Když
se koukám poslední dobou kolem sebe, přijdu si už chvílemi jako nějaký
vysloužilý mimozemšťan. Třeba tuhle ve čtvrtek, to jsem ráno vstal, v tramvaji
potkal samé divné lidi, kteří neustále na něco nadávali, koukali naštvaně a
smrděli včerejší hospodou. Pak jsem se pokoušel v práci odvést nějaký ten
výkon, svědomitě a poctivě, jenže pořád mi někdo házel klacky pod nohy, tak
jsem vytvořil jen několik zcela zbytečných zpráv o ničem, za které jsem byl
pochválen.
Byl jsem nervózní, jako opravdový zelený mužíček, s hlavou plnou slizu. Mám to
tak vždycky, když se chystám na nějakou kapelu, kterou jsem už dlouho neviděl.
Ten den se totiž v našem hlavním městě odehrával death metalový dýchánek s
opravdu velmi lákavým pokrmem. My mimozemšťané sice raději menší, lokálně
zaměřené akce, ale řekněte ne, když máte zajištěný přesun z Plzně a lístek
koupený tři měsíce dopředu. Mažu domů jako zběsilý, hážu do sebe už nevím jaké
jídlo a už si to štráduju dolů z Košuteckého kopce, kde mám svoji základnu.
Klopýtám po asfaltu, rovnám si foťák, brašnu a přemýšlím, co jsem zase
zapomněl. Postávám před kostelem na Lochotíně, nasedám ke kolegovi Michalovi a
pořád si říkám, že něco není v pořádku. Jasně, už to mám, nezavolal jsem na
svoji domácí loď manželce. Činím tak a pak už jen nabíráme ostatní. Bude to asi
velké, říkám si v duchu, protože dodávka je plná k prasknutí. CARCASS
jsou asi fakt mocné lákadlo.
Obituary
A už je tu dálnice, pokec, několik SMS z práce, na které nereaguji a dělám
mrtvého mimozemšťana. Bolí mě tykadla (rozuměj moje bulvy), jak jsem celý den
zíral na monitor. Monotónní šumění kol po dálnici mě ukolébává, ale už je to
tady, konečně matka všech českých měst. Opět píšu domů, protože jinak bych
dostal vyčiněno a už se těším, až vylezu na vzduch. Hurá, jsme na místě!
Nasávám do plic vzduch a zjišťuji, že nás dnes bude, všech bytostí z planety
Death metal, opravdu hodně. S některými se zdravíme, protože jsme se už někdy v
nějakém vesmíru potkali. Vstupujeme do sportovní haly Folimanka a já si chvilku
myslím, že jsme tady špatně. Kdysi totiž, když ještě mé tělo bylo mladší, hrálo
zde turnaj ve volejbale. Ale co, koncert tady bude určitě taky dobrý. Pivo
vynechávám, nemám chuť (a je to stejně Budvar), ani se jím nechci dnes
rozptylovat. Jsem trošku vyděšený, jakoby vytažený ze svého mimozemského
undergroundu. Volám ještě na svoji loď, mé milé ratolesti totiž měly třídní
schůzku a jak známo, otec od rodiny musí také někdy vychovávat. Ale dost už
soukromých řečí, je tady taky muzika, kterou žijeme, pro kterou dýcháme, které
věříme.
Napalm Death
HEROD
hráli jako první. Předložili nám progresivně laděný sludge/core, který mě ale
popravdě vůbec nebavil. Na mě to bylo hrozně utahané, absolutně nevhodné do
velkého sálu. Podobná hudba možná lépe vynikne někde v klubu, kde je bližší
kontakt mezi fanoušky a kapelou. Takhle to vypadalo, že si tam někde v dáli
někdo jen tak preluduje a nic z toho. Z náslechů doma to nebylo úplně špatné, ale
naživo jsem je příliš neocenil.
Herod
VOIVOD
nastoupili jako druzí. Tak za tuhle chuťovku skládám všem, kdo se zasloužili o
její donášku, velkou poklonu. Pány z Quebecu jedním slovem miluju. Kapela také
velmi dobře zapadla do mého mimozemského rozpoložení. Tohle bylo něco pro mě.
