pondělí 23. listopadu 2015
Minirecenze/minireview - TERMINAL FUNCTION - Clockwork Sky (2015)
TERMINAL FUNCTION - Clockwork Sky
CD 2015, Willowtip Records
Švédští progresivní death metalisté TERMINAL FUNCTION hrají přesně ten druh hudby, která mě dokáže na první poslech odradit. Nejsem z těch, kdo by se v přílišné progresivitě nějak vyžíval, ale musím uznat, že album je opravdu velmi pestré. U posluchačů (i u mě) to bude hodně o tom, zda přistoupíte na hru, kterou s námi pánové rozehrávají. Musíte se naladit na vlnu kupříkladu takových MESHUGGAH, FEAR FACTORY (bez elektroniky), THE PROJECT HATE MCMXCIX a podobných kapel. Já vím, pro mnohé to nebude vůbec lehké, tady tradiční skladbu jako takovou nenajdete. Rozhodně bych nedoporučoval poslech ani ve chvílích, kdy si chcete odpočinout. Mohla by se vám také spustit epilepsie. Já vlastně ani pořádně nevím, co si mám o novince TERMINAL FUNCTION myslet. Některé motivy jsou opravdu zajímavé, ale jako celek mi přijde album takové hodně roztříštěné. Potíž je trošku v tom, že o letošním záseku můžete napsat vlastně cokoliv. A vždycky budete mít pravdu. Hudba je zde totiž natolik neuchopitelná a pestrá, že si každý najde to své. A nebo nic.
Osobně se mi nejvíc líbí, když kapela zvolní a nechá vyniknout až "sedmdesátkové " refrény. Ty se sice hodí k rubačkám a zasekávačkám jako pěst na oko, ale co na tom, tentokrát je dovoleno vše. Možná mi trošku chybí takový ten rockový drive, ale to bych chtěl asi opravdu moc. Zajímavá je jedna věc, album mi rozhodně není proti srsti a ani mě nenudí. Zpěvák sice mentoruje pořád stejně, kytary se zdají být také poněkud nevýrazné a o bicí artilerii raději nemluvím. Zase na druhou stranu, tohle není hudba pro masy a na stadiony, ale pro pár kavárenských intelektuálů, kteří se sjedou čajem a pak budou dlouho do noci řešit nesmrtelnost Krista. Budiž jim přáno, já si dám raději pivo a pořádný kus krvavého masa. Přesto všechno jsem si na "Clockwork Sky" to své našel. Sice jsem si připadal jako při nějaké pořádně odlidštěné sci-fi hře, ale užil jsem si. Mimozemšťané to tady stejně mají už dávno pod palcem, tak proč se nepřipravit i na jejich muziku:)).
TERMINAL FUNCTION letos vydali opravdu hodně pestré album. Není vůbec lehké ho uchopit a vstřebat. Doporučuji velkou trpělivost a spoustu poslechů. Potom jsou dvě možnosti. Buď CD odložíte a už se k němu nikdy nevrátíte a nebo budete postupně objevovat nové a nové motivy. Osobně jsem zatím na začátku dlouhé společné cesty. Některé songy se mi líbí, jiné méně a pár vůbec. Hudba je opravdu hodně náročná a komplikovaná. Pokud máte rádi MESHUGGAH a jeho klony, budete určitě spokojeni. Přeji příjemný poslech.
Osobně se mi nejvíc líbí, když kapela zvolní a nechá vyniknout až "sedmdesátkové " refrény. Ty se sice hodí k rubačkám a zasekávačkám jako pěst na oko, ale co na tom, tentokrát je dovoleno vše. Možná mi trošku chybí takový ten rockový drive, ale to bych chtěl asi opravdu moc. Zajímavá je jedna věc, album mi rozhodně není proti srsti a ani mě nenudí. Zpěvák sice mentoruje pořád stejně, kytary se zdají být také poněkud nevýrazné a o bicí artilerii raději nemluvím. Zase na druhou stranu, tohle není hudba pro masy a na stadiony, ale pro pár kavárenských intelektuálů, kteří se sjedou čajem a pak budou dlouho do noci řešit nesmrtelnost Krista. Budiž jim přáno, já si dám raději pivo a pořádný kus krvavého masa. Přesto všechno jsem si na "Clockwork Sky" to své našel. Sice jsem si připadal jako při nějaké pořádně odlidštěné sci-fi hře, ale užil jsem si. Mimozemšťané to tady stejně mají už dávno pod palcem, tak proč se nepřipravit i na jejich muziku:)).
