DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 15. října 2015

Minirecenze/minireview - INTO DARKNESS - Sinister Demise (2015)


INTO DARKNESS - Sinister Demise
CD 2015, Rising Nemesis Records

Němečtí death metalisté INTO DARKNESS jsou klasici každým coulem. Jejich vznik se datuje do roku 1995 a z té doby také vychází jejich tvorba. Hniloba, krutost a syrové vyhrávky. Sóla, vytažená odněkud z plesnivých hrobek, rytmy zvoucí k tanci s nemrtvými. Třetí album v historii, třetí hřebík do rakve. Pánové balancují někde mezi technikou, brutalitou, tradicí a melodiemi. Výsledkem je pro mě velmi chutný a pestrý koktejl, u kterého se rozhodně nenudím. Veteráni opět dokázali, že za to umí pořádně vzít. Jejich jméno sice budou znát jenom opravdu zasvěcení a pro mnohé fanoušky to bude teprve první setkání s kapelou, ale věřte tomu, že tady se odvádí opravdu hodně poctivá práce. Osobně se mi nejvíc líbí takové ty těžko popsatelné "preludující" chvilky, které připomínají čekání na bouřku. Ta přichází v dalším okamžiku. Jsem smeten z povrchu zemského a umírám v nekonečných křečích.

Vytkl bych snad jediné. Občas mám lehký pocit, že se kapela moc "vykecává". Někdy by to zkrátka chtělo víc přitlačit na pilu a osekat skladby o pár zbytečností. V celkovém vyznění to ale nijak moc nevadí. Hraje se stejně převážně pro nás, pro starší a pokročilé a nám volnější chvilky rozhodně nevadí. Alespoň si před další smrští vydechneme a získáme postupný pocit absolutního zatracení. INTO DARKNESS asi nikdy nebudou platit mezi "velká" jména, ale jejich novinka se velmi dobře poslouchá. Deska to sice není ničím překvapivá, ani vlastně "zajímavá", ale hraje se na ní velmi uvěřitelně. A to je pro mě rozhodující. Já tam prostě cítím, pro mě tolik důležitý tlak a sílu. Užívám si morbiditu, kývám se do rytmu. Jsem stržen do víru posledního tance. Nehledám drobnosti, jsem spokojen.

Veteráni INTO DARKNESS letos vydali zajímavé album. Pánové se sice drží převážně tradičních postupů, ale dodávají navíc potřebnou jiskru a energii. Nejedná se o nic převratného, ale nahrávka se velmi dobře poslouchá a proniká do krve pomalu, jako jed. Kombinace klasiky, brutality a techniky musí dělat dobře snad každému fanouškovi death metalu. Přidejte si navíc několik tun poctivosti a máte před sebou CD, které zabíjí. Pomalu, ale jistě. Tradiční death metal od německé legendy, který vás rozseká!




Asphyx says:

Veterans INTO DARKNESS released an interesting album this year. However, gentlemen follow traditional techniques, but they get the indispencable spark and energy extra. It is nothing world-shaking, but the recording is for listening very well and is getting through the blood slowly, like poison. Combination of classics, brutality and techniques must be well perhaps for all fans of death metal. Add  extra tons of honesty and you have a CD that kills. Slowly but surely. Traditional death metal from the German legend that will cut you!

středa 14. října 2015

Recenze/review - PUTREVORE – Tentacles of Horror (2015)


PUTREVORE – Tentacles of Horror
CD 2015, Xtreem Music

Jsem zavalen neskutečnou tíhou. Byla to původně jen taková menší procházka, která měla skončit prohlídkou podzemních chodeb. Jenže se něco pokazilo, někde bouchnul plyn a já tady zůstal zasypán. Z jedné strany se odkryl starý hrob, s lebkou smějící se do prázdnoty. Z té druhé se na mě dívá jen hromada sutě. Propadl jsem panice, začal zmateně hrabat. Musel jsem po chvíli přestat, docházel mi vzduch. Propadám panice, loučím se všemi blízkými. Modlím se. Zůstanu zde navěky zakonzervován. Jako můj kolega, rozkládající se na dosah ruky.

