Možná
vás jako první napadne, co jsem já, který se povětšinou zaobírá i
ultrarychlým a megabrutálním death metalem, dělal na doom depresivní seanci
v plzeňském Parlamentu? Jsem toho názoru, že všechno by mělo být
v rovnováze. Princip jing a jang funguje podle mě i v reálném životě.
Zažívám (bohudík!) teď velmi hezké období, kdy se daří jak mě (klepu pověrčivě
na dřevo!), tak mé rodině a hodně času trávím věcmi, které mě opravdu baví.
Proč tedy doom metal? Myslím si, že nejvíc lákavé je pro mě určité „spočinutí“,
zklidnění, relaxace. Tento styl je hrán pomalu, krásně se hodí
k nastávajícímu podzimu a osobně při něm rád plně podléhám studeným
melodiím. Vždyť hudba je úžasná právě v tom, jak je pestrá, jak na nás
působí a co s námi dokáže všechno dělat.
Officium Triste
Nutno
dodat, že jsem byl ve čtvrtek utahaný jako kůň. Už cestou domů jsem
v tramvaji několikrát usnul. Se spánkem jsem měl pak problém vlastně celý
večer. Jakoby mi sám Hypnos dával najevo, že už jedu notně přes čáru.
Odložil
jsem doma ve čtvrtek batoh s prací a starostmi, chvilku se prohrabával
neskutečnou řadou žádostí o recenze a rozhovory a pak vše zaklapl s tím,
že dnes ne, dnes si už nechci zanášet hlavu přemírou informací. Dostal jsem
obrovskou chuť na to, jen si tak stoupnout a snít. Nejvíc jsem se těšil
samozřejmě na OCTOBER TIDE, které si rád poměrně často vychutnávám u
další mé oblíbené činnosti a tou je čtení knih. Jako správný knihomol trávím
každou volnou chvilku ve svém křesle, pod kuželem světla z lampičky.
Užívám si příběhy svých hrdinů a k tomu mi do nitra často pronikají právě
doomové nahrávky. Mají tu obrovskou výhodu, že mě nevytrhují od řádků,
neruší, spíš navozují a doplňují atmosféru. Knihu jsem si sice ve čtvrtek na
koncert nevzal, ale náladu jsem měl hodně podobnou.
October Tide
Změněno
bylo místo konání a původně avízovaná Papírna byla nahrazena clubem Parlament.
Přiznám se, že jsem se toho docela bál, ale nakonec si myslím, že to nebylo
špatné rozhodnutí. Celá akce byla tím pádem více komornější a osobnější.
Do Parlamentu jsem dorazil
chvíli před šestou hodinou. Zaplatil jsem vstupenku a chvilku se rozhlížel. To
složení okolo stojících bylo přeci jen trošku jiné, než jsem zvyklý. Nikdo se
moc nesmál, všichni byli vážní a odtažití. Splňovali mé klišovité představy o
tom, kdo převážně poslouchá doom metal. Stoupl jsem si stranou, dal pivo a
čekal na první vystupující. Těšil jsem se na temnotu a smutnění.
October Tide
Prvními „navozovači“ smutku
byli němečtí FREITOD. Ti na nás ihned vybalili směs depresivního black
metalu. Zvláštní muzika. Při studování na internetu mě zase tolik neoslovila,
ale takhle naživo to přeci jen znělo trošku lépe. Kapela má na svém kontě dvě alba a
jestli jsem to dobře pochopil, tak hrála hlavně z poslední desky. Copak o to,
to by bylo všechno v pořádku. Jenže mě jednak vadila němčina a potom čisté
vokály. Ono je to se mnou těžké, občas mi totiž přišlo, že to všechno do sebe
zase tolik nesedí a dokonce jsme se dočkali i chvilkové falše. Možná je to ale
jen můj pocit. Muzika asi vhodnější někam domů, do klidu. Takhle na živo za mě
nic zase tolik zajímavého. Nebylo to vyloženě špatné, ale také ne hudba a provedení, které
bych si někdy rád s chutí v budoucnu vychutnal znovu.
Freitod
ABATON z
Itálie mi byli přeci jen bližší. Pokud se podíváte na tvorbu téhle smečky
podrobněji, najdete v ní prvky jak doomu, tak blacku, ale třeba i sludge a hard
core. Kapela se mezi ostatní podle mě zase tolik nehodila, ale mně se líbila.
Na něco podobného jsem měl ve čtvrtek náladu (také mě pánové alespoň trošku probudili) a dostal jsem přesně svoji dávku očekávané
špíny. ABATON byli pro mě hodně přesvědčiví, svým způsobem živelní a syroví
jako opuštěná hrobka. Nejlepší byly takové ty volné chvilky, kdy klubem zněla
jen kytara. To mělo asi největší sílu. Ano, tohle já mohu, to mi dělalo dobře a
to jsem si užil vrchovatě. Budu se muset téhle smečce podívat přeci jen trošku
víc na jejich zkažený zub. Takhle nějak by to podle mě mělo vypadat. Velmi
příjemná, studená a nihilistická seance!
