Minirecenze/minireview - MESSIAL - Nucleosynthinuum (2015)

MESSIAL - Nucleosynthinuum

EP 2015, vlastní vydání

Američtí death doomaři MESSIAL se rádi zaobírají kosmem, věcmi, které s tím souvisejí a jsou nám natolik vzdálené, že je velmi těžké je pochopit. Všechny jejich názory se odrážejí i v jejich tvorbě. Hudba je zde rozkročená od funerálních záležitostí, přes klasický doom metal, až někam ke smrtícímu kovu. Pánové se ale snaží neustrnout a pokoušejí se do skladeb vložit i experimentálně laděné prvky. A je nutno rovnou dodat, že se jim to opravdu daří. Ono se ani tak nejedná o album v pravém slova smyslu, jako spíš o hraní si s náladami, "deptání" posluchače a postupné navozování smutku. Pokud bych pak měl zmiňovanou muziku charakterizovat jedním slovem, asi bych volil - zvláštní. Přesto zajímavá a chytlavá.

Je svým způsobem hrozně krásné, že jsou ještě na světě kapely, které se nebojí hrát pomalu. Je to hodně těžká disciplína, která vyžaduje od posluchače trpělivost, vnímavost a spousty času. Teprve až po dlouhé době se mi povedlo všechno to soužení vstřebat, srovnat si ho v hlavě i uších a nakonec si ho užít. EP opravdu působí, jako by bylo z jiného světa. Tím nechci říct, že by bylo nějak zmatené či nepříjemné, ale nálady, které mi navodilo, byly často velmi roztodivné. Byla to snad první doom metalová kapela, u které jsem byl schopen se vztekat. Zajímavé, ale vlastně ne nemožné. Celou nahrávkou se vine určitý neklid, zvláštní pocit provinilosti a soucitu. Možná to tak budu mít nastaveno jenom já, ale nutno dodat, že momentálně mi z okna proudí kolem páté ranní hodiny do bytu chuchvalce zmrzlé mlhy. A nejlepší je, že mně se to propojení venkovní zimy a hudby moc líbí. 

MESSIAL působí se svým doom metalem jako kosmonauti, vypuštění do vesmíru a vznášející se v beztížném stavu. Tihle Američané vás vezmou na své novince na Měsíc. Budete našlapovat na dlouhé, nekonečné melodie a do hlavy se vám zaryjí kousky ledu. Kolem létají otevřené rakve a já si říkám, že jsem hudbou MESSIAL doslova okouzlený. Pokud máte rádi klasický doom metal, s lehkými experimentálními prvky, myslím, že budete spokojeni také. Nálady, které při společných seancích mívám, jsou těžko popsatelné, ale je mi při nich zima, vynechává mi srdce a mám sto chutí odletět do oblak. Doomová deska, která má velmi zvláštní atmosféru. Dobrá, ledová nahrávka!

Asphyx says:

MESSIAL looks with its doom metal as astronauts, launching into space and hovering  in zero gravity. These Americans will take you to the Moon on their new album. You will step on  long, endless melodies and the pieces of ice will dig in your head. The opened coffins are flying around and I think that I'm fascinated with MESSIAL's music. If you like classic doom metal with lightly experimental elements, I think you will be satisfied as well. Moods that I have during joint sessions I can't hard  describe, but I'm cold when listening, my heart is failing and I wanted to fly into the sky. Doom album, that has a very special atmosphere. Good ice record!

http://messial.bandcamp.com/album/nucleosynthinuum
https://www.facebook.com/messial666

Recenze/review - SUPREME CARNAGE – Sentenced by the Cross (2015)

SUPREME CARNAGE – Sentenced by the Cross

CD 2015, vlastní vydání

Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy, v minulosti též náboženské oběti. Smrt při oběšení nastává spolupůsobením několika faktorů. Podrážděním bloudivého nervu, stlačením krkavic a tím omezením toku krve do mozku, uzavření dýchacích cest. Ihned po oběšení nastává bezvědomí.

SUPREME CARNAGE jsou německou kapelou, která mi svým druhým albem způsobuje hodně podobné pocity. Taky se cítím, jako by mi někdo omezoval přístup kyslíku, jsem rozlámaný a pořád čekám, kdy mi zlomí vaz. Další členové řádu old school death metalu umí své řemeslo velmi dobře. V kuloárech se mluví o tom, že si berou inspiraci u švédské death metalové školy (DISMEMBER, ENTOMBED), já bych doplnil ještě americké JUNGLE ROT. Zkrátka a jednoduše, pokud máte rádi valivý, na první signální působící rubanici, tak jste tady dneska správně. Němci opět dokazují, že se cítí v tomhle stylu dobře, jako piraně v krvavé lázni. Zvukově dobře ošetřené CD, občasný lehký příklon ke studeným melodiím a jasně hmatatelný drive, dělají z této smečky velmi dobře poslouchatelnou záležitost. Není to sice nic zase tolik ostrého a zamuchlaného, ale zase na druhou stranu, album je přístupnější širší veřejnosti. Pánové jakoby objevili nějaký tajný recept na chytlavé motivy. Všechno hezky odsýpá, ale nezapomíná se ani na pasáže ve středním tempu.

Chvíli jsem se zpočátku ošíval, občas kapelu plísnil za až příliš otevřený přístup. Mám raději, když musím alespoň nějakou dobu nad hudbou přemýšlet. Ano, SUPREME CARNAGE lze odsoudit několika slovy o podbízivosti a líbivosti. Neučiním tak, ona se totiž ta zkáza a choroba ukrývá trošku v něčem jiném. Deska jako by uzrála až po nějaké době, polehounku, dala si na čas. Zpočátku prvoplánové melodie mi po několika dnech pronikly do krve, uhranuly mě a i když jsem se nejdřív trošku „styděl“, nakonec jsem odcházel velmi spokojený. Není to nic světoborného, ani převratného, ale i já si potřebuji občas odpočinout, vyřadit všechny systémy z provozu a jen se nechat v klidu unášet něčím příjemným. Já vím, že je to hrozně nefér, tohle napsat o tvrdé death metalové kapele, jenže to jsou právě slova, která mě napadají nejčastěji. Pro někoho to bude asi problém, mně to nijak nevadí. Jsem přeci jen hlava otevřená.

