DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 22. dubna 2016

Few questions - Interview with VOMIT DISEASE


Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

Few questions - Interview with VOMIT DISEASE

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

The band was founded in 2009 by Danilo (guitar) and Dominik (vocals) as Cult of Cunt, who started as a very simple Brutal Death Band. 2010 the Band changed name to Vomit Disease and over the course of 4 years, with numerous line up changes, the band wrote the debut and recorded it in the end of 2015.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recored at the Deadlight Studio in Nuremberg (https://www.facebook.com/deadlightstudio), which is run by Lars Lüttge, with whom I played in Necropsy a few years ago.

He did the whole recording session, as well as mastering. Soundwise, we did wanted a good but still raw sound with real drums and he nailed it.



How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released a first version of 50 CDs as well as a digital version which is available on bandcamp, amazon etc.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?

Lyrics were written by Dominik and me (Andreas). Mostly we deal with Tyranny, Hierarchy, Blasphemy, Revolution. Some ware influenced by historical events other by works of fiction.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Logo was created by Pale Blue Slumber Logos (https://www.facebook.com/Pale-Blue-Slumber-Logos-300099180008192/?fref=ts) who also did the album artwork.

We do not have a website outside of our Bandcamp and Facebook page. These are obviously improtant to get noted, promote gigs and sell our music. But we try to not annoy people with nonsense posts etc. If we have something to say, we inform people – other than that we focus on creating music.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Right now we do not have a label and finance everything D.I.Y. style. Maybe we’ll find a partner for the future.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

In the beginning bands like Nile, Devourment etc were inspirations to the sound but over the years a lot of different (metal) music styles influenced us. Most of our songs are jam sessions.

Laurel Crown was created by Danilo playing a classical accoutic song wrong and us jamming over it. Other ones have been written at home by one person and finalized in the rehearsal room.


cover
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have not yet but we will once we print another bunch of CDs. As said, a little help would be nice as well as give us a little more exposure and more possibilities to play live.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we have 20+ gigs so far and our last gig in our home town in Nuremberg was pretty tight. Although Leipzig has always been good to us, too.

I personally like little,sticky clubs with the audience right on front of you. A lot more personal but we have managed bigger stages as well.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to write good music, play live and have fun with it. Making a living off of Death Metal is pretty hard or impossible so we’ll see what we can achive. Maybe witht he help of a label we can reach more people but the key is always making music we like to make.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach us through Facebook (https://www.facebook.com/VomitDisease) or through our Bandcamp site (https://vomitdisease.bandcamp.com/).

Thanx for the interview.

Thank you for the questions as well as the review.


čtvrtek 21. dubna 2016

Recenze/review - ZEALOTRY – The Last Witness (2016)


ZEALOTRY – The Last Witness
CD 2016, Lavadome Productions

Matematika je krásná věda. Lze pomocí ní vyjádřit jevy, které slovy nepopíšete, obrazem nevyjádříte. Provází nás ve všech možných podobách celý život a ty, kteří věří na věčnost, pak i v posmrtném světě nekonečna. Míhají se kolem nás, jako zmatená háďata, stovky nevyřešených rovnic, zlomků, podílů čehosi na čemsi. Jsme otroky čísel, aniž bychom si to uvědomovali. Jediným rovnocenným „protivníkem“ na poli vyjadřovacích schopností, je snad jen hudba. Ta také nezná hranic a nelze ji spoutat. Také díky ní lze vyjádřit nepřebernou škálu pocitů, zážitků i procesů, které nás provází celé naše bytí. Bostonští maniaci ZEALOTRY jsou takovými death metalovými výpočtáři, snažícími se vyřešit rovnice o mnoha neznámých. Rovnou nutno předeslat, že se jim to daří na výbornou. Tam, kde spousta dnešních kapel přešlapuje na místě, pánové se vydávají do netušených oblastí, nebojí se odvázat a jako free jazzmani se s tím moc nepářou.

Poslech připomíná trychtýř, naražený do vaší lebky. Jsou do něj nalévány snad všechny dostupné současné death metalové postupy, přesahy do rocku, chaosu, doomu, psychedelie – doplňte si vlastně cokoliv, meze se nekladou. Přirovnávat tvorbu ZEALOTRY k jiným kapelám je trošku troufalé, ale zkusil bych ATHEIST, GORGUTS, DEMILICH s náladou od INCANTATION, od doomových skupin, se zákeřnou atmosférou. Jsou spíše našeptávači, složitými kombinatoriky, kteří vyjadřují svoje nejniternější pocity zmaru. Během společných setkání u přehrávače vznikal mezi mnou a reproduktory zvláštní tonus, pnutí, které se mnou lomcovalo. Desku jsem si užíval nejlépe po ránu, když byla moje hlava ještě čistá, neposkvrněná a mozek neopotřebovaný, večer už mi po práci hudba způsobovala až nepříjemné zážitky. Dovedu pochopit, když spoustu z vás odradí, nenaplní a budete ji považovat za nepřístupnou. Pokud to ale jenom trošku půjde, vytrvejte, dopočítejte všechny příklady až do konce a uvidíte, jakou budete mít radost, když objevíte výsledek s aurou svatého grálu.



