CD 2016, Nuclear Blast Records První album "Fast Loud Death" (2013) finských retro thrasherů LOST SOCIETY bylo jako odjištěný granát. Druhá nahrávka "Terror Hungry" (2014) už řezala o nějaký řád méně, ale přesto jsem ji poslouchal rád. Letošní zásek už beru trošku jako prasklou bublinu. Pravidlo třetího alba se opět potvrdilo. Finové podle mě skládají moc rychle, se zbrklostí mládí. Bohužel pozoruji sestupnou tendenci a "zaprodání" se základní myšlence thrashe. Kde je prosím vás feeling? Kde rebelie? Nevím, ale pro mě je letošní zásek jen dalším, obyčejným retro pokusem v řadě. To, co na první desce bylo tolik zajímavé a doslova návykové, úplně vyprchalo. Jako pára nad hrncem. Pořád protáčím desku dokola a říkám si, že tady snad do jejich tvorby mluvil label, který kapelu doslova umačkal k umělejšímu produktu. Pokud se totiž oprostíte od znovu podchycené vlny thrashe, vynecháte nadšené výkřiky nových mladých fanoušků, kteří zažívají všechno zase po letech znovu, moc toho z hudby nezbude. Je to škoda, zrovna z téhle smečky jsem nějaký potenciál cítil. Abych jim ale jen nekřivdil, některé nápady jsou dobré. Bohužel ale jenom dobré. Mě nevadí, že se cituje stále dokola ze starých thrashových učebnic, mě vadí, že se deska tváří hrozně naštvaně a zle a přitom taková není. Občas si dokonce říkám, jestli to není už takový lehký kalkul. Je to až s podivem, ale LOST SOCIETY se povedla jedna věc. Působí vyčerpaným dojmem, tedy alespoň co se týká skladatelského přínosu. Mě deska jednoduše nechává chladným. Říkám si, že je skoro všechno špatně, ošívám se a dalo by se říct, že i nudím. LOST SOCIETY jsou na svém třetím albu velmi neprůrazní. Přijde mi, že se jako kapela skladatelsky vyčerpali a jen se zařadili do dlouhého zástupu retro skupin. Nikde mě nic nebolí, neseká. A to není u thrashe vůbec dobře. Nevadí mi, že pánové kopírují staré legendy, vadí mi, že na novince chybí energie a rebelie. Přiznám se rovnou, "Braindead" mě na rozdíl do minulých alb vůbec nebaví. Finové jsou najednou obyčejní, nevýrazní a stejní, jako stovky dalších. LOST SOCIETY nahráli album, které vůbec neřeže! Škoda.
Asphyx says:
LOSTSOCIETY are very dull on their third album. It seems to methat the band is with ideas used upand they came into the number of longcrowd of retro groups. Nothing hurts me, nothing cuts. And this isn´t well bythrash. I doesn't matterthat the men copy old legends, it bothers methat the news missesthe energyandrebellion. I admitstraight away, I don't enjoy "Braindead" unlike the last albums. Finns areat onceordinary, blandand the same likehundreds of others. LOSTSOCIETYrecordedan album thatdoesn´t cutat all! It´s pity.
BORKNAGAR - Winter Thrice CD 2016, Century Media Records
Pořád se mě všichni ptají, proč nepíšu víc o black metalu. Odpověď je zcela jednoduchá. Většina černého kovu mě moc nebaví. Jsou ale kapely, které si pustím vždy rád a s chutí. A to přesto, že hrají "skočný" pagan, který mi jinak do přehrávače nesmí. Ono taky na rovinu, vyznat se ve všech těch skupinách chce víc času a já z principu nerad píšu o něčem, čemu nerozumím. S BORKNAGAR to mám trošku jiné. Jejich tvorba mi sedla do noty vlastně od jejich začátků. Mají pro mě v sobě kus něčeho zajímavého, zvláštního, co je odlišuje od těch tisíců jiných. Znáte to přísloví o kováři a kováříčkovi? Tak tady to platí stonásobně. Stačí si sednout, dát volume pořádně doprava a pustit do pokoje oknem zimu. Garantuji vám, že buď umrznete nebo alespoň najdete na stěnách krápníky ze sněhu a ledu. Přesně tímto dojmem na mě totiž novinka "Winter Thrice" působí.
Odborní blackoví poradci vám na internetu dodají asi hlubší rozbor jednotlivých songů, zabrousí do historie a předvedou v plné šíři své znalosti (případně si budou plácat játra, tak jak je to dnes obvyklé). Nebudu si tady hrát na znalce, ani nebudu psát dlouhé litanie o ničem. Za mě, za starého prašivého psa, odkojeného klasickým rockem, je novinka skvělá. Líbí se mi taková ta těžko popsatelná lehkost, nadhled a hlavně schopnost napsat dobrou a zajímavou melodii. Zvláštním úkazem jsou pak vokály, které jsou sice na black metal asi málo true a já nevím co, ale mě dokáží doslova zvednout ze židle. Přitom se nejedná o nic bolestivého ani masakrujícího. Spíše se jen tak zlehka našlapuje, opatrně, s rozvahou a velkou dávnou studeného citu. Netřeba dalších slov, zkuste sami a uslyšíte.
