Minirecenze/minireview - CADAVERIC POISON - Fight for Evil (2015)

CADAVERIC POISON - Fight for Evil
EP 2015, vinyl 7", Dying Victims Productions

Z morbidního hudebního setkání trojice nesvatých vzniklo pořádně ostré dílo. Paul Speckmann (MASTER, DEATH STRIKE) za mikrofonem, Simon Seegel (WITCHBURNER) u kytary a basy, Felix Darnieder jako bicman. Co si víc v undergroundu přát? Možná snad jen víc skladeb. Zatím se totiž jedná pouze o ochutnávku v podobě vinylového EP o dvou songách. Sběratelský kousek vyloženě pro sběratele, pro všechny fanoušky podsvětí. Naleznete na něm kombinaci old school death metalu a thrashe přesně v podobě, v jaké se hrávala ve svých počátcích, někdy kolem konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Oba záseky mají neskutečnou energii a plesnivou patinu.

O cover se postaral další člen podsvětí, Mark Riddick, nad jehož prací a hrou s černobílými motivy neustále žasnu. Krásná práce. Pokud bychom se zaměřili na zvuk, tak musím konstatovat jediné. Výborný! Jedná se přesně o ten zastřený, hnilobný sound, který musí dělat dobře snad každému, kdo se kolem pekla jenom otřel. Stojí za ním Michael Frank. Celkové provedení vinylu je sice jednoduché, ale plně dostačující, s krásně morbidní grafikou. Troufám si tvrdit, že pokud máte rádi domácí skupiny všech zúčastněných, mohli byste být spokojeni jako hrobař po dobře vykonané práci. 

Dvě skladby z novinky CADAVERIC POISON připomínají čerstvě exhumovaný hrob. Old schoolové melodie od mistrů ve svém oboru jsou plesnivé, ostré, zákeřné a musí potěšit ucho každého pravověrného fanouška. Pokud máte chuť na pravý, nefalšovaný, reálný death metal a thrash, neváhejte ani chvilku. Na "Fight for Evil" ho totiž hrají jedni z nejpovolanějších. Oba songy působí jako úder kladivem do právě otevřené rakve. Podsvětí zase jednou promluvilo. Pořádně hlasitě. Old school death thrash metal, který otevírá dveře do záhrobí. Skvělá hrobnická práce! 

Asphyx says:

Two songs from the news of CADAVERIC POISON remind of freshly exhumed grave. Old school tunes from the masters in their field are moldy, sharp, vicious and must please ears of all orthodox fans. If you fancy  real, genuine, death metal and thrash, don't hesitate for a moment. It's played on "Fight for Evil" because of the most competent players. Both songs cause like hitting with a hammer to the opened coffin. Underworld spoke once again. Really loudly. Old school death thrash metal, that opens the door to the next world. Great gravedigger work!

https://www.facebook.com/C.P.DeathMetal?fref=ts
https://www.youtube.com/channel/UCzXQwoOGpVqS_eqBST5EwuQ
http://www.dying-victims.de/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh jedenáctý – hospoda U Dubu

Příběh jedenáctý – hospoda U Dubu

V garáži jsem si vypěstoval poměrně kladný vztah k pivu. Tenkrát se tak nějak automaticky počítalo s tím, že ho člověk pije. Měli jsme dvě nejvíc oblíbené značky. Jako správní boleslavští patrioti jsme preferovali Klášter Hradiště a Podkováň. Bývalo to dobré pivo, byli jsme na něj zvyklí, akorát nám lahváče časem přestaly stačit. Někoho napadlo, že nejlepší by bylo zajít někam do hospody. „No jo, ale vždyť nám některejm nenalejou kvůli věku?“: doplnil vášnivou debatu Kytka a my souhlasně a zadumaně kývali hlavami. Známý raubíř Prcalík měl ale ihned jako vždy po ruce řešení. „Pojďte do hospody U Dubu, tam choděj samý máničky a výčepákovi to je u prdele, kolik komu je.“ Panečku, to byl ale nápad. Ihned druhý den jsme vyrazili.

„Dobrý den“: pozdravil jsem nesměle u vchodu do šíleně zahuleného pajzlu. „Zdááár, co si dáš“: zahlaholil Kája, asi největší chlap jakýho jsem kdy do té doby viděl. „Limonádu, točenou“: opatrně jsem vzhledem ke svému věku pronesl. „Drž hubu, dáš si pivo“: odpověděl výčepák a postavil přede mne orosenou sklenici. Ježíšimarjápano, to byla ale lahoda! Konečně točený! Kluci se začali pomalu trousit dovnitř a sedat si do koutu vedle mě. Situace se opakovala a najednou byl stůl plný mladíků, s nášivkami SLAYER, METALLICA, MEGADETH, KREATOR, SODOM na džískách a s dlouhými vlasy. Místní štamgasti zbystřili pozornost a nejdřív si mysleli, že jsme předvoj. Večer totiž, když se setmělo, začaly přicházet starý máničky, kluci, co už to měli v hlavě trošku víc srovnaný. Ti poslouchali DEEP PURPLE, BLACK SABBATH, PINK FLOYD, LED ZEPPELIN, THE WHO. Pro nás prostě už starý páky s úplně stejným přístupem k muzice.

Po několikadenním večerním oťukávání a několika hádkách o to, zda jsou BEATLES nebo nejsou sračka a pár poblitých stolech se nakonec tak nějak automaticky v tomhle začouzeném lokále utvořila zvláštní rockerská parta. Snad každý, včetně několika místních dědů, kteří ve městě bydleli, to byla samá metalová a tvrdě hudební smetánka. Když si vzpomenu, kolik informací, kapel, příběhů a osudů já tam slyšel a viděl, vydalo by to na knihu. Vše samozřejmě provázel u někoho démon alkohol, ale celkově se spíš jen tak popíjelo. V hospodě nebyla televize, jen jeden jukebox a starej hnusnej a pořád porouchanej větrák.

