AGGRESSIVE MUTILATOR - Crushed by Tyranny Cassette 2016, Iron County Records
Znovu se mi muchlá kazeta v přehrávači. Má to své kouzlo. Mezi skladbami to šumí a hlavy kazeťáku se točí v až magickém rytmu. Přenáší mě to celé do devadesátých let minulého století, stejně jako novinka švédských blackerů AGGRESSIVE MUTILATOR. Ti věrni samotné podstatě black metalového undergroundu hrají totálně špinavě, až punkově. Je to zkrátka a jednoduše ten krásný klasický metal, který sice bude zajímat jen pár fanoušků, ale rozhodně stojí za povšimnutí. Staré blackové i thrashové postupy z přelomu osmdesátých a devadesátých let ožívají nebývalou silou. Dvojice muzikantů připomíná válečníky ze starých dob. Džínové bundy, absolutně nedokonalý, přesto přitažlivý zvuk. V tomhle marastu si budou rochnit milovníci VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, DESTROYER 666. Primitivní nálada, jednoduché riffy, sázka na poctivost, prašivost a zlo. Dokonalé retro, dalo by se také napsat.
Nad touhle hudbou budou fanoušci dnešní přetechnizované doby kroutit nevěřícně hlavou a budou tak připomínat naše rodiče, kteří úplně stejně proklínali individua v džínových bundách, s mastnými vlasy a touhou zbořit svět hlukem. Víte co je nejhorší? Mě to baví víc než spousta dnešních do nebes vychvalovaných kapel. Ne fakt, vážně. Nikdo na desce totiž nic neřeší, jen se odpalují znovu nalezené nevybuchlé granáty. Pro hudební archeology krása, zajímavý artefakt, ale taky pohodová hudba pro vzpomínkové večery. V té záměrné nedokonalosti, v tom všem šumění, odmítání moderních postupů, cítím velkou sílu. Odhoďte své mobilní telefony, odpojte se taky chvilku od všemocné sítě a dejte si raději pivo a "Crushed by Tyranny". Já vím, je to primitivní, jednoduché, svým způsobem obyčejné a dalo by se to odbýt mávnutím ruky. Neudělám to, dám si raději další poslech a vůbec mi nevadí, že musím pořád vstávat a obracet strany kazety. AGGRESSIVE MUTILATOR jednoduše ví jak na mě, jak prosté, milí přátelé!
AGGRESSIVE MUTILATOR jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Crushed by Tyranny" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí švédské komando AGGRESSIVE MUTILATOR a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!
Asphyx says:
AGGRESSIVE MUTILATOR are like some evil from ancient times. Archival black thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Crushed by Tyranny". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Swedish squad AGGRESSIVE MUTILATOR on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black / thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!
Neotvírej oči, varuji tě! Napsal jsem tenhle
nápis na zeď hned u vchodu do podzemí. Vydal jsem se na svůj další výlet,
obdařen pouze odhodláním a touhou poznat nové hudební šílenství. Byl jsem
nevědoucí, nadšený a prokletý dávno, než jsem začal sestupovat dolů, ale na
takovéto zlo jsem nebyl připravený. Polská death metalová škola v tom
nejlepším a nejostřejším světle, to by se dalo o CORTEGE říct asi nejčastěji. Schoulil jsem se do sebe, otevřel
bohužel oči a byly mi ihned vypáleny nesvatým ohněm toho nejčernějšího
podsvětí. Tahle hudba je mnohdy velmi předvídatelná, hraná v jasných
hranicích. Přesto jsem si v ní našel nesvaté kousky dobrého, poctivého
death metalu. Poláci založili svoji smečku už v roce 1996 a po době
nečinnosti v letech 2005 – 2009, vyvrhli na bezbožné světlo desku
s názvem „Anachoreo“ (2012). Letošní počin je tak teprve jejich druhým
dlouhohrajícím CD.
Troufám
si tvrdit, že tahle kapela není v našich končinách příliš známá. Je to
škoda, protože všichni milovníci ostrého, temného a zároveň melodického death
metalu by měli mít oči zaměřené k našim severským kolegům.
Z předkládaného materiálu zde cítím odkazy na staré dobré VADER, na
epičnost BEHEMOTH, možná kolegy GORTAL. To vše zaobalené v lehce odlišných
kulisách. Poznají to asi jen fajnšmekři, spousta lidí kapelu odsoudí jako klon
jmenovaných. Nemyslím si to tak úplně. V určitých chvílích jsou pánové
svoji, jasně definovatelní a odlišní. Spousta fanoušků kapelu odbude několika
slovy o obyčejnosti a lehkém nadprůměru. Měl jsem to zpočátku nastavené
podobně. Vytrval jsem ale v poslechu, dával si novinku do uší stále
častěji, až jsem nakonec propadl zvláštnímu naléhavému kouzlu, které ze skladeb
cítím. Sice „slepý“ mezi jednookými, ale spokojeným králem. Tak jsem se cítil
asi nejvíce. Vyhovuje mi sázka kapely na melodie. Nestíhám se nudit, užívám si
a na každé další společné setkání se těším.
Pohodili
mě do studené místnosti, našeptávali mi slova plná zla, přesvědčovali mě o opaku
dobra. Odmítal jsem nejdříve všechno přijmout, vadil mi způsob, jakým mě nutili
hltat tmu. Hladový, zmrzlý, očištěný na samotnou svoji podstatu. Takový byl můj
stav i hudba CORTEGE. Nikde žádné
zbytečnosti, jen samota mé cely, úzký proužek světla ze zamřížovaného okna a
smrt, klepající mi každou chvíli na dveře. Slýchával jsem po nocích nářek mých
kolegů z vedlejších cel. „Touching
the Void“ mě přenesli do death metalového středověku. Sází se zde na
jednoduchost, na temnou atmosféru a na syrovost. Jako nenapravitelný vězeň
spoutaný roky v okovech smrtícího kovu jsem spokojený. Ne úplně vždy a se
vším, ale jako s celkem nemám s novou deskou žádné problémy. Naopak,
pomalu mi proudí v žilách, vzduchem létá podivná černá atmosféra a
nakrájená temnota mě nutí k dalším a dalším setkáním. Masakr mé mysli!
„Touching
the Void“
je zvláštním albem. Dozrálo pro mě až po nějaké době. CORTEGE jsou klasičtí zástupci polské death metalové školy, kteří
se ale nebojí oprostit od zavedených postupů a smaží se posunout svoji hudbu
k větší pestrosti. Ne vždy se jim to daří, ale jako celek album
v pohodě obstojí. Občas mi chybí trošku větší tlak, někdy postrádám
ostrost, ale jinak si užívám desku do sytosti. Možná by některé skladby chtěly
trošku zkrátit a nahrávka by si určitě zasloužila víc špinavější produkci.
Osobně si ale, přes všechny mé připomínky, CD velmi užívám a dávám si ho do
hlavy poměrně často. I v tom obrovském množství dnešních kapel jsou CORTEGE zajímaví. Jejich tvorba není
určitě na jeden poslech. Spíše bych doporučil pečlivější rozbor. Death metal
v podání těchto polských bojovníků je rozhodně zajímavý a už teď se těším
na další album. Dobrá nahrávka, která postrádá větší tlak.
Asphyx says:
„Touching
the Void“
is a very strange album. I can appreciate it after a long time. CORTEGE is a classic band which plays a
Polish death metal and it is not afraid to be free of established actions. It
fries its music to the better colorfulness. Not successfully every time,
however the album as a whole is able to hold up. Sometimes I miss some more
pressure and sharpness, however I enjoy the album a lot. Maybe some of those
song could be shorter and the album could use a dirtier production. Although I
criticize it I really enjoy this album and I listen to it very often. Even in
this wide spectrum of band the CORTEGE
are very interesting. Their music is not for one-time listening. I would
suggest to be more precise during listening. The death metal by these Polish
soldiers is very interesting and I´m looking forward to hear the next album.
Good album which is lack of more pressure.