Abaton
Páni pořadatelé nám
připravili menší překvapení a přehodili nám v harmonogramu dvě poslední
kapely.
OCTOBER TIDE
slibovali na Warm Up Party set složený z období svých prvních alb. Byl jsem
opravdu hodně zvědavý. Ročníky 1997 a 1999 byly u téhle kapely obzvlášť silné.
Zamíchejte si to nejlepší z doom metalu, přidejte švédský led, vichr z
nekonečných lesů a atmosféru absolutního zmaru. Od prvního tónu, od počátečního
zadunění bicích jsem se ocitl přesně tam, kde jsem si ten večer přál být. Vnímám
muziku hodně emotivně, cítím ji jak ušima, tak celým tělem, prostupuje mnou.
Tohle pro mě nebyl ani tak koncert, jako spíš obřad. Pohřbili jsme spolu s
OCTOBER TIDE veškeré vzpomínky, pomohli podzimu přivolat zimu a pomodlili jsme
se za všechny pozůstalé. Miluji u těchto Švédů momenty, kdy se z pomalého
preludování přejde gradací až do vypjatých poloh. A pak takové to pobublávání v
„mezihrách“. Vložil jsem ruce do kapes, otřásl se mnohokrát zimou a pak se
ocitl někde mezi bděním a sny. Přesně jsem zažíval takový ten stav, o kterém
odborníci hovoří, jako o hypnagogium. Výkon nehodlám hodnotit, vystoupení pro
mě bylo příliš osobní a soustředil jsem se jen a jen na muziku. Krásný pohřeb.
Odpočívejte v pokoji, přátelé!
Chodím klubem a snažím se
být vtipný. Několika lidem říkám, že se hrozně těším, až zahrají OCTOBER TIDE. Myslím
si že je jakože nachytám, jenže nikdo se nenechá a jedna slečna odněkud
z Německa s tričkem KAMPFAR mi dokonce říká, že jsem fucking stupid man. Jsem už tedy raději
zticha a očekávám poslední kapelu.
October Tide
Holandská akvizice OFFICIUM
TRISTE a jejich death doomové smutnění mi dělalo velmi dobře. Co na tom, že
kapelu lze odsoudit jako takový hodně povedený klon MY DYING BRIDE. Nijak mi to
nevadilo a i když některé pasáže byly opravdu dost podobné, pro navození té
správné podzimní nálady udělali Nizozemci vše potřebné. Dlouhé, táhlé melodie,
různé zpomalovací chvilky, chorobný chropot, ostřeji kořeněné, až někam k death
metalu položené pasáže. To vše lahodilo mému uchu. Škoda jen, že se tahle akce
neodehrávala v nějakém větším, studenějším prostoru. Klidně bych všechno
přesunul na náměstí do kostela nebo mezi náhrobky na hlavní hřbitov. OFFICIUM
TRISTE by tam pasovali, jako nakloněný kříž nad hrob. Připadal jsem si jak na
návštěvě v mauzoleu. Smrt byla opravdu blízko! Moc hezký a smutný koncert!
October Tide
Opravdu pochválit musím zvuk.
Všechno znělo jako v nějaké doomové kobce. A hlavně, nic nebylo přeřvané.
Přesně podle mých představ. Po organizační stránce nemám také žádných námitek,
ale to už je tak nějak u kluků, co pořádají Phantoms of Pilsen samozřejmostí.
Klobouk dolů pánové! Návštěvnost tak akorát. Bylo plno, ale pořád se ještě dalo chodit davem. Pěkné bylo, že v klubu bylo snad víc cizinců, než domácích. Akce (Phantoms of Pilsen) je dnes již nedílnou součástí, nebál bych se říct, evropského undergroundu. O tom není pochyb.
Nemohl jsem spát. Zdály se
mi divné sny. Potkával jsem v nich dávno pohřbené kamarády. Zvláštní, jak může
jeden doomový večer rozvířit smysly. Teď je půl páté ráno a já píšu pár svých
postřehů. Dneska bude dlouhý den. Nevadí mi to, včera to stálo za to. Dobře,
smutně bylo.
Tvořím tyhle řádky a
nejednou se mi podruhé v životě splní sen. V chatovacím okně
facebooku se objeví jméno Biff Byford (zpěvák SAXON). Hrdina mého mládí, který
mi v úterý osobně děkoval za recenzi. Očividně také nemůže spát.
Rozechvěle a velmi pokorně, abych neporušil tu vzácnou chvíli, prohodím pár
slov a omluvím se, že musím do zaměstnání (to
zní co?, tohle vyprávět někomu před lety, tak by mě prohlásil za totálního
magora).
doom or death
Dovětek: Jdu
ráno do práce, rovnám si v hlavě myšlenky ze včerejšího večera. Prší.