Když jsem kdysi četl vyprávění jednoho horníka a představil si to šílenství, které musí nastat, když zůstanete zasypáni někde v podzemí, bylo mi úzko. Musí to být hrozné. Nikdy jsem to zaplať Satan nezažil, ale troufám si tvrdit, že pocity z nové desky PUTREVORE jsou hodně podobné. Tlak na plicích, nedýchatelný hnilobný vzduch, absolutní beznaděj a zvuk na samé hranici bláznovství. Tohle všechno při poslechu cítím. Kombinace Roggových (PAGANIZER, RIBSPREADER a spousty dalších) riffů, vokálu mistra Dava Rottena (AVULSED) a kruté údery do bicích od Brynjara Helgetuna (CRYPTICUS) tvoří dohromady hodně krvavou krmi. Nápady nejsou sice z nejoriginálnějších a určitě byste si je mohli splést se spoustou dalších Roggových projektů a kapel, ale celkově všechno sedí přesně jak má. Krvavě, krutě a nekompromisně.

Třetí album v řadě se příliš neliší od toho, co složili pánové na minulých deskách. Všechno to zlo jen tak jakoby vzdáleně plyne. Je neskutečně nakažlivé, mokvající. Přijdu si, jako bych už měl všechny dny na tomto světě dávno spočítané a začínal pomalu hnít. Jsem jen kusem masa, přežívajícím ve své kobce. Ze všech stran na mě dorážejí červi, mé tkáně pomalu povolují a mozek neustále odmítá, že konec pomalu nastává. Dusím se vlastní beznadějí, popadám dech jen stěží. Do očí mi dávno vstoupila tma a ostrost jednotlivých riffů mi preparuje kůži zaživa. Pokud mě jednou najdou, budu svírat v ruce nové CD „Tentacles of Horror“. Výraz mé tváře bude jediným odkazem utrpení, které jsem při závalu a poslechu novinky zažíval. Pro pořádný poslech tentokrát nemusím mít ani klid. Dokonce jsem si desku vychutnával i za zvuku a šumu pracovního dne. Při ranních krocích do zaměstnáni zněly pak tyhle studené tóny snad ještě více přitažlivěji. Smrt je někdy hodně sexy. Zvláště, pokud k ní hrají podobné mrtvolné kapely.


Pokud bychom se pokusili stylově přiblížit předkládanou muziku, museli bychom zmínit takové smečky, jako jsou třeba INCANTATION, ROTTREVORE, DISMA, DETERIOROT, FUNEBRARUM, DEMILICH, případně i švédskou klasickou školu v podobě GRAVE, NIHILIST. Na albu se spojily chladné ozvěny severských riffů, hniloba jižanských zemí a neskutečná krutost. Pokud máte rádi, když naleznete ve skladbách chorobné šílenství a také nějakou tu melodii a když skladba pořád připomíná píseň, pak budete pravděpodobně spokojeni jako já. Pokud ale raději trávíte dny u různých preludií a ekvilibristik, poohlédněte se tentokrát raději jinam. Tady se hraje old school death metal toho nejhrubšího zrna. Posluchač si zavzpomíná na zlatá devadesátá léta a bude kvitovat, že si může užít i o hodně „lepší“ zvuk. Osobně mi podobná hniloba koluje již dlouhá léta v krvi a tu jak známo jen tak nevyměníte. Proto odcházím od reproduktorů tentokrát opravdu spokojen, i když s podivným tlakem na prsou, připomínajícím zážitky spojené se zavalením v podzemí.


Třetí dlouhohrající album PUTREVORE se opravdu povedlo. Kombinace studených melodií, krutého zpěvu a neskutečné energie na mě opět funguje. Ze záhrobí povstali všichni nemrtví a svět je doslova zahalen krví. Nahrávka působí jako rozkládající se mršina. Old schoolové motivy, smrt v očích a nekonečné utrpení. Tohle všechno při poslechu zažijete. Budete odcházet od svých hi-fi věží rozsekáni na malé kousky, vaše mysl bude čistá a krev nakažená. CD s klidem mohu doporučit všem poctivým fanouškům reálného death metalu, kteří se rádi prohrabují starými kostmi. Exhumujte staré mrtvoly, vypusťte zombie na tento svět! Přijdu si jako v nějakém hodně krutém hororu. Morbidita, špína, hnus a neskutečný tlak. To všechno na „Tentacles of Horror“ naleznete. Tento masakr jen tak někdo nepřežije. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví! Vynikající záležitost!