TERMINAL FUNCTION letos vydali opravdu hodně pestré album. Není vůbec lehké ho uchopit a vstřebat. Doporučuji velkou trpělivost a spoustu poslechů. Potom jsou dvě možnosti. Buď CD odložíte a už se k němu nikdy nevrátíte a nebo budete postupně objevovat nové a nové motivy. Osobně jsem zatím na začátku dlouhé společné cesty. Některé songy se mi líbí, jiné méně a pár vůbec. Hudba je opravdu hodně náročná a komplikovaná. Pokud máte rádi MESHUGGAH a jeho klony, budete určitě spokojeni. Přeji příjemný poslech.
Asphyx says:
neděle 22. listopadu 2015
Recenze/review - CORROSIVE CARCASS – Forsaken Lands (2015)
CORROSIVE
CARCASS – Forsaken Lands
CD
2015, Xtreem Music
Lepra
je infekční onemocnění, způsobované baktérií Mycobacterium
leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější
části těla – kůži a sliznice. Tradiční český název
“malomocenství“ odkazuje zřejmě na poškození hmatu, které
choroba způsobuje.
Choroba,
stejně jako nová deska švédských CORROSIVE
CARCASS,
probíhá bez příznaků a není nijak zvlášť nakažlivá. Za
určitých okolností ale může dojít k jejímu rozvinutí a
destruktivní formě. Druhé dlouhohrající album v řadě je
totiž určeno přesně do přihrádky poctivých starých death
metalistů. Pokud jste tedy rádi v mládí trávili dlouhé
chvíle ve společnosti třeba takových DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS,
NIHILIST, ENTOMBED a sem tam jste si narvali do sluchovodů i
americké nestory AUTOPSY, myslím, že vám bude vyhovovat i nová
deska „Forsaken
Lands“.
Album tak můžete samozřejmě rovnou odsoudit jako obyčejné
retro. Jenže, jak už to tak bývá na mém skromném blogu zvykem,
je zde to pověstné jenže. Švédi totiž umí napsat velmi dobře
poslouchatelnou a chytlavou skladbu. Mým pokojem se tak nejčastěji
rozléhá absolutní spokojenost. Tradiční, studené melodie jsou
doplňovány záhrobními motivy jak v textech, tak v celkovém
vyznění.
Jestliže
pak bylo předchozí album „Composition of Flesh“ (2012) velmi
kladně přijato v těch nejvybranějších death metalových
kruzích, tak novinka je jeho velmi hrdým pokračovatelem. Určitě
znáte takový ten pocit, když si sednete, nasadíte sluchátka na
hlavu (to aby vás nerušil okolní hluk) a plně se oddáte
poslechu. Člověk je na nové desky velmi zvědavý, má nějaká
očekávání a naděje. Potom se ujistí (dnes často na internetu),
jestli se jeho vidění a slyšení shoduje s ostatními. Mnohdy
tomu tak není a je označen za hlušce. Nevím, jak bude na všechny
prokleté působit letošní deska, ale za sebe si troufám tvrdit,
že by mohla být přínosem každému, kdo si rád alespoň občas
ulehne do rakve. Album se totiž zdá být velmi přístupné,
opředené sice studenými, ale přívětivými melodiemi. Proti
provedení (opět krásný obal od Juanja Casrellana), zvuku (Jimmy
Hedlund) nemám žádných námitek. Možná bych sám volil ještě
větší „chlív“, ale já do toho nemám co kapelám mluvit.
Trávili
jsme v tom neutěšeném švédském smrtícím chřestění
spolu s kapelou dlouhé a krásně morbidní chvíle. Napadá mě
stovka nihilistických slov, rád bych se na nějaký čas stal
záhrobním básníkem, ale nebudu tak činit. Tahle deska totiž
mluví zcela jasnou a drtivou řečí. Odložte tedy zbytky své
kůže, nechte odpadat kousky masa a plně se soustřeďte na
vyprávění o věcech, které sice jednou pravděpodobně všichni
potkáme, ale o kterých se bojíme na veřejnosti mluvit. Ano, je
nutné naplno říct, že jednou shnijeme osamoceni v mělkých
hrobech, rozsypáni na loukách a zapomenuti ve věčnosti. Někteří
budou mít větší štěstí a neobrátí se v prach hned, ale
všichni se nakonec setkáme před posledním soudem. Nevím, jak mě
budou páni soudci hodnotit a ani nevím, jestli vůbec projdu prvním
kolem hříšníků, ale jsem si jistý, že novou desku CORROSIVE
CARCASS
si budu s klidem přehrávat ještě v čekárně do samého
pekla. Má totiž jednu neskutečnou vlastnost. Uklidňuje mě a
naplňuje chladem.
