Recenze/review - LOST SOUL – Atlantis: The New Beginning (2015)

LOST SOUL – Atlantis: The New Beginning

CD 2015, Apostasy Records

Bájná Atlantida byla legendární kontinent, na kterém měla sídlit velmi vyvinutá civilizace, kterou zničila přírodní katastrofa. Její existence sice nebyla nikdy prokázána, ani přesvědčivě potvrzena, ale dodnes se o ní vedou vášnivé debaty. Jediným zdrojem informací jsou Platónovy spisy. Někdy si říkám, že současná civilizace s jejími technickými možnostmi a znalostmi by si zasloužila také pořádný restart. Toho zla a špíny je totiž všude kolem už nějak moc. Nedokáži to pořádně popsat, ani vyslovit, ale mám neodbytný pocit, že se řítíme do záhuby. Jednou to všechno bouchne a poslední po nás zhasne. Potom začneme znovu. Polští LOST SOUL to mají nastavené hodně podobně jako já. Jen s tím rozdílem, že oni své pocity dokáží vyjádřit o hodně lépe. Jejich velmi propracovaný death metal je plně vypovídající, pestrý a zažívám při něm přesně ty okamžiky, které by mohly nastat právě při apokalypse.

Stojíme spolu s kapelou před posledním soudem a snažíme se obhájit lidstvo. Moc příznivého toho na programu nemáme. Pánové hrají od všech extrémních stylů něco. Ukazují, že umí death metalově zadunět, thrashově zařádit i blackově zasmrádnout. Definovat jejich hudbu není zrovna jednoduché a myslím, že i zcela zbytečné. O hodně lepší je si sednout, dát si nohy nahoru a pak jen poslouchat. Ostatní přijde samo. Polští experimentátoři se nebojí ani čistého hlasu, případně chorálů. Muzika je opravdu hodně pestrá, zdánlivě nesourodá a její síla vynikne až po nějaké době. Chce to trpělivost. Osobně se mi nejvíc líbí takový ten těžko popsatelný tlak, který mě nutí se pokaždé zastavit a jen zírat s otevřenou pusou. Zahrát takto technicky a zároveň přitažlivě, to umí opravdu málokdo. LOST SOUL jsou těmi vyvolenými. Jejich Atlantis funguje na výbornou. Úplně cítím, jak se nad městem stahují mračna a ve vzduchu jiskří nebezpečná elektřina. Živí tvorové hledají svá místa k úkrytu a do toho všeho zní z tlampačů „Atlantis: The New Beginning“.

Modlíme se už dlouhá tisíciletí, sestavujeme si nekonečná pravidla chování, abychom pak vše mohli porušovat. LOST SOUL se ke své tvorbě staví úplně stejně jako lidstvo ke svému svědomí. Nebojí se žádného zla, žádného tmavého zákoutí. Prostředky jsou různé, zvuk moderní, o technických finesách se dá diskutovat do konce věků. Já spíš oceńuji neskutečně temnou a svým způsobem šíleně smutnou atmosféru. Svět podle polských šílenců není zrovna lehké místo k žití. Jakoby před námi ožívala všechna zvěrstva a špína, kterých je člověk jako druh schopný. Satanismus, nihilismus, tma a šílenství. Určitě jste už někde slyšeli, že zlo je svým způsobem hrozně přitažlivé. Je to pravda. Letošní novinka LOST SOUL je toho jasným důkazem. Marně pátrám v paměti, zbytečně hledám kapelu, která by hrála podobně. Není to ani nutné. Poláci jsou pro mě natolik originální a svoji, že na nějakou dobu odhazuji veškerá další CD a jsem tu jen pro ně. Tahle deska je opravdu hodně nakažlivá.

„Atlantis: The New Beginning“ je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání LOST SOUL je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažliovost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Apokalyptický technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!

Asphyx says:

"Atlantis: The New Beginning" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by LOST SOUL is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Apocalyptic technical death metal that will sweep you away from the earth!

Seznam skladeb:

1. Hypothelemus
2. Aqueous Ammonia
3. Ravines Of Rapture
4. Unicornis
5. The Next Generation
6. Vastitas Borealis
7. Perihelion
8. False Testimony
9. Frozen Volcano
10. Atlantis

Čas: 51:14

Sestava/band:

Jacek Grecki - vocals, guitars

Marek Gołaś - b. voc, guitars

Damian Czajkowski - b. Voc, bass

Asmodeus Draco Dux - drums

https://www.facebook.com/lost.soul.poland

http://www.lostsoul.pl/

http://www.reverbnation.com/lostsoulofficial

https://soundcloud.com/lostsoulofficial

https://www.youtube.com/user/LostSoulOfficial

https://twitter.com/lost_soul_band

http://www.apostasyrecords.com/

První výročí založení DEADLY STORM - slavíme, voláme hurá, neusínáme na vavřínech, ale hlavně hrozně moc děkujeme za přízeň! / we celebrate first anniversary!

Vážení přátelé, kamarádi, milí čtenáři a všichni vy, kdo zavítáte alespoň občas na mé skromné stránky o muzice. Dnes je tomu přesně rok, kdy byl tento blog odstartován. Původně jsem si chtěl jen tak pro sebe a několik známých sepsat pár postřehů o hudbě, sem tam udělat nějaký ten rozhovor a vůbec dát průchod svým grafomanským sklonům. Jenže ten pán nahoře ve spolupráci s tím dole vše změnili. Jste to právě vy, naši fanoušci, kteří jste z původně nesmělého projektu udělali nejen death metalové monstrum. Ta návštěvnost je opravdu úžasná. Dnes (po roce aktivity) se pohybujeme někde kolem 1800 unikátních přístupů za den a to doslova z celého světa. Je to prostě masakr, přátelé!:)) 

Abyste si nemysleli, že jsem usnul na vavřínech, tak to zase ne. Pořád jsem a budu jen obyčejný fanoušek, s určitým pohledem (s nadhledem a hlavně pokorou!) na svět a hudbu. Na tom nehodlám nic měnit a vlastně by mě to ani jinak nebavilo. Nechci tuhle svoji zálibu posouvat do roviny "profi" webů a časopisů, které mají určité povinnosti jak ke kapelám, tak labelům. Stále chci držet kormidlo směrem k radosti z muziky. 