„The Last Witness“ je albem, které se pohybuje někde mezi progresivitou a nostalgií. Těch nálad, různých zpočátku neprobádaných zákoutí, nuancí, zákeřností i milých vzpomínek je zde nepřeberné množství. Dohromady tvoří zvláštně temnou esenci, která vám jako jed pomalu odkapává do žíly. Je jen na vás, jak se k tomu všemu nehostinnému hudebnímu šílenství postavíte. Osobně bych měl snad jedinou výtku, chybí mi chvílemi trošku živočišnosti. Možná i zvuk je na mě moc čistý a přehledný, podobným kapelám sluší víc neučesanosti. To ale berte jen jako povzdechnutí starého psa, odkojeného špínou a starými hroby. Jinak otevřete své hlavy, napojte své radary na vesmírnou energii a nechte se unášet bohu protivnými melodiemi. Věřte, že pokud budou všechna spojení s věčností fungovat, muzika ZEALOTRY vás pohltí, rozmělní k obrazu svému a budete mít co dělat, abyste se od ní odpoutali. Druhé album v řadě a opět monstrum, probuzené k životu. Apokalypsa přichází!  Zachraň se, kdo můžeš! Až budete utíkat do krytu, tak si ale nezapomeňte sluchátka a přehrávače narvané skladbami těchto šílenců.



Před letošní novinkou amerických ZEALOTRY se klaním až k zemi. Je totiž po okraj naplněná žhavými, pálivými nápady, které vyvěrají ze samé podstaty death metalu. Skladby mají neskutečné množství vrstev a působí jako samotná symfonie zla. Ano, takhle nějak by hráli skladatelé vážné muziky, pokud by se rozhodli pro extrémní smrtící kov. Progresivní nápady je možné potkat na každém kroku. Přesto si pánové ponechali schopnost složit syrové a nekompromisní motivy. Album neskutečně řeže, pálí, transformuje samotnou smrt v čistou bolest. Je jako řeka, plná hnijící krve, která teče sice pomalu, ale s o to větší jistotou zničí vše živé. Na desce je možné pozorovat doslova erupci nápadů. Přesto není nic zbytečně komplikované a ZEALOTRY se povedlo vyhnout i zbytečným exhibicím. Všechno sedí na svém místě a z nahrávky se tak stává hodně ostré koření. „The Last Witness“ je pro mě na dlouhou dobu jedno z nejposlouchanějších alb vůbec. Progresivní death metal, který nepostrádá temnotu a je zahraný s neskutečnou silou! Masakr!

Asphyx says:

I bow down to this new album by American ZEALOTRY. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. „The Last Witness“  is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power! Massacre!


Tracklist:
1. Arc of Eradication
2. Heralding the Black Apostle
3. Cybernetic Eucharist
4. Progeny Omega
5. Mutagenesis
6. Yliaster
7. The Last Witness
8. Silence

Čas: 53:34

 

Sestava/band:


R. Temin - Vocals, Rhythm Guitars, Synths
P. Tougas - Lead & Acoustic Guitars, Vocals
A. Zalatan –Drums
A. Collins - Bass

Minirecenze/minireview - DEMONSTEALER - This Burden Is Mine (2016)


DEMONSTEALER - This Burden Is Mine
CD 2016, vlastní vydání

Indický maniak, který si říká DEMONSTEALER stvořil letos one man projekt, který je plný deathu, thrashe, blacku i heavy metalu. Progresivita a pestrost zde doslova tryská z každého tónu. Je to svým způsobem zvláštní album. Na jednu stranu košaté, pečlivě poskládané do úhledných a vcelku předvídatelných riffů, na druhý pohled zase jiskrné, chvilkami bolestivé, zajímavé. Bicí si zde vystřihl legendární úderník George Kollias z NILE a dodal tím celé nahrávce další rozměr. Basu doplnil Ashwin Srhiyan. Rovnou se přiznám, že zpočátku jsem byl z téhle desky trošku vyděšený. Na mě to bylo celé moc melodické, chyběl mi důraznější materiál, ale musím uznat, že časem jsem si "zvykl".  Nahrávka se opravdu nedá poslouchat dnes tolik častým způsobem, kdy si dotyčný vše stáhne, dvakrát projede a jde nadávat na internet. Ne, tentokrát to chce opravdu čas, klid a náladu. Alespoň u mě.

Když jsem se do novinky (DEMONSTEALER má na kontě ještě jednu desku z roku 2008) tohoto maniaka dostával, uvědomil jsem si, jak si mě deska vytvarovala krásně k obrazu svému. Nechal jsem se unášet do země podivně zbarvených stínů, připadal si jako tanečník na vrcholcích zpěněných vln. Zvláštní, zajímavé! Křičel jsem nakonec. Ne, nejedná se rozhodně o žádný zázrak, ani převratné dílo, ale talentu je zde napěchováno do skladeb velké množství. Album působí odlehčeným dojmem. Omotalo si mě kolem prstu jako krásná žena, jako nějaký tajemný okultní (i když příjemný) obřad. Znáte to, já vlastně ani nevím, proč se mi novinka začala sama od sebe tolik líbit. Oddřela si to u mě, odpracovala svojí atmosférou.