Máte
rádi hřbitovy? Milujete záhrobí? Tak potom budete mít rádi i
novou desku CORROSIVE
CARCASS.
Naleznete na ní totiž ty nejchladnější melodie, ostré a kruté
riffy i neskutečný zápach otevřených hrobů. Líbí se mi, jak
si kapela hraje s náladami a předává nám tu nejhustší
atmosféru. Byl jsem uhranut minulým albem, jsem ztracený i letos.
Tihle Švédi mají pravděpodobně nějaký tajný recept na
chytlavé a dobré nápady. Skladby v sobě mají velkou sílu a
jsou dobře zapamatovatelné. Celkové provedení, včetně zvuku i
obalu je opravdu exkluzivní. Rád jsem s touhle deskou trávil
dlouhé chvíle. Obsahuje jen ty nejvybranější kousky syrového
masa. Starý, poctivý švédský old school death metal, který
působí jako říznutí studeným nožem. Vynikající záhrobní
záležitost! Doporučuji.
Asphyx
says:
Do you like cemeteries? Do you love the other world? Then you'll love the new album CORROSIVE CARCASS. You'll find there the coldest melodies, sharp and brutal riffs and incredible breath of opened graves. I enjoy how the band plays with moods and give us the densest atmosphere. I was bewitched by the previous album, I'm lost this year too. These Swedes probably have a secret recipe for catchy and good ideas. Tracks have great power and they are easy to remember. Overall design, including sound and cover, is really exclusive. I like this album, I spent long moments with this recording. It includes the most selected pieces of raw meat. Old, honest Swedish old school death metal that is like a cut of cold knife. Excellent stuff from the other world! I recommend.
Do you like cemeteries? Do you love the other world? Then you'll love the new album CORROSIVE CARCASS. You'll find there the coldest melodies, sharp and brutal riffs and incredible breath of opened graves. I enjoy how the band plays with moods and give us the densest atmosphere. I was bewitched by the previous album, I'm lost this year too. These Swedes probably have a secret recipe for catchy and good ideas. Tracks have great power and they are easy to remember. Overall design, including sound and cover, is really exclusive. I like this album, I spent long moments with this recording. It includes the most selected pieces of raw meat. Old, honest Swedish old school death metal that is like a cut of cold knife. Excellent stuff from the other world! I recommend.
Seznam
skladeb:
01.
Blood Ritual
02. The Ghoul
03. Prosecuted at Birth
04. ...and So She Dies (In Sacrifice)
05. Of The Flesh
06. The Seven Princes
07. Residual
08. Memories
09. The Prophet
10. Forsaken Lands
02. The Ghoul
03. Prosecuted at Birth
04. ...and So She Dies (In Sacrifice)
05. Of The Flesh
06. The Seven Princes
07. Residual
08. Memories
09. The Prophet
10. Forsaken Lands
Čas:
46:25
Sestava/band:
Peter
Koistinaho – basa
Mikael
Lindorf – kytara
Markus
Janis – bicí
Jonatan
Sjoblom – zpěv
Christian
Kanto - kytara
PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh patnáctý - Diskozmrdi
Příběh patnáctý – Diskozmrdi
„Jsou
to stejně zmrdi“: řval mi do ucha Prcalík. Seděli jsme zrovna
v Semčicích, kousek od Boleslavi na jedné místní zábavě. Na pódiu se právě
dokroutila jedna šílená jakože disko - Depeche Mode - Abba – country kapela,
která nám lezla krkem. Místní kvočny se sesypaly kolem muzikantů a tiskly se
k jejich elastickým kalhotám.
Normálně bychom sem nelezli, ale pozvala nás Prcalíkova potenciální
holka. Že prý taky ráda muziku a že miluje Metallicu. Tak jsme jeli. Kytka se
zvedl, šel pro pivo a vracel se s tím, že mu cestou asi deset kluků řeklo,
že mu rozbijou hubu. Nikdo nevěděl proč. Protože jsem trávil dětství na chalupě
v Jizerkách na vsi, začal jsem všem vysvětlovat, že ty kluci se cítí
ohrožení, a že jim to přijde normální automaticky zbouchat kohokoliv, koho
neznají. Taky asi zafungoval strach z neznámého, protože nebudeme si nic
nalhávat, ale byli jsme velcí fešáci.