Poslech „Sentenced by the Cross“ je u mě hodně o náladě. Někdy mi ty melodické death metalové pasáže vadí, jindy si je plně užívám. Novinka SUPREME CARNAGE se pro mě tak stává oblíbenou deskou tak na sedmdesát procent. Občas by to chtělo přeci jen trošku víc kopnout do vrtule a rozsekat nás. Celkově ale hodnotím letošní album jako velmi dobré, i když s výhradami. Nebudeme spolu asi trávit každý večer, ale pokud budu mít chuť na něco death metalově odlehčeného, dám si je vždy znovu a s chutí. Na to, aby se ale stali tito němečtí rouhači mou srdcovou kapelou, jim ale ještě něco chybí. Pokud bychom se drželi sportovní terminologie, tak jsou Němci někde na špici druhé smrtící ligy. Chybí už jen pár kroků a budou kopat první. Doporučil bych příště trošku přitlačit na pilu, nebát se přidat na rychlosti a víc se do toho opřít. Death metalové album, které se až moc dobře poslouchá. Chtělo by to víc špíny a energie. Dobře, ale ne výborně.

Asphyx says:

The listening of “Sentenced by the Cross” is about the mood for me. Sometimes I feel that those melodic death metal passages are not good and sometimes I just enjoy them. The new album by SUPREME CARNAGE is getting to be my favorite album on like 70%. From time to time they should kicked it little bit more to have the cut and chop us. As a whole I have to say that this album is very good even though I have some complains. We are not going to spend every evening together but if I want to listen to something death metal which is light I will listen to them with passion. They are not good enough for me to be my favorite band tough. If we were stuck in the sport terminology, I would say that these Germans are somewhere on the top of the second death league. There is just a few steps and they will be kicking in the first league. I would suggest for the next time to push a little bit harder and don´t be afraid to give us more speed and more pressure. Death metal album which is easy to listen. It needs more dirt and energy. Good, but not excellent. 

Seznam skladeb:

01. Intro
02. Sentenced by the Cross
03. Skin Turns Black
04. The Sewerage of God
05. One Pound of Iron
06. Compurgation
07. Right of Sanctuary
08. Sodomized
09. Cup of Wrath
10. Burn for Me
11. Fire

Čas: 49:42

Sestava/band:

Jorge - Vocals Acker - Guitars Nova- Guitars Sven - Bass Mirko - Drums Ex-Members: Mathias - Drums (2011-2013)

https://www.facebook.com/supremecarnage

https://www.reverbnation.com/supremecarnage

http://www.supremecarnage.eu/

https://www.youtube.com/user/SupremeCarnageBand

Minirecenze/minireview - CONFRONTATION - Aggregat 4 (2015)

CONFRONTATION - Aggregat 4
CD 2015, Chaos Records

Válka je svinstvem, které provází lidstvo odnepaměti. Vždycky se někde najde nějaký blb, který přesvědčí pár svých kolegů magorů a vydají se bojovat s dalšími tupci. Kapel, které na tohle svinstvo upozorňuje, je velké množství. Některé, jako třeba BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS umí navodit atmosféru bojiště tak dokonale, že si opravdu přijdete, jako byste vše zažívali na vlastní kůži. Pak jsou stovky dalších, které se o to pokoušejí. Některým se to povede. CONFRONTATION jsou dva holandští nadšenci do historie. Určitě znáte takové ty "blázny", co se převlékají do dobových uniforem a přehlídka je pro ně největším uspokojením. Tak takoví pánové nejsou. Berou si spíš z Druhé světové války různé technické detaily a pomocí klasického death doomu je přetvářejí v hudbu.

Skladby jsou na "Aggregat 4" opravdu dlouhé, ale přesto záživné. Kapele rozhodně nechybí dobré nápady. V některých momentech mi sice přijde, že se s hudbou trošku perou a nevědí jak dál, ale jako celek je novinka velmi dobře poslouchatelná. Nejsem militarista, ani vyložený milovník dokumentů o světových válkách, ale když se nějaký povede, podívám se na něj rád. S "Aggregat 4" je to hodně podobné. Na poslech musím mít náladu. Když se ale dostaví, jsem schopen přehrávat novinku dlouhé hodiny. Postupně u mě uzrává, zapadá do sebe navzájem a je mi plnohodnotnou kulisou pro nějakou další činnost. A to myslím rozhodně není málo.

Death doomoví CONFRONTATION letos vydávají desku, která je doslova napěchovaná válkou. Pánové moc dobře ví, jak zprostředkovat pomocí hudby, atmosféru Druhé světová války. Melodie jsou zde hodně studené, často drásají a bolí. Pokud máte rádi "válečný death metal", myslím, že budete spokojeni jako já. Není to sice nic nového, ani převratného, ale album je nahráno poctivě a dobře se poslouchá. Proti provedení nemám žádných námitek. Některé nápady jsou sice občas trošku stereotypní, ale to mi nijak nevadí. Studená doom death metalová deska, která vás přenese na samotné bojiště!

Asphyx says:

Death dom CONFRONTATION published their new album this year which is literally full of war. These gentlemen knows exactly how to convey the World War II atmosphere through music. The melodies are very cold, they lacerate sometimes and hurt. If you like “war death metal” I think you will be happy as I am. This is nothing special or revolutionary, however this album is very honest and very easy to listen. I don´t have any technical objections. Some ideas are little bit stereotypical but I don´t really mind. The cold doom death metal album which would bring you to the battle field itself!

http://confrontationhm2.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/confrontationhm2
https://www.facebook.com/chaosrecords/

Minirecenze/minireview - CATTLE DECAPITATION - The Anthropocene Extinction (2015)

CATTLE DECAPITATION - The Anthropocene Extinction

CD 2015, Metal Blade Records

Při procházení restů z minulého roku jsem zjistil, že jsem na svém blogu ještě nepsal o poslední desce kalifornských maniaků CATTLE DECAPITATION. Není divu. Je to totiž hodně náročný poslech, tedy alespoň pro mě. Pánové se své práce chopili pěkně progresivně a tak na novince můžete nalézt jak death metalové pasáže, tak lehké rockové chvilky, sem tam něco toho grindu, ale třeba i čistý, vypjatý hlas, který mě zpočátku od poslechu poměrně odrazoval. Při každé nové desce si u téhle smečky musím znovu zvykat na nové a nové věci. Je to pěkně nevypočitatelná skupina, to vám tedy povím. Tentokrát u mě uzrávala přes půl roku, abych byl vůbec schopen napsat pár slov. Lepší je totiž poslouchat, než tvořit věty. "The Anthropocene Extinction" mi připomíná nějaký nezávislý, hodně zmatený film, který při prvním shlédnutí odsoudíte, protože mu nebudete rozumět. Zároveň vás ale znovu láká, jeho přitažlivost je právě v té komplikovanosti. Posluchač, divák má pak neodbytný pocit, chtít vše pochopit. Dává si jej znovu a znovu do hlavy, přemýšlí nad ním a nakonec podlehne. Přesně taková byla má setkání s recenzovanou novinkou.