Asphyx says:

The third full-length album PUTREVORE came really off. The combination of cold melodies, harsh vocals and incredible energy works again. The dead and undead rose from the beyond and the world is wrapped in blood. The recording acts like a decomposing carcass. Old school motifs, death in the eyes and endless suffering. All this you'll experience during listening. You'll leave from your hi-fis cut into small pieces, your mind will be clear and blood infected. I can recommend this cd to all honest real death metal fans who likes rummaging in old bones. Exhume old corpses, let zombies out into this world! I'm coming like in very brutal horror. Morbidity, dirt, filth and surreal pressure. This all you'll find on "Tentacles of Horror". This massacre can survive only someone. When you are listening this old school death metal, the lids from the coffins are cracking! Excellent thing!



Seznam skladeb:

1. These Caverns Breed Filth
2. Unspeakable Madness Beckons
3. Gable Window Portal Pt. I
4. Gable Window Portal Pt. II
5. Through The Vortex To Aeons Past
6. The Rotten Crawls On
7. Hyperborean Dreams
8. A Maw Surrounded By Tentacles


Sestava/band:


Rogga Johansson – kytara, basa
Dave Rotten - zpěv
Brynjar Helgetun - bicí

úterý 13. října 2015

Minirecenze/minireview - TEMPLE OF BAAL - Mysterium (2015)


TEMPLE OF BAAL - Mysterium 
CD 2015, Agonia Records

Na větev před naším domem zase usedají krkavci. Čekají, až mi dohraje nová deska francouzských tmářů TEMPLE OF BAAL. Pečlivě vystavěné skladby, pach všudypřítomné smrti. Šíří se všude kolem. Pomalu, polehounku, stejně jako nová nahrávka "Mysterium". Hudba zde byla tvořena s jediným účelem. Přivolat nekonečnou tmu. Umně skloubená kombinace deathu, blacku a záhrobí by mohla dělat dobře nejednomu fanouškovi onoho světa. Rozmlouvám při poslechu s nemrtvými, vzývám dávné mystické symboly. Někdy mi sice některé motivy unikají, nedaří se mi je uchopit. Musím tak album pouštět mnohokrát, vnímat jej postupně, ale přesto vždy v celku. Teprve potom vyniknou všechny zákeřné kousky, ukryté v tom nejtemnějším stínu. 

Zdánlivě nepropustné hradby, upletené z těch nejpevnějších pavučin, kytarových riffů a tlakem postiženého hlasu, tohle všechno dodává desce neskutečnou naléhavost. Musím mít sice pro společná setkání tu správnou náladu, ale pokud zrovna venku prší, je sychravo a noc se pomalu blíží, jsou mi TEMPLE OF BAAL více než blízcí. Skladby jsou opravdu dlouhé, vyžadují trpělivost a odhodlání, ale pokud se jimi prokoušete, vězte, že budete odměněni nekonečným chladem v duši. 

Francouzi mi nedávají nic zadarmo. Má to tu nespornou výhodu, že i po dlouhé době je neustále co objevovat. Připaluji své uši pekelným ohněm, hraji si se starými ohořelými pergameny. Bezděky kreslím všude po zdech pentagramy. Nečekejte žádnou naději, ta už nikdy nepřijde. Nastane nikdy nekončící období temna, vaše mysl bude už navěky zahalena pevně zastřenou blanou z krvavých chuchvalců. Hudba u mě vyvolává spousty do šedé a černé zabarvených obrazů. Znovu a znovu, stále dlouho umírám.

Pátá dlouhohrající deska se opravdu vydařila. Poslech pro mě není rozhodně jednoduchý, ale vytrval jsem a teď si tu překapanou tmu neskutečně užívám. CD působí hodně návykově. Je pro mě drogou, nekonečnou závislostí. Chodím s ním po ulicích a vnímám všechny stíny. Ze záhrobí k nám zní nekonečná ozvěna. Nahrávka je plná velmi dlouhých, zákeřných skladeb, které vám zalezou pod nehty jako krutý mráz. "Mysterium" je velmi magickým, krutým albem! Temnota zase jednou zvítězila!



