Recenze/review - ABHORRENT DEFORMITY – Entity of Malevolence (2015)

ABHORRENT DEFORMITY – Entity of Malevolence

CD 2015, Comatose Music

Jsem jenom kouskem masa, odsouzeným k zániku. Prý jsem si to zasloužil sám. Věřil jsem v tuhle podobu Boha upřímně a sveřepě. Příkaz k tomu, abych se odpálil mezi stovkou dalších, zcela nevinných lidí, přišel jako blesk z čistého nebe. Neuvažoval jsem, nepřemýšlel. To za mě obstarali jiní. Den začal jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že já se opásal výbušninou, zařval pár slov o víře, která mě naučili a pak zatáhl za provázek vedoucí k mému břichu. Teď tu ležím, rozložený na několik částí a kolem jsou celé lázně krve. Křik, nářek a houkání sanitek nevnímám. Pořád čekám, kdy se dostaví kýžený a slibovaný ráj. Na chvilku mám pocit, že se přeci jen ocitám ve světě plném radosti. Je to jen přelud. Lhali mi. Přichází jen peklo, ve kterém uslyším navěky hlasy těch, které zahynuli mou rukou.

Podobné masakry jsou k nahlédnutí každý druhý den v televizi, fotky v perfektním rozlišení zase na internetu. Je to ještě vůbec šokující? Zajímá to někoho, mimo těch pár pomatenců, kteří slepě věří všem těm nesmyslům? Myslím, že dnes už asi ne. Čeho je moc, toho je příliš. I krev se nakonec přejí. Pokud chcete něco zajímavého, kořeněného a zároveň absolutně nenásilného, doporučoval bych spíš nějakou pořádně brutální muziku, než se zaobírat donekonečna zcela zbytečnou a pokřivenou nápravou světa. Co byste řekli třeba na takové ABHORRENT DEFORMITY? Že nevíte, o koho je jedná? Není divu, kapela je novým koněm ve stáji Comatose Music. Tento label se dlouhodobě zaobírá brutalitou a nechutnostmi v muzice a už jenom příslušnost k tomuto jménu je určitou zárukou kvality.

První album amerických kruťáků je takovým velmi příjemným a ostrým výletem do oblasti hudby tvořené kupříkladu takovými SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH, DYING FETUS, DEFEATED SANITY, SEVERE TORTURE. Samé dobroty, co říkáte? A jak že vlastně se svoji novinkou obstáli u mě? Inu, jak kdy a jak co. Kapela umí rozhodně hrát, to zaprvé. Dalším pozitivem je rozhodně zvuk. Ten se také povedl. Vokalista se s tím také moc nepáře. Jedinou výtku bych měl snad jen k určité nepůvodnosti. Většinou mi to u dnešních smeček příliš nevadí, tady je ale nutné občas již pozvednout varovný ukazováček. Toho zahnívajícího masa, brutality, ošklivosti a tlaku je samozřejmě potřebné množství. Jen to podání je takové neoriginální.

Ocitáme se tak v dnešním klasickém začarovaném kruhu. Buď tuhle hru na staré party přijmete, oprostíte se od pocitu kopírování a nebo ABHORRENT DEFORMITY jednoduše zavrhnete. Osobně jsem jim schopen prominout ledacos. Nahrávka totiž nepostrádá energii a velmi dobře se vstřebává. Jako bychom byli s Američany starými známými, kamarády, kteří okolo sebe chodí, zdraví se, ale nikdy se spolu pořádně neopili. Při poslechu mám podobný pocit. Občas se sice přistihnu, že mi některé věci vadí, sem tam se pousměju nad podobností s historickými deskami, ale celkově bych si tu hlavu v headbangingu asi umlátil. Krve, smrti a podobných kapel je v dnešní době obrovské množství. Občas si přijdu, že přichází doba brutální, ale ABHORRENT DEFORMITY se v ní myslím neztratí.

ABHORRENT DEFORMITY letos vydali svoje první album. Je plné klasického brutálního death metalu, krutých melodií a všude přítomné smrti. Neočekávejte nic převratného, ani zbytečně technického. Hraje se zde poctivě, krutě, morbidně a houpavý rytmu je cítit z každého tónu. Osobně si poslech užívám, i když občas se přistihnu, že kapelu přirovnávám k jejich vzorům. Pokud máte rádi krvavé kousky masa v muzice, na nějakou tu špínu nehledíte a užíváte si pořádné hudební masakry, myslím, že budete hodně spokojeni. Album je velmi návykové, příjemné, jako návštěva jatek. V skladbách je kombinován přesně ten tolik důležitý poměr mezi rychlostí a tvrdostí, který je známkou dobré kruté hudby. Brutálně death metalová klasika ve velmi příjemném balení, která se povedla!

Asphyx says:

ABHORRENT DEFORMITY published their first album this year. It is full of classic brutal death metal, cruel melodies and ever-present death. Do not look for something revolutionary not even uselessly technical. These guys play fairly, cruelly, morbidly and you can feel a bouncy rhythm in every tone. Personally I like it and I enjoy the listening although sometimes I compare the band to their idols. If you like bloody pieces of fleshes in music and you don´t care about dirt and you enjoy the real music massacre, I think you would like this a lot. This album is very addicting, nice like visit in a slaughter house. Songs are full of combination of important relationship between speed and hardness which is the sign of a good and cruel music. Brutal death metal classic with very nice cover which is very good!   