Někde kousek za nemocnicí v Dvořákově ulici zakopnu a padám na zem. Do
obličeje mi padají kapky a v uších mi právě zní nový song „Kingdom of the Cross“ od SAXON, který má mimochodem také skoro až
doomovou atmosféru. Nechce se mi vstávat a raději bych se oddal spánku.
Přicházím do továrny, stěžuji si kolegovi, že jsem zase pořádně nespal a on
pronese do ticha ranní kanceláře: „Na to
se vyser, v hrobě se jednou vyspíš, že tě to bude mrzet“.
EP 2015, F.D.A. Rekotz Dnes je mou mile nahnilou povinností vám představit finskou death metalovou smečku NERLICH. Ta není žádným nováčkem na scéně. Kapela má sice zatím jen jednu dlouhohrající desku ("Defabricated Process" - 2007), ale pokud se podíváte na jejich diskografii, tak vás určitě zarazí velký počet různých demonahrávek, splitek a jedné kompilace. Pánové hrají přesně takovou tu kombinaci smrtícího kovu, doomu, a to ve stylu, v jakém ho v této severské zemi hrají nejčastěji. Nalezneme zde jak poklidně se plazící melodie, tak sypající se kaskády ostřejšího výraziva. Osobně nejvíc oceňuji schopnost navodit atmosféru zmaru, případně smutek, známý z návštěv tamních hřbitovů. Představte si horskou vesnici s typickým kostelem, pár stromů kolem místní hospody a potom nekonečnou řadu křížů, hledících spolu s náhrobky daleko do krajiny. Vše je zahalenou mlhou a postupně kráčejícími stíny. Nápisy na náhrobcích jsou již většinou nečitelné, ale ta neklidná nálada je patrná všude kolem. Starousedlíci by mohli vyprávět nekonečné příběhy o nemrtvých, procházejících se přímo po návsi. O zombie, pravidelně navštěvujících některé domácnosti. Zajímavé a těžko uvěřitelné, co říkáte? Schválně, zaplaťte si malý pension, někde na horách a dejte si několik večerů s NERLICH a se sluchátky na uších. Pak sami uvidíte věci, které byste snad ani jinak nechtěli zažít. Potkáte ozvěny starých dobrých OBITUARY, DEATH, ASPHYX, MORBID ANGEL a ostatních znalců podzemí. K tomu si přidejte všudepřítomný doomový nádech a máte před sebou hodně chutnou krmi.
NERLICH na svém novém EP opět jasně ukazují, že jsou v old school death metalu jako doma. Pánové čerpají ze starých dobrých death metalových časů a přidávají velký kus svého nadšení pro záhrobí. Melodie jsou zde kruté, studené a hodně ostré. Album připomíná rozvážnou chůzi po opuštěném hřbitově. Plesnivé skladby jsou naléhavé, zákeřné jako ta nejošklivější choroba. Jestli ještě pořád věříte v Boha, tak po "Eternity´s Gate" rozhodně nebudete. Svět je při poslechu hodně ošklivý a černý. Old school death metalové CD, které je temné jako otevřená hrobka. Velmi dobře!
Asphyx says:
NERLICH showontheir newEPagain thatthey areinold schooldeath metallike at home. Gentlemen gainthe good olddeath metaltimes andadda big pieceof theirenthusiasm forthe dead.The melodiesarecruel, cold andverysharp.The albumremindsprudentwalking down through a lonelycemetery.Moldysongsare urgent,insidious as the uglestdisease. If you stillbelieve in God, after"Eternity's Gate" you definitely don't. The world is duringlisteningveryugly andblack. Old schooldeath metalCD,darklike an opentomb. Very well!
Nikdo
vlastně pořádně neví, jak se to stalo. Byli jsme jen obyčejní mniši, ploužící
se ve svých modlitbách. Snažili jsme se zavděčit tomu pánovi na kříži a docela
nám to šlo. Jenže jsme pořád jenom lidé, ne stroje na víru. Někdo říká, že prý
nás proklela jedna nešťastná žena. Nevím, jestli to mám všem prozradit. Možná
si nechám své tajemství pro sebe. Jsme teď všichni padlí kněží. Už se nemodlíme
k Bohu, ale máme svého nového pána. Je rohatý a dává nám, co si jen
zamaneme. Co na tom, že naše duše jsou již dávno jeho a bolest bývá někdy až
příliš velká. Podle mě došlo k našemu odvrácení od víry v momentě,
kdy přinesl bratr Michael do našeho kláštera CD, které zabavil při výuce
náboženství dole ve vsi. Nedalo mu to a po několika dnech, kdy album leželo jen
tak na dubové lavici v jeho cele, se rozhodl si ho pustit. Důkazy nemáme,
ale k našemu odvrácení od Boha došlo právě přinesením této nahrávky mezi
nás, nehodné a já jsem si tím prokletím absolutně jistý. Jen jsem si to přiznal
jenom já sám. Zatím.