Asphyx says:

The fifth-length album is really successful. Listening isn't easy for me, but I persevered and now I'm enjoying the filtered darkness very much. CD looks very addictive. It's for me a drug, an endless addiction. I walk on the streets and I see all shadows. The endless echo sounds from the other world. The recording is full of very long, insidious songs that will creep under your fingernails as harsh frost. "Mysterium" is very magical, cruel album! Darkness won once again!

pondělí 12. října 2015

Recenze/review - BROKEN FLESH – Broken Flesh (2015)


BROKEN FLESH – Broken Flesh
CD 2015, Luxor Records

Byl to hodnej kluk. Všichni to říkali. Bylo na něm vidět a znát, že chce zachránit celej svět. Vídával jsem ho, jak pomáhá charitě, staral se snad o všechny a jeho srdce bylo široké jako řeka naděje. Byl rovný, čestný a hrdý takovým tím způsobem, že jste ho zkrátka museli obdivovat. Nikdo nechápal, jak může všechnu tu rodinu, práci, sport a ostatní aktivity stíhat. Já ho znal jen jako takového vzdáleného kamaráda. Věděli jsme o sobě, ale na pivo jsme spolu nechodili. Neměl čas. Pak se něco stalo. Jakoby se v něm něco zlomilo. Byl vzteklý, odmítavý a v jeho očích byla cítit zlost. Nevydržel ten nápor „dobra“ a zhroutil se. Teď sedí ve své cele a kolem chodí jeho noví známí ve svěracích kazajkách. Padl pod tíhou tohohle světa. Nedokázal všechno to zlo, které je kolem, unést. Byl na to sám a to se nedá. Možná, kdyby mu někdo pomohl, zvládl by to, ale zůstal jediný proti všem. Úplně jediný. Když ho propustili, nechal se zaměstnat na jatkách. Prý aby mohl působit bolest. Stal se z něj bastard. Už nežil, ale jen přežíval.

Kolik takových příběhů ze současnosti znáte? Nevím jak vy, ale mě poslední dobou přijde, že té agresivity a sobectví je mezi lidmi čím dál tím víc. Stačí se podívat na malé děti. Chodí s obličeji zabořenými do obrazovek a když se pak setkají poprvé s realitou, reagují jako raněné šelmy. Nechci moralizovat, bráním se tomu, nechci to přijmout, ale bohužel tu „přeměnu světa“ vidím všude kolem. Občas už z toho musím taky vypnout. Pouštím si brutální death metal a říkám si, že v něm je alespoň všechno jasně pojmenované, definované, čitelné. Svině jsou svině a dobří mají čistou tvář. Je to svým způsobem pohádka, kde jsou charaktery jasně dané, ale vyhovuje mi to. Tady je mi dobře a jsem zde poslední dobou čím dál tím víc spokojený. Dnes bych vám po tom šíleně dlouhém úvodu rád doporučil americkou smečku BROKEN FLESH. Ta hraje smrtící kov v jedné z jeho nejextrémnějších podob. Jsou krutí, oškliví, nechutní a svým způsobem i hnusní. Stejně jako současný „moderní“ a „civilizovaný“ svět. Světlo, naději a radost u nich rozhodně nehledejte.


Pánové na svém třetím albu ctí stejné pořádky jako kupříkladu takoví HATE ETERNAL, ORIGIN, CRYPTOPSY, CYTOTOXIN a podobné kapely. Zkrátka a jednoduše, klasický brutální death metal v té nejmorbidnější podobě. Nutno ocenit zvuk, ten se opravu povedl na výbornou. Alespoň já, obyčejný strávník a fanoušek si užívám ty kusy syrového masa, které na mě tahle skupina doslova hází z reproduktorů. Američané vám nedají vydechnout ani na chvíli. Těch pár zvolňujících chvilek je jen občasným nadechnutím před ještě větší smrští. Jinak recenzované album splňuje všechny náležitosti a aspekty pro dobré brutální album. Není to úplně první liga, ale tlačí se do ní všemi dostupnými prostředky. Když se to vezme kolem a kolem, tak dalších slov vlastně netřeba. Na své si přijdou všichni, kteří rádi hltají imaginární krev a milují chvilky, kdy se jejich mysl ponoří do hraného „hnusu“. Já to sice raději víc temněji a old schoolověji, ale musím uznat, že album má neskutečný feeling a tlak. Při poslechu jsem si přišel, jakoby mě někdo bez upozornění ožehl plamenometem.


Novinka amerických BROKEN FLESH je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas kapela nevyhne určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s BROKEN FLESH provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy „Broken Flesh“. Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. Berte a nebo nechte být! Skvělá řeznická práce!

Asphyx says:

The new album by American BROKEN FLESH is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the BROKEN FLESH I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the “Broken Flesh”. Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal death metal. This album is going to take you like a tsunami. Take it or leave it! Amazing butcher work! 