Hrozně rád bych vám všem poděkoval za přízeň. Opravdu jsem takový zájem a příjemné ohlasy nečekal. Budu se snažit hrdě pokračovat v nastaveném směru. Děkuji i za kritické názory, pokud jsou konstruktivní, beru si je k srdci. Myslím, že to nemá cenu dál zdržovat. Mám pro vás připravené články skoro do konce roku, tak budu jenom rád, když k nám opět zavítáte. 

Na závěr nesmím zapomenout na mé milé a krásné překladatelky (ženo má, Duzl a Markéto). Díky holky za trpělivost, obrovský kus práce a nadšení! Vážím si toho a odměnou budiž pro vás velmi kladné děkovačky ze zahraničí od kapel i fanoušků. Bokem, ale neméně hlasitě musím zmínit i Michala, který dodává vynikající fotky a vydrží ty moje řeči cestou z koncertů, kdy jsem popil a mám jazyk už trošku rozvázaný.

Díky moc. DEADLY STORM vstupuje do dalšího roku! Silně a hlasitě! Dnes si dám na vás všechny o nějaké to pivo navíc! Na zdraví! Ať se nám všem, fanouškům dobré extrémní hudby, daří co nejlépe! 

Thank you very much to all who visits our DEADLY STORM blog! We celebrate first birthday today! Cheers! Support underground and good extreme music! 

http://deadly-storm.blogspot.cz/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvanáctý – chalupářský guláš a jablonecká anabáze aneb metal žije i na horách

Příběh dvanáctý – chalupářský guláš a jablonecká anabáze aneb metal žije i na horách

Proti mně usedá obrovská pokérovaná příšera. Má snad sto padesát kilo a když se usměje, moje skoro průhledné žebroví se zachvěje strachem. „Odkud si?“: zaduní směrem ke mně. „Z Boleslavi“: přidám na hlase, abych vypadal přes svoji tehdejší dívkou jako hrdina. Bohužel mi přeskočí hlas a moje tričko Metallica je propocené až někam ke konci zad. Vzal jsem svoji novou holku na chalupu a myslel jsem si, že si to pořádně užijeme. „Tam jsem taky seděl“: dodala příšera bodře a přisedla si k našemu stolu. „Teda, pěkná holka, já už nešukal ani nepamatuju“: dodal a mě zatrnulo. Chvilku mnou lomcoval pud sebezáchovy a pak jsem toho obra poslal do prdele. Zvedl se a i přes moji perfektní karate sebeobranu mi ji napálil takovou, že jsem na chvilku omdlel. 

Když jsem se probral, stála tahle hora masa, svalů a tetování nade mnou, smála se a podávala mi pivo. „Sorry, už jsem si dlouho nebouchl“: dodal omluvně a já si mnul hubu, co to jen šlo. „Jde se pít“: zavelelo čerstvě propuštěné vězeňské monstrum, zvedlo se a my šli za ním jak ovce na porážku. Ten večer nás čekala neskutečná cesta plná různých hádek, našich pokusů o útěky, několik rvaček, jedna vymlácená hospoda a nakonec nekonečná pitka. Aleš, který kdysi v nějaké bitce zabil chlapa, byl ale (když nepil) vcelku holubičí povaha. Nějakou záhadou se znal snad se všemi výčepáky pod Jizerskými horami. Dotáhl nás i kousek od autobusáku. „Teď uvidíte tu nejlepší společnost“: smál se na celé kolo a už se objímal s několika děvčaty. Kolem stolů sedělo v nekonečně smradlavém pajzlu několik mániček. Jedna se zvedla, podala mi ruku a ptá se opile: „Znáš V.A.R.?“ Nadechl jsem se nepropustného kouře a odpověděl, že ano. Proti mně stál guru celého Jablonce nad Nisou a přilehlého okolí, který si říkal Maňas. Dlouhé vlasy, mastný kabát, neskutečné množství znalostí z undergroundu.

Chvilku na nás sice machroval, že byl i disident, ale všichni ho začali posílat do prdele, tak toho raději nechal. Výhoda byla, že od nás odlákal toho násilného šílence. Mojí holce sice taky vadil, ale zase aspoň neměla strach. Pilo se dál a když už se začali ozývat první ranní kohouti, nabídl nám Maňas, ať přespíme u něj. Odvedl nás na krásnou chalupu, za kterou by se nemusel stydět žádný tehdejší pohlavár a otevřel dvanáctiletou whiskey. Rozložil po zemi staré, ohmatané desky. Zapálil si cigáro a začal vyprávět. Byly to příběhy o tom, kde jak kterou nahrávku získal, kolik stála a říkal nám, že je moc rád, že našel konečně spřízněné duše. Pak vařil guláš, který provoněl ihned celé stavení. Andrea, moje přítelkyně mi usnula opřena o ramena a já se snažil pochytat co nejvíc slov, co nejvíc atmosféry. Jedli jsme guláš, každý přidal kus svého nadšení pro muziku a tenhle starej chlápek byl najednou pro mě obrovskou studnicí, učitelem, někým, ke komu bych byl schopen vzhlížet.