Seznam skladeb:

1. Crown of Worms
2. Manifested Filth
3. Skeleton Carver
4. Buried Beneath Human Remains
5. Stench of the Decomposed
6. Boundless Suffering
7. Entity of Malevolence
8. Enshrined in Putrid Decay
9. Baptized in Embalming Fluid
10. Casket Maker

Čas: 33:48

 

Sestava/band:

Dave Wright – basa

Matthew Green – bicí

Jason Keating – kytara

Mark De Gruchy - zpěv

https://www.bandpage.com/AbhorrentDeformity

https://www.facebook.com/abhorrentdeformity

https://www.youtube.com/channel/UCZ1hA6sBKMHInfpLwSuzTag

http://www.comatosemusic.com/

http://abhorrentdeformity.bigcartel.com/

Minirecenze/minireview - KAMPFAR - Profan (2015)

KAMPFAR - Profan
CD 2015, Indie Recordings

Kdysi dávno, v dobách, kdy ještě nebyla tolik rozšířena elektřina, se lidé každý večer scházeli kolem ohně a vyprávěli si dlouhé příběhy. Hemžilo se to v nich temnými stíny, různými nadpřirozenými bytostmi i obyčejnou lidskou zlobou. Ze spousty těchto vyprávění vznikly legendy, případně pravdivé ságy, opentlené rozmanitou košatostí dobrých vypravěčů. Někde tam, ve starých časech, snad musela kdysi nová deska norských KAMPFAR vznikat. Jsem při společných setkáních s kapelou poměrně opatrný, nejsem srdcovým fanouškem ani nekritickým vyznavačem. Sedne mi jen něco a jen někdy. Letos ale zapadlo vše do sebe jako dobře zvolený šroubový spoj. Norové se mi přesně trefili do nálady podzimních dní, kdy jsem seděl v setmělém pokoji a sledoval z okna pomalu šedivějící město. V protějších domech poblikávaly obrazovky televizorů, na nebi se vznášela hejna krkavců hledajících potravu mezi stromy a do toho všeho zněla hudba "Profan". Překrásně temný zážitek, vřele doporučuji.

Další situací, kdy poslech nejlépe vynikl, byly dlouhé procházky. Jsem rád chodcem a volím tento způsob přemísťování raději než auto a KAMPFAR mi byli dobrými společníky. Neříkám, že se mi líbí úplně všechno. U některých skladeb jsem byl poněkud netrpělivý a na rozdíl od posledního alba HELHEIM nejsem pohlcen na sto procent, ale musím uznat, že ten pocit neutěšenosti, severu a určité špíny zde cítím také. Nebudu používat superlativy, sem tam bych něco zkrátil, nějaké motivy lehce okořenil, ale já do toho nemám kapele co kecat. Jako celek album v pořádku obstojí, poslouchá se velmi dobře. Jen chce čas, trpělivost. Není to souznění na první dobrou. Důležitá je také nálada a rozpoložení, ve kterém nahrávku přijmete. Pouštěl jsem ji několika známým a když jsem viděl ty zasněné pohledy plné černých odlesků, uvěřil jsem i já, že deska bude fungovat. A taky že časem začala. 

KAMPFAR si se svoji novinkou "Profan" drží pořád určitou kvalitu. Album je to dobré, plné severských příběhů, chytlavé a velmi příjemně se poslouchá. Občas jsou sice některé songy příliš dlouhé, ale jako celek je nahrávka dobrým počinem. Nálada desky je pochmurná, ošklivá, zlá a zákeřná. Skladby fungují nejlépe za tmy a v chladu. Pokud jste fanoušky KAMPFAR, budete určitě spokojeni. Album působí jako procházka nočním lesem v temné krajině. Doporučuji poslouchat za deště a v klidu. Velmi dobrá, pagan black metalová nahrávka, u které ožívají staré legendy.

Asphyx says:

KAMPFAR  still holds some quality with its new "Profan". The album is good, full of Nordic stories, catchy and very pleasant for listening. Some songs are sometimes too long, but as a whole the recording is a good act. The mood of this album is grim, ugly, evil and insidious. Songs work best in the dark and cold. If you're  fans of Kampfar, you will definitely be satisfied. The album works as a night walk through the forest in the dark countryside. I recommend listening in rain and calm. Very good, pagan black metal record, where the old legends come to life.

http://www.kampfar.com/

https://www.facebook.com/kampfarofficial

http://www.indierecordings.no/

Minirecenze/minireview - ABYSMAL LORD - Disciples of the Inferno (2015)

ABYSMAL LORD - Disciples of the Inferno
CD, LP 2015, Hells Headbangers Records

Hnus, špína, plesnivina, zatuchlina, neskutečný zápach dlouho nevětraných hrobů. K tomu klasický, velmi tradiční, zádušní zvuk. Tohle všechno obsahuje prvotina amerických black deatherů ABYSMAL LORD. Sedím si tak, přidávám volume a říkám si, že takhle se hrálo někdy v pravěku. Na albu nenaleznete žádné líbivé melodie, nikde není patrný jakýkoliv náznak přívětivosti. Jenom a jenom čisté zlo. Pro někoho to bude asi už opravdu moc "staré", ale pro nás, hudební archeology se bude jednat o desku, zahranou ve stylu BEHERIT, BLASPHEMY, PROCLAMATION, GRAVE RITUAL, TAITANBLOOD, HELLGOAT a celé řady dalších temně černých kapel. Tohle je přesně nahrávka, kterou když pustíte svým kamarádům, kteří si hrají na "velké drsné metalisty", tak utečou pryč jako krysy před jedem. Bude to na ně příliš obskurní, nepřitažlivé, možná i jednoduché. 

