.southernlord.com/

Recenze/review - LAID TO WASTE - Counterattack (2015)

LAID TO WASTE - Counterattack
CD 2015, vlastní vydání

Většinou bývám uzavřený a spokojený ve své death metalové kobce, ale jednou za čas je dobré otevřít víko od rakve a vylézt ven. To se pak rozhlížím po heavíku, doomu, případně mém srdcovém thrashi. V českých a moravských luzích jsem toho pro sebe ale našel málokdy něco dobrého. Většina kapel mi přijde stejná a poměrně nezajímavá. O to větší radost mám, že rovnou dvě smečky z Plzně dokázaly zaujmout moji pozornost. Prvními jsou již dříve recenzovaní 1000 BOMBS (recenze zde) a druhými jsou jako blesk z čistého nebe právě probíraní LAID TO WASTE. Ti se letos přihlásili se svoji prvotinou. A rovnou nutno podotknout, že velmi vyvedenou. Patřím do skupiny posluchačů, kteří vnímají desky jak ušima, tak svým již mírně kornatějícím srdcem a tady jsem měl už při prvním poslechu co dělat, aby mi nerupla aorta. 

"Counterattack" je jako úder pěstí přímo mezi oči. Dostanete ránu, chvilku vám jiskří před očima a pak se buď vzpamatujete a nebo padnete na záda a do říše snů. Rychlost zase jednou vítězí a jako bonus navíc dostanete spoustu pořádně ostrých melodií. Velmi výrazný a správně "nepříjemný" je řezající ječák mistra zpěváka (podobný ve vypjatých momentech mistru Blitzovi z OVERKILL). Ten je doplňován dalšími hlasy, více hlubokými a skandujícími. Celkově pak právě vokály odlišují tuhle smečku od spousty dalších. Vzory hledejte samozřejmě v osmdesátých letech. To by nebylo zase tolik zajímavé, podobných kapel je dnes, jako hub po jaderném dešti, ale LAID TO WASTE jsou přeci jen trošku jiní, zajímaví. Líbí se mi, že se toho nebojí a z desky díky tomu tryskají nápady a elektřina na všechny strany. Pánové jakoby měli tvůrčí přetlak a všechno to muselo ven. 

Výtku bych měl snad jen k určité vzájemné podobnosti jednotlivých songů. Takhle na koncertě to funguje výborně, z kompaktního disku se ale po nějaké době občas stává, že mé myšlenky začínají bloudit všude kolem. Zatím to mistři thrasheři tahají nadšením, energií a obrovským tlakem, mám ale trošku obavy, aby se nám do budoucna trošku nevyčerpali. Každopádně, jako celek je album opravdu skvělé a jsem moc rád, že vyšlo. Jen doufám, že se kapela vydá se svým ansámblem i za naše hranice a nedopadne jako většina českých skupin, které se jen navzájem plácají po ramenou na místních akcích. Myslím, že ostruhy by si mohli získat venku nemalé a ostudu by naší malé zemi rozhodně neudělali.

Čeští LAID TO WASTE a jejich první deska  "Counterattack" jsou pro mě velmi milou událostí. Novinka je od začátku až do konce ostrá, jako pořádně nabroušený skalpel. Očekával jsem nedodělaný materiál začínající skupiny, ale stojí přede mnou kapela, která může s klidem vyrazit i za hranice. Líbí se mi to nadšení, tlak a energie, která je cítit z každého tónu. Zatímco staré slavné smečky mnohdy přešlapují na místě, mladí vlci útočí. Rovnou a bez varování. Tohle album by mělo patřit do sbírky každého pravověrného thrashera. Pro mě osobně se jedná o překvapení tohoto roku. Natlakovaný thrash metal, který vám utrhne hlavu!

