Recenze/review - CORROSIVE CARCASS – Forsaken Lands (2015)

CORROSIVE CARCASS – Forsaken Lands

CD 2015, Xtreem Music

Lepra je infekční onemocnění, způsobované baktérií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější části těla – kůži a sliznice. Tradiční český název “malomocenství“ odkazuje zřejmě na poškození hmatu, které choroba způsobuje.

Choroba, stejně jako nová deska švédských CORROSIVE CARCASS, probíhá bez příznaků a není nijak zvlášť nakažlivá. Za určitých okolností ale může dojít k jejímu rozvinutí a destruktivní formě. Druhé dlouhohrající album v řadě je totiž určeno přesně do přihrádky poctivých starých death metalistů. Pokud jste tedy rádi v mládí trávili dlouhé chvíle ve společnosti třeba takových DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED a sem tam jste si narvali do sluchovodů i americké nestory AUTOPSY, myslím, že vám bude vyhovovat i nová deska „Forsaken Lands“. Album tak můžete samozřejmě rovnou odsoudit jako obyčejné retro. Jenže, jak už to tak bývá na mém skromném blogu zvykem, je zde to pověstné jenže. Švédi totiž umí napsat velmi dobře poslouchatelnou a chytlavou skladbu. Mým pokojem se tak nejčastěji rozléhá absolutní spokojenost. Tradiční, studené melodie jsou doplňovány záhrobními motivy jak v textech, tak v celkovém vyznění.

Jestliže pak bylo předchozí album „Composition of Flesh“ (2012) velmi kladně přijato v těch nejvybranějších death metalových kruzích, tak novinka je jeho velmi hrdým pokračovatelem. Určitě znáte takový ten pocit, když si sednete, nasadíte sluchátka na hlavu (to aby vás nerušil okolní hluk) a plně se oddáte poslechu. Člověk je na nové desky velmi zvědavý, má nějaká očekávání a naděje. Potom se ujistí (dnes často na internetu), jestli se jeho vidění a slyšení shoduje s ostatními. Mnohdy tomu tak není a je označen za hlušce. Nevím, jak bude na všechny prokleté působit letošní deska, ale za sebe si troufám tvrdit, že by mohla být přínosem každému, kdo si rád alespoň občas ulehne do rakve. Album se totiž zdá být velmi přístupné, opředené sice studenými, ale přívětivými melodiemi. Proti provedení (opět krásný obal od Juanja Casrellana), zvuku (Jimmy Hedlund) nemám žádných námitek. Možná bych sám volil ještě větší „chlív“, ale já do toho nemám co kapelám mluvit.

Trávili jsme v tom neutěšeném švédském smrtícím chřestění spolu s kapelou dlouhé a krásně morbidní chvíle. Napadá mě stovka nihilistických slov, rád bych se na nějaký čas stal záhrobním básníkem, ale nebudu tak činit. Tahle deska totiž mluví zcela jasnou a drtivou řečí. Odložte tedy zbytky své kůže, nechte odpadat kousky masa a plně se soustřeďte na vyprávění o věcech, které sice jednou pravděpodobně všichni potkáme, ale o kterých se bojíme na veřejnosti mluvit. Ano, je nutné naplno říct, že jednou shnijeme osamoceni v mělkých hrobech, rozsypáni na loukách a zapomenuti ve věčnosti. Někteří budou mít větší štěstí a neobrátí se v prach hned, ale všichni se nakonec setkáme před posledním soudem. Nevím, jak mě budou páni soudci hodnotit a ani nevím, jestli vůbec projdu prvním kolem hříšníků, ale jsem si jistý, že novou desku CORROSIVE CARCASS si budu s klidem přehrávat ještě v čekárně do samého pekla. Má totiž jednu neskutečnou vlastnost. Uklidňuje mě a naplňuje chladem.

Máte rádi hřbitovy? Milujete záhrobí? Tak potom budete mít rádi i novou desku CORROSIVE CARCASS. Naleznete na ní totiž ty nejchladnější melodie, ostré a kruté riffy i neskutečný zápach otevřených hrobů. Líbí se mi, jak si kapela hraje s náladami a předává nám tu nejhustší atmosféru. Byl jsem uhranut minulým albem, jsem ztracený i letos. Tihle Švédi mají pravděpodobně nějaký tajný recept na chytlavé a dobré nápady. Skladby v sobě mají velkou sílu a jsou dobře zapamatovatelné. Celkové provedení, včetně zvuku i obalu je opravdu exkluzivní. Rád jsem s touhle deskou trávil dlouhé chvíle. Obsahuje jen ty nejvybranější kousky syrového masa. Starý, poctivý švédský old school death metal, který působí jako říznutí studeným nožem. Vynikající záhrobní záležitost! Doporučuji.

Asphyx says:

Do you like cemeteries? Do you love the other world? Then you'll love the new album CORROSIVE CARCASS. You'll find there the coldest melodies, sharp and brutal riffs and incredible breath of opened graves. I enjoy how the band plays with moods and give us the densest atmosphere. I was bewitched by the previous album, I'm lost this year too. These Swedes probably have a secret recipe for catchy and good ideas. Tracks have great power and they are easy to remember. Overall design, including sound and cover, is really exclusive. I like this album, I spent long moments with this recording. It includes the most selected pieces of raw meat. Old, honest Swedish old school death metal that is like a cut of cold knife. Excellent stuff from the other world! I recommend.