Seznam skladeb:

1. Valley Of Mass Crucifixion
2. Blood Harvest
3. Consumed By Death
4. Buried Alive
5. Hell
6. Cries Of The Dead
7. Forever In Flames
8. Unworthy
9. Exalt
10. Ignominy
11. By His Blood
12. Hate


Čas: 34:54

 

Sestava:


Jacob Mathes - Vocals
Kevin Tubby - Guitar/ Vocals
Dakota Whiteside - Guitar
Joshua Mathes - Bass/ Vocals
Brandon Lopez - Drums


neděle 11. října 2015

Minirecenze/minireview - W.A.S.P. - Golgotha (2015)



W.A.S.P. - Golgotha
CD 2015, Napalm Records

Muziku mám stejně jako každý rozdělenou do pomyslných škatulek. Něco se mi hodí víc do práce, něco do auta, jinou hudbu poslouchám doma v klidu svého pokoje. Novinka W.A.S.P. se mi osvědčila v zaměstnání. Jako technik se musím hodně koncentrovat, abych neudělal při různých výpočtech a kreslení chybu a tak volím vždycky desky, na které se nemusím tolik "soustředit". "Golgothu" jsem si dával do uší vždy už brzy ráno. Zapnul jsem počítač, odřízl se od tohoto světa a přenesl se náhle do osmdesátých let. Starý havran Blackie opět krákorá jako zamlada (klobouk dolů!) a stavba jednotlivých skladeb je jedním slovem kulervoucí. Takhle nějak se má hrát rock´n´roll, přátelé! Mám chuť některé refrény doslova halekat. Občas se přistihnu, že na mě kolega kouká jako na blázna. Pořád se totiž usmívám a dokola si říkám: " Je to tam!"

Ale já vím, že je to retro! Dokonce jsem byl i hodně skeptický, na plzeňském Metalfestu se mi tahle smečka zrovna do nálady netrefila a pan zpěvák působil už hodně opotřebovaně. Z nové desky je to jiné. Album neskutečně jiskří. Přijdu si jako při sledování nějakého starého pořadu o heavy metalu a hard rocku. Ožívají přede mnou staré zážitky, čekám, kdy za mnou přijde další dívka s předlouhými vlasy a kamarád mi znovu pozvrací džínovou vestu. Hergot, kruci, himml, kde pořád pánové berou tak ostré a zajímavé riffy? A proč se pořád tlemím jako blázen? Pohoda, je to totiž neskutečná pohoda. Hudba pro odpočinek. Rock, tepající, drásající, svým způsobem lehce bolestivý. Dokonalá esence pocitů a emocí. 

Odjistěte granát, roztrhněte saka a košile, nastartujte motorku, přidejte plyn a získáte svobodu! Konečně můžete hodit za hlavu starosti všedního dne a pořádně si zapařit. "Golgotha" vám k tomu může klidně dělat kulisu. Jen musíte počítat s tím, že si začnete časem podupávat, postupně přidáte i ruce na imaginární bubny a nakonec budete skákat po gaučích a vyřvávat spolu s Blackiem refrény. Jsem zase malým klukem, zpívajícím do násady od koštěte před zrcadlem. Tahle nahrávka mě svojí energií doslova posadila na zadek. Mám chuť na další pivo. Klidně přineste i panáka. Dneska bude dlouhá noc.

Chcete poctivý rock´n´roll? Máte ho mít. Nechápu, kde se ve W.A.S.P i po těch letech bere tolik skvělých nápadů, které jsou opravdu v každé skladbě. Album neskutečně řeže, pálí, jiskří! Vynikající výkon předvádí Mr. Blackie. Takhle nějak si představuji vznešený, ostrý heavy metal. Tolik emocí, nálad, pocitů jen tak někde neuslyšíte. Je hodně znát, že tady se skládalo poctivě a hlavně srdcem! Jeden hit střídá druhý a celková nálada nahrávky je velmi elektrizující. Nemám další slova. Nechci nic psát, chci raději poslouchat.  Heavy metalové album, které vás roztrhá na kusy!




Asphyx says:

Do you want any honest rock'n'roll? Here you are. I can't understand where do the W.A.S.P take so many great ideas being really in every song. Album cuts, burns, sparkles! Excellent performance shows Mr. Blackie. This is how I imagine the noble, sharp heavy metal. So many emotions, moods, feelings you won't hear anywhere. It is visible that they composed mainly by heart! One hit after another and the mood of the recording is very electrifying. I have no more words. I don't want to write, I prefer to listen. Heavy metal album that will tear you up to pieces!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh devátý - Jsi kreatura!