Asphyx says:

Czech LAID TO WASTE and their first album "Counterattack" are for me a very nice event. The news is sharp from beginning to the end like scalpel. I expected unfinished material from a starting group, but  the band standing in front of me can play concerts abroad. I like the enthusiasm, pressure and energy in every tone. While the old famous pack are often stagnant, the young wolves are attacking. Straight and without warning. This album should be in the collection of all orthodox thrashers. For me personally, this is a surprise of this year. Thrash metal that will tear off your head!

Skladby:

1. Instru-mental
2. Oldschool Nostalgia
3. Lawless Vindication
4. Laid To Waste
5. Counterattack
6. Evil Imperialist
7. Moshed To Death
8. Ripped To Shreds 

Čas: 28:28

Sestava/band:

• Zdeněk Smrťák - baskytara, vokály
• Sky - Kytara
• Vojta - kytara
• Ryan - bicí 

https://www.facebook.com/laidtowastethrash

http://bandzone.cz/laidtowaste

Minirecenze/minireview - THE BLACK DAHLIA MURDER - Abysmal (2015)

THE BLACK DAHLIA MURDER - Abysmal
CD 2015, Metal Blade Records8

Melodický death metal jsem míval v provedení od THE BLACK DAHLIA MURDER rád někdy v roce 2003/2005 (druhé a třetí album je skvělé!). Tenkrát to bylo něco nového, neotřelého a dovedlo nás to zvednout ze židle. Neznám styl, který by tak uhynul, jako právě smrtící kov doplněný melodiemi. Sem tam se povede sice nějaké smečce opentlit studené melodie lehčí progresivitou, případně nahrát skvělé retro, ale příliš jich není. Možná snad jen občas ještě dnes recenzovaná skupina. Tuhle partičku šílenců sleduji od jejich počátků a abych pravdu řekl, pokaždé mě dovedla alespoň něčím zaujmout. Kapela, možná protože je americká, přistupovala ke své tvorbě vždycky trošku jinak. Hodně tomu přispíval velmi výrazný zpěvák Trevor Strnad, který je jasným poznávacím znamením téhle smečky. Letos je pro mě ale jejich novinka "opět" velmi zvláštní a většinou nestravitelná. 

Od prvních okamžiků mi v hlavě naskakuje tisíc důvodů, proč se mi album nelíbí. Je to  od poslední desky stále stejné - zvuk je takový divně hlasitý, nápadů také příliš není. Zkrátka a jednoduše, mohl bych napsat pár odstavců o absolutním propadáku. A nikdo byste se mi asi nedivili. Ale já tak zatím neučiním, i když naděje opět umírá poslední. Pořád mi nejvíc v tvorbě těchto maniaků vadí hlavně odezvy metal core/hard coru, stylů, na které jsem povětšinou stejně alergický jako na country. Jenže světe div se, nakonec jsem si pro sebe přeci jen sem tam něco málo našel. Songy jsou sice velmi podobné, Trevor štěká opět stejně jako vzteklý pes, ale určitou energii zde lze přesto alespoň někdy vypozorovat. Není jí pro mě mnoho, ale přeci jen, album do koše zatím "nevyhodím". Dám mu "s výstrahou" ještě chvilku šanci. A to přesto, že mám v některých momentech na rukách doslova kopřivku:))

THE BLACK DAHLIA MURDER dál pokračují ve své kdysi nastavené cestě. Album je hrozně nahlas, nápadů zde moc také není a když už, tak jsou stále stejné. Přesto jsem si pro sebe našel to dobré. Líbí se mi ta energie, tlak a síla. Nebudu mít na poslech chuť příliš často, ale sem tam si ho asi pustím. Na mě je to příliš uřvané, monotónní a nezáživné. Můj názor je tak mnohdy velmi rozdílný. Jsou chvíle, kdy si novinku pustím rád, ale jsou i momenty, kdy bych CD raději zničil. Zvláštní nahrávka. "Abysmal" mě přesvědčil tak na půl. Pánové už měli lepší chvilky, ale i tak se nejedná o vyložený průšvih. Víc dodávat asi netřeba.