Hrozně mě tenkrát braly různé filozofické směry, studoval jsem i náboženství a najednou jsem našel svého humanitního guru. Kecali jsme skoro týden v kuse, pouštěli desky a já se dozvěděl, že Maňas dělal někde v Praze ve výzkumáku, jenže mu umřel syn a svět se mu rozpadl. Tak chodil chlastat a stal se z něj vlastní stín. Tenkrát se ke mně podobné existence jen hrnuly. Jsem tomu nakonec vlastně moc rád. Život není pokaždé jen krásný a vybarvený do samých příjemných odstínů. Vážím si od té doby hrozně moc obyčejných lidí a každý okamžik, nadechnutí je pro mě velkou vzácností. Zajímavé je, že tohle opilecko – jizersko - filozofické setkání na dlouhou dobu ovlivnilo celé moje směřování. Dostal jsem jakýsi impuls, kterým mě Maňas doslova nabudil, že jsem od toho památného dne začal ještě víc číst knihy, diskutovat o filozofii a vůbec žít.

Maňas byl už tenkrát starý a dnes je dávno po smrti. Jednou jsem procházel jablonecký hřbitov a zaléval květiny na hrobech svých příbuzných a pak jsem uviděl jeho jméno. Svítilo na náhrobku úplně stejně, jako svítívaly jeho oči, když vyprávěl o své oblíbené muzice. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Minirecenze/minireview - IMPLORE - Depopulation (2015)

IMPLORE - Depopulation

CD 2015, Pelagic Records

Death/black/grin/crustoví šílenci IMPLORE pocházejí ze sousedního Německa a letos se nám pokouší svým prvním dlouhohrajícím albem ukázat, že i v jejich zemi umí zahrát pořádně špinavě. Rovnou na začátek podotknu, že podobných kapel je dneska obrovské množství a většinou je ani nevnímám, ale Němci mě zaujali jednak krásně temným obalem a potom zajímavým zvukem. Mám podobné záležitosti ve velké oblibě. Musí být ale splněny určité náležitosti. Hudba musí řezat, sound musí být pořádně heavy a nesmí se jednat jen o obyčejné mlácení prázdné slámy. IMPLORE jsou někde tak uprostřed. Nejedná se ani o nic nového a šokujícího, ale ani o žádný vyložený průšvih. Vezměte si něco málo ENTOMBED, přimíchejte NAPALM DEATH, zasypejte vápnem a NASUM a myslím, že byste mohli být někde ve stejných oblastech, jako recenzovaná smečka. Muzika se zdá být více než vhodná pro nějaký undergroundový koncert.

Mám trošku problém s tím, že mi jedna skladba přijde jako druhá. Já sice vím, že v tomhle stylu to už tak nějak bývá zvykem, ale alespoň pár zajímavějších momentů bych si myslím zasloužil. Takhle je nahrávka šíleně stereotypní a ocení ji opravdu jen ortodoxní fanoušci zmíněných stylů. Zkrátka a jednoduše, pokud milujete hluk, špínu, tlak a energii, budete spokojeni. Pokud ale hledáte od hudby i nějaký ten prožitek, alespoň nějakou melodii a motiv, tak vezměte nohy na ramena a zdrhejte, co to jde. Tohle určitě nebude nic pro vás. Osobně si dovedu představit nasazení IMPLORE v nějakém zaplivaném klubu, případně společnou očistu od všeho zlého po pracovním procesu. Jinak mi toho ale jejich deska příliš nedává.

Novinka německých IMPLORE je velmi energická, špinavá a má dobrý zvuk. Horší je to s nápady. Skladby jsou příliš jednotvárné a motivy obyčejné. Oceňují nasazení, vadí mi ale přílišná jednoduchost. Doporučil bych album všem extrémním šílencům, kteří si rádi zaskáčou z pódia, setkávají se v mosh-pitu a na nějakou tu špínu neřeší. Osobně budu kapelu dále sledovat a jsem zvědavý, s čím přijdou příště. Rozhodně se jedná o solidní debut, ale také o nic, co by něčím překvapilo. Dobře, ale ne výborně!

Asphyx says:

The news of German IMPLORA is very energetic, dirty and has a good sound. But the ideas are worse. The songs are too much dull and themes are ordinary. I appreciate using all their strength, but I don't like simplicity. I would recommend the album to all extreme maniacs who likes jumping from the stage, meeting in the mosh-pit and doesn't solve any dirt. Personally, I will follow the band and I wonder what will come next. Certainly it is a solid debut, but also nothing surprising. Well, but not great!

http://implore.bandcamp.com/releases

https://www.facebook.com/imploreband?fref=ts

http://pelagic-records.com/pelagic/

Recenze/review - ENDLESS AFFLICTION – Savage Retribution (2015)

ENDLESS AFFLICTION – Savage Retribution

CD 2015, vlastní vydání

Poslední dobou se mi zdá, že je novou módou se fotit s uříznutými hlavami, případně si udělat nějaké ty selfie s co nejvíc zohavenými těly. Vždycky jsem podobné praktiky a nechutnosti přisuzoval období někdy tak kolem středověku (kdy byl místo mobilu obyčejný malovaný obraz). Tedy mimo válečných období, kdy „samozřejmě“ žádná pravidla neplatí. Jenže v současnosti už média, ani dotyční vrazi nevědí, jak alespoň trošku zaujmout. Všechno se žene do šílených extrémů, nikoho nic už moc nešokuje. Otupěli jsme, stačí se podívat na některé děti. Začínají se stírat rozdíly mezi virtuální a krutou, syrovou realitou. Když se někde stane nějaká nehoda, místo první pomoci se každý fotí. Hlavně krev! Někteří lidé mluví o začátku konce světa, jiní uklidňují a hovoří s klidem o pár vyhrocených situacích. Na poli hudebním už bylo také, mimo vyloženě extrémních pazvuků, řečeno vše. Kapely se proto snaží, stejně jako zmíněné, morbidní televizní hvězdy současnosti, překročit hranice již zahraného a alespoň občas překonat nepsanou hranici toho, co je ještě považováno za „normální“. V muzice má podobné počínání jednu obrovskou výhodu. Nikomu se tím neublíží, snad jen pár jedinců přijde o sluch. Tedy alespoň v případě řeckých ENDLESS AFFLICTION.

