Photos - EMBRIONAL, GUTTED, AVENGER, HEAVING EARTH – club Modrá Vopice, Prague – 26. 3. 2016

Embrional

PHOTOS

author of photos – Michal Radoš

-       for original size click on photos

-       pro zvětšení klikněte na fotky

HEAVING EARTH

AVENGER

GUTTED

Mr. Asphyx and vocalist Gutted

EMBRIONAL

Report, photos, video – EMBRIONAL, GUTTED, AVENGER, HEAVING EARTH – club Modrá Vopice, Prague – 26. 3. 2016

Recenze/review - HUMAN DESTROYER – Apocalypse (2015)

HUMAN DESTROYER – Apocalypse

CD 2015, vlastní vydání

Nedávno jsem četl studii o tom, kolik přibývá frustrovaných lidí, kteří v sobě zlost a nenávist tutlají dlouhá léta, až nakonec vypění v nějaký násilný čin. Doba tomu bohužel přeje čím dál tím víc. Přemíra nedůležitých informací, honba za stejným majetkem jako má soused, nervózní šéf, který vám postupně zničí půlku života. K tomu vyhořelí kolegové a máme před sebou ukázkovou situaci, kdy takový kdysi vstřícný a veselý jedinec vezme do ruky zbraň. Většinou toho potom zpětně lituje a mnohdy ani neví, co udělal. Mluví o tom, jak se mu zatmělo před očima, jak viděl krev a nakonec si nic nepamatuje. Když se na to tak koukám kolem a kolem, tak je celá naše lidská společnost zralá na totální restart, na návrat k původním hodnotám, na očistu. Lehko se to píše a mám obavy, že se toho asi už nedožiju. Nedá se nic dělat, zatím se musím uchýlit do oblasti, kde je svět ještě alespoň trošku v pořádku. Mezi své death metalové kapely, které mi dávají určitou jistotu, záchytný bod a u nichž si mohu být jistý tím, že se ještě nezbláznily.

HUMAN DESTROYER jsou z Německa a snaží se hrát klasický death metal. Bohužel, moc se jim to nedaří. Přitom kapela datuje svůj vznik do roku 1999, má na svém kontě ještě jeden zásek v roce 2003 („Burningtime“). Málokdy jsem natolik přísný, že nedávám skupině žádnou naději, ale pro tentokrát musím svatosvatě prohlásit, že zrovna tahle smečka tedy talent rozhodně nemá. Mě ani tak nevadí, že hraje obyčejně, že se snaží přenést ducha starých časů do dnešních dní, mně vadí to provedení. Riffy jsou mdlé, hlas nevýrazný, nápady tuctové. K tomu šíleně neprůbojný zvuk. Tohle je přesně ten druh hudby, která se mnou vůbec nic nedělá. Dokonce odcházím po chvilce od přehrávače, raději si připravuji nějaké jídlo, případně desku vypínám a pouštím si úplně něco jiného. Přitom, zrovna tahle skupina působí až úporným dojmem, že to myslí smrtelně vážně. Bohužel, žádná smrt nepřichází.

Žádná ze skladeb mi nedává žádnou naději na hudební zničení světa, žádná mi neprospívá v tom smyslu, že bych se u ní uvolnil. Naopak. Mám co dělat, abych tuhle muziku doposlouchal. Podobných, mnohdy ještě horších smeček je samozřejmě o hodně víc, tentokrát se ale nedostavuje to nejdůležitější, žádná energie, žádné inferno. Jen prázdné mlácení slámy. Nemůžu si pomoct, ale mě všechny nápady přijdou úplně stejné, obyčejné a tak šíleně nudné, že mám sto chutí CD vyhodit do koše. Ztrácím jakoukoliv náladu na to, HUMAN DESTROYER jakkoliv podporovat, případně propagovat. Dostavuje se u mě jen pocit čirého zoufalství a beznaděje. Nebudu to raději dál pitvat, ještě bych se naštval. Nějak nechápu, jak může v dnešní době někdo vypustit takový nedodělek.