Seznam skladeb:

01. Blood Ritual
02. The Ghoul
03. Prosecuted at Birth
04. ...and So She Dies (In Sacrifice)
05. Of The Flesh
06. The Seven Princes
07. Residual
08. Memories
09. The Prophet
10. Forsaken Lands

Čas: 46:25

Sestava/band:

Peter Koistinaho – basa

Mikael Lindorf – kytara

Markus Janis – bicí

Jonatan Sjoblom – zpěv

Christian Kanto - kytara

http://corrosivecarcass.com/

https://plus.google.com/113957824397961651126/posts

http://www.reverbnation.com/corrosivecarcassofficial

https://www.facebook.com/pages/Corrosive-Carcass/142603437551

http://www.xtreemmusic.com/label/english.news.index.php

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/forsaken-lands

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh patnáctý - Diskozmrdi

Příběh patnáctý – Diskozmrdi

„Jsou to stejně zmrdi“: řval mi do ucha Prcalík. Seděli jsme zrovna v Semčicích, kousek od Boleslavi na jedné místní zábavě. Na pódiu se právě dokroutila jedna šílená jakože disko - Depeche Mode - Abba – country kapela, která nám lezla krkem. Místní kvočny se sesypaly kolem muzikantů a tiskly se k jejich elastickým kalhotám.  Normálně bychom sem nelezli, ale pozvala nás Prcalíkova potenciální holka. Že prý taky ráda muziku a že miluje Metallicu. Tak jsme jeli. Kytka se zvedl, šel pro pivo a vracel se s tím, že mu cestou asi deset kluků řeklo, že mu rozbijou hubu. Nikdo nevěděl proč. Protože jsem trávil dětství na chalupě v Jizerkách na vsi, začal jsem všem vysvětlovat, že ty kluci se cítí ohrožení, a že jim to přijde normální automaticky zbouchat kohokoliv, koho neznají. Taky asi zafungoval strach z neznámého, protože nebudeme si nic nalhávat, ale byli jsme velcí fešáci.

Já vypadal ještě docela dobře. Měl jsem jen černé triko, džíny a vestu, ale Prcalík procházel obdobím punku a vypadal hodně strašidelně. Tedy aspoň na tehdejší dobu. Kytka se zase začal zaobírat blackem a z jeho obráceného kříže měly místní stařenky strach už při příjezdu na náves. Dokonce se jedna pokřižovala. Možná to ale nebylo vizáží mého kamaráda, spíš bych si tipnul, že ji vyděsila jeho hláška před kostelem: „Bububububu, si tě odnesu do pekla“. Všechno to vlastně způsobil Prcalíkův neskutečný sexuální apetit. Zlanařil nás, přesvědčil jak podomní prodejce víry. On tu holku prostě chtěl a my mu měli dělat křoví. Dal jsem si další pivo a pak se šel zeptat takového hodně vyplašeného DJ, jestli by nechtěl přestat pouštět ty sračky od Michala Davida a pustil tam něco normálního. Odmítl, poslal mě do prdele a všichni začali asi po sté pít colu. Myslel jsem, že mi jebne.

Vyrazil jsem radši ven a tam omylem vyslechl rozmluvu šesti kluků, jak se na nás chystají. Nějak jsem nepochopil proč, ale docela mě to vyděsilo. Jich bylo mraky, my jen tři. Šel jsem to říct svým kamarádům. Copak Kytka, ten se zvedl a kdybych ho nechytil za rameno, tak by utekl do polí a lesů, ale Prcalík se naštval. Nakráčel doprostřed sálu, hodil kelímek po DJ a zařval, že jsou všichni neskutečný kurvy. A pak si stoupl za mě. Ta mela, která se strhla, připomínala obrázky hospodských rvaček od Josefa Lady. Nemít průpravu v sebeobraně a prozřetelně sundané brýle, asi bych tam tenkrát zemřel. Matně si pamatuji, že mě šíleně šokovalo, jak jsem byl během několika sekund ve vzduchu a v zápětí mi někdo dupal na hlavu. Vylétli jsme z restauračního zařízení jako mláďata z hnízda. Dopadnutí na asfalt bylo hodně tvrdé. Koutkem oka jsem zahlédl Prcalíka, jak se zvedá jako drzej voříšek a jde zpět. Z posledních sil jsem se postavil na nohy, klekl svému kamarádovi na prsa, pokoušel se ho krotit a poléval ho kapkami krve, která mi crčela z nosu.

Posedávali jsme kousek vedle u obchodu na schodech, čekali, až přijede autobus. Jenže pan řidič nás takhle zasviněné nechtěl vzít a tak jsme museli pěšky přes kopec asi 12 km domů. Když jsme se doplazili za neustálého nadávání zpět do garáže a uviděli to překrásné světýlko uprostřed tmy, mysleli jsme si, že jsme zachráněni. Omyl! To jenom nějaký pomatený zloděj vykrádal naše zásoby piva. Prcalík zařval jako raněná šelma a to co jsem spatřil, jsem už pak nikdy v životě neviděl. Kolem mě se mihnul kulový blesk, skočil na asi o osm hlav většího lupiče a doslova ho domlátil na zem. Vzal ho za vlasy, vytáhl ho na světlo a klekl mu na krk. „Hajzle!“: zasyčel na něj a pak ho popadl záchvat smíchu. Pro pivko si do své garáže zaskočil sám pan majitel.

