Archiválie - SOLSTICE - floridští death thrashoví aligátoři

Rád bych vás přivítal u prvního dílu retro vzpomínek na stará polozapomenutá alba. Bude se odehrávat v duchu kombinace osobního názoru, zážitků a historie. Jedná se o občasník, o hnilobnou jednohubku, která by vám měla otevřít staré rány a vrátit o několik let zpátky. Vy, mladší ročníky si můžete doplnit poslechem hudební extrémní vzdělání. Pojďme na to. Prvními jsou death thrashoví aligátoři z Floridy - SOLSTICE.

2011

Na americké válečníky SOLSTICE mě upozornilo právě probíhající turné po Evropě a jedna pozvánka na internetu. Oživil jsem staré nahrávky, strávil jeden víkend ve svém soukromém archívu a nemohl se všech těch tří vydaných alb "zbavit". Byl jsem najednou na Floridě, pluli jsme na malé loďce nekonečnými močály a aligátoři nám okusovali zahnívající palce u nohou. Dal jsem volume na samou hranu snesitelnosti, zvuk je tady totiž ještě starý, olezlý a některé kazety se sotva rozběhnou. Propuklo staré, nefalšované peklo a já se přenesl do dob svého mládí, kdy jsme s kamarády skákali po gaučích, drželi v rukách košťata a dělali, že máme kytary. Obzvláště první, stejnojmenné album z roku 1992 je navěky zapsáno rudou krví do nejen mé paměti. Absolutní kult!

Historie:

SOLSTICE založili v roce 1990 Rob Barrett (kytara, zpěv), Alex Marquez (bicí) a Dennis Munoz (kytara). Kapela nahrála v roce 1991 demo, které se ihned uchytilo u labelu Steamhammer. Pánové pospolu fungovali až do roku 1993, kdy se na dva roky rozpadli, pak znovu v letech 1995 - 1997  skupinu oživili, aby ji na dlouhou dobu uložili k ledu. Občasné výkřiky, že budou pokračovat sice nadchly spoustu fanoušků, ale k opravdovému návratu došlo až v roce 2006. SOLSTICE mají na svém kontě tři old school death thrashové dlouhohrající skvosty, jedno demo, kompilaci a splitko s ruskými CIST. Smečka je v současnosti aktivní a je možno ji spatřit v undergroundových klubech.  

Diskografie:

Demo 1991 (1991)

Cassete

První nahrávka kapely, se kterou měli co do činění jen nejbližší fanoušci, plus firma Steamhammer, která se rozhodla SOLSTICE vydat. Songy naleznete i na následujícím nosiči a můžete si tak veškerou tu plesnivinu užít.

Solstice (1992)

CD, Cassette, vinyl, Steamhammer

Klasika, syrový úder kladivem a totální kult. Míchanice ve stylu MALEVOLENT CREATION, starých MASTER, EXHORDER. Mix thrashe, utíkajícího deathu a nádherný obal. Sociálně zaměřené texty, které se dají s chutí zakřičet, když přijdete domů z práce a naštval vás šéf. Kdysi jsem si myslel, že se zrodila legenda velikosti OBITUARY. Kola dějin tomu chtěla jinak, Rob Barret odešel ke CANNIBAL CORPSE a po první sestavě zůstalo absolutně zabijácké dílo, které patří do zlaté síně devadesátých let. Nekompromisní, naléhavý, prašivý masakr. Kdysi jeden můj kamarád vždycky při poslechu naznačoval sebevraždu podříznutím, platí to dodnes, ta síla je neuvěřitelná. Ďábelská deska! 

Sestava.
Rob Barrett - Guitars, Vocals
Dennis Munoz - Guitars
Mark van Erp - Bass
Alex Marquez - Drums 

Pray (1995)

CD, Cassette, vinyl, Steamhammer

Pokračování věcí minulých, sice v obměněné sestavě, ale pořád s chutí ničit. Pro mě osobně lehce slabší záležitost, ale jenom v kontextu doby. Celkově další vynikající death thrashový nálet, který vás zničí a rozdrtí na prvočástice. Album je prověřeno časem a dnes zní zajímavě a zdá se mi pořád neotřelé. Je patrná lehká snaha o změnu, ale základ zůstává. Masakr, odjištěné riffy, kopající bicí. Anděl na obalu může spínat ruce jak chce, ale není mu to stejně nic platné, bude umlácen, utracen a zničen navěky. Stejně jako já. Další vynikající záležitost z dílny floridských aligátorů.

Sestava:
Dennis Munoz - Guitars
Garret Scott - Bass
Christian Rudes - Guitars, Vocals
Alex Marquez - Drums 

To Dust (2009)

CD, Cassette, CXD

Opět jiná sestava, ale základ, dodávající hnilobu zůstává. Obměna na postu bubeníka je znatelná jen trošku. Všichni jsou stejně strženi do nekonečných rotujících vírů a z přehrávače na mě leze zloba, nenávist a tuna dlouho nevětrané špíny. Přijde mi, jakoby pánové už tušili, že se za chvilku budu na dlouho loučit a tak do toho dali vše. Pro mě asi nejméně oblíbené album, přesto luxusní old schoolový úlet. Nic neřešte, nad ničím nepřemýšlejte. Vezměte raději do ruky lopatu, krumpáč a nepárejte se s tím. SOLSTICE jsou na tom hodně podobě. Třetí krvavý zásek do historie. Opět skvěle!