HUMAN DESTROYER a jejich album „Apocalypse“ je krásným důkazem toho, jak by se to přesně dělat nemělo. Nudné riffy, obyčejné nápady a velmi slabý zpěvák. Po poslechu toho ve mně příliš nezbývá a nemám ani chuť dál se touto deskou zaobírat. Kapela má sice dlouhou historii, ale jejich tvorba je obyčejná a nezajímavá. Nechápu, proč tak zkušení muzikanti podceňují takové věci, jako je produkce a zvuk. Raději nahrávku nebudu víc rozebírat, ještě bych se rozčílil. Velmi nezáživná deska. Víc mě bohužel nenapadá.

Asphyx says:

HUMAN DESTROYER and their new album “Apocalypse” is a very nice example of how bands should NOT do music. Boring riffs, ordinary ideas and a very weak singer. There is almost nothing inside of me after listening to this album. So there is nothing which would push me into more listening. This band has a long history but their work is very ordinary and uninteresting. I don´t understand why this experienced musicians don´t take more care about the production and sound. I don´t want to talk about this record anymore. This is a very boring album. There is nothing more to say.

Seznam skladeb:

1. Apocalypse (Intro)
2. Human Disaster
3. Tormented
4. The Dead Hate The Living
5. Swastika (Against Racism)
6. Misanthrope
7. Full With Hate
8. Depression
9. Bloody Dreams
10. Soldat
11. Holy Lies
12. The Dead Hate The Living (S&H Bonus)

Čas: 42:00

 

Sestava/band:

Hilde Ihm – basa

Pete „Lemmy“ Wall – kytara

Stefan Mattler – zpěv

Andreas „Andy“ Keim – bicí

Peter - kytara

http://www.facebook.com/pages/Human-Destroyer-Death-Metal/371592195951

http://www.human-destroyer.de/

http://myspace.com/humandestroyerdeathmetal

Recenze/review - RITUAL CHAMBER – Obscurations (To Feast On The Seraphim) (2016)

RITUAL CHAMBER – Obscurations (To Feast On The Seraphim)

CD 2016, Profound Lore Records

Sedím uprostřed opuštěného kostela a po zdech stékají všechny ty lži, kterými nás po staletí krmili. Prozřel jsem teprve nedávno, to když už jsem nemohl snést všechno to utrpení, zlo a špínu, která byla všude kolem. Jednoho dne jsem přišel na pravidelnou modlitbu a přestal jsem věřit tomu, co mi říkali. Jsem prý padlý kněz, jsem ten, který se oddal temnotě. Poznal jsem obě strany, jak tu dobrou, tak i zlou a nakonec musím souhlasit s jednoduchým názorem, že v podzemí je všechno alespoň jasně dané. Nikdo se nepřetvařuje, jde se rovnou k věci. RITUAL CHAMBER, death metaloví tmáři ze San Franciska. Okultní zaprodanci, maniaci, pohybujících se za hustou stěnou našeho světa. Jejich smrtící kov je pomaleji plynoucí, sázející na opakování motivů, jakoby zastřený, mokvající, s bažinatými náladami. Je jako hra na kočku a myš, kdy se divíte, jak ta roztomilá šelma dokáže být krutá a ošklivá.

Pokud bychom hledali kapely, u kterých se RITUAL CHAMBER inspirovali (nebo vlastně inspiroval, za touhle kapelou stojí jeden člověk, který si říká Dario D.), nesměli bychom zapomenout na DRAWN AND QUARTERED, MORBID ANGEL, INCANTATION, FATHER BEFOULED, DISMA, NECROPHAGIST a spousta dalších smeček, pohybujících se převážně ve starých hrobech. Podobná hudba asi nebude nikdy v předních žebříčcích poslouchanosti a oblíbenosti. Na to je příliš nestravitelná, nehezká, smutná a obestřená tajemstvím. Není lehké ji rozluštit, pochopit a poddat se jí. Není divu, člověk ze své podstaty touží po světle, po dobrých skutcích a optimismu. Nic takového na novince ale nenajdete. Deska je tak určena všem milovníkům nočních odlesků, zešeřelých opuštěných koutů i procházek po hlubokých lesích. Muzika byla nahrávána snad v nějaké noře, uprostřed kamenité a nehostinné krajiny. Jinak si nedovedu vysvětlit ten zvuk, tu touhu RITUAL CHAMBER mě stáhnout do záhrobí. Pánové útočí na naše nejskrytější pudy, jsou neučesaní, rebelští ze své podstaty. Žádné vyumělkované současné motivy zde nečekejte.