Nové album DEMONSTEALER je pestrým výletem do země stínů. Kombinuje se zde death metal, thrash, black, ale i heavy metal. Nahrávka nepostrádá zajímavou, zvláštní náladu, která ji odlišuje od ostatních. Líbí se mi, že progresivita je dávkována s citem a nadhledem. Nemůžu se ubránit dojmu, že při poslechu sleduji nějaké výborné tanečníky. Hudba ve mě evokuje vznešenost, eleganci, lehkost. DEMONSTEALER letos vydali CD, které vás doslova uhrane. Obsahuje v sobě určitou temnou magii. Mocné, zvláštní album s přitažlivou atmosférou!


Asphyx says:

The new album of DEMONSTEALER is a colourful trip in the land of shadows. It combines death metal, thrash, black, but also heavy metal. The recording doesn't miss interesting, strange mood that makes it different from others. I like that progressivity is dosed with feeling and grace. I can't help thinking that when listening I'm watching some great dancers. Music evokes the nobility, elegance, lightness. DEMONSTEALER released this year a CD that  bewitch you. It contains  some dark magic. Powerful special album with a magnetic atmosphere!

středa 20. dubna 2016

Recenze/review - OCTOBER TIDE - Winged Waltz (2016)


OCTOBER TIDE - Winged Waltz
CD 2016,  Agonia Records

Potřebuji být na chvilku sám. Beru si sluchátka, brýle a pochmurnou náladu nahoru na půdu. Jsem na horách a nad hlavami mi krouží rodinka jestřábů. Potřebuji se nadechnout a načerpat sílu z dávných dob. Těším se na zaprášené krabice černobílých fotografií. Našel jsem dokonce starou promítačku a potrhané pásky praskajících filmů. Stojím tam, pod stoletými trámy a ze šikmého vnitřku střechy mě sleduje motýl smrtihlav (evokující tak vzdáleně cikádu na obalu alba). Musí to být nějaký padesátý potomek, protože si ho pamatuji už jako dítě. Stráží nám rodinnou historii z rezavé plechovky od oleje, kde původně byly uloženy nějaké dopisy. Ty už dávno zpráchnivěly a dnes jen doplňují ospalou a pomalou atmosféru celého mého rozjímání. Usedám na zaprášené matrace, zapínám tlačítko play a přepínám mozek na doom metal. Nasávám atmosféru smutku, vzpomínek, nostalgie. Očišťuji se a nalézám svůj klid. Od podobné hudby nečekejte nic nového, ani stylotvorného, slouží spíše jako pevný, záchytný bod ve vesmíru.

OCTOBER TIDE popáté s dlouhohrajícím albem. A opět skvěle. U doom metalu hrozně záleží na vnitřním pnutí v kapele, na schopnosti předat emoce. Švédové mají v sobě něco mocného, neotřelého, melodicky zajímavého. Škatulka s názvem doom metal je plná podobných skupin. Jmenujme kolegy SATURNUS, NOVEMBERS DOOM, SWALLOW THE SUN, KATATONIA, INSOMNIUM, IN MOURNING, FOREST OF SHADOWS, DAYLIGHT DIES, SLUMBER. V této společnosti se hudebně OCTOBER TIDE pohybují s jistotou a přirozenou samozřejmostí. Smutek je v muzice hodně těžká disciplína (u Švédů ověřená i živým vystoupením - report zde). Pánové si s náladami hrají jako taneční mistr se svými kroky. Umí složit v podstatě dokonalou skladbu, jemnou, plnou pohlazení, ale dokážou i vycenit zuby a death metalově prskat. Těch nuancí, různých zajímavých meziher i "hraní si" s hlasem je spousta. Dohromady mi novinka připomíná krabici dávných vzpomínek, u které se smějete i máte pláč na krajíčku.


Jednotlivé desky ve stylu zvaném doom death metal jsou si hodně podobné. Hodně záleží na zvuku (zde skvělý, i když bych klidně bral i špinavější), provedení (tady vynikající), kompozici (OCTOBER TIDE dosahují až mistrovských schopností), přitažlivosti (album připomíná krásnou, ale tajemně nepřístupnou ženu). Myslím, že dnešní den se tady na půdě přehoupne v temnou noc. Počkám si na ty zvuky sto let staré chalupy. Hudba pak pokaždé vynikne do ticha usínajícího okolního lesa o hodně tajemněji, okultněji. Prosévám mezi prsty staré fotografie, focené ještě s rozvahou a talentem. Jsou pokryté patinou zapomnění a léty získaly šedivý nádech. Zítra se budu muset jít podívat na hřbitov, za příbuznými, vždyť mi toho do života tolik dali, přemítám a přidávám na přehrávači hlasitost. Těším se na noc, to budu psát tuhle recenzi a pustím si novinku "Winged Waltz" na staré hi-fi věži, abych vše ještě několikrát vstřebal. Nesmím ji zapomenout doporučit všem doomařům, všem neklidným duším, všem hledačům smutku.