Každý měl svoje místo, hlas a ostré lokty, které si musel vysloužit znalostmi o muzice a přinesenými kazetami.  Já byl za hodně ceněného, vozil jsem klukům z Polska, o co si řekli. Kolikrát se šílené debaty o muzice zvrhly v nekonečné nadávání, sem tam nějaké to silácké gesto, ale pro nás, thrashové metly, to bylo hlavně další místo pro setkávání. Kdo nebyl v garáži nebo v plynárně, seděl určitě U Dubu. Tenhle v podstatě nechutnej, dělnickej lokál, kam si chlapi chodili po výplatě utratit spoustu peněz, aby přežili těžkou práci a mnohdy i svoji neschopnost, měl svůj genius loci. My, mladí bukanýři jsme starý oknírovaný rockery naučili spoustu pro ně nových kapel a oni nám za oplátku vyprávěli staré příběhy o tom, jak sháněli gramodesky, kdo komu utekl za hranice, kde se jak dá co sehnat. V té době to bylo k nezaplacení.

Hospoda ležela na kopci, kousek od náměstí Míru. Jezdili jsme do ní ze sídliště na kole. Pamatuji si jako dnes ty neskutečné držkopády cestou domů. Sjíždělo se po asfaltce, rovné a poměrně prudké. Dole byly koleje a přejezd ohraničen zábradlím. Snad pokaždé se někdo namotal na kovové tyče trčící nebezpečně do vzduchu. Kolik rozmlácených tlam, zničených kol a nebezpečných pádů já tam viděl. Pak nám tuhle naší metalovou oázu zavřeli, udělali z ní butik pro ženštěji založené muže a my se museli přesunout kousek vedle k Hymrům. Už to ale nikdy nebylo úplně ono. To souznění mezi starým a mladším rockerským světem se rozpadlo. Jako by někdo roztrhl skoro neviditelnou pavučinu utkanou z pečlivě vybudovaných a vypitých vztahů.

Tehdejší postavičky ještě občas potkávám. Některé nasedly na vlnu demokracie a podnikání a jsou z nich dnes živnostníci, někteří zaznamenali úspěchy ve svých oborech, případně žijí poklidným životem stárnoucích jedinců. Pár jadrných, ostrých a nezlomných ale zůstalo. Většinou nedopadli moc dobře. Zrovna nedávno jsem jednoho viděl. „Ty vole, Kubo, co tady děláš, sem myslel, žes už dávno položil lopatku?“: hrnul se ke mně. „Zachlastáme?“: dodal maník s vizáží bezdomovce a vyděsil mého synka. S díky jsem odmítl. „Kdo to byl tati?“: zeptala se po chvíli moje ratolest. „To byl Máťa, ten mě naučil poslouchat LED ZEPPELIN, víš“: odpověděl jsem a bylo mi náhle šíleně smutno na duši. 

Otázku o tom, co to jsou LED ZEPPELIN, jsem už skoro nevnímal. Moje myšlenky zamířily ke kdysi slavné undergroundové hospodě U Dubu. Vydali jsme se raději dál do města.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - KAPTIVITY – Across the Abyss of Death (2015)

KAPTIVITY – Across the Abyss of Death

CD 2015, vlastní vydání

Nejvíc se mi líbilo, když šla po ulici. Vlnily se jí její dlouhé vlasy a našlapovala takovým tím způsobem, jako to dělávají kočky. Ona vlastně nechodila, ale vznášela se. Byla tajemná, překrásná, přirozená, ale také chladná a měla divný ledový úsměv. Přesto jsem ji jako slepý miloval. Připomínala mi přechod mezi dnem a nocí. Byl jsem tak naivní. Po půl roce mi to nedalo a zeptal jsem se kamarádů, co na ní říkají. Vůbec nevěděli, o kom mluvím. Vyděsil jsem se. Prý neexistuje a je to jen výplod mého mozku. Dostal jsem strach a začal dělat věci, které se vymykají tomu, co je označováno za normální. Říkají, že jsem zešílel. Pomalu, ale jistě. Já ji pořád miluju, je to moje jediná pravá láska. Jediné, co mě trošku zaráží, je to, že se jí začíná měnit tvář a není už tolik hezká. Někdy z ní jde dokonce strach. Je to podobné, jako s novou deskou italských death metalistů KAPTIVITY. Také jsou svým způsobem přívětiví, zaujmou a zpočátku působí jejich hudba jako příjemné setkání dvou milenců. Po čase ale zjistíte, že ta krása je jen převlečené absolutní zlo. Plíživé a zákeřné.

K téhle smečce jsem se dostal víceméně náhodou, na jednou internetovém fóru, kam mě odkázala nějaká stránka. Nejdřív mě trošku odrazoval obal, který je takový obyčejný, nevýrazný, možná snad i špatný. Dokonce mě pár prvních poslechů spíše odrazovalo. Říkal jsem si, že se bude jednat jen o takový ten klasický, sice dobrý, ale ničím výjimečný death metal. Pletl jsem se. Mezi jednotlivými setkáními tentokrát uběhlo poměrně dost času a k vzájemnému přenosu emocí došlo vlastně až teď, při psaní recenze. Je to zvláštní, album jakoby uzrálo, přeměnilo se, bylo náhle o hodně víc naléhavé a zlé. Je to stejné, jako s v prvním odstavci zmíněnou ženou, musíte se dostat pod povrch, být trpěliví, dát nahrávce čas. Potom snad pochopíte, co nám chtějí tito Italové sdělit. Je to poselství, protknuté odkazy na slavné hudební ikony z devadesátých let, které se na svých deskách zaobírali tmou.