Ano,
říkají o nich (o INVERTED), že tvoří hudbu plnou stínů. Na vlnách studených
melodií, které zebou do nohou úplně stejně, jako kamenná chodba, po které každý
den chodíme, vznášíme se, převalujeme, doufáme, že nikdy neskončí. Pořádáme
tajné, spirituální orgie v nekonečných sklepeních. Naše víra
v Belzebuba je neochvějná a pevná, stejně jako ta, kterou dáváme navenek oficiálně
před věřícími najevo. Libujeme si v mnohovrstevnatých plochách upředených
z kytar, podupáváme si nohou do rytmu odříkávané obrácené modlitby.
Z úst mistra zpěváka zní snad samotný našeptávač. Je jako had, obepínající
svoji kořist, tichý, nenápadný, ale dovede náhle udeřit. Houpeme se, pomalu,
lehounce, jen tak, abychom nevyrušili rytmus a atmosféru nekonečného zmaru.
Žmouláme růžence v rukou, i když moc dobře víme, že tím největšího padlého
anděla provokujeme. Od úst nám jde pára, která se časem mění v mlhu
bláznů. Jsme v komatu a bělmo našich očí má zase jednou navrch. Nálada je
mezi námi jedním slovem nepropustná.
Přirovnávat
hudbu INVERTED k nějakým jiným
smečkám se mi zdá poněkud nepatřičné. Byli byste potom ovlivněni a myslím, že
ten prožitek z muziky by nebyl úplně nejlepší. U mě to měli Italové
poměrně jednoduché. Nemuseli se ani moc snažit. Hrají přesně ten druh death
metalu, kterému se někdy říká atmosférický. V podání těchto rouhačů je
vznešený, jakoby upletený z jemných pramínků tmy. Dovede vás ovinout, až
máte pocit, že jste v náručí své matky a pak náhle šlehne, že po něm
zůstanou jen krvavé rány na zádech. Těch nálad, různých zvukových nuancí, je
zde opravdu velká škála. Album bych doporučil poslouchat v klidu, pohodě a
hlavně v celku. Jinak nálada vyprchá jako pára nad hrncem. Pokud už ale na
vlnu beznaděje naskočíte, troufám si tvrdit, že vás pohltí zcela jako mě. Cítím
zde takové to jiskření, známé snad jen z oblastí, kde jsou četné bouřky.
Album je jako blesk z čitého nebe. Silný a ničící vše živé i neživé.
INVERTED se povedlo zhudebnit temnotu. Death
metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou
v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout
kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá
doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy
dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba
zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc
kousků. Neposlouchejte „The Age of
Harvest“ za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy
kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil
k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu,
polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá
vám z něj kusy chladného ledu. Atmosférický death metal, který je temný,
jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!
Asphyx says:
INVERTED composed darkness. Their Death Metal is
black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent
into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world.
This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m
accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking
between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is
impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand
pieces. Do not listen to the “The Age of Harvest” during the day light because
the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and
you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests.
The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the
nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became
one piece of ice. An atmospheric death metal which is dark like the other side
of the moon! Amazing!
Seznam skladeb:
1. Abiura
2. Across The Snow To Nowhere
3. Caves
4. Vexilla Prodeunt Regis Inferni
5. E.R. Weapons
6. Tunguska
7. Towards The Summit Of No Return
8. Clear Sky
Cesty
Páně jsou, zaplať Satan nevyzpytatelné. Jsou kapely, které znám už dlouhá léta
a nedám na ně dopustit a pak jsou na světě smečky, které si to u mě musí
oddřít. MAJSTER KAT jsme měli na
jaře na festivalu DEADLYSTORM v Plzni. Znáte to, člověk na koncertech pořád korzuje, nedává
tolik pozor a abych pravdu řekl, tak mě tahle slovenská thrashová banda zase
tolik neoslovila. Jejich loňské album „Memento…“
jsem víceméně jen párkrát prohnal hlavou a dal od něj ruce pryč. Nezaujalo mě.
Jenže jak známo, dobrá muzika se nakonec stejně prosadí a v mé převážně
death metalové kanceláři se ocitlo parádně vyvedené CD. Dřevěný obal, krásný
booklet a konečně také pořádné texty, které jsou napsány krásnou slovenštinou,
musí lahodit oku snad každého sběratele a fanouška. Další příjemný šok jsem
zažil, když jsem vložil album do přehrávače. Najednou se na mě vyhrnulo
nepřeberné množství klasického melodického thrashe, který se začal pomalu
usazovat v mých mozkových závitech. Všechno zlé se najednou v dobré
obrátilo a mezi mnou a kapelou došlo k vzájemné chemii. Otočil jsem volume
doprava a ztratil se ve víru ostrých riffů.