V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. OCTOBER TIDE jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které OCTOBER TIDE vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. OCTOBER TIDE are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the OCTOBER TIDE tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 

Tracklist:

01. Swarm
02. Sleepless Sun
03. Reckless Abandon
04. A Question Ignite
05. Nursed by the Cold
06. Lost in Rapture
07. Perilous
08. Coffins of November



Bands:

Alexander Högbom - vocals
Fredrik Norrman - guitars
Mattias Norrman - bass
Emil Alstermark - guitars
Jocke Wallgren – drums

Několik otázek – rozhovor s PAIN PURIFICATION


Několik otázek – rozhovor s PAIN PURIFICATION

Recenze/review - PAIN PURIFICATION - Demo 2016 (2016)

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

STEVE: Ahoj Jakub. Pozdravujeme srdečne všetkých naozajstných fans dobrej extrémnej muziky. PP vznikol približne v jeseni 2015. Ja som popri Brute mal v hlave myšlienku na nejaký zbesilý bočný projekt, no potom ma oslovil náš bývalý spevák Pafo, že už mu to chýba a že či by som nevymyslel nejaké skladby a už to frčalo. Je to to extrémny a rýchli brutal death metal, možno so štipkou grindu.

Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

STEVE: Zatial je na svete iba prvé demo, či promo 2016 a na základe neho sme získali aj UG label Roommate Records z Indonézie a dohodu, že nám vydajú prvý album. Náhrávame stále v osvedčenom vranovskom štúdiu Tretradrot.

obal Demo 2016
Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

STEVE: Demo sme si vytvorili sami. Je na CD´r. Teraz už ho propaguje aj label ROOMMATE RECORDS.

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

STEVE: Texty ako aj v Brute si beriem na starosť ja, ako aj celú muziku. Sú o nevávisti v ľudské činy, aj o živote.


Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

STEVE: Sme na FB i BZ. Je to najrýchlejšia infikácia fans. Hold je taká doba. Ale stále posielame nahrávky a robíme rozhovory aj pre klasické tlačené ziny, ktorých tvorcov treba obdivovať. Na stránkach dávam novinky a všetké info ja. Logo nám robil Eko Fitriyanto, kamoš z Indonézie.

U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

STEVE: Toto demo je naša prvá nahrávka a hneď sa nám ozval už zmienený UG label ROOMMATE RECORDS z Indonézie. Demo je taká príprava a predzvesť na album, ktorý pod týmto labelom výjde. Je to UG label a my sme spokojní nato, že PP je náš bočný projekt. Samozrejme dostaneme cd a zrejme aj merch.

Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

STEVE: SUFFOCATION je moja topka. Ale je toho veľa.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

STEVE: Po vypustení jednej skladny cez YOUTUBE sa hneď ozval ROOMMATE RECORDS, preto nebolo nutné dlho hľadať. Recenzie sú dosť kladne, keď nepočítam intro a outro.


Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

STEVE: Koncerty nehráme. Možno výnimočne občas vystúpime. Ukáže čas a osud.

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

STEVE: Aby sme boli zdraví hlavne a druhý cieľ je nahrať do septembra album, na ktorom pomaličku pracujem

Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?


Děkuji za rozhovor.

STEVE: My ďakujeme za prostor, fanúšikom za priazeň a takým UG maniakom jako ty Jakub
.
DEATH METAL TILL DEATH

úterý 19. dubna 2016

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)


VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg
CD 2016, vlastní vydání

Vyprávěla mi, že prý si byla zaběhat jako každý den. Byl večer, začínalo lehce mrznout a ona cítila v nohách natrénovanou sílu. Utíkala s větrem o závod, v neosvětlených koutech parku lehce vyděšená. Najednou uviděla do tmy zářící bílý kámen. Byla zvědavá a tak šla blíž. Nebyl to kámen, ale po dvaceti letech, jak záhy zjistil přivolaný doktor, časem vybělená lebka. Usedla na nedalekou lavičku, roztřesenýma rukama zavolala policii a znovu si nasadila sluchátka s německým death metalem v podání VOMIT DISEASE. Před očima se jí začínal odehrávat film toho nešťastníka, ležícího dlouhá léta pod korunami stromů. Odešel, již starý a s pocitem, že je nepotřebný, umřít. Měl dlouhý, bolestivý život. Podepsaly se na něm všechny společenské systémy, on se jim snažil čelit s hrdostí. Místo toho, aby ho prohlásili za hrdinu, protože bojoval proti zlu ve světové válce, smály se mu děti, kvůli stáří. Volil raději smrt, byl moc hrdý. Seděla tak dál v parku, přemítala nad životem a jeho koncem a do očí se jí pomalu vkrádaly slzy. Celé tohle zastavení, přemítání nad osudem a nespravedlností jako nějací strážci temnoty hlídali VOMIT DISEASE.