"Winter Thrice" je dokonalou esencí mrazu, chladu a severských melodií. BORKNAGAR se na novince povedlo doslova zhmotnit zimu. Vidíte před sebou při poslechu také nekonečné zasněžené pláně? Já také! Norové umí jednu hrozně důležitou věc, dokážou napsat dobrý song. Koncepce jednotlivých skladeb je jasně zapamatovatelná, perfektně naaranžovaná a vokály doslova chladí. V kontextu ostatních alb patří novinka k tomu nejlepšímu, co jsem od těchto ďáblů kdy slyšel. Ne, nerouhám se, cítím to tak! Black metalová nahrávka, u které budete mít pocit, že vám někdo pustil do žil kousky ledu! Vynikající!
Asphyx says:
"WinterThrice"is perfectessence offreezingcold andNordicmelodies.BORKNAGARmanaged to incarnate winter on their news. Can you see endlesssnowy plains in front of you when you are listening to the album? So can I!Norwegianscan dooneveryimportant thing, they canwrite a goodsong. Conceptof individual tracksis well memorable, perfectarrangedandvocals makecooler. In thecontext of otheralbums the news ranks among the bestthing I've ever heard from thesedevils. No,I don´t blaspheme, I feelit in this way! When listening this blackmetal record you have the feelingthat someonereleased ice cubes into your veins! Excellent!
"Zavřeli
mě do mrazáku. Nebránil jsem se. Nemohl jsem. Po několikahodinovém mučení, kdy
se snažili zjistit něco, co jsem nevěděl, jsem to vzdal. Odmítal jsem dále žít.
Svět pro mě neměl dále cenu. Když je někdo schopen mě přepadnout, unést a z
neznámých důvodů mi činit nekonečné bolestivé utrpení, stane se ze mě jen kus
rozsekaného masa. Strach už dávno nemám. Vyprchal ze mě postupně spolu se
životem. Teď tu ležím, ochrnut chladem a plný zmatených pocitů, které provází
každého při přechodu mezi tímto a oním světem. Je na čase se rozloučit
a odebrat se do země nekonečných stínů."
Nová deska švédských brutálních death metalistů INSISION ve mě probudila vzpomínky na praktiky jedné
organizované skupiny ve Švédsku. Unášeli tenkrát své oběti, z dodnes neznámého
důvodu je mučili a polomrtvé je zavírali do mrazáku. Ne, opravdu bych to
nechtěl zažít, ani vzdáleně, ale jako kriminálka, sepsaná pak v jednom románu,
se mi sepnula spolu s hudbou v až "reálný" příběh.
Inspirace IMMOLATION, SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, VILE, DEARANGED s
určitým severským chladem, tvoří dohromady dílo, které se do mě ihned zakouslo jako rozzuřená bestie. Pomalé, zatěžkané riffy, plné hnisu a špíny, k
tomu neméně chorobný vokál opravdu probouzí staré krvavé příběhy. K
tomu kousky tmy, rozemleté spolu se starými kostmi na padrť. Výsledkem je
brutální death metalový příběh, připomínající dobrou napínavou
detektivku. Hrozně se mi líbí takové ty hřmotné gradace, po chvilkách
plných klidné tmy. To pak mám sto chutí si stoupnout, zatnout pěsti až si otlačím
nehty do dlaní a mávat hlavou do rytmu až do skonání světa.
INSISION se po celou dobu hracího
času sice nijak nevymaňují z klasického, tradičního pojetí brutálního death
metalu, ani nevybočují z předem daných hranic stylu, ale všechno je neskutečně
dobře zahráno. Jednotlivé skladby mi tak pronikly do krve s neskutečnou silou.
Dokonce jsem si říkal, jestli už tam nebyly někdy dříve, jen dosud dřímaly, aby
při poslechu najednou povstaly s ještě větší energií. Nenašel jsem na novince
zhola nic, co by mi nějak vadilo, rušilo mě nebo nedej Satan bylo protivné.
Tohle je zkrátka přesně ten druh perfektně odvedeného řemesla, který můžu vždy
a všude. Je to sice americká škola jak z nějaké staré učebnice, ale po všech
stránkách dohnaná k dokonalosti. Zvuk (Anders Eriksson) je mocný, mohutný a
plnotučný, obal od Andrease Marschalla jedním slovem úchvatný a celkové
provedení syrové, jako zapomenuté kousky masa v márnici. Možná se budu trošku
rouhat, ale mám sto chutí se nechat zavřít do mrazáku a vylézt ven, až celá
deska dohraje. Natolik návyková pro mě „Terminal
Reckoning“ je. Tohle je hodně poctivé řemeslo! Absolutní peklo.