O téhle smečce toho na internetu příliš nenajdete. Inu, underground, řeknete si, ale možná je to i určitá snaha, nebýt všem ihned na očích. Pánové se raději soustředí na hudbu. Ta je zde velmi propracovaná, lahodící uchu snad každému, co kdy hrál na nějaký nástroj. Technicko brutální progresivita je zde smíchána s až zvláštním tlakem. Skladby jsou velmi složité, plné různých kudrlinek, vyhrávek, zvuků snad odněkud z pekla. Připomíná mi to každodenní ranní průchod dílnou v naší práci. Tam také slyšíte šumění a dunění strojů a potom pak těžko identifikovatelné zvuky připomínající hukot turbín. ENDLESS AFFLICTION jsou velmi podobní, jen ke všemu tomu hluku přidávají ještě velmi časté, deptající mezihry, vybrnkávání. Jde z toho až strach. Možná se někdy nechávají až příliš unést, ale s tím se v tomto stylu tak nějak počítá. Některé melodie doslova tahají za uši, až to bolí. Zde je to ale samozřejmě chtěné a každý fanoušek si podobné disharmonie rád užije. Já jsem zdrženlivější nebo spíše odtažitější.

Psát o podobných deskách je pro mě vyloženě za trest. Moje uši a většinou i nálada nejsou pravděpodobně hodny. Snažím se skrz novinku „Savage Retribution“ alespoň nějak prokousat, vstřebat ji a stát se její součástí, ale není mi přáno. Jsem asi moc starý, ale mě takovéto exhibice přijdou hrozně sterilní a nezáživné. Myslím si, že se tady hraje spíš pro muzikanty, než pro „obyčejného“ strávníka. Samozřejmě, uznávám veškeré kvality, velmi dobré hráčské schopnosti i snahu o jinakost, ale chybí mi takový ten obyčejný feeling, tlak, který mám u nahrávek tolik rád. Jsem moc rád, že jsem oproštěn od bodového hodnocení, protože tady bych sázel na stupnici hodně nízko, i když vím, že spousta lidí album ocení a užije si ho do sytosti. Jak z toho ven? Jednoduše. Desku vám mohu s klidem doporučit. Sám ji ale poslouchat nebudu. Na mě je až příliš často obestřena deptajícími chvilkami a spletitými momenty, které se mi vyloženě protiví.

ENDLESS AFFLICTION letos nahráli album, které je velmi komplikované, technicky skoro dokonalé a svým způsobem šílené. Do technického death metalu Řekové progresivně vkládají různé mezihry, preludia a deska působí jako ozvěny z psychiatrické léčebny. Osobně mě album vůbec nechytlo, ale chápu, že mnohým současným fanouškům se bude hodně líbit. Odrazuje mě velká komplikovanost, až příliš časté zvraty ve skladbách i ne moc výrazný vokál. Na evropské poměry se jedná samozřejmě o velmi dobrou desku. Mě ale chybí větší živelnost, nespoutanost. Progresivní technický death metal, který rozhodně není pro každého.

Asphyx says:

ENDLESS AFFLICTION launched the new album this year and it´s very complicated. Technically speaking it´s perfect and someone would say crazy. These Greek guys put some intermezzos and preludias into the technical death metal. This album sounds like an echo from a mental hospital. I have to say that this album is not for me, it didn´t catch my attention at all. However, I understand how many fans would love it. I don´t enjoy the complicated structure or the periodical reverses in songs and there is also not very strong vocal. Speaking about Europe music I would say this is a very good album. For me there is actually not enough spontaneity and rampancy. This is a progressive technical death metal which is not for everyone. 

Seznam skladeb:

1. Domain Of Death I

2. Into Oblivion

3. Chaotic Cosmogeny

4. Personification Of Evil

5. Ascendant Of The Night

6. Propator

7. Morbid Hypnosis

8. Savage Retribution

9. Gorgon's Eye's

10. Domain Of Death II

Čas: 37:26

 

Sestava/band:

Manolis Karavidas – basa, kytara

Alex Dimou – kytara

James Mansakorth - zpěv

http://endlessaffliction.bandcamp.com/album/savage-retribution

https://www.facebook.com/endlessaffliction

https://www.youtube.com/channel/UCSn7xyTt5goZpMWd3sv1l7g

Recenze/review - SORCERER – In the Shadow of the Inverted Cross (2015)

SORCERER – In the Shadow of the Inverted Cross

CD 2015, Metal Blade Records

Tam nahoře, na kopci, je již dlouho postavená temná věž. Zdá se, že ovládá celé okolí. Lidé k ní vzhlížejí, modlí se k ní a je opředena celou řadou legend. Stoupám pomalu vzhůru, se sluchátky na uších. Zrychluje se mi tep a ta černá budova ční k nebi, jako nějaká žalující příšera. Stromy připomínají chapadla, kamenné schody chladí až nepříjemně do nohou. Obloha olizuje skoro zemi. Pro doom metal jsem si nemohl vybrat vhodnější cestu. Brzy už tam budu. Kapela se do toho právě lehce opřela a vlila mi do žil další sílu. Šlapu jako o závod a náhle přichází zvolnění. Krkavci krouží nad hlavou a podzim se opět hlásí o slovo. Těžko bývá lidem, kteří trpí depresemi. Tento výlet se zdá být hodně podobný jejich pocitům. SORCERER jsou vyznavači klasických postupů. Pro lepší vnímání jejich hudby je nutné se přenést v čase o nějaký ten rok zpět. Pokud to umíte a máte to tak rádi, vítejte v království smutku.