Pod zdánlivě jednotvárným povrchem doutná plamínek černé naděje. Zpočátku jednolitý kus neopracované horniny se změnil pod nástroji KAPTIVITY v pořádně tvrdý kov. Určitá monotónnost časem ustoupila do pozadí a já si mohl po zásluze vychutnat surové, neotesané zlo. Magma žhnoucích riffů opět bublá, ničí vše živé a vyvěrá v nekompromisní měňavý materiál. To, co nejdříve působilo jako nepropustná stěna jednoduchých motivů, je náhle pestré, ostré, jiskrné a hrozně návykové. Tahle kapela a jejich hudba nebude rozhodně pro každého, mnohé spíše odradí, ale věřte tomu, že tentokrát přeje štěstí opravdu vytrvalým. A pokud se vám stejně nebude album líbit, nezoufejte, vždyť se vůbec nic neděje. Schválně, zkuste se vrátit třeba po půl roce. A uslyšíte sami. Zapeklitá záležitost, co říkáte? Jenže jak známo, muzika nezná hranic a je všeobjímající. A tady to platí stonásobně.

KAPTIVITY letos přinesli na svém novém albu plný batoh zákeřných riffů, šílených melodií a ozvěn z katakomb. Nahrávka je to zpočátku nezáživná a obyčejná. Časem ale dozraje ve velmi chutný pokrm. Je nutné jí dát čas a nechat se jí pohltit. Pak bude vše sedět na svém místě a deska vás smete z povrchu zemského. Klasický death metal je zde prezentován jako zákeřné a temné zlo. Líbí se mi celková nepropustná atmosféra, která připomíná nějakou šíleně okultní seanci. Nálad, emocí a různých chorobných stavů zde najdeme velké množství. Nebuďte nešťastní, pokud se do muziky nedostanete ihned. Chce to čas a trpělivost. Pak budete odměněni pořádně krvavým zážitkem. Šílenství se ukrývá v každém z nás. Pokud budete poslouchat pečlivě, určitě se ve vás probudí ty nejskrytější noční můry. Death metalové album, které je tajemné a zákeřné jako samotné peklo!

Asphyx says:

The KAPTIVITY brought on their new album a rucksack full of riffs, crazy melodies and echo from catacombs. This record is nothing special from the beginning and ordinary. However, during the listening it becomes into a very tasty food. You must take some time for this album to let it eat you. Then everything is going to set and the album will take you from this world. A classic death metal is presented like a dark and subtle evil. I like the overall fat atmosphere which reminds some crazy occult séance. There is a lot of moods, emotions and sick statuses. Don´t be disappointed if you don´t get the music for the first time. You have to get it some time and be patient. Then you will get the bloody experience of this music. The craziness is inside of all of us. If you listen carefully you will wake up the hidden nightmares. Death metal album which is dark and cruel like hell!

Seznam skladeb:

01. Intro
02. Liberty To Violence
03. Decomposition
04. Enslaved By Thoughts
05. Legion Of The Dead
06. Shrouded By Putrefaction
07. Last Throne
08. Master Creature
09. Room Of Destiny
10. Outro

Čas: 37:58

 

Sestava:

Il Franz – Vocals

Nick - Guitars

Lorenzo - Bass

Luca - Drums

https://www.facebook.com/Kaptivityofficial

https://myspace.com/kaptivityband

Report, photogallery, video – OCTOBER TIDE, OFFICIUM TRISTE, ABATON, FREITOD – Warm Up Party – Phantoms of Pilsen - Parlament Club – Pilsen – 22. 10. 2015

October Tide

Možná vás  jako první napadne, co jsem já, který se povětšinou zaobírá i ultrarychlým a megabrutálním death metalem, dělal na doom depresivní seanci v plzeňském Parlamentu? Jsem toho názoru, že všechno by mělo být v rovnováze. Princip jing a jang funguje podle mě i v reálném životě. Zažívám (bohudík!) teď velmi hezké období, kdy se daří jak mě (klepu pověrčivě na dřevo!), tak mé rodině a hodně času trávím věcmi, které mě opravdu baví. Proč tedy doom metal? Myslím si, že nejvíc lákavé je pro mě určité „spočinutí“, zklidnění, relaxace. Tento styl je hrán pomalu, krásně se hodí k nastávajícímu podzimu a osobně při něm rád plně podléhám studeným melodiím. Vždyť hudba je úžasná právě v tom, jak je pestrá, jak na nás působí a co s námi dokáže všechno dělat.

Officium Triste

Nutno dodat, že jsem byl ve čtvrtek utahaný jako kůň. Už cestou domů jsem v tramvaji několikrát usnul. Se spánkem jsem měl pak problém vlastně celý večer. Jakoby mi sám Hypnos dával najevo, že už jedu notně přes čáru.

Odložil jsem doma ve čtvrtek batoh s prací a starostmi, chvilku se prohrabával neskutečnou řadou žádostí o recenze a rozhovory a pak vše zaklapl s tím, že dnes ne, dnes si už nechci zanášet hlavu přemírou informací. Dostal jsem obrovskou chuť na to, jen si tak stoupnout a snít. Nejvíc jsem se těšil samozřejmě na OCTOBER TIDE, které si rád poměrně často vychutnávám u další mé oblíbené činnosti a tou je čtení knih. Jako správný knihomol trávím každou volnou chvilku ve svém křesle, pod kuželem světla z lampičky. Užívám si příběhy svých hrdinů a k tomu mi do nitra často pronikají právě doomové nahrávky. Mají tu obrovskou výhodu, že mě nevytrhují od řádků, neruší, spíš navozují a doplňují atmosféru. Knihu jsem si sice ve čtvrtek na koncert nevzal, ale náladu jsem měl hodně podobnou.