Christian Rudes - Guitars, Vocals
Dennis Munoz - Guitars
Garret Scott - Bass
Brian Harris - Drums

Pray for the Sentencing (2012)

compilation 2CD, digital, Divebomb Records

Remixované a restaurované skladby z předešlých alb. Dvoj CD, které je složeno z alb "Solstice" a "Pray" plus nějaké ty bonusy navíc. Osobně tento artefakt také vlastním a co se týká zvuku, nemůžu si stěžovat. Občas sice některé skladby lehce kolísají, ale jinak to asi nešlo, zub času nešel ošálit ani technikou. Práce ale byla odvedena solidní. Rozhodně doporučuji všem, co si nestihli nebo nemohli pořídit kdysi dávno "originál". Osobně jsem si CD sehnal s radostí, trvanlivost kazet je přeci jen o dost menší. Takže pokud nemáte, rozhodně neváhejte.

Solstice / Cist (2015)

split CD, Unspeakable Axe Records

Splitko s ruskými CIST. Každá kapela dodala jeden zásek a abych pravdu řekl, tak mě se víc líbí Rusové. Možná se rouhám, možná jsem drzý, ale je to tak. Někde jsem v kuloárech zaslechl něco o novém, dlouhohrajícím albu, ale uvěřím tomu, až ho budu mít doma v rukách.

Sestava:
Alex Marquez - Drums
Dennis Munoz - Guitars
Ryan Taylor - Vocals, Guitars
Josh Gibbs - Bass

Novinka je zdá se v nedohlednu, případně jen v hlavách pánů muzikantů. Z poslechového retro víkendu jsem byl tak naměkko, že jsem si objednal v Americe tričko a začal zaklínat české promotéry, aby k nám tyhle špinavce pozvalo. Sice by nás přišlo zase jenom pár, ale aspoň by se dalo chodit pro pivo. SOLSTICE se otiskli nesmazatelně do mé paměti hlavně totálním nasazením a neučesaným soundem. Za svoji maličkost považuji tyhle floridské rouhače za nedoceněné. Snad můj skromný článek o nich pozvedne alespoň lehce povědomí. Rozhodně by si to zasloužili. Kult nesmí zemřít! Šiřte jeho slávu dál! Amen!

http://www.facebook.com/Solsticefl
http://myspace.com/solsticefl
http://www.spv.de/
http://unspeakableaxerecords.com/
http://www.divebombrecords.com/site/

Další archiválie budou postupně doplňovány zde:

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/archivalie.html

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý osmý - Indiáni ze sídliště

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý osmý -  Indiáni ze sídliště

Celým dětstvím, snad někdy od doby, co jsem se naučil číst, mě provázela láska ke Knihám odvahy a dobrodružství (tzv. KODky). Byla to literatura plná dobrodružství, indiánů, kovbojů a byli jsme jimi odkojeni snad všichni z naší party thrashových šílenců. Možná právě proto, samozřejmě již s nadhledem puberťáků, jsme jednu dobu někde nad pivem zavedli nový kmen metalových indiánů zvaný Thrashoví psi. Měli jsme dokonce, sice ze srandy, ale s veškerým nadšením mládí, svoje jména. Prcalík byl Šoustavý medvěd, Kytka – Ten, co kálel v zadu. Jana – Kozatá vačice a já Čichající skunk, což byla vtipná narážka na můj velký nos. Užili jsme si s tím spousty legrace. Pamatuji si na jedno napínavé kempování na Michalovické putně, což je zřícenina kousek za řekou Jizerou, pár kilometrů pěšky od domova.

Vzali jsme bágly, kazeťák, buřty od řezníka, chleba od mámy, vrátili všechny lahve, nakoupili plné a vydali se za neustálého smíchu a lechtání Kozaté vačice směr Jizera. Pod nohama se nám drolil pískovec, všichni jsme se těšili, jak se přitulíme ve spacáku ke svým holkám a když Ten, co kálel v zadu, šel opravdu na záchod, rozbolela mě bránice od toho, jak jsem se pořád tlemil. Cesta, i když ji moje prababička v osmdesáti letech chodila asi půl hodiny, nám tak trvala hodiny tři. Konečně jsme na místě a stoupáme do kopce. Přelézáme plot s nápisem Zákaz vstupu a rozkládáme tábor mezi polorozbořenými zdmi. Začínáme pít a pomalu se propadáme do němoty. Choulím se ke své černé víle a usínám s pocitem, že svět je nejkrásnější místo k žití.

„Kurva, co to tady je? To je naše místo!“: probouzí mě ráno hrubý hlas. Koukám směrem, odkud zní a najednou vyskočím na nohy. Přede mnou stojí trojice, která má potetované celé obličeje. Vypadají jako nějací Maurové, jako vyslanci samotného pekla. Budím ostatní z opice a spánku a tak nějak automaticky se řadíme do bojového šiku. Holky za nás, jsou přeci jen slabší a zranitelnější a my vepředu, s odhodláním v prsou. Srdce nám tepala tak hlasitě, že zněla jako nějaká zvonkohra. Dávám se diplomaticky do řeči s tím nejhnusnějším maníkem a po chvilce vše uklidňuju. Jsou to propuštění vězni, členové nějaké zlodějské party. Vypadají ale jinak docela sympaticky. Prcalík pronese něco o tom, že to je asi hodně drsnej kmen a nakonec vše spraví pivo. Tedy až na jeden vyprávěný příběh, který mi častokrát dodnes vytane v paměti.

