Recenze/review - HELLSPAWN – There Has Never Been a Son of Me (2016)

HELLSPAWN – There Has Never Been a Son of Me

CD 2016, Old Temple

Zhasly lampy a nastala absolutní tma. Do strašidelného ticha se nad obrysy opuštěných hrobů ozval pronikavý skřehot. To nemrtví zase tančí na vytažených rakvích. Chvíli jsem postával šokován opodál, když tu náhle mě uchopila kostnatá paže a vtáhla mě do víru smrtícího tance. Tu noc jsem hltal tmu opět plnými doušky, zmítal se v nekonečných křečích, pálil za sebou všechny mosty a postupně zjišťoval, jak je lidský život pomíjivý. Měsíc se raději ukryl do špinavé peřiny mraků a já marně přemýšlel, odkud se braly odlesky lebečních kostí. Nepřišel jsem na to. Byl jsem zcela pohlcen, rozporcován a rozmělněn obrovským tlakem, který se ozýval přímo z otevřených hrobů. To opět promluvili polští maniaci HELLSPAWN. Jako nějaká hydra, jako samotná bestie, lačnící po vaší krvi. Tímto albem jsem se stal navěky jejich věrným stoupencem, obdivovatelem a poddaným.

Je totiž neskutečně mocné, plné odkazů na MORBID ANGEL, DEICIDE, VITAL REMAINS, ale i klasiků z jejich rodné země VADER. Motivy jsou naléhavě kruté, postupně se zařezávající do mého mozku bez jakýchkoliv vytáček. Přijde mi, že tam patří odnepaměti. Jako bych je měl v hlavě uložené dlouhou dobu a letos se dostaly spolu s touhle deskou ven. Novinka připomíná vzdálené dunění z onoho světa. HELLSPAWN umí napsat vynikající skladby, pomalu gradující, chladné, temně zastřené i šíleně kopající. Spousta blasfemických riffů zde již samozřejmě byla, ale nevadí mi to, celkový dojem mě to rozhodně nekazí. Naopak, tančím s nemrtvými s chutí dál a dál. Někde jsem četl lehké výhrady ke zvuku, ale já osobně nemám žádných připomínek. Líbí se mi právě ta neučesaná atmosféra, ten tlak, ta podzemní síla, které jako vřelá láva vytéká z celého CD. Kombinace americké a polské školy mi dělá více než dobře. Často se mění tempo, přirozeně se kombinují různé rozličné riffy a celek přesto drží perfektně pohromadě. 

„There Has Never Been a Son of Me“ jsme poslouchali, usazeni na odkrytých mramorových deskách, několik hodin v kuse. Dokonce i nemrtví, zvyklí na ledacos, museli uznat kvalitu předkládaného death metalu. Poslouchám muziku pocitově, musí ve mně vzbudit chuť a HELLSPAWN mě rozsekali vlastně hned od počátku. Našel jsem si na novince pro sebe vše potřebné k blahořečení zohavených stínů noci, pro velebení záhrobních seancí, pro mávání rukou do rytmu a roztočení hlavy k nekonečné mantře krutosti. Mám sto chutí roztrhnout triko na prsou a skočit po hlavě do hořícího ohně. Nechat se spálit tím vírem riffů, poddat se chorobnému hlasu i dupat spálenými chodidly po ostří všech kroutících se skladeb. Už zase vylézají z děr háďata, ti malí poslové samotného Belzebuba. Kývu se ve větru, na vrcholku kopce, kde se kdysi kývaly desítky oběšenců. Cítím v krvi výkřiky údivu nad vyplazenými jazyky, nad křupnutím vazu, nad krutostí postávajícího davu. U téhle desky jsem zcela mimo tento svět, cítím se obepnutý mlhovinou z těch nejtemnějších stínů.