První dlouhohrající album se nese ve stejném duchu, jako hrávali a hrají legendární CANDELMASS, SOLITUDE AETERNUS, rockoví RAINBOW, PENTAGRAM, případně BLACK SABBATH v éře s Tony Martinem. Muzika je velmi tradiční, sem tam mi dokonce evokuje filmovou kulisu z Pána prstenů. Ano, je natolik vznešená a vzdušná. Stojím konečně nahoře na kopci a mám sto chutí skočit dolů. Představuji si, jak bych naplnil pradávnou touhu lidí létat. Pode mnou se rozkládají skalní masivy a já zažívám pocity srovnatelné s těmi, které znají horolezci při zdolání kýžené hory. Jsem podobnou hudbou doslova a do písmene prostoupen. Ozývají se staré vzpomínky na dobu, kdy mě rodiče pouštěli z oprýskaného gramofonu staré doomové vinyly. Jen se tomu tenkrát neříkalo doom, ale rock. Tahle kapela by s klidem mohla oslovit i staré máničky. Bolest a chlad, obsažený v této desce postupuje pomalu, polehounku, nikde nic netlačí, ani nepálí, ale ta síla je obrovská. Jen to chce čas a ty správné vlohy pro starodávný smutek.

Ulehám do trávy a sleduji mraky. Mají různé tvary, které se postupně mění v obličeje lidí, kteří nemají čistou duši. Přemýšlím ve stínu obráceného kříže a čekám, kdy už konečně přijde smrt. Náhle mi lupne v hlavě a už ji vidím, jak jde ke mně! Po pískovité pěšině se sune shrbená postava, krkavci skřehotají jako o závod. Pohlédnu ji do tváře a ucítím na prsou neskutečnou tíhu. Jako by mi někdo šlápl na hrudník, přitlačil a kochal se tím, že se dusím. Bojuji o holý život. Jsem tu sám a můj hlasitý skřek slyší snad jen ještěrka s dračí hlavou. Po stromech stéká černá krev a pod kapucí staré dámy s kosou je možno vypozorovat smích. Někde z nebes se ozývá dětský pláč. Jsem to já, znovuzrozený, omytý chladnou vodou při křtu. Zdá se, že jsem usnul se sluchátky na uších. Občas se mi to stává. Chvíli netuším, co je pravda a co sen, ale nakonec se mi myšlenky pomalu srovnají. Na větev, před tu šílenou budovu, se usadí největší krkavec, jakého jsem kdy viděl. Kývne mi na pozdrav a oba moc dobře víme, že tahle hudba má obrovskou sílu.

V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. SORCERER jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které SORCERER vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. SORCERER are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the SORCERER tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 

Seznam skladeb:

1. The Dark Tower Of The Sorcerer
2. Sumerian Script
3. Lake Of The Lost Souls
4. Excorcise The Demon
5. In The Shadow Of The Inverted Cross
6. Prayers For A King
7. The Gates Of Hell
8. Pagans Dance

Čas: 54:14

 

Sestava:

Anders Engberg - Vocals

Johnny Hagel – Bass

Kristian Niemann - Guitar

Peter Hallgren - Guitar

Robert Iversen - Drums

https://www.facebook.com/sorcererdoom?fref=ts

http://www.sorcererdoom.com/

http://sorcererdoom.bandcamp.com/

http://www.metalblade.com/us/

Recenze/review - DEFECT DESIGNER – Ageing Accelerator (2015)

DEFECT DESIGNER – Ageing Accelerator

CD 2015, Sleaszy Rider Records

Vyběhl jsem z práce po schodech jako mladík. Nezadýchávám se, ale nahoře mě najednou ovanul divný puch. Přikládal jsem to blízkému sběrnému dvoru, ale nějak podvědomě jsem věděl, že cítím ještě něco jiného, divně shnilého. Pokračoval jsem radostně cestou domů a pomalu jsem dorazil do jednoho malého parku. Málem se mi zastavilo srdce. Pod stromy vyzobávaly nějaké dobroty stovky krkavců. Zastavil jsem se, stejně jako několik dalších okolojdoucích a sledoval s napětím, co přijde. Nestalo se nic, jen když jsem se vydal dál domů, celé hejno se vzneslo a doprovázelo mě přes celé město. Lidé se ohlíželi, děti plakaly, matky je tiskly skoro až násilně na prsa, chtěly je ochránit. Přemýšlel jsem, kde se všechna ta temnota bere a pak mi to došlo. Způsobil to poslech ruského projektu, kapely s názvem DEFECT DESIGNER.

