Recenze/review - TYRANT GOATGALDRAKONA – Horns in the Dark (2015)

TYRANT GOATGALDRAKONA – Horns in the Dark

CD 2015, Caverna Abismal Records

Bělmo otočené ven, bulvy pukající v roztodivných paprscích. Třas rukou, loupání v kostech, bolavá záda, smrt v očích. Bolestivé světlo, vtíravý strach z čehokoliv. Navždy zničený život, mnohokrát proklínaný Bůh, bezmoc, beznaděj. A nekonečný pláč. Dlouhých 12 let. Opuštěná kobka, malá miska s vodou, sem tam jídlo. A mučení. Nekonečné, šílené. Ty jeho oči. Ne, už je nechci nikdy vidět. Měl pohled samotného ďábla.

Když jsem viděl tuhle slečnu ve zprávách, bylo mi ji opravdu hodně líto. Ten magor, co ji na dlouhá léta zavřel do podzemí a mučil ji, by zasloužil rovnou převést na popravčí špalek. Nejsem soudce a lynč se mi protiví, ale aspoň by naše milá humánní společnost dala najevo, že to co udělal, se opravdu nesmí. Zvedá se mi žaludek a mám potřebu někam utéct. Pryč od lidí, od hnusu, od špíny. Uchyluji se do své temné komnaty, pouštím si novou desku TYRANT GOATGALDRAKONA a zjišťuji, že toho utrpení se jen tak nezbavím. Jen s tím rozdílem, že tento způsob negace světa nikomu neubližuje, naopak, uklidňuje mě, napájí energií, přetavuje mě k obrazu svému. Získávám na dobu poslechu desky svobodu. Je to jako modlitba v obráceném gardu. Doslova saju atmosféru starých kobek, práchnivého death metalu ve stylu INCANTATION, IMMOLATION, IMPRECATION, DRAWN AND QUARTERED. Jen s tím rozdílem, že deska a kapela nepochází z Ameriky, ale z Maďarska.

Usedám do křesla, pohlížím do protivníkových očí. Album vyvolalo mého nového spolubydlícího. Má zahnuté rohy a od huby mu jde pára. Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil samotného Lucifera. Vypráví mi spolu s kapelou dlouhé příběhy, nezapomene bohužel ani na ten jeden, hnusný, reálný, televizní. Podávám mu ruku a jdeme spolu na dlouhou procházku podzemím.  Není to zde tak zlé, jak jsem si myslel. Hudba je sice morbidní, plesnivá, stará a opotřebovaná jako rezavý stroj na zabíjení, ale to mi nijak nevadí. Jsem starý deathový maniak a maďarský kvapíkový guláš mi dělá dobře na duši i na těle. Jsme opět v temnotě. Dotýkám se stínů, obracím ruce k prosbě. Nechte mě v téhle časové bublině ještě chvilku! Ať nemusím tam mezi umělohmotné, pozérské kapely! Chci zůstat na věky v pekle, spolu s TYRANT GOATGALDRAKONA a ostatními prokletými šílenci.

Potkávám cestou ráno do práce středně velkého potkana. Dopřává si zbytky jídla u jedné jídelny. Pokaždé zvedne hlavu a naše oči se setkají. Mám neobytný pocit, že se odněkud známe. Připomíná mi jednoho staršího chlápka, co ho vídávám na undergroundových koncertech. Možná to je nakonec on. Tento pán má v pohledu zvláštní odstín, jakoby věděl, která kapela mi dodává sílu ze záhrobí. Nedávno mi skupinu TYRANT GOATGALDRAKONA pochválil. A to je pro mě stokrát cennější, než stovky recenzí. Mám to nastavené podobně. Nechci vám tady rozebírat každičký tón, jednotlivou skladbu, chci napsat jen pár svých pocitů. A ty jsou při poslechu „Horns in the Dark“ opravdu jen samé pozitivní. Tenhle death metal sice hraje obrovské množství kapel, ale jen některé umí předat kýžené zlo mezi nás, prostý fanouškovský lid. Maďarům se to povedlo. Novinka je hodně bolestivou odpovědí na otázky týkající se života a smrti. Temný smrtící kov, který vám pootevře dveře do záhrobí!