October Tide

Změněno bylo místo konání a původně avízovaná Papírna byla nahrazena clubem Parlament. Přiznám se, že jsem se toho docela bál, ale nakonec si myslím, že to nebylo špatné rozhodnutí. Celá akce byla tím pádem více komornější a osobnější.

Do Parlamentu jsem dorazil chvíli před šestou hodinou. Zaplatil jsem vstupenku a chvilku se rozhlížel. To složení okolo stojících bylo přeci jen trošku jiné, než jsem zvyklý. Nikdo se moc nesmál, všichni byli vážní a odtažití. Splňovali mé klišovité představy o tom, kdo převážně poslouchá doom metal. Stoupl jsem si stranou, dal pivo a čekal na první vystupující. Těšil jsem se na temnotu a smutnění.

October Tide

Prvními „navozovači“ smutku byli němečtí FREITOD. Ti na nás ihned vybalili směs depresivního black metalu. Zvláštní muzika. Při studování na internetu mě zase tolik neoslovila, ale takhle naživo to přeci jen znělo trošku lépe. Kapela má na svém kontě dvě alba a jestli jsem to dobře pochopil, tak hrála hlavně z poslední desky. Copak o to, to by bylo všechno v pořádku. Jenže mě jednak vadila němčina a potom čisté vokály. Ono je to se mnou těžké, občas mi totiž přišlo, že to všechno do sebe zase tolik nesedí a dokonce jsme se dočkali i chvilkové falše. Možná je to ale jen můj pocit. Muzika asi vhodnější někam domů, do klidu. Takhle na živo za mě nic zase tolik zajímavého. Nebylo to vyloženě špatné, ale také ne hudba a provedení, které bych si někdy rád s chutí v budoucnu vychutnal znovu.

Freitod

ABATON z Itálie mi byli přeci jen bližší. Pokud se podíváte na tvorbu téhle smečky podrobněji, najdete v ní prvky jak doomu, tak blacku, ale třeba i sludge a hard core. Kapela se mezi ostatní podle mě zase tolik nehodila, ale mně se líbila. Na něco podobného jsem měl ve čtvrtek náladu (také mě pánové alespoň trošku probudili) a dostal jsem přesně svoji dávku očekávané špíny. ABATON byli pro mě hodně přesvědčiví, svým způsobem živelní a syroví jako opuštěná hrobka. Nejlepší byly takové ty volné chvilky, kdy klubem zněla jen kytara. To mělo asi největší sílu. Ano, tohle já mohu, to mi dělalo dobře a to jsem si užil vrchovatě. Budu se muset téhle smečce podívat přeci jen trošku víc na jejich zkažený zub. Takhle nějak by to podle mě mělo vypadat. Velmi příjemná, studená a nihilistická seance!

Abaton

Páni pořadatelé nám připravili menší překvapení a přehodili nám v harmonogramu dvě poslední kapely.

OCTOBER TIDE slibovali na Warm Up Party set složený z období svých prvních alb. Byl jsem opravdu hodně zvědavý. Ročníky 1997 a 1999 byly u téhle kapely obzvlášť silné. Zamíchejte si to nejlepší z doom metalu, přidejte švédský led, vichr z nekonečných lesů a atmosféru absolutního zmaru. Od prvního tónu, od počátečního zadunění bicích jsem se ocitl přesně tam, kde jsem si ten večer přál být. Vnímám muziku hodně emotivně, cítím ji jak ušima, tak celým tělem, prostupuje mnou. Tohle pro mě nebyl ani tak koncert, jako spíš obřad. Pohřbili jsme spolu s OCTOBER TIDE veškeré vzpomínky, pomohli podzimu přivolat zimu a pomodlili jsme se za všechny pozůstalé. Miluji u těchto Švédů momenty, kdy se z pomalého preludování přejde gradací až do vypjatých poloh. A pak takové to pobublávání v „mezihrách“. Vložil jsem ruce do kapes, otřásl se mnohokrát zimou a pak se ocitl někde mezi bděním a sny. Přesně jsem zažíval takový ten stav, o kterém odborníci hovoří, jako o hypnagogium. Výkon nehodlám hodnotit, vystoupení pro mě bylo příliš osobní a soustředil jsem se jen a jen na muziku. Krásný pohřeb. Odpočívejte v pokoji, přátelé!

Chodím klubem a snažím se být vtipný. Několika lidem říkám, že se hrozně těším, až zahrají OCTOBER TIDE. Myslím si že je jakože nachytám, jenže nikdo se nenechá a jedna slečna odněkud z Německa s tričkem KAMPFAR mi dokonce říká, že jsem fucking stupid man. Jsem už tedy raději zticha a očekávám poslední kapelu.

October Tide

Holandská akvizice OFFICIUM TRISTE a jejich death doomové smutnění mi dělalo velmi dobře. Co na tom, že kapelu lze odsoudit jako takový hodně povedený klon MY DYING BRIDE. Nijak mi to nevadilo a i když některé pasáže byly opravdu dost podobné, pro navození té správné podzimní nálady udělali Nizozemci vše potřebné. Dlouhé, táhlé melodie, různé zpomalovací chvilky, chorobný chropot, ostřeji kořeněné, až někam k death metalu položené pasáže. To vše lahodilo mému uchu. Škoda jen, že se tahle akce neodehrávala v nějakém větším, studenějším prostoru. Klidně bych všechno přesunul na náměstí do kostela nebo mezi náhrobky na hlavní hřbitov. OFFICIUM TRISTE by tam pasovali, jako nakloněný kříž nad hrob. Připadal jsem si jak na návštěvě v mauzoleu. Smrt byla opravdu blízko! Moc hezký a smutný koncert!