Jako velký milovník alb „Killing technollogy“ (1987) a „Dimension Hatross“
(1988) i novějších desek jsem byl u vytržení. Ono vidět legendu thrashe takhle
po letech, kousek od pódia, tomu říkám zážitek. Bylo to jedním slovem
okouzlující. Nadupané songy, sci-fi tématika a padesátník Denis za mikrofonem.
Co si víc přát? Jasně, nebylo to tak ostré, jako za mlada, ale stárneme
všichni, pokud tedy zrovna „nehibernujeme“. Chvílemi jsem měl pocit, že se pro
mě vrátili od nás, z Marsu. Hudebně to byla neskutečná lahůdka,i když pár
prvních songů nebyl zvuk úplně košer. Nezbývá než jenom smeknout a říci...díky
VOIVOD.
Voivod
NAPALM DEATH a
jejich death grindová mlátička. Už to jméno, už ta historie jsou zárukou
kvality. Naživo perfektní, z desek úchvatní, přesto nejsou mojí vyloženě
srdcovou kapelou. Každopádně, v Praze výborní, dynamičtí, válcující,
masakrující, nekompromisní. Mám tyhle šílence rád v jejich death metalové
poloze, v grindové, hardcoreové i punkové mě zase tolik neberou. Ale co, bolelo
to, sekalo to a o to jde především. Kupodivu na mě zabírají spíš novější songy.
Zajímavé. Pěkné to bylo. Za moji maličkost palec nahoru. Snad jen drobnost,
příště by to chtělo méně proslovů mezi songy. I když na druhou stranu, to také
k NAPALM DEATH patří.
Napalm Death
OBITUARY mám
posazené ve svém žebříčku „osobních“ kapel hodně moc vysoko. Já tuhle
floridskou mašinu až bezmezně obdivuju. Oni byli pro mě ve čtvrtek hlavním
lákadlem. Viděni mnohokrát, nikdy mě v posledních letech nezklamali. Poslední
koncert ve Futuru v Praze výborný, čtvrteční opakování bylo matkou moudrosti a
volným pokračováním věcí předešlých (i když v absolutní mlze). Visel jsem
celý set Johnu Tardymu na rtech. My jsme si v podstatě spolu dali jeden
nekonečný duet. Hergot, to zase řezalo, jako rezavý nůž, bodnutý odněkud ze
zálohy v sychravém ránu cestou do práce. Syrové, běsnící, přesto ve své
podstatě jednoduše studené. Mám to takhle moc rád a byl jsem na vrcholu svého
death metalového blaha. Krutá byla učebnice, ze které floridští mistři
přehrávali. Masakr!
Obituary
CARCASS
byli všude uváděni jako hlavní hvězda večera. Není divu, po návratu první
klubový koncert u nás, v naší malé zemi. Britské extrémní válečníky mám rád,
ale s výhradami. Nejvíc si cením asi období okolo „Heartwork“ (1993). Zkrátka a
jednoduše, grindové pra-desky moc nemusím a poslední návratový počin mě nechal
víceméně chladným. Nic z toho mi ale nebránilo si tenhle čtvrteční zážitek plně
vychutnat. Dokonce by se dalo říct, že spoustě skladeb jsem až tady v Praze
přišel na chuť, pro mě ožily teprve, až když zazněly naživo. Zpočátku jsem sice
koukal jak vyoraná myš, chvilku mi po předešlé kapele chyběla energie, ale pak
jsem se chytil a užíval si vlastně až do konce. Koncert tedy nakonec velmi
pěkný (možná ke konci trošku protahovaný), i když OBITUARY mám v pomyslném toplistu večera přeci
jen o kousek výše.