Pokud
budeme nahlížet na desku pohledem kritika, jistě najdeme spoustu styčných bodů
třeba s takovými ARTILLERY, ale myslím, že to nikomu vadit nebude. Pánové
se ve starém thrashi orientují velmi dobře a rozhodně nejsou jen nějakou
kopírkou. Osobně mě doslova nadchnula schopnost složit dobrou melodii. To není
v našich končinách zase tolik obvyklé. Songy mají hlavu a patu, hezky
odsýpají a slabé místo jsem snad nenašel. Možná snad jenom drobnost.
V některých refrénech se motiv opakuje již poměrně dlouho a místo pocitu
gradace se dostavuje chuť jej ukončit. To je ale opravdu jen drobnost od starého
šťourala, který to myslí dobře. Pochválit musím vokalistu Slymáka, který dodává
celému ansámblu pověstnou třešničku na dortu. Tentokrát ale spíše v podobě
pořádně ostrého chilli. Je málo zpěváků, kterým je perfektně rozumět, řeže to
od nich a ještě má takovou tu správnou rebelskou a „drzou“ barvu. Když budete
nahrávku poslouchat delší dobu, určitě zjistíte jako já, že si některé motivy
začínáte pobrukovat, nemůžete je vyhnat z hlavy a nebudete mít daleko
k pořádnému thrashovému a šamanskému tanci.
Nejvíc
si „Memento…“ užívám
v momentech, kdy se do toho MAJSTER KAT opřou v rytmu nefalšovaného
heavy metalu. Jakoby přede mnou najednou ožívaly staré dobré časy, kdy se ještě
sázelo na pořádnou skladbu a talent. Celá deska má pak lehce smutný výraz.
Melodie jsou položeny spíše do klidnějších vod a abych pravdu řekl, je to jako
se vznášet na nafukovacím člunu uprostřed rozbouřené řeky. Můžete mi někdo
říct, proč jsem tuhle smečkou tak dlouhou opomíjel? Sypu si popel na hlavu a
znovu otvírám dřevěný obal. MAJSTER KAT
jsou velmi příjemným osvěžením mezi těmi stovkami mladých retro kapel. Možná je
to tím, že hrají již od roku 2001, možná nějakým zvláštním jiskřením mezi
muzikanty, nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý, je to, že pokud bych
měl v současnosti někoho pasovat na krále heavy thrashe, tak v Čechách by
to byli ASMODEUS a u našich sousedů MAJSTER KAT. Obě smečky skládají
složitější, propracovanou a inteligentní muziku, která má neskutečný drive a
nápady. A obě by měly být vývozním artiklem svých zemí.
Pokud
bychom udělovali cenu za nejlepší thrashové album minulého roku v našich
krajinách, rozhodně bych volil „Memento…“ od MAJSTER KAT. Kapela má neskutečnou schopnost složit velmi dobrou
skladbu, zajímavý riff, motiv. Slovenský jazyk dodává celé nahrávce na větší
jemnosti a melodičnosti. Album působí jako elektrické výboje. Mezi mnou,
přehrávačem a nahrávkou létají tisíce jisker a já se po chvilce přistihuji, že
zpívám spolu s kapelou. „Memento…“
je neskutečně propracovaným, zajímavým počinem. Pokud máte rádi v thrash
metalu také smutek, ostrost, nápad a nepopiratelný talent, buďte vítáni.
Nahrávka bude vyhovovat všem, kteří hledají u muziky nejen odpočinek, ale i
námět k zamyšlení. Cestu jsme si k sobě hledali s albem dlouho,
ale nakonec se dobrá věc podařila a já jsem doslova nadšen. Slovenský thrash
metal, který je plný uhrančivých nápadů! Vynikající záležitost!
Asphyx says:
If we were awarding the best
thrash album of the last year in our country we would have to go with “Memento…”
by MAJSTER KAT. This band has the ability to compose very good record,
interesting rig and motive. Their Slovak language gives the right urbanity and
melody to the songs. The album feels like electric shocks. Among me, a music
player and the record are thousands sparks and I catch myself singing with the
singer. “Memento…” is unbelievably elaborate and interesting thing. If you are
fan of trash metal and also fan of sadness, acuteness, idea and reposal and
also some kind of a theme for thinking. It took me a lot of time to get this
album, however I did and I´m very happy and excited. Slovak thrash metal which
is full of obsessional ideas! Brilliant work!
Když
jsem byl malý kluk, tak mi neustále do hlavy vtloukali, jaký byl Juraj Jánošík
velký dobrák. Bohatým bral a chudým dával. Problém nastal, když jsem se zeptal,
jestli to není obyčejný zloděj a že když si ten bohatý vydělal peníze poctivě,
tak by se to nemělo. Byl jsem naivní dítě a tehdejší režim mi za to dal několik
poznámek do žákovské knížky. Můj názor se na tohohle loupežníka nezměnil ani za
dlouhé roky. Nevím, kde je historická pravda, ale navěky zůstane v mé
hlavě jako ne příliš dobrý hrdina. A teď si vezměte, že dostanete na recenzi
desku kapely, která má jednoho zbojníka přímo na obalu. To víte, že jsem byl
hodně skeptický. Pak přišla další rána. Kapela zpívá slovensky. Já raději angličtinu.