"Termninal Reckoning" je
albem, které vás rozseká na malé kousky. Bez jakéhokoliv slitování. Při
poslechu tohoto brutálně death metalového skvostu si přijdu jako na setkání s
pořádně naštvanými řezníky. Ostré riffy, které ctí to nejlepší z americké
školy, jsou doplněny o severský chlad a tmu. Také cítíte, že každou chvíli
potkáte samotného Satana? Skladby, které mají obrovskou sílu, v sobě obsahují
velké množství hodně návykových motivů. INSISION
ctí to nejlepší z tradičních death metalových hodnot a přidávají navíc kus
svého odhodlání. Jejich novinka je pro mě jedem, který mi zcela pronikl do
krve. Teď už bude následovat jenom nekonečné prokletí a smrt. Klasický brutální
death metal, zahraný s morbidní elegancí! Totální masakr lidské mysli! Kult!
Asphyx says:
"TerminalReckoning"is
an album that cut you into small pieces. Without
any mercy. When listening to this brutal death
metal masterpiece I'm like on a meeting
with really angry butchers. Sharp riffs, which
honour the best of American schools are completed
by Nordic coldness and darkness. Do
you feel that you can meet Satan himself at the
moment? Songs ,that have enormous strength, contain a
huge amount of very addictive themes. INSISIONhonourthe
best of traditional death metal values
and add extra chunk of their
dedication. Their novelty is poison for me
that came into my blood. Now it will
follow the endless curse and death
only. Classical brutal death
metal, played with morbid elegance! Total massacre of
the human mind! Cult!
Seznam skladeb:
01. Among Us
02. Ominous Spiral
03. Infected
04. Shapeshifting
05. Old Ways
06. Cold Air
07. XXVI.II.MMXIV
08. Resist
Čas: 35:45
Sestava/band:
Vocals: Carl Guitar: Rogga Guitar: Adam Drums: Ibrahim Bass:
Gustav
CD 2016, Relapse Records Vznáší se kolem mě progresivní skladby německých OBSCURA a já pořád přemýšlím, kde jsem tohle všechno už slyšel. Napadají mě CYNIC a samozřejmě staří dobří DEATH. Zvuk je příjemný, muzikanti v podstatě dokonalí, přesto jakoby mi pořád něco chybělo. Tuhle kapelu mám zafixovanou jako velmi dobrou, ale nikdy mi jejich tvorba nepronikla úplně do krve. Novinka vlastně opět jen potvrzuje můj skromný názor. Je plná zajímavých melodií, propracovaná, zdánlivě těžce vstřebatelná a doslova narvaná touhou přesvědčit všechny, že se zrodila nová progresivní ikona. Je tomu tak ale jen občas, po většinu času mé myšlenky těkají zcela někde jinde, než u hudby samotné. Mám poslední dobou velký problém. Poslouchám extrémní hudbu skoro třicet let a málokdo mě dokáže překvapit. OBSCUŘE se to zase nepovedlo. Album je to samozřejmě velmi dobré, splňuje nejvyšší požadavky současných posluchačů, jenže já jsem starý pes, který při poslechu jen pozvedne hlavu, zívne a pak spí dál. Jako produkt je to vynikající, ale na mě také příliš odlidštěné, chladné a bez špetky něčeho ostřejšího. Staří DEATH, kterým, zdá se, se chtějí Němci vyrovnat, byli válec, rozjetý vlak. OBSCURA spíš jen paběrkuje, i když s elegancí a slušnou technikou. Podle mě pořád u téhle smečky chybí někdo, kdo by dohlédl na celkový koncept. Ono si to vlastně kolem mě jen tak všechno precizně plyne, ale nic moc to se mnou nedělá. Uznávám hráčské umění, skláním se před různými finesami. Bohužel nic víc, nic méně. "Akróasis" je velmi solidním progresivně death metalovým albem. Muzikanti předvádějí skvělé výkony, zpěvák je krásně doplňuje. Potud všechno v nejlepším pořádku. Bohužel, skladby mi také přijdou poměrně nevýrazné, špatně zapamatovatelné a bez jakékoliv jiskry. Ne, k dokonalosti má novinka ještě daleko. Nápadů je zde spousta a dobrých, ale chtěly by utřídit a srovnat. Také cítím ze spousty nápadů jasnou inspiraci CYNIC a DEATH. OBSCURA letos vydali v podstatě dokonalou progresivní desku, která mě ale baví tak na sedmdesát procent. Příště bych poprosil o trošku víc energie.
Asphyx says:
"Akróasis"is avery solidprogressive deathmetal album. The musiciansshowgreat performances, the singer completes them beautifully. Up to here everything is all right.Unfortunately, the songs are relatively dull, badlymemorable andwithout anyspark.No, the novelty has a long way to perfection. There are many ideas and good ideas, but they needsort andcompare. I also feela lotofideas inspired by CYNIC,DEATH. OBSCURAreleased this year broadly speaking theperfectprogressivealbumthat I enjoyabout seventypercent.Next time I wouldask fora littlemore energy.