Carcass
Zvuk mi přišel během celé
akce dobrý, s pár výhradami, ale nejednalo se o nic, co by mi dokázalo
zkazit zážitek. Trošku horší už to bylo se vzduchem. Folimanka totiž byla
narvaná k prasknutí, klimatizace nestíhala a tak jsem ke konci sotva
popadal dech. Na koncert přijelo opravdu velké množství lidí, až to bylo někdy
dole pod pódiem na obtíž. Vedle mě kupříkladu stál nějaký ruský občan, který
měl tiky a celý koncert si natáčel na takovou tu kameru, kterou máme někteří
z nás v autě. Asi trošku jiná kultura. Nechápal jsem taky neustále
procházející lidi během koncertu. Bylo tam až moc těsno a někteří se opravdu
chovali dost neurvale. To jsou ale všechno jen drobnosti, které se dají
vydržet, člověk s nimi počítá a celkově vše odsýpalo, jak má. Pochválit
musím pořadatele za snad na minutu přesné dodržování hracích časů. Jen poslední
CARCASS chvíli hledali nějaký kabel. Jinak bylo všechno (zvukově) v absolutním
pořádku.
Carcass
Michal nás všechny nakládá a
míříme na Plzeň. Už z dálky jako bych cítil, jak na mě bliká domovská loď. Ne,
neodlétal jsem nikam na jinou planetu, ale jen se rychle osprchoval a odebral
se do říše nekonečných death metalem ovlivněných snů. Myslím, že na závěr se
sluší poděkovat všem, kdo byli u toho a zasloužili se o to, aby se tahle krásná
smrtící akce uskutečnila. Bylo to maso přátelé, ale dnes v pátek to bude ještě
větší, vstával jsem v půl páté do práce. Uff. Ale zážitky zůstanou, tak co?
Skvělé to bylo.
Mr. Asphyx
Setlist CARCASS (bez
záruky):
Unfit for Human Consumption,
Buried Dreams, Incarnated Solvent Abuse, Cadaver Pouch Conveyor Systém, This
Mortal Coil, The Granulating dark Satanic Mills, Captive Bolt Pistol, Exhume to
Consume, Reek of Putrefaction, Corporal Jigsore Quandary, Keep on Rotting in
the free World, Mount of Execution, Heartwork
Všimli jste si, jak se snaží všechny doomové kapely vydávat svá alba na podzim? Není divu, když jdu ráno do práce a pod nohama se mi válí směs smogu a mlhy, vynikne jejich síla rozhodně lépe, než za jasného slunce v létě. Noví DRACONIAN jsou toho jasným důkazem. Pohybuji se sice převážně v tvrdších odnožích metalu, ale pro tyhle smutné Švédy mám odjakživa slabost a to i přes to, že používají na svých deskách ženský zpěv. Málokterý je mi totiž příjemný a neošívám se u něho. DRACONIAN letos přinášejí další porci gothicko-doomových melodií, které vycházejí odněkud z oblasti, kde se pohybují kupříkladu MY DYING BRIDE, KATATONIA, ANATHEMA, NOVEMBER´S DOOM (jen bez deathu). Hodnotit novinku lze podle mě pouze a jen pocitově. Tady se nejedná o hudbu, kterou by měli propírat kritici podle počtu zahraných riffů, ani přínosu světovému metalu.
DRACONIAN se vlastně ani nikam neposouvají, nepřinášejí vůbec nic nového, dokonce bych si troufal tvrdit, že stojí na místě jako dávno opuštěná hrobka. A víte co je nejlepší? Mě to vůbec nevadí! Naopak, jsem moc rád, že jsem dostal klasickou porci severského smutnění. A to i přesto, že některé skladby jsou opravdu hodně dlouhé a Heike zpívá v podstatě pořád stejně. Těch připomínek, otírání se o model kráska a zvíře bych našel nepřeberné množství. Jenže k tomuto stylu určitá "klišovitost" patří (ke kterému ne?). Album se totiž neskutečně dobře poslouchá. Přijde mi, že DRACONIAN mají nějaký tajný recept, jak složit skladbu, která je až magicky přitažlivá. Musím být samozřejmě správně naladěn, ale potom dochází k přenosu mezi mnou a deskou v podstatě neustále. Nejvíc jsem ocenil náladu novinky ve chvílích, kdy jsem se vrátil z umírající podzimní krajiny. Prokřehlé kosti si samy řekly o teplý čaj a dobrý doom metal.