„My chodili krást do vilový čtvrti na Borech v Plzni“: začíná vyprávět Láďa, jinak nekorunovaný vůdce kmene potetovaných. „Vždycky jsme si vytipovali nějakej prázdnej barák, chvilku ho sledovali a pak vlezli oknem dovnitř“: pokračuje a já se v duchu přiznám, že mi to přijde napínavé. „Makali jsme na tom s Frantou“ (ten vypadá jako Zuřivý tupý býk): nenechává se přerušovat vypravěč a jeho hlas je klidný, až uspávající. „Beru nějaký korále, obrazy, sem tam nějakej další šmuk…no a pak sem se ohlídnul do kouta a tam seděla nějaká bába, tak jsem ji uškrtil a pak jsme vzali ještě nějaký nářadí a šli se kouknout do garáže“: mluví dál a dál a vůbec mu nepřijde, že to není zrovna moc normální, někoho zabít. My koukáme s hubama dokořán a cítím, jak se Janě začínají třást kolena. Prcalík se potí a ztrácí svoji schopnost, ihned na vše reagovat.

Jsme už jako parta neskutečně sehraní, zažili jsme spolu spoustu dobrého i špatného, často jsme se i pohádali, škorpili se, měli jiný názor. Tentokrát jsme ale zajedno. Jestli existuje telepatie, tak tento večer se zapsal do našich pamětí, jako velmi napínavý a protknutý nevyřčeným souzněním. Váženi vrazi a zlodějové nám sežrali veškeré jídlo, vypili všechno pivo a my jen seděli a neodvažovali se mít něco proti. Špatný bylo, že čím víc měli pánové alkoholu v krvi, chtělo se jim zašukat, jak říkali. Bránili jsme holky vlastními těly. K ničemu hnusnému nedošlo vlastně hlavně kvůli Kytkovi, který opravdu byl Tím, kdo kálel vzadu. Bylo mu psychicky tak blbě, že dostál svému jménu a vždy všechny přivedl na jiné myšlenky. Musel na záchod chodit snad po půl hodině. Já občas dostal pěstí, to když jsem se snažil odstrčit nenechavé ruce od Jany, která je těma svýma prokletýma prsama dráždila nejvíc. Bylo to o strach, byli jsme jak vyděšené laně, které si uvědomují, že právě hledí do očí svému střelci. Noc se zdála být nekonečná. Zaplať Satan nakonec naši potetovaní spolu-táborníci usnuli a my začali šeptem spřádat plány na útěk.

Nechali jsme za sebou Michalovickou putnu i s naší bagáží, já si s sebou stihl vzít jenom nůž. Plazili jsme se udýchaní a se studeným potem na zádech podél zdi, pak travou. „Já je zabiju, ty svině!“: zařval někdo do ticha jinak opuštěného místa. Zatrnulo nám. Tupý, zuřivý býk se probudil a postavil na nohy i ostatní. Potom to bylo hodně o běhu nočním lesem, o kličkování, o pomáhání neustále padajícím holkám, o přeplavání Jizery. Pamatuji si, že v nás všech strach probudil pudy, které jsme do té doby vůbec neznali. Museli jsme přežít, byli jsme mladí, měli jsme všechno před sebou a tady šlo opravdu o život. Adrenalin smíchaný s touhou dostat se z toho bez úhony se musel vznášet nad našimi mokrými vlasy jako lehká pára, skrz kterou jsem se, po překonání řeky, doslova prolíbal s utěšováním své dívky ke svobodě.

Když jsme vylezli nahoře na kopci, po zdolání strmé skály v „našem“ lese u Radouče a usedli roztrhaní a vyděšení na panely, bylo to jako se vrátit do náručí vlastní matky. „Ty vole, tohle zažít Karel May, tak sepíše celou jednu knížku“: pronesl Prcalík a my se začali z toho všeho stresu šíleně smát. Spát se šlo ke Kytkovi, měl rodiče na chalupě. Tu noc kálel náš kamarád dlouho do noci, jako by v něm celá tahle šílenost ještě doznívala.

Druhý den, opatrně, jako opravdoví indiáni (ale už bez holek, ty hlídaly raději panely), jsme se vypravili zpět pro naše věci. Bylo světlo a slunce zářilo, až to bolelo v zátylku. Šli jsme pomalu, nechtělo se nám. Když jsme dorazili na místo, zastavil nás u kolejí policista, že prý dál nemůžeme. Na náš dotaz, cože se to tam stalo, nám prozradil, že se na Michalovické putně porvali nějací propuštění vězni a že jeden to nepřežil. Zůstali jsme stát s otevřenými pusami a po chvíli raději srabácky vzali nohy na ramena. Naše indiánské trampování skončilo nevalně, ale to neznamenalo, že bychom na lesy, louky a řeky zanevřeli. Naopak, jakmile udeřilo teplo, táhlo nás to ven. Po čase náš zážitek dostal neustálým vyprávěním ještě napínavější podobu a obzvláště takhle večer u ohně se vyprávěl s velkou chutí. Jen jednou si z nás Prcalík udělal srandu a když si odskočil na záchod, vrátil se z houští s pomalovaným obličejem. Krve by se v nás nedořezal a jekot holek byl slyšet několik kilometrů daleko.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - BESTIAL DEFORM - ...Ad Leones (2016)

BESTIAL DEFORM - ...Ad Leones

CD 2016, Satanath records

Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu.