Jenže u téhle smečky by jiná řeč nepřipadala v úvahu. Dokonce mi tento
krásný jazyk zní více než libozvučně. Horší je to trošku s některými
texty, občas jsou přeci jen ne příliš inteligentní. Tak a to je v podstatě všechno, co bych
měl k nahrávce kritického.
Zbytek
je totiž velmi dobře stravitelný. Pokud máte rádi thrashové kapely, které mají
v sobě takový ten punkový odpor, nadšení a jejich skladby nepostrádají
energii, tak jste zde dnes správně. Když si totiž odmyslíte občas trošku
sprosté a nechutné texty, tak máte před sebou skupinu, která to myslí opravdu
se svoji tvorbou vážně. Novinka má velmi čitelný „zbojnický“ koncept, songy
nepostrádají velký drive a neskutečný odpich. Všechno plyne s takovou
samozřejmostí, jako bychom se s těmihle šílenci znali od malička. Hudba
sice vychází ze starého, melodičtěji pojatého thrashe a občas se i CATASTROFY neubrání lehkému dotyku
takového toho „zábavového“ halekání, ale to alespoň přiblíží nahrávku více
lidem. Thrasheři, kteří naskočili na současnou retro vlnu, musí být na vrcholu
blaha. Já jsem trošinku skeptičtější, protože jsem zažil období ostrých a
rychlých melodií již v jejich počátcích v osmdesátých letech, ale i
tak spokojený. Vyzdvihnout musím rozhodně zvuk, který je náležitě ostrý a
k předkládané hudbě se hodí jako sekyrka ke zbojníkovi.
Odkojen
takovým tím socialistickým filmem, kde Jánošík skončí zradou a pádem na
nasypaný hrách, byl jsem asi jediný, který si říkal, dobře mu tak, neměl krást,
to se přece nedělá. Nechci nikomu šahat na modly, ani házet špínu na legendy,
ale důležité je, že dělal to, čemu věřil. Přesně podobný pocit mám i u zpěvu
vokalisty z CATASTROFY. Ten
sice občas zpívá neskuteční „kokotiny“, ale zpívá je nadšeně a je cítit, že jim
věří. Nevím jak vy, milí přátelé, ale tohle je u muziky šíleně důležité.
Slováci neboří hranice stylu, ani nepřinášejí nic moc nového, ale jejich deska
se poslouchá velmi dobře a příjemně. Sem tam jsem si dokonce podupával do rytmu
a přistihl jsem se, že některé refrény jsou natolik „vtíravé“ (v dobrém
slova smyslu), že se jich nedokážu zbavit. Mě, stejně jako kapelu, taky občas
lezou na nervy nenažraní politici, debilní televize a pomalu se rozkládající
vztahy ve společnosti. Vyřvávání už sice přenechám raději mladším, ale to nic
nemění na tom, že mám někdy obrovskou chuť vyrazit do parlamentu jim pořádně
rozhodit sandál.
CATASTROFY jsou zajímavým úkazem. Jejich thrash
je velmi energický, zároveň melodický a rozhodně dokáže zaujmout. Slováci jsou
ale také kapelou, která by byla bez slovenských textů poloviční. Někomu budou
vyhovovat, jiný je bude odmítat. Záleží jen na vás. Důležité je, že budí
pozornost a jsou i lehce šokující. Jinak se jedná o velice slušnou desku, plnou
zajímavých momentů, rytmických změn, drivu a síly. Pokud máte rádi takový ten
punkový přístup k thrash metalu, myslím, že budete určitě spokojeni.
Troufám si tvrdit, že nejvíc hudba téhle slovenské skupiny vynikne při
koncertech. Osobně považuji album „Zbojnický
tanec“ za velmi slušnou odpověď na „novou vlnu thrash metalu“. Těším se na
příští nahrávku! Melodický thrash metal ze Slovenska, který vás roztančí!
Asphyx says:
The CATASTROFY is a very
interesting and unusual phenomenon. Their thrash is very energetic and melodic
and it can definitely catch your attention. I have to say that this band from
Slovakia would not be the same if they didn´t have their lyrics. Someone would
love the lyrics someone would not. It´s up to you. The point is it holds your
attention and they are very shocking. Overall this record is very good and full
of interesting moments, rhythmical changes, drive and strength. If you are a
fan of punk type of thrash metal I think you would be happy about this album.
The best way to experience this band´s music is on concerts. For me the album
“Zbojnický tanec” is a very good answer for the “new wave of thrash metal”. I´m
looking forward for a next record! Melody thrash metal from Slovakia which would
make you dance!