Ten je složen ze dvou muzikantů, kteří si na pomoc pozvali celý zástup slavných hostů. Vždyť jenom jména jako Fio Mounier (CRYPTOPSY), Christos Antoniou (SEPTICFLESH), mluví za vše. Kapela pochází z dalekého Novosibirska a do dějin hudby se zapsala už ne příliš výrazným dílem „Wax“ z roku 2009. Letošní zásek je vlastně takovým volným pokračováním roků předešlých. Setkáváme se zde spolu, abychom uctili památku epičtějšího death metalu. Abych pravdu řekl, jsem z nahrávky poměrně rozpačitý. Všechno sice sedí jak má, je vypiplané k „dokonalosti“, ale pořád mi chybí takové to vnitřní pnutí, chvění, které mi způsobují dobrá alba. Nápadů je tady dostatek, melodií také, ale postrádám celkový výraz, kus něčeho ostrého, co se mi dostane po kůži. Pánové se nebojí experimentů, nemají strach použít ani kupříkladu kvákadlo, ale výsledek je takový nemastný neslaný. Postrádám nějaký hit, něco, co mě udeří mezi oči.

Technika se tady potkává poměrně často s až uměle naaranžovanými orchestracemi, které mě, abych pravdu řekl, štvou na celé desce asi nejvíc. Možná, kdyby se hrál „jen death metal“, byl bych spokojený, ale mě zkrátka různé vsuvky, kudrlinky, srandičky rozčilují. Nejsem sám, protože v úvodu zmínění krkavci si jen párkrát zakrákorali, pak roztáhli křídla a za neustálého kývání hlavou odlétli pryč. Peklo zkrátka nepřichází. Nebo jinak, ono tady je, ale je až příliš udušené, spoutané a deska tak vůbec nebolí. A to je u mě velký problém. Velmi nevýrazný je také zpěv, který v některých momentech skoro neslyším. Měl by dodávat celému orchestru na těžkosti, případně vznešenosti, ale sráží všechno o několik stupňů dolů. Rusové a ostatní se moc nepochlapili. Čekal jsem od téhle úderky větší maso a jsem za nahrávky čím dál tím víc zklamaný.

Letošní deska ruských DEFECT DESIGNER působí velmi roztříštěným dojmem. Dočkáme se zde sice pár zajímavých pasáží, ale jako celek album neobstojí. Očekával jsem, díky slavným jménům v bookletu, pořádnou ránu mezi oči, ale dočkal jsem se jen obyčejných, průměrných nápadů. Nahrávka se sice poměrně příjemně poslouchá, ale je na death metal až příliš hodná. Nelíbí se mi vokál, vyloženě mě štvou různé mezihry. Technicky je všechno absolutně v pořádku, ale kapele chybí jednotný výraz. Nemá vlastní ksicht. Jak z toho všeho ven? Nezbývá mi nic jiného, než desku odložit mezi ty, které jednoduše neposlouchám. Technicko epické death metalové album, které mě vůbec neoslovilo.

Asphyx says:

This year´s album by Russian DEFECT DESIGNER feels like it has been dashed. Although there are a few interesting passages, the album as a whole is not working. I actually expected a big painful hit into my face because of the big name in the booklet. However what I received was ordinary, average ideas. The record is pleasant to listen, and yet it´s too nice for the death metal album. I don´t like the vocal and I really dislike some kind of intermezzo. Technically speaking everything is OK, however the band is missing some unified aspect. It doesn´t have its own face. How to deal with it? There is no other way than took the album and put it among those I do not listen. Technical epic death metal album which didn´t speak to me at all.

Seznam skladeb:

“Corpsewatcher”
“Yellow Grimace”
“The Terrible”
“I Remember You Dead”
“Flies On Your Lips”
“Crusaders”
“Berenice”
“Communist Architectonics”
“Temple Of Artemis”
“StarDust”

Čas: 37:28

 

Sestava/band:

- Flo Mounier (Cryptopsy) on drums,
- Stelios Mavromitis (Septicflesh live guitarist) on guitars,
- Christos Antoniou (SepticFlesh) - sampling and orchestration,
- Martin Storm-Olsen (ex-Trollfest) - guitars and clean vocals,
- Dmitry Sukhinin (Diskord) - bass, guitars, vocals

http://www.defect-designer.com/

http://www.facebook.com/pages/Defect-Designer/53339995510

http://vk.com/club8261

https://www.youtube.com/user/defectdesigner1

http://www.sleaszyrider.com/

http://defect-designer.bandcamp.com/album/ageing-accelerator

Recenze/review - HORRENDOUS – Anareta (2015)

HORRENDOUS – Anareta

CD 2015, Dark Descent Records

Démoni! Ty svědkové mých činů jsou opět zde. Sledují mě, smějí se potutelným smíchem. Vylézají z děr, občas v podobě nehezkých skřetů. Jsem prokletý, pronásledovaný vlastním stínem. Je to, jako pýcha předcházejí pád, jako jáma vykopaná jinému a nyní obepínající ty, kdo do ní spadli. Umírám? Ne, ještě ne, zbývá pár posledních chvil. Působím dojmem roztržitého vědce, ale opak je pravdou. Moje mysl je zcela zahlcena nočními běsy. Ty ožívají již i ve dne. Vidím je v každém koutě, přijíždějí ke mně v ranním výtahu do práce, pronásledují mě mezi povlávajícími stromy brzké ulice. Mají protáhlé, šklebící se obličeje, průhledná těla a odříkávají šepotající zaklínadla o nemocích duší. Působí jako dráp, zaseknutý někam do zadní části hlavy. Budím se a přemýšlím v nocích, zda je to ještě sen nebo jestli jen nekonečně bdím. Jsem ve stavu beztíže, někde mezi tímto a oním světem. Proplétám se silnými pavučinami, odhrnuji je rukou a do chřípí mi bouchají kapky bezedné zatuchliny. Je konec, našel jsem své naplnění. Leží tu přede mnou nové album amerických death metalistů HORRENDOUS a já opatrně otevírám plastovou krabičku plnou smrti. Kruh se uzavřel. Našel jsem slisovanou tmu.