O tom, jací dovedou lidé být, jak si neumíme vážit opravdových hrdinů, o tom, jak se smějeme slabým, bylo napsáno již mnohé. Nějak toho na mě bylo také moc. Když mi vyprávěla tenhle příběh, měl jsem sto chutí utéct někam do lesů, živit se kořínky a jen v nějaké chatě navěky poslouchat muziku. Dopadla mi na prsa divná tíha, nemohl jsem chodit a připadal jsem si jako bájný Atlas, který musí držet nebeskou klenbu. Ta už se ale dávno zbortila, spadla nám na ty naše tupé hlavy. Naládoval jsem si raději do hlavy „Tyrants Don´t Beg“ a podlehl klasickému death metalu. Ten je v podání VOMIT DISEASE tradiční, sází na studené melodie, atmosféru. Najednou jsem já tím běžcem, řítícím se noční krajinou. Pod každým stromem, na všech lavičkách září do tmy očnice bílých lebek. Ne, to není zlý sen, to jen povstali nemrtví, kteří si přišli s námi vyřídit všechnu tu nespravedlnost, kterou jsme na nich kdy napáchali. Hudba zní mocně, ostře, naléhavě a s vypjatou náladou. Plně vystihuje to, co právě zažívám.



VOMIT DISEASE jsou jasným důkazem toho, že evropský (SINISTER, BOLT THROWER) a americký (IMMOLATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH) death metal je stále živý. Němci hrají kombinaci obou škol. Někdy jsou brutální, až na samou hranici bolesti, jindy zase rozvážnější a sázejí víc na atmosféru. Album je to velmi propracované, zvukově pro mě osobně dokonalé. Hlavni je ale to, že mě neskutečně baví. Má v sobě takovou tu těžko popsatelnou a definovatelnou jiskru, kousek černoty a nadšení, který se dnes často vytrácí. Sází zde „překvapivě“ na jasnou stavbu skladby, čitelný riff, gradaci, zkrátka na věci, na které se mnohdy zapomíná. Nahrávka je to svým způsobem hodně pestrá, chytlavá, s takovým tím drivem a feelingem. Zkrátka a jednoduše, kapela vás rozseká, rozdrtí, rozmělní, uhrane a vymáchá vám obličej v pěkně staré špíně. Nalezl jsem si v jejich muzice vše potřebné pro to, abych si ji užil doslova všemi póry svého těla. Masakr!



VOMIT DISEASE letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný krutý death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Tyrants Don´t Beg“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Chci tuhle nahrávku na CD, hned teď! Vynikající temný a morbidní death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

VOMIT DISEASE come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real cruel school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Tyrants Don´t Beg“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I want this record on CD right now! Excellent dark morbid school death metal! Absolute cult!


Seznam skladeb:

1. Rejecting Trepidation
2. Succumbed To Wickedness
3. Laurel Crown
4. Obscure Heresy
5. Bliss' Demise
6. Pulpit Of Heterodoxy
7. Throne Of The Usurper
8. Shard Of Humanity
9. Supremacy Prevails

Čas: 47:04

 

Sestava/band:


Dominik - Vocals Danilo - Guitar Adrian - Drums Andreas - Bass

Minirecenze/minireview - PRIMITIV - Immortal & Vile (2016)


PRIMITIV - Immortal & Vile
CD 2016, Transcending Obscurity Distribution

PRIMITIV hrají ostrý, zlý death metal. Pocházejí z Indie, která mi poslední dobou přijde jako země, odkud ještě můžeme čekat spousty dobrých kapel. Desku uvádí rozmáchlé intro a potom to vypukne. Kombinace epochálních BEHEMOTH, válečných BOLT THROWER, thrashových základů a syrovosti, dělají z téhle desky velmi chutnou krmi. Pánové se ale nespokojí jen s old schoolovým přístupem, dodávají i nějaké ty modernější postupy a k tomu jako bonus perfektní zvuk. Nejdůležitější jsou ale nápady a těch mají PRIMITIV na rozdávání. Nejsou sice stylo - tvůrci, ani průkopníky, ale svoje řemeslo zvládají perfektně. První album na kontě, texty zaobírající se fantasy, smrtí a scient fiction jsou pro mě jasným důkazem toho, že tady bych měl zbystřit svoji pozornost.

Pokud budete desce věnovat delší čas, pomalu zjistíte, že je opravdu hodně návyková. Sice mi občas trošku vadí až příliš rozvláčné kompozice nebo vzájemná podobnost jednotlivých songů, ale to jsou počáteční nešvary, které se dají pro tentokrát odpustit. Důležitá je hlavně atmosféra a tu umí navodit PRIMITIV pořádně temnou. Troufám si tvrdit, že o téhle partě neznabohů ještě hodně uslyšíme. A když ne my, tak na východě rozhodně ano. Pánové sice nemají ještě zavedené jméno u nás v Evropě, ale cítím ve svých starých kostech, že ostruhy si časem vydobudou velké. Uvidíme, čas nám sám ukáže. Zatím mi nezbývá než jen chválit, sem tam podotknout nějakou tu jemnou připomínku. Výsledný dojem je víc než pozitivní.