Ono to snad ani není album, jako spíš umělecké ztvárnění o lidské apokalypse. O tom, že naše civilizace zanikne, se mluví od doby, kdy lidé vypustili ze svých úst první slova, ale tentokrát mi při poslechu přijde, že je to opravdu už hodně blízko. Poslední zhasne a položí lopatu, kterou si vykopal vlastní hrob! CATTLE DECAPITATION jsou hodně originálním, velmi zajímavým tělesem, u kterého jsou zcela protichůdné názory na jejich hudbu úplně normální. Jejich muzika zkrátka vyvolává emoce a když si k tomu ještě připočtete šokující obal, myslím, že spousta z nás má před sebou opravdu velké sousto. 

Skladatelsky se kapela pohybuje někde v oblastech, jako třeba takoví GOJIRA, LEPROUS, GORGUTS, a spousta dalších progresivních smeček. Ta přirovnání berte s nadhledem, zrovna tahle skupina je natolik nezařaditelná, že si můžete doplnit v podstatě kohokoliv, kdo dělá "těžkou" hudbu. V druhém songu lehce zazáří můj oblíbenec Phill Anselmo. A album samozřejmě dodnes rozděluje fanoušky na spousty táborů. Každý má na tyhle šílence svůj mnohdy velmi vyhraněný názor. Osobně mě nakonec přesvědčili, vytřeli se mnou podlahu a nakonec mě pověsili na náměstí jako při středověkém lynčování. Ale trvalo to a mnohá setkání nebyla z nejpříjemnějších.

"The Anthropocene Extinction" je albem, které v sobě obsahuje krvavou karmu. Je složité, náročné na poslech a nedá vám nic zadarmo. Pokud ale vytrváte a podlehnete, budete nakonec odměněni skvělým zážitkem. Nahrávka je to velmi pestrá, se skvělým zvukem a produkcí. V určitých pasážích mi sice vadí čistý vokál, ale není to pro mě nic zásadního. Deska je to velmi moderní, svěží, komplikovaná a složitá. Užijí si ji asi nejvíc všichni ti, kdo chtějí u hudby také přemýšlet. Progresivní, extrémní album, které nezná slitování!

Asphyx says:

"The Anthropocene Extinction" is an album that contains bloody karma. It is complex, difficult for listening and it doesn't give you anything for free. But if you stay and succumb, you will eventually be rewarded with a great experience. The recording is very varied, with great sound and production. Although, in some passages there is clean vocal that bothers me, but it isn't nothing cardinal for me. The album is very modern, fresh, complicated and complex. It will enjoy most all those who wants to think about the music as well. Progressive, extreme album that knows no mercy!

http://www.cattledecapitation.com/

https://www.facebook.com/cattledecapitation

https://www.reverbnation.com/cattledecapitation

https://www.youtube.com/user/officialcattledecap/featured

http://www.metalblade.com/us/

Minirecenze/minireview - INNER SANCTUM - Legions Awake (2015)

INNER SANCTUM - Legions Awake 

CD 2015, vlastní vydání

Thrash metal z Indie není zrovna častým hostem v mém přehrávači. A když už, tak spíš jen v podobě několika poslechů na internetu. S INNER SANCTUM je to jiné. Zaujali mě. Respektive, rovnou rozsekali, nakopali mi zadnici. Album, prvotinu s tajemnou aurou, zdobí zvláštní, zajímavý obal. Dal jsem si ho na obrazovku svého počítače, vložil CD do slotu hi-fi věže a vyvalila se na mě absolutní smršť thrashe a deathu (občas lehce i blacku). Chvilku si tak sedím, nejdříve si říkám něco o tom, že podobný old schoolový přístup by mi mohl dělat dobře. Po nějaké době se tak opravdu stane a já najednou dostávám na novinku "Legions Awake" čím dál tím větší chuť. Líbí se mi zvuk, který není zbytečně nahlas, je špinavý a zároveň dobře čitelný. Když potom do jednotlivých skladeb začnou pánové sázet chladnější melodie, automaticky si podupávám a přidávám hlasitost. Tahle kapela si to u mě poctivě oddřela. Přesvědčila mě, dokázala zaujmout. 

Vidím před sebou mrtvá těla, plovoucí na hladině nekonečné řeky. Jsem metalovým turistou, který právě pro sebe objevil zajímavý a neotřelý kout světa. Zpěvák vypráví nekonečné příběhy o chaosu. Jeho hlas nijak nebolí, spíš dovozuje atmosféru totálního zmaru. Z hudby zde cítím nekonečný neklid. Skladby jsou velmi zajímavé, poslouchají se tak nějak samy od sebe a já si stokrát pořád dokola říkám, že se ani nedivím kladným recenzím všude po světě. Přitom, nápady nejsou zrovna z nijak progresivních. Nedovedu to vlastně ani nijak popsat, ale přijde mi, že obzvlášť klidnější, uvolňující pasáže jsou velmi dobře zapamatovatelné a jsou právě tím, co dělá tuhle smečku zvláštně originální. INNER SANCTUM si pohrávají z různými typy nálad, rozmačkají vás, rozsekají, potom znenadání uvedou do síně plné napětí. Deska mi tak přijde neskutečně pestrá a zajímavá. 

Má slova potvrzují i hosté, kteří se na desce objevili. Není to nikdo menší, než James Murphy (DEATH, OBITUARY, TESTAMENT), Christopher Amott (ex- ARCH ENEMY) i Daniel Mongrain (MARTYR, VOIVOD, ex- GORGUTS, ex- CRYPTOPSY), kteří přispěli svými sóly v několika skladbách.