Popisovat a snažit se uchopit novou desku HORRENDOUS je pro mě svým způsobem velmi těžké. Již od prvního alba jsem této nesvaté trojici muzikantů zcela propadl. Napsal jsem jim pár slov i k předchozím počinům a vždy je skoro blahořečil. Pánové sice hrají klasický old school death metal, ale posouvají ho do zcela jiných dimenzí. Nebojí se přesahů jak do heavy metalu, tak ani doomových pasáží. Pro mě osobně se jedná o kapelu, která i kdyby nahrála jen jeden hudební nosič, už by byla navěky zapsána v morbidní síni slávy. Při poslechu se opět zcela oprošťuji od vztahu „recenzent“ versus kapela. Tady se jedná o absolutně niterný přenos emocí. My se vlastně vždy jen tak navzájem s těmito rouhači imaginárně díky jejich muzice setkáme, uspořádáme nekonečné přednášky o smrti a vesmíru a ve mně zůstane z jednotlivých songů v hlavě vyfrézovaná pěkně krvavá drážka. Nerad své svěřence přirovnávám k jiným skupinám, ale tento rok bych si s dovolením zmínil TRIBULATION. Přístup se mi zdá přeci jen lehce podobný.

Na HORRENDOUS je velmi jasně viditelná a slyšitelná jedna velmi důležitá věc. Všemi póry svého těla cítím obrovské nadšení pro hnilobnou muziku, velký kus nezpochybnitelného talentu a k tomu jako bonus navíc undergroundový přístup. Sedávám doma v pokoji, okolo řvou děti, televize, soused vrtá nekonečnou díru další hřeb a nad hlavami nám přelétávají vrtulníky do nedaleké nemocnice. Nevnímám to, vždy jen přidám hlasitost a jsem v jakémsi těžko popsatelném rauši. Přesně tohle se mnou umí kapely, které sází na syrovost, upřímnost a pravou krev. Podupávám nohou do rytmu, vstávám, tančím a bouchám do rytmu pěstí do stolu. Ne, teď opravdu nemám žádné starosti, netrápí mě ani stres. Teď jsem tím, čím jsem vždy byl. Člověkem, do mrtě prostoupeným hudbou. Jsou desky, které mě přišpendlí na zeď a pak jsou alba, která mě uhranou. „Anareta“ je drahokamem, který si budu hýčkat jako oko v hlavě. Zdánlivě nenápadná smečka, vydávající u poměrně malého podzemního labelu stvořila dílo, které mě rozebralo doslova na prvočástice. Dostihli mě vlastní démoni a není úniku!

Nové album HORRENDOUS „Anareta“ nelze poslouchat jen jako obyčejnou hudbu. Jedná se spíš o záhrobní obřad, uspořádaný k velebení samotné smrti. Tolik naléhavosti, emocí, šílenství a talentu jsem už hodně dlouho neslyšel. Jsem ukřižovaný, ponížený a zároveň silný, jako šelma právě prokousávající hrdlo své oběti. Album je neskutečně heavy! Jsem jím doslova prostoupený a má slova nestačí. Beru do ruky sekyru a stloukám si svoji vlastní rakev! Třetí nahrávka v řadě, třetí klenot v mé sbírce. „Anareta“ se povedla, hudba zde plyne se stejnou samozřejmostí, jako voda v řece Styx. V dálce zvoní zvon, svolává na dnešní bohoslužbu. Modleme se k našemu pánu rohatému. Pokud hledáte smrt, na nové desce HORRENDOUS ji potkáte v každém songu. Tady už se nejedná o obyčejnou hudbu, ale o k dokonalosti vybroušený krvavý diamant! Death metal, který rozhodně není z tohoto světa! Absolutní kult! Vynikající album!

Asphyx says:

The new album called “Anareta” by HORRENDOUS is not ordinary music. This is more like another world ceremonial which supposed to call for the death. There is so much immediacy, emotions, craziness and talent which I haven´t heard for a really long time. I´m being crucified, humiliated and at the same time strong like a beast which just has bit the throat of its victim. This album is amazingly heavy! I´m full of this alum and my words are not enough. I´m picking up a chopper and making my own coffin! The third record in a row, the third timbre in my collection. “Anareta” is a very good record and the music is flowing with the same obviosity as water in the Styx River. There is a bell far away and it´s calling for today’s ceremony. Pray to our horned lord. If you are looking for the death you can find it on every single song on this album by HORRENDOUS. This is not an ordinary music, this is a perfect bloody diamond! Death metal which is not from this world. Absolute cult! Brilliant album!

Seznam skladeb:

01. The Nihilist
02. Ozymandias
03. Siderea
04. Polaris
05. Acolytes
06. Sum Of All Failures
07. Stillborn Gods
08. The Solipsist (Mirrors Gaze)

Čas: 44:16

 

Sestava/band:

Damian Herring - Guitars/Vocals/Bass
Matt Knox - Guitars/Vocals/Bass
Jamie Knox - Drums

www.facebook.com/HorrendousDeathMetal

www.darkdescentrecords.com

https://www.youtube.com/user/HorrendousDeathMetal

Recenze/review - NECRORGASM – Cannibalism (2015)

NECRORGASM – Cannibalism

CD 2015, Ablaze Productions

Elektrokonvulzivní terapie (ECT, veřejností někdy nazývána elektrošoky) je způsob léčby psychických poruch, při kterém krátký puls elektrického proudu projde mozkem pacienta. Tento impuls vyvolá umělý (artificiální) epileptický záchvat. Průběh záchvatu, resp. jeho motorických projevů, je modifikován myorelaxancii - látkami navozující svalové uvolnění. (Wikipedia)