Asphyx says:

When I go to work I see a medium sized brown rat. It eats the leftovers from some restaurant. Every time I see it, it pick up its head and our eyes meets. I just feel we know each other. It reminds me an old man who I see on underground concerts. Maybe it´s the same “person”. He has the same shadow in his look, like he knows which band would give you an energy from the other world. Earlier this year he actually admire me the TYRANT GOATGALDRAKONA. That is almost priceless for me more than hundreds of reviews. I feel it the same. I don´t want to tell you tone by tone about each song I just want to tell you a few of my feelings. And those feelings are only a positive ones when listening the “Horns in the Dark” album. This death metal is played by many bands, however just a few of them knows exactly how to hand down the evil for us, for the ordinary fan people. These Hungarians did it well. The new album is very hurtful answer on questions about life and death. Dark death metal which will open the doors to another world for you! 

Seznam skladeb: 

01 - The Mountains of Irkalla

02 - The Thief Of Lies

03 - Church Of The Fire

04 - Dawn Of Decay

05 - Horns In The Dark

06 - King Of The Desert

07 - Arcanum-Secretum

Sestava/band:

Hellfire Commander of Eternal War and Pain - Vocals/Drums
Grave Desecration and Necrosodomy - Guitars/Bass

http://www.facebook.com/tyrantgoatgaldrakona

http://tyrantgoatgaldrakona.bandcamp.com/

http://cavernaabismal.bandcamp.com

www.cavernaabismal.com

Minirecenze/minireview - DEAD TWILIGHT - Endless Torment (2015)

DEAD TWILIGHT - Endless Torment 

CD 2015, vlastní vydání

Italští bombarďáci DEAD TWILIGHT letos nahráli teprve své první album. Je to s podivem, protože tahle temně krutá death metalová kapela působí na scéně již od roku 2001. Každopádně, pokud se podíváme na jejich novinku zevrubněji, zjistíme, že je plná ostrých riffů, velkého tlaku a smrtícího chaosu. Opravdu si přijdu jako při bombardování od nějakého hodně velkého bombardéru. Kobercové nálety starých melodií, smrt a nářek prchajících civilistů i ďábelské škleby vojáků opojených smrtí. Devadesátá léta opět ožívají, hroby vydávají další a další svědectví a já si znovu říkám, že tady je mi velmi dobře. Není divu, italští matadoři se s tím moc nemažou a ještě navíc přidávají pořádnou porci nepropustné tmy. 

Kapela se sice nevyhne v některých momentech lehké monotónnosti, ale s tím se v tomto stylu musí počítat. Kdysi se mi zdál sen, ve kterém jsem chytl nějakou šílenou chorobu. Potácel jsem se v horečkách, odpadávalo mi maso a čekal jsem na smrt jako na osvobození. Ještěže jsem se nakonec probudil, jinak by se tahle noční můra změnila ve skutečnost. S novinkou DEAD TWILIGHT  to mám nastavené hodně podobně. Při poslechu znovu sním, zmítám se v nekonečných křečích. Hraje se tady totiž přesně ten druh death metalu, který je přirozený ve své starobě a hnilobě. Riffy i nápady jsou sice podobné slavným smečkám ze starých dob, ale přidána je aura jisté zlomyslnosti. Rozdíly asi pozná opravdu jen fanoušek stylu, ale pro něj je také tato nahrávka určena především.

V Itálii byl letos otevřen jeden hodně starý, zahnívající hrob. Vydal svědectví o old school death metalu, zahraném s citem a poctivostí. Album jsem si přehrával stále dokola a cítil jsem, že mě pohlcuje nějaká hodně zlá choroba. DEAD TWILIGHT  umí složit opravdu dobrou, plesnivou skladbu. Nahrávka se velmi dobře poslouchá a zcela mě pohlcuje. Odehrává se zde hodně poctivá hrobnická práce. Zapalte kříže, obětujte Satanovi! Takto nějak by to mělo vypadat! Desku doporučuji všem starým poctivým fanouškům. Reálný death metal, který vám vyvrhne vnitřnosti! A to velmi krutě!

Asphyx says:

In Italy was opened a very old, rotting grave this year. It testified about old school death metal, played with feeling and honesty. I played the album over and over and I felt how I 'm absorbed by some bad disease. DEAD TWILIGHT are able to make a really good, moldy song. The recording is very good for listening and it absorbs me completely. It's very honest gravedigger work. Light the Cross, sacrifice to Satan!  This is the way it should look like! I recommend to all old honest fans. The real death metal that will gut you!  Very cruel!

https://www.facebook.com/Dead-Twilight-1486236595010762/timeline/

Recenze/review - AUTOPSY – Skull Grinder (2015)