October Tide

Opravdu pochválit musím zvuk. Všechno znělo jako v nějaké doomové kobce. A hlavně, nic nebylo přeřvané. Přesně podle mých představ. Po organizační stránce nemám také žádných námitek, ale to už je tak nějak u kluků, co pořádají Phantoms of Pilsen samozřejmostí. Klobouk dolů pánové! Návštěvnost tak akorát. Bylo plno, ale pořád se ještě dalo chodit davem. Pěkné bylo, že v klubu bylo snad víc cizinců, než domácích. Akce (Phantoms of Pilsen) je dnes již nedílnou součástí, nebál bych se říct, evropského undergroundu. O tom není pochyb. 

Nemohl jsem spát. Zdály se mi divné sny. Potkával jsem v nich dávno pohřbené kamarády. Zvláštní, jak může jeden doomový večer rozvířit smysly. Teď je půl páté ráno a já píšu pár svých postřehů. Dneska bude dlouhý den. Nevadí mi to, včera to stálo za to. Dobře, smutně bylo.

Tvořím tyhle řádky a nejednou se mi podruhé v životě splní sen. V chatovacím okně facebooku se objeví jméno Biff Byford (zpěvák SAXON). Hrdina mého mládí, který mi v úterý osobně děkoval za recenzi. Očividně také nemůže spát. Rozechvěle a velmi pokorně, abych neporušil tu vzácnou chvíli, prohodím pár slov a omluvím se, že musím do zaměstnání (to zní co?, tohle vyprávět někomu před lety, tak by mě prohlásil za totálního magora).

doom or death

Dovětek: Jdu ráno do práce, rovnám si v hlavě myšlenky ze včerejšího večera. Prší. Někde kousek za nemocnicí v Dvořákově ulici zakopnu a padám na zem. Do obličeje mi padají kapky a v uších mi právě zní nový song „Kingdom of the Cross“ od SAXON, který má mimochodem také skoro až doomovou atmosféru. Nechce se mi vstávat a raději bych se oddal spánku. Přicházím do továrny, stěžuji si kolegovi, že jsem zase pořádně nespal a on pronese do ticha ranní kanceláře: „Na to se vyser, v hrobě se jednou vyspíš, že tě to bude mrzet“.

OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOS

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Minirecenze/minireview - NERLICH - Eternity´s Gate (2015)

NERLICH - Eternity´s Gate 

EP 2015, F.D.A. Rekotz

Dnes je mou mile nahnilou povinností vám představit finskou death metalovou smečku NERLICH. Ta není žádným nováčkem na scéně. Kapela má sice zatím jen jednu dlouhohrající desku ("Defabricated Process" - 2007), ale pokud se podíváte na jejich diskografii, tak vás určitě zarazí velký počet různých demonahrávek, splitek a jedné kompilace. Pánové hrají přesně takovou tu kombinaci smrtícího kovu, doomu, a to ve stylu, v jakém ho v této severské zemi hrají nejčastěji. Nalezneme zde jak poklidně se plazící melodie, tak sypající se kaskády ostřejšího výraziva. Osobně nejvíc oceňuji schopnost navodit atmosféru zmaru, případně smutek, známý z návštěv tamních hřbitovů.

Představte si horskou vesnici s typickým kostelem, pár stromů kolem místní hospody a potom nekonečnou řadu křížů, hledících spolu s náhrobky daleko do krajiny. Vše je zahalenou mlhou a postupně kráčejícími stíny. Nápisy na náhrobcích jsou již většinou nečitelné, ale ta neklidná nálada je patrná všude kolem. Starousedlíci by mohli vyprávět nekonečné příběhy o nemrtvých, procházejících se přímo po návsi. O zombie, pravidelně navštěvujících některé domácnosti. Zajímavé a těžko uvěřitelné, co říkáte? Schválně, zaplaťte si malý pension, někde na horách a dejte si několik večerů s NERLICH a se sluchátky na uších. Pak sami uvidíte věci, které byste snad ani jinak nechtěli zažít. Potkáte ozvěny starých dobrých OBITUARY, DEATH, ASPHYX, MORBID ANGEL a ostatních znalců podzemí. K tomu si přidejte všudepřítomný doomový nádech a máte před sebou hodně chutnou krmi.

NERLICH na svém novém EP opět jasně ukazují, že jsou v old school death metalu jako doma. Pánové čerpají ze starých dobrých death metalových časů a přidávají velký kus svého nadšení pro záhrobí. Melodie jsou zde kruté, studené a hodně ostré. Album připomíná rozvážnou chůzi po opuštěném hřbitově. Plesnivé skladby jsou naléhavé, zákeřné jako ta nejošklivější choroba. Jestli ještě pořád věříte v Boha, tak po "Eternity´s Gate" rozhodně nebudete. Svět je při poslechu hodně ošklivý a černý. Old school death metalové CD, které je temné jako otevřená hrobka. Velmi dobře!