Vezměte několik tun zla, smíchejte je se špínou, lisujte pod obrovských tlakem a nakonec vypalte na hudební nosič. Přesně takto si představuji, že vzniklo nové album polských pekelníků HELLSPAWN. Poslouchám jejich desku s obrovskou chutí, líbí se mi jak zvuk, tak produkce. Kapela umí přesně zasáhnout ty nejcitlivější nervy v mém těle. Nahrávka je hodně temná, chytlavá, nakažlivá, jako nějaká hodně zákeřná choroba. Už od prvního okamžiku mi přijde, že do mě tato hudba zasekla svůj dráp a nechce mě nikdy pustit. Nebráním se tomu, užívám si. S Poláky se procházíme podzemím, velebíme temnotu a drtíme nohama staré plesnivé kosti. Kombinace tmy, šílenství a velmi dobrých nápadů, dělají ze skladeb až chorobnou záležitost. Hádova říše opět vydala další svědectví. Takto nějak si představuji skvělý, temný, propracovaný death metal. Album, které se dotklo samotné smrti. Skvěle!

Asphyx says:

Take a few tons of evil, mix it with dirt, press it under a really high pressure and burn it on a music bucker in the end. That´s how I imagine the genesis of this new album by Polish hell workers HELLSPAWN. I listen their album with so passion, I like the sound and also the production. The band knows how to hit the most sensitive nerves in my body. The record is very dark, catchy, and contagious like a very insidious illness. Since the first moment I listen to it I feel that this music cut its nail inside of me and don´t want to let me go anytime soon. I don´t care I love it and I enjoy it. With these Polish guys you can walk underground, you can praise darkness and smash old moldy bones with your legs. This is a combination of darkness, craziness and very good ideas and this combo makes it very insidious. The Hades world published another attestation. This is how I imagine great, dark and elaborate death metal. This album hit the death itself. Amazing!

Seznam skladeb:

1. Do Not Be Among Idolatres
2. Hung On A Tree, Damned By His Father
3. Antitrinitarian
4. For The Number Is Human
5. Hallelujah
6. Heralded By Prophets
7. Upon Entering The Valley They Did Not Fear
8. It Is Not Proper For The Gracious To Have A Son
9. Santa Sindone
10. There Has Never Been A Son Of Me

Čas: 42:46

 

Sestava/band:

Mariusz Konieczny – basa, zpěv

Robert Kolman – bicí

Daniel Drosiňski – kytara

Marci Garyga - kytara

https://www.facebook.com/Hellspawn.Metal

http://www.hellspawn.metal.pl/

https://www.youtube.com/channel/UC1Z17naC_RYNdvLJ9bTMyUg

http://www.oldtemple.com/

Minirecenze/minireview - BLADE OF HORUS - Monumental Massacre (2016)

BLADE OF HORUS - Monumental Massacre

CD 2016, Lacerated Enemy Records

Australský brutální death metal v podání BLADE OF HORUS je plný mytologie, sci-fi témat, lidské špíny a hlavně neskutečné smrští hutných riffů. Vezměte si to nejlepší z NILE, OBSCURY, PSYCROPTIC, DYING FETUS, zamíchejte to s technicky laděnými přísadami a z celé téhle rovnice vám vyjde právě materiál těchto Australanů. Hudba je to náročná na poslech, svým způsobem odlidštěná. Pánové se v dobrém slova smyslu předvádějí, sází jeden komplikovaný motiv za druhým. Celek pak bude vyhovovat asi nejvíc všem brutálním maniakům, kteří se nebojí ani lehkých náznaků slamu. Houpete se v kolenou, hrozíte pravačkou a pořád natáčíte hlavu, abyste všechno tohle technicky pojaté zlo vůbec vstřebali. Dovedu si s přehledem představit, že pokud by naší nebohou zemi obsadili pořádně naštvaní mimozemšťané, tak by z tlampačů zněla k hanobení našich ostatků právě hudba BLADE OF HORUS.