Seznam skladeb:
01. Habemus Papam
02. The Journey
03. Event Horizon
04. Deus Vult
05. In Love
06. Hallowed Be Thy Name
07. Death Mills
08. Hear Our Cries
09. The Temptation
10. Touching The Void
11. The Path To Illumination
Čas: 47:09
Sestava/band:
Artur Ambroży - gitara Michał Janczak - gitara Kamil Szuszkiewicz
- perkusja Sebastian Bartek wokal / bas
Máte rádi starý poctivý black thrash v podobě, v jaké ho kdysi hrály německé legendy KREATOR, SODOM? A milujete norské AURA NOIR, případně německé DESASTER? Pak jste tady správně. WIDOWER pocházejí z Texasu a zhlédli se v hudbě z osmdesátých a devadesátých let. Ano, kapelu lze ihned odsoudit jako kopii výše zmíněných. To bychom ale měli až příliš jednoduché. Postupy jsou samozřejmě hodně podobné, nápady někdy až do očí a uší bijící, ale když na tuhle retro hru přistoupíte, troufám si tvrdit, že nakonec budete vcelku spokojeni. Jen se to chce oprostit od porovnávání, nahodit do hlavy pozitivní přístup a pak by to mohlo přijít. Řeže to totiž opravdu pěkně. Jednoduše, ale ostře!
Tady se hraje pro všechny starý páky, pro všechny pamětníky i retro maniaky. Skladby jsou sice předvídatelné, ale nabroušené jako skalpel nejlepšího patologa ve městě. Prašivý zvuk, nasazení a válečný pokřik vycházející snad ze samotného podzemí. Absolutní, stoprocentní thrash! Neposlouchejte náhražky od usměvavých klučinů z lesklých metalových časopisů, ponořte se raději po kolena do špíny, hnisu a beznaděje. Takhle to má znít, to mi nikdo nevymluví. Možná někdy lehce monotónně, stereotypně, ale také pořádně neučesaně a neurvale. Takhle to máme v záhrobí rádi, takhle se nám to líbí, doslova si v tom metalovém pravěku rochním. Za mě paroháče nahoru a pořádná vrtule z vlasů. Baví to, řeže to, kope to a o to nám jde nejvíc. Novinku si vyloženě užívám.
Špinaví black thrasheři WIDOWER mezi nás vyvrhli pořádně plesnivou mršinu. Ostrý, nekompromisní thrash s morbidními melodiemi, krutostí a silou. Pokud máte rádi staré, dobré poctivé časy, budete určitě spokojeni jako já. Řeže to, pálí to a kope jako splašený kůň. Dva songy, připomínající údery pěstí do obličeje. Americká thrashová kreatura se opět probudila, aby nás spálila černým ohněm. Už vás někdo někdy bodl rezavým nožem do břicha? Pocity jsou při poslechu hodně podobné. Thrash metal, který řeže jako sekáček na maso! Velmi dobře!
Asphyx says:
The dirty black thrash TERRORcasted up among us areallymoldycarcass. Sharp, uncompromisingthrashwithmorbidmelodies, crueltyand power.If you like oldgood honesttimes, you will definitelybe satisfiedas me.Itcuts, burnsandkickslikea runaway horse. Twosongsremindingpunchesto the face.Americanthrashcreature woke uptoburn us with black fire. Haveyou ever beenstabbedwith a rusty knifeinto thebelly?Feelings arevery similar when listening.Thrashmetalthat cutslikea cleaver! Very well!
1000 BOMBS / BAJONET - Infected With Friendship split CD, vinyl 2016, Support Underground
Thrashové krysy opět útočí! Na zbrusu novém splitku se potkávají podzemní undergroundoví maniaci z Plzně - 1000 BOMBS a pražští BAJONET. Album vychází na vinylu i CD. Obě kapely dodaly několik zbrusu nových songů, které jsou poctou neustále se vzdouvající vlny retro-thrashe. Pokud máte podobné záležitosti v oblibě, měli byste zbystřit svoji pozornost. Jedná se totiž o krásný sběratelský kousek. Už jenom ten booklet, kde se obě party "vesele" poperou, dává tušit, co se bude na novince odehrávat. Ryzí, nefalšovaný a reálný thrash. Nutno se samozřejmě oprostit od myšlenky, že "všechno už tu bylo". Hoďte tedy za hlavu starosti všedních dní, otevřete si pivo a pusťte do svých domovů neurvale špinavé skladby v rytmu osmdesátých a devadesátých let. Tohle splitko je narvané poctivým thrashem!
1000 BOMBS - tak nám Plzeňané zrychlili. U jejich "Peace is Dead" (recenze zde) to byla snad moje jediná připomínka. Jinak kapela pokračuje v nastaveném směru. Ostré, nekompromisní a kopající skladby jsou opentleny melodiemi a typickými vokály. Přistihl jsem se, že si podupávám nohou, pořád chodím do lednice pro další lahváče a některé refrény si pobrukuju. 1000 BOMBS hrají přesně ten druh thrashe, který mám rád. Nekompromisní, ale zároveň promyšlený. Plzeňské "Bomby" zkrátka mají svůj ksicht a to se počítá. Najít bychom sice mohli spousty styčných bodů se slavnými vzory, ale proč to dělat, dnes takhle hraje většina kapel. Hlavní je to, že mě novinkové skladby baví. Jiskří to pěkně, to vám povím. Thrash!
Nové skladby 1000 BOMBS mi připomínají pořádnou hospodskou rvačku. Jsou ostré, poctivé, zároveň prašivé a neučesané. Plzeňští maniaci si berou z osmdesátých let ty nejlepší ingredience a přidávají svůj vlastní, nezaměnitelný výraz. Při poslechu si přijdu, jako bych právě dostal úraz elektrickým proudem. Ano, skladby v sobě mají dobré nápady, baví mě a nepostrádají tolik důležitý feeling. Některé melodie namůžu vyhnat z hlavy a dostávám velkou chuť na pivo. Řeže to, pálí to, bolí to! A má to pořádnou sílu! Letošní nálet se povedl! Mosh-pit!
Asphyx says:
New songs of 1000 BOMBS remind me of pretty pub brawl. They are sharp, honest, but also rotten and unpolish. Pilsner maniacs can take the best ingredients from the eighties and add their own, unmistakable expression. When listening I'm like I've just got an electric shock. Yes, the songs have good ideas, I enjoy them so much and they don't miss important feeling. There are some tunes I can't get out of my head and I have the big taste for beer. It cuts, it burns, it hurts! And it has big energy! This year's raid was a success! Mosh-pit!
Pražští BAJONET jsou v dobrém slova smyslu primitivnější a přímočařejší než Plzeňané. Jsou takovým krásným protikladem. Přiznám se, že jejich předchozí album "Sirota" z roku 2014 mě zase tolik nebralo, ale novinka řeže slušně. Hodně tomu pomáhají české texty a až punkový přístup. Skladby jsou to jednoduché, ale o to víc zapamatovatelné. BAJONET zkrátka umí udělat pořádný thrashový "bordel". Osobně si myslím, že songy vyzní asi nejlépe naživo - jsou pro pořádnou pařbu s hektolitry piva jako stvořené. Líbí se mi to nadšení, neučesanost. Dodává to písním na uvěřitelnosti. Zmínit musím text u "Jen Sereme a Flušem" - ten jsem si často prozpěvoval, když jsem odcházel v práci z nekonečných porad. I když je proti církvi, sedl mi jako prdel na hrnec. Kapela o sobě píše, že hraje důmyslný, primitivní a zaostalý thrash. Zaplať Satan za to! Jejich hudba mě totiž vrací do doby, kdy jsem jako mladý cucák neustále přešíval nášivky na džínové bundě. V přehrávači se mi muchlaly kazety a cloumal mnou nevybouřený testosteron. Seká to řádně!
BAJONET jsou přesně tou kapelou, ke které se můžete postavit dvěma způsoby. Buď je rovnou odsoudíte jako kopii starých klasických thrash metalových desek a nebo přistoupíte na jejich hru. Jako příslušníkovi old school thrash metalové legie se mi novinka „Infected With Friendship“ líbí. Oceňuji jak nasazení, tak jednotlivé špinavé nápady. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Oblečte si džínové bundy, zavzpomínejte na dobu svého mládí a přidejte hlasitost na svém přehrávači. Pokud ještě stojíte v klidu, pak není něco v pořádku. Na tuhle muziku se musí pařit, házet hlavou a skákat v mosh-pitu. Představuji si zaplivaný undergroundový klub, narvaný k prasknutí a na pódiu BAJONET. Sem tahle muzika patří a tady se cítí nejlépe. Old school thrash metal, který vám nakope zadky!
Asphyx says:
BAJONET is the band which you can see in two possible ways. First, you judge them as a copy of old and classic trash metal records. Or second, you accept their game. As a person who likes old school thrash metal league I like this new album „Infected With Friendship“. I appreciate the appointment and all of the dirty ideas. This is the underground which I like. Put on your denim jackets, remember the old good times and turn up the volume on your music players. If you yet stay still, something is wrong. You have to be wild while listening to this music, flip your head and jump in mosh-pit. Let me introduce you a dirty underground club which is full of people and there is BAJONET on the stage. This music belongs in here and it feels right. Old school thrash metal which will kicks your asses.
Peklo občas vyvrhne na zem pěkně hnusné a ošklivé věci. Třeba takoví australští death metalisté CADAVALANCHE, ti připomínají nějakého šupinatého tvora, svíjejícího se ve vlastním slizu. Poslouchat jejich prvotinu je jako nechat se od toho tvora obejmout, poslouchat jeho syčení a bát se rozeklaného jazyka. Stojím opařený, jako oběť před kývající se kobrou. Jsem zcela pohlcen nihilistickým death metalem, spoustou temných melodií a lehkými náznaky pořádně ostrého blacku. Rád se podobnými močály brodím. Tentokrát musím smeknout klobouk, poklonit se k zemi a modlit se, aby mě EP zcela nesmetlo z povrchu zemského. Toho rouhání a hudebního zla je na jednoho člověka přeci jen příliš. Pokud se chcete zúčastnit naší společné modlitby, je nutné, abyste navěky opustili světlo. Doporučuji se zahalit do pláště neviditelnosti a stát se díky hudbě věčností. Cítím při poslechu kolem svého přehrávače síru, stěny se mi hýbou v divných rytmech a musel jsem zamknout okenice, aby mě nelákalo se proletět nad chodníkem. Dopad by byl asi hodně tvrdý, ale možná o něco méně bolestivější, než hudba CADAVALANCHE. Přitom je novinka zatím jen pouhou ochutnávkou, kouskem tmy, předložený všem rozmlsaným posluchačům, mnichům modlícím se k temnotě a hlavně mocnostem pekelným. "Death Forever" je pořádně temným kouskem hudby. Death metal v provedení CADAVALANCHE je nechutný, ošklivý, zlý a pochází snad ze samotného pekla. Oceňuji černou jiskru, kterou zde cítím z každé skladby. Album je to ostré, mokvající a nahrané někde v hlubokých bažinách plných mrtvol. Australská kostnice byla otevřena a vydává další a další svědectví o zlu. Skladby jsou mocné, krásně gradují a mají v sobě spoustu temné energie. Vítejte na okultní mši, podávat se budou prokleté hostie! Černý death metal, který otevírá dveře do podzemí! Skvěle!
Asphyx says:
"Death Forever" is a really dark piece of music. Death metal in interpretation of CADAVALANCHE is disgusting, ugly, evil and comes perhaps from hell itself. I appreciate the black sparkle that I'm feeling from each song. The album is sharp, weeping and recorded somewhere in the deep swamps full of corpses. Australian ossuary was opened and gives more and more testimony about evil. The songs are powerful, they escalate nice and have a lot of dark energy. Welcome to the occult Mass, it will be served cursed wafers! Black Death Metal, which opens the door to the underground! Great!
THE
WRETCHED END – In These Woods,from These Mountains
CD
2016, Indie Recordings
Temno,
tma,
temnota,
je opak, vnímaná absence světla. Absolutní tma podle dnešního
stavu vědy neexistuje, vždy je možné prokázat malé množství
světla, i když není lidským okem viditelné. Přesně je tedy tmu
možné popsat jako minimální množství světla. Definice dle Wikipedie.
Apokalpytická
nálada předchozí desky „Inroads“ z roku 2012 mě doslova
pohltila. Pamatuji si, že jsem se dlouhou dobu odhodlával, vůbec
si dovolit o té černé kráse napsat několik řádek. Mám k pánům z THE
WRETCHED END velký respekt. Není divu, všichni toho mají v
blacku i deathu za sebou hodně, jejich práce je navěky zapsaná v
extrémních archívech (DARK FUNERAL, EMPEROR, ZYKLON, GORGOROTH,
SATYRICON a spousty dalších) . Sešla se zde opět skupina
muzikantů, kteří přesně vědí, jak zhmotnit tmu. Jejich
severské melodie jsou i letos neotřelé, zahalené našedlým hávem
prodlužujících se stínů. K vzájemné přitažlivosti mezi mnou
a deskou došlo vlastně ihned, okamžitě. Nejdříve jsem viděl
klip, pak ochutnal digitální formát a nakonec jednoduše musel
odpoledne z práce běžet pro originální CD na poštu. Jako bych
pak doma rozbalil černočerný led. Všechno si jen tak poklidně
plyne, nahlodává vás, nutí se zastavit a otočit tvář proti
studenému větru.
Schopnost
kapely napsat zajímavý motiv je svým způsobem úžasná. V tom,
co pánové tvoří, je patrná ohromná síla. Viděli jste někdy
červa, prokousávajícího se mrtvým tělem? Pak určitě víte o
čem píšu. Jsem při poslechu pokorný, klidný a našlapuji s
rozvahou. Nad hlavou mi proudí chuchvalce nízko položených mraků.
Přijdu si jako omráčený, malý, ztracený v tom obrovském zlém
světě. Pouštím si CD stále znovu a prvotní nadšení stále
neopadává. Naopak, mám to postavené jako u předchozích alb,
pořád nacházím nové kousky špíny a mrazu. Světlo jsem
neviděl, už ani nepamatuji, raději hledám úkryt v lesích.
Hudebně jsou THE WRETCHED END natolik originální, že by
byl hřích je přirovnávat k někomu jinému, lepší bude, když
si vše poctivě poslechnete a necháte na sebe působit. Mě
fascinuje ta lehkost, samozřejmost, s jakou se skupina prochází
temnotou. Na stěnách jsou zavěšené zmrzlé krystalky pavučin.
Black metalová esence vytažená odněkud z lesních roklin a death
metalová zemitost, na třetím albu ještě víc epická, vyprávěcí.
V
textech se až básnicky THE WRETCHED END zaobírají
apokalypsou, lidským postupným rozkladem. Jsou naším svědectvím,
zlou sudičkou, která s radostí sleduje, co to tady na tom krásném
světě provádíme za hnusárny. Ožívají přede mnou pradávné
křivdy, otevírají se staré rány. Z reproduktorů doslova čiší
zlo. Jako bych cítil, že jsem náhle napojený trychtýřem na
vesmír. Ano, natolik mě novinka oslovila. Vše sedí jak má. Zvuk,
vizuální stránka, produkce. Přesto si seveřané zachovávají
takovéto těžko popsatelné chvění, lehkou neurvalost a syrovost.
Cítit je to nejvíc v sypajících pasážích, to když se do toho
bubeník opře s vervou. THE WRETCHED END jsou pro mě přesnou
definicí tmy. Jasným důkazem, že odvrácená strana tohoto světa
opravdu existuje. Zahalte své tváře do kápí, pozvedněte svíce
a vydejte se vstříc black death metalovému dobrodružství. Pokud
milujete načernalý smrtící kov, měli byste novinku blahořečit
jako já. Třetí dlouhohrající album a opět perfektně odvedená
práce, tedy alespoň pro mě. Zhasněte všechna světla, přichází
temnota! Nekonečná, pohlcující.
THE WRETCHED END se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte „In These Woods, from These Mountains“ za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Atmosférický black death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!
Asphyx says:
THE WRETCHED END composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the „In These Woods, from These Mountains“ during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. An atmospheric death black metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!
Seznam
skladeb:
01.
Dead Icons 02. Primordial Freedom 03. Old Norwegian Soul 04.
Generic Drone 05. Misery Harbour 06. Atheos 07. The
Decline And Fall 08. Burrowing Deep 09. Dewy Fields
CD 2016, Century Media Records Spojit dohromady folk, black i pagan metal umí podle mě velmi málo kapel. U spousty to vyznívá prvoplánovitě, případně se nevyhnou různým klišé a pózám. Jsou ale smečky, na které je spolehnutí. Pokud máte dnes chuť na to potkat nějaké ty druidy, nechat se ošálit dlouhými stíny stoletých stromů a milujete nekonečné procházky lesem, rád bych vám připomenul, že finská skupina MOONSORROW má zbrusu nové album. Pojďme se tedy vydat na dlouhý výlet na sever, tam někam za polární kruh, kde jsou veškeré lidské vlastnosti ohlodány na běloskvoucí kost. Rovnou by se slušelo dodat, že naše cesta bude trnitá, náročná a syrová, zároveň ale s nadějí na rtech, i když zároveň smutná, připomínající rudě zapadající slunce. Stejně jako novinka "Jumalten Aika". MOONSORROW znají asi nějakou tajnou formuli, zaříkadlo, kterým mě dokážou pokaždé doslova uhranout. Mám obrovskou výhodu v tom, že nejsem sveřepě uzavřený jen v jednom metalovým stylu. To je pro poslech novinky jeden ze základních předpokladů. Její motivy totiž přesahují s lehkostí a samozřejmostí do různých zákoutí, jednou je jako ledová kra, plující v nehostinném zálivu, jindy temná, zákeřná. Těch příměrů, různých připodobnění k přírodním jevům i nálad mě napadá spousta. Nemá cenu je všechny vypisovat. Podle mého skromného názoru je nutné mít pro poslech hlavu otevřenou a nasměřovanou na sever. Pokud ani pak neucítíte ten chladný mrazivý vítr, držte se od desky na sto honů.
Jestliže se ale poddáte, budete se pak s chutí potácet v mátožných stavech, vše nasávat, užívat si a vznášet se jako nějaký dravec nad krajinou. Občas jsou sice některé motivy příliš dlouhé a nuance poznají jen opravdoví fanoušci, ale jako celek je album čarokrásné. Přestaňte tedy prskat nad dnešním světem a užijte si tu chladivou nádheru. A ty vokály, ty připomínají chorály samotných Sirén.
"Jumalten Aika" je v podstatě dokonalým pagan black metalovým albem. Jsem jím doslova pohlcen. Vydávám se spolu s kapelou na dlouhé výlety na sever. Ne, tahle nahrávka se nedá poslouchat ušima, ale musí se vnímat srdcem. Je v ní spousta chladu, síly, tmy i věčnosti. Vynikající zvuk, perfektně zpracované vokály a určitá studená jiskra mě láká ke stále častějšímu poslechu. Ožívají přede mnou dávné příběhy, svět se mění a vyprávějí se staré legendy. Takhle nějak si představují temnou krásu. Obdivuhodná je samozřejmost a lehkost, se kterou nám MOONSORROW předkládají jednotlivé skladby. Dost bylo slov, jdu raději znovu poslouchat. Vynikající severská záležitost!
Asphyx says:
"Jumalten Aika" is in fact the perfect pagan black metal album. I'm literally riveted by it. I'm going with the band on long trips to the north. No, you can't listen to this record only by ears, you have to feel by heart. It contains lots of coldness, power, eternity and darkness. Excellent sound, perfect made vocals and a special cold spark attracts me to more frequent listening. The ancient stories are coming to life in front of me, the world is changing and the old legends are telling. That's how I imagine the dark beauty. Admirable is some commonplace and ease with that Moonsorrow present the individual tracks. Enough words, I'll prefer to listen again. Excellent Nordic stuff!
Tracklist: CD 1 01. Jumalten Aika 02. Ruttolehto Sis. P iv tt m n P iv n Kansa 03. Suden Tunti 04. Mimisbrunn 05. Ihmisen Aika (Kumarrus Pimeyteen)
CD 2 01. Soulless 02. Non Serviam
Moonsorrow is:
Ville Sorvali – Bass & lead vocals Henri Sorvali – Guitars, keyboards & vocals Mitja Harvilahti – Guitars & vocals Markus Eurén – Keyboards Marko Tarvonen – Drums & vocals Janne Perttilä – Guitars & vocals