Asphyx says:

NERLICH show on their new EP again that they are in old school death metal like at home. Gentlemen gain the good old death metal times and add a big piece of their enthusiasm for the dead. The melodies are cruel, cold and very sharp. The album reminds prudent walking down through a lonely cemetery. Moldy songs are urgent, insidious as the uglest disease. If you still believe in God, after "Eternity's Gate" you definitely don't. The world is during listening very ugly and black. Old school death metal CD, dark like an open tomb. Very well!

https://nerlich.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/Nerlich/266835486678034

https://soundcloud.com/nerlich/

http://www.fda-rekotz.com/

Recenze/review - INVERTED – The Age of Harvest (2015)

INVERTED – The Age of Harvest

CD 2015, Grindhouse Music

Nikdo vlastně pořádně neví, jak se to stalo. Byli jsme jen obyčejní mniši, ploužící se ve svých modlitbách. Snažili jsme se zavděčit tomu pánovi na kříži a docela nám to šlo. Jenže jsme pořád jenom lidé, ne stroje na víru. Někdo říká, že prý nás proklela jedna nešťastná žena. Nevím, jestli to mám všem prozradit. Možná si nechám své tajemství pro sebe. Jsme teď všichni padlí kněží. Už se nemodlíme k Bohu, ale máme svého nového pána. Je rohatý a dává nám, co si jen zamaneme. Co na tom, že naše duše jsou již dávno jeho a bolest bývá někdy až příliš velká. Podle mě došlo k našemu odvrácení od víry v momentě, kdy přinesl bratr Michael do našeho kláštera CD, které zabavil při výuce náboženství dole ve vsi. Nedalo mu to a po několika dnech, kdy album leželo jen tak na dubové lavici v jeho cele, se rozhodl si ho pustit. Důkazy nemáme, ale k našemu odvrácení od Boha došlo právě přinesením této nahrávky mezi nás, nehodné a já jsem si tím prokletím absolutně jistý. Jen jsem si to přiznal jenom já sám. Zatím.

Ano, říkají o nich (o INVERTED), že tvoří hudbu plnou stínů. Na vlnách studených melodií, které zebou do nohou úplně stejně, jako kamenná chodba, po které každý den chodíme, vznášíme se, převalujeme, doufáme, že nikdy neskončí. Pořádáme tajné, spirituální orgie v nekonečných sklepeních. Naše víra v Belzebuba je neochvějná a pevná, stejně jako ta, kterou dáváme navenek oficiálně před věřícími najevo. Libujeme si v mnohovrstevnatých plochách upředených z kytar, podupáváme si nohou do rytmu odříkávané obrácené modlitby. Z úst mistra zpěváka zní snad samotný našeptávač. Je jako had, obepínající svoji kořist, tichý, nenápadný, ale dovede náhle udeřit. Houpeme se, pomalu, lehounce, jen tak, abychom nevyrušili rytmus a atmosféru nekonečného zmaru. Žmouláme růžence v rukou, i když moc dobře víme, že tím největšího padlého anděla provokujeme. Od úst nám jde pára, která se časem mění v mlhu bláznů. Jsme v komatu a bělmo našich očí má zase jednou navrch. Nálada je mezi námi jedním slovem nepropustná.

Přirovnávat hudbu INVERTED k nějakým jiným smečkám se mi zdá poněkud nepatřičné. Byli byste potom ovlivněni a myslím, že ten prožitek z muziky by nebyl úplně nejlepší. U mě to měli Italové poměrně jednoduché. Nemuseli se ani moc snažit. Hrají přesně ten druh death metalu, kterému se někdy říká atmosférický. V podání těchto rouhačů je vznešený, jakoby upletený z jemných pramínků tmy. Dovede vás ovinout, až máte pocit, že jste v náručí své matky a pak náhle šlehne, že po něm zůstanou jen krvavé rány na zádech. Těch nálad, různých zvukových nuancí, je zde opravdu velká škála. Album bych doporučil poslouchat v klidu, pohodě a hlavně v celku. Jinak nálada vyprchá jako pára nad hrncem. Pokud už ale na vlnu beznaděje naskočíte, troufám si tvrdit, že vás pohltí zcela jako mě. Cítím zde takové to jiskření, známé snad jen z oblastí, kde jsou četné bouřky. Album je jako blesk z čitého nebe. Silný a ničící vše živé i neživé.

INVERTED se povedlo zhudebnit temnotu. Death metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte „The Age of Harvest“ za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Atmosférický death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!

Asphyx says:

INVERTED composed darkness. Their Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the “The Age of Harvest” during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. An atmospheric death metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!  

Seznam skladeb:

1. Abiura
2. Across The Snow To Nowhere
3. Caves
4. Vexilla Prodeunt Regis Inferni
5. E.R. Weapons
6. Tunguska
7. Towards The Summit Of No Return
8. Clear Sky

Čas: 30:50

 

Sestava:

Gianluigi Giacon - Vocals

Alessandro Scriminich - Guitar

Andrea Tocchetto - Guitar

Daniele Deola - Bass

Enrico Scriminich - Drums

https://www.facebook.com/invertedmatter

https://www.reverbnation.com/invertedmatter

http://www.metalmusic.at/

Recenze/review - MAJSTER KAT – Memento…(2014)

MAJSTER KAT – Memento…

CD 2014, Support Underground

Cesty Páně jsou, zaplať Satan nevyzpytatelné. Jsou kapely, které znám už dlouhá léta a nedám na ně dopustit a pak jsou na světě smečky, které si to u mě musí oddřít. MAJSTER KAT jsme měli na jaře na festivalu DEADLYSTORM v Plzni. Znáte to, člověk na koncertech pořád korzuje, nedává tolik pozor a abych pravdu řekl, tak mě tahle slovenská thrashová banda zase tolik neoslovila. Jejich loňské album „Memento…“ jsem víceméně jen párkrát prohnal hlavou a dal od něj ruce pryč. Nezaujalo mě. Jenže jak známo, dobrá muzika se nakonec stejně prosadí a v mé převážně death metalové kanceláři se ocitlo parádně vyvedené CD. Dřevěný obal, krásný booklet a konečně také pořádné texty, které jsou napsány krásnou slovenštinou, musí lahodit oku snad každého sběratele a fanouška. Další příjemný šok jsem zažil, když jsem vložil album do přehrávače. Najednou se na mě vyhrnulo nepřeberné množství klasického melodického thrashe, který se začal pomalu usazovat v mých mozkových závitech. Všechno zlé se najednou v dobré obrátilo a mezi mnou a kapelou došlo k vzájemné chemii. Otočil jsem volume doprava a ztratil se ve víru ostrých riffů.