Asphyx says:

THE BLACK DAHLIA MURDER go on with their journey. The album is terribly loud, there aren't too many ideas and they are still the same. But I found there something well for me. I like the energy, pressure and power. I won't listen this album very often, but sometimes I'll have fancy for it. For me too much screaming, monotonous and boring. My opinion is often very different. There are moments when I like the news, but also moments when I would rather destroy the CD. A special record. "Abysmal" convinced me half. Gentlemen had better moments, but it isn't no shit. There is no need to continue.

https://www.facebook.com/theblackdahliamurderofficial
http://www.tbdmofficial.com/
https://www.youtube.com/user/blackdahliamurdertv
http://www.metalblade.com/us/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmý – vinylové šílenství

Příběh sedmý – vinylové šílenství

Nejvíc vinylů jsem podědil. A pak získal v době, kdy je všichni prodávali. Odvezl jsem je na chalupu a tam pořádám jizerské poslechové večery. Venku šumí les, v dálce šukají kočky a všude smrdí kamna. Neznám nic lepšího, než když si sednu do křesla, natáhnu nohy do výšky, která dělá dobře mé křečové žíle a odeženu všechny pryč. Svět je náhle jaksi čistší. A to nejsem nijakým příznivcem gramodesek. Chápu to šílenství, sám jsem ho zažil, ale podléhám mu jen na horách. Jsem pak nostalgický, jako stará bába, opatrně obracím strany a neustále opravuji gramofon. Býval na tuhle práci jeden místní blázen, jinak obsluha vleku, který vždycky přišel, slintal, všechno nám snědl a pak rozebral a složil gramofon. Jenže umřel a musím to dělat já.

Úplně nejlepší je, když mi jde pára od pusy a musím zatopit v kamnech. Mám rád ten chlad a staré desky. Patří tak nějak k sobě, stejně jako zatuchlina, usazená ve všech zákoutích přes sto let staré chalupy. Usmívám se a nereaguji na výkřiky mé ženy o tom, že tam umrznu, že jsem starej blázen, proč si chodím číst nahoru. Patří to všechno tak nějak dohromady, v jeden jednolitý celek. Umím si hudbu vychutnat klidně i na mp3 přehrávači, ale tady je to zkrátka jiné. Zvláštní. Naplňující. Osobní. Nebudu asi nikdy maniakem, hledajícím po bazarech vzácné kousky, ani nijak nebudu sbírku rozšiřovat, ale rád se vždy do téhle časové konzervy vrátím. Jsou věci, které se nemají měnit a tak doufám, že až zase přijedu, otevřu veškerá okna a pustím dovnitř zimu, bude všechno jako dřív. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Nový desing/new design - blog DEADLY STORM!

Zdravím přátelé,

tak a je to tady...vzhledem k tomu, že se za ten necelý rok rozjel můj blog až neuvěřitelně, byl jsem "nucen" přistoupit ke změně designu. Použita je zcela nová šablona, s tím, že si ji postupně budu vychytávat a odlaďovat. Nečekejte zázraky, ani klasické stránky, to já nikdy mít nebudu. Jsem jen fanoušek, nadšenec, maniak, kterého baví o muzice psát a hlavně ji poslouchat. Tak doufám, že se vám u mě bude i nadále líbit a že se budete vracet v tom až překvapujícím množství jako doposud.

Články by teď měly zůstat na titulní stránce přeci jen o něco déle. Další postup bude následovat, ale bude pozvolný, asi i pomalý (kupříkladu některá tlačítka nebudou zatím fungovat a to do té doby, dokud neseženu nějakého ochotného a schopného web designéra), tak prosím o trpělivost. Nová éra DEADLY STORM začíná! Díky moc všem za podporu a kladné reakce, opravdu si toho moc vážím! 

Jakub zvaný Asphyx!

DEADLY STORM BLOG is in reconstruction now, please, be patient! Thank you!

http://deadly-storm.blogspot.cz/