Indičtí INNER SANCTUM vydali vynikající album. Je plné pravého starého thrashe, deathu a zvláštní aury, která se vznáší nad jednotlivými skladbami, jako sup nad mršinou. Je to právě smutná nálada, určité jiskření, které dělají tuhle nahrávku výjimečnou. Riffy jsou zde velmi ostré, inteligentní, hlas mocný a celková atmosféra připomíná smrt v očích vyděšené oběti. Doslova mě fascinuje fellling a drive, které nahrávka má. Jsem zcela ztracený a při poslechu si se mnou kapela dělá co chce. Můžete mi někdo říct, proč mi byl dodnes tento klenot ukryt? Jestli má být tohle první album, jsem zvědavý, co přijde příště? Absolutní dokonalost? Novinka je pečlivě vybroušeným thrashovým drahokamem! INNER SANCTUM se povedlo na svoji desku přenést věčnost! Vynikající album! Doporučuji všem, kdo milují tmu!

Inner Sanctum

Album Track list: 

1. Incipiens 01:54
2. Wake of Destruction 04:28
3. Reflections of the Past 04:36
4. Realms of Oblivion 03:39
5. Legions Awake 04:34
6. Tainted Soils 04:36
7. March of the Wounded 05:48
8. Existence Denied (with Guest Solos) 05:48
9. Guardian 05:18

Album Line-up: 
Gaurav Basu - Vocals (also the artist)
Chintan Chinnappa - Guitar
Suraj Gulvady - Guitar
Narayan Shrouthy - Bass
Abhinav Yogesh - Drums

Asphyx says:

Indian INNER SANCTUM released an excellent album. It is full of real old thrash, death metal and some special aura that hovering over the individual songs like a vulture over carcass. It's just the sad mood, certain spark that are making this record special. Riffs are very sharp, intelligent, powerful voice and the atmosphere reminds death in the eyes of the terrified victim. I'm really fascinating by feeling and drive, which this recording has. I'm completely lost and when listening, the band makes with me what it wants. Can anyone tell me why was this band hidden for me? If this is the first album, I wonder what will come next? Absolute perfection? News is carefully refined thrash gem! INNER SANCTUM managed to give eternity on their record! Excellent album! I recommend to all who love the darkness!

https://innersanctum.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/innersanctumindia

Recenze/review - DEVIATION – New Generation of Torture (2015)

DEVIATION – New Generation of Torture

CD 2015, Mad Lion Records

Fašírka je druh masového anebo bez-masitého vypraženého výrobku a součást jídel a pokrmů. A já rovnou doplňuji, že je to také krásný výraz pro to, když vám někdo rozseká obličej na maděru. Pokud si pak odmyslíme tváře poznamenané pěstmi a soustředíme se na tento termín z hlediska hudebního, dostáváme se do oblasti brutálního death metalu. Mám tenhle styl nejraději v jeho klasické, tradiční podobě. Líbí se mi, když je předkládaná muzika syrová, nekompromisní a zároveň nepostrádá dobré nápady. Tohle všechno jsem si na novince polských DEVIATION pro sebe našel. Kapela hraje teprve od roku 2009 a mimo jedné demo nahrávky („Psycho“ 2010) je letošní počin jejich prvotinou. A abych pravdu řekl, tak velmi povedenou. Zajímavý byl tentokrát způsob, jakým se do mé hlavy jejich tvorba dostala. Kolega, který pochází ze vsi, mi začal básnit právě o tradičních zabijačkách a litoval, jaká je škoda, že tento krásný zvyk mizí. Já si pak nasadil sluchátka na uši a všechno mi zapadlo dohromady. DEVIATION by s klidem mohli dělat řezníky. Své řemeslo ovládají opravdu dobře a ještě navíc přidávají radost z práce, kterou dělají. A toho si dnes cením mnohdy více, než bůhvíjakých progresivních postupů.

Pokud bychom se podívali na „New Generation of Torture“ okem kritika porovnávače, nalezli bychom spoustu styčných bodů s tvorbou takových kapel, jako jsou CANNIBAL CORPSE, INTERNAL BLEEDING, MORTAL DECAY, ale i třeba českých FLESHLESS. DEVITATION si zkrátka otevřeli krámek jen s tím nejkvalitnějším masem. A abych pravdu řekl, zajdu raději za nimi, do malého obchodu, než do supermarketu, plného prefabrikátů a vodnatého masa. Poláci mi nechávají opravdu vzpomenout na doby mého dětství, kdy jsem jednak začínal poslouchat muziku a jednak jezdíval na ves k prarodičům. Všechno mi tenkrát přišlo v horách čistší, rozeznatelnější. Jasně, člověk je ovlivněn vzpomínkami, ale když já si pořád potrpím na poctivý přístup. Nenechte se ale mýlit, DEVIATION nejsou jen nějakou kopírkou ze starých časů. Naopak, sem tam lze v některých skladbách vypozorovat kousky modernějšího pojetí death metalu. Vše je ale dávkováno se vkusem, lehkostí a určitou samozřejmostí. Stávám pak odpoledne, po pracovní době, ošlehaný povinnostmi a vyloženě se těším, až strávím cestu domů s kousky krvavého rozemletého pokrmu od těchto polských dělníků smrtícího kovu.

Poláci možná budou trnem v oku všem současným hudebním kritikům, vyrostlým a odchovaným v umělých továrnách na smrt. Všichni samozřejmě moc dobře víme a slyšíme, že DEVIATION neboří hranice stylu, ani nikam dříve slyšené neposouvají. Jenže když mě to baví tolik poslouchat! Ona se ta vzájemná přitažlivost mezi mnou a nahrávkou vlastně hrozně těžko popisuje. Možná by stačilo říct něco o tom, že to pořádně řeže, kope, dává. Na vyčistění hlavy ideální, co říkáte? A když si navíc připočtete správně nekompromisní a tlačící zvuk, myslím, že pro milovníky klasických brutálních postupů není moc co řešit. Album asi nebude moc vhodné pro všechny zhýčkané fanoušky dnešní doby, kterým se musí všechno naservírovat s pořádnou porcí zvýrazňovačů chuti. Už jste někdy stáli u mistra řezníka a ochutnali od něj čerstvé maso? Nasávali jste chuť a atmosféru radosti nad blahobytem, popíjeli slivovici nebo pálenku a měli na čele šmouhu od krve? Tak potom určitě pochopíte, o čem píšu.