Pokud budeme nahlížet na desku pohledem kritika, jistě najdeme spoustu styčných bodů třeba s takovými ARTILLERY, ale myslím, že to nikomu vadit nebude. Pánové se ve starém thrashi orientují velmi dobře a rozhodně nejsou jen nějakou kopírkou. Osobně mě doslova nadchnula schopnost složit dobrou melodii. To není v našich končinách zase tolik obvyklé. Songy mají hlavu a patu, hezky odsýpají a slabé místo jsem snad nenašel. Možná snad jenom drobnost. V některých refrénech se motiv opakuje již poměrně dlouho a místo pocitu gradace se dostavuje chuť jej ukončit. To je ale opravdu jen drobnost od starého šťourala, který to myslí dobře. Pochválit musím vokalistu Slymáka, který dodává celému ansámblu pověstnou třešničku na dortu. Tentokrát ale spíše v podobě pořádně ostrého chilli. Je málo zpěváků, kterým je perfektně rozumět, řeže to od nich a ještě má takovou tu správnou rebelskou a „drzou“ barvu. Když budete nahrávku poslouchat delší dobu, určitě zjistíte jako já, že si některé motivy začínáte pobrukovat, nemůžete je vyhnat z hlavy a nebudete mít daleko k pořádnému thrashovému a šamanskému tanci.

Nejvíc si „Memento…“ užívám v momentech, kdy se do toho MAJSTER KAT opřou v rytmu nefalšovaného heavy metalu. Jakoby přede mnou najednou ožívaly staré dobré časy, kdy se ještě sázelo na pořádnou skladbu a talent. Celá deska má pak lehce smutný výraz. Melodie jsou položeny spíše do klidnějších vod a abych pravdu řekl, je to jako se vznášet na nafukovacím člunu uprostřed rozbouřené řeky. Můžete mi někdo říct, proč jsem tuhle smečkou tak dlouhou opomíjel? Sypu si popel na hlavu a znovu otvírám dřevěný obal. MAJSTER KAT jsou velmi příjemným osvěžením mezi těmi stovkami mladých retro kapel. Možná je to tím, že hrají již od roku 2001, možná nějakým zvláštním jiskřením mezi muzikanty, nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý, je to, že pokud bych měl v současnosti někoho pasovat na krále heavy thrashe, tak v Čechách by to byli ASMODEUS a u našich sousedů MAJSTER KAT. Obě smečky skládají složitější, propracovanou a inteligentní muziku, která má neskutečný drive a nápady. A obě by měly být vývozním artiklem svých zemí.

Pokud bychom udělovali cenu za nejlepší thrashové album minulého roku v našich krajinách, rozhodně bych volil „Memento…“ od MAJSTER KAT. Kapela má neskutečnou schopnost složit velmi dobrou skladbu, zajímavý riff, motiv. Slovenský jazyk dodává celé nahrávce na větší jemnosti a melodičnosti. Album působí jako elektrické výboje. Mezi mnou, přehrávačem a nahrávkou létají tisíce jisker a já se po chvilce přistihuji, že zpívám spolu s kapelou. „Memento…“ je neskutečně propracovaným, zajímavým počinem. Pokud máte rádi v thrash metalu také smutek, ostrost, nápad a nepopiratelný talent, buďte vítáni. Nahrávka bude vyhovovat všem, kteří hledají u muziky nejen odpočinek, ale i námět k zamyšlení. Cestu jsme si k sobě hledali s albem dlouho, ale nakonec se dobrá věc podařila a já jsem doslova nadšen. Slovenský thrash metal, který je plný uhrančivých nápadů! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

If we were awarding the best thrash album of the last year in our country we would have to go with “Memento…” by MAJSTER KAT. This band has the ability to compose very good record, interesting rig and motive. Their Slovak language gives the right urbanity and melody to the songs. The album feels like electric shocks. Among me, a music player and the record are thousands sparks and I catch myself singing with the singer. “Memento…” is unbelievably elaborate and interesting thing. If you are fan of trash metal and also fan of sadness, acuteness, idea and reposal and also some kind of a theme for thinking. It took me a lot of time to get this album, however I did and I´m very happy and excited. Slovak thrash metal which is full of obsessional ideas! Brilliant work! 

Seznam skladeb: 

Úsvit

Spoveď kňaza

Kto si bez viny

Sudca a kat

Hodnoty

Podlé slová

Zlo v nás

Zvony

Na smetisku civilizácie

Čas: 41:45

 

Sestava/band:

Tapyr - baskytara

Los - kytara

Lukáš - kytara

Slymák - zpěv

Peter - bicí

http://www.majsterkat.sk/

https://www.facebook.com/majsterkat

http://majsterkat.bandcamp.com/

http://bandzone.cz/majsterkat

http://supug.cz/

Recenze/review - CATASTROFY – Zbojnický tanec (2015)