První album indických death metalistů PRIMITIV je povedeným kouskem do mé morbidní sbírky. Některé motivy se sice stále opakují dokola a občas by skladby potřebovaly lehce zkrátit, ale nakonec mohu hovořit o spokojenosti. Líbí se mi temná atmosféra nahrávky, ostré riffy a dobrý zvuk. Cítím tady záhrobní talent, přátelé! CD má ještě své lehké nedostatky, ale ty dodávají skladbám na syrovosti a uvěřitelnosti. Album má drive, sílu, energii a jakési zvláštní jiskření, které jsem si hned oblíbil. Devastující death metal, který ničí vše živé! Velmi dobře!


Line up - 
Nitin Rajan - Vocals 
Riju Dasgupta - Bass 
Rajarshi Bhattacharya - Guitars 
Pushkar Joshi - Drums 
Kiron Kumar - Guitars 

Asphyx says:

The first album of Indian death metal PRIMITIV is well-done piece to my morbid collection. Some themes repeat still round and round, the tracks would sometimes need to short, but finally I can talk about satisfaction. I like the dark atmosphere of this recording, sharp riffs and good sound. I feel talent from the other world here, folks! The CD has its slight shortcoming, but they give the songs the rawness and believability. The album has the drive, strength, energy and some special spark that I immediately like. The devastating death metal, which destroys all living things! Very well!

pondělí 18. dubna 2016

Recenze/review - ZAKK WYLDE - Book Of Shadows II (2016)


ZAKK WYLDE - Book Of Shadows II
CD 2016, E1 Entertainment

Hladím ti vlasy, nasávám tvoji vůni. Jsem zamilovaný puberťák. Mladý, plný prvních dotyků, testosteronu a idealismu. Ještě nevím, že mě život otesá, postaví před různé zkoušky, zákeřnosti a vryje do mě jako nějaké ostří zkušenosti. Pro nás, pro mladé, odpočaté, pohodové, složil po dlouhých jedenácti letech kytarový mág ZAKK WYLDE svoji druhou sólovou desku. Je plná odlehčených melodií, ale i zakouřených sounthern rockových riffů. Vidím před sebou dálnici a dva měsíce prázdnin. Chci zastavit na opuštěné pumpě, dát si umaštěný řízek z papíru, zapít to pivem a sledovat tvé nohy, jak se chvějí na sedadle spolujezdce. Ano, jsem při poslechu nečekaným romantikem. Najednou jsou všechny lidské špatnosti, zbraně, ostrost, nervozita, nechutnosti uloženy mimo můj svět a já se vznáším, obdivuji jadrnost, špinavě "nedokonalý" hlas i rustikální zvuk do ticha se odvalujících pneumatik, znějící skrz jiskrnou kytaru.



ZAKK WYLDE na své novince vysekává poklonu obrovským pláním Ameriky, probodnutými nekonečným asfaltem dálnic. Ne, není to metal, ani nic ostrého. Je to pohoda, klídek, nohy podupávající v houpacím křesle na terase. Pohledy do dálky, takový ten nevysvětlitelný smutek smíchaný s radostí a pořád vtíravý pocit, že toho štěstí je kolem vás nějak moc. Máte najednou ve své hlavě lehké provinění, jako byste si taky nezasloužili kousek klidu. Píšu o spoustě druhů hudby, miluji ty chvilky společných setkání, kdy sedíte a čekáte, jak na vás bude působit. U Zakkových "Stínů" se procházím vesmírem, nic neřeším a "jen tak žiju". Mám všechno na háku a lituji, že nekouřím dlouhé doutníky uválené starými černoškami. Nalijte mi prosím, ještě jednu whiskey. Ještě chvíli pobudu. Možná i navěky.



ZAKK WYLDE je pohodář, dřevorubec, takový ten chlápek, co vypadá, že dovede rukou zabít býka, ale pak promluví (zahraje) a vy se cítíte hrozně bezpečně, usmíváte se a máte sto chutí všechny kolem sebe obejmout. Hergot, jsme tvrďáci, to se o nás ví, ale taky jsme jemné duše, které by mouše neublížili. Vstřebávám postupně veškerou pozitivní energii a dostávám na "Book Of Shadows II" chuť stále častěji. Plácnu manželku po zadku, usmějeme se na sebe a pak už jen tak spokojeně sedíme, kolem křičí jako tuři klubko dětí. Posloucháme, ťukáme prsty do taktu. Existuje na světě něco hezčího?



Sumarizace:
"Book Of Shadows II"
je plné klasických, syrově příjemných melodií. Ožívá na nich nálada amerických plání, nekonečných lesů a úžasné Zakkovy kytary. Je to neskutečná pohoda, radost a odpočinek. Album má úžasnou atmosféru! ZAKK WYLDE si na nic nehraje, jen sedí a vypráví vám dlouhé zakouřené songy. Mám podobné desky moc rád, naplňují mě klidem. Nahrávka je starou zaprášenou knihou, plnou příběhů o stínech. Nechte se unášet na vlnách sounthern rockových melodií. Když novinku poslouchám, usmívám se! Co si přát víc?! Skvělé! 