Ne, tohle EP asi většina dnešních posluchačů úplně nedocení. Je možná až moc těžko vstřebatelné, musí se u něj přemýšlet, mít chuť objevovat a mít hlavu otevřenou "novým" pořádkům. Tuhle ochutnávku můžete s klidem koupit svým kamarádům, kteří se pokoušejí hrát na nějaký hudební nástroj. Buď vás s ní vyhodí s tím, že tohle nikdy nezahrají nebo vám budou líbat ruce a po večerech se budou snažit BLADE OF HORUS napodobit. Sám mám k novince takový zvláštní vztah. Jsou chvíle, kdy si ji rvu do uší pořád dokola a bez přestání a pak mám stavy, kdy se jim raději vyhýbám obloukem. Na podobné ztřeštěné a košaté kompozice musím mít zkrátka náladu. Občas mi trošku přijde, že už to snad ani nehrají lidé, ale spíše dokonalé stroje. Postrádám kousek živočišnosti. Ale to bude spíš můj problém.

Brutální death metalisté BLADE OF HORUS připomínají na svém novém EP mimozemšťany, kteří se rozhodli zničit tento svět. Útočí pomocí ostrých riffů, komplikovaných motivů a nelidského vokálu. Nápadů je zde velká spousta, album jede dobře, jako pečlivě namazaný stroj. Invaze technického brutálního death metalu se myslím rozhodně povedla. Líbí se mi zvuk i celková produkce. Občas se sice v muzice ztrácím, ale vše je vyváženo velkým tlakem a energií. Australský technicko brutální death metal, který vás srazí na kolena! Velmi dobře!

Asphyx says:

Brutal death metallers BLADE OF HORUS resemble me on their new EP aliens who decided to destroy this world. They attact with sharp riffs, complicated themes and inhuman vocal. There are many ideas here, the album runs well, like carefully-oiled machine.  I think the invasion of technical brutal death metal definitely succeeded. I like the sound and overall production. Although I sometimes lose in the music, everything is balanced by a lot of pressure and energy. Australian technical brutal death metal that bring you to your knees! Well done!

https://www.facebook.com/Blade.of.Horus

https://soundcloud.com/eviscerator

http://laceratedenemy.bigcartel.com/

https://laceratedenemyrecords.bandcamp.com/album/blade-of-horus-monumental-massacre

Minirecenze/minireview - REPTILIAN - Perennial Void Traverse (2016)

REPTILIAN - Perennial Void Traverse
CD 2016, Edged Circle Productions

Norský mytologický death metal je plný odkazů na staré Aztéky. Hudba připomíná reálný výlet do minulých časů. A to jak hudebně, tak textově. Odkazuje se tady na devadesátá léta minulého století. Inspirace je brána u ASPHYX (vokál je v některých momentech hodně podobný Martinu van Drunenovi), AUTOPSY, OBITUARY, MASTER, POSSESSED, OBLITERATION, EXECRATION, u prašivých švédských kapel, jako jsou DISMEMBER, ENTOMBED. Zkrátka a jednoduše, pravá nefalšovaná hniloba, přesně jak to má být. Jedná se teprve o první album kapely a tak by se daly nějaké ty drobnosti prominout. I když na rovinu. Příliš jsem jich nenašel. Musíte se samozřejmě oprostit od současného vnímání hudby a vydat se do morbidní historie smrti. Nečekejte nic světoborného, spíše parádně provedené retro se vším, co k tomu patří. Osobně jsem velmi spokojen. Já si tyhle otevřené hroby užiji vždy a znovu rád. Patřím sem, tady se někde zrodilo mé kornatějící srdce.

Naléhavé momenty, vypjatý vokál, ostře studené riffy jsou doplňovány skoro až doomovými chvilkami. Pak přijde nářez jak vystřižený z nějakého zaplivaného klubu. Kosti praskají, lebky se kutálejí s duněním pryč od pódia. Dnešní podzemní koncert se myslím vydařil. Sice mě polili pivem, někdo mi prošlápl při mosh-pitu koleno (ano najdeme i pořádně prašivý thrash)  a svět je najednou zase o něco tmavší. Historie Aztéků byla mnohdy taky pořádně krvavá, tajemná, opředená magickými silami. Myslím, že REPTILIAN vystihují zmiňovanou dobu pomocí své hudby velmi uvěřitelně. Mě jednoduše baví ten nevázaný přístup, ty kousky morbidity, plesniviny a špíny, poskládané v jeden krutý celek. Hroby se zase (pokolikáté už?) otvírají, peklo k nám promlouvá jasnou řečí a smrt je velmi blízko, přátelé!

Vezměte do ruky kladivo a pojďte spolu se mnou a s kapelou REPTILIAN rozbíjet staré kosti. Tahle hudba je vytažená odněkud ze záhrobí, ze starých plesnivých kobek! Hodí se k noční exhumaci starého, poctivého a reálného death metalu. Prašivě zahraný smrtící kov je plný špíny, morbidních představ a hniloby. Norům se povedlo přenést ducha devadesátých let do dnešní doby s elegancí a nadšením. Líbí se mi ta temná energie, kterou z novinky cítím. S REPTILIAN budeme muset v záhrobí určitě do budoucna počítat. První dlouhohrající album se určitě povedlo a je určeno pro všechny obdivovatele starých pořádků v hudbě. Old school death metal nesmí nikdy zemřít! Pokud budou existovat kapely jako REPTILIAN, tak jsem v klidu. Masakr! 

Asphyx says:

Pick up a hammer and come to break old bones with me and the band REPTILIAN. This music is pulled somewhere from the beyond, from old moldy tombs! Ideal for night exhumation of old, honest and real death metal. Mangy played death metal is full of filth, morbid imaginations and decay. Norwegians achieved transfering of the spirit of the nineties to the present day with grace and enthusiasm. I like the dark energy that I'm feeling from the news. We have to count on REPTILIAN in the future. The first full-length album managed certainly and it's for all admirers of the old orders in music. Old school death metal must never die! If there are bands like REPTILIAN, so I stay calm. Massacre!

https://www.facebook.com/pages/Reptilian/169241706524398
http://www.edgedcircleproductions.com/
https://soundcloud.com/edgedcircleproductions/reptilian-swamp

Minirecenze/minireview - ARTILLERY - Penalty by Perception (2016)

ARTILLERY - Penalty by Perception 

CD 2016, Metal Blade Records

Sedím už několikátý den v práci, mám otevřené okno a snažím se vstřebat novou desku dánských thrasherů ARTILLERY. Kapela, která kdysi v devadesátých letech utvářela můj hudební vkus alby jako "By Inheritance" (1990), mým oblíbeným "Terror Squad"  (1987), jakoby dnes byla trošku jinou smečkou. Ne tolik výraznou, spíše "klidnější", méně odvázanou. Přiznám to na rovinu, zrovna u téhle party mi chybí větší porce progrese. Čekal jsem (a vlastně pořád čekám), kdy to do mě napálí, stejně jako poměrně kýčovitý kanón na obalu. Zatím to nepřichází. Jestliže pak pro mě minulá nahrávka "Legions" byla takovým příjemným retro osvěžením, tak letos se pořád ošívám. K úplnému přenosu mezi mnou a hudbou stále ne a ne dojít. Jiskra tam asi někde je, jen je zasypána předvídatelnými riffy a vatou. Kritická slova mi nejdou moc z pusy, přeci jen se jedná o mé velké oblíbence, ale tentokrát svůj pravidelný zvyk u každé nové desky - napít se dobré vodky, poruším. 

Naše cesty se rozešly. Pořád sice uznávám schopnost složit pár dobrých riffů, sem tam nějaký ten pořádně kopající motiv, ale jako celek přede mnou "Penalty by Perception" moc neobstojí. Jedná se spíš o takovou klasiku od ARTILLERY posledních let. Nic významného, sem tam mocné nadechnutí, jinak jen opakování dávno slyšeného. A to mi jednoduše od Dánů nestačí. Skupina se u mě ocitla ve velké společnosti spolu s HEATHEN, FLOTSAM AND JETSAM a spoustou dalších, kteří sice pořád vydávají solidní a dobrá alba, ale mám u nich pocit, že je to na jejich kvality zkrátka málo. Pravověrní a oddaní fans budou asi spokojeni, dodána jim bude klasika, tradice, předvídatelnost, ale pokud chcete ještě kousek něčeho navíc, poohlédněte se raději jinde. Osobně považuji novinku za dobré album, ale ne skvělé. Myslím, že hodnocení někde mezi šedesáti a sedmdesáti procenty by nahrávce asi slušelo nejvíc.