AUTOPSY – Skull Grinder

EP 2015, Peaceville Records

Nahoře na kopci už zase z dubových trámů staví šibenici. Slyším přes zamřížované okno údery kladiv a smích dělníků. Poslední snídaně, míchaná vajíčka a nekonečný strach. Potom se zhoupne oprátka a křupne mi za krkem. Padám do nicoty. Zajímavé je, že cítím úlevu. Berou mé tělo do rukou katovi pacholci a přichází usměvavý felčař. Konstatuje smrt a dívá se na hodinky. Za chvíli má schůzku a tak se otočí a už je pryč. Spočinu na dřevěném prkně, shlížím na své tělo a přemýšlím, proč vlastně celé tohle divadlo nastalo. Prý jsem nevěřil v jejich Boha. Nepomohly ani moje výtky k tomu, že kdyby existoval, nedopustil by tolik zla. Odnášejí mě do studené márnice, měním postupně svůj tvar, uvolňuji ze sebe napětí. Těším se na věčnost. Ta bohužel nikdy nepřijde.

Do parády si mě totiž berou američtí patologové AUTOPSY. Porcují mé tělo na malé kousky, znovu ho skládají, nutí mě hltat mou vlastní krev. Morbidní ve svých textech, s listovými pilami místo kytar, řežou, pak pálí kahany jedovatých plamenů. Člověk nebo to, co z něj zůstalo, se stává v jejich přítomnosti básníkem smrti. Legendární otcové zakladatelé, jedni z prvních, kteří jsou a navěky budou považováni za strůjce death metalu, jsou dnes již poměrně „netvrdou“ kapelou. Hrají sice zběsile a se šílenstvím ve skladbách, ale také postaru, s plesnivinou a krutostí v zádech. Ten nekonečný odér, načerpaný v pitevnách, je na novince samozřejmě pořád cítit, jen si myslím, že mladším posluchačům toho příliš neřekne. Zdálo by se, že Američané již vše svoji tvorbou řekli (a tento pohled je samozřejmě možný a pochopitelný), ale pro nás, kteří jsme je zažili v jejich počátcích, budou pořád polobohy. Dodnes mě dokážou přitáhnout k přehrávači a i když už jsem spoustu nápadů od nich slyšel někdy dříve, celek mě neskutečně baví a užívám si ho.

„Skull Grinder“ je dalším pokračovatelem v řadě. AUTOPSY jsou velmi tradiční, neměnní a připomínají axiom, jasné daný a spolehlivý. Kombinace rychlých chaotických riffů, odkazujících snad až někam k thrashi, chaosu a prvotní špíně a potom mé oblíbené doomové pasáže, za které by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock ve svých filmech. Při poslechu před sebou opravdu vidím stovky obrazů, úryvků z černobílých hororů, případně pasáže z napínavých knih, napsaných mistry ve svém oboru. Napětí, jakýsi neklid a postupné deptání, vedoucí k jedinému. K šílenství. Těžké je popisovat můj vztah k jedné z mých nejoblíbenějších kapel. Pro nováčky, případně pro ty, kdo ještě kultu nepropadli, by stačilo povinně chvilku hledět na nádherný obal od Wese Benscotera. Co říkáte? Pořád nic? Tak to potom raději tuhle muziku přenechejte všem nám pozůstalým. Pokud neslyšíte tu krásně starou produkci, která není zbytečně hlasitě, ani není „vyčištěná“, tak to potom nejste hodni. Nezoufejte ale, horory nejsou pro každého.

Mistři operačních sálů, legendární death metalisté AUTOPSY, jsou opět zde. Letos nám přinášejí EP, které připomíná opus samotné smrti. Album, nahrané snad v márnici, je chytlavé, bolestivé a kruté zároveň. Američané pokračují v tom, co umí nejlépe. V death metalovém šílenství. Vítejte v království nihilismu. Zběsilé riffy, chaotické pasáže a doomový klid. To vše jsou hlavní devizy této kapely a i letos je využívají na sto procent. Nahrávka to není převratná, spíš je krvavým dárkem pro všechny věrné fanoušky. Některé songy připomínají rezavý nůž, projíždějící vaším břichem, jiné zase ledové ostří sekyrky, která si dává rande s vaší hlavou. Krutost a síla se zde ukrývá v morbidních nápadech. AUTOPSY jdou dál po své cestě a nehledí okolo. Je to moc dobře. Jsou jistotou v dnešním zmateném světě. EP doporučuji poslouchat při četbě hororů z osmdesátých let. Potom vynikne atmosféra celé desky nejlépe. AUTOPSY opět zhudebnili náladu, vznášející se nad starým popravištěm. Věrní fanoušci budou určitě spokojeni a já jsem nadšen. Kult!