Příběh devátý - Jsi kreatura!

„Jsi kreatura a máš rád mrtvoly!““: zahlásila na mě opět moje třídní učitelka na střední škole. Marně se bráním tím, že to je obal „nového“ alba CANNIBAL CORPSE (pitevní, ten z Butchered at Birth). „Zítra tě v tom nechci vidět!“: pokračuje ta milá dáma, která je dvakrát rozvedená, má tik a říká o nás, že jsme debilové. Přemýšlím, že je to asi zbytečné, pokusit se vysvětlit, že jsem triko získal několikanásobnou směnou a že jsem si ho vzal ráno víceméně náhodou. Byli jsme dlouho do noci v garáži a řešili s klukama nové desky a já si ráno nestihl vzít na sebe nic jiného. Zasekl jsem se. Na mě se takhle nesmí, po zlém se mnou nikdy nikdo nic nesvedl.

„Dobře, jak myslíš“: přivítá mě moje oblíbená učitelka druhý den hned mezi dveřmi. „Ode dneska jsi zkoušený každou hodinu a odpoledne se hlas v dílnách“: dodala roztomile. Kývl jsem na souhlas a myslel si něco o prdeli. Spal jsem tenhle týden vždy jen pár hodin. Mladému tělu to nevadilo a já chodil do garáže sosat další a další thrashové informace od kamarádů. Prcalík přitáhl známého, který jezdil s jeho otcem makat do Německa a ten vyprávěl, jak to chodí tam. Všechno jsme hltali a jemu dělalo dobře, jak mu to vyprávění žereme. Byl to blb, ale vozil nám kazety a to se cenilo. Okolo nás se pomalu revoluce měnila v divoký kapitalismus. My to neřešili. Všichni jsme si tu svobodu a boom různých novinek, hudebních kanálů a časopisů neskutečně užívali. Tedy, já to měl s omezením a výstrahou. Naše slavná zemědělská škola držela socialistické pořádky ještě dlouho po převratu.

Vytrval jsem, byl jsem silný, odkojený prací na polích, v lesích a zahradách. Mě jen tak něco nerozhodí. Dokonce i pan ředitel nakonec ocenil, že si stojím za svým názorem. A tak bylo obyčejné černé tričko s legendárním obalem nakonec mým prvním "opravdovým" rebelským skutkem v životě. Převzal jsem odpovědnost za své činy, vzepřel jsem se autoritě mimo rodinu. Podporu jsem měl velikou, pár metlošů chodilo do vedlejší třídy a kluci z garáže uspořádali několik oslav na moji počest. Byl jsem za hodně velkého hrdinu. Obrýlený, hubený a vysoký floutek s tričkem CANNIBAL CORPSE, které na něm plandalo jako vlajka na stožáru. Dokonce i prsatá bohyně Jana, kterou jsme všichni tajně milovali, pronesla něco o tom, že jsem ale vopravdu skvělej. Co na tom, že jsem strávil spoustu času biflováním, abych obstál při nesmyslných zkouškách, co na tom, že jsem uklízel po vyučování dlouho do večera celé dílny. Nezlomili mě.

Tričko jsem si pak dlouho, když opadla první vlna rebelství, bral jen o slavnostních příležitostech. Byl to pro mě kus oděvu s příběhem, neskutečný artefakt, vzácnost. Pro někoho jen další z hadrů na nošení, ale já si ho vážil jako ničeho. Bylo pro mě symbolem.

Starou paní učitelku dnes občas potkávám, když jedu navštívit rodné město. Pokynu stařence rukou, slušně pozdravím a ona vždycky sjede pohledem na moji hruď. Nějak mimoděk očekává, cože to tam budu mít zase napsáno. Snažím se, abych ji nezklamal. Usmějeme se na sebe a každý si jdeme vlastní cestou. 