DEVIATION na svém prvním albu jasně dokazují, že jsou zkušenými brutálně death metalovými řemeslníky. Svoji práci zvládají na výbornou a k tomu navíc ještě přidávají radost ze hry samotné. Hodně se mi líbí syrový zvuk i nekompromisní, sypací pasáže. Vokalista do toho také dává vše a my tak máme před sebou kapelu, která moc dobře ví, co chce hrát. „New Generation of Torture“ je sice tradičním, ničím na první pohled překvapivým albem, ale je zahráno s obrovskou chutí a nadšením. Tradiční postupy, síla, energie a všude přítomný pach smrti. Tohle všechno z desky cítím. Podobných kapel je sice dnes obrovské množství, ale na rozdíl od jiných mě baví DEVIATION poslouchat. Přijdu si jako na návštěvě jatek. Na hácích visí čerstvé maso, řezníci napřahují svoje sekery. Každý úder je krutý, přesný a nekompromisní. Stejně jako hudba polských maniaků. Podobná CD v supermarketu nekoupíte, musíte do poctivého řeznictví. Brutální death metal, po kterém vám zůstanou pořádně hluboké jizvy! Perfektní morbidní práce!

Asphyx says:

DEVIATION prove that they are experienced brutal death metal workers with their new album. They know how to make their job well and they also add a joy of playing. I really like the raw sound and also uncompromising and pouring passages. The vocalist give us everything so we can see the band which knows what it wants to play. “New Generation of Torture” is a traditional and not very surprising album at the first glance, however it is played with so much passion and joy. Traditional actions, power, energy and omnipresent scent of death. This is what I can feel from this album. There is a lot of bands with the similar elements however in contrast I really enjoy listening to DEVIATION. I feel like a guest in a slaughter house. There is a fresh meat hanging on hooks, butchers are reaching their axes. Every hit is cruel, precise and uncompromising. Same as the music by this Polish maniacs. This is not the CD you can buy in a supermarket you have to go to the butcher shop. Brutal death metal which makes a lot of deep scars on your body forever! Perfect morbid work! 

Seznam skladeb:

1. Need to Kill
2. New Generation of Torture
3. No More Insanity
4. My Private Playground
5. Nuclear Disease
6. Why?!
7. Far from the Prayer
8. Last Chance

Čas: 28:17

Sestava/band:

MeaT – basa

Grzegorz „Harry“ Maciaszek – bicí

Jakub Ryt – kytara

Dariusz „Zielak“ Zieleziňski – kytara

Ojciec - zpěv

http://www.deviation.fromhell.pl/

http://www.facebook.com/deviationofficial

http://myspace.com/deviationofficial

https://www.youtube.com/user/deviationofficial

http://www.madlion.eu/

Recenze/review - MÖRBID VOMIT – Doctrine of Violence (2015)

MÖRBID VOMIT – Doctrine of Violence

CD 2015, Ranka Kustannus

„Klepu na dřevěnou rakev a doufám, že mi někdo odpoví. Kolem se rozprostírá jako tíživý závoj beznaděje mlha a já naříkám nad odchodem posledních zbytků radosti. Tisíckrát vyřčená otázka Proč? zůstává nezodpovězena. V očních kanálcích mi dávno vyschly slzy a do hlavy se vkradla myšlenka na pomstu. Když vám nějaký bastard vezme blízkého člověka, trest by si zasloužil. Nejsem příznivce zdlouhavých procesů, usměvavých právníků a následné rekonvalescence v zařízení, kterému se říká vězení. Kdo vrátí pozůstalým radost? Kde je spravedlnost? Nad zkypřenou zeminou poskakují kapky právě plačícího deště. Otevírám víko a naposledy ji spatřím. Je konec? Opravdu? Umírám pak každý den při spánku a pokouším se s ní znovu setkat. Zapisuji své pocity na papír, píšu ji krátké textové zprávy do záhrobí. Odpovědi se mi nedostává.“

Poslech finských MÖRBID VOMIT ve mně evokuje vzpomínky na setkání s jedním kamarádem, který celé to zlo a ošklivost, zmíněné v prvním odstavci, prožíval na vlastní kůži. Bývaly to tenkrát hodně smutná setkání. Bolestivá a náročná. Vidět do té doby zdravím kypícího chlapa jako trosku bylo šílené. Nikdy se s tím nevyrovnal a spravedlnost byla tehdy hodně slepá. On byl vlastně tím, kdo mi tuhle desku doporučil. Mluvil dlouho a s nádechem krve v hlase. Spřádal při jejím poslechu plány na pomstu, kterou nikdy neuskuteční. Bylo pro mě zpočátku těžké se ponořit pouze do hudby, srovnat ji s jejími vzory jako DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS. Jakoby se zrovna nad touhle deskou vznášela určitá nepropustná mlhovina, způsobená příběhem o utrpení. Nikdy se mi asi nepovede přenést se přes bolest a oddělit prožitek od muziky, ale za sebe (zcela sobecky) mohu prohlásit jediné. Tohle hudební běsnění je esencí švédského death metalu. Je přístupné, studené, chytlavé a smrtící.

„Doctrine of Violence“ je přesně tím druhem alba, které jsem si pustil a chytlo mě drápem přímo pod krkem. Kapela si se mnou vytírala podlahu, nutila mě se neustále vracet v myšlenkách do devadesátých let. Ano, tady je svět ještě v pořádku. Možná je nostalgický, ovlivněný mým věkem, zkušenostmi a prokletím, ale to myslím tentokrát vůbec nevadí. Novinka je zvláštní a zajímavá právě v tom, že by mohla oslovit i posluchače, kteří jinak nad death metalem ohrnují nos. Songy jsou přístupné právě ve svém celkovém vyznění. Kapela, pokud je to žádoucí, klidně zvolní, donutí vše gradovat, když je třeba, případně jen tak lehce rozvláčně nechá vyznít chladnou melodii. Velmi dobře se také poslouchá hlas, který nijak nedrásá, spíše „jen“ doplňuje. Je ostrý, zároveň čitelný a „plnotučný“. Deska působí jako zatuchlý odér čerstvé mrtvoly. Nevím, jestli jste už měli někdy fyzicky s mrtvými tu čest, ale já za svého působení na civilní službě ano. Fascinující je ten klid, jakoby tělo na něco ještě čekalo, doufalo v převod na onen svět. Hudba MÖRBID VOMIT by klidně mohla znít nad řekou Styx, dokonce by ji mohl přehrávat Cháron ve své loďce. Jako náhrada mince, poplatku pro převozníka, je myslím zcela plnohodnotná.