ABYSMAL LORD se stávali mými společníky nejčastěji ve chvílích, kdy jsem měl sto chutí za sebou zaklapnout víko a zmizet navěky do podzemí. Album způsobuje šílenství! To nám zapomněl label na CD napsat. To zlo, zde znázorněné extrémním black death metalem, se tentokrát pomalu plazí, šeptá, přetvařuje se. Tady už se nejedná o žádný jed, známý z čarodějných knížek, ale o čistou esenci špatnosti, nihilismu. Společná setkání připomínají podání ruky krvelačným kreaturám. Když jsem kupříkladu chodil se sluchátky na uších cestou ráno do práce, stíny v bočních uličkách se začínaly nebezpečně pohybovat. Těch představ, různých zrůd, maniaků, čekajících s lesklou čepelí za rohem, bylo najednou obrovské množství. A to všechno přesto, že v dnešní době už musí na mnohé posluchače nahrávka působit až nepatřičně. Jenže ona opravdu není z tohoto světa. Patří do jiného, do dávných dob, kdy ještě špína vítězila nad melodií.

Vítejte v pekle! "Disciples of the Inferno" je albem, které v něm bylo nahráno. Je ošklivé, zlé, nechutné a je z něj cítit záhrobí na sto metrů. Vezměte několik tun nihilismu, rozdrťte ho kladivem a přidejte tmu. Doplňte špinavé melodie, vokál připomínající právě probuzené monstrum a potom získáte nějakou představu o tom, kdo jsou ABYSMAL LORD. Tahle nechutná kreatura nám letos přináší svoje první dlouhohrající album. Je plné starého black death metalu, který musí dělat dobře snad každému fanouškovi Hádovi říše. Nad skladbami se vznáší plesnivá nálada dávných časů. Nahrávka, kterou je vhodné pouštět na okultních seancích. Pokud máte chuť na výlet do podzemí, buďte vítáni. Jen upozorňuji, že není cesty zpět! Reálný black death metal, který je ryzí jako samotné zlo! Hodně krutá deska!

Asphyx says:

Welcome in hell! "Disciples of the Inferno" is an album that was recorded there. It is ugly, evil, disgusting, and the beyond is smelt from hundred meters. Take a few tons of nihilism, smash it with a hammer and then add the darkness. Fill dirty melodies, vocals reminding awakened monster and then you get some idea, who is ABYSMAL LORD. This disgusting creature brings us its first full-length album. It is full of old black death metal that can do well perhaps to every fan of Hades. Above the tracks there is moldy mood of the past floating. Good opportunities for playing of this recording are the occult seances. If you fancy a trip to the underground, welcome. Just caution, there is no way back! Real black death metal, that is  pure as evil! Very cruel album!

https://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/disciples-of-the-inferno

https://www.facebook.com/Abysmal-Lord-832684266823704/?fref=ts

http://abysmallord.bandcamp.com/

http://www.hellsheadbangers.com/

Report, photogallery, video – BELPHEGOR, VITAL REMAINS, HATE, ETHEREAL – club Melodka, Brno – 16. 12. 2015

Vital Remains

Venku se toulají lidé obtěžkaní balíky plnými dárků, ze všech stran na nás útočí koledy, jakoby nám všichni chtěli do hlavy vtlouct Ježíšovo narození. My, co bloudíme dlouhá léta v podzemí, ale moc dobře víme, že je to jen past na ovečky. Kdysi, v dávných dobách byly alespoň vánoce protknuty vírou v dobro, dnes se z nich stal konzum. Jsem proti němu imunní, snažím se od toho zbytečného shonu uniknout. Letos jsem místo v supermarketech, případně při modlitbách a s půstem, strávil advent na koncertech (reporty - PENTAGRAM CHILE- zde, HOODED MENACE – zde). Bylo to super, byla to paráda, ale chtělo to ještě nějakou závěrečnou tečku za letošním rokem, nějaký zahnívající desert. Moje oko spočinulo na nabídce Obscure promotion a zatmělo se mi před očima. V Brně bude moje srdcovka VITAL REMAINS! Halllelujah!

Když jsem se to dozvěděl, byl jsem jak chrt, čekající na svoji kořist. Uši nastražené, peněženka a organizace výletu v pohotovosti. V práci jsem se mohl strhat s naděláváním hodin, až se mi od klávesnice prášilo. Původně domlouvaný výlet na páteční zastávku turné do německého Chamu padl, ale vyskytla se pro naši plzeňskou dvojici death metalových maniaků jiná výzva. Tam někde na jihu krásné Moravy, napojeno na nekonečně drncající dálnic D1 je druhé největší město naší malé země. Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, v jidiš ברין‎‎ Brin). Kolega Michal nadšeně souhlasil a mně se rozjasnil zrak. Nebudu muset vlakem, hurá! Díky mistře.

Belphegor

Je středa ráno, pět hodin a já jdu do práce. Na mokrých holých stromech blikají vánoční světla, z výlohy se na mě tlemí Santa Klaus. Takto nějak začínají horory, říkám si. V zaměstnání jsem jak na trní, pořád si přehrávám celou diskografii VITAL REMAINS a blahořečím záseky jako „Dechristianize“ (2003) a kult jménem „Let us Pray“ (1992). Nemůžu se dočkat, o ničem jiném s kolegy nemluvím a narážím na těžkou vlnu nezájmu a nepochopení. Musím působit trošku jako blázen. No jo, s tím už nic nenadělám, oni nejsou prokletí death metalem, já ano. Raději pracuji jako drak a rvu si do hlavy další alba.

Konečně jsou dvě hodiny odpoledne, mám padla a vyrážím na smluvené místo nabrání v Plzni. Naše mise může začít. Brno třes se! Uvelebuji se na místě spolujezdce a probíráme nekonečnou řadu koncertů, co jsme spolu zažili, nová alba, ženský, pivo, zkrátka všechny věci, co „zajímají pořádný chlapy“:). Cesta utíká pěkně, do Prahy je to v pohodě, pak následuje hlavní tepna republiky. Dáváme na pumpě něco malého k jídlu a už si to šineme k Brnu.

