ANGER AS ART - Ad Mortem Festinamus
CD 2016, Old School Metal Records
Staří pardálové ANGER AS ART nejsou v našich končinách příliš známou kapelou. Přitom to je smečka, která má už na svém kontě pět dlouhohrajících alb, plných toho nejostřejšího starého thrashe. Skupina pochází z Kalifornie a hraje tu svoji maniakální hudbu již od roku 2004. Stylově bych je zařadil do americké školy a přihlédnutím k základům v Německu. Je to přesně ten druh rezavého thrashe, který si musíte ihned oblíbit. Dunivé spodky, variabilní a "nepříjemný" vokál a k tomu tradičně pojaté riffy. Album hezky odsýpá, nijak se nepřetvařuje, ani se nesnaží zaujmout nějakými progresivními excesy. Spíše si jen tak plyne, postupně vás mění, až nakonec zjistíte, že se vám nahrávka líbí. U mě to prokletí přišlo tak nějak automaticky. Prostě jsem seděl, poslouchal a najednou jsem zjistil, že skáču po pokoji a pařím jako za mlada. Starý psy novým kouskům nenaučíš. A platí to jak o mě, tak o ANGER AS ART.
Beru do ruky sekeru a mám velké cukání rozsekat půlku bytu na malé kousky. Nakonec to neudělám a jdu si raději zařádit ven. Štípu další a další špalky dřeva, unavuji se krásnou fyzickou prací. Z okna mě povzbuzují ANGER AS ART a já přemýšlím, kde se v některých kapelách bere tolik energie. Jde to smršť, šílenství, ale také zároveň melodie a propracované motivy. Trávím pak večer hledáním jejich druhého CD v řadě. Já si říkal, že už jsem je někde slyšel, když konečně nacházím starý originál. Všechno mi zapadlo do sebe a já si najednou uvědomil, jak je to skvělé, vrátit se na časové ose zpátky, znovu oprášit staré džínové bundy a opravit si potrhané nášivky. Co na tom, že tuhle bundu si už asi nikdy neobléknu? Zůstaly vzpomínky a kapely, jako jsou ANGER AS ART, které ctí staré pořádky. Novinka se mi líbí, je sice určená nejvíc asi pro thrashové fotry, ale nijak mi to nevadí. Naopak. Oproštěn od komerce se s úsměvem na tváři přehrabuji ve obstarožních plesnivých riffech. Funguje to na mě!
Staří pardálové ANGER AS ART nejsou v našich končinách příliš známou kapelou. Přitom to je smečka, která má už na svém kontě pět dlouhohrajících alb, plných toho nejostřejšího starého thrashe. Skupina pochází z Kalifornie a hraje tu svoji maniakální hudbu již od roku 2004. Stylově bych je zařadil do americké školy a přihlédnutím k základům v Německu. Je to přesně ten druh rezavého thrashe, který si musíte ihned oblíbit. Dunivé spodky, variabilní a "nepříjemný" vokál a k tomu tradičně pojaté riffy. Album hezky odsýpá, nijak se nepřetvařuje, ani se nesnaží zaujmout nějakými progresivními excesy. Spíše si jen tak plyne, postupně vás mění, až nakonec zjistíte, že se vám nahrávka líbí. U mě to prokletí přišlo tak nějak automaticky. Prostě jsem seděl, poslouchal a najednou jsem zjistil, že skáču po pokoji a pařím jako za mlada. Starý psy novým kouskům nenaučíš. A platí to jak o mě, tak o ANGER AS ART.
Beru do ruky sekeru a mám velké cukání rozsekat půlku bytu na malé kousky. Nakonec to neudělám a jdu si raději zařádit ven. Štípu další a další špalky dřeva, unavuji se krásnou fyzickou prací. Z okna mě povzbuzují ANGER AS ART a já přemýšlím, kde se v některých kapelách bere tolik energie. Jde to smršť, šílenství, ale také zároveň melodie a propracované motivy. Trávím pak večer hledáním jejich druhého CD v řadě. Já si říkal, že už jsem je někde slyšel, když konečně nacházím starý originál. Všechno mi zapadlo do sebe a já si najednou uvědomil, jak je to skvělé, vrátit se na časové ose zpátky, znovu oprášit staré džínové bundy a opravit si potrhané nášivky. Co na tom, že tuhle bundu si už asi nikdy neobléknu? Zůstaly vzpomínky a kapely, jako jsou ANGER AS ART, které ctí staré pořádky. Novinka se mi líbí, je sice určená nejvíc asi pro thrashové fotry, ale nijak mi to nevadí. Naopak. Oproštěn od komerce se s úsměvem na tváři přehrabuji ve obstarožních plesnivých riffech. Funguje to na mě!