"Penalty by Perception" je solidním thrashovým albem. Obsahuje v sobě všechny důležité a chtěné náležitosti stylu, má dobrý zvuk, spoustu zajímavých nápadů. Je ale také poměrně stereotypní a monotónní. Pokud bychom novinku přirovnali k fotbalové terminologii, tak to sice není první liga, ale určitě je na špici ligy druhé. Proti novince nemám vlastně žádných výrazných připomínek. Chybí mi ale trošku větší elegance, nadhled a výraznější nápady. ARTILLERY vydali klasické thrashové album, které je dobře odvedeným řemeslem. Nic víc, nic méně.

Asphyx says:

"Penalty by Perception" is a solid thrash album. It contains all important and wanted necessity of style, it has good sound, a lot of interesting ideas. It is also rather stereotypical and monotonous. If we want to compare to football terminology, so it isn't Premier League, but it's definitely at the top of the second league. Against the novelty I've actually no strong comments. But I miss a little more elegance, grace and stronger ideas. ARTILLERY released the classic thrash album that is well-done craft. Nothing more, nothing less.

https://artillerymetal.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/ARTILLERY.DK/

https://twitter.com/ArtilleryMetal

http://www.metalblade.com/us/

Minirecenze/minireview - OMNIUM GATHERUM - Grey Heavens (2016)

OMNIUM GATHERUM - Grey Heavens

CD 2016, Lifeforce Records

OMNIUM GATHERUM pro mě bývali ještě před šesti lety takovou melodicky death metalovou jistotou. Bral jsem je vždy jako kapelu, která sice netvoří nic moc nového, ani převratného, ale je solidní a řekněme k odpočinkové jízdě autem krásnou krajinou velmi vhodnou záležitostí. Hrát tenhle styl musí být dnes poměrně těžké. Ono totiž nalézt hranici mezi tím, co je ještě přijatelné, ostré a stravitelné a co už zavání vatou a pozlátkem je velmi složité. Spousta kolegů těchto Finů se vydala na komerčnější dráhu, kdy raději vyprodá stadion na nějakém festivalu a zaplatí nájem, než aby se pokusila tvořit něco zajímavého.

Sedím si tak v pokoji, poslouchám novinku "Grey Heavens" a moje myšlenky těkají úplně někde jinde. Na mě je to převážně moc líbivé, prvoplánové, jako přeslazený koláč. Sem tam se sice kapela ještě vzepne a vyhodí dobrý riff, zajímavý motiv, ale co ty vokály přátelé? Nemám z principu rád skandování a tady jsou refrény doslova utrpením. Já vím, nerozumím tomu, ale co byste chtěly po death metalistovi z podzemí a uctívači zaplivaných klubů? Tohle není nic pro mě. Jo takhle zvednout ruce nad hlavu nebo raději obejmout děvče před sebou a začít spolu s ní ječet  v davu, to by možná šlo. Nic navíc v tom ale není. Předvídatelné klávesy, sóla jako přes kopírku a celkový dojem připomínající špatně rafinovaný cukr. Uff.

Z OMNIUM GATHERUM se stala obyčejná kapela, Připomínají mi takové ty bezejmenné zástupy skupin, hrajících na festivalech. Přijde mi, že z nich vyprchala veškerá jejich dřívější síla. Vydali se cestou komerce a líbivosti. Davům to asi bude vyhovovat a metalová mládež bude spokojena, ale já jsem toho pro sebe moc dobrého nenašel. Kam se poděl chlad, zajímavé riffy a ostrý hlas? Asi zmizeli někde v mlze. "Grey Heavens" je průměrně odvedenou prací, která ve mě nezanechala skoro nic. Obyčejné melodic death metalové album, které neurazí, ani nenadchne. 