BESTIAL DEFORM je legendární ruská brutálně death metalová kapela, která letos vydala album "...Ad Leones". Při jeho poslechu si přijdu jako nějaký nespravedlivě odsouzený, který čekal na popravu dlouhých dvacet let. Konečně jsem se dočkal. Rusové hrají přesně ten druh syrového, neučesaného, ošklivého, zlého a blasfemicky laděného smrtícího kovu, který vychází z tvorby MORBID ANGEL, IMMOLATION, INCANTATION, CANCER, BOLT THROWER, NAPALM DEATH. Hutnost projevu podtrhuje neskutečně temný zvuk a určitá lehkost, s jakou se pánové na popravišti pohybují. Výsledný dojem je od první společné chvíle neskutečně devastující a masakrující. Přesně v tomto stylu to mám asi nejraději. Bez zbytečností, bez technického předvádění, ale přímo rovnou na solar plexus.

Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý.

Zmítám se, napojený na elektrickou síť, mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí mozek z hlavy. Škvařím se, nevinný, prokletý a za neprůhledným sklem tuším chtivé pohledy mých katů. Jsou tam s nimi. Brutální death metalisté BESTIAL DEFORM. Jejich ostré riffy jen podtrhují celou tuhle morbidní atmosféru (doplněnou antikřesťanskými texty, ďáblem i tmou). Kroutím se v nekonečných křečích, pálí to, hrozně to pálí. Někde v dálce vidím vytouženou temnotu. Ta schopnost složit zabijácký riff, zkušenost a neskutečný feeling deformují moji mysl. Nějak mi najednou nevadí, že za několik minut opustím tenhle svět. S podobnými deskami mi to přijde tak nějak lehčí, náročné, ale osvobozující.

Při popravě je v místnosti cítit spálená kůže a maso. Poprava může být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězňovi vypadnou oční bulvy. Vězeň otéká, někdy začne hořet. Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.

Mám to za sebou, přecházím postupně do země stínů. Z dálky ještě slyším slova doktora, prohlašujícího, že popravený prodělal exitus. Je ze mě sice jen zuhelnatělý kus čehosi, ale usmívám se. BESTIAL DEFORM totiž přesně vědí, co a jak chtějí hrát a hrají to moc dobře. Jsou skvělí řemeslníci, kteří sice netvoří nový směr, ani neboří hudební hranice, ale jejich muzika je pro mě perfektní ukázkou skvěle odvedené práce. Nalézám zde pro sebe krutost, temnotu, ale i tolik potřebné melodie. Osmdesátá i devadesátá léta byla pro death metal zlatým dolem, Rusové je rozvíjejí po svém, s vlajkou hrdě pozvednutou. Líbí se mi poctivost, reálný přístup i surovost, která je slyšet po celou dobu hracího času. Takhle nějak by to mělo vypadat. Brutální drahokam, vybroušený k samotné dokonalosti!

"Ad Leones" je pořádně syrovým kouskem hudby. Během poslechu se ocitneme spolu s BESTIAL DEFORM na hodně morbidních místech. Hnus, špína, litry krve a neskutečný tlak. Tak by se dala nová desky těchto Italů charakterizovat asi nejlépe. Po hudební stránce se jedná o klasický brutální death metal, který vás doslova ukřižuje. Syrové, mocné, zákeřné a ostré jako břitva. Takové jsou songy z nového alba. Pokud si vedle sebe vyskládám deset posledních alb z tohoto stylu, sahám po BESTIAL DEFORM nejčastěji. Muzika zde totiž obsahuje jakousi nechutnou přitažlivost a já si musím dávat tyhle ostré skladby do hlavy čím dál tím častěji. Po poslechu jsem očištěn jako věřící po zpovědi. Exhumujte všechno mrtvé a slyšte slova mocné hydry! Brutal death metalové album, které vás rozdrtí obrovskou silou! Skvěle!

Asphyx says:

"Ad Leones" is a raw piece of music. When you listen to this album you feel that you are with BESTIAL DEFORM on really morbid places. Dirt, filth, gallons of blood and unbelievable pressure. That´s the best way how to describe this album by Italians. Musically speaking this is a classic brutal death metal which would crucify you immediately. Raw, powerful, felonious and sharp as a blade. This is how new songs feel like. When I think about their last ten album I would say that BESTIAL DEFORM is my favorite one and I listen to it the most. This music just has something disgustingly attractive and it makes me listen to it over and over again. After this I´m purged like a Cristian after a confession. Exhume everything which is death and hear the words of the powerful hydra. This is a brutal death metal album which would kill you with its amazing strength! Well done!