Pořád se mě snaží přesvědčit, abych podlehl jejich víře. Jsem už ale proti našeptávačům dávno imunní. Nevěřím podomním podavačům knih, zdravé výživy, modernímu sportu, reklamám, módě, ani zaručeně pravdivým radám. Věřím už jen pár několika jedincům, pak hlavně sobě a death metalu v podání RITUAL CHAMBER. Mám z novinky pocit, že se mě nikdo nesnaží obalamutit chtěnými postupy, moderním přístupem. Líbí se mi ta syrovost, opravdovost, upřímnost. Zkrátka věřím všem těm věcem, zásadám, která jsou dnes většinou jen zesměšňovanými slovy v nekonečných internetových diskuzích. Vymačkám si raději v klidu svého pokoje z „Obscurations (To Feast On The Seraphim)“ kousky překapané tmy, nechám si je podávat se syrovým masem a odpojen od všech sítí se ponořím do nekonečných chodeb Hádovy říše. Svět je zde sice plný stínů, ale cítím se zde mnohdy lépe, než v tom reálném.

Dario D.

Okultní death metalisté RITUAL CHAMBER na svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců. Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé nahrávky. „Obscurations (To Feast On The Seraphim)“ je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý, prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko! Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná, death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!

Asphyx says:

Occult death metallers RITUAL CHAMBER  clearly get the basic idea of ​​evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "Obscurations (To Feast On The Seraphim)" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!

Seznam skladeb:

1. Into The Collective Coffin
2. The Eternal Eye
3. Beings Of Entropy
4. The Aphotic Dread
5. A Parasitic Universe
6. Toward A Malignant Bliss
7. The Grasp Of The Host
8. Void Indoctrination
9. As Dust And The Animal

Čas: 59:18

 

Sestava/band:

Dario D. - All instruments

https://ritualchamber.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/theritualchamber

http://www.profoundlorerecords.com/

Minirecenze/minireview - HORRIFIED - Of Despair (2016)

HORRIFIED - Of Despair
CD 2016, Infernal Devastation Records

Z britského podzemí ke mě doputovala novinka šílenců HORRIFIED a uhranula mě hned při prvním přehrání v hi-fi věži. Vyhrnul se na mě starý, plesnivý a okázale morbidní death metal, notně okořeněný thrashem. Ano, takto to my, šedí vlci máme rádi, chtělo se mi ihned zvolat. Kapela kombinuje pradávné old schoolové postupy s chladnými švédskými vyhrávkami. Nádherná ukázka toho, když se toho kapela nebojí. Smrt je všude kolem, zápach rozkládajících těl nasládle ovanul vaši tvář a o rozpadajících se kostech snad nemusím ani mluvit. Má to drive, má to sílu a to je pro mě rozhodující. Podobnost s DISMEMBER, ASPHYX, DISSECTION, EDGE OF SANITY, ale třeba i slavnými DEATH a temnou americkou školou, řešit jednoduše nebudu. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Nevázaný, ošklivý, s kick-ass efektem. Pro večerní "odpočinkovou" pařbu s pivem v ruce jako stvořené!

Zákoutí old schoolových klubů se zdají být nevyčerpatelné. Podobných kapel, jako jsou HORRIFIED je poslední dobou velká spousta, ale jen některé pochopili ducha devadesátých let správným způsobem. Britové patří mezi vyvolené. Můžete mi předkládat stovky argumentů o tom, že všechna tahle špína a rouhání zde dávno byly už mnohokrát, ale nevadí mi to. Rád se nechávám strhnout ošklivými melodiemi, šíleným zpěvem i okázale opotřebovanými riffy. V tomto způsobu hraní smrtícího kovu se cítím pevný v základech. Přijdu si, jako bych znal kapelu odjakživa. Jsme si zkrátka souzeni a vůbec mi nevadí, že v určitých momentech není album úplně dokonalé a občas lze nalézt i slabší místa. Mě se líbí právě ta "nedokonalost", ta chvilková zaváhání. Mám při poslechu o hodně lepší pocit, uvěřitelný, než při spoustě dnešních vyumělkovaných kapelách. Tohle je smrtelná realita a ta mi dělá moc dobře na mé shnilé duši.