Na novinku legendárních SAXON jsem se neskutečně těšil. Tahle kapela patří k mým nejoblíbenějším ve stylu zvaném heavy metal. Vždycky se mi na nich líbilo, že si na nic nehráli, nepoužívali takové to vypjaté pozlátko, které mě u heavíku většinou odrazuje. Sázejí spíše na syrovost, poctivý riff a hlas Biffa Byforda. Mohli bychom nad novinkou vést nekonečné debaty o tom, jakému předchozímu albu je nejvíc podobné, případně vše odsoudit slovy, že už bylo lépe. Jenže to by byla jen slova, klišé, které se dají použít na všechny staré kapely. Já to takto nastavené nemám. Jen jsem si sedl, otočil volume doprava a opět se ztratil. Osobně považuji "Battering Ram" za velmi vydařený počin. To, co mám u SAXON tolik rád, takové to rockové jiskření, zde opět nalézám a tak si užívám. Jsem najednou fajnšmekrem, sedícím v dobré restauraci a pojídajícím velmi chutný pokrm. Na jazyku převaluji kousky toho nejklasičtějšího heavy metalu z britských ostrovů. Muzika si kolem mě plyne s neskutečnou samozřejmostí. Riffy se pomalu zarývají do paměti, hlas mě pokrývá rouchem nadšení. Určitě bychom spolu našli spoustu připomínek, různých drobností, které by se daly vytknout, ale dělat to nebudu. Mě novinka sedne ve všech bodech obhajoby. Schválně jsem ji zkoušel i na celou svoji rodinu a zajímavé bylo sledovat, jak všichni po řekněme patnácti minutách postupně rozpohybovali svá těla do rytmu a nakonec vše končilo bujarým křepčením kolem přehrávače. Vždycky, když píšu o SAXON, neopomenu zmínit jakousi vznešenost, s jakou ke své tvorbě přistupují. Potkávám ji i tentokrát. Pokud bych měl někoho pasovat do heavy metalového šlechtického stavu, byli by to právě tito Britové.
"Battering Ram" je albem, které je klasikou SAXON. Vynikající riffy, hlas ostrý jako břitva a energie tryskající z každého tónu. Mám pro tyhle Brity obrovskou slabost a letos mě rozhodně nezklamali. Přijdu si jako na setkání heavy metalových fajnšmekrů. Užívám si dosytosti jednotlivé skladby a kývám hlavou do rytmu. Pokud bych měl nějak definovat dobrý heavy metal, určitě bych novinku s klidem doporučil. Nemám sebemenších připomínek. CD neskutečně řeže a nepostrádá tolik potřebnou jiskru. Nahrát tak dobré album po tolika letech na scéně je obdivuhodné. Slyšte slova plná kovu! Heavy metalová šlechta v tom nejlepším světle. Chcete být heavy? Poslouchejte nové SAXON. Skvěle!
Asphyx says:
"Battering Ram"is a classical album ofSAXON. Excellentriffs, voicesharpas a razorand energygushingfrom eachtone. I have a weakness for theseBritsand this yearI wasn't definitely disappointed. I'm feeling like on a meeting ofheavy metalconnoisseurs. I enjoy all their songsandnod my head in the beat. If I shoulddefine a goodheavy metal,I would definitelyrecommendthis news. I have no objections. The albumcuts anddoesn't miss necessaryspark. to record a good albumafter so many yearson the sceneisadmirable.Hear thewords ofmetal! Heavymetalaristocracyin the best light. Do you want to beheavy? Listen tothe newSAXON. Great!
Preparace
lidských ostatků. Instalace mrtvých těl. Morbidní básně, které
neměly nikdy spatřit světlo tohoto světa. Death metalová
klasika, povýšená na umělecké dílo. GRAVE jsou opět
zde! Chtěli jste švédský smrtící kov toho nejhrubšího zrna?
Máte ho mít. Je jen na vás, zda ho přijmete nebo ne. Procházím
se záhrobím už dlouhá léta a na tyhle hrobníky bylo vždy
spolehnutí. Pro mě osobně nikdy nepodlezli pomyslnou laťku
kvality. Na novince „Out of Respect
for the Dead“ spořádaně
pokračují ve směru vytyčeném v dávných dobách. Snad jen díky
modernějšímu zvuku a příklonu k větší melodičnosti působí
víc přístupněji. Nenechte se ale zmást, pořád se jedná o ty
mladé kluky z období „Into the Grave“ (1991). Opět v plné
polní, s odhodláním v srdci a upřímným pohledem, který říká
jediné:„Jdi a zabíjej hudbou“.
Ostrost hudebního projevu je doplňována mocným vokálem Oli
Lindgrena. Ten působí jako nějaké zjevení. Čím hubenější,
tím lepší hlas. Studené melodie připomínají usednutí na
mramorovou desku právě odkrytého hrobu. Slyšte slova mrazivé
věčnosti.