Asphyx says:

Masters of operating rooms, the legendary death metallers AUTOPSY are here again. This year they bring an EP, that reminds opus of death itself. The album, recorded perhaps in the morgue, is catchy, painful and cruel at the same time. Americans continue in that way they do best. In the death metal madness. Welcome to the kingdom of nihilism. Frantic riffs, chaotic passages and doom calm. These are all main sign of this band and this year they use them to one hundred per cent. This recording isn't ground-breaking, it's rather a bloody gift for all loyal fans. Some of the songs resemble rusty knife, stabbing your belly, others are like ice blade of axe, that has a date with your head. Cruelty and power are hiding in morbid ideas. AUTOPSY go further along its path and don't look around. And this is very well. They are sureness in today's chaotic world. Listen to the EP while reading horror  of the 80th. The atmosphere of whole album will come to the fore best. AUTOPSY set to music the mood hovering over the old scaffold again. Loyal fans will definitely be satisfied and I'm excited. Cult!

Seznam skladeb:

Side A
1. Strung Up and Gutted
2. Skull Grinder
3. Children of the Filth

Side B
4. Sanity Bleeds
5. The Withering Death
6. Waiting for the Screams
7. Return to Dead

Čas: 28:28

 

Sestava/band:

Chris Reifert – zpěv, bicí

Eric Cutler – zpěv, kytara

Danny Coralles – kytara

Joe Allen - basa

http://www.facebook.com/pages/Autopsy-Official/162194133792668

http://peaceville.com/

http://www.autopsydeathmetal.com/

https://www.reverbnation.com/autopsyofficial

Recenze/review - THIRD STORM - Taritiya Me (2015)

THIRD STORM - Taritiya Me

EP 2015, Dark Descent Records

Zdá se, že mě zlo nepřestane neustále překvapovat. Nebo alespoň to hudební. Tentokrát převlečené do pláště black metalu, ozvláštněno doomem a doplněno až ambientními chvilkami. THIRD STORM pochází ze Švédska a letos se vrátili po mnoha letech nečinnosti. Kapela se již v osmdesátých letech vzhlédla v temnotě a letos se rozhodla opět zničit tento svět svým černým uměním. Je to totální underground, pro spoustu lidí nestravitelný. Jedná se spíš o takové postupné navozování zmaru a beznaděje, než o klasické skladby, tak jak je znáte z dnešní přetechnizované doby. Tady je všechno syrové, ošklivé, plné stínů. Nedoporučuji chodit s albem v přehrávači setmělými ulicemi. Udělal jsem to jen párkrát a pak litoval. Viděl jsem příšery za každým rohem. Zajímavě pojaté jsou texty, plné filozofie, vesmíru a nicoty.

V tvorbě THIRD STORM můžete nalézt všechny extrémní styly. Setkáte se jak s doomovými náladami, tak se syrovým a zákeřným blackem a na důraznosti celému EP dodá dunivý death metal. Kapela, uložena dlouho ve starých rakvích, letos znovu drásá, bolí, šmátrá po vás pořádně ostrými drápy. Nakonec se tak jedná spíše o obrácenou modlitbu, plnou rouhání, setkávání s duchy dávno zemřelých, než o "obyčejné" songy. Hltám plnými doušky chuchvalce upletené z černoty. Přijdu si, že polykám skelnou vatu, napuštěnou zaschlou krví a napěchovanou do mého hrdla. Dusím se vší tou špínou, marně hledám světlo. Není úniku, pokud budete jednou chyceni, tak vás tahle nahrávka rozhodně nepustí. 

THIRD STORM se povedlo zhudebnit tmu. Jejich novinka je hodně zlým albem. Zákeřným a ošklivým. Připomíná našeptávání od samotného Satana. Švédská legenda jasně dokazuje, kdo je pánem temnoty. Kombinace všech špinavých extrémních stylů a jasný cíl dodává EP neskutečnou sílu. Nahrávka je tak spíše okultním obřadem, než jen pouhým zážitkem. Na povrch vylézají všechny zlé lidské vlastnosti. Jakoby se země dotýkaly černé mraky. THIRD STORM nám přinášejí hodně zlou modlitbu. Myslím, že tentokrát budou duše zemřelých povolány na tento svět. Deska, která smrdí sírou!