Já vypadal ještě docela
dobře. Měl jsem jen černé triko, džíny a vestu, ale Prcalík procházel obdobím
punku a vypadal hodně strašidelně. Tedy aspoň na tehdejší dobu. Kytka se zase
začal zaobírat blackem a z jeho obráceného kříže měly místní stařenky
strach už při příjezdu na náves. Dokonce se jedna pokřižovala. Možná to ale
nebylo vizáží mého kamaráda, spíš bych si tipnul, že ji vyděsila jeho hláška
před kostelem: „Bububububu, si tě odnesu
do pekla“. Všechno to vlastně způsobil Prcalíkův neskutečný sexuální
apetit. Zlanařil nás, přesvědčil jak podomní prodejce víry. On tu holku prostě
chtěl a my mu měli dělat křoví. Dal jsem si další pivo a pak se šel zeptat
takového hodně vyplašeného DJ, jestli by nechtěl přestat pouštět ty sračky od
Michala Davida a pustil tam něco normálního. Odmítl, poslal mě do prdele a
všichni začali asi po sté pít colu. Myslel
jsem, že mi jebne.
Vyrazil jsem radši ven a tam
omylem vyslechl rozmluvu šesti kluků, jak se na nás chystají. Nějak jsem
nepochopil proč, ale docela mě to vyděsilo. Jich bylo mraky, my jen tři. Šel
jsem to říct svým kamarádům. Copak Kytka, ten se zvedl a kdybych ho nechytil za
rameno, tak by utekl do polí a lesů, ale Prcalík se naštval. Nakráčel
doprostřed sálu, hodil kelímek po DJ a zařval, že jsou všichni neskutečný kurvy. A pak si stoupl za mě.
Ta mela, která se strhla, připomínala obrázky hospodských rvaček od Josefa
Lady. Nemít průpravu v sebeobraně a prozřetelně sundané brýle, asi bych
tam tenkrát zemřel. Matně si pamatuji, že mě šíleně šokovalo, jak jsem byl
během několika sekund ve vzduchu a v zápětí mi někdo dupal na hlavu.
Vylétli jsme z restauračního zařízení jako mláďata z hnízda. Dopadnutí
na asfalt bylo hodně tvrdé. Koutkem oka jsem zahlédl Prcalíka, jak se zvedá
jako drzej voříšek a jde zpět. Z posledních sil jsem se postavil na nohy, klekl
svému kamarádovi na prsa, pokoušel se ho krotit a poléval ho kapkami krve,
která mi crčela z nosu.
Posedávali jsme kousek vedle
u obchodu na schodech, čekali, až přijede autobus. Jenže pan řidič nás takhle
zasviněné nechtěl vzít a tak jsme museli pěšky přes kopec asi 12 km domů. Když
jsme se doplazili za neustálého nadávání zpět do garáže a uviděli to překrásné
světýlko uprostřed tmy, mysleli jsme si, že jsme zachráněni. Omyl! To jenom
nějaký pomatený zloděj vykrádal naše zásoby piva. Prcalík zařval jako raněná
šelma a to co jsem spatřil, jsem už pak nikdy v životě neviděl. Kolem mě
se mihnul kulový blesk, skočil na asi o osm hlav většího lupiče a doslova ho
domlátil na zem. Vzal ho za vlasy, vytáhl ho na světlo a klekl mu na krk. „Hajzle!“: zasyčel na něj a pak ho
popadl záchvat smíchu. Pro pivko si do své garáže zaskočil sám pan majitel.
Tento moudrý muž vše přešel
s úsměvem a nadhledem, nabídl nám pivo a za zvuků (konečně!) pořádné hudby jsme
se protloukli až do rána. Pamatuji si, že jsem šel tenkrát rovnou z garáže
na brigádu. Nevyspalý, dobitý a hlavně přesvědčený, že mě už nikdo nikdy na
žádnou zábavu nedostane. Svůj slib jsem víceméně dodržel a od vesnic jsme se
s klukama drželi raději dál. Tedy, výjimka mohla nastat pouze
v případě, že přijela opravdu nějaká zajímavá kapela. Ale to jsme jezdili
ve větším množství. A jaké že z toho pro mě plynulo ponaučení, můj milý
čtenáři? Moje zhnusení z diskoték a obzvlášť z Michala Davida se navěky
prohloubilo natolik, že když dodnes slyším nějaký jeho disko hit, vstávají mi
vlasy hrůzou na hlavě.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine