Recenze/review - BESTIAL DEFORM - ...Ad Leones (2016)

BESTIAL DEFORM - ...Ad Leones

CD 2016, Satanath records

Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu.

BESTIAL DEFORM je legendární ruská brutálně death metalová kapela, která letos vydala album "...Ad Leones". Při jeho poslechu si přijdu jako nějaký nespravedlivě odsouzený, který čekal na popravu dlouhých dvacet let. Konečně jsem se dočkal. Rusové hrají přesně ten druh syrového, neučesaného, ošklivého, zlého a blasfemicky laděného smrtícího kovu, který vychází z tvorby MORBID ANGEL, IMMOLATION, INCANTATION, CANCER, BOLT THROWER, NAPALM DEATH. Hutnost projevu podtrhuje neskutečně temný zvuk a určitá lehkost, s jakou se pánové na popravišti pohybují. Výsledný dojem je od první společné chvíle neskutečně devastující a masakrující. Přesně v tomto stylu to mám asi nejraději. Bez zbytečností, bez technického předvádění, ale přímo rovnou na solar plexus.

Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý.

Zmítám se, napojený na elektrickou síť, mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí mozek z hlavy. Škvařím se, nevinný, prokletý a za neprůhledným sklem tuším chtivé pohledy mých katů. Jsou tam s nimi. Brutální death metalisté BESTIAL DEFORM. Jejich ostré riffy jen podtrhují celou tuhle morbidní atmosféru (doplněnou antikřesťanskými texty, ďáblem i tmou). Kroutím se v nekonečných křečích, pálí to, hrozně to pálí. Někde v dálce vidím vytouženou temnotu. Ta schopnost složit zabijácký riff, zkušenost a neskutečný feeling deformují moji mysl. Nějak mi najednou nevadí, že za několik minut opustím tenhle svět. S podobnými deskami mi to přijde tak nějak lehčí, náročné, ale osvobozující.

Při popravě je v místnosti cítit spálená kůže a maso. Poprava může být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězňovi vypadnou oční bulvy. Vězeň otéká, někdy začne hořet. Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.

Mám to za sebou, přecházím postupně do země stínů. Z dálky ještě slyším slova doktora, prohlašujícího, že popravený prodělal exitus. Je ze mě sice jen zuhelnatělý kus čehosi, ale usmívám se. BESTIAL DEFORM totiž přesně vědí, co a jak chtějí hrát a hrají to moc dobře. Jsou skvělí řemeslníci, kteří sice netvoří nový směr, ani neboří hudební hranice, ale jejich muzika je pro mě perfektní ukázkou skvěle odvedené práce. Nalézám zde pro sebe krutost, temnotu, ale i tolik potřebné melodie. Osmdesátá i devadesátá léta byla pro death metal zlatým dolem, Rusové je rozvíjejí po svém, s vlajkou hrdě pozvednutou. Líbí se mi poctivost, reálný přístup i surovost, která je slyšet po celou dobu hracího času. Takhle nějak by to mělo vypadat. Brutální drahokam, vybroušený k samotné dokonalosti!

"Ad Leones" je pořádně syrovým kouskem hudby. Během poslechu se ocitneme spolu s BESTIAL DEFORM na hodně morbidních místech. Hnus, špína, litry krve a neskutečný tlak. Tak by se dala nová desky těchto Italů charakterizovat asi nejlépe. Po hudební stránce se jedná o klasický brutální death metal, který vás doslova ukřižuje. Syrové, mocné, zákeřné a ostré jako břitva. Takové jsou songy z nového alba. Pokud si vedle sebe vyskládám deset posledních alb z tohoto stylu, sahám po BESTIAL DEFORM nejčastěji. Muzika zde totiž obsahuje jakousi nechutnou přitažlivost a já si musím dávat tyhle ostré skladby do hlavy čím dál tím častěji. Po poslechu jsem očištěn jako věřící po zpovědi. Exhumujte všechno mrtvé a slyšte slova mocné hydry! Brutal death metalové album, které vás rozdrtí obrovskou silou! Skvěle!

Asphyx says:

"Ad Leones" is a raw piece of music. When you listen to this album you feel that you are with BESTIAL DEFORM on really morbid places. Dirt, filth, gallons of blood and unbelievable pressure. That´s the best way how to describe this album by Italians. Musically speaking this is a classic brutal death metal which would crucify you immediately. Raw, powerful, felonious and sharp as a blade. This is how new songs feel like. When I think about their last ten album I would say that BESTIAL DEFORM is my favorite one and I listen to it the most. This music just has something disgustingly attractive and it makes me listen to it over and over again. After this I´m purged like a Cristian after a confession. Exhume everything which is death and hear the words of the powerful hydra. This is a brutal death metal album which would kill you with its amazing strength! Well done!

Track-list:
01. Intro / Ad Patres
02. In Maxillis Bestia
03. Chariots
04. Symbol Of Salvation
05. Spirit. Rage. Flash
06. Together We'll Destroy The World
07. Severed To Pieces
08. Hoc Est
09. I Am Alone. I Exist. I Am God
10. Christianos Ad Leones
Length - 39:31

Line-up
Kirill Ulanenkov - guitar/vocals
Alexey Veselov - guitar
Dmitriy Galkin - bass/guitar
Anton Fedekha - drums

http://vk.com/bestialdeform

http://bestialdeform.com 

https://www.youtube.com/user/bestialdeform 

http://bestialdeform.bandcamp.com 

http://www.bandsintown.com/BestialDeform 

https://www.facebook.com/BestialDeform

https://www.facebook.com/satanath666/

http://satanath.com/

Minirecenze/minireview - LEPROSY - Death to This World (2015)

LEPROSY - Death to This World
compilation 2015, To the Death Records

Pamatujete si staré dobré thrash death metalové LEPROSY? Asi moc ne, co? Ono taky tahle smečka nahrála jen samá dema, existovala pouze rok a pak upadla do hlubokého zapomnění. Dnešní doba přeje díky internetu a spoustě nadšených hudebních archeologů různým kompilacím, splitkům, EP apod.  Mít ve své sbírce originální vinyl LEPROSY je jedním slovem zážitek. Ne že bych byl nějaký znalec jejich tvorby, ale po několika hodinách přehrabování ve starých soupisech kazet, jsem našel záznam, že se mi musela rukama mihnout kazeta "Full of Hate" (1990). Málem mi ukápla slza z očí, málem jsem tam ve sklepě seděl navěky. Bylo na čase osvěžit si vzpomínky. Musím odjet na chalupu, abych si vůbec měl kde nahrávku přehrát. Beru si s sebou tužku a papír a zavírám se do temné komory. Jehla pomalu najíždí nad gramodesku a pak propukne staré plesnivé inferno. Začínám psát tato slova.

Vinyl obsahuje třináct vykopávek ve stylu starých PROTECTOR, DEATH STRIKE, pořádně nadýchaných rodícím se švédským death metalem (NIHILIST). Některé pasáže jsou samozřejmě již lehce úsměvné, kapela nikdy nepatřila k nějakým průkopníkům, ale vše tady vyvažuje nadšení a odhodlání. A samozřejmě i kus určité plesniviny, který je cítit z každého tónu. Člověk si najednou uvědomí, jak krásná byla doba, kdy každá kapela zněla trošku jinak a byla k poznání po prvních pár minutách. Jasně, že je to hodně o nostalgii, o kompletaci starých artefaktů a určitém fetišismu, ale když ono je to tak hezky přitažlivé a zároveň až reálně hmatatelné. 

Švédští LEPROSY dali dárek všem svým fanouškům. Krásně provedený vinyl, s pořádně plesnivým zvukem, staré osvědčené songy. Skladby mají i po letech velkou sílu a energii. Jedná se spíše o sběratelský kousek, jehož počet je omezen. Pokud chcete mít ve sbírce pravý artefakt, neváhejte a jděte do toho. Zvuk, ani provedení vás rozhodně nezklame. Staré demonahrávky z devadesátých let doslova ožívají před očima. Tenhle vinyl je pořádná prašivina pro všechny věrné fanoušky!

track list:

1. Intro 03:08
2. Schizophrenia 02:56
3. The Curse Of Darkness 03:59
4. Intro 01:18
5. Infernal Massacre 04:25
6. Unholy Enemy 06:15
7. Environment 04:35
8. Golgatha (Intro) 01:04
9. The Saviour 07:00
10. Insanity 06:17
11. Chaos (Intro) 00:42
12. Nuclear Mayhem 02:30
13. Pedophile 08:50

Line-Up:
Patrik Olofsson: Vocals
Magnus Liljetoft: Guitar
Patrik Svärd: Guitar
Micko Mattson: Bass
Nicke Olsson: Drums

Past Members:
Christian Karlsson: Bass (R.I.P)


Asphyx says:

Swedish LEPROSY gave a present to all their fans. Very nice made vinyl, with a really moldy sound of good old songs. Songs have even after years big power and energy. It is more collector's piece, whose amount is limited. If you want to have this true artifact in the collection, don't hesitate and go for it. Sound or performance will not disappoint you. Old demos from the nineties literally come to life before your eyes. This vinyl is real mange  for all loyal fans!

https://soundcloud.com/leprosy-sweden
http://tothedeathrecords.bandcamp.com/album/death-to-this-world-12-lp
https://www.facebook.com/leprosySweden

Recenze/review - STRANGULATE - Catacombs of Decay (2016)

STRANGULATE - Catacombs of Decay

CD 2016, Transcending Obscurity Distribution

Nejen indický death metal zdá se zažívá velmi dobré období. Ve východních zemích se rodí v současnosti stovky nových kapel, které hrají smrtící kov s velkým nadšením a odhodláním. Jestliže pak některé současné slavné smečky stagnují nebo působí vyčerpaným dojmem, třeba z dnes recenzovaných STRANGULATE je cítit obrovská energie a oddanost věci. Album "Catacombs of Decay" mě zaujalo právě určitou jiskrou, špinavostí a masakrálním přístupem. Co na tom, že postupy jsou zde podobné slavným CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, SINISTER (to asi nejvíce), SEVERE TORTURE, GOREROTTED, INCANTATION ale i třeba starým VADER. Prvotina těchto válečníků není dokonalá, není ani ničím výjimečná. Přesto má v sobě tu správnou, poctivou death metalovou surovost, která se mi stala osudnou.

STRANGULATE se pohybují někde mezi technickým a brutálním death metalem. Nepouštějí se zbytečně do oblastí, na které by nestačili, spíše se soustředí na dobře složenou skladbu a syrový základ. Moje prvotní obavy rychle vyprchaly s každým dalším songem. Dokonce si troufám tvrdit, že jsem si "Catacombs of Decay" užíval častěji a s větší chutí, než mnohá slavnější jména. Svět v podání těchto Indů je ošklivý, zákeřný, nehostinný, potažený krvavě rudým rouchem. Líbí se mi zvuk, který přesně odpovídá mým požadavkům, i celkové provedení. Má to drive, má to koule, má to tunu energie, zabalené v obrovském nadšení a chuti hrát poctivý death metal. Říká se, že v jednoduchosti je síla. U STRANGULATE to platí stonásobně. Jejich první deska je úderem kladiva, kusem syrového zahnívajícího masa, hozeného přímo do obličeje. Víc myslím pro mě netřeba. Baví mě to. A moc.

STRANGULATE na své prvotině velmi dobře kombinují syrový death metal a vznešené nálady opuštěných hrobů. Jsem moc rád, že se mi zrovna tahle nahrávka dostala do ruky, protože jinak bych byl ochuzen o velmi silný zážitek. Z tvorby těchto Indů je sice cítit inspirace starými legendárními kapelami, ale skupina posouvá jejich tvorbu svým směrem. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, která je temná, tajemná a bolestivá zároveň. Deska je to hodně poctivá, je znát, že pánové ovládají své řemeslo perfektně. Jednotlivé skladby jsem nemohl ani po dlouhé době doslova vyhnat z hlavy. Poslech si vyloženě užívám. "Catacombs of Decay" je albem, které připomíná modlitbu určenou snad samotnému zlu. Na to, že se jedná teprve o první počin kapely, můžeme mluvit o skvělém CD. Doporučuji všem death metalistům, kteří mají rádi klasiku a tmu. Smrtící nahrávka, která vás přenese do staré, dávno poničené hrobky! Inferno!

Asphyx says:

STRANGULATE knows how to combine a raw death metal and royal mood of abandoned graves on their first album. I´m so glad this appears in my hands because if it wouldn´t I would miss this strong experience. You can feel their inspiration of old legendary bands, however they push their music even further. I really like the atmosphere which is dark, deep and painful at the same time. The album is very honest and you can tell that these gentlemen knows how to do their job perfectly. I couldn´t even wash the songs from my head for a long time. I just really enjoy the listening. "Catacombs of Decay" is the album which reminds me of a prayer to the Hell. This is the first album and yet it is an amazing record. I suggest this to you – the real death metal fans who like classic music and darkness. Deadly record which brings you to an old and damaged tomb! Inferno! 

Album Line-up: 
Subhasish Mitra- Vocals
Denzil Davidson- Guitars
Prakash Paul - Session drums (recorded live) 

Track list: 
1. Barbaric Decadence
2. Primordial Execution
3. Dungeons of Despair
4. Misogynistic Horror
5. Orchestrated Massacre
6. Humanity's End
7. Blood and Bones
8. Catacombs of Decay 

https://transcendingobscurityindia.bandcamp.com/album/catacombs-of-decay-raw-death-metal

http://tometal.com/

https://www.facebook.com/transcendingobscurity

https://www.facebook.com/strangulate.death/?fref=ts

Few questions - Interview with VOMIT DISEASE

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

Few questions - Interview with VOMIT DISEASE

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

The band was founded in 2009 by Danilo (guitar) and Dominik (vocals) as Cult of Cunt, who started as a very simple Brutal Death Band. 2010 the Band changed name to Vomit Disease and over the course of 4 years, with numerous line up changes, the band wrote the debut and recorded it in the end of 2015.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recored at the Deadlight Studio in Nuremberg (https://www.facebook.com/deadlightstudio), which is run by Lars Lüttge, with whom I played in Necropsy a few years ago.

He did the whole recording session, as well as mastering. Soundwise, we did wanted a good but still raw sound with real drums and he nailed it.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released a first version of 50 CDs as well as a digital version which is available on bandcamp, amazon etc.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?

Lyrics were written by Dominik and me (Andreas). Mostly we deal with Tyranny, Hierarchy, Blasphemy, Revolution. Some ware influenced by historical events other by works of fiction.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Logo was created by Pale Blue Slumber Logos (https://www.facebook.com/Pale-Blue-Slumber-Logos-300099180008192/?fref=ts) who also did the album artwork.

We do not have a website outside of our Bandcamp and Facebook page. These are obviously improtant to get noted, promote gigs and sell our music. But we try to not annoy people with nonsense posts etc. If we have something to say, we inform people – other than that we focus on creating music.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Right now we do not have a label and finance everything D.I.Y. style. Maybe we’ll find a partner for the future.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

In the beginning bands like Nile, Devourment etc were inspirations to the sound but over the years a lot of different (metal) music styles influenced us. Most of our songs are jam sessions.

Laurel Crown was created by Danilo playing a classical accoutic song wrong and us jamming over it. Other ones have been written at home by one person and finalized in the rehearsal room.

cover

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have not yet but we will once we print another bunch of CDs. As said, a little help would be nice as well as give us a little more exposure and more possibilities to play live.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we have 20+ gigs so far and our last gig in our home town in Nuremberg was pretty tight. Although Leipzig has always been good to us, too.

I personally like little,sticky clubs with the audience right on front of you. A lot more personal but we have managed bigger stages as well.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to write good music, play live and have fun with it. Making a living off of Death Metal is pretty hard or impossible so we’ll see what we can achive. Maybe witht he help of a label we can reach more people but the key is always making music we like to make.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach us through Facebook (https://www.facebook.com/VomitDisease) or through our Bandcamp site (https://vomitdisease.bandcamp.com/).

Thanx for the interview.

Thank you for the questions as well as the review.

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

Recenze/review - ZEALOTRY – The Last Witness (2016)

ZEALOTRY – The Last Witness

CD 2016, Lavadome Productions

Matematika je krásná věda. Lze pomocí ní vyjádřit jevy, které slovy nepopíšete, obrazem nevyjádříte. Provází nás ve všech možných podobách celý život a ty, kteří věří na věčnost, pak i v posmrtném světě nekonečna. Míhají se kolem nás, jako zmatená háďata, stovky nevyřešených rovnic, zlomků, podílů čehosi na čemsi. Jsme otroky čísel, aniž bychom si to uvědomovali. Jediným rovnocenným „protivníkem“ na poli vyjadřovacích schopností, je snad jen hudba. Ta také nezná hranic a nelze ji spoutat. Také díky ní lze vyjádřit nepřebernou škálu pocitů, zážitků i procesů, které nás provází celé naše bytí. Bostonští maniaci ZEALOTRY jsou takovými death metalovými výpočtáři, snažícími se vyřešit rovnice o mnoha neznámých. Rovnou nutno předeslat, že se jim to daří na výbornou. Tam, kde spousta dnešních kapel přešlapuje na místě, pánové se vydávají do netušených oblastí, nebojí se odvázat a jako free jazzmani se s tím moc nepářou.

Poslech připomíná trychtýř, naražený do vaší lebky. Jsou do něj nalévány snad všechny dostupné současné death metalové postupy, přesahy do rocku, chaosu, doomu, psychedelie – doplňte si vlastně cokoliv, meze se nekladou. Přirovnávat tvorbu ZEALOTRY k jiným kapelám je trošku troufalé, ale zkusil bych ATHEIST, GORGUTS, DEMILICH s náladou od INCANTATION, od doomových skupin, se zákeřnou atmosférou. Jsou spíše našeptávači, složitými kombinatoriky, kteří vyjadřují svoje nejniternější pocity zmaru. Během společných setkání u přehrávače vznikal mezi mnou a reproduktory zvláštní tonus, pnutí, které se mnou lomcovalo. Desku jsem si užíval nejlépe po ránu, když byla moje hlava ještě čistá, neposkvrněná a mozek neopotřebovaný, večer už mi po práci hudba způsobovala až nepříjemné zážitky. Dovedu pochopit, když spoustu z vás odradí, nenaplní a budete ji považovat za nepřístupnou. Pokud to ale jenom trošku půjde, vytrvejte, dopočítejte všechny příklady až do konce a uvidíte, jakou budete mít radost, když objevíte výsledek s aurou svatého grálu.

„The Last Witness“ je albem, které se pohybuje někde mezi progresivitou a nostalgií. Těch nálad, různých zpočátku neprobádaných zákoutí, nuancí, zákeřností i milých vzpomínek je zde nepřeberné množství. Dohromady tvoří zvláštně temnou esenci, která vám jako jed pomalu odkapává do žíly. Je jen na vás, jak se k tomu všemu nehostinnému hudebnímu šílenství postavíte. Osobně bych měl snad jedinou výtku, chybí mi chvílemi trošku živočišnosti. Možná i zvuk je na mě moc čistý a přehledný, podobným kapelám sluší víc neučesanosti. To ale berte jen jako povzdechnutí starého psa, odkojeného špínou a starými hroby. Jinak otevřete své hlavy, napojte své radary na vesmírnou energii a nechte se unášet bohu protivnými melodiemi. Věřte, že pokud budou všechna spojení s věčností fungovat, muzika ZEALOTRY vás pohltí, rozmělní k obrazu svému a budete mít co dělat, abyste se od ní odpoutali. Druhé album v řadě a opět monstrum, probuzené k životu. Apokalypsa přichází!  Zachraň se, kdo můžeš! Až budete utíkat do krytu, tak si ale nezapomeňte sluchátka a přehrávače narvané skladbami těchto šílenců.

Před letošní novinkou amerických ZEALOTRY se klaním až k zemi. Je totiž po okraj naplněná žhavými, pálivými nápady, které vyvěrají ze samé podstaty death metalu. Skladby mají neskutečné množství vrstev a působí jako samotná symfonie zla. Ano, takhle nějak by hráli skladatelé vážné muziky, pokud by se rozhodli pro extrémní smrtící kov. Progresivní nápady je možné potkat na každém kroku. Přesto si pánové ponechali schopnost složit syrové a nekompromisní motivy. Album neskutečně řeže, pálí, transformuje samotnou smrt v čistou bolest. Je jako řeka, plná hnijící krve, která teče sice pomalu, ale s o to větší jistotou zničí vše živé. Na desce je možné pozorovat doslova erupci nápadů. Přesto není nic zbytečně komplikované a ZEALOTRY se povedlo vyhnout i zbytečným exhibicím. Všechno sedí na svém místě a z nahrávky se tak stává hodně ostré koření. „The Last Witness“ je pro mě na dlouhou dobu jedno z nejposlouchanějších alb vůbec. Progresivní death metal, který nepostrádá temnotu a je zahraný s neskutečnou silou! Masakr!

Asphyx says:

I bow down to this new album by American ZEALOTRY. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. „The Last Witness“  is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power! Massacre!

Tracklist:
1. Arc of Eradication
2. Heralding the Black Apostle
3. Cybernetic Eucharist
4. Progeny Omega
5. Mutagenesis
6. Yliaster
7. The Last Witness
8. Silence

Čas: 53:34

 

Sestava/band:

R. Temin - Vocals, Rhythm Guitars, Synths
P. Tougas - Lead & Acoustic Guitars, Vocals
A. Zalatan –Drums
A. Collins - Bass

https://www.facebook.com/zealotrymetal

https://zealotry.bandcamp.com/

http://www.lavadome.org/

Minirecenze/minireview - DEMONSTEALER - This Burden Is Mine (2016)

DEMONSTEALER - This Burden Is Mine
CD 2016, vlastní vydání

Indický maniak, který si říká DEMONSTEALER stvořil letos one man projekt, který je plný deathu, thrashe, blacku i heavy metalu. Progresivita a pestrost zde doslova tryská z každého tónu. Je to svým způsobem zvláštní album. Na jednu stranu košaté, pečlivě poskládané do úhledných a vcelku předvídatelných riffů, na druhý pohled zase jiskrné, chvilkami bolestivé, zajímavé. Bicí si zde vystřihl legendární úderník George Kollias z NILE a dodal tím celé nahrávce další rozměr. Basu doplnil Ashwin Srhiyan. Rovnou se přiznám, že zpočátku jsem byl z téhle desky trošku vyděšený. Na mě to bylo celé moc melodické, chyběl mi důraznější materiál, ale musím uznat, že časem jsem si "zvykl".  Nahrávka se opravdu nedá poslouchat dnes tolik častým způsobem, kdy si dotyčný vše stáhne, dvakrát projede a jde nadávat na internet. Ne, tentokrát to chce opravdu čas, klid a náladu. Alespoň u mě.

Když jsem se do novinky (DEMONSTEALER má na kontě ještě jednu desku z roku 2008) tohoto maniaka dostával, uvědomil jsem si, jak si mě deska vytvarovala krásně k obrazu svému. Nechal jsem se unášet do země podivně zbarvených stínů, připadal si jako tanečník na vrcholcích zpěněných vln. Zvláštní, zajímavé! Křičel jsem nakonec. Ne, nejedná se rozhodně o žádný zázrak, ani převratné dílo, ale talentu je zde napěchováno do skladeb velké množství. Album působí odlehčeným dojmem. Omotalo si mě kolem prstu jako krásná žena, jako nějaký tajemný okultní (i když příjemný) obřad. Znáte to, já vlastně ani nevím, proč se mi novinka začala sama od sebe tolik líbit. Oddřela si to u mě, odpracovala svojí atmosférou.

Nové album DEMONSTEALER je pestrým výletem do země stínů. Kombinuje se zde death metal, thrash, black, ale i heavy metal. Nahrávka nepostrádá zajímavou, zvláštní náladu, která ji odlišuje od ostatních. Líbí se mi, že progresivita je dávkována s citem a nadhledem. Nemůžu se ubránit dojmu, že při poslechu sleduji nějaké výborné tanečníky. Hudba ve mě evokuje vznešenost, eleganci, lehkost. DEMONSTEALER letos vydali CD, které vás doslova uhrane. Obsahuje v sobě určitou temnou magii. Mocné, zvláštní album s přitažlivou atmosférou!

Asphyx says:

The new album of DEMONSTEALER is a colourful trip in the land of shadows. It combines death metal, thrash, black, but also heavy metal. The recording doesn't miss interesting, strange mood that makes it different from others. I like that progressivity is dosed with feeling and grace. I can't help thinking that when listening I'm watching some great dancers. Music evokes the nobility, elegance, lightness. DEMONSTEALER released this year a CD that  bewitch you. It contains  some dark magic. Powerful special album with a magnetic atmosphere!

http://www.facebook.com/DemonstealerOfficial

http://www.reverbnation.com/thedemonstealer

https://soundcloud.com/demonstealer

http://www.youtube.com/user/thedemonstealer

Recenze/review - OCTOBER TIDE - Winged Waltz (2016)

OCTOBER TIDE - Winged Waltz

CD 2016,  Agonia Records

Potřebuji být na chvilku sám. Beru si sluchátka, brýle a pochmurnou náladu nahoru na půdu. Jsem na horách a nad hlavami mi krouží rodinka jestřábů. Potřebuji se nadechnout a načerpat sílu z dávných dob. Těším se na zaprášené krabice černobílých fotografií. Našel jsem dokonce starou promítačku a potrhané pásky praskajících filmů. Stojím tam, pod stoletými trámy a ze šikmého vnitřku střechy mě sleduje motýl smrtihlav (evokující tak vzdáleně cikádu na obalu alba). Musí to být nějaký padesátý potomek, protože si ho pamatuji už jako dítě. Stráží nám rodinnou historii z rezavé plechovky od oleje, kde původně byly uloženy nějaké dopisy. Ty už dávno zpráchnivěly a dnes jen doplňují ospalou a pomalou atmosféru celého mého rozjímání. Usedám na zaprášené matrace, zapínám tlačítko play a přepínám mozek na doom metal. Nasávám atmosféru smutku, vzpomínek, nostalgie. Očišťuji se a nalézám svůj klid. Od podobné hudby nečekejte nic nového, ani stylotvorného, slouží spíše jako pevný, záchytný bod ve vesmíru.

OCTOBER TIDE popáté s dlouhohrajícím albem. A opět skvěle. U doom metalu hrozně záleží na vnitřním pnutí v kapele, na schopnosti předat emoce. Švédové mají v sobě něco mocného, neotřelého, melodicky zajímavého. Škatulka s názvem doom metal je plná podobných skupin. Jmenujme kolegy SATURNUS, NOVEMBERS DOOM, SWALLOW THE SUN, KATATONIA, INSOMNIUM, IN MOURNING, FOREST OF SHADOWS, DAYLIGHT DIES, SLUMBER. V této společnosti se hudebně OCTOBER TIDE pohybují s jistotou a přirozenou samozřejmostí. Smutek je v muzice hodně těžká disciplína (u Švédů ověřená i živým vystoupením - report zde). Pánové si s náladami hrají jako taneční mistr se svými kroky. Umí složit v podstatě dokonalou skladbu, jemnou, plnou pohlazení, ale dokážou i vycenit zuby a death metalově prskat. Těch nuancí, různých zajímavých meziher i "hraní si" s hlasem je spousta. Dohromady mi novinka připomíná krabici dávných vzpomínek, u které se smějete i máte pláč na krajíčku.

Jednotlivé desky ve stylu zvaném doom death metal jsou si hodně podobné. Hodně záleží na zvuku (zde skvělý, i když bych klidně bral i špinavější), provedení (tady vynikající), kompozici (OCTOBER TIDE dosahují až mistrovských schopností), přitažlivosti (album připomíná krásnou, ale tajemně nepřístupnou ženu). Myslím, že dnešní den se tady na půdě přehoupne v temnou noc. Počkám si na ty zvuky sto let staré chalupy. Hudba pak pokaždé vynikne do ticha usínajícího okolního lesa o hodně tajemněji, okultněji. Prosévám mezi prsty staré fotografie, focené ještě s rozvahou a talentem. Jsou pokryté patinou zapomnění a léty získaly šedivý nádech. Zítra se budu muset jít podívat na hřbitov, za příbuznými, vždyť mi toho do života tolik dali, přemítám a přidávám na přehrávači hlasitost. Těším se na noc, to budu psát tuhle recenzi a pustím si novinku "Winged Waltz" na staré hi-fi věži, abych vše ještě několikrát vstřebal. Nesmím ji zapomenout doporučit všem doomařům, všem neklidným duším, všem hledačům smutku.

V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. OCTOBER TIDE jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které OCTOBER TIDE vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. OCTOBER TIDE are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the OCTOBER TIDE tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 

Tracklist:

01. Swarm
02. Sleepless Sun
03. Reckless Abandon
04. A Question Ignite
05. Nursed by the Cold
06. Lost in Rapture
07. Perilous
08. Coffins of November

Bands:

Alexander Högbom - vocals
Fredrik Norrman - guitars
Mattias Norrman - bass
Emil Alstermark - guitars
Jocke Wallgren – drums

http://octobertide.net/

http://www.facebook.com/pages/October-Tide/6123636025

http://myspace.com/octobertideband

https://www.reverbnation.com/octobertide

https://www.youtube.com/user/octobertideofficial

http://www.agoniarecords.com/

Několik otázek – rozhovor s PAIN PURIFICATION

Několik otázek – rozhovor s PAIN PURIFICATION

Recenze/review - PAIN PURIFICATION - Demo 2016 (2016)

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

STEVE: Ahoj Jakub. Pozdravujeme srdečne všetkých naozajstných fans dobrej extrémnej muziky. PP vznikol približne v jeseni 2015. Ja som popri Brute mal v hlave myšlienku na nejaký zbesilý bočný projekt, no potom ma oslovil náš bývalý spevák Pafo, že už mu to chýba a že či by som nevymyslel nejaké skladby a už to frčalo. Je to to extrémny a rýchli brutal death metal, možno so štipkou grindu.

Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

STEVE: Zatial je na svete iba prvé demo, či promo 2016 a na základe neho sme získali aj UG label Roommate Records z Indonézie a dohodu, že nám vydajú prvý album. Náhrávame stále v osvedčenom vranovskom štúdiu Tretradrot.

obal Demo 2016

Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

STEVE: Demo sme si vytvorili sami. Je na CD´r. Teraz už ho propaguje aj label ROOMMATE RECORDS.

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

STEVE: Texty ako aj v Brute si beriem na starosť ja, ako aj celú muziku. Sú o nevávisti v ľudské činy, aj o živote.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

STEVE: Sme na FB i BZ. Je to najrýchlejšia infikácia fans. Hold je taká doba. Ale stále posielame nahrávky a robíme rozhovory aj pre klasické tlačené ziny, ktorých tvorcov treba obdivovať. Na stránkach dávam novinky a všetké info ja. Logo nám robil Eko Fitriyanto, kamoš z Indonézie.

U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

STEVE: Toto demo je naša prvá nahrávka a hneď sa nám ozval už zmienený UG label ROOMMATE RECORDS z Indonézie. Demo je taká príprava a predzvesť na album, ktorý pod týmto labelom výjde. Je to UG label a my sme spokojní nato, že PP je náš bočný projekt. Samozrejme dostaneme cd a zrejme aj merch.

Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

STEVE: SUFFOCATION je moja topka. Ale je toho veľa.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

STEVE: Po vypustení jednej skladny cez YOUTUBE sa hneď ozval ROOMMATE RECORDS, preto nebolo nutné dlho hľadať. Recenzie sú dosť kladne, keď nepočítam intro a outro.

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

STEVE: Koncerty nehráme. Možno výnimočne občas vystúpime. Ukáže čas a osud.

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

STEVE: Aby sme boli zdraví hlavne a druhý cieľ je nahrať do septembra album, na ktorom pomaličku pracujem

Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?

EMAIL: brute.steve@azet.sk

www.bandzone.cz/painpurification

www.facebook.com/PAINPURIFICATION.esdm

Děkuji za rozhovor.

STEVE: My ďakujeme za prostor, fanúšikom za priazeň a takým UG maniakom jako ty Jakub

.

DEATH METAL TILL DEATH

Recenze/review - PAIN PURIFICATION - Demo 2016 (2016)

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg

CD 2016, vlastní vydání

Vyprávěla mi, že prý si byla zaběhat jako každý den. Byl večer, začínalo lehce mrznout a ona cítila v nohách natrénovanou sílu. Utíkala s větrem o závod, v neosvětlených koutech parku lehce vyděšená. Najednou uviděla do tmy zářící bílý kámen. Byla zvědavá a tak šla blíž. Nebyl to kámen, ale po dvaceti letech, jak záhy zjistil přivolaný doktor, časem vybělená lebka. Usedla na nedalekou lavičku, roztřesenýma rukama zavolala policii a znovu si nasadila sluchátka s německým death metalem v podání VOMIT DISEASE. Před očima se jí začínal odehrávat film toho nešťastníka, ležícího dlouhá léta pod korunami stromů. Odešel, již starý a s pocitem, že je nepotřebný, umřít. Měl dlouhý, bolestivý život. Podepsaly se na něm všechny společenské systémy, on se jim snažil čelit s hrdostí. Místo toho, aby ho prohlásili za hrdinu, protože bojoval proti zlu ve světové válce, smály se mu děti, kvůli stáří. Volil raději smrt, byl moc hrdý. Seděla tak dál v parku, přemítala nad životem a jeho koncem a do očí se jí pomalu vkrádaly slzy. Celé tohle zastavení, přemítání nad osudem a nespravedlností jako nějací strážci temnoty hlídali VOMIT DISEASE.

O tom, jací dovedou lidé být, jak si neumíme vážit opravdových hrdinů, o tom, jak se smějeme slabým, bylo napsáno již mnohé. Nějak toho na mě bylo také moc. Když mi vyprávěla tenhle příběh, měl jsem sto chutí utéct někam do lesů, živit se kořínky a jen v nějaké chatě navěky poslouchat muziku. Dopadla mi na prsa divná tíha, nemohl jsem chodit a připadal jsem si jako bájný Atlas, který musí držet nebeskou klenbu. Ta už se ale dávno zbortila, spadla nám na ty naše tupé hlavy. Naládoval jsem si raději do hlavy „Tyrants Don´t Beg“ a podlehl klasickému death metalu. Ten je v podání VOMIT DISEASE tradiční, sází na studené melodie, atmosféru. Najednou jsem já tím běžcem, řítícím se noční krajinou. Pod každým stromem, na všech lavičkách září do tmy očnice bílých lebek. Ne, to není zlý sen, to jen povstali nemrtví, kteří si přišli s námi vyřídit všechnu tu nespravedlnost, kterou jsme na nich kdy napáchali. Hudba zní mocně, ostře, naléhavě a s vypjatou náladou. Plně vystihuje to, co právě zažívám.

VOMIT DISEASE jsou jasným důkazem toho, že evropský (SINISTER, BOLT THROWER) a americký (IMMOLATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH) death metal je stále živý. Němci hrají kombinaci obou škol. Někdy jsou brutální, až na samou hranici bolesti, jindy zase rozvážnější a sázejí víc na atmosféru. Album je to velmi propracované, zvukově pro mě osobně dokonalé. Hlavni je ale to, že mě neskutečně baví. Má v sobě takovou tu těžko popsatelnou a definovatelnou jiskru, kousek černoty a nadšení, který se dnes často vytrácí. Sází zde „překvapivě“ na jasnou stavbu skladby, čitelný riff, gradaci, zkrátka na věci, na které se mnohdy zapomíná. Nahrávka je to svým způsobem hodně pestrá, chytlavá, s takovým tím drivem a feelingem. Zkrátka a jednoduše, kapela vás rozseká, rozdrtí, rozmělní, uhrane a vymáchá vám obličej v pěkně staré špíně. Nalezl jsem si v jejich muzice vše potřebné pro to, abych si ji užil doslova všemi póry svého těla. Masakr!

VOMIT DISEASE letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný krutý death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Tyrants Don´t Beg“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Chci tuhle nahrávku na CD, hned teď! Vynikající temný a morbidní death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

VOMIT DISEASE come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real cruel school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Tyrants Don´t Beg“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I want this record on CD right now! Excellent dark morbid school death metal! Absolute cult!

Seznam skladeb:

1. Rejecting Trepidation
2. Succumbed To Wickedness
3. Laurel Crown
4. Obscure Heresy
5. Bliss' Demise
6. Pulpit Of Heterodoxy
7. Throne Of The Usurper
8. Shard Of Humanity
9. Supremacy Prevails

Čas: 47:04

 

Sestava/band:

Dominik - Vocals Danilo - Guitar Adrian - Drums Andreas - Bass

http://vomitdisease.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/VomitDisease/