Asphyx says:

THIRD STORM were able to set to music the darkness. Their new album is very bad. Malicious and ugly. It reminds the whispering of Satan. Swedish legend  shows clearly who is the lord of darkness. The combination of all dirty and extreme styles and clear goal gives incredible power to the EP. The recording is more occult ritual rather than mere experience. All  bad human characters are coming out from the surface. Like  black clouds touching the ground. THIRD STORM bring us very bad prayer. I think this time the souls of the dead will be called  to this world. Album, that stinks of sulphur!

http://www.thirdstorm.nu/

https://www.facebook.com/thirdstorm

https://www.youtube.com/c/ThirdStorm

http://www.darkdescentrecords.com/

Minirecenze/minireview - HATESPHERE - New Hell (2015)

HATESPHERE - New Hell

CD 2015, Massacre Records

Dánští HATESPHERE pro mě vždycky byli synonymem kapely, která dokáže zhudebnit čistou nenávist. Jejich kombinace thrashe, deathu a občasných groovových momentů mi dělala pokaždé dobře. Líbí se mi, že všechno hezky odsýpá, je to rychlé, lehce neučesané a zároveň má skupina dobré nápady. Není a nikdy to nebylo sice nic převratného, ale pod určitou laťku kvality Dánové nikdy nešli. V jejich tvorbě lze vystopovat společné prvky třeba s takovými LEGION OF THE DAMNED, CARNAL FORGE, DEW-SCENTED, THE HAUNTED, ale i SHADOWS FALL, ARCH ENEMY, případně HEAVEN SHALL BURN. Zajímavé je, že většinu jmenovaných smeček zase tolik nemusím, HATESPHERE ale ano. 

Někdy jsou ty pohnutky, ta vzájemná přitažlivost mezi mnou a předkládaným materiálem zajímavé. Já oceňuji u HATESPHERE schopnost napsat dobrý song. Je to sice hlavně sekající nářez, ale také hudba, která dokáže člověka nabudit. Nejedná se o žádnou retro špínu, všechno je hezky čitelné, ostré a hlasité. Nebudu sice asi novinku používat ve chvílích, kdy si budu chtít přečíst dobrou knihu, ale v momentech, kdy si budu připadat, jako by mi na bedrech ležel celý svět, si je dám vždy znovu a s chutí. Vyčistí mi hlavu a odpočinu si, co je víc?! Nebudu nic rozebírat do podrobností, to vám zajisté napíšou renomovaní páni kritici, ale pocitově je mi nová deska hodně blízká. Kope jako splašený kůň, je zběsilá a zároveň s určitou dávkou pestrosti. Je mi zkrátka ve společnosti těchto Dánů velmi dobře. Stačí si nalít dobré pivo, osolit hlasitost a po chvilce mi začnou nohy tančit samy od sebe. A o to nám jde v tomto případě především.

Deváté dlouhohrající album od dánských HATESPHERE se opravdu povedlo. Je ostré, naléhavé a zároveň melodické. Fanoušci moderněji uchopeného thrashe budou určitě spokojeni. Stejně jako já. "New Hell" je albem, které působí jako kopnutí okovanou botou přímo do obličeje. Líbí se mi určitá samozřejmost a lehkost, s jakou nahrávka plyne. Kapela působí jako smečka šílených psů, která kouše kolem sebe. Dejte si pozor, abyste od nich nechytili vzteklinu! Nahrávka je velmi pestrá a doslova přetéká nápady. Myslím, že není nutné nic dodávat, tady mluví hudba sama za sebe. Thrash metal zahraný s velkou energií! Inteligentní masakr! 

Asphyx says:

The ninth full-length album from Danish HATESPHERE came really off. It's sharp, urgent and melodic at the same time. Fans of more modern thrash will be definitely satisfied. Just like me. "New Hell" is an album that sounds as a kick with hobnailed boot in the face. I like commonplace and the ease with that the recording is coming. The band is like a pack of mad dogs biting around. Be carefull and don't  catch rabies from them! The recording is very colourful and it is overflowing with ideas. I think it isn't necessary to add nothing, this music speaks for itself. Thrash metal played with great energy! Intelligent carnage!

https://www.facebook.com/hatesphere666

http://www.hatesphere.com/

http://www.massacre-records.com/

Minirecenze/minireview - GRAVEYARD DIRT - My Scourge, My Plague (2015)