Asphyx says:

Of OMNIUM GATHERUM became a common band. They reminds me the sort of nameless crowds of groups playing on festivals. It seems to me that all their former strength drained out . They set out the way of commerce and catchy melodies. Crowds and teenagers  will  probably be satisfied, but I didn't find anything good for myself. Where is cold, interesting riffs and sharp voice? They disappeared somewhere in the fog. "Grey Heavens" is the average job that left nothing for me. Ordinary melodic death metal album that doesn't offend, nor impress.

http://www.omniumgatherum.org/

https://www.facebook.com/omniumgatherumband

http://www.lifeforcerecords.com/

Recenze/review - ATOMWINTER – Iron Flesh (2015)

ATOMWINTER – Iron Flesh

CD 2015, Black Skull Records

Fotky lidí, promítnutých na zdi opuštěných domů. Rostliny, spálené neskutečným žárem. Plačící davy pozůstalých. Jaderná bomba byla opět shozena. Nějaký pohlavár se nepohodl s druhým, prý něco o víře a odnesla to spousta nevinných. Taková lidská klasika, dalo by se říct. Teď, dlouhá léta po katastrofě, stále chodí po okolí tváře zdeformované zářením. Co jsme to za bezcitné bestie, ptám se stále dokola. Odpověď nepřichází. Místo toho je mi do schránky vhozen další leták s nabídkou dokonalého, usměvavého života v tom nejlepším oblečení, s nejúžasnějším nápojem na světě. Někdy mám pocit, že se všechno v prdel obrací a po několika minutách raději vypínám všechny informační kanály. Po nás totiž nepřijde potopa, ale atomová zima.

Kapela s příhodným názvem ATOMWINTER pochází z Německa a už jsem s ní měl co do činění s jejich prvním albem „Atomic Death Metal“ (2012). To mě tenkrát vůbec neoslovilo, přišlo mi obyčejné a nevýrazné. Žádnou death metalovou válku jsem z něj necítil. Na novince je to jiné. Tentokrát se povedlo přenést neutěšenou náladou světa po apokalypse na CD velmi dobře. Nápady jsou sice notně inspirované třeba takovými BENEDICTION, BOLT THROWER, DISMEMBER nebo GRAVE, ale myslím, že to ničemu nevadí. Obsah je nepůvodní, pod to se mohu podepsat, nápady jsou ale velmi slušné a nahrávka se opravdu dobře poslouchá. Vaše uši ale musí být směřovány do devadesátých let minulého století. Jinak si album vůbec neužijete. Němci tentokrát pořádně kopli do vrtule a „Iron Flesh“ nechává vzpomenout na válečné záběry útočících tanků velmi uvěřitelně. Nic militaristického, spíše popisného, řekl bych. Klasika, tradice, válečné motivy. To ATOMWINTER umí. A umí to moc dobře.

Šílený kapitán, posilněný notnou dávkou čistého alkoholu, zavelel opět na zteč. Bojujte, dokud nezdechnete! Když postřílíte pořádnou porci protivníkových těl, dostanete medaili, budete moc jako starci vyprávět o svém hrdinství. Žádná obrana, žádné hodnoty. Jen krev, násilí a beznaděj. Tohle všechno z hudby ATOMWINTER doslova tryská. Je to old school, který se do dnešní doby asi dávno nehodí, ale je poctivý a perfektně odvedený. S jasnou porcí krutosti, chladu a válečné vřavy navíc. A to se u nás v podzemí cení o hodně víc, než dokonalé nové stroje na zabíjení. Stačí tak málo, aby někdo zemřel. Kdysi nekonečnou péči vypiplaní mladíci jsou najednou jen nástroji k cíleným vraždám. U nás, ve společnosti, o které si myslíme, že je dokonalá ve své technice, historii a humanitě, si to tolik neuvědomujeme, ale stačí vystrčit čumák taky kousek za humna. Tam umírají stále lidé po stovkách. Zavíráme před tím oči a posíláme raději převodem na účet pár stovek na základě několika srdceryvných fotek. Problém tím ale neřešíme. Jako vždy.