"Sovran" je albem, na kterém se povedlo DRACONIAN zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. DRACONIAN sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Gothic doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Velmi dobré album.
Asphyx says:
"Sovran"is an album where DRACONIANset to music thedarkness. Itisslowlycreepingdeath. It got into my bloodstreamgradually, slowly. We spent longtimetogetheron the roadand it was the most excellent in thenocturnallandscape.Although DRACONIAN don'tbringanythingnew, they are original and can evoke the most essential in doom.Sadness. I don't evenreally knowwhat I'd say more. There is everything fine on the newsand I recommendit to allwho is interested inthe darkness. Gothicdoomrecord,as dark as afuneralfeast!Very goodalbum.
Kanadští death metaloví bombardéři CRYPTOPSY se letos rozhodli znovu zničit tento svět. Vyvrhli na světlo boží čtveřici skladeb, které přesně vystihují jejich podstatu. Ostré a velmi rychlé kytarové výjezdy, vynikající bicí Flo Mouniera a dnes již tradiční tlak. Bomby v podobě krkolomných riffů jsou shazovány bez varování a jakéhokoliv slitování. Od začátku až do konce je to neskutečná smršť, tsunami, které po sobě nechává jenom spoušť. Přiznám se, že na podobné běsnění musím mít náladu, ale když už přijde, mám co dělat, abych nevyrval doma dveře radostí z pantů. Někde jsem četl, že kapela bude volit díky nelegálnímu stahování raději formu několika EP, které pak uspořádá v jeden fyzický celek. Nevím, co je na tom pravdy, ale zdá se, že krátká stopáž těmto kanadským řezníkům vyhovuje. Můj přehrávač má sice občas problém, aby mu nevypadly repráky z beden, ale zase na druhou stranu, po poslechu je můj mozek natolik čistý, že si přijdu jako budhista po několika letech meditace. Za moji maličkost bych rád vyzdvihl výkon Matta McGachyho. Jestliže jsem k němu měl na minulém dlouhohrajícím a stejnojmenném albu spoustu připomínek a ne vše mi sedělo, tak letos se překonává. Některé hlasové projevy už rozhodně nejsou z tohoto světa. Album díky němu působí jako nějaká krutá a nekompromisní vendeta. Vždycky si říkám, že nic dalšího, více zlého přijít nemůže a ono přijde. Je to extrém, ale dokonale vybroušený, s perfektním syrovým zvukem a neskutečnou energií. Zajímavé je, že mi tentokrát nevadí ani chvilkové death coreové ozvěny. Možná proto, že jsou dávkovány citlivě a neruší mě. Už jste někdy zažili bombardování? Že ne? Tak letos máte možnost. Pusťte si nové EP kanadských death metalistů CRYPTOPSY a zažijete totální nekompromisní inferno. Zdá se, že kapele krátký formát alba vyhovuje. Nemám absolutně žádných připomínek. Tolik tlaku, síly, energie a nápadů narvaných do čtyřech skladeb jsem už hodně dlouho neslyšel. Nahrávka připomíná smečku hladových pitbulů, utržených ze řetězu. Kousají, cvakají čelistmi a řvou jako nějaká monstra. Stejně jako CRYPTOPSY. Brutal death metalové album, které vám utrhne hlavu i s páteří! Skvěle!
Asphyx says:
Have you everexperienced thebombing? Haven't you?Sothisis your chance.Turna newEPof Canadiandeath metalCRYPTOPSYand experiencetotallyuncompromisinginferno. It seems that this short calibre of albumsatisfies to this band. I have absolutelyno comments.So muchpressure, force, energyand ideasstuffedintofourtracksI haven't heard for long time. Recordingremindsa packof hungrypit bulls, torn off chain.They bite,chatter jaws andscreamlike amonster. AsCRYPTOPSY. Brutaldeath metalalbumthat will bite your head off! Great!