Asphyx says:

"Book Of Shadows II" is full of classic raw pleasant melodies. The mood of the American Plains, of endless forests and amazing Zakk's guitar revives here.  It's unbelievable well-being, pleasure and relaxation. The album has an amazing atmosphere! ZAKK WYLDE don't put on anything, they sit there and tell you the long, smoky songs. I like similar records, they are filling me with calm. The recording is a dusty old book full of stories about shadows. Let you carry away on waves of sounthern rock tunes. When I'm listening to the news, I'm smiling! What more could you want ?! Great!


Tracklist:
1. Autumn Changes
2. Tears Of December
3. Lay Me Down
4. Lost Prayer
5. Darkest Hour
6. The Levee
7. Eyes Of Burden
8. Forgotten Memory
9. Yesterday's Tears
10. Harbors Of Pity
11. Sorrowed Regret
12. Useless Apologies
13. Sleeping Dogs
14. The King

Line up:
James LoMenzo - Bass (ex-Pride & Glory, Sweet & Lynch, ex-Black Label Society, ex-Megadeth, ex-Ozzy Osbourne, ex-David Lee Roth, ex-Lynch Mob, ex-White Lion)
Joe Vitale - Drums
Zakk Wylde - Guitars, Vocals (Black Label Society, ex-Pride & Glory, ex-Ozzy Osbourne, ex-Zyris)

Minirecenze/minireview - NOMINON - Chaos in The Flesh....Live! (2016)


NOMINON - Chaos in The Flesh....Live!
Cassette 2016, HEXED CEMETERY RECORDS

Dobré autentické záběry ze záhrobních seancí nebývají zase tolik časté. Většina kapel na nahrávání živých vystoupení v undergroundu rezignuje a příliš se jimi nezabývá. Když mi přišla na recenzi kazeta švédských legendárních NOMINON, byl jsem poměrně překvapený a přiznám se i lehce skeptický. Obával jsem se zvuku, muchlající pásky a moc jsem toho neočekával. Vložil jsem kazetu do starého přehrávače, který je ještě schopen tento nosič pojmout a rázem jsem si vzpomněl na pražský koncert v Modré Vopici (report zde). Recenzovaná novinka je sice ze Stockholmu, ale ta atmosféra je hodně podobná. Vypadá to, že fanoušci to šílenství starého švédského plesnivého death metalu chápou všude na světě stejně. 

Záznam byl upraven a ošetřen v Moontower studiích a abych pravdu řekl, tak jsem spokojen. Zvuk je sice občas hodně undergroundový, ale zase na druhou stranu, plně vystihuje realitu. Líbí se mi švédsky pronášené hlášky mezi skladbami. Henric Skoog jasně potvrzuje své hlasové kvality a je tím malým velkým mužem, který všechno tlačí dopředu. Koncert má skvělou atmosféru, chvílemi se mi zdá až komorní, přesně znějící tak, jak to mám na death metalu nejraději. Je zde cítit síla a energie, slova, která s chutí opakuji u dobrých desek velmi často. Jenže ona platí i tentokrát. Vím sice, že podobné kousky jsou spíše jen sběratelskými artefakty pro pár fanoušků, ale tím spíš by se o nich mělo dávat vědět. Vždyť NOMINON jsou kapelou, která se už navěky zapsala do starých death metalových kronik pořádně ostře a krvavě.

Na "Chaos in The Flesh....Live!" je nahrán živý záznam z vystoupení legendárních NOMINON na švédském Death Kills Festivalu ve Stockholmu. Album je takovým malým dárkem pro všechny poctivé a věrné příznivce. Složení skladeb, perfektního zvuku a totální destrukce dělá z desky skvělý zážitek. Celý koncert má obrovskou energii. Povedla se úžasná věc, já se při poslechu opravdu cítím, jako bych stál dole pod pódiem. Vyzdvihnout musím i překrásný cover. NOMINON hrají jako o život, jsou zběsilí, šílení, smrtelně jedovatí. Nahrávku z limitované edice kazet bych doporučil všem, kdo jsou téhle legendě plně oddáni. Myslím, že není co řešit. Tohle album bude vystaveno na čestném místě v mé sbírce. Kultovní skladby od legendárních death metalistů! Vynikající záležitost pro všechny fanoušky, doporučuji!

 


Asphyx says:

On "Chaos in The Flesh....Live!" there is recorded live recording of the legendary NOMINON on  Death Kills Festival in Stockholm. The album is such a small gift for all honest and loyal fans. The composition of songs, perfect sound and total destruction makes from the album some great experience. The whole concert has huge energy. Some amazing thing has done, when listening I feel like to stand under the stage. I must also highlight the beautiful cover. NOMINON are playing like for their lives, they are furious, madmen, deadly poisonous. Recording in limited cassette version. I would recommend to all who are fully devoted to this legend. I think there is no problem to solve. This cassette will be displayed at the place of honor in my collection. Iconic songs by legendary death metal! Outstanding think for all fans, I recommend!