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

sobota 10. října 2015

Recenze/review - THE SICKENING – Sickness Unfold (2015)


THE SICKENING – Sickness Unfold
CD 2015, Xtreem Music

Vyvrhnout a vykostit člověka asi není zase takový problém. Stačí dobré nástroje a alespoň nějaké zkušenosti z jatek. Jen se člověk prý nesmí zaobírat myšlenkou, že má dotyčný v sobě nějakou duši nebo nedej bože mozek. Ten jde prý vyndat také a to docela lehce. Podobná slova jsou samozřejmě šokující z úst „normálního“ člověka, ale pokud pronese tyto věty vrah, odsouzený za brutální vraždy, stává se z toho zajímavá krmě pro média. A vlastně i pro diváky a posluchače. Často poslední dobou vidím a slyším, jak jsou lidé fascinováni masovými a sériovými vrahy. Jako bychom potřebovali nějaký adrenalin. Máme se jako prasata v žitě a asi nám chybí boj o holý život. Norští THE SICKENING vás vykostí, bez toho aniž by vás to vůbec bolelo. Možná snad jen ušní boltce by mohly mít z jejich muziky prvotní šok. Pokud máte rádi brutal death metalovou klasiku, jste zde dneska správně.

THE SICKENING patří mezi smečky, které se zhlédli v tvorbě třeba takových DEEDS OF FLESH, GORGASM, KATAPLEXIA, DISAVOWED, VILE a podobných. Od začátku, až do konce jejich nové desky, je jasně patrné, že tady se žádného odpočinku nedočkáte. Album utíká v opravdu rychlém tempu, je syrové jako čerstvě vytažená játra. Bubeník klepe o sto šest, vokalista k tomu memoruje klasické nechutnosti a vy najednou zjišťujete, že vám ten hlukot dělá dobře. Člověk jako by byl při poslechu nějakou submisivní postavičkou, se kterou si THE SICKENING dělají, co chtějí. Jsem imaginárně přivázaný u nějakého sloupu, ve smradlavém podzemním úkrytu a kolem jsou rozestavěny reproduktory. Co z nich zní za zvěrstvo, si asi domyslíte sami. Pánové to nemají asi ve své blackové zemi zrovna nejlehčí a tak jsou možná o to brutálnější. Personální propojení s BLOOD RED THRONE, je díky ex bubeníkovi sice zajímavé, ale se svými bývalými kolegy toho THE SICKENING nemají hudebně příliš společného. Snad jenom určitý tlak, který je patrný z každého tónu.


Pokud by mi dal někdo vybrat mezi recenzovanou kapelou a současnými moderními a technicky „nabušenějšími“ kapelami, volil bych raději THE SICKENING. Jejich tvorba sice nepřináší nic „světovému death metalu“, ale je o to vstřebatelnější a zapamatovatelnější. Z těla opět stékají potůčky krve. Cestu do žlábku, který je na okrajích pitevního stolu, si najdou tak nějak automaticky. Vyndat vnitřnosti, to dneska umí kde jaká lokální kapela, ale pořádně vás vykostit, na to chce už nějaké zkušenosti a znalosti. Nemusíte snad ani studovat na chirurgy, postačí jen pár semestrů na lékařské fakultě, ale věřte mi, že talent pro zohavování hudby se pozná na první pohled. Norové dali jasně najevo, kdo je na jejich území králem. Označkovali si teritorium krutými vyhrávkami, morbidními texty i šíleným vokálem. Mnohé z vás to odradí. Nakonec je to jen dobře, vydrží jen ti nejsilnější a pro ty je také letošní deska určena stejně nejvíce.


THE SICKENING a jejich nová deska připomínají pořádně rozzuřené patology. Riffy, nože, bicí, skalpely, vokál, pily, mají nabroušené v tom nejlepším nožířství. Norská brutal death metalová šlechta čerpala inspiraci pro svoji tvorbu spíše v klasickém období death metalu a tak je jejich nová deska velmi syrová, krutá a krvelačná jako čerstvě rozzuřená šelma. Představte si nějakou kobku, kde se páchají morbidní a nechutné, hudebně zvrácené obřady. Máte dvě možnosti. Buď vás album chytne a smete z povrchu zemského nebo utečete strachem pryč. Přežijí jen ti nejsilnější! Nahrávka má obrovský tlak. Je nekompromisní a plná šílených melodií. Jako člen řádu rychlého kovu smrti jsem navýsost spokojen. Svět je už hodně dlouho špatné místo k žití, ale „Sickness Unfold“ je ještě temnější. Osobně jsem se chytil na tuhle krvavou návnadu během pár prvních tónů a na konci poslechu jsem ležel umlácený v rohu pokoje. Brutal death metalová deska, která vás přitluče na zeď!