MÖRBID VOMIT nám na své novince jasně ukazují, že dobrý švédský death metal se dá hrát i ve Finsku. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Finové umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. „Doctrine of Violence“ působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Švédský death metal z Finska, který vás spálí mrazem! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

MÖRBID VOMIT shows us on their new album how good is Swedish death metal played in Finland. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Finns knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90^th in its best from you will be satisfied with this album. “Doctrine of Violence” feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Swedish death metal from Finland which will burn you with coldness! Amazing!

Seznam skladeb:

1. The Seed of Human Scum
2. Murderous Absolution
3. Morbid Gluttony
4. Beaten from Belief
5. Demented Collector of Severed Heads
6. Engulfed by the Plague
7. Necrotic Revelation
8. Doctrine of Violence
9. In Disgust
10. Another One to Die

Čas: 37:43

Sestava/band:

Andre Lindgren – kytara

Ville Ryoti – zpěv, kytara

Pyry Hanski - basa

https://www.facebook.com/morbidvomit

http://www.reverbnation.com/mörbidvomit

http://www.morbidvomit.com/

http://www.rankakustannus.fi/

Recenze/review - DIAVOLOS – You Lived Now Die (2015)

DIAVOLOS – You Lived Now Die

CD 2015, Hells Headbangers Records

Kristova noho, to je ale chlív! Novinka a zároveň prvotina řeckých DIAVOLOS připomíná výlet do samotné věštírny mrtvých, do Nekromanteionu. Nevím, zda jste tuto památku navštívili, ale já si moc dobře pamatuji, že i přes štěbetání mnohonárodnostních turistů, jsem cítil z tohoto místa obrovskou sílu. DIAVOLOS jakoby tam zrovna pořádali koncert. Starý, plesnivý, zahnívající death metal, šmrncnutý starými VENOM, NUSLAUGHTER, ale i BATHORY, DEATH (Mantas), POSSESSED („Seven Churches“) případně thrashovými EXCITER. Zajímavý je vokál Mr. Tase Danazogloua (ex ELECTRIC WIZARD). Tomu říkám záhrobí! Nic se nikde nepřikrášluje, hraje se sice převážně hodně jednoduše, ale o to víc vynikne určitá syrovost a zběsilost. Nahrávku si musí oblíbit snad každý, komu se formoval metalový vkus ke konci osmdesátých let a počátkem devadesátých. A protože podobná hudba vychází ze samé mé podstaty, je asi všem jasné, že si přijdu jako na death metalových orgiích.

„You Lived Now Die“ je přesně tím druhem desky, u které nepřemýšlíte. Jednoduše si ji pustíte, chvilku necháte působit, nastavíte všechny své receptory na příjem a potom jste buď prokleti nebo nikoliv. Rád se takovými archiváliemi přehrabuji, mazlím se s nimi a často vzpomínám na dobu, kdy mi v přehrávači šuměly podobné kazety. Líbí se mi zvuk, který se opravdu hodně přibližuje starodávným nahrávkám. Není divu, všichni muzikanti jsou směřovaní stejným směrem. Vždyť jenom jejich působení v takových smečkách, jako jsou IMPALED NAZARENE, NERGAL, SOULSKINNER, SATANS´WRATH, GREAT COVEN a spustě dalších, mluví samo za sebe. Pánové zkrátka nejsou žádní cucáci, kteří by neuměli hrát. Vlastně se to hrozně těžko vysvětluje, ale tahle deska mi dělá opravdu velmi dobře. Jsou alba, o kterých vím, že jsou dobrá, pochválím je, ale moc často je neposlouchám. S DIAVOLOS je to jiné, divočejší, přímočařejší, upřímnější. Určitě znáte ten pocit, když zažijete pořádně náruživý sex. Taky nad ním nepřemýšlíte, zkrátka to přijde. Poslech je hodně podobný, svým způsobem až intimní, i když šíleně nevázaný a nespoutaný.

Poslední dobou vyhledávám nahrávky od Hells Headbangers Records čím dál tím častěji. Mám plné zuby čistoskvoucích a dokonalých moderních desek. Lezou do zubů a i když často uznávám jejich kvality, tady se cítím nejsilnější v kramflecích. Nemá moc cenu nic řešit, stejně už dlouhá léta poslouchám stylem, že na sebe nechávám desky jen tak působit a potom se uvidí. S DIAVOLOS jsem neměl žádný problém, přišel a přijdu si, jako bychom se znali odmalička, jako by to byli kluci od nás ze sousedství, které potkáváte každý den, když jdete do práce a o kterých se ví, že tráví dlouhé večery na hřbitově. Satan je na desce všudypřítomný. Není to současný „nářez“ a ekvilibristika muzikantů, ale spíše syrový kus zahnívajícího masa, podávaný na dubové fošně. „Tu máš a žer!“: říkají nám Řekové, pak na nás vybalí to svoje inferno s punkovým přístupem a co si s tím počnete, je už vaše věc. Nemyslím si, že by zrovna tahle kapela zamíchala nějak se světovým undergroundem, ale jsem si absolutně jistý, že v naší partě nemrtvých dojdou velkých chvalozpěvů. A teď už mě prosím nechte, musím jít spolu s DAIVOLOS obětovat starým death metalovým bohům!

Peklo zase hoří! Není divu, když nám k tomu hrají řečtí maniaci DAIVOLOS. Kapela, která připomíná dávné death/thrash/black metalové poutníky ze starých časů je přesně tím typem skupiny, která musí chytnout za srdce všechny milovníky old schoolu. Pojďte si spolu se mnou zavzpomínat na dobu, kdy se ještě hrálo reálně, bez pozlátek a zbytečností. „You Lived Now Die“ je hodně syrovou, nekompromisní deskou, nahranou snad v samotné márnici. Jako bychom právě potkali dámu, zvanou Smrt. Hudba je tady hodně stará, plesnivá, ošklivá a nepostrádá jakousi černou jiskru, kterou jsem vždy u kapel obdivoval. Málokdo umí vyvolat samotného Satana. DAIVOLOS se to povedlo. Vítejte na exkurzi v samotném pekle. Podávat se budou jen ty nejkrvavější kousky pokrmů. Nejlepší je, že Hádova říše v podání téhle řecké mašiny, je velmi přitažlivá, nakažlivá a zákeřná. Líbí se mi tady a místo toho, abych dál něco psal, tak si nahrávku raději znovu pustím. Starodávná deska, nahraná s neskutečným feelingem! Album, které odtrhává maso od kostí! Skvěle!