Hate

Melodka je klub zaslíbený. Tedy alespoň pro mě. Splňuje ty největší požadavky, které na místa konání akcí mám. Dobré pivo (ano, já Plzeňák si dávám točené Starobno s chutí!), solidní zvuk a příjemné prostory. Jo, a abych nezapomněl… Brňáci, Moraváci, nevím, jak to děláte, ale musím to opět říct. Vaše ženy by si zasloužily nosit na rukou. Krásné je tam máte! Nad některými jsem se tak rozněžnil, že jsem se musel jít opláchnout studenou vodou a připomenout si, že na mě doma čeká moje úžasná manželka. No, ale koukat jsem se nepřestal, to zase ne! Tolik asi úvodem. Pojďme se podívat, co ve středu předvedly jednotlivé kapely.

Celou zádušní mši odstartovali britští ETHEREAL. Řeknu vám to asi takhle. Já jsem old schoolový posluchač a na nějaké malůvky na obličeji si moc nepotrpím. Když jsem také sloupnul všechny černobílé make-upy, mnoho toho pod nimi nezůstalo. Tedy alespoň co se týká hudby. Bylo to mdlé, nevýrazné, obyčejné a na mě hrozně utahané. Taková nijaká slabota, navoněná bída. Nebudu dál raději pokračovat, fanoušci si britský pokus o blackovou invazi asi užili a já šel raději pro další Starobno.

Ethereal

S HATE jsme toho měli každý do činění již mnohokrát. Problémem je pro někoho velká podobnost s BEHEMOTH, pro mě je to spíš plus. HATE dnes hrají přeci jen trošku jinak, melodičtěji. Jsou sice levnější variantou svých slavnějších kolegů, ale snaha se jim upřít nedá. Některá jejich poslední alba jsem si dokonce dával do uší častěji, než „ta od originálu“, ale naživo mě to moc nebaví. Já když vidím podobnou kapelu, vzpomenu si na nacvičování spartakiády v dobách mého mládí. Soustředím se pak spíš na vizuální zážitek a ten hudební ustupuje do pozadí. Nebylo to špatné, mělo to dokonce velké grády, ale se srdcem mi to nic moc neudělalo. Podívaná pěkná, hudební výkony odvedeny na výbornou, snaha o dokonalost patrná v každém kroku. Jenže já raději syrový kus masa, bez pozlátek a „efektů“. Ale budiž. Dobré to bylo. Snaha se počítá. Rád jsem HATE viděl a zařadil bych jejich vystoupení k tomu lepšímu, co jsem od nich zažil. Je znát, že na sobě pánové pořád tvrdě pracují. Možná až moc. Chyběla mi živočišnost. Takové byly moje pocity.

Hate

Procházím klubem, kupuji tour tričko VITAL REMAINS (na kterém je mimochodem chybně uveden klub Mír) a jsem zklamán, že zrovna tahle legenda zde nemá žádná CD pro doplnění sbírky.

VITAL REMAINS jsem naposledy viděl v roce 2007 (klub Matrix Praha, jestli se nepletu – tenkrát myslím zpíval úžasný Anthony Geremia). Od té doby se na postu zpěváka opět vyměnilo několik dalších lidí, až se nakonec snad sestava ustálila a pojala za svého Briana Wernera. Ten trápil hlasivky i s MONSTROSITY a abych pravdu řekl, alespoň pro mě zapadl do kapely výborně. Celé tohle záhrobní komando působilo hned od začátku hodně sehraným dojmem. Americké podzemní veličenstvo hrálo jako o život. Měl jsem přesně tu náladu, jít do toho po hlavě a pařit jako, kdyby měl být konec světa. Také jsem tak učinil a stali jsme se spolu s kapelou jedním tělem, černou duší. Prokleli jsme svaté ostatky, zhanobili oltáře, zarazili obrácené kříže do spálené země, zahnali pokrytecké kněze na útěk.

Vital Remains

Několikrát mě napadlo, že během koncertu hořím. Opravdu tomu tak bylo. Plápolal jsem klubem, proplouval mezi notoricky známými riffy a jako hluchoněmý odezíral slova z úst vokalisty. Bylo to mocné, pro mě absolutně naplňující a krásně temné. V Brně mají spoustu kostelů a ve středu tam museli zaznamenat jistě mnoho zázraků. Jen s tím rozdílem, že se v nich nezhmotňovala Panenka Maria, ale samotný rohatý. VITAL REMAINS nedbali vánočního času a rozsekali celý klub svým old school death metalem na maděru. Byl to zkrátka starý, plesnivý masakr, zahraný s odhodláním, zkušenostmi a velkým feelingem. Za mě výborné!

Vital Reamins

BELPHEGOR, co k nim dodat? Snad jen, že mě od nich baví jen první tři alba. Jinak mi přijdou, promiňte mi ten výraz, legrační. Já jim prostě to zlo, špínu a zmar nevěřím. Vím moc dobře, že to nebude spoustě fanoušků po chuti, ale se mnou vystoupení zkrátka nic nedělalo. Hudebně (technicky) to bylo samozřejmě v pořádku. Rakušané jsou zkušenými muzikanty a tak to do nás sypali hlava nehlava. Lidé byli nadšeni, ale mě přišlo, že po mě někdo střílí slepými. Sice z kulometu, ale bez bolesti. A to je u mě problém. Jak jsem tak koukal, tak kolega Michal to cítil hodně podobně a proto na sebe na dálku kýveme (oba nějak automaticky víme, co a jak) a po několika fotkách mizíme ze sálu.