Tento moudrý muž vše přešel s úsměvem a nadhledem, nabídl nám pivo a za zvuků (konečně!) pořádné hudby jsme se protloukli až do rána. Pamatuji si, že jsem šel tenkrát rovnou z garáže na brigádu. Nevyspalý, dobitý a hlavně přesvědčený, že mě už nikdo nikdy na žádnou zábavu nedostane. Svůj slib jsem víceméně dodržel a od vesnic jsme se s klukama drželi raději dál. Tedy, výjimka mohla nastat pouze v případě, že přijela opravdu nějaká zajímavá kapela. Ale to jsme jezdili ve větším množství. A jaké že z toho pro mě plynulo ponaučení, můj milý čtenáři? Moje zhnusení z diskoték a obzvlášť z Michala Davida se navěky prohloubilo natolik, že když dodnes slyším nějaký jeho disko hit, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - GATEWAY – Gateway (2015)

GATEWAY – Gateway

CD 2015, Hellthrasher Productions

Nekróza je intravitální odúmrť tkáně. Takhle jednoduše zní definice. Jenže my jsme death metalisté a moc dobře víme, že podobné záležitosti nelze odbýt jednou větou. Vždyť hniloba, syrovost a opuštěné hřbitovy jsou podstatou našeho stylu. Osobně to mám nastavené tak, že si kapely rozděluji do různých imaginárních škatulek a přihrádek. GATEWAY jsem ihned nalepil štítek s nápisem old school doom death metal záhrobního stylu. Pomalé rytmy, opakování motivů, chlad a hlas připomínající probouzející hydru. To jsou přesně atributy, které patří do toho nejtemnějšího undergroundu. Doomové pobublávání dodává nahrávce až magickou auru a zvuk je dunivý, jako bubny oslavující příchod samotného Satana. Nic zase tak objevného, ale pro mě hodně nakažlivé a magnetické. Prosévám mezi prsty vzpomínky na devadesátá léta, na špinavý sound, na focení kapel v čerstvých hrobech, na černobílé fotografie, na oběšence, vlající ve větru.

Pokud bychom chtěli definovat přesně styl, kterým se GATEWAY zaobírají, museli bychom opravdu nějakých třicet let zpět na časové ose. Ano, staré dobré osmdesáté roky, plynoucí pomalu a jistě až do roku 1990. Pak možná ještě kousek dál, ale jen do doby, kdy se začaly v hudbě objevovat komplikované počítače. „Gateway“ je deskou ze starých časů, kdy jste museli pro setkání s kamarádem napsat týden dopředu dopis. Pochází z období dlouhých vlasů, zastřené kazetové nedokonalosti, z absolutního podzemí. Rád podobné smečky „objevuji“ a dávám jim svými slovy alespoň nějakou naději na to, že si jich pár fanoušků všimne. GATEWAY mohu s klidem doporučit všem trpělivým a „staroškolským“ fanatikům, všem „vinylářům“, kteří rádi obracejí neustále dokola strany gramodesek (doufejme, že i recenzované dílo na tomto nosiči brzy vyjde) a hudba je pro ně ještě posvátný obřad a ne jen chvilkové nadšení u stažených souborů.

Zapalte onen svět, vyčistěte kotle od oleje, co zbyl po hříšnících. Natáhněte se na skřipce, oživte staré dobré způsoby mučení a zahalte katovu hlavu do rudé kápě. Tahle hniloba, muzika i obal, museli začít hnít už někdy ve středověku. Praktiky, styl a surovost by tomu odpovídali. Ploužíme se nekonečnými chodbami žalářů. Jsou zde uhranutí, prokletí, obvinění z čarodějnictví. Církev svatá, v čele se sadistickými knězi, provádí nekončící výslechy. Je cítit pach spálené kůže. Včera dodal místní kovář čerstvé železo. Nejhorší jsou ty skřeky trpících, dávno mrtvé oči a nenávist, která se vznáší všude kolem, jako kadidlo při ranní modlitbě. Na lafetě odvážejí ty, co dnešní noc nepřežili. Zohavená těla ve jménu Ježíše Krista. Přesto se všichni těší na brzkou hranici. Budou se upalovat ženy, obviněné z kacířství. Už je vedou, ryčí, smějí se, pláčou a odříkávají úplně stejné texty, jako kapela GATEWAY. Není návratu.

GATEWAY jsou dávnými posly ze starých časů. Hrají převážně pomalu, naléhavě, s magickou silou. Vítejte na okultním obřadu. Namalujte pentagram, obětujte kozla a sepněte ruce k obrácené modlitbě. Hudba je na první desce těchto Belgičanů velmi chladná, odtažitá, temná a ponurá. Po celou dobu poslechu jsem ani na chvilku nevyšel ze stínu. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem! Budete prokleti, naporcováni a rozemleti v nekonečný prach. Doom metal, prokládaný smrtícím kovem působí jako ostré hroty mučicích nástrojů. Proniká do těla lehce, jen s malým odporem. Tolik špíny, hniloby, tmy a nenávisti, jsem už hodně dlouho neslyšel. Fanoušci starých časů by měli zbystřit svoji pozornost, hraje se zde totiž pro všechny příznivce old school doom death metalu. Album, které zabíjí jako jed. S jistotou a krutostí. Vstup do země stínů se opravdu vydařil.