GRAVEYARD DIRT - My Scourge, My Plague

EP 2015, vlastní vydání

Mezi stromy opět umírá další den. Slunce, ten tichý průvodce našich kroků, nám dalo sbohem již dávno. Je podzim a na ramena mi dopadají litry studené vody. Stoupám pomalu po nekonečných pískovcových schodech, tahle cesta snad nebere konce. Někde tam nahoře má být obrovský kříž. Měl bych pokleknout, zahrnout náhrobek květy a strávit několik dní v pokání. Nejde to, nové EP irských GRAVEYARD DIRT mi to nedovolí. Jejich doom death metal je až příliš naléhavý, rozkládá mě a cuká koutky mých úst ke zcela jiným slovům. Pokud máte stejně jako tahle kapela rádi MY DYING BRIDE, MOURNING BELOVETH, OPHIS a spoustu dalších "smutkařů", určitě už víte, o čem mluvím. Irové jsou věrní svému stylu, nepředkládají nic nového, neexperimentují. A jsem tomu rád, já podobnou klasiku miluji a když je ještě nahrána způsobem, jakým to umí zmiňovaní GRAVEYARD DIRT, mám sto chutí zůstat na hřbitově navěky. Jednou tomu tak bude, zbude po mě jen stín a možná pár dobrých slov. Možná, ale to teď není podstatné.

Důležité je, že jsem tady, nasáklý podzimním počasím, zpomalenými pohyby a smutkem, doslova čišícím z "My Scourge, My Plague". Já u podobných kapel ani nemám moc chuť něco psát. Většinou si raději zahalím hlavu do kapuce, obuji nepromokavé boty a ploužím se ulicemi. Nedokážu sedět doma a přemýšlet o tom, jaké to bude jednou po smrti. Chůze mi okysličuje mozek, zjitřuje smysly a já se pak mohu v klidu oddávat věčnosti. Popadá mě takový ten těžko popsatelný a v podstatě jinak bezdůvodný smutek. Nedokáži si to vysvětlit, ale doslova slyším, jak mi ze žil odtéká všechno špatné. Jsem jako jogín, usazený v poloze napojené na vesmír. Vstřebávám dlouhé skladby, plně se jim oddávám, jsem pohlcený hudbou.

GRAVEYARD DIRT mi svým novým EP málem způsobili zástavu srdce. Jejich doom death metal je totiž neskutečně nakažlivý. Jsem albem doslova prokletý. Mohutné stěny z kytar, smutný hlas a nekonečnost. To jsou slova, která vystihují letošní nahrávku asi nejlépe. Pokud máte rádi pomalé melodie, staré hřbitovy a dokážete uklidnit svoji duši, budete s novinkou spokojeni jako já.  "My Scourge, My Plague" jsem si nejvíc užíval na dlouhých procházkách deštivou podzimní krajinou. Moje duše byla lehká, smutná a vznešená. Takhle nějak si představuji hudbu, která by měla znít na mém vlastním pohřbu. Jsme jenom prach, vznášející se věčností. Skvělé doom death metalové album, u kterého umrznete! Až na věky, amen!

Asphyx says:

GRAVEYARD DIRT  caused me almost a heart attack on their new EP. Their doom death metal is incredibly infectious. I'm cursed with this album. Huge walls of guitars, sad voice and infinity. These are words that describe this record probably best. If you like slow tunes, old cemeteries and you can soothe your soul, you will be satisfied with the news like me. "My Scourge, My Plague" I enjoyed on my long walks in the rainy autumn landscape. My soul was light, sad and noble. This is how I imagine the music that should sound at my own funeral. We're just dust hovering in eternity. Great doom death metal album freezing to death!  Forever, amen!

http://graveyarddirt1.bandcamp.com/releases

http://www.facebook.com/pages/Graveyard-Dirt/1434882450141131

http://myspace.com/graveyarddirt

Minirecenze/minireview - ESCARNIUM - Godless Shrine of Decay (2015)

ESCARNIUM - Godless Shrine of Decay 

CD compilation 2015, Redefining Darkness Records

Otevřete brány pekelné! Za chvíli jsem tam! Na cestu si narvu do hlavy absolutně maniakální materiál černočerných rouhačů ESCARNIUM. Jejich nová kompilace je přesně tou hudbou, která bude znít ze všech koutů světa v době, kdy naší zemi zachvátí apokalypsa. Kompilace těch nejkrutějších songů, ozvěny z těch nejzapadlejších částí podzemí. Inspirace braná u INCANTATION, IMMOLATION a snad starých CARCASS. Temnota, nasekaná na malé kousíčky a následně slepená do klasického CD. Zvuk parádní, nápady srovnatelné s tajnými pohřebními rituály. My, co pořádáme dlouhé procházky na onom světě, my co milujeme tmu, smrt v hudbě a bolestivý tlak, budeme absolutně spokojeni. 