Old school death metal forever! Britští maniaci HORRIFIED jsou na tom hodně podobně jako já. Také věří temnotě, plísni a devadesátých letům. Jejich novinka je špinavá, ošklivá, zlá a obsahuje velkou porci energie. Mám smrtící kov v tomto podání moc rád a Britové mě rozhodně nezklamali. Naopak, kombinace temných postupů americké školy a severského švédského death metalu mi dělá moc dobře. HORRIFIED zvládají svoje hrobnické řemeslo s elegancí a citem pro záhrobí. "Of Despair" je jako čerstvě vykopaná mrtvola. Temná a studená death metalová deska, která vás rozseká!

Asphyx says:

Old school death metal forever! British maniacs HORRIFIED look very much like me. They also believe darkness, mildew and nineties years. Their news is dirty, ugly, evil and contains a large portion of energy. I like deadly metal in this way and the British didn't absolutely disappoint me. By contrast, the combination of dark methods of the American school and the northern Swedish death metal makes me very well. HORRIFIED do their digger job with elegance and sense of the beyond. "Of Despair" is like freshly dug corpse. Dark and cold death metal album that cut you!

https://horrified.bandcamp.com/album/of-despair

http://infernaldevastationrecords.limitedrun.com/

https://www.facebook.com/InfernalDevastationRecords

https://www.facebook.com/Horrifieduk/

Recenze/review - MEGASCAVENGER – As Dystopia Beckons (2016)

MEGASCAVENGER – As Dystopia Beckons

CD 2016, Selfmadegod Records

Ploužím se v horečkách noční krajinou. Nevím, kde jsem tenhle vir chytil. Možná při jedné z mých nekonečných procházek po hřbitovech. Je to nějaká stará choroba, při které začnete pomalu plesnivět, až se jednou obrátíte v jemný prach. MEGASCAVENGER, další z projektů Roggy Johanssona. Tentokrát doplněný o další slavné zpěváky (viz. info dole pod článkem). Masakrující riffy jen rozjitřují bolesti mých kloubů, dusím se hlubokým kašlem a nezabírají žádné léky, zaříkávání, ani babské rady. Pomalu mi povoluje svalstvo, jsem drcen švédsky znějícími motivy skladeb, postupně osekáván, až zůstávají kosti ohlodané na morek. Pro někoho obyčejná severská hudba, pro mě niterný hnuso - příšerný zážitek, který vychází přímo z mého nitra. Líbí se mi ta nálada, naléhavost, ta dravost, kolující v žilách všem šelmám. Nemá cenu řešit podružnosti jako zvuk, obal a produkci. Vše je samozřejmě na perfektní úrovni. Navrch je pak přidána hnilobná touha zničit vše živé.

Něco špatného se usadilo v mém těle. Lékaři mluví o viru, šarlatáni mě proklínají a lámou nade mnou obrácené kříže. Už jste někdy nadzvedli víko od staré rakve? Už jste někdy vezli zemřelého na pitevnu? Už vám někdy vypadla jeho ruka z nosítek a vy jste se lekli, že se dotyčný vrátil zpět? Posmrtné křeče zemřelých. Kapitola sama pro sebe, o které by mohl každý patolog sáhodlouze vyprávět. Zvuky, linoucí se z opuštěných márnic. „A Dystopie Beckons“ je pro mě smutným albem, jakoby zastřeným v černém rouchu. Nic nového v podzemí, ale poctivé a zahrané s nadšením. Táhnu při poslechu na zádech batoh plný svých hříchů. Jsem jako Sysifos, marně stoupající k výšinám. Cítíte ten těžko popsatelný tlak na prsou? Potom je tato nahrávka určena i pro vás. Mám v oblibě tu kombinaci dunivých spodků, riffujícího Roggy i morbidní vokály jednotlivých protagonistů. CD tím dostává na pestrosti, hutnosti. Zase se rozbíjejí staré lebky, opět praskají práchnivé kosti.