Ze
zdí na mě hledí vypreparované hlavy dávných předků. To byli
oni, kdo jako jedni z vyvolených položili základy švédského
death metalu. Letos s ještě větším chladem v pohledu a určitou
zákeřností, která vynikne až po nějaké době. GRAVE
neotáčí směr smrtícího kovu, spíše pokračují v dalším
exhumování starých mrtvol. Kapela jakoby k nám promlouvala: „Jsme
opět zde, pevní, sveřepí, syroví a nenecháme vám nic zadarmo“.
Další srdcová smečka s novým albem, která mě letos rozsekala.
Jsem rád, když dostanu to, co si žádám. Nechci stylové
kotrmelce, ani žádnou progresi. Chci si jen v klidu otevřít další
hrob a plně si vychutnat sychravou náladu smutku, opuštěnosti a
plesniviny. Švédové působí hodně zmrazeným dojmem. Hibernace
jim opět prospěla. Řekněte mi, kde uchováváte stará těla a já
vám za odměnu prozradím, kam chodí spát samotná Smrt. Poslech
připomíná návštěvu starého sklepení, někde pod středověkým
hradem. Ze zdí odkapává černá krev, sráží se na kamenné zemi
v kalužích a vytváří nespočetné množství obrazců. Hmatáte
rukama ve tmě. Není cesty zpět.
Zaujal
mě obal od Costina Chioreana. Šedá, případně skoro zelená
barva, opuštěné schodiště jen doplňují má slova o starých
katakombách. Zvuk, o který se postaral samotný Ola Lindgren je
tradiční, tentokrát zase o něco studenější. Líbí se mi
booklet, krásně vyvedený a poctivý, jako muzika, kterou GRAVE
hrají. K limitované edici lze dokoupit i tričko, vhodné na
každou podzimní návštěvu vašeho oblíbeného hřbitova. Dál
není vlastně ani moc co psát. Podobná alba nejsou ani tak o tom,
zda kapela vytvoří něco nového, ale spíše o udržení
schopnosti zaujmout. Švédi jsou věrni svému přesvědčení,
nepřekvapují, ale přesto si jejich novinku poslechnu raději, než
nahrávky mnohých dnes tolik propagovaných jmen. Pro nás, pro
staré old schoolové nadšence, se jedná o takový malý svátek.
Představte si death metalové Dušičky, kdy se sejde parta prokletých vyznávajících švédský chrastící kov. Všichni stojí nad
otevřeným hrobem, uznale kývají hlavou a nakonec hlavní
stařešina rodu pronese: „Je to zase tam, řeže to, pálí to,
chladí to a ještě je to masakr!“. Pak se všichni rozejdou
do svých kobek a desku přehrávají do té doby, než vyjde další.
Je to i můj případ. Staré rány byly opět otevřeny a modlitby k
nemrtvým vyslyšeny.
GRAVE
jsou zpět s dalším ledovým a ostrým albem. Pokud byste dnes
hledali klasické představitele stylu zvaného old school swedish
death metal, nenašli byste lepší kapelu. Jejich novinka „Out
of Respect for the Dead“ je
dalším pokračováním cesty vytyčené kdysi albem „Into the
Grave“. Tentokrát zase o něco chladnějším, mrazivějším.
Líbí se mi pomalé chladné melodie i dynamické pasáže. Hlas Oly
Lindgrena zraje jako stará mrtvola. Otevřete všechny rakve,
exhumujte starý dobrý death metal a vítejte v říši nemrtvých!
Album mě opět rozmlátilo jako kladivo kosti. Při poslechu
nacházím jen samé plesnivé, trouchnivějící ostatky. Novinka je
neskutečně energická, maniakální a studená jako vychladlá
mrtvola. GRAVE jsou v roce 2015 silní a pevní ve svých základech.
Old school swedish death metal, který vás doslova rozdrtí!
Vynikající album legendy, u kterého pukají víka od rakví!
Asphyx
says:
GRAVE
are back with a next icy and sharp album. If you look for a classic
representatives of the style called old school swedish death metal,
you wouldn't find a better band. Their news "Out of Respect
for the Dead" is further follow-up of the album "Into
the Grave". This time, again a bit colder, more freezing. I like
slow cool melodies and dynamic passages. Ola Lindgren's voice matures
like an old corpse. Open all coffins, exhume the good old death metal
and welcome to the kingdom of Undead! Album broke me like a hammer
bones. While listening I find moldy, rotting remains only. News is
incredibly energetic, maniacal and cold as a corpse. GRAVE in 2015
are strong and firm in its foundations. Old school swedish death
metal that will crush you! Excellent album of one legend, tearing
lids from the coffins!
Seznam
skladeb:
1.
Intro / Mass Grave Mass 2. Flesh Before My Eyes 3. Plain Pine
Box 4. Out Of Respect For The Dead 5. The Ominous "They" 6.
Redeemed Through Hate 7. Deified 8. Trail Of Ungodly Trades 9.
Grotesque Glory
Čas:
48:20
Sestava/band:
Ola
Lindgren - guitar, vocals Mika Lagrén - guitar Tobias
Cristiansson - bass, vocals Ronnie Bergerstål - drums