Brazilská esence těch nejvybranějších kousků zahnívajícího masa. Hudba, kterou jsem si ověřil i naživo, mě opět zasáhla přímo do kornatějících tepen. Modlíme se konečně spolu s kapelou k tomu správnému padlému andělu. Pokud znáte takové to napětí, které je cítit ve vzduchu před bouřkou, tak určitě víte, o čem píšu. Skladby pronikají do mozku převážně pomalu, v naléhavých rytmech. Zdánlivě neproniknutelná mlhovina upletená ze špíny a krutosti se časem promění v přitažlivou a dobře poslouchatelnou hudbu. Jeden masakr střídá druhý, vše si jen tak plyne a na konci zjistíte, že tančíte se samotnou smrtí. ESCARNIUM umí navodit přesně tu temnou atmosféru, která se hodí na zádušní mši. Kdo je další na řadě? Kdo chce být prokletý? Nebojte se, nakonec si přijdou pro všechny. Dostanete rozhřešení v podobě obrácených křížů. Uvěříte, s tím si buďte jisti.

ESCARNIUM  a jejich kompilace plná totálního zla jsou zde! Naleznete na ní skladby, které jsou temné, maniakální a ošklivé. Pokud máte rádi temný plesnivý death metal, tak neváhejte ani chvilku. CD připomíná obrácenou modlitbu. Brazilci umí navodit hodně zlou a špinavou atmosféru. Při poslechu si přijdu, jako bych právě otvíral nějaký dávno starý hrob. Dýchne na mě pach hniloby a samotné smrti. Zazní ostré riffy ESCARNIUM a mrtvoly jsou exhumovány. Cítíte ten strach? Z nebe padá krev! Nahrávku bych doporučil všem milovníkům záhrobí. Špinavý death metal, nahraný v samotném pekle! Inferno!

Asphyx says:

ESCARNIUM and their compilation, full of total evil, are here! You can find here the songs that are dark, manic and ugly. If you like dark moldy death metal, so don't hesitate. The CD resembles an upturned prayer. Brazilians can make much evil and dirty atmosphere. When I'm listening, it's like a just opened long old tomb. The smell of rot and death itself. Sharp riffs of ESCARNIUM sounds and corpses are exhumed. Do you feel the fear? The blood is falling down the sky! I would recommend this recording to all lovers of the dead. Dirty death metal, recorded in the hell! Inferno!

https://redefiningdarknessrecords.bandcamp.com/album/godless-shrine-of-decay

https://www.facebook.com/escarniumdm

http://myspace.com/escarniumdm

http://www.redefiningdarkness.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh šestnáctý – něco málo o Janě

Příběh šestnáctý – něco málo o Janě

„Já tě stejně miluju, jsi takovej jinej, zajímavej, jak máš ty brejle a tak, nejsi jako ostatní“: zkoušela to na mě Jana. Byla to nejkrásnější holka z party. Připomínala takovou tu klasickou samici, tak trošku naši náhradní mámu, která se o nás starala. Když o tom tak přemýšlím, tak ani nevím, kdo tuhle ďáblici přitáhl. Co ona si chudák od nás zkusila. Představte si partu puberťáků, věčně rozesmátých a holdujících notně pivu a mezi nimi zpočátku jenom jednu dívku. Jana to neměla vůbec lehké. Její táta byl absolutní magor, který když se opil, tak mlátil do každého, koho potkal. Dokonce i párkrát seděl. Pamatuju, že jsem jí občas dával svačiny, které jsem měl z domova do školy. Její máma neměla kolikrát ani na chleba.

Jana rozhodně nebyla žádná křehotinka. Copak o to, duši měla krásnou, upřímně čistou a byla s ní neskutečná sranda, ale život měla v té době těžký. Po mámě také podědila smůlu na chlapy a k nám se dostala v době, když jí zkrachovalo pár vztahů. Byla přeci jen o něco starší a zkušenější. Měla obrovská nádherná ňadra, kterým Prcalík důvěrně říkal betony, dle hokejové hantýrky. Pohled to byl krásný, o tom žádná, ale my Janu brali spíš jako kamarádku. Učila se prodavačkou a na různých praxích v obchodech nám vždycky „dávala slevu". Kdybyste ji viděli, jak stojí v krámě a má na sobě firemní uniformu, museli byste ji taky milovat. A taky že se kolem ní chlapi točili jako diví. Ona se tomu jen smála a dávala jim pravidelně vale. Pokud byl někdo hodně otravný, řekla nám a my se o to už postarali.