Asphyx says:

The GATEAWAY are the past embassadors from the old days. They play more slowly and urgently with a magical power. Welcome to an occult ritual. Draw the pentagram, sacrifice a goat and clasp your hands together to the reverse prayer. Music on the first album by these Belgian guys is very cold, abstract, dark and sad. During the time I listen I´m in the shadow and I don´t go out of it. Let the one who is without sin cast the first stone. You will be cursed, carved and smashed in an infinite ash. Doom metal which is mixed with dead metal which seems like sharp peaks of torturing instruments. It sinks into your body easily with just a little grudge. So much dirt, blight, darkness and hate…so much that I haven´t heard it for a while. Fans of the old days should pay attention because this is the music for fans of the old school doom death metal. The album kills like a poison – with confidence and cruelty. The entry to the world of shadows is a very good job!

Seznam skladeb:

Prolegomenon (intro)

Vox Occultus

Kha´laam

Impaled

Corrumpert Interludium

Vile Temptress

Hollow

The Shores of Daruk

Čas: 40:17

 

Sestava:

Robin Van Oyen

http://www.hellthrasher-distribution6.home.pl/

https://www.facebook.com/gatewaydeathdoom

http://gatewaydeathdoom.bandcamp.com/

Recenze/review - MANIPULATION – Ecstasy (2015)

MANIPULATION – Ecstasy

CD 2015, Satanath Records

Waterboarding je technika používaná k vynucení přiznání nebo informací. Při waterboardingu je osoba přivázána ke stolu nebo k dřevěné desce. Tazatel má pomocníka, jehož úkolem je lít vodu přes ručník či celofán na nos a ústa oběti, což ztěžuje dýchání a navozuje topení se (utopení však není záměr vykonavatelů).

Šílená definice, co říkáte? Při poslechu MANIPULATION se cítím hodně podobně. Topil jsem se jen jednou v životě, ještě jako malý kluk, kdy jsem neodhadl hloubku vody v jednom rybníku. Pamatuji se, že jsem pomalu ztrácel vědomí a nebýt jednoho hodného dědy, asi bych poslouchal dneska muziku z nějakého pekelného kotle. Poláci hrají přesně ten druh hudby, u které je důležitá hlavně energie. Jejich death metal je zběsilý, hodně propracovaný a nebojí se ani groove pasáží. Občas zavzpomínáme na kolegy DECAPITATED, chvílemi dokonce na brazilskou SEPULTURU. Tradiční, klasický smrtící kov je zde kombinovaný s modernějším pojetím metalu. Není to sice úplně moje parketa, ale rozhodně musím ocenit, že novinka má potřebné grády. Je sice nutné si odmyslet původní vzory kapely, ale tak to dnes funguje skoro všude.

Topím se spolu s kapelou v pořádně krvavé bažině. Texty o antikřesťanství i vědeckém hanobení mysli mi dělají více než dobře.  Album hezky odsýpá. Kapela by si klidně mohla odpustit takové ty zasekávané pasáže, ale zase na druhou stranu, tohle je přesně to, co mladší ročníky posluchačů ocení. Mám občas problém i s délkou songů, některé by rozhodně zasloužily o kousek zkrátit. Myslím, že třetí řadové album se povedlo. Nebude sice patřit k těm, které bych vynášel do samého pekla a asi se k němu nebudu příliš často vracet, ale s klidem ho doporučím ostatním. Vždyť… každý máme uši nastavené trošku jinak. Já raději špínu, hnilobu a old school. Toho se tady nedočkám, ale nebudu MANIPULATION kvůli tomu rozhodně ihned zatracovat. Naopak, otevřu svoji hlavu „novým“ myšlenkám a nechám se unášet kolébavými rytmy „Ecstasy“.

Zvukově je vše ošetřeno na výbornou, i když já to samozřejmě raději trošku víc postaru. Celkově se určitě jedná o kousek povedené polské práce, s přihlédnutím k inspiracím v zámoří. CD má opravdu hodně povedený booklet. Je na něm vidět, že si s ním páni muzikanti i label dali hodně práce. Oceňuji to a jsem tomu rozhodně rád. V dnešní době velmi příjemná záležitost. Co na tom, že hudba není pro mě z nejzajímavějších? Ono je to se mnou a touhle kapelou těžké. Přirovnal bych to k nějakému hodně hádavému manželství. Taky neustále hledám další a další drobnosti ke kritice, ale v závěru si nakonec svoji partnerku i muziku užívám. Nakonec stejně odcházím od reproduktorů se slovy: „Dobrá práce!“.

MANIPULATION letos vydali moderněji pojatý death metal. Kombinují v něm tradiční, klasické prvky polské školy a přidávají jen ty nejvybranější americké ingredience. Album hezky řeže, odsýpá a nepostrádá tolik potřebnou energii. Propracované, pestré motivy jsou doplňovány ostrými kytarovými výjezdy. Občas se sice vkrádá nepatřičná monotónnost a stereotyp, ale stává se to „zaplať Satan“ jen občas. „Ecstasy“ je nahrávkou, která proniká do krve pomalu. Chce čas, klid a volume pořádně doprava. Teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Pokud máte rádi ostrý smrtící kov, který je doslova protkán groovy pasážemi, myslím, že budete spokojeni. Já si dávám raději trošku odstup, ale musím uznat, že nahrávka má něco do sebe. Death metalové album, které se mi líbí, i když k němu mám výhrady.

Asphyx says:

MANIPULATION published a little bit more modern version of death metal this year. They combine traditional and classic forms of Polish school and they add just the best American ingredients. This album cuts very nicely and it´s not lack of the needed energy. Elaborate, colorful motives are mixed with sharp guitar passages. Sometimes there is an inappropriate monotony and stereotype, however this happens only a few time, “thank Satan”! “Ecstasy” is a record which will go in your blood very slowly. This album needs it´s time, calm and volume to the right. After that you can hear the individual nuances. If you like a sharp death metal which is full of groove passages I think you would like this. I like to go not so deep in this music, however I have to say that this album has something about itself. Death metal album, which I really like although I have some critical comments. 

Seznam skladeb:

01. Insomnia
02. Sic Itur ad Astra
03. Lifetime
04. Bad Boy
05. The Paradigm of Existence
06. Sunset over Vatican
07. Temples of Vanity
08. Burn Motherfuckers!
09. Dźwięk upadku
10. Ecstasy

Čas: 44:11

 

Sestava/band:

Rado.Slav, Bysiek, Vulture, Kriss,Brużyc

https://www.facebook.com/manipulation.net

http://band.pl/manipulation

https://soundcloud.com/manipulation-pl

https://www.youtube.com/user/ManipulationOfficial

http://www.satanath.com/

Minirecenze/minireview - SWALLOW THE SUN - Songs from the North I, II & III (2015)

SWALLOW THE SUN - Songs from the North I, II & III

CD 2015, Century Media Records

Noci se pomalu prodlužují, slunce je bolavější a do duší mnohých z nás se vkrádá polehounku utišující zima. Příroda na to možná letos nevypadá, ale věřte tomu, že smutek šedivých dní jednou přijde. Procházíme se krajinou, v naději na uklidňující sníh. Svítíme si do tmy úspornými žárovkami v představě, že prodloužíme den. Opak je pravdou. Přírodní zákony nelze oklamat. Stejně jako nelze oklamat doom metal. Ten má svá jasná, pevně daná pravidla. Není zase tolik kapel, které by se drželi tradičního vyznění s takovou urputností a silou. SWALLOW THE SUN jsou členy řádu umírajícího smutku už od roku 2000. Finský melodic doom metal, kombinovaný s deathovým mručením je v jejich podání vždy zážitek. Letos tomu není jinak. 

SWALLOW THE SUN se vydali na nejednoduchou cestu třech CD. První a pro mě nejlepší je klasické, tak jak ho známe z posledních let. Druhé, do akustiky nahrané songy, které mi ale přijdou až příliš utahané a ocenil bych je asi snad jen někde při živé prezentaci a potom třetí CD, které je hozené až někam do funeral doomu. Tento disk je sice zajímavý, dobře se poslouchá, ale zatím mi vyloženě do krve nepronikl. Tady lze ale očekávat, že k tomu brzy, až obloha protrhne svoje mraky a začne sněžit, dojde. Už se těším na vánoce, na roztopená kamna na chalupě v Jizerkách a četbu oblíbené knihy. Novinka písní ze severu má svoji nepopiratelnou sílu. Finové si sice vzali obrovské sousto, ale myslím, že věrní posluchači ho vstřebají rádi a ještě si budou pomlaskávat blahem. Slunce bude opět spolknuto, nemusíte mít obavy.

Letošní novinka SWALLOW THE SUN se opravdu povedla. Líbí se mi lehkost, s jakou dokáže kapela přenést na CD smutek a různé nihilistické nálady. Osobně mi nejvíc vyhovuje první a třetí disk, druhý mě příliš neoslovil. Celkově se ale jedná o krásný sběratelský kousek, který musí udělat dobře každému, kdo má rád hudební umírání. Melodie jsou zde vznešené a připomínají usínající přírodu. Písně ze severu zní jako vítr, vznášející se v korunách stromů. Nevěříte? Tak si desku poslechněte a uslyšíte sami. Doom metalové album, které je plné umírání. Velmi dobrá nahrávka!

Asphyx says:

This year's news of SWALLOW THE SUN is really good. I like the ease that the band can transfer on the CD sadness and various nihilistic moods. Personally, I like the first and third disk more, the second doesn't speak to me. Overall, it is a nice stuff for collectors, it must do well to everyone who loves musical dying. The melodies are noble and remind the drowsing nature . Songs from the north sound like wind, floating in the treetops. Don't you believe? So listen to this album and you will hear yourself. Doom metal album, that is full of dying. Very good record!

https://www.facebook.com/swallowthesun

http://www.swallowthesun.net/

http://www.centurymedia.com/

Few questions - interview with LECTERN

Few questions - interview with LECTERN

Can you introduce your band to our readers? When was it founded and which style of music do you play?

Fabio Bava "If you didn't realize, you are reading a Lectern interview. We come from Italy, exactly from the capital well known as fucking Rome. We are around since 1999 as a death metal oufit, and released four records".

Pietro Sabato "Our band was formed in 1999 by Fabio Bava, and the band started playing death metal. I love playing brutal technical death metal. Bands which have given me many many ideas are Cannibal Corpse and Dying Fetus".

Where and under which conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Fabio Bava "We had no planned time to record, but we did all in less than twenty days. The songs of Fratricidal Conelebration were nine, recorded at The Outer Sound Studios by Giuseppe Orlando who provided the sound engineering cutely".

Pietro Sabato "We recorded in Rome the latest album of the band by Giuseppe Orlando".

How many copies were released and which medium was used for this new edition?

Fabio Bava "Four thousand, as we consider the first and the second press, with different artworks for censorship. physical cd could be bought, digital download and we are on every platform from Spotify to You Tube and on every social media, except Instagram and other shit! We appreciate channels like television, clips, webzines, press and tuner broadcasting. Also to be on Facebook could be useful, if you think how many people can write us. These days we got in touch to play in the United States in West Virginia and in Argentina. We are full of interviews and promotion right now, as it goes with highs and lows".

Pietro Sabato "From what I know, we have received twohundred copies to the band and eighteen hundred are owned by the label that has proceeded to sell or distribute them in various music shops in the world. The album was released in cd and it is downloadable from various sites".

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Fabio Bava "I wrote the lyrics. The topic is and always will be, Satan! We are creators of hellish atmosphere,attitude and whatever it concerns that".

Pietro Sabato "The author of the lyrics is our singer Fabio Bava. The lyrical themes are obviously Satanic".

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Fabio Bava "Christophe Szpajdel made the logo as for other well famous bands. Francesco Tacconi is our photographer and he also manages our layouts. The new artwork, after censorship, was made by Rudi Yanto well known for extreme metal coverarts. We were looking for something cool, and we founded in his work! Simply great! It attracts the fans to buy our stuff, if we have an awesome illustration on the frontsleeve, it would be easier. Who buys a record with a shitty image on the front? Websites and merchandise are important too, and I always take care of updating all of them as for the socials. I don't like them too much, they are too invavsive of our private sphere. I hate those who are always with their eyes glued at thei mobile or computer! Fuck this shit and live your real life and not always in that goddamn virtuality! Look around yourselves, you stupids!".

Marco Valentine "Not everyone in the band pays lot of attention to social medias. I consider it one of the most important things nowadays. The right instrument to spread our art, communicate our messages to the fans, news, and of course, keep our image in constant contact with those who follow us. We should care more this aspect, I think".

Pietro Sabato "Our logo was created by the same person who created Emperor's. Our sites are managed by ourselves".

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Fabio Bava "Sliptrick Records released our new album. They could even do better to advertise us worldwide as they were the only, who made a real offer for our band. Others spoke only rumours!".

Pietro Sabato "We chose Sliptrick Records. Yes, I am happy because it is a label that has believed in our project and in us and then, also because they printed the cd and paid half of the recordings in the studio".

Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

Fabio Bava "I've always thought that early Deicide on the first four records were awesome, as now is useless they go on: they could not reach or never repeat what they did between 1990 and 1997 as the top of their history. They always impressed me too much in death metal more than Morbid Angel often, even if I adore old Slayer, Iron Maiden, Dream Theater, Malice, Sanctuary and so on. As you can see very different stuff, like the hair metal scene with Skid Row, Poison, Ratt and Warrant as many pointed at them as fags or useless acts. Well, as I don't think so, they were very skilled musicians. Sting, The Police, Genesis, Phil Collins and the pop rock of the Eighties like Pink Floyd or Dire Straits and Yes is also a genre that makes my day yet".

Marco Valentine "Not idols for me, just amazing people that inspires you doing better and better. About drumming I have always loved the appeal of Chris Addler, Jordan Mancino, Derek Roddy and George Kollias. And of course Gee Anzalone".

cover - Fractricidal Concelebration

Did you send your record to some labels and who are those? How was the response?

Fabio Bava "For being professional, I cannot list names. They were so much, and Sliptrick Records was the only one who was interested and offered us a deal, also for our next future".

Pietro Sabato "We sent to Nuclear Blast, Relapse and Century Media but we had no answer instead, there were some others, but not really affected unto us".

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether in clubs or festivals and which of your performances would you consider as the best?

Fabio Bava "As I cannot say that we are a live band, we played quite a lot. Personally, I like both situations, the adrenaline I have before every gig is always enourmous. I like to consider my bands made of four stage animals!".

Marco Valentine "Almost ten gigs since I'm in the band. I prefer clubs because they are more intimate situations with the audience. Infact I consider my best gig, our first with this line up two years ago in Finland at Prkl Club."

Pietro Sabato "We played some concerts between these periods and local festivals. Obviously I prefer festivals which are open air as I like to think, that there is very good people to follow technical and brutal death metal riffs yeah".

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Fabio Bava "The next record will be basic, so it's now our focus, within all the tours before entering the studio. I have the right vibe with our new tracks. If we'll achieve more audience playing everywhere and much more, it will be the first step to become important in the death metal scene".

Marco Valentine "We aim to do as many live shows as we can. A little tour is confermed for April and we are still working hard on writing new material for the next album".

Pietro Sabato "Now our project is to finish the new album and play much as possible".

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Fabio Bava "Get in touch through mail or Facebook, for merchandise visit Big Cartel online store".

Pietro Sabato "You can contact us at any time! We have Facebook, Twitter, e-mail and aeverything. We do not lack of anything and everybody in the band has their own twist on Facebook too, so do not hesitate to contact us!".

LINEUP

Fabio Bava: vocals/bass

Pietro Sabato: guitar

Fabio Mariantoni: guitar

Marco Valentine: drums 

INTERNET

www.lectern.in

www.facebook.com/lectern666

www.reverbnation.com/lectern

www.myspace.com/lecternband

www.metal-archives.com/bands/lectern

www.twitter.com/lectern666

lectern@mail.com

DISCOGRAPHY

Bisbetical (1999)

Salvific Of Perhaps Lambent (2010)

Lectern (2013)

Fratricidal Concelebration (2015)


Review Fratricidal Concelebration (2015) - here

Recenze/review - KEEP ON ROTTING - Wandering Fall (2015)

KEEP ON ROTTING - Wandering Fall
singl 2015, vlastní vydání

Hola, hola! Na vědomost se dává, že obyvatelé litoměřického pavilonu Gibonů zavítali po nějaké době do studia a vyvrhli mezi návštěvníky zoo dva zbrusu nové songy. Jak už u nich bývá dobrým zvykem, vše je předkládáno s lehkostí a vtipem, kteréžto jsou této kapele vlastní. KEEP ON ROTTING, kteří jsou zajímaví už ze své podstaty, dostáli svým zásadám a poctili nás spoustou ostrých riffů, originálně nazvučených bicích a hlasu, díky kterému padá omítka ze zdí mého pokoje. Už dlouho se mi nestalo, abych já, jako odpůrce různých singlů a ochutnávek, trávil ve společnosti dvou písniček takovou dobu. Ale vězte, že je co poslouchat. Jiné skupiny by si s nápady, napěchovanými do singlu, vystačily několik dlouhohrajících alb. Nemám ze své přirozenosti rád zbytečně složitou hudbu, ale tady si přijdu jako malé dítě, ještě pořád objevující nový svět. 

Nutno zmínit, že obal alba je krásným a zajímavým doplňkem k hudbě. Podepsána je pod ním vokalistka Dahlien a abych pravdu řekl, měl jsem jej dokonce jako podklad na plochu svého počítače v práci. Uklidňuje mě. Stejně jako obě skladby. Je to zvláštní, ale i přes určitou "komplikovanost", jsou KEEP ON ROTTING hodně syroví a nedají vám nic zadarmo. Očišťují mou mysl. Někdo mi někdy říkal, že by trošku vytáhl dopředu kytary. Nikoliv, tento názor nezastávám. Zvuk je jednou z devíz, které litoměřičtí mají. Vím, že to bude působit zastarale a možná nepatřičně, ale odpusťte to "starému" pánovi. Já když novinku poslouchám, pořád mi v hlavě doslova září slovo NOBLESA. 

Ano, je to právě určitá samozřejmost, nadhled a hlavně tlak, které z desky doslova tryskají. Přirovnávat hudbu k nějakým jiným smečkám nemá smysl, obrázek si uděláte sami a hlavně, tahle kapela je skvělá právě v tom, že je originální. A víte co, dost slov, stačí si kliknout na odkaz dole pod článkem, podpořit kapelu několika groši a uslyšíte sami. Za mě opět palec nahoru a moc se těším na dlouhohrající desku. A teď už mi dejte svatý pokoj, mám ještě něco na práci. Musím si nutně nasadit sluchátka a znovu si vše přehrát. Je to totiž hudba, se kterou jsem až niterně propojen. Death metalová meditace může znovu začít! Howgh!

(pokud máte chuť, přečtěte si s KEEP ON ROTTING rozhovor - zde, interview with KEEP ON ROTTING  - here)

Sumarizace:

Česká, progresivní death metalová kapela KEEP ON ROTTING, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nový singl je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je singl nahraný. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Oba songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Singl se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní singl! Velmi doporučuji!

Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Czech, progressive death metal band KEEP ON ROTTING. Their new single is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the single is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Both songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I  recommend very much!

https://www.facebook.com/keeponrotting/?fref=ts

https://keeponrotting.bandcamp.com/
http://bandzone.cz/keeponrotting

Recenze/review - I CHAOS – Masterbleeder (2015)

I CHAOS – Masterbleeder

CD 2015, Raped in the Face Records

„Nekonečné řady mrtvých těl. Jakoby naaranžované, tiché, žalující. Zvláštní je právě to ticho, ten nechutný klid. Přitom se již snad tisíckrát obě strany dohodly, že chemické zbraně používat nebudou. Někteří pohlaváři dokonce dostali Nobelovu cenu míru. Jenže staré zlo nelze jen tak zničit. Musí být dobrá vůle a lidé si musí dobro zasloužit. Teď tu stojím, s plynovou maskou na tváři a z rukou mi začíná odpadávat kůže. Původně jsem chtěl pomoct, už jsem měl plné zuby blahobytu a jistot. Nedokázal jsem jen tak přihlížet a vydal jsem se do země nikoho. Musel jsem něco udělat. Už jsem se nedokázal dívat na dětský pláč, na smutek, na nicotu. Nikdy bych to do sebe neřekl. Cesty Páně se zdají být opravdu nevyzpytatelné. Zemřu za pár chvil. Sám v cizí zemi, opuštěný, ale spokojený sám se sebou.“ Tento sen se mi poslední dobou vrátil přesně sedmkrát. Pak se mi dlouho nezdál.

Vždycky jsem se ráno probudil, chvíli přemýšlel, co je pravda a co byl sen. Občas se rozdíly stíraly, vracely se mi jednotlivé obrazy a při ranních cestách tramvají jsem míval vyděšený obličej. Pak vše ustalo, byl konec. Až do doby, než jsem si nasadil na uši novinku holandských death metalistů I CHAOS. Jejich hudba mě zasáhla jako šíp s jedem. Přímo do srdce. Krutě a nekompromisně. Opět jsem viděl v postranních uličkách poskládaná těla, žalující oči. Jako bych za všechnu tu špínu a utrpení mohl já. Pronásledovaly mě prázdné pohledy a hlavně tichý, nekonečný pláč. Hudba vše jen umocňovala, zostřovala jednotlivé obrazy utrpení a dodávala všem scenériím další, ještě ostřejší obraz. Bylo to chvílemi k zbláznění. Nikdo mi nevěřil. Muzika utíkala převážně ve středním tempu, některé motivy připomínali staré dobré JUNGLE ROT, sem tak SKINLESS, BOLT THROWER, ale i třeba DEW-SCENTED, MISERY INDEX, ILLDISPOSED. Kombinace deathu a thrashe dynamicky ještě více umocňovala všechnu tu smutnou náladu mých snů.

Jedná se teprve o druhý zásek kapely a abych pravdu řekl, letošní počin se mi líbí o hodně víc, než předchozí album („The Human Pepellent“ – 2011). I CHAOS jsou velmi zručnými řemeslníky. Jejich tvorba není sice z nejoriginálnějších a pravděpodobně nebude po chuti úplně každému, ale většina musí ocenit alespoň poctivý přístup. Osobně se mi nejvíc líbí nahrávka v polohách, kdy předkládá „obyčejný“ death thrashový kvapík. To přede mnou opravdu ožívají „zážitky“ z válek, nesmyslného zabíjení. Vidím před sebou další a další zástupy mladých kluků, jdoucích na úplně zbytečnou smrt. Šedé masy opět útočí proti sobě. Nikdo už dávno neví, proč všechno tohle zlo vzniklo. Zabíjí se jen ze své podstaty a mezi opuštěnými válečnými hrdiny se prochází samotný Satan. Mne si ruce a usmívá se. Další nenávist byla opět zaseta. Jsme nepoučitelní a opakujeme stále stejné chyby. Měli bychom se konečně začít učit od zvířat. Ty nikdy nezabíjejí jen tak pro zábavu.

I CHAOS letos přicházejí s opravdu velmi dobrým materiálem. Jejich kombinace deathu a thrashe dělá mým uším více než dobře. Nejedná se sice o nic nového, ani objevného, ale jsem nadmíru spokojen. Líbí se mi jak zvuk, tak celková nálada alba, které řeže ostře a nekompromisně. „Masterbleeder“ mi připomíná atmosféru válečné vřavy. Všude kolem leží tisíce mrtvých a do ticha zní morbidní tóny I CHAOS. Hudba je zde velmi poctivá, jdoucí přímo od srdce. Osobně nejvíc oceňuji, že je nahrávka uvěřitelná, reálná a šíleně návyková. Svět je někdy bláznivý, ale novinka Holanďanů je ještě šílenější. Desku si vyloženě užívám a přehrávám ji velmi často a rád. Death thrashová nálož, která je syrová jako samotná válka!

Asphyx says:

This year´s album by I CHAOS is a very good material. Their combination of death and trash metal brings more than a good music to my ears. This is not something new or unusual, however I´m very satisfied and happy. I like the sound and the whole mood of this album which is sharp and it cuts easily and stoutly. “Masterbleeder” reminds me an atmosphere of a war babel. All around there are thousands of death people and in the quiet place you can hear the morbid tones by I CHAOS. The music is very respectable and it comes right from the heart. Personally I appreciate that the record is very believable, real and very addictive. The world is crazy sometime, however the new album by Dutch guys is even crazier. I really enjoy this album and I listen to it very often and gladly. The death trash load which is raw like a war itself!

Seznam skladeb: 

01. Walking Hell
02. Ills Of Flesh
03. Instrument Of Tyranny
04. Fallen Race
05. Blinding Bias
06. Sublimination
07. Above All That Bleeds
08. Glorious Defeat
09. Bled Empty
10. Ending To A Lie

Čas: 39:28

 

Sestava/band:

Joost Van Der Graaf – basa

Koen Herfst – bicí

Rory Hansen – kytara

Tobias Borra - zpěv

http://ichaos.nl/

http://www.facebook.com/ichaosnl

https://www.youtube.com/user/ichaosnl

http://www.ritf-records.com/