ATOMWINTER udělali od svého prvního alba obrovský posun dopředu. Novinka je syrová, chladná, old school death metalová. Je jako obrovský tank, sunoucí se pomalu kupředu. Nezná slitování, zabíjí vše živé a rozmačká vás na malé kousky. Stejně jako hudba z „Iron Flesh“. Album má vekou sílu, nepostrádá dobré nápady a je doslova narvané smrtí. Já opravdu cítím, že válečná vřava je velmi blízko! Nad bojištěm se vznášejí studené melodie. Všude se povalují stovky mrtvých. ATOMWINTER se povedlo nemožné. Přenést na hudební nosič samotnou válku. Nahrávku bych doporučil všem poctivým fanouškům starého, plesnivého death metalu. Pokud máte rádi klasické, tradiční postupy a temnou atmosféru, budete určitě spokojeni. Death metalové album, na kterém ožívá válka a smrt! Na zteč!

Asphyx says:

ATOMWINTER did make a great step since their last album. The new album se raw, cold, old school death metal. It is like a big tank moving forward in a slow motion. It doesn´t know mercy, it kills everything alive and it will smash you into small pieces. It is the same as the music on “Iron Flesh”. This album has a big power it doesn´t lack any good ideas and it is full of death. I really feels the war nearby! Upon the battle field are cold melodies. There are hundreds of dead bodies everywhere. ATOMWINTER did the impossible. They move the real war to their album. I would definitely suggest this album to all fans of the old, mouldy death metal. If you like the classic, traditional methods and dark atmosphere, you will be so happy with this album. Death metal album which contains war and death! Ready for a cavalry charge!

Seznam skladeb:

1. Mother Of War
2. Bloodcult
3. Mörser
4. Beheaded
5. Tank Brigade
6. Silencer (instrumental)
7. Iron Flesh
8. Purify The Spawn
9. Another Pain

Čas: 31:55

 

Sestava/band:

B. Grapp - GUITAR; M. Schulz - BASS; P. Walter - DRUMS; O. Halsschneider - VOCALS; Former: C. Lehmann - Vocals (2010 - 2014)

https://www.facebook.com/Atomwinter

https://myspace.com/atomwinter

http://www.blackskullrecords.de/

Recenze/review - BARBARIAN – Cult of the Empty Grave (2016)

BARBARIAN – Cult of the Empty Grave

CD 2016, Hells Headbangers Records

Dobrý den, je tady prosím vás ještě někdo, kdo chodí v džínové bundě, rád nosí i křiváka a miluje nekonečně old school metalové postupy? Ano? Tak potom jste zde dnes správně. BARBARIAN jsou poctiví thrash/black/heavy/speedoví špinavci, kteří ctí staré pořádky bezezbytku. Pro poslech se tak musíte přenést někam na přelom osmdesátých a devadesátých let, zavzpomínat na CELTIC FROST, WARHAMMER, HELLHAMMER, ale třeba i na VENOM. Zkrátka a jednoduše, kornatá srdce postarších pánů zaplesají. Pro ostatní to rozhodně není. Sází se na jednoduchost, na obyčejné, stokrát provařené riffy a vlastní ksicht. Jsou to přesně věci, které se dnes zase tolik nenosí a tak si troufám tvrdit, že BARBARIAN budou i nadále uvrženi do undergroundu, kde si dál budou pálit hranice z práchnivějících kostí. Bylo by taky slušné rovnou na začátek napsat, že mě novinka „Cult of the Empty Grave“ neskutečně baví. Je to klasika, tradice, ale zahraná s nadhledem, s chutí a dobrými nápady.