Nejlepší stejně bylo, když jsme vyrazili někam ven, mimo město. Na Janě bylo náhle vidět, jak je ve svém živlu, jak celá září. Připomínala markytánku, která si vede celý svůj oddíl metalových bojovníků a svým krásně milým ženským způsobem je ovládá. Díky její výrazné postavě a zvonivému smíchu jsme se seznámili i se spoustou muzikantů, protože tahle slečna byla zkrátka nepřehlédnutelná. Já do smrti nezapomenu na scény, kdy chodívala směrem k nám po zvlněném podloží louky, na kterém jsme se u poskládaných panelů scházeli. Slunce svítilo a ona se doslova vznášela. Jako nějaký raněný černý anděl. Všichni jsme na ní zasněně hleděli a představovali si neskutečný věci. Dalo by se říct, že jsme ji zbožňovali. Spousta z nás ji také poskytla kus lidského tepla, ale já mezi nimi nikdy nebyl. Nechtěl jsem nějak podvědomě porušit to vzájemné souznění. Bylo to divné, protože v tom věku by člověk dodal útěchu snad každé, která by byla jenom trošku k světu. A tahle slečna vždycky patřila do první ligy.

Jana byla další postavou mého raného mládí, která ve mně zanechala neskutečnou řadu vzpomínek. Zažili jsme spolu nekonečné pitky, dlouhé pěší pochody z koncertů, krásné chvilky u nových alb. Pamatuji si, jak jsme leželi vedle sebe ve vlaku, cestou z Liberce, jak jsem cítil vůni jejích vlasů, jak si sundala těžké boty, položila mi své dlouhé nohy na mé a já se bál pohnout, abych ji neprobudil a aby to nikdy neskončilo. V hlavě se mi často míhají myšlenky na opravdu dlouhou noc u nás na chalupě, kdy jsme rozebrali jeden druhého do nejmenších detailů. S alkoholem i jejím nekončícím pláčem. Pamatuji i její první skok z pódia, kdy mě málem svým poprsím při dopadu udusila. Krásná to žena s jedněmi z nejnádhernějších očí, co jsem kdy v životě viděl.

Zestárli jsme oba. Nedávno jsem ji potkal v Praze na koncertě. Chvíli jsme stáli proti sobě. Já o 60 kilo navíc, ona o hodně míň. Nějaké ty vrásky, ale hlavně kolem úst, jak to mají lidé, co se často smějí. Nepoznal bych ji, špatně vidím, ale nakonec mě přesvědčila ta překrásná chůze. Takhle chodí kočkovité šelmy na lov. Koukali jsme si do očí, dlouze, beze slov. Bylo to jako v takových těch přiblblých reklamách, kdy se vám v hlavě promítne celý život. Padli jsme si do náručí. Přiznám se, že jsem na chvilku musel odhodit slupku drsňáka a do očí se mi vlily potoky slz. Konečně jsem taky viděl někoho ze starých dob, který dopadl dobře! Z Mrtvého muže byl náhle hodně živý muž a naše pohledy rozzářily vzpomínky. Koneckonců, Jana je jednou z těch, kdo vlastně tak trošku může za všechno tohle mé vyprávění.

Loučíme se. Dlouze, nechce se nám přestat mluvit o „našich“ časech. Jsme jak dva důchodci na srazu se základkou. Nakonec pozvednu ruku, hodím tam jednoho paroháče a pronesu: „Metal!“ Pak už se raději neotáčím a rychle kráčím kupředu, abych tu krásu neporušil a uchoval si ji na věky v paměti. Jana je pořád bohyně.

Jana mě po přečtení a „schválení“ tohoto vyprávění poprosila, abych jej věnoval naší kamarádce Katce „Katyni“, která bohužel nedávno podlehla ošklivé a dlouhé nemoci.

Tento příběh o jedné z mých nejlepších přítelkyň a bohyni mých puberťáckých snů tedy hrdě a s poklonou věnuji Janě a její neméně krásné a čisté bojovnici Katce „Katyni“. Díky holky za všechno…dneska si pustím na vaši počest Iron Maiden (pamatujete na tu pařbu u nás na chalupě?) a asi se opiju do němoty.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html