Teploměr ukazuje několik stupňů nad lidský normál. Má hlava žhne, plíce marně lapají po dechu. Bolestivost kloubů dosáhla hranici snesitelnosti. Uléhám a jen chrčím z postele prosebné tóny o to, aby mě někdo konečně utratil. Kdysi prokletý death metalem si nesu svůj úděl dál. MEGASCAVENGER jsou poctou všem starým pořádkům v hudbě. Jsou odkazem na devadesátá léta, mementem, varujícím před naší slabostí. Nejedná se sice o žádné přelomové album, dokonce si myslím, že ho ocení jen pár „vyvolených“, ale to nijak nevadí. Pro mě osobně je krásnou ukázkou toho, jak lze snoubit nářez a melodii s podsvětím. MEGASCAVENGER mi dávají zapomenout na dnešní rozháraný svět a jsou pro mě jistotou, záchytným bodem, ke kterému se pokaždé budu rád vracet. Popisovat, proč mě vlastně zrovna tenhle projekt uhranul, je poměrně těžké. Já vlastně ani nevím. Pustil jsem si v pořadí třetí desku, zaklonil hlavu a pak to přišlo samo. Prokletí. A horečka.

Rogga

MEGASCAVENGER nahráli opět album, plné starých plesnivých melodií. Na nahrávce potkáte samá slavná jména z undergroundu. Jednotliví vokalisté odvedli perfektní práci a dodávají albu na ještě větší morbiditě. Všemu pak vládne nezlomný Rogga Johansson, který sází jeden ostrý a krutý riff za druhým. Cítím zde severský chlad, sílu podzemí. Při poslechu si připadám, jako na jedné ze svých dalších procházek po opuštěných hřbitovech. Zombie opět ožívají, lebky zemřelých praskají tlakem hudby a kosti jsou vyskládány do krásných pyramid. V jednotlivých skladbách je patrný smutek, který vystihuje tuhle nahrávku asi nejvíce. Album je určeno pro všechny staré, poctivé death metalisty, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít reálná hudba. Švédský smrtící kov, s jasným Roggovým rukopisem. Berte a nebo nechte být! Osobně jsem spokojený a užívám si ten chlad. Severské death metalové album, u kterého vám zmrzne srdce strachem! Dobrá práce.

Asphyx says:

MEGASCAVENGER recorded again an album full of old moldy tunes. On the recording there are only very famous names from the underground. Every vocalists did some perfect job and gave the album even bigger morbidity. And Rogga Johansson who betts one sharp and cruel riff after another rules here. I feel here Nordic coolness, strength of underground. While listening I feel like at one of my walks round the abandoned cemeteries. Zombies come alive once again, skulls of dead bodies burst by pressure of the music and the bones are put into beautiful pyramids. There is sadness in each song describing this record most. The album is for all old, honest death metallers who haven't forgotten how real music should sound. Swedish death metal, with clear Rogga's handwriting. Take it or let it be! Personally, I'm happy and I enjoy this cold. Nordic death metal album that will freeze your heart by fear! Good job!

Seznam skladeb:

1. ROTTING DOMAIN (Sven Gross of Fleshcrawl)
2. THE MACHINE THAT TURNS HUMANS INTO SLOP (David Ingram of Hail of Bullets, Echelon, ex-Benediction, ex-Bolt Thrower)
3. DEAD CITY (Jocke Svensson of Entrails)
4. AS THE LAST DAY HAS PASSED (Teddy Möller of Loch Vostok, The Experiment No.Q, The Hidden)
5. THE HELL THAT IS THIS WORLD (Kam Lee of ex-Massacre, ex-Mantas, Bone Gnawer, The Grotesquery)
6. DEAD ROTTING AND EXPOSED (Brynjar Helgetun of Crypticus, Johansson & Speckmann, Just Before Dawn)
7. STEEL THROUGH FLESH EXTRAVAGANZA (Adrie Kloosterwaard of Sinister)
8.. THE HARROWING OF HELL (Kam Lee ex-Massacre, ex-Mantas, Bone Gnawer, The Grotesquery)
9. AS DYSTOPIA BECKONS

Čas: 31:18

https://www.facebook.com/megascavenger

https://www.facebook.com/Selfmadegod/

http://selfmadegod.bandcamp.com/

http://selfmadegod.com/en