Belphegor

Celé seance se zúčastnilo odhadem něco kolem 180 lidí. Zvuk byl ošetřen řádně, snad jen HATE se mi zdáli několik prvních skladeb příliš nahlas. Jinak ale nemám žádných námitek. Pro nás z daleka, bylo skvělé i to, že se začínalo dříve a dodržovaly se hrací časy. Klub tak po své druhé návštěvě během tohoto roku mohu doporučit všem fans i kapelám. Od starého Asphyxe Melodka získává plný počet bodů v celkovém hodnocení (být Pohlreich, dám vám samolepku na dveře)!:))

Děkuji všem za osobní a kladné reakce na můj skromný blog, ani nevíte, jak mě to nabíjí do další „práce“. Zvláštní poděkování patří za pokec sličné Niviat (bylo mi ctí se seznámit konečně tváří v tvář!), fanouškovské rodinné dvojce z Jablonce nad Nisou a celé řadě dalších kamarádů, známých (ani jsem netušil, kolik se vás v Brně sejde):). 

Jedinou skvrnou na celé akci tak zůstává slečna s fotografickým deštníkem, která nám, co jsme si zaplatili 490,- kč neustále bránila ve výhledu, nedbala žádostí o to, aby nepřekážela (žádali ji jak lidé z klubu, tak fanoušci i crew od kapel). Má milá, to ti ještě nikdo neprozradil, že pouštět kapelám přímo do obličejů blesk je znakem absolutního amatérismu? Jen doufám, že za tenhle přístup a chování ti nikdo příště žádnou akreditaci (pokud jsi ji měla) nedá. Myslím, že ten večer jsi zvedla mandle hodně lidem.

Vital Remains

Čeká nás ještě dlouhá cesta do Plzně a druhý den normální pracovní šichta (od šesti zase u klávesnice, uff). Opět řešíme muziku, vlníme se po dálnicích, nabíráme podvědomě rychlost a já neustále opakuji, že pro mě byli VITAL REMAINS hlavními hvězdami večera. Tušil jsem to sice, už když jsme tam jeli, ale potvrdil jsem si to vlastní přítomnosti a zhuštěnou krví hezky poctivě na místě. Náš výlet se rozhodně vydařil, s touhle myšlenkou jsem, po několika hodinách jízdy za hluboké noci a představou málo (přesněji dvou hodin) spánku, uléhal do postele. Přišlo mi, že jsem spal tak pět minut, ani mi neuschly umyté vlasy a už jsem šel zase do práce. Inu metal, vždyť to znáte. 

Mr. Asphyx is ready for old school death metal

Pouštím si do uší znovu VITAL REMAINS, zakláním hlavu o přestávce v práci a jsem opět v Brně na koncertě. Já myslím, že letos jsme se postavili k adventu opravdu čelem. Jednou nám to u posledního soudu asi všechno pěkně sečtou. Jenže pomozte si, když je old school death metal vaší krví. Peklo stejně všechno nakonec schvátí. Byla to krásná černočerná tečka za letošním rokem. Děkujeme! V Brně bylo hrozně fajn.

OSTATNÍ FOTKY zde/ OTHER PHOTOS here – author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS – omluvte prosím horší kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Minirecenze/minireview - DEMENTIA 13 - Ways of Enclosure (2015)

DEMENTIA 13 - Ways of Enclosure

CD 2015, Memento Mori

Portugalští milovníci hororů DEMENTIA 13 jsou opět zde. A znovu se vás pokouší vystrašit k smrti svoji death metalovou muzikou. Na minulém EP "Tales for the Carnivoroous" (2013) jasně ukázali, že jejich hudba není z tohoto světa a že pokud byste s nimi rádi strávili nějaký ten čas, musíte za nimi do záhrobí. První dlouhohrající deska je tak plná odkazů na staré osmdesátkové filmy, na náladu krvelačných bestií i krutost vrahů. Vše samozřejmě bráno s nadhledem a nadsázkou. Hudba je zde hodně "švédská", ovlivněná kupříkladu tím, co na svých projektech předvádí Rogga Johansson. Rozhodně se nejedná o nic převratného, skladby jen tak v klidu a pohodě plynou, ale musím uznat, že rozhodně nepostrádají ten správný náboj.

Pokud se podíváte na obal "Ways of Enclosure", trošku se zamyslíte a zapátráte v pamětí, tak myslím, že vám bude zcela jasné, co se na novince odehrává. Ano, správně, ti chytřejší už pochopili. Jedná se o plesnivý, starý, ošklivý, mokvající a "strašidelný" smrtící kov. A cože mě vlastně donutilo se o tuhle portugalskou smečku zajímat? Vždyť podobných kapel lze dopočítat deset na jednom uříznutém prstu. Já vlastně ani nevím. Desku jsem si jednoduše pustil a pak čekal, co to se mnou udělá. Najednou mi začala cukat noha, přidala se i ruka a nejednou zjišťuji, že já jsem jednou z postav tohoto krvavého filmu. Jsem zavřený ve staré kobce a čekám, až si pro mě přijdou. Zatím nevím kdo, ale jsem si jistý, že mě to bude hodně bolet. Stejně jako novinka DEMENTIA 13.

DEMENTIA 13 se letošním albem jasně zapsali mezi kapely, které umí velmi dobře navodit atmosféru starých časů. Old school death metal v kombinaci s hororovými filmy by mohl dělat dobře snad každému, kdo má rád plesnivinu, krutost a sílu v death metalu. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale novinka se velmi dobře poslouchá a já bych ji doporučil všem, kdo rádi tráví dlouhé hodiny procházkami po hřbitově. Mocný hlas, ostré riffy, nekompromisní tlak. To jsou DEMENTIA 13. Během poslechu opravdu ožívají postavy z krvavých filmů. Vítejte v záhrobí! Velmi dobrá, krutá deska ze staré death metalové školy! 