Track-list:
01. Intro / Ad Patres
02. In Maxillis Bestia
03. Chariots
04. Symbol Of Salvation
05. Spirit. Rage. Flash
06. Together We'll Destroy The World
07. Severed To Pieces
08. Hoc Est
09. I Am Alone. I Exist. I Am God
10. Christianos Ad Leones
Length - 39:31

Line-up
Kirill Ulanenkov - guitar/vocals
Alexey Veselov - guitar
Dmitriy Galkin - bass/guitar
Anton Fedekha - drums

http://vk.com/bestialdeform

http://bestialdeform.com 

https://www.youtube.com/user/bestialdeform 

http://bestialdeform.bandcamp.com 

http://www.bandsintown.com/BestialDeform 

https://www.facebook.com/BestialDeform

https://www.facebook.com/satanath666/

http://satanath.com/

Minirecenze/minireview - LEPROSY - Death to This World (2015)

LEPROSY - Death to This World
compilation 2015, To the Death Records

Pamatujete si staré dobré thrash death metalové LEPROSY? Asi moc ne, co? Ono taky tahle smečka nahrála jen samá dema, existovala pouze rok a pak upadla do hlubokého zapomnění. Dnešní doba přeje díky internetu a spoustě nadšených hudebních archeologů různým kompilacím, splitkům, EP apod.  Mít ve své sbírce originální vinyl LEPROSY je jedním slovem zážitek. Ne že bych byl nějaký znalec jejich tvorby, ale po několika hodinách přehrabování ve starých soupisech kazet, jsem našel záznam, že se mi musela rukama mihnout kazeta "Full of Hate" (1990). Málem mi ukápla slza z očí, málem jsem tam ve sklepě seděl navěky. Bylo na čase osvěžit si vzpomínky. Musím odjet na chalupu, abych si vůbec měl kde nahrávku přehrát. Beru si s sebou tužku a papír a zavírám se do temné komory. Jehla pomalu najíždí nad gramodesku a pak propukne staré plesnivé inferno. Začínám psát tato slova.

Vinyl obsahuje třináct vykopávek ve stylu starých PROTECTOR, DEATH STRIKE, pořádně nadýchaných rodícím se švédským death metalem (NIHILIST). Některé pasáže jsou samozřejmě již lehce úsměvné, kapela nikdy nepatřila k nějakým průkopníkům, ale vše tady vyvažuje nadšení a odhodlání. A samozřejmě i kus určité plesniviny, který je cítit z každého tónu. Člověk si najednou uvědomí, jak krásná byla doba, kdy každá kapela zněla trošku jinak a byla k poznání po prvních pár minutách. Jasně, že je to hodně o nostalgii, o kompletaci starých artefaktů a určitém fetišismu, ale když ono je to tak hezky přitažlivé a zároveň až reálně hmatatelné. 

Švédští LEPROSY dali dárek všem svým fanouškům. Krásně provedený vinyl, s pořádně plesnivým zvukem, staré osvědčené songy. Skladby mají i po letech velkou sílu a energii. Jedná se spíše o sběratelský kousek, jehož počet je omezen. Pokud chcete mít ve sbírce pravý artefakt, neváhejte a jděte do toho. Zvuk, ani provedení vás rozhodně nezklame. Staré demonahrávky z devadesátých let doslova ožívají před očima. Tenhle vinyl je pořádná prašivina pro všechny věrné fanoušky!

track list:

1. Intro 03:08
2. Schizophrenia 02:56
3. The Curse Of Darkness 03:59
4. Intro 01:18
5. Infernal Massacre 04:25
6. Unholy Enemy 06:15
7. Environment 04:35
8. Golgatha (Intro) 01:04
9. The Saviour 07:00
10. Insanity 06:17
11. Chaos (Intro) 00:42
12. Nuclear Mayhem 02:30
13. Pedophile 08:50

Line-Up:
Patrik Olofsson: Vocals
Magnus Liljetoft: Guitar
Patrik Svärd: Guitar
Micko Mattson: Bass
Nicke Olsson: Drums

Past Members:
Christian Karlsson: Bass (R.I.P)


Asphyx says:

Swedish LEPROSY gave a present to all their fans. Very nice made vinyl, with a really moldy sound of good old songs. Songs have even after years big power and energy. It is more collector's piece, whose amount is limited. If you want to have this true artifact in the collection, don't hesitate and go for it. Sound or performance will not disappoint you. Old demos from the nineties literally come to life before your eyes. This vinyl is real mange  for all loyal fans!

https://soundcloud.com/leprosy-sweden
http://tothedeathrecords.bandcamp.com/album/death-to-this-world-12-lp
https://www.facebook.com/leprosySweden

Recenze/review - STRANGULATE - Catacombs of Decay (2016)

STRANGULATE - Catacombs of Decay

CD 2016, Transcending Obscurity Distribution

Nejen indický death metal zdá se zažívá velmi dobré období. Ve východních zemích se rodí v současnosti stovky nových kapel, které hrají smrtící kov s velkým nadšením a odhodláním. Jestliže pak některé současné slavné smečky stagnují nebo působí vyčerpaným dojmem, třeba z dnes recenzovaných STRANGULATE je cítit obrovská energie a oddanost věci. Album "Catacombs of Decay" mě zaujalo právě určitou jiskrou, špinavostí a masakrálním přístupem. Co na tom, že postupy jsou zde podobné slavným CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, SINISTER (to asi nejvíce), SEVERE TORTURE, GOREROTTED, INCANTATION ale i třeba starým VADER. Prvotina těchto válečníků není dokonalá, není ani ničím výjimečná. Přesto má v sobě tu správnou, poctivou death metalovou surovost, která se mi stala osudnou.

STRANGULATE se pohybují někde mezi technickým a brutálním death metalem. Nepouštějí se zbytečně do oblastí, na které by nestačili, spíše se soustředí na dobře složenou skladbu a syrový základ. Moje prvotní obavy rychle vyprchaly s každým dalším songem. Dokonce si troufám tvrdit, že jsem si "Catacombs of Decay" užíval častěji a s větší chutí, než mnohá slavnější jména. Svět v podání těchto Indů je ošklivý, zákeřný, nehostinný, potažený krvavě rudým rouchem. Líbí se mi zvuk, který přesně odpovídá mým požadavkům, i celkové provedení. Má to drive, má to koule, má to tunu energie, zabalené v obrovském nadšení a chuti hrát poctivý death metal. Říká se, že v jednoduchosti je síla. U STRANGULATE to platí stonásobně. Jejich první deska je úderem kladiva, kusem syrového zahnívajícího masa, hozeného přímo do obličeje. Víc myslím pro mě netřeba. Baví mě to. A moc.

STRANGULATE na své prvotině velmi dobře kombinují syrový death metal a vznešené nálady opuštěných hrobů. Jsem moc rád, že se mi zrovna tahle nahrávka dostala do ruky, protože jinak bych byl ochuzen o velmi silný zážitek. Z tvorby těchto Indů je sice cítit inspirace starými legendárními kapelami, ale skupina posouvá jejich tvorbu svým směrem. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, která je temná, tajemná a bolestivá zároveň. Deska je to hodně poctivá, je znát, že pánové ovládají své řemeslo perfektně. Jednotlivé skladby jsem nemohl ani po dlouhé době doslova vyhnat z hlavy. Poslech si vyloženě užívám. "Catacombs of Decay" je albem, které připomíná modlitbu určenou snad samotnému zlu. Na to, že se jedná teprve o první počin kapely, můžeme mluvit o skvělém CD. Doporučuji všem death metalistům, kteří mají rádi klasiku a tmu. Smrtící nahrávka, která vás přenese do staré, dávno poničené hrobky! Inferno!

Asphyx says:

STRANGULATE knows how to combine a raw death metal and royal mood of abandoned graves on their first album. I´m so glad this appears in my hands because if it wouldn´t I would miss this strong experience. You can feel their inspiration of old legendary bands, however they push their music even further. I really like the atmosphere which is dark, deep and painful at the same time. The album is very honest and you can tell that these gentlemen knows how to do their job perfectly. I couldn´t even wash the songs from my head for a long time. I just really enjoy the listening. "Catacombs of Decay" is the album which reminds me of a prayer to the Hell. This is the first album and yet it is an amazing record. I suggest this to you – the real death metal fans who like classic music and darkness. Deadly record which brings you to an old and damaged tomb! Inferno! 

Album Line-up: 
Subhasish Mitra- Vocals
Denzil Davidson- Guitars
Prakash Paul - Session drums (recorded live) 

Track list: 
1. Barbaric Decadence
2. Primordial Execution
3. Dungeons of Despair
4. Misogynistic Horror
5. Orchestrated Massacre
6. Humanity's End
7. Blood and Bones
8. Catacombs of Decay 

https://transcendingobscurityindia.bandcamp.com/album/catacombs-of-decay-raw-death-metal

http://tometal.com/

https://www.facebook.com/transcendingobscurity

https://www.facebook.com/strangulate.death/?fref=ts

Few questions - Interview with VOMIT DISEASE

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

Few questions - Interview with VOMIT DISEASE

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

The band was founded in 2009 by Danilo (guitar) and Dominik (vocals) as Cult of Cunt, who started as a very simple Brutal Death Band. 2010 the Band changed name to Vomit Disease and over the course of 4 years, with numerous line up changes, the band wrote the debut and recorded it in the end of 2015.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recored at the Deadlight Studio in Nuremberg (https://www.facebook.com/deadlightstudio), which is run by Lars Lüttge, with whom I played in Necropsy a few years ago.

He did the whole recording session, as well as mastering. Soundwise, we did wanted a good but still raw sound with real drums and he nailed it.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released a first version of 50 CDs as well as a digital version which is available on bandcamp, amazon etc.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?

Lyrics were written by Dominik and me (Andreas). Mostly we deal with Tyranny, Hierarchy, Blasphemy, Revolution. Some ware influenced by historical events other by works of fiction.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Logo was created by Pale Blue Slumber Logos (https://www.facebook.com/Pale-Blue-Slumber-Logos-300099180008192/?fref=ts) who also did the album artwork.

We do not have a website outside of our Bandcamp and Facebook page. These are obviously improtant to get noted, promote gigs and sell our music. But we try to not annoy people with nonsense posts etc. If we have something to say, we inform people – other than that we focus on creating music.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Right now we do not have a label and finance everything D.I.Y. style. Maybe we’ll find a partner for the future.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

In the beginning bands like Nile, Devourment etc were inspirations to the sound but over the years a lot of different (metal) music styles influenced us. Most of our songs are jam sessions.

Laurel Crown was created by Danilo playing a classical accoutic song wrong and us jamming over it. Other ones have been written at home by one person and finalized in the rehearsal room.

cover

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have not yet but we will once we print another bunch of CDs. As said, a little help would be nice as well as give us a little more exposure and more possibilities to play live.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we have 20+ gigs so far and our last gig in our home town in Nuremberg was pretty tight. Although Leipzig has always been good to us, too.

I personally like little,sticky clubs with the audience right on front of you. A lot more personal but we have managed bigger stages as well.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to write good music, play live and have fun with it. Making a living off of Death Metal is pretty hard or impossible so we’ll see what we can achive. Maybe witht he help of a label we can reach more people but the key is always making music we like to make.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach us through Facebook (https://www.facebook.com/VomitDisease) or through our Bandcamp site (https://vomitdisease.bandcamp.com/).

Thanx for the interview.

Thank you for the questions as well as the review.

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

Recenze/review - ZEALOTRY – The Last Witness (2016)

ZEALOTRY – The Last Witness

CD 2016, Lavadome Productions

Matematika je krásná věda. Lze pomocí ní vyjádřit jevy, které slovy nepopíšete, obrazem nevyjádříte. Provází nás ve všech možných podobách celý život a ty, kteří věří na věčnost, pak i v posmrtném světě nekonečna. Míhají se kolem nás, jako zmatená háďata, stovky nevyřešených rovnic, zlomků, podílů čehosi na čemsi. Jsme otroky čísel, aniž bychom si to uvědomovali. Jediným rovnocenným „protivníkem“ na poli vyjadřovacích schopností, je snad jen hudba. Ta také nezná hranic a nelze ji spoutat. Také díky ní lze vyjádřit nepřebernou škálu pocitů, zážitků i procesů, které nás provází celé naše bytí. Bostonští maniaci ZEALOTRY jsou takovými death metalovými výpočtáři, snažícími se vyřešit rovnice o mnoha neznámých. Rovnou nutno předeslat, že se jim to daří na výbornou. Tam, kde spousta dnešních kapel přešlapuje na místě, pánové se vydávají do netušených oblastí, nebojí se odvázat a jako free jazzmani se s tím moc nepářou.

Poslech připomíná trychtýř, naražený do vaší lebky. Jsou do něj nalévány snad všechny dostupné současné death metalové postupy, přesahy do rocku, chaosu, doomu, psychedelie – doplňte si vlastně cokoliv, meze se nekladou. Přirovnávat tvorbu ZEALOTRY k jiným kapelám je trošku troufalé, ale zkusil bych ATHEIST, GORGUTS, DEMILICH s náladou od INCANTATION, od doomových skupin, se zákeřnou atmosférou. Jsou spíše našeptávači, složitými kombinatoriky, kteří vyjadřují svoje nejniternější pocity zmaru. Během společných setkání u přehrávače vznikal mezi mnou a reproduktory zvláštní tonus, pnutí, které se mnou lomcovalo. Desku jsem si užíval nejlépe po ránu, když byla moje hlava ještě čistá, neposkvrněná a mozek neopotřebovaný, večer už mi po práci hudba způsobovala až nepříjemné zážitky. Dovedu pochopit, když spoustu z vás odradí, nenaplní a budete ji považovat za nepřístupnou. Pokud to ale jenom trošku půjde, vytrvejte, dopočítejte všechny příklady až do konce a uvidíte, jakou budete mít radost, když objevíte výsledek s aurou svatého grálu.

„The Last Witness“ je albem, které se pohybuje někde mezi progresivitou a nostalgií. Těch nálad, různých zpočátku neprobádaných zákoutí, nuancí, zákeřností i milých vzpomínek je zde nepřeberné množství. Dohromady tvoří zvláštně temnou esenci, která vám jako jed pomalu odkapává do žíly. Je jen na vás, jak se k tomu všemu nehostinnému hudebnímu šílenství postavíte. Osobně bych měl snad jedinou výtku, chybí mi chvílemi trošku živočišnosti. Možná i zvuk je na mě moc čistý a přehledný, podobným kapelám sluší víc neučesanosti. To ale berte jen jako povzdechnutí starého psa, odkojeného špínou a starými hroby. Jinak otevřete své hlavy, napojte své radary na vesmírnou energii a nechte se unášet bohu protivnými melodiemi. Věřte, že pokud budou všechna spojení s věčností fungovat, muzika ZEALOTRY vás pohltí, rozmělní k obrazu svému a budete mít co dělat, abyste se od ní odpoutali. Druhé album v řadě a opět monstrum, probuzené k životu. Apokalypsa přichází!  Zachraň se, kdo můžeš! Až budete utíkat do krytu, tak si ale nezapomeňte sluchátka a přehrávače narvané skladbami těchto šílenců.