Asphyx says:

The Hell is on fire! And it is like this because of DAIVOLOS, the maniacs from Greece. A band which reminds the old death/trash/black metal pilgrims from the old days who were the exact type of band which catch your heart if you are a fan of the old school music. Let´s bring back in memories the times when music was played in real way without any gloss or disutility. “You Lived Now Die” is a very raw uncompromised album which must have been recorded in a mortuary. It´s like we just met lady whose name is Death. The music is very old, moldy, ugly and it doesn´t lack of black sparkle which is the main thing I have always admired about bands. There is only a few band which are able to call the Satan itself. DAIVOLOS made it happen. Welcome on an excursion to the Hell. There will be served only the bloodiest meals. The best thing is that Hades world which is created by this Greek band is very magnetic, catchy and cruel. I like it here and instead of writing something I´m going to play this record again. An old album which is recorded with an unbelievable feeling! An album which would chop your meat of bones! Great!

Seznam skladeb:

Diavolos Rising

Come to Salem

Hail All Evil

Piss in Holy Water

You Lived, Now Die

Baptized in Vomit

Demonwhore

Curse, Bleed, Die

Totencorpse

Death Metal

Čas: 31:29

Sestava/band:

Taneli Jarva – basa

K. Savvi – kytara

Nik Angelopoulus – kytara

Bill EI – kytara

Tas Danazoglou - zpěv

https://www.facebook.com/diavolosrising

http://www.hellsheadbangers.com/

https://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/you-lived-now-die

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý čtvrtý – Nám patří tenhle svět!

Příběh dvacátý čtvrtý – Nám patří tenhle svět!

Vyzvedávám Kytku před školou. S Prcalíkem je to trošku horší. Potkáváme ho, jak stojí na zednické praxi za plotem. Věší se na něj a řve, že je v lágru. Musíme na našeho kamaráda zase čekat. Stavujeme se u něj doma, něco málo svačíme a kolega Prcalík bere na rameno obrovský přenosný kazeťák. Pouští nové Slayer a už si to valíme směr panely. Trošku se stydím, protože ten randál je opravdu hodně velký. Jsme ale slyšet a z  panelákových vchodů vylézají džínové postavy. „Zdááár“, metááál voléé“: ozývá se za námi. Další a další vlasatci. Jdu vepředu a cítím se jako šéf nějakého gangu. Mám na sobě zbrusu nové tričko Motorhead.

Zastavujeme se kousek od posledního domu. Všichni svorně se silou třicetihlasého davu voláme: „Janooo, Janoooo, už jsme tady!“ Naše milá a krásná kolegyně vykoukne z okna. Očividně byla právě ve sprše, což jenom ještě víc rozjitří naši radost ze setkání. Chvilku se poflakujeme před barákem, řve na nás nějaká sousedka a musíme zavrčet na jednoho pána, který nám začal vysvětlovat, jak by se měli mladí lidé chovat. Prcalík ho odbude s tím, že jestli chce, aby z nás byl další Pionýr, ať ještě chvíli pokračuje a Kytka ho posílá do prdele. Po chvíli raději směřujeme k obchodu Družstevník, na kraji města. Pak už je jen příroda, pole a lesy. Máme to moc dobře vychytaný. Přišel jsem náhodou na díru v plotě. Postupně bereme (krademe) prázdné lahve a neustále dokola je vracíme ve stejném krámě.

Za utržené peníze nakupujeme lahváče Klášter, Slovácké slunce, což je víno na zblití, ale máme v té době kachní žaludky, tak skousneme ledacos. Je pátek a to se prostě paří. Na nějaké předražené podniky nemáme, tak jsme radši venku. Otužilí, nadšení, plni radosti. Usedáme po chvilce na vyskládanou horu z panelů, klábosíme o novinkách z hudebního podhoubí, plánujeme další koncertní výlet. Patří nám v tu chvíli celý svět. Cítím v kostech neskutečnou sílu mládí, energii. Holky jsou krásný, kluci ostří jako břitva. Kousek od naší trojice se serve partička nově příchozích. Někdo někomu pohanil jeho oblíbené S.D.I. Rána střídá ránu, vypadá to na nesmiřitelnou nenávist. Jen sedíme a koukáme. Stejně všichni moc dobře víme, že se to za chvíli vyřeší samo. Stane se tak a před chvíli nepřátelé na život a na smrt popíjejí svorně pivo.

Otáčím volume na kazeťáku doprava a řvu na lesy „S.D.I…. Megamosh“. Pár lidí se postupně zvedá, mává hlavami, kroutí vlasy a začne se točit na louce dokola (že se tomu říká mosh-pit, jsme ještě vůbec nevěděli). Ostatní se pomalu přidávají a nakonec křičí úplně všichni. Hergot, to je ale síla. Jana mě tiskne k sobě, Kytka skáče Prcalíkovi na ramena a když tahle skladba dohraje, na zemi se válí snad třicet lidí. Radost dostupuje svého vrcholu. Jsme pryč od svých škol, od starostí, od polorozpadlých rodin. Chlad sídliště a přicházejícího podzimu není najednou tak silný. Máme konečně taky na chvilku pocit, že někam patříme. Co na tom, že většinu z nás čeká druhý den šichta v továrně, kam někteří chodí do práce na směny a my študentíčci na brigádu. Teď, tady je nám fajn.