Elektrošoky bývají i v odborných kruzích poměrně často diskutovaným způsobem léčby. Osobně mi podobné metody nahánějí poměrně strach. Nedovedu si představit, jaké to musí být šílené, zmítat se v křečích a čekat, co to se mnou provede. Nebo vlastně jinak, donedávna jsem si to nedovedl představit. Pak jsem si domů přinesl nové CD řeckých NECROGASM a byl jsem zcela paralyzován. Bylo to zajímavé a zvláštní. Album jsem rozbalil, chvilku se pokochal pohledem na obal a pak vložil do slotu pro disky. Volume jsem dal raději potichu, nevěděl jsem, jak nahlas bylo nahráváno. Vyvalil se na mě death metal staršího provedení, velmi podobný tomu, jak ho dělá na svých deskách CANNIBAL CORPSE. Potud by to nebylo zase tolik zajímavé, po světě je spousta následovníků. To zajímavé, co se se mnou stalo, nastalo řekněme tak u desátého setkání s kapelou.

Najednou mi z nějakého mě do té doby neznámého důvodu začaly samy cukat nohy, občas jsem si vylil přinesenou kávu a světla v celém bytě se záhadně sama od sebe rozsvěcela a zhasínala. Přikládal jsem to nejdříve nějakému výpadku u elektrických podniků, ale nebylo tomu tak. Vypozoroval jsem, že jakmile jsem si „Cannibalism“ pustil, začaly se dít podivné věci. Kupříkladu najednou seděla v koupelně malá holčička s krvavými rty a vyháněla mě pryč. Z potrubí a odpadu se ozývaly různé skřeky. Všechno ale znělo jako parodie na horory, jako nějaký špatný morbidní cirkus. Pak jsem si přečetl texty NECROGASM a začalo mi to být jasné. Řekové totiž mají rádi černý humor. Zajímavé bylo, že tohle všechno jsem cítil z jejich hudby ještě předtím, než jsem si to v bookletu ověřil. Jejich muzika není vůbec originální, ale o to víc nakažlivá. Svým přístupem mi připomínají své americké kolegy v krvi CANNABIS CORPSE, jen s tím rozdílem, že tady je nám místo marihuany předkládána celá škála „veselých“ morbidních a krutých historek.

Máte samozřejmě dvě možnosti. Zavrhnout podobné kopie je tak snadné. Já tak neučiním. Vím sice, že se tady ničeho převratného, ani novátorského nedočkám, ale o to víc si desku užívám. Jsem asi líný, ale moc dobře mi dělá to, že nemusím nad ničím přemýšlet. Stačí si jen natáhnout nohy, přidat na hlasitosti a pak už ty elektrošoky přijdou samy. Je to taková moje léčebná metoda, u které se zbavuji toho sajrajtu, který se mi dostane do hlavy během pracovního procesu. Pro někoho možná málo, pro mě obstáli NECROGASM se ctí. Člověk se sice na dobu strávenou s těmito maniaky musí oprostit od vzpomínek na slavná alba amerických kanibalů, ale jinak nevidím v ničem problém. Nahrávka mě přesvědčila svoji energií, nasazením a velmi dobrou „vstřebatelností“. Našel jsem si pro sebe to nejdůležitější, energii a tak někdy mívám velký problém, abych si neumlátil hlavu o stůl.

NECROGASM letos přicházejí se svoji druhou deskou. Je plná morbidního humoru, odkazů na slavné CANNIBAL CORPSE a krve. Oceňuji energii, sílu, absolutní nasazení muzikantů. Posluchač se sice musí oprostit od porovnávání se slavnými vzory, ale jinak jsem si desku užíval plnými doušky. Připadal jsem si jako bych ležel připoutaný na operačním stole a pánové do mě pouštěli velmi silné elektrošoky. Líbí se mi i určitý nadhled, který z práce těchto řeckých řezníků cítím. Pokud máte rádi klasiku a perfektně odvedenou práci na death metalových jatkách, tak neváhejte a pořiďte si tuhle desku do své sbírky. Určitě neprohloupíte. Jeden hudební masakr střídá druhý a já mohu prohlásit pouze jediné. Album mě zcela rozsekalo. Velmi dobrá death metalová a řeznická práce!

Asphyx says:

The second album of NECROGASM has been launched this year. It´s full of morbid humor, some mentions about the famous CANNIBAL CORPSE and blood. I appreciate the energy, the strength and the absolute appointment of the musicians. Well, the listener has to step away from the comparison with other more famous bands. And yet, I had fully enjoyed this album. I felt like I was laying down chained on the operation table and there were these guys who were doing some really strong electro shocks to me. I also feel some kind of levity from this Greek butcher´s album and I really like it. If you like a classic and a really good job on death metal slaughterhouses I would say do not question it and just buy it. I would not be sorry. A one music massacre is changed by another one and I can honestly say that this album totally smashed me. This is a very good death metal and butchery work. 

Seznam skladeb:

1. Cannibalism
2. Typhus
3. In Crypts We Breed
4. Afterlife Prostitution
5. Doped And Out To Slaughter
6. Double Rape Penetration
7. Spawn Of Perversion
8. Rot Addiction
9. Eat The Ric

Čas: 32:44

 

Sestava:

John Doe – Guitars

Marios – Vocals

Savvas – Bass

George – Drums

Panos - Guitars

https://www.facebook.com/pages/Necrorgasm/127894477296164

http://www.necrorgasm.com/

http://necrorgasm.bandcamp.com/

http://ablazeprods.weebly.com/