Asphyx says:

The new album by THE SICKENING sounds like a group of very angry pathologists. Their riffs, knives, drums, scalpels, vocals and saws had been edged in the best cutlery ever. This Norwegian brutal death metal aristocracy has been taking their inspiration from more classical period of death metal and that´s why their new album is very raw, cruel and sanguinary like a beast. Imagine some kind of a cell where some morbid and nasty musically kinky rituals are done. You have two choices: A) the album would catch you and it would kill you or B) you would run away because you would be scared! Only the strongest will survive. This album has an enormous pressure. It is cruel and full of crazy melodies. As a proud member of the fast deadly metal cult I have to say that I´m satisfied. The world is a very bad place to live, however the “Sickness Unfold” is more dangerous and darker. I actually liked this album with a very few tones and in the end of the listening I was knocked out in the corner of the room. This is a brutal death metal album which would pin you on the wall. 


Seznam skladeb:

1. Sickness Unfold
2. Fixed On Killing
3. Unnamed Horror
4. Throat Hole Ejaculation
5. Lord Of Decay
6. A Mind Deranged
7. Powertool Sodomy
8. Suffer For My Pleasure
9. Consumed By Hate
10. Abort (The Fetus)(Vile Cover)


Čas: 39:21

 

Sestava/band:


Pål "Markspist" Bjerkestrand: Lead Vocals & Guitars Andreas Bruheim: Guitars Neeraj Kasbekar: Bass & Backing Vocals Espen "Beist" Antonsen: Drums


pátek 9. října 2015

Minirecenze/minireview - CHILDREN OF BODOM - I Workship Chaos (2015)




CHILDREN OF BODOM - I Workship Chaos
CD 2015, Nuclear Blast Records

Uff, tak tohle je hodně smutné setkání. Zvláštní je, že hodně dlouho jsem na děti od jezera Bodom nedal dopustit. Všichni mě varovali, dělali si ze mě srandu a já přesto pořád věřil, že se ještě dočkám nějakého dobrého alba. Nedočkal jsem se ani letos. To co předvádí Alexi Laiho na poslední desce, je něco neskutečného. Tolik předvídatelnosti jsem už hodně dlouho neslyšel. Zapomeňte na tlakový hrnec plný ostrých riffů, ten už dávno praskl a veškerá síla z něj vyprchala. Tentokrát se jedná jen a jen o obyčejný průšvih. Možná ne z komerčního hlediska, ale z hudebního rozhodně. Snad poprvé jsem měl vyloženě problém album vůbec doposlouchat do konce. Všude samá vata, zábavový haló efekt a i ty riffy jsou už jen odrazem kdysi zajímavých chvilek. 

CHILDREN OF BODOM jsou dnes jen svoji vlastní parodií. On jim to asi nikdo neřekne, účty se proplatí a svět se bude otáčet v klidu dál, ale proboha, zastavte to už někdo! Kdysi tolik energická kombinace kytary a varhan najedou zní jako kulisa z televizní stanice Šlágr.  Kde je ten metal, ptám se? Asi se vytratil v lenosti, vyčerpanosti a nedostatku nadšení. Chápal bych, kdyby pánové nahráli nějaké svoje retro, případně se posunuli někam do lehčích sfér, ale tahle kombinace melodického death metalu a power metalu působí jako růžové trenky na čertovi. Tohle může fungovat leda tak na přiopilé masy začínajících fanynek metalu. Ale vlastně, proč se rozčilovat, tahle kapela už dávno není o hudbě, ale spíš o penězích. Nebo to na mě alespoň tak působí.

Marně hledám, co bych o nové desce CHILDREN OF BODOM napsal hezkého. Takovou bídu jsem už opravdu hodně dlouho neslyšel. Obyčejné riffy, nevýrazný zvuk, motivy jako ze základní metalové školy. Co tím chtěli vlastně Finové říct? Měl jsem kdysi tuhle kapelu moc rád, ale letos se za ně skoro stydím. Poslech mě vyloženě bolí a mám co dělat, abych se donutil k jeho opakování. Špatná deska dobrých muzikantů, která mě opravdu hodně zklamala. Už ji nechci nikdy slyšet.



Asphyx says:

I'm seeking without result what nice I can write about the new album of CHILDREN OF BODOM. Such misery I haven't heard for long time. Ordinary riffs, dull sound, motives from the primary metal school. What do Finns want to say? I liked this band once, but now I'm ashamed of them. The listening is painful and I can't force myself to listen it again. Bad album of good musicians that is really let-down for me. I don't want to hear it again.


TWITTER