Track:

Side A:

1. In The Name Of Gomorrah
2. Sodom's fall
3. Mantra Reverse
4. Hordes Of Flies
5. Malicious Torment
6. Undead Beast

Side B:

7. Submit To Evil
8. Blaspheming The Dead
9. The Cleansing
10. Mausoleum
11. Release In Death
12. The Hammer

NOMINON on this recording:
Henric Skoog ­ Vokills.
AntiChristian ­ Guitar.
Simon Wizén ­ Guitar & Backing Vokills. (Session)
Perra Karlsson ­ Drums Ov Death.
Vlad Purice ­ Bass. (Session)


neděle 17. dubna 2016

Recenze/review - THE WAKEDEAD GATHERING – Fuscus: Strings of the Black Lyre (2016)


THE WAKEDEAD GATHERING – Fuscus: Strings of the Black Lyre
CD 2016, I, Voidhanger Records

Hnilobný proces byl poprvé zahájen v roce 2007. To vznikla kapela/projekt THE WAKEDEAD GATHERING. Vše bylo zpečetěno dvěma alby plus letošním příspěvkem do podzemí. Kdo tuhle smečku alespoň trošku znáte, tak víte, že se zhlédla v death metalu, který čerpá základy z INCANTATION, DEAD CONGREAGTION, DISMA, AUTOPSY, FUNERUS, BLASPHERIAN, DEMIGOD, IMPRECATION. Zkrátka a jednoduše, klasická pekelná a temná vřava. Na rovinu je nutné ihned doplnit, že pánové se mezi slavnými jmény rozhodně neztratí. Jejich rouhání je pravé, uvěřitelné, nahrané ve stínu těch nejstarších hrobů. Celkové zpracování, výraz i provedení si nezadá s tím nejlepším, co bylo kdy v pekle stvořeno. Ponořte se tak se mnou a s kapelou do hlubiny těch nejkrvavějších močálů. Při poslechu si opravdu přijdu jako při návštěvě nějakého středověkého bojiště. Na stromech sedí krkavci a čekají, až se ranění nebudou moci bránit. Všude je cítit puch rozkládajícího se masa a již zmíněné hniloby.

THE WAKEDEAD GATHERING jsou (nebo vlastně je, protože za touhle kapelou stojí jeden člověk – Andrew Lampe) jako smečka psů hyenovitých, lovících své oběti obzvlášť krutým způsobem. Rozestoupili se zrovna kolem své kořisti a čekají na slabou chvilku, kdy opadne její pozornost. Pak postupně zaútočí. Jdou jí po hrdle. Po několika hodinách se to povede, hrdlo je prokousnuta a už ji trhají zaživa na kusy. S novinkou amerických death metalistů je to hodně podobné. Také jsem nejdříve zažíval pocity strachu i opovržení a teprve až po nějaké době jsem se jí poddal jako oběť svému vrahovi. Album je to postupně gradující, obestřené temnou aurou špíny a pokročilé plesniviny. Nepomáhají žádné léky, ani zaříkávání. Svěcená voda se sama vaří v miskách a kadidlo zhasíná jen při pomyšlení na další setkání. Ležím na zádech v pokoji, moje záda se dotýkají země a do žil mi proudí z reproduktorů černá energie. Až doomová nálada celé desky mi dodává skličující tíhu na prsou. Na stěně se samovznítil obrácený kříž a z potrubí je slyšet šepot pekelných hlasů. Bojím se dojít do temné chodby a neustále se za sebe ohlížím.



Jednou všichni stejně umřeme a pokud máme dojít svého spočinutí s jasnou myslí, bylo by spíše dobré podobné kapely neposlouchat. Zůstává mi z nich v hlavě zvláštní zmatek. Jsou ale také velmi přitažlivé, připomínají mi krásnou, ale uvnitř zlou ženu. Z CD jakoby temnota doslova odkapávala. Modlíme se dlouhodobě ke špatným bohům, vzýváme spolu se skupinou samotnou přírodu. Její zákony, stejně jako novinka „Fuscus: Strings of the Black Lyre“, jsou kruté, chladné a pracují s mnohdy ošklivou samozřejmostí. Přežívají jen ty silné kusy, ostatní jsou odsouzeny k vyhynutí. Schválně, podívejte se občas do historie lidského druhu. Smrt si nevybírá a já všechno tohle zlo a špínu z novinky THE WAKEDEAD GATHERING slyším. Pomalé, hutné, bažinaté riffy, smutně tajemný hlas a syrovost uhrabaných cest mezi márnicí a čerstvým hrobem. Všechno tohle zde naleznete. Takhle nějak si představuji death metal z onoho světa.


„Fuscus: Strings of the Black Lyre“ je pro mě morbidním old school death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou THE WAKEDEAD GATHERING. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!

Asphyx says:

„Fuscus: Strings of the Black Lyre“ is for me morbid old school death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the  beyond. These are THE WAKEDEAD GATHERING. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances. I find the news to be very strong, dark and killer material. Death metal, which opens old wounds! Morbid stuff! 


Seznam skladeb:

01. Into the Gyre
02. Blood from the Earth
03. Deepwoods Nonesuch
04. Amnioticysts
05. Lungwort
06. The Harrowed Column
07. An Ancient Tradition

Čas: 37:19

 

Sestava/band:


Andrew Lampe – všechny nástroje, zpěv

TWITTER