Asphyx says:

DEMENTIA 13 is the band which proved us that it knows how to set the old day’s mood this year. Old school death metal in combination with horror movies could be the right thing for people who likes moldiness, cruelty and power in death metal. These guys don´t do anything special, however this new album is very nice to listen and I would recommend it to everyone who like to spend long hours walking around the graveyard.  Powerful voice, sharp riffs and uncompromising pressure. That is DEMENTIA 13. During the listening you can feel the horror movies characters becoming live. Welcome to the beyond! Very good and cruel album from death metal school!

http://dementia13.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/bavalives

https://bavalives.wordpress.com/

http://www.memento-mori.es/

Recenze/review - GRAVESITE – Horrifying Nightmares….(2015)

GRAVESITE – Horrifying Nightmares….

CD 2015, Xtreem Music

Bylo to hodně zvláštní. Tenhle hrob jsme našli při odkrývání archeologických vykopávek. Opatrně jsme zvedli víko staré poctivé dubové rakve a vykouklo na nás jakési těžko identifikovatelné monstrum. Veškeré bílé části těla byly pokryty bílými chlupy, oční dutiny zíraly z napuchlé a zpitvořené tváře. Mrtvý připomínal šílený obraz démona. Jakoby nám naši předkové posílali nějaký odkaz. Mrtvola nejevila žádné známky rozkladu. Dokonce ani několik staletí v hrobě zemřelého nijak nepoznamenalo. „Co to drží v rukou?“: pronesl do ticha kobky kolega. Opatrně jsem rozlomil křečovité pařáty a vyjmul jsem z nich čtvercový předmět zabalený do plesnivé tkaniny. Položili jsme jej na stůl a pak jsme byli doslova šokováni. Jednalo se o letošní CD italských death metalistů GRAVESITE.

První dlouhohrající album je opravdu takovým velmi příjemným odkazem z dávných dob. Z vypálených drážek nosiče se na mě ihned vyhrnula smršť riffů a motivů, podobných těm, které ve svých dílech předkládali takové skupiny, jako třeba AUTOPSY, DISMEMBER, občas MORBID ANGEL, DEATH, BOLT THROWER, staří CARCASS. Těch styčných bodů bychom našli asi mnoho. Zkrátka a jednoduše, jedná se přesně o ten druh old school death metalu, který přesvědčuje spíše svým zvukem, plesnivinou, syrovostí a nasazením, než moderními proprietami. Pro nás, staré hrobaře se jedná samozřejmě o velmi dobrou zprávu, GRAVESITE totiž umí vystihnout ducha devadesátých let minulého století velmi dobře. Pokud bych měl srovnat s ostatními retro kapelami, tak Italové patří rozhodně k tomu lepšímu, co letos vyšlo. Samozřejmě, opět je nutné se oprostit od starých pořádků, trošku povolit uzdu fantazii a soustředit se spíš na náladu, než na to, co jsme kde a u koho už slyšeli. Osobně se mi nejvíc osvědčil poslech po několika setkáních s techničtějšími partami. Novinka pak pro mě byla takovým velmi příjemným oddychovým odpočinkem.

Něco se muselo stát! Druhý den, když jsme sestupovali do odkryté kobky, bylo něco na našem společném známém jiné. Zdánlivě vypadal stejně, nacházel se dokonce ve stejné poloze, ale všichni jsme cítili, že něco není v pořádku. „On se usmívá!“: napadlo náhle kolegu a my jsme si to začali opravdu myslet. Zapnul jsem znovu přehrávač a teď už to bylo jasně patrné všem. Kolem koutků úst toho starého upíra se opravdu objevily vrásky smíchu. Byl to přesně takový ten druh obličeje, který se vám vysmívá. GRAVESITE buráceli sklepením a nás náhle opařila ledová sprcha. Chodbami se začal vznášet neskutečný puch, jakoby někde něco hnilo a v rakvi bylo najednou slyšet jakési šramocení. „On ožil!“: ječela jedna kolegyně a my ostatní jsme stáli jako opaření. Neskutečné se stalo opravdu reálným. Objevili jsme pravého upíra. Už stál na nohou nebo lépe spíše se vznášel pod obloukem příchodové chodby. Potom nám všem hlavou problesklo něco bolestivého, těžko definovatelného a nastalo mrtvolné ticho. Přízrak se rozplynul. Deska přestala hrát.

Máte rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás GRAVESITE jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a zběsilost. Tohle všechno mě při novince „Horrifying Nightmares….“ napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve! Velmi dobře!

Asphyx says:

Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern and technical death? The GRAVESITE are here for you. This new album doesn´t make something original, however it brings us the old manners of death metal in a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive and furiousness. This is what I think about while listening the “Horrifying Nightmares…”. We are walking in an old graveyard and we are picking up albums from the 90^th from graves and we adding some more modern sounds. While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin! Very good!