CATASTROFY – Zbojnický tanec

CD 2015, Support Underground

Když jsem byl malý kluk, tak mi neustále do hlavy vtloukali, jaký byl Juraj Jánošík velký dobrák. Bohatým bral a chudým dával. Problém nastal, když jsem se zeptal, jestli to není obyčejný zloděj a že když si ten bohatý vydělal peníze poctivě, tak by se to nemělo. Byl jsem naivní dítě a tehdejší režim mi za to dal několik poznámek do žákovské knížky. Můj názor se na tohohle loupežníka nezměnil ani za dlouhé roky. Nevím, kde je historická pravda, ale navěky zůstane v mé hlavě jako ne příliš dobrý hrdina. A teď si vezměte, že dostanete na recenzi desku kapely, která má jednoho zbojníka přímo na obalu. To víte, že jsem byl hodně skeptický. Pak přišla další rána. Kapela zpívá slovensky. Já raději angličtinu. Jenže u téhle smečky by jiná řeč nepřipadala v úvahu. Dokonce mi tento krásný jazyk zní více než libozvučně. Horší je to trošku s některými texty, občas jsou přeci jen ne příliš inteligentní.  Tak a to je v podstatě všechno, co bych měl k nahrávce kritického.

Zbytek je totiž velmi dobře stravitelný. Pokud máte rádi thrashové kapely, které mají v sobě takový ten punkový odpor, nadšení a jejich skladby nepostrádají energii, tak jste zde dnes správně. Když si totiž odmyslíte občas trošku sprosté a nechutné texty, tak máte před sebou skupinu, která to myslí opravdu se svoji tvorbou vážně. Novinka má velmi čitelný „zbojnický“ koncept, songy nepostrádají velký drive a neskutečný odpich. Všechno plyne s takovou samozřejmostí, jako bychom se s těmihle šílenci znali od malička. Hudba sice vychází ze starého, melodičtěji pojatého thrashe a občas se i CATASTROFY neubrání lehkému dotyku takového toho „zábavového“ halekání, ale to alespoň přiblíží nahrávku více lidem. Thrasheři, kteří naskočili na současnou retro vlnu, musí být na vrcholu blaha. Já jsem trošinku skeptičtější, protože jsem zažil období ostrých a rychlých melodií již v jejich počátcích v osmdesátých letech, ale i tak spokojený. Vyzdvihnout musím rozhodně zvuk, který je náležitě ostrý a k předkládané hudbě se hodí jako sekyrka ke zbojníkovi.

Odkojen takovým tím socialistickým filmem, kde Jánošík skončí zradou a pádem na nasypaný hrách, byl jsem asi jediný, který si říkal, dobře mu tak, neměl krást, to se přece nedělá. Nechci nikomu šahat na modly, ani házet špínu na legendy, ale důležité je, že dělal to, čemu věřil. Přesně podobný pocit mám i u zpěvu vokalisty z CATASTROFY. Ten sice občas zpívá neskuteční „kokotiny“, ale zpívá je nadšeně a je cítit, že jim věří. Nevím jak vy, milí přátelé, ale tohle je u muziky šíleně důležité. Slováci neboří hranice stylu, ani nepřinášejí nic moc nového, ale jejich deska se poslouchá velmi dobře a příjemně. Sem tam jsem si dokonce podupával do rytmu a přistihl jsem se, že některé refrény jsou natolik „vtíravé“ (v dobrém slova smyslu), že se jich nedokážu zbavit. Mě, stejně jako kapelu, taky občas lezou na nervy nenažraní politici, debilní televize a pomalu se rozkládající vztahy ve společnosti. Vyřvávání už sice přenechám raději mladším, ale to nic nemění na tom, že mám někdy obrovskou chuť vyrazit do parlamentu jim pořádně rozhodit sandál.

CATASTROFY jsou zajímavým úkazem. Jejich thrash je velmi energický, zároveň melodický a rozhodně dokáže zaujmout. Slováci jsou ale také kapelou, která by byla bez slovenských textů poloviční. Někomu budou vyhovovat, jiný je bude odmítat. Záleží jen na vás. Důležité je, že budí pozornost a jsou i lehce šokující. Jinak se jedná o velice slušnou desku, plnou zajímavých momentů, rytmických změn, drivu a síly. Pokud máte rádi takový ten punkový přístup k thrash metalu, myslím, že budete určitě spokojeni. Troufám si tvrdit, že nejvíc hudba téhle slovenské skupiny vynikne při koncertech. Osobně považuji album „Zbojnický tanec“ za velmi slušnou odpověď na „novou vlnu thrash metalu“. Těším se na příští nahrávku! Melodický thrash metal ze Slovenska, který vás roztančí!

Asphyx says:

The CATASTROFY is a very interesting and unusual phenomenon. Their thrash is very energetic and melodic and it can definitely catch your attention. I have to say that this band from Slovakia would not be the same if they didn´t have their lyrics. Someone would love the lyrics someone would not. It´s up to you. The point is it holds your attention and they are very shocking. Overall this record is very good and full of interesting moments, rhythmical changes, drive and strength. If you are a fan of punk type of thrash metal I think you would be happy about this album. The best way to experience this band´s music is on concerts. For me the album “Zbojnický tanec” is a very good answer for the “new wave of thrash metal”. I´m looking forward for a next record! Melody thrash metal from Slovakia which would make you dance!

Seznam skladeb:

Anciáša, zmráka sa!

Zbojníci apokalypsy

Sedlák

Kazimír

Bastardi spoločnosti

Ančine cecky

Žabomyšie vojny

Na detskej oslave

Zapadám prachom

Krik a beznadej

Čas: 28:43

 

Sestava/band:

Boris - zpěv

Beňo - kytara

Jano - kytara

Mifo - baskytara

Roman - bicí

http://www.facebook.com/pages/Catastrofy/199480487139?ref=ts

http://supug.cz/

https://www.youtube.com/user/catastrofymetal

http://bandzone.cz/catastrofy