Kopněte do vrtule, roztočte zbytek svých vlasů do nekonečného headbangingu. Svět se točí jako po desíti pivech a ruce se vám třepotají jako při tanci svatého Víta. Kdo nezažil, nepochopí. Záměrně nebudu jmenovat, komu je tvorba těchto šílenců podobná. Poslechněte si ukázky na internetu. Objevte si tuhle smečku sami pro sebe, stojí to rozhodně za to. Jsem dnes už thrashově spíše skeptický, mnohdy se můj názor liší od ostatních, ale ANGER AS ART si užívám jako nějaký starodávný obřad. Z nahrávky doslova srší energie a chuť rozsekat vám obličej. Určitě jste někdy stáli pod sloupem elektrického vedení. Cítili jste na sobě takové to zvláštní chvění? Pronikala vám elektřina do těla? Tak s novinkou "Ad Mortem Festinamus" to mám nastavené hodně podobně. A teď už mě prosím nechte, musím znovu nahodit agregát, přidat volume a pak se děj vůle Boží.
"Ad Mortem Festinamus" je krásně plesnivým old school thrash metalovým vzorkem. Album jsem si pustil poprvé a hned mě rozsekalo na malé kousky. Tady se hraje sice postaru, ale s neskutečnou energií a silou. CD je hodně návykovou záležitostí. Zažili jste někdy úraz elektrickým proudem? Že ne? Tak si pusťte novinku ANGER AS ART a budete překvapeni, kolik dobrých nápadů na albu je. Jednotlivé skladby jsou propracované, mají velký feeling a kopou jako splašený kůň. Tohle je kult pro všechny thrashové maniaky! ANGER AS ART nahráli album, které vás smete jako tsunami. Maniaci z Kalifornie přednášejí ze starých thrashových knih a dělají to skvěle a s grácií! A ten hlas, to je motorová pila, přátelé! Absolutní old school thrashové inferno! Nahrávka, která řeže jako rezavý nůž! Skvěle!
Asphyx says:
"Ad Mortem Festinamus" is nice moldy old school thrash metal sample. When I was listening to the album for the first time, I was cut into small pieces right. Here is played in the old way, but with incredible energy and strength. The CD is very addictive stuff. Have you ever experienced an electric shock? Haven’t you? So listen to the news of ANGER AS ART, and you'll be surprised how many good ideas are there. Individual tracks are sophisticated, have a great feeling and kick like a runaway horse. This is a cult for all thrash maniacs! ANGER AS ART recorded an album, which will sweep you away like a tsunami. Maniacs from California recite from old thrash books and do it well and with grace! And the voice, this is a chainsaw, men! Absolute old school thrash inferno! The recording that cuts like a rusty knife! Great!
Line-up:
Rob Alaniz – Drums, Vocal
Eric Bryan – Vocals, Bass
Steve Gaines – Vocals, Guitar, Keys
Dan Oliverio – Guitar, Vocal
Additional Musicians – Greg Johnson – Organ
Rob Alaniz – Drums, Vocal
Eric Bryan – Vocals, Bass
Steve Gaines – Vocals, Guitar, Keys
Dan Oliverio – Guitar, Vocal
Additional Musicians – Greg Johnson – Organ
track:
1) Ad Mortem Festinamus (Gaines, Alaniz)
2) Pissing On Your Grave (Gaines)
3) Aim For The Heart (Gaines)
4) Tombward (Bryan)
5) L.A. State Of Mind (Oliverio, Gaines)
6) Unknowing, Undead (Gaines, Bryan)
7) Hammer, Blade, and Twisting Fire (Gaines, Bryan)
8) We Hurry Into Death (Anger As Art)
9) Two Minutes Hate (Oliverio, Gaines)
10) Praise Of The Firehead (Gaines, Bryan)
11) Dim Carcosa (Gaines, Bryan)
1) Ad Mortem Festinamus (Gaines, Alaniz)
2) Pissing On Your Grave (Gaines)
3) Aim For The Heart (Gaines)
4) Tombward (Bryan)
5) L.A. State Of Mind (Oliverio, Gaines)
6) Unknowing, Undead (Gaines, Bryan)
7) Hammer, Blade, and Twisting Fire (Gaines, Bryan)
8) We Hurry Into Death (Anger As Art)
9) Two Minutes Hate (Oliverio, Gaines)
10) Praise Of The Firehead (Gaines, Bryan)
11) Dim Carcosa (Gaines, Bryan)