Seznam skladeb:

1. Intro/Anguished Sleep
2. Submerged in Vomit
3. Horrifying Nightmares of Flesh and Blood
4. I Want to Rot
5. The Painter of Agonies
6. Where Mortals Fear to Thread
7. Curse of the Red Moon
8. Worship Death in All its Forms
9. Suscipe Mortem

Čas: 38:18

 

Sestava/band:

Claudio – basa

David – bicí

Gioele – kytara

Gabri - zpěv

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/horrifying-nightmares

https://www.facebook.com/gravesitedeathmetal

http://www.xtreemmusic.com/

Recenze/review - COFFINCRAFT – In Eerie Slumber (2015)

COFFINCRAFT – In Eerie Slumber

CD 2015, Memento Mori

Baletní vystoupení mrtvých těl. Neskutečně náročné pózy, různé výkruty, do toho odkapávající krev. Tuhle hlavnímu hrdinovi při milostné scéně upadne kus tváře. Takhle si představují umění zombie. V hledišti jen samá nejvybranější death metalová smetánka a na balkónech VIP hosté. Celé představení graduje old school švédským tancem. Kosti praskají, zbytky očí lezou z důlků. Pokud si takto nějak představujete dobrý páteční večírek, pak rozhodně neprohloupíte, když si koupíte na tahle představení permanentku. Svět je venku ošklivý, zachmuřený a zlý. Tady v záhrobí si můžete být jistí, že bude vše zákeřné po zásluze potrestáno. Zde jsme si všichni před smrtí absolutně rovni. COFFINCRAFT, další vyslanci pekla. Tentokrát z Finska. A opět s nadšením a velkou energií. Nečekejte nic novátorského, spíše otevřete starou poctivě vytesanou rakev a pak uslyšíte ozvěny z temných chodeb podzemí.

Fanoušci old school death metalu už určitě zbystřili svoji pozornost. Mají proč. Tahle akvizice se rozhodně povedla. Pokud máte rádi třeba GRAVE, DISMEMBER, ale i kousky amerických MASTER, CIANIDE a podobně, garantuji vám, že budete na vrcholu blaha. Co na tom, že podobných kapel je velká spousta a nepřinášejí vlastně nic nového? Prosím vás, o to v tomhle stylu stejně už dávno nejde. Důležité je zaujmout nadšením, energií a plesnivinou. A to se Finům daří víc než dobře. Některé songy odsýpají jako zával z písku, jiné jsou volnější, do thrashe, případně skoro až doomu hozené. Těch poloh mají COFFINCRAFT hned několik. Všechny splňují ty nejnáročnější požadavky záhrobních seancí. Jestli máte někdy už po krk všech těch vyšperkovaných a vypiplaných umělých, death metalů s počítači za zády, tak je severská úderka přesně pro vás. Nečekejte zásah bleskem přímo do srdce, ale buďte si jisti, že dostanete poctivou, od podlahy zahranou práci. A nebudeme si nic nalhávat, já stejně vždy raději ocením dobré řemeslo, než překombinované a dokonalé zvuky.

Samozřejmě, pokud bychom se na novinku podívali kritickým okem, dalo by se napsat několik stránek o nepůvodnosti, neoriginalitě i zastaralosti materiálu. Jenže tohle všechno jsou právě ty věci, které mě osobně dělají moc dobře. Možná, kdybych byl panem recenzentem a ne jen pouhým fanouškem, mluvil bych asi jinak. Jenže já nejsem. Miluju společné chvíle rozjímání s COFFINCRAFT, dlouhé páteční večery s lahví dobrého piva a volume nastaveným pořádně doprava. V těchto momentech vynikne síla old school death metalu stejně nejlépe. Hledáme spolu s kapelou ty nejskrytější zákoutí podzemních chodeb. Rozmlouváme s krysami, s červy i ostatními obyvateli Hádovy říše. Vstupujeme znovu a znovu do obrovského sálu, kde se odehrávají ty nejlepší představení nemrtvých. Opera samotné smrti, symfonie zla. Dnes hrají k tanci a poslechu COFFINCRAFT. Buďte vítáni.

COFFINCRAFT splňují všechny nejpřísnější požadavky dobré old school death metalové kapely. Jejich hudba je náležitě špinavá, ošklivá, zlá a temná. Nepostrádá tolik důležitou jiskru a zabíjí na potkání. Otevřete si další pivo a další rakev. Dneska bude pravý nefalšovaný zombie večírek. Tahle muzika připomíná vlak, jedoucí přímo do samotného pekla. Je plesnivá, jako ten nejstarší náhrobek na místním hřbitově. Finové přehrávají staré, osvědčené postupy s citem a grácií. Nenechte se zmást tím, že se jedná teprve o první dlouhohrající album kapely. Máme tady před sebou smečku, která moc dobře ví, jak zasáhnout fanoušky old school death metalu přímo do srdce. Otevřete brány do podsvětí, zavolejte vymítače ďábla. Všechno bude marné. Peklo už je dávno tady. Odehrává se na nové desce COFFINCRAFT. Starý, plesnivý death metal, který má neskutečnou energii.

Asphyx says:

COFFINCRAFT fulfil all demands which are important for a good old school death metal band. Their music is very dirty, ugly, evil and dark. It´s not lack of an important sparkle and it kills everything it met. Open another beer and another coffin. Today is the day when the real zombie party happens. This music is like a train which rides to the hell itself. It´s moldy like the oldest gravestone on a local graveyard. These Fin guys plays old and competent actions with a feel and grace. Do not think that this is their first long-play album. This is a band which knows exactly where to hit its old school death metal fans right into their hearts. Open the gates of underworld and call an exorcist. Everything would be useless. The hell is here. It is on the new album by COFFINCRAFT. An old, moldy death metal which has an amazing energy.