Na světě se prý všechno opakuje ve spirálách. Každý kruh nakonec najde v nekonečnu svůj počátek. Nevím, to je otázka spíš na filozofy a fyziky, ale co mohu prohlásit s jistotou, je myšlenka, že BARBARIAN se toho rozhodně nebojí. Je hrozně příjemné se oprostit od současného umělého světa a přenést se do období, kdy si to každá kapela ještě musela pořádně oddřít. A vůbec mi nevadí, že jsou si skladby navzájem hodně podobné a že celkový sound není vůbec dokonalý. Jsou to naopak přesně ty atributy, které mi u hudby dělají tolik dobře. Mám tak dobrý pocit, že muziku hrají ještě lidé a ne stroje. Poslech je stejný jako přehrabování ve starých spisech. Nasáváte usazený prach, snažíte se ošálit zatuchlinu a pořád se zastavujete, abyste načerpali veškerou atmosféru historie. Nemám přehnané představy o tom, že by BARBARIAN začali zrovna v dnešní době bourat žebříčky hitparád, ale mě se trefili přesně do nálady. Některé songy se ihned staly hity v mém soukromém archívu.

Riffy jsou zde jednoduché, jdoucí až na samou podstatu metalu jako takového. Podobně hraje spousta kapel, ale jen některé umí vše podat s elegancí. BARBARIAN tohle všechno splňují. Působí sice skoro až obstarožním dojmem, ale to je na tom právě to příjemné. Je to stejně zvláštní. Poslední dobou mi chodí na recenze tuny technicky dokonalých alb s mladými muzikanty, kteří hrají jako splašený komputer. Jsou vlastně dokonalí, zvládají neskutečně komplikované postupy, vrstvy, ale vyznívají všichni stejně. Nějak se poslední dobou zapomíná na vlastní výraz, na celkový dojem a že by to taky mohli poslouchat nějací lidé. Občas mi přijde, že si některé kapely hrají jen na vlastním písečku pro pár kamarádů. S BARBARIAN je to přesně naopak. Jsou přístupní, možná až moc jednoduší v nápadech, ale má to tolik důležitý zápal pro věc. Opět se ukazuje, že když se to umí, tak to jde samo, přirozeně, živočišně.

Vítejte na thrash/black/heavy/speedové seanci! Italští válečníci BARBARIAN přišli na náš svět, aby zapálili ohně k uctění pravého nefalšovaného metalu. Tohle je přesně ten typ old schoolové muziky, která mi koluje v krvi. Má to drive, má to neskutečný feeling a sílu. Mám sto chutí vše hodit za hlavu, dát si nohy na stůl a jen poslouchat. Novinka je velmi dobře zahraným návratem do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Je plná starých riffů, plesnivé atmosféry a žhoucího kovu. Pokud také ctíte dávné pořádky v hudbě a rádi vzpomínáte, tak je pro vás album jako stvořené. Otevřete si pivo, opravte nášivky na roztrhané džínové bundě a začněte skákat po pokoji! Tohle je hudba pro staré šedivé prašivé metalové psy! Takhle nějak by to mělo vypadat, přátelé! Album, které vás vrátí do vašeho mládí! Kult! Skvělá prašivá práce! Absolut metal!

Asphyx says:

Welcome to thrash / black / heavy / speed session! Italian warriors BARBARIAN  came to our world to light fires for honour of the true real metal. This is exactly the type of old school music that is circulating in my blood. It has drive, surreal feeling and strength. I'm fancy throwing everything behind my head, put my feet up and listen only. Novelty is very well played return to the eighties and nineties. It's full of old riffs, moldy atmosphere and the glowing metal. So, if you honour the ancient orders in music and you like remembering, the album is ideal for you. Open some beer, repair patches on your torn denim jacket and start jumping around the room! This is music for the old gray mangy metal dogs! This is how it should look like, friends! The album, which takes you back to your youth! Cult! Great rotten job! Absolut metal!

Seznam skladeb:

01. ‘Bridgeburner’
02. ‘Whores Of Redemption’
03. ‘Cult Of The Empty Grave’
04. ‘Absolute Metal’
05. ‘Supreme Gift’
06. ‘Bone Knife’
07. ‘Remorseless Fury’

Čas: 34:11

 

Sestava/band:

D.D. Prowler – basa

Lore – bicí

Borys Crossburn – kytara, zpěv

http://www.facebook.com/barbarianmetal

http://myspace.com/barbarian666

http://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/cult-of-the-empty-grave

http://www.hellsheadbangers.com/