Před letošní novinkou amerických ZEALOTRY se klaním až k zemi. Je totiž po okraj naplněná žhavými, pálivými nápady, které vyvěrají ze samé podstaty death metalu. Skladby mají neskutečné množství vrstev a působí jako samotná symfonie zla. Ano, takhle nějak by hráli skladatelé vážné muziky, pokud by se rozhodli pro extrémní smrtící kov. Progresivní nápady je možné potkat na každém kroku. Přesto si pánové ponechali schopnost složit syrové a nekompromisní motivy. Album neskutečně řeže, pálí, transformuje samotnou smrt v čistou bolest. Je jako řeka, plná hnijící krve, která teče sice pomalu, ale s o to větší jistotou zničí vše živé. Na desce je možné pozorovat doslova erupci nápadů. Přesto není nic zbytečně komplikované a ZEALOTRY se povedlo vyhnout i zbytečným exhibicím. Všechno sedí na svém místě a z nahrávky se tak stává hodně ostré koření. „The Last Witness“ je pro mě na dlouhou dobu jedno z nejposlouchanějších alb vůbec. Progresivní death metal, který nepostrádá temnotu a je zahraný s neskutečnou silou! Masakr!

Asphyx says:

I bow down to this new album by American ZEALOTRY. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. „The Last Witness“  is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power! Massacre!

Tracklist:
1. Arc of Eradication
2. Heralding the Black Apostle
3. Cybernetic Eucharist
4. Progeny Omega
5. Mutagenesis
6. Yliaster
7. The Last Witness
8. Silence

Čas: 53:34

 

Sestava/band:

R. Temin - Vocals, Rhythm Guitars, Synths
P. Tougas - Lead & Acoustic Guitars, Vocals
A. Zalatan –Drums
A. Collins - Bass

https://www.facebook.com/zealotrymetal

https://zealotry.bandcamp.com/

http://www.lavadome.org/

Minirecenze/minireview - DEMONSTEALER - This Burden Is Mine (2016)

DEMONSTEALER - This Burden Is Mine
CD 2016, vlastní vydání

Indický maniak, který si říká DEMONSTEALER stvořil letos one man projekt, který je plný deathu, thrashe, blacku i heavy metalu. Progresivita a pestrost zde doslova tryská z každého tónu. Je to svým způsobem zvláštní album. Na jednu stranu košaté, pečlivě poskládané do úhledných a vcelku předvídatelných riffů, na druhý pohled zase jiskrné, chvilkami bolestivé, zajímavé. Bicí si zde vystřihl legendární úderník George Kollias z NILE a dodal tím celé nahrávce další rozměr. Basu doplnil Ashwin Srhiyan. Rovnou se přiznám, že zpočátku jsem byl z téhle desky trošku vyděšený. Na mě to bylo celé moc melodické, chyběl mi důraznější materiál, ale musím uznat, že časem jsem si "zvykl".  Nahrávka se opravdu nedá poslouchat dnes tolik častým způsobem, kdy si dotyčný vše stáhne, dvakrát projede a jde nadávat na internet. Ne, tentokrát to chce opravdu čas, klid a náladu. Alespoň u mě.

Když jsem se do novinky (DEMONSTEALER má na kontě ještě jednu desku z roku 2008) tohoto maniaka dostával, uvědomil jsem si, jak si mě deska vytvarovala krásně k obrazu svému. Nechal jsem se unášet do země podivně zbarvených stínů, připadal si jako tanečník na vrcholcích zpěněných vln. Zvláštní, zajímavé! Křičel jsem nakonec. Ne, nejedná se rozhodně o žádný zázrak, ani převratné dílo, ale talentu je zde napěchováno do skladeb velké množství. Album působí odlehčeným dojmem. Omotalo si mě kolem prstu jako krásná žena, jako nějaký tajemný okultní (i když příjemný) obřad. Znáte to, já vlastně ani nevím, proč se mi novinka začala sama od sebe tolik líbit. Oddřela si to u mě, odpracovala svojí atmosférou.

Nové album DEMONSTEALER je pestrým výletem do země stínů. Kombinuje se zde death metal, thrash, black, ale i heavy metal. Nahrávka nepostrádá zajímavou, zvláštní náladu, která ji odlišuje od ostatních. Líbí se mi, že progresivita je dávkována s citem a nadhledem. Nemůžu se ubránit dojmu, že při poslechu sleduji nějaké výborné tanečníky. Hudba ve mě evokuje vznešenost, eleganci, lehkost. DEMONSTEALER letos vydali CD, které vás doslova uhrane. Obsahuje v sobě určitou temnou magii. Mocné, zvláštní album s přitažlivou atmosférou!

Asphyx says:

The new album of DEMONSTEALER is a colourful trip in the land of shadows. It combines death metal, thrash, black, but also heavy metal. The recording doesn't miss interesting, strange mood that makes it different from others. I like that progressivity is dosed with feeling and grace. I can't help thinking that when listening I'm watching some great dancers. Music evokes the nobility, elegance, lightness. DEMONSTEALER released this year a CD that  bewitch you. It contains  some dark magic. Powerful special album with a magnetic atmosphere!

http://www.facebook.com/DemonstealerOfficial

http://www.reverbnation.com/thedemonstealer

https://soundcloud.com/demonstealer

http://www.youtube.com/user/thedemonstealer