Seznam skladeb:

Impious Spawn

Exaltation of Fornication

Ill Verdict

The Claimant

Ego Pr. I

Ego Pr. II

Necrostation

In erie Slumber

Čas: 40:14

 

Sestava/band:

N. - Guitar, Vocals
R. - Guitar
H. - Bass
T. - Drums

http://memento-mori.es/

http://coffincraft.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/Coffincraft

https://www.youtube.com/user/Coffincraftofficial

Recenze/review - NO MORE ROOM IN HELL – No More Room in Hell (2015)

NO MORE ROOM IN HELL – No More Room in Hell

CD 2015, Morbid Generation Records

Nevím, kdo nám sehnal tohle zaměstnání, ale řeknu vám, že jsem to nečekal. Práce s bagrem mě vždycky bavila. Jsem stále jako malý kluk, hrající si s platovými hračkami. Kus dítěte ve mně pořád zůstal. Tedy až do dnešních dnů. Proč zrovna my? Hrneme každý den hromady mrtvých. Prý se kdysi při nějaké válce někoho s někým hodně popravovalo. My stavíme nový supermarket. To by nebylo tolik zajímavé. Šílená jsou ty těla, která se objevují při přesýpání hlíny. Jsou jako utopenci, náhle vyplouvající na povrch. Musíme zavolat šéfovi. Pak přijedou nějací doktoři, odeberou tělo a pokoušejí se ho poskládat do původní podoby. Málokdy se to povede. Musel to být tenkrát šílený masakr. Občas přemýšlím, kolik takových míst na Zemi je. Běhá mi z toho mráz po zádech. Mívám šílené sny, noční můry. Musím si do svého bagru dávat hodně hlasitou muziku, abych se nezbláznil. Tentokrát volím britské death metalisty NO MORE ROOM IN HELL.

Ti hrají hodně klasicky a tradičně. Jejich muzika je šílená, zběsilá a dotýká se tvorby takových veličin, jako jsou GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, ale třeba i takových MASTER, MALEVOLENT CREATION, INCANTATION. Těch vlivů je samozřejmě zase velká spousta, ale to už je v dnešních dnech pravidlem. Osobně nejvíc oceňuji hlavně drive, který celé album bezesporu má. Undergroundové postupy, střižené až rock´n´rollovým feelingem. Ano, tato muzika má ty správné metalové koule. Pod tohle tvrzení bych se s klidem podepsal. Album sice v některých momentech vyznívá trošku stereotypně a pro někoho možná až nezáživně, ale je nutno si uvědomit, že když už je buldozer nastartovaný, bývá dobré práci dokončit. A NO MORE ROOM IN HELL jsou dříči. Věnují se svému poslání velmi odhodlaně a jsou uvěřitelní. Na pestrosti dodává nahrávce četná směsice hostů (dohledejte si na bandcamp profilu, je jich opravdu hodně). Samotná dvojice, představující kapelu, také není v podzemí žádnými nováčky.

Když na mě vykoukla (a měl jsem pocit, že i mrkla) poslední mrtvola, musel jsem přidat hlasitost na svém přehrávači. Vypadla mi přímo z radlice. Žuchla na zem, jako pytel brambor. Jedno oko čouhalo ven, jako čertík na drátku, druhé dávno vyhlodali červi. Co mě ale zarazilo, byl neskutečný výraz děsu, který měla tvář oběti. U ostatních tomu tak nebylo, ti byli střeleni pravděpodobně do zátylku. Přišli páni doktoři, ohledali můj objev a jeden z nich potvrdil, že tohohle nebožáka pohřbili zaživa. Zdá se mi o něm dodnes. Sápe se na mě svými ohlodanými pažemi, objímá mě, drtí a kouše do hrdla. Nějaké filmy o zombie jsou proti tomuhle jen slabý odvar. Tady je všechno syrové, hnusné a studené, neskutečně studené. Stejně jako hudba NO MORE ROOM IN HELL (název odvozen od počítačových hororových her). Nevím, kdy tohle prokletí skončí, ale jestli to takhle bude pokračovat, tak vyhrabeme za chvíli půlku jednoho menšího města.

Troufám si tvrdit, že se první deska NO MORE ROOM IN HELL opravdu hodně povedla. Postupy, na ní uvedené, jsou sice tradiční a ničím nové, ale mají v sobě velký drive. Pokud, stejně jako já, máte rádi starý dobrý a poctivý death metal, myslím, že budete určitě spokojeni. Hudba hezky odsýpá, nikde nejsou žádná hluchá místa a skladby postupně gradují. Album připomíná běžecké závody, pořádané v záhrobí. Na startu stojí ty nejlepší zombie a je jen na vás, zda zvítězíte. Odměnou vám budiž krásný zážitek z ostré a nekompromisní hudby. Co si přát víc? Nic moc mě nenapadá. Nemám proti provedení žádných námitek. Nahrávka je ostrá jako dobře nabroušená kosa. Vokály morbidní a bicí duní tím správným způsobem. Britové sice nehrají originálně, ale nahrazují to neskutečnou energií, která je cítit v každé skladbě. Příjemně temné old school death metalové album, které vás rozseká na malé kousky!

Asphyx says:

I think that the first album by NO MORE ROOM IN HELL is very good. Methods on this album are traditional and don´t bring something new. However, they have a big drive. If you are like me and you like old good and real death metal I think you will be satisfied. The music flows, there are no deaf notes and song increase. This album reminds a running competition which is arranged from beyond. On start line there are the best zombies and it´s up to you if you will win. The price for you is going to be beautiful experience of a sharp and die-hard music. What else do you want? I don´t think there is anything else. I have no negative comments on the workmanship. This record is sharp like a scythe. The vocals are morbid and drums sound the right way. These British guys don´t play anything original, however they balance it with their unbelievable energy which you can feel in every song. Nice dark old school death metal album which can cut you on small pieces!

Seznam skladeb:

1. The Dead Will Walk The Earth
2. The Warmest Place To Hide
3. Tolle Corpus Satani
4. Never Sleep Again
5. The Soil Of A Man's Heart
6. Join Us
7. The Innocents

Čas: 32:05

 

Sestava:

Anil Carrier – všechny nástroje

Mark Gleed - zpěv

http://nomoreroominhell.bigcartel.com/

https://www.facebook.com/NoMoreRoomInHellDeathMetal/timeline

http://www.morbidgeneration.de/