Kolem půlnoci se nám už dávno vybily všechny baterie v kazeťáku. Je tma a nad panely se jak světlušky vznášejí oharky cigaret. Někdo hlasitě krká a nějaká dívka ječí, ať jí nikdo nesahá tam, kam se to nemá bez dovolení dělat. Pomalu se zvedám. Jsem utahaný, ale spokojený. Beru Janu pod ramenem a doprovázím ji až před dům. Její oči svítí jako dvě malé lampičky. Dává si před spaním cigáro a já už si to šinu k domovu. Ještě se naposledy ohlédnu a stáhnu si džínovou bundu víc ke krku. Je tak chladno.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - VULNUS – Vessels of Throe (2015)

VULNUS – Vessels of Throe

CD 2015, New Standart Elite

Nikdy bych nevěřil tomu, že tomu tak opravdu je. Vždycky jsem čítával v detektivkách, že oběť našli v tratolišti krve. Je to tak. Jen s tím rozdílem, že ta kaluž mokvající tekutiny je promrzlá. Ránu vedl vrah pravděpodobně nožem, jako když se podřezávají kuřata. Syrovost okamžiku byla pro toho kluka, co mrtvolu našel překvapující. Poprvé se setkal s krutou realitou. Zvracel. Nebylo to jako v počítačových hrách, kde má na svědomí tisíce zastřelených a popravených. Usedl s bílým obličejem a zavolal nás, černé anděly. Musíme po ohledání ten kus těla naložit a odvést k nám do márnice. Někdy ta práce stojí za samá sprostá slova. Další zmařený život a spravedlnost bude obsahovat pár let v přepychové káznici. Pokud toho bastarda vůbec dopadnou. Bulvár se vrhne na rodiče dívky, která měla ještě všechno před sebou. Teď je konec, absolutní, nekompromisní a smutný.

VULNUS jsou z Řecka a doplňují tu surovou realitu výše popsané situace ještě o další rozměr. Jsou jako dávní vypravěči, kteří chodili po poutích a předváděli příběhy o krutých mordech. Hrají klasický brutální death metal, jehož kořeny sahají až někam k počátkům stylu. Jedná se teprve o první dlouhohrající album a už si troufám tvrdit, že o téhle morbidní partě ještě hodně uslyšíme. A vůbec nevadí, že někdy je ta inspirace starými SUFFOCATION až příliš okatá. Myslím, že zrovna v tomhle stylu to nikomu vadit nebude. Těch výrazových prostředků zase tolik není. Řekové jasně ukazují, že umí vzít starý materiál po svém, přidat k němu vlastní nápady a atmosféru. Líbí se mi, že se nepustili do žádných komplikovaných prostocviků a drží se spíš tradičních postupů. Vynikne tak na povrch o hodně lépe určitá syrovost a tlak, které by jinak ve spleti příliš náročných riffů spíše zanikli. Pořád zastávám názor, že song má mít alespoň jakousi jasně danou strukturu, má gradovat a dobrý nápad preludováním neokecáte. VULNUS se sice občas ztrácejí v až zbytečném prodlužování skladeb, ale jinak mi (mimo téhle připomínky) nevadí vůbec nic. Naopak, poslech si vyloženě užívám.

Velmi se mi líbí zvuk, kdy jsou krásně slyšet všechny nástroje a to včetně basy, která si pobublává v hodně příjemných rytmech. Něco lehce přes sedmadvacet minut uteče vždycky jako voda a já si říkám, že bych klidně snesl ještě alespoň jeden kousek krvavého kusu masa. V závěru, když dle mě celá deska graduje, nám ale vypálí VULNUS na čelo hodně ošklivý cejch. Deska je svým způsobem pěkně chytlavá, i když se musíte oprostit od toho, že byste kapelu neustále k někomu přirovnávali. Nevím sice, jestli na mě bude podobný přístup fungovat i v budoucnosti, ale letos si nahrávku vychutnávám jako upír svůj oblíbenou večerní skleničku čerstvé krve. Oceňuji jak dobré nápady, tak určitou přístupnost a nebál bych se říct až chytlavost, kterou z desky slyším. Je to poctivá práce, zahraná se slušnými znalostmi řemesla, odhodlaností a silou. Jak se tak koukám kolem sebe, tak jsou VULNUS další kapelou z Řecka, která nám všem nakopala zadky. Zdá se, že to v tamní scéně opravdu žije. Důkazem budiž poměrně velký počet kapel z posledních let, pocházejících z jejich krásné země. Pokud pánové udrží nastavený směr, myslím, že se máme i v budoucnu na co těšit.

Pokud máte rádi brutální death metal v jeho klasické podobě, mohla by vám první dlouhohrající deska řeckých VULNUS určitě vyhovovat. Je totiž plná morbidně chytlavých melodií, neskutečného tlaku a nepostrádá tolik chtěnou syrovost. Líbí se mi, že Řekové přesně vystihli atmosféru opuštěné ulice, kde se stala vražda. Inspirace SUFFOCATION je sice cítit na každém kroku, ale album se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Proti provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek ani připomínek. Všechno odsýpá, jak má, valí se to, jako lavina. Album bych s klidem doporučil všem amatérským patologům i fanouškům brutality v death metalu. Všechny skladby opravdu hodně řežou, jsou ostré a nekompromisní. Co si víc přát? Nic mě vlastně nenapadá. Novinku „Vessels of Throe“ si opravdu užívám. Líbí se mi jistá samozřejmost, s jakou nám VULNUS předkládají tyhle kousky krvavého masa. Brutální death metal, který útočí přímo na solar plexus! Velmi dobrá deska! Doporučuji!

Asphyx says:

If you like brutal death metal in its own classic way you could like this first long play album by Greek VULNUS. It is full of morbid catchy melodies, unbelievable pressure and it doesn´t lack of rawness. I like that these Greeks catch the atmosphere of abandoned street where the murder happened. You can feel the inspiration of SUFFOCATION on every corner but this album is very easy to listen and absorbed. I have no objections about the whole work, sound or the cover. Everything flows how it should and it is like an avalanche. I would recommend this album to amateur pathologists or fans of brutality in death metal. All of those songs cut you, they are sharp and uncompromising. What else we want? There is nothing more to be said. This new album “Vessels of Throe” is very enjoyable for me. I like the commonplace which is noticeable in VULNUS´s work and how they show us the pieces of bloody meat. Brutal death metal which attack right on the solar plexus! Very good album! I have to recommend it!

Seznam skladeb:

01. Limitational Paradox
02. Failure
03. Concealed In Fractals
04. Thermal Activity Of An Arson Rated As Disqualified
05. Neurons Subjected To Entropia
06. Idle In A Liquid Grave
07. Establish The Unstable

Čas: 27:01

Sestava/band:

Nick Prapas – bicí

Bill – kytara

Panos – zpěv

John - basa

https://www.facebook.com/pages/VULNUS/158153071057701

http://myspace.com/vulnus

http://nserecords.bigcartel.com/product/vulnus-vessles-of-throe-cd

http://